Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Listová vesnice - 13:23 - Masáže
Shokiru, Eremi a Aimi

Udivený Eremi a Shokiru, kteří jsou navíc ještě trošku zaraženi seskočí dolů k Aimi a senseice a tak nějak nevědí, co nebo jestli něco říkat.
"Příště, až se budete pouštět do podobné akce zkuste mne o tom informovat."
Promluví už mírně a klidně senseika a oba kluci jen mírně pokývnou.
"Hai."
Odsouhlasí, jelikož k tomu moc víc říci asi ani nejde.
"Zajdeme si támhle do toho menšího domku, dělají tam skvělé masáže a právě to všichni potřebujeme."
Eremi a Shokiru si vyměnili docela nejisté pohledy, když jste přicházeli k domečku, ze kterého to vonělo aromