Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Listová vesnice - 19:46 - Večerní zakončení dne
Eremi, Aimi a Shokiru

"Yosh wakata."
Kývne Eremi a Shokiru jen lehce také potvrdí a rozběhnout v určené formaci kupředu. Leira-sensei mezitím běží o pár metrů za vámi a nejspíše sleduje okolí ze své perspektivy. Vesnička, kterou jste navštívili se pomalu zcvrkla a zmizela vám z dohledu. Ve jste mezitím dál přiměřeným tempem postupovali lesem, který střídavě houstl a řídl dle dané oblasti.
Jedno je však jisté dnes již pravděpodobně do Země Deště nedorazíte. Hodiny totiž míjejí a vy si dáváte občasné přestávky na jídlo a odpočinek. Ale jak se zdá Leira-sensei ani nikam nějak extrémně nespěchá.
Začalo se už i pomalu smrákat, takže jste se zastavili na jedné mýtině. Když jste zkontrolovali mapu odhadem jste zjistili, že byste již mohli být nedaleko hranic Země Deště. Místečko, které jste si vybrali pro tábor bylo hezké. Nedaleko byla dokonce menší tůňka s průzračnou vodou. Když jste se utábořili. Leira-sensei s pomocí Eremiho připravili oheň a uvařili něco dobrého na večeři, zatímco Shokiru šel pro dřevo a obhlédnout okolí. Na Aimi zbylo něco obdobného.
Každopádně bylo vám řečeno senseikou, že si máte rozdělit hlídky a co nejdříve se prospat, což asi značí brzké raní pokračování.
(Zakončete svůj den, rozdělte hlídky a hoďte si pro budoucí vyhodnocení 3x3 stěnou kostkou a vyčkejte na posun do dalšího dne.)

Skrytá Mlžná vesnice - 19:12 - Pobřežní zakončení dne
Liu, Takumi a Hayate

Rozdělili jste si úkoly a vyrazili. Takumi zůstal s pokývnutím u lodi a tu díky její menší velikosti vytáhl na břeh a začal zakotvovat. Pak zkontroloval obsah lodi a upevnil vše, co bylo uvnitř, než se vydal za svými přáteli.
Hayate a Liu mezitím hledali úkryt a dá se říci, že byli více, než úspěšní. Po pár minutách totiž našli nedaleko menší a docela útulnou jeskyňku, která byla krytá před větrem a vším ostatním. Dokonce byla snad dostatečně vysoko posazená, aby ani případný větší příliv jí nezalil a neutopil její obyvatele.
Také byl jejich úkryt senseiem i Takumim vřele přijat a po rozdělání ohně a připravení večeře jste mohli být spokojení. Dokonce jste měli z jeskyně výhled na loď, takže kdyby něco uvidíte, jak vám chce uplavat.
Sensei vás odbyl s tím, že ohledně vaší polohy si popovídáte ráno, protože dnes je tma a není si stoprocentně jistý, kde opravdu jste, ale také vám přikázal rozdělit si hlídky a pořádně se prospat, sám to dle všeho docela brzo zalomil.
(Popište zakončení dne, rozdělení hlídek a pro budoucí vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou a vyčkejte na posun do dalšího dne.)

Skrytá Listová vesnice - 18:55 - Večerní nejisté zakončení dne
Kaya, Kioshi a Yamato

Všichni tři se nakonec po krátkém odpočinku opět dáte do pohybu za Daiki-senseiem, naštěstí se vám všem podařilo přeběhnout přes jezero bez potíží, tedy hlavně Kaye to šlo hladce. Tahle mise je opravdu jiné kafe, než jste čekali. Vždyť ani snad nemělo dojít na tak ostrý střet. Nicméně nyní je to tak, jak to je a nevypadá to, že by misi chtěl váš sensei vzdát.
Každopádně pokračujete něco přes dvě další hodiny a snažíte se stopovat a stáhnout náskok mezi vámi a těmi, kteří vás tak nehezky tahali za nos.
Dobrou zprávou je, že se Daikimu-sensei daří relativně odhalovat stopy, které nepřítel zanechává a mírně pomalu stahovat náskok, nicméně horší část toho všeho je, že se pomalu stmívá a vy už cítíte všechny svaly v těle, chce to odpočinek a spánek. Boj vás zmohl. A co znamená zastavit a spát? Ztratit svůj cíl zase z dosahu. Nicméně se setměním i tak Daiki-sensei zastavil a chvíli zamyšleně stál. Pak jeho klidný neutrální pohled slétl k vám.
"Už je pozdě pokračovat budete zítra. Teď je třeba, abyste si odpočinuli, takže se na noc pořádně zabezpečíte, najíte, prospíte, rozdělíte hlídky a budete ve střehu."
Neuniklo vám, že mluví o vás a nezahrnuje sebe. Než se však Yamato, který už otvíral pusu stačil zeptat. Daiki-sensei ho umlčel pohybem ruky.
"Půjdu napřed a zkusím zjistit více. Měli byste být mimo primární nebezpečí. Určitě to tu zvládnete a zítra ráno budete pokračovat po značkách, které vám zanechám. Hlavně nepodceňte situaci. Jasné? Dobře, tak se držte uvidíme se zítra."
Kývne na vás a s tím hup a mizí v šeru a vás tu nechal. Yamato a Kioshi se na sebe a pak na Kayu zmateně podívají. Tohle asi ani jeden z vás nečekal, nicméně jak bylo řečeno je třeba jednat.
(Popište své zakončení dne, rozdělení hlídek a pro budoucí vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou a vyčkejte na posun do dalšího dne.)

Skrytá Listová vesnice - 18:12 - Zakončení dne ve Zvučné
Mayu

To, že tě někdo pozval na jídlo byla spíše náhoda, než záměr. Jak jsi tak sledovala, při svém odchodu nebyla jsi jediná dívka obletovaná tímto mladíkem. Dle všeho se zdá, že má docela vysoký zájem o jakoukoli mladou dívku, která se tam objeví a snaží se okouzlit pozváním na jídlo patrně v naději, že se z toho vyklube něco víc. Ale co? Kdo ví, naštěstí jsi už byla tou dobou pryč.
Prošla sis ještě vesnici, což byl jiný zážitek než doma. Bylo to tu podobné, ale přitom tak jiné. Hlavně rozložení vesnice a místní obyvatele se lišili, od těch v Konoze.
Každopádně za hodinu jsi byla u brány a čekala na Senseie. Ten měl skoro půl hodiny zpoždění, nejspíše se jeho jednání s místním kagem protáhlo, když přišel zadíval se do dálky ven a mírně si povzdechl.
"Pomalu se smráká, dohodl jsem se s Otokagem, že dnes již nikam nepůjdeme. Máme zařízený pokoj v jednom místním hotelu, prospíme se tam a ráno budeme pokračovat. Snad do té doby dorazí i naše posily a ten druhý tým to vydrží....takže pojď a koukej si odpočinout, zítra to bude náročné."
Zavede tě do hotelu, kde máte pokoj a pak ukáže který pokoj je váš. Sám to jde zalomit do svého lůžka s předpokladem, že ty uděláš totéž, protože ano jsi po dnešku docela pěkně unavená.
(Popište své zakončení dne a vyčkejte na posun na další den.)

Po boji --> pokračování

Sensei se stále ještě mračí a chvíli trvá než opět promluví.
To teda nevím, za rozcvičku považuji něco jiného, ale to je jedno.
pomyslím si. Nahlas nic neříkám. Vezmu si pilulku od sesneie a sním ji. Následně se pokusím si ošetřit tu ránu co mám. Jakmile jsem relativně ready tak se vydám (doufám, že i hoši) za senseiem přes jezero.

Konečně v cíli?

Chvíli to trvalo, vlny byly opravdu divoké. Už jsem myslel že mi upadne ruka, ale nakonec se mi Hayateho podařilo dostat zpět na palubu. Padnul jsem na zadek a kývl jsem. "V pohodě.. Během mé mise nikdo umírat nebude..." Řekl jsem trošku udýchaně. Ačkoliv jsme prozatím byly všichni v bezpečí, tak nebylo možné jen tak vysedávat, bouře zuřila dál. A tak jsem tedy znovu sednu na místo vedle Takumiho, vzal jsem do ruky veslo a pádloval jak to jen šlo.

Do toho, už jen kousek.. V dálce jsem už zahlédl zemi a tak jsem se do toho opřel jak to jen šlo, chtíc být pryč z rozbouřené hladiny moře. Pár minut to ještě zabralo, ale nakonec se nám podařilo dostat se na břeh. Vytáhly jsme loďku a já padl hned na záda. Oddychoval jsem, koukal na nebe a poslouchal senseie. Upřímně, je mi jedno kde teď jsme, hlavně že už tu je pevná zem. Když se sensei zmínil o rozdělání tábora, tak jsem jen zvedl ruku s palcem nahoru na znamení že rozumím, ale ještě chvíli jsem jen tak ležel. Až po pár minutách jsem se vyškrábal na nohy. "Tak fajn..

Takumi, ujisti se že je loď dobře zajištěná a že nehrozí jí ani věcem uvnitř že by je odnesla voda, kdyby byly třeba nějak velké vlny... Hayate a já najdeme pokud možno nějaké suché místo a tam připravíme tábořiště a oheň". S kývnutím vyrazím se svým kolegou se rozhlédnout poblízkém okolí zda nenajdeme nějaké vhodné místo na táboření. Pokud ano, tak rovnou začneme připravovat místa na přespání a také ohniště.

Restaurace a brána zvučné

Vyslechnu si senseie a jen přikývnu. Šla jsem chvilku s ním a potom jsem se zastavila. „Mohla bych si tu zajít něco zdlábnout a porozhlédnout se. Už tak jsem ještě mimo Konohu nebyla.“ Pak jsem se rozešla nějakým směrem až jsem ucítila vůní jídla. „Tady to voní...“ řeknu nahlas i když jsem nechtěla. „Máte hlad slečno?“ Zeptá se mě jeden mladík? „No a-a-a-ano?“ Zaskočí mě tím. „Tak si sedněte a vyberte si. A neřeš te to je na mě.“ Poví s úsměvem. Já se na něj podívám nechápavě, ale potom začnu jíst...Když jsem to dojedla poděkovala jsem a šla se opět rozhlídnout po vesnici...Po nějaké té době jsem se podívala na slunce a věděla jsem, že se už musím vrátit na místo a tak jsem se vracela na místo srazu

Masáž, cesta



Trochu jsem se začervenala a pak ještě víc, když jsem uviděla kluky... Nevím je to zvláštní, ale pod rukama masérky jsem se opravdu uvolnila. Bylo to příjemné. Pak jsme se oblékli a vyrazili a já... Opět mám vedení.
Přikývnu a prohlédnu mapu. určím směr a jen řeknu.
,,Eremi jsi uprostřed a já se Shokirem pět na krajích. Budeme od sebe na dohled, až se setmí, tak se semkneme."
dodám a když kluci přikývnou, tak vyrazíme.

Skrytá Listová vesnice - 14:50 - Masáže
Shokiru, Eremi a Aimi

Aimi si musela přiznat, že oproti ní je Senseika už kus pořádný ženský. Nicméně nakonec jste se všichni čtyři sešli na lůžkách kde jste vyčkali na své masérky a maséry. Jak se zdá i kluci jsou z toho trošku nervozní, ale jakmile vás začnou masírovat uvolníte se všichni stejně, jako Senseika, která si masáž hezky užívá.
Je to příjemné a velmi dobrý relax. Ani jste si vlastně neuvědomili, že už minula více, než hodina. Od chvíle, co jste sem přišli.
A netrvalo to tak dlouho, co jste opět odtud odcházeli.
"Do setmění ještě máme pár hodin čas, takže Aimi vyrážíme opět na cestu veď nás. Doufám, že jste si dostatečně odpočali a nabrali síly."
Usměje se Leira-sensei pohodově a zamíří k bráně.
(Popište svůj další postup.)

Skrytá Listová vesnice - 16:38 - V patách zvučných zrádců
Kaya, Kioshi a Yamato
Daiki-sensei se stále ještě mírně mračil, jako předzvěst bouřkového mraku. Opravdu asi není spokojen s tím, že vás dostalo Genjutsu a takhle snadno.
"Každopádně to byla dobrá rozcvička a trošku jsme si otestovali, co od nepřítele čekat. O to více na pozoru se musíme mít při dalším střetu."
Přelétne vás tři pohledem sensei a pokývne hlavou.
"Na odpočinek nemáme moc času. Musíme postupovat rychle kupředu dál, takže.....tady...."
Vytáhne z brašničky malý pytlík a z něj vysypne 4 pilulky jednu si vezme a spolkne a každému z vás dá po jedné.
"Snězte to jsou to chakrové pilule. Vytáhněte lékarničky a ošetřete si zranění a pak budeme pokračovat."
Počkal, až tak všichni učiníte a mezitím se prošel po okolí, jako by něco hledal. Když jste byli hotovi Daiki-sensei se vrátil a kývnul hlavou určitým směrem.
"Támhle přes jezírko to je náš směr kudy musíme jít. Mají náskok tak půl hodiny, takže šlápneme do toho."
Kývne a vyrazí kupředu přímo přes hladinu jezírka rychlými skoky.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 16:45 - Brány Zvučené vesnice
Mayu

Za ty další dvě hodiny cesty lesem se ti podařilo relativně uschnout. Tasu-sensei nevěnoval tomu, že jsi sebou čáchla do vody nijak větší pozornost, nejspíše usoudil, že když neumíš běhat po vodě měla jsi přeskákat po kamenech a používat trošku tvojí vlastní hlavu.
Každopádně ony dvě hodiny minuly, jako voda.
"Támhle je brána Zvučné vesnice. Odpočineme si tam a poptáme se, jaká je situace. Respektive ty si tam někde odpočineš a já půjdu za místním Kage."
Objasní další plán. Když přiběhnete k bráně vymění si spolu Tasu-sensei a strážní u brány pár tichých slov a formalit a o chvilku později již sensei pokračuje do vesnice a tebe vybídne k tomutéž.
"Za hodinu mě čekej u brány a nenamoč se do žádného průseru."
Upozorní tě, než se od tebe odpojí a zamíří k rezidenci kageho.
(Popište svůj další postup, když máte volno ve vesnici.)

Hlídka



Když na mě sensei promluví, jestli se na to cítím, tak otevřu oči a kývnu.
,,Odpočiňte si."
Stihnu ještě říci, než zmizí v pokoji. Já se uvelebím a zavřu oči. Vypadám, jako když spím, ale spíše odpočívám tak, abych slyšela někoho, kdyby na mě mluvil. Nebo, kdyby se něco začalo dít. Protože jsem senseie neposlala spát jen tak, já to zvládnu, vím, že ano. Musím.

Cesta do lázní.



Když senseika promluví, tak jen kývnu a pak dodám.
,,Víte, ono to šlo tak nějak samo, nebylo to v plánu."
Když však senseika řekne, že půjdeme do lázní, tak zrudnu.
,,Vážně to musí být?"
Stydím se, opravdu velmi, ale to je mi asi houby platné. Senseika za nás zaplatí a jdeme se svléci.
Také se začnu svlékat, a sem tam se protáhnu, když jsem svlečená, tak kolem sebe omotám ručník a zadívám se na Senseiku, která jistě bude také hotová, abych šla tam, kam mám jít a nezatoulala se. Masáže. Mé první masáže? Asi nejspíše ano, nebo, kdo ví? možná ne? Je toho už na mě moc.

Seskočila jsem dolů a běžela za Tasu-sensei. Jak jsem uviděla vodu trochu jsem se polekala, ale běžela za ním ale hned na to se vyšplouchla do vody. Pak sem se s toho vynořila a podívala se na Tasu-senseie. "Co mu sakra je? Tým jako tým...." Sleduju kolem sebe okolí jelikož jsem ještě nikdy nebyla mimo vesnici. Pořád koukám na okoli a vylezu s vody na hladinu."Už tam budem?" Zeptala jsem se jelikož mě to už opravu štve že se na vodě neudržím

Po boji

Konečně se mi mého nepřítele podaří sundat a zároveň nezabít. Následně se vrhám na pomoc Kioshimu a Yamatovi. Sensei se postaral o toho posledního. Zadýchaně se rozhlédnu kolem. Sensei se mračí a říká, že to bylo moc jednoduché. Brzy se ukáže proč. Těla začínají mizet a ještě pro jistotu Daiki sensei použije jutsu na zrušení genjutsu. Je naštvaný a pravděpodoběn sám na sebe.
Kruci...bylo to sice genjutsu, ale ta rána nezmizela.
pomyslím si.
"A to jsem se tak snažila toho jednoho udržet naživu."
zabručím. Rána nepříjemě pálí. A předpokládám, že chakru kterou jsme vyčerpali nám to taky nevrátilo, takže nepříjemný dopad to mělo a taky...můj vlk je cítil, takže to nebyl žádný začátečník v genjutsu...
"Každopádně musíme najít ty co nám zdrhli a nebo najít rovnou geniny ze zvučné."
poznamenám.