Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:25Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:52Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Kasai Aki - 01. května 2016 09:58
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Ariaki



Pozoruji Ariakiho a když začne mluvit, tak se plácnu do čela.
Taky sis mohl vymyslet něco svého...
Pomyslím si a zakývám hlavou se strany na stranu.
,,Jistě, že to zvládneme, a určitě se zastavíte, já Vám to připomenu."
Dodám lehce přísně, ale pak se pousměji.
,,I když to občas bude možná trochu těžší."
Zadívám se na senseie.
,,Edai sensei..."
Zvednu hlavu tak, abych mu viděla do tváře. Dívám se mu do očí a přemýšlím co říct. Chtěla bych ho povzbudit ale ne před nimi.
Není to vaše chyba... Nemohl jste to předpokládat. Nikdo nemohl... Udělal jste vše, aby přežili a to je hlavní.
Pousměji se na něj, snažím se ho povzbudit mimikou. Je mladý, ale myslím, že ví co tím myslím. Původně jsem chtěla, aby zatancoval, ale myslím, že to by se bránil...
,,Měli byste to všechno sníst..."
Pohlédnu na ně s úsměvem a podávám jim to, o co si řeknou. I senseiovi, ale tomu tak nějak automaticky... Trápí ho to... Vím to.
 
Kujin Sōzo - 26. dubna 2016 22:25
tumblr_m2x2pklck61qcrsiy7614.jpg

Vesnička


Postupovali jsme dále ve formaci. Nějakou dobu jsem byl docela ostražitý, furt jsem čekal, že nás někdo přepadne. Nějaký nukenin, nebo možná bandita. A že si odzkoušíme, zda nám formace opravdu funguje.
To mi ale nevydrželo dlouho. Po nějaké době to už byla prostě docela nuda. Nic moc se nedělo, a navíc jsem přišel na to, že Kamia má ostražitosti za dva. A jelikož jsem na ní v podstatě pořád viděl, věděl jsem, že ona mi už dá vědět, když se bude někdo blížit.
Přesto jsem si zachoval vážnou tvář, a nějak se snažil alespoň působit dojmem, že jsem ostražitý. Sensei měl oči všude.
Pozoroval jsem okolí, a průběžně jsem trhal různé větve a listy, které jsem zkroutil nebo zlomil a pak zase zahodil, abych se nějak zabavil. Nicméně to se později ukázalo jako problémové, protože to rušilo ,,ostražitou" Kamiu, která to určitě považovala za útok hordy nepřátel. Takže jsem toho raději nechal.

Po pár hodinách jsme byli na místě určení. Byla to vesnice, kde jsem nikdy předtím nebyl, ale poměrně brzy mi došlo, že je s ní Itami nějak svázaný. Poznal jsem to na něm.
Pak se objeví hlídka. Chtějí po nás, abychom se identifikovali, a vypadají dost nekompromisně. Itami se ujme slova, a představí nás. No tak snad se to vyřídí rychle. Tohle místo bude asi více vojenská základna než vesnice…

 
Ayame Akemi - 15. dubna 2016 18:22
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Pátrání po Senseice



Dívala jsem se za Hikarem a pozorovala jsem ho, jak mluví s paní a následně od ní kupuje růžičku. Když mi jí předal, zrůžověli mi tváře.

„ Arigatou, Hikaru – kun.“

Pověděla jsem tiše, poněkud rozpačitě. Jakmile začal mluvit o senseice a muži, se kterým dnes mluvila, zadívala jsem se směrem, kterým ukazuje.

„ Měli bychom se tam zajít podívat. Ale musíme dávat pozor na to, co se kolem děje. Nikdy nevíme, kdy a jak na nás nachystali nějakou past.“

Promluvila jsem najednou a usmála jsem se na Hikaru - kun i Kiryu – kun. Pak jsem vyrazila tím směrem, kterým nám Hikaru – kun ukázal. Ostražitě jsem se rozhlížela kolem. Co kdyby tu bylo něco co by nám mohlo poradit, kde senseika je. A nebo hůř, kdyby to byla past....
 
Dākuanbā Itami - 30. března 2016 10:48
ninnjadoton5142.jpg

Setkání



Cesta pokračovala bez přerušení nebo potíží po další hodiny. Rád bych řekl, že jsem byl celou dobu v klidu a procházení přes známá místa mě nijak neovlivnilo, ale lhal bych. Celou tu dobu jsem nepromluvil a byl jsem ještě tišší než normálně, i pokud na mě promluvili ostatní, tak se jim stěží dostalo víc než jednoslovný odpovědi a častěji jen zavrtění hlavou. Nemám nijak dobrou náladu a jsem nervózní z toho, že potkám otce. Nevím jestli se už za tu dobu smířil s tím co dělám a nebo jestli je ještě pořád naštvaný. Kdybych nebyl třetím dítětem, tak by mě pravděpodobně raději přizabil než aby mě pustil do vesnice.
Já z nás všech nejvíc si uvědomuji, že se blížíme k svému cíli. Jsem tak trochu rozpolcený o tom co bych měl cítit. Narozdíl od setkání s otcem nebo některými dalšími členy rodiny (většinou strýci) bych docela uvítal setkání s bratrem nebo sestrou. Narůstající napětí narušilo muj obvyklí klidný výraz, který si udržuji a jevím se napjatější než jindy kdy si svoje pocity nechávám pro sebe.
Běžíme dál a už vidíme obrysy domů vesnice, která je naším cílem. Napětí ze mě trochu opadne a uvolním se, když jsem měl štěstí do teď tak by mi mohlo vydržet až do konce mise. Spletl jsem se.
Kamia nás upozornila jako první na skupinu, která se k nám blíží.
Takhle blízko vesnice to musí být hlídka, pomyslím si. Teď už neočekávám nějaké další překvapení a i kdyby tak jsme na něj připraveni.
Pokračujme k vesnici, kývnu a vyrazíme. Po chvíli k nám hlídka dorazí. Prohlédnu si tváře lidí co nás zastavili jestli někoho z nich nepoznám. Kdyby na mě někdo zaútočil, tak by se ve mě krve nedořezal. Když jsem zahlédl svého otce v čele týmu, tak se mi na chvíli zastavilo srdce.
Lehce jsem pobledl a na tváři mi přeletělo překvapení, strach, hněv a spousta dalších nečitelných pocitů během jediné chvilky. Otec do mě zabodne pohled a pak se nás zeptá na identifikaci.
Typický otec. Větší smůlu jsem už mýt nemohl, pomyslím si. Ještě stále jsem určený jako vedoucí skupiny a sensei nevypadá, že by se chystal zasáhnout, takže to je opět vše na mě. Protřepu hlavou, abych se trochu vzpamatoval a nasadím svuj obyčejný nečitelný výraz jako masku.
Předstoupím před otce.
Dākuanbā Itami, Rupinasu Kamia, Kujin Sōzo pod vedením Kyo Kazuki. Přinášíme svitek ze Skryté Zemské vesnice pro správce Země Jezer, odpovím otci a jsem rád, že jsem to pronesl pevnějším hlasem než na jaký jsem se v tu chvíli cítil. Stojím rovně a dívám se otci přímo do očí.
 
Juro Ariaki - 21. března 2016 22:23
blackshinobi25864.jpg
Odcházející člen týmu

Když odešla Aki zavládlo až příliš tíživé ticho. Nevěděl jsem, co bych měl tak nějak říci, ale pohled na senseie mi napověděl, že bude lépe chvíli mlčet.
"Mám takový divný nepříjemný pocit."
Naštěstí mé myšlenky se rozplynou jakmile se vrátí Aki s defakto hromadou jídla pro nás všechny. Musím jí za to obdařit úsměvem, jelikož mi už opravdu kručí v žaludku, přece jen od včerejška jsem nic nejedl a to bylo......už ani nevím kdy.
Pak však přijde ponurejší část rána a to ta, kdy nám sensei vysvětlí, že Arisu s námi kvůli svému psychickému stavu dál pokračovat nebude.
"Je to škoda, ale už včera tomu leccos nasvědčovalo. Snad je to tak správně."
Vzdychnu si v duchu a slétnu smutným pohledem na Arisu, Aki a Edai-senseie.
"Aki má pravdu, nezapomeneme na tebe a vždy budeš patřit k nám. Určitě se rádi stavíme na čaj, nebo tak, když zrovna nebudeme na nějaké misi."
Snažím se i přes smutek v očích zazářit úsměvem, abych odlehčil atmosféru a opatrně se napůl posadím a opřu o polštáře. Přemůžu protestující unavené svaly, kterým se moc ještě nechce hýbat.
"Doufám, že budeš v pořádku Arisu. A o nás se bát nemusíš zvládneme to."
Mrknu na ní a potlačím těch pár slz, které se mi chtějí prodrat očima. Přece jen první složení týmu nemělo nikterak dlouhého trvání a už je to druhý člen, kterého jsem ztratil z původní sestavy, což není povzbudivé.
 
Kasai Aki - 20. března 2016 22:23
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Snídaně a verdikt



Odběhla jsem a nakoupila vše potřebné, co si myslím, že by jim mohlo chutnat a vrátila se. Jsem vděčná, že mi Edai sensei otevřel, jinak by hrozilo, že to vysypu a to bych nebyla ráda.
Jídlo položím a něco podám Ariakimu a i Arisu, koupila jsem toho dost, takže je pro všechny. Pak se zadívám na Arisu a následně na Edaie... Vyslechnu si verdikt a prohlédnu si je oba... Je mi jí líto, ale má štěstí, že žije...
Když pak řekne něco i Arisu, tak se na ní zadívám a začnu lehce mluvit, ale rozvážně. Volím slova tak, abych neublížila ba naopak pomohla.
,,Edai sensei, Arisu, Ariaki...
Můj první tým...
Myslím, že takhle už to zůstane, i když s námi Arisu nebude.
A neboj se určitě jim připomenu, aby se na tebe přišli podívat, chlapi někdy hrozně zapomínají...
Ale... Ty budeš vždy s námi i když ne jako kunoichi, ale jako naše kamarádka... A pro mě členka mého prvního týmu, ke kterému jsem se dostala... Sice pozdě... Ale přece..".

Vydechnu, protože neumím dělat proslovy a po pravdě nikdy nemluvím s ostatními v souvětích spíše v holých větách, když to jde. Jsem nervózní a i se možná trochu třesu, ale nebojím se... Nemám se čeho bát... Mám senseie a tým...
 
Nara Aimi - 13. března 2016 15:35
bari7163.jpg
Spánek - ráno -cesta - doručení -odpočinek?



Najím se a mile se usmívám
,,Dobře Shokiru."
Promluvím a počkám až budu mít rozestup od něj a vyrazím vpřed. Poslouchám okolní krajinu a mapuji terén, abych si jej zapamatovala. Také sleduji Shokira, abych jej neztratila z dohledu, když v zemi deště začalo mrholit. Ano jistě, proč se té zemi tak asi říká že?
Zastaví nás stráž u brány, Shokiru jim však vše vysvětlí a my jsme vedeni do sídla zdejšího Kage, který je mimo vesnici, jak nám sdělí jeho asistentka. Pohlédnu na Shokira a vyndám depeši.
,,Prosím, tady to je."
Předám jí a zase ustoupím k týmu. Když je nám dovoleno se rozhlédnout po vesnici a odpočinout se zde táavě se zadívám na Leiru sensei.
,,Můžeme?"
Dívám se na senseiku a čekám na její rozhodnutí.
,Ráda bych si to tu prohlédla jestli dovolíte. Prosííím"
Zaprosím jí a čekám na její rozhodnutí.
 
Uchiha Mayu - 13. března 2016 14:58
iko25426586.jpg

Cesta



Jak jsem si sedla ke stolu něco málo jsem posnídala ale ne moc jelikož jsem nebyla moc hladná. Vydala jsem se za senseiem a pouze si povzdechla s toho co říkal. „Hmm klasika to má být pak tým..“ Poslouchám dál co sensei říká a přitom běžím za ním...
„Co to má jako bejt? Proč mám být v takovém týmu co neví ani co to je tým..“ Zavrtím hlavou a dál běžím... Přitom ale zase začnu přemýšlet proč zrovna zvučná....

Když se i konečně proberu s myšlenek podívám se na senseie... „Vy jste Hyuuga... To je fakt otrava...“ A pak se snaším vyrovnat krok s ním....
Když se mi povedlo se vyrovnat tak trochu jeho běhu koukám se i po okolí..
„Páni to už je otrava vážně. Už tam budeme?“ Zeptám se už unuděně po část cesty co běžíme
 
Shinigami - 13. března 2016 10:49
godofdeath25016.jpg
Skrytá Listová vesnice - 10:13 Předání depeše Deštné
Eremi, Aimi a Shokiru

Shokiru na Aimi hodil jen lehký klidný ale rozespalý úsměv a prohrábl si rozčepýřené vlasy. O chvíli později jste už všichni dlabali dobrou nudlovou snídani, kterou senseika a Eremi připravili zatímco jste ještě spali.
"Za pár hodin už budeme v Deštné."
Oznámí Leira-sensei s úsměvem, protože to znamená, že brzy budete moci dokončit svou misi. Když dojíte a zabalíte si věci sluníčko už začíná pomalu hezky hřát. Což je fajn vzhledem k tomu, že na území Země Deště prý často prší, takže je třeba si slunce užít.
"Abych nezapomněla Shokiru přebíráš na tenhle úsek velení."
Pousměje se na vašeho parťáka Leira-sensei a ten jen na srozuměnou kývne a ještě jednou se protáhne, až to zapraští.
"Wakata......Aimi svitek i mapu si nech. Mapu si pamatuji a svitek bude lépe, když bude mít někdo, kdo není považován za velitele skupiny. Sníží se tak šance, že jej dostane nepřítel."
Začne rozdávat úkoly a má na chvíli zavřené oči a mírně svraštěné čelo, jak přemýšlí.
"Budeme postupovat v boční šipce, takže trošku jinak, než doposud. Eremi jdeš samozřejmě první jsi náš odborník na blízkové souboje. Kousek za tebou na levém křídle budu já, abych mohl Eremiho kdykoli podpořit v boji. Po mém pravém křídle vzadu půjdeš ty Aimi, abys měla přehled a mohla jsi kdykoli zasáhnout svými stíny a stáhnout Eremiho z nebezpečí třeba i pomocí nich."
Bleskově zanalyzoval Shokiru schopnosti svého týmu a rozdal nejlepší pozice a lehkým úsměvem otevřel oči a ohlédl se na Leiru-sensei.
"Vás nechci omezovat sensei, proto vám nepřikládám žádnou úlohu."
Pak na všechny kývne, že můžeme vyrazit.
"Jasnačka."
Odrazí se Eremi kupředu, aby zaujal vedoucí pozici a Shokiru jej následuje. Leira-sensei se spíše drží mimo formaci.
Uplyne několik hodin, co jste vstoupili na území Deštné země a projevuje se to nepříjemným mrholením, nicméně brzy se před vámi ukáže Skrytá Deštná vesnice, která očekává Vaši depeši. U brány vás zastaví stráže s tím, cože tu děláte. Shokiru jim zběžně vysvětlil, že nesete poselství a tak vás po menší prověrce pustili dál a navedli k sídlu zdejšího Kageho. V jeho kanceláři jste však zastihli jen jeho sekretářku.
"Omlouvám se, ale zrovna tu není, ale to nevadí můžete zde depeši nechat. Předám mu jí, jakmile se vrátí. Účastní se nyní akce mimo vesnice. Více vám říci nemohu. Můžete však svou misi považovat za splněnou."
Vlídně se usměje. Shokiru zaváhá a chvíli přemýšlí pak koutkem oka zachytí i výraz Leiry-sensei, aby věděl, co si o tom myslí. Nakonec si povzdychne a pokývne.
"Asi nemáme moc na vybranou. Aimi dej jí ten svitek pokud proti tomu nic Leira-sensei nemá."
Senseika proti tomu ale opravdu asi nic neměla. Pokud bude svitek úspěšně předán, tak vám je nabídnuto, abyste si prohlédli vesnici a chvíli si zde odpočali, než se rozhodnete vrátit zpět do své vesnice.
(Popište uplynulý čas a případné trávení času ve vesnici = volnější akce.)

Skrytá Listová vesnice - 8:25 Záchrana Zvučných Geninů
Kaya, Yamato a Kioshi

Po snídani jste si sbalili veškeré věci a rozhodli se pro obezřetný postup vpřed, abyste dohnali Daikiho-senseie a pokračovali v misi. Museli jste snížit rychlost vašeho pohybu, protože přece jen kdekoli mohly být pasti, nebo skryté značky, od senseie, či stopy, nebo nástrahy, které na vás uchystal nepřítel.
Kaya se snažila být obezřetná, ale ospalost jí ještě otupovala smysly, což se samozřejmě muselo nějak projevit.
"Stát."
Zastavil Kioshi a přidřepl na jedné větvi. Yamato okamžitě reagoval, protože si toho asi všiml. Kaye to trošku trvalo, ale pak si to taky uvědomila malá vyrytá šipečka pod začátkem jiné větve, která byla tedy hezky ukrytá. Pravděpodobně vám jí tu nechal Daiki-sensei.
"Super máme stopu."
Usměje se Yamato, jakmile pokračujete dál uplynou od vašeho postupu asi dvě hodiny, ale stejně jste se pohnuli jen o pár kilometrů kvůli tomu, jak si musíte dávat pozor. Pojednou se pro změnu zastaví Yamato a přejede rukou po listí na jedné hustší větvi a pak se podívá na prsty a následně vám je ukáže. Jsou zbarvené do ruda.
"Doufejme, že není senseie."
Nervozně polkne a rozhlédne se.
"Je relativně čerstvá, ale už zasychá. Ať se tu stalo cokoli bylo to před pár hodinami."
Dodá a pohlédne na Kayu, která v podstatě tým nyní vede.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou)

Skrytá Listová vesnice - 8:25 Podpora
Mayu

Tasu-sensei ti kývne na pozdrav zdá se, že sám si již snídaně dopřává. Ty sis mezitím nakonec sedla k výborné a syté nudlové polévce. Bohužel na tolik jídla bylo příliš málo času. Museli jste brzy vyrazit.
"Hned po snídani jdeme dál. Další podpora nedorazila, ale my nemůžeme čekat."
Oznámil a tak jste už za nějakých patnáct minut museli vyrazit a že to bylo svižné tempo. Podobně, jako jste hnali do Zvučné nyní ženete přes ní, abyste našli ostatní Geniny a jejich senseie a pomohli jim dokončit misi.
"Musíme je co nejdříve dohnat, ale neboj můj byakugan nám pomůže."
Usměje se za běhu a zahledí se před sebe.
"Byakugan!"
Vystoupí mu žíly okolo očí a oči se zaostří, jak jima hledí kamsi do dálky, jak to umí jen Hyuugové.
"Musíme si pořádně máknout tábořiště opustili již před nějakou dobou."
Podotkne za rychlých skok mezi větvemi. Bude to zase jednou nápor na fyzičku.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 9:02 Hledání indicií
Hikaru, Kiryu a Akemi

Zatímco Hikaru a Akemi začali o lístku a možných indiciích nějak diskutovat. Kiryu se moc nezapojil, jak se zdá je ještě rozespalý a trošku mimo dění.
Každopádně, jak správně Akemi podotkla další zpráva může být prakticky ukrytá kdekoli a jakkoli.
"Hmmmm...."
Zamračí se Hikaru a složí ruce na prsa.
"To nejjednodušší bývá často nejsprávnější."
S tím se rozejde k nejbližšímu stánku, kde prodává stará trhovkyně kytky. Symbolicky koupí jednu rudou růži a pak s ní chvíli rozmlouvá. Když se vrací, vrací se s úsměvem. Akemi podá růži.
"Bez té se to neobešlo, tak snad se líbí. A co se týče našeho cíle. Ta stará paní mi řekla, že tu dneska ráno naše senseika byla a mluvila s nějakým pánem s knírem, který prý bydlí někde na okraji vesnice támhletím směrem."
Ukáže směrem, který mu byl řečen. Jak se zdá nejlepší někdy bývá upřímně se zeptat, ale bude to tak jednoduché i nadále?
(Popište svůj další postup a pro případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - 8:30 Nemocniční pokoj
Ariaki, Arisu a Aki

Aki odběhla nakoupit něco na snídani a byla za to obdarována vlídným úsměvem senseie a rošťáckým úsměvem od Ariakiho. Jakmile zmizela rozhostilo se trošku v pokoji ticho.
Když však při návratu zaklepala vyzval jí Edai-sensei, aby vešla a otevřel a podržel jí dveře, ať se s tím jídlem ještě nevymázne. Pak opět zvážněl a jeho pohled spočinul na Arisu, která nehnutě ležela na posteli, ale nyní se její oči setkaly s těmi od senseie. Aki si mohla všimnout, že možná neznatelně kývla hlavou. Edai-sensei se pomalu a těžce nadechl, aby promluvil.
"Je třeba vyřknout to, co není lehké, ale nutné. Arisu ví, jakou jí stanovili diagnozu, a že nebude schopna vrátit se do života Shinobiho. Vytvořila si psychický blok na základě posledních zážitků, takže ač je vlastně zdravá a v pořádku už není schopná s námi tvořit tým. Pár dní si jí tu nechají na pozorování a pak jí zajistí převoz do vesnice, kde bude moci žít, jako plnohodnotný občan Plamené. Každopádně její krátká kariéra Shinobiho končí, je mi to líto."
Skloní smutně Edai-sensei hlavu. Slyšet to a říci to bylo těžší, než to vědět. Zraky všech se asi šokovaně ubíraly na Arisu, nebo Edai-senseie. Přičemž jste čekali, že to bude tak nějak mnohem těžší, než to vlastně nakonec je. Vše totiž odlehčila náhlá reakce Arisu.
Na tváři se jí objevil lehký vlídný úsměv a nezmizel ani, když jí z očí začaly kanout slzy.
"Děkuji, že jste jim to řekl za mě Edai-sensei. Sunimase mina. Ráda jsem byla v tomhle týmu a doufám, že se vám dobře povede, i když v něm už nebudu moci být. Gambate."
Věnuje úsměv Ariakimu i Aki a pak se zadívá na strop.
"A když budete mít čas stavte se někdy za mnou domů alespoň na čaj ráda vás uvidím. Všechny."
Vypadá to na smutné, ale šťastné loučení.
(Popište svůj další postup a reakce.)

Skrytá Zemská vesnice - 11:12 Kontakt v Zemi Jezer
Itami, Sozo a Kamia

Váš postup trval další hodiny, ale naštěstí bez zbytečných zastávek, nebo potíží. Navíc měli jste ostražitou Kamiu, která svými smysly docela obstojně hlídala vaše okolí. Kazuki-sensei vás pouze spokojeně následoval.
Každopádně hlavně Itami věděl, že se nevyhnutelně blížíte ke svému cíli. K vesnici, ze které pocházel. K vesnici, která bývala jeho domovem a kde přebývala jeho rodina a hlavně jeho otec.
Běželi jste dál a v dálce zahlédli obrysy domů a náznaky toho, že jste již relativně blízko cílové vesnice. Nicméně Kamia si první všimla toho, že se k vám blíží od vesnice několik pachů. Jeden jí byl povědomý, ale nevěděla proč.
Netrvalo to moc dlouho a na takových 10 metrů od vás se zastavila skupina Shinobi, kteří byli oděni jednotně po vzoru své vesnice spadající pod Zemi Země a měli čelenky skryté Zemské upevněné někde na těle. Bylo jich pět. Nejspíše hlídka, která šla zkontrolovat vetřelce blížící se k vesnici. Jednalo se o tři muže a dvě ženy. Z toho jedna žena a jeden muž byli zamaskováni, takže jejich obličeje byly skryty. Další muž a další žena nebyli nikomu nějak povědomí, ale muž, který stál uprostřed a patrně je vedl vydával onen povědomý pach Kamie a Itamiho patrně zamrazilo, když jej viděl. Byl to mohutný muž, který stál hezky vzpřímeně a očima prolétl přítomné a pak na chvíli oči zabodl do Itamiho.
"Identifikujte se!"
Šlehl jeho hlas, jako bič. Bezpečnost je zde stále na dobré úrovni a jak se zdá stará se o ní i Itamiho otec, protože právě jeho skupina vás zastavila. Kazuki-sensei pohlédl na Itamiho a vyčkal zdali se ujme slova.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Písečná vesnice - 8:25 Dobré zprávy?
Kitsuke, Yumiko a Yoshiru

Když jste se všichni konečně doloudali dolů za vaší senseikou, tak Tsukiko-sensei seděla na baru a vedle ní stály tři misky s vonícím horkým jídlem. Patrně si dala tu práci a něco vám ráno i uvařila.
"Máš pravdu Kitsuke-kun původně to tak bylo, nicméně včera v noci zatímco jste spali se mi podařilo spojit s Písečnou vesnici a obdržela jsem doplňující informace o naší misi."
Mile a klidně se usmívá a opírá se rukama z sebou o zadní část desky baru, aby měla lepší stabilitu. K tomu mírně pohupuje nohama a pozoruje vás při jídle.
"Abych uspokojila vaší zvědavost, tak Suna nám nedala přesné informace ohledně naší mise. Nicméně....informace, které jsme obdrželi byly stanoveny tak, abychom museli projít právě tudy. Jednalo se o částečně utajenou misi. Proč to jistě sama nevím, nicméně naše skutečná mise nakonec začíná zde. Přesněji řečeno se Písečná spojila se mnou, ne já s ní a informovala mne, že obyvatelé této vesnice vesnici opustili krátce před námi a měli by mít namířeno k jedné nedaleké oáze. Proč? To jsou pouze spekulace, mohlo by jít o Genjutsu, nebo nějaký jejich rituál, či tradici. Každopádně máme to prověřit. Mise je oficiálně překlasifikovaná z D na C a další jednotky vesnice, nebudou zasahovat pokud to nebude nutné."
Vysvětlí vám Tsukiko-sensei a sleduje Vaše reakce. Yumiko málem vytřeštěním spolkla i hůlky zatímco Yoshirovi zůstaly viset mezi zuby.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Rupinasu Kamia - 25. února 2016 08:36
iko2125.jpg
Sozo a pokračování

Sozo se mi hned začne omlouvat. Sleduji ho a mám založené ruce na prsou.
"Dobře. Omluva přijata."
odpovím mu nakonec. Podívám se na Itamiho a mlčky kývnu. Zařadím se na své místo a můžeme opět vyrazit.
Už abychom to měli za sebou a jen doufám, že nás nečeká nic nepříjemného.
uvažuji po cestě a opět hlídám okolí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25194191932678 sekund

na začátek stránky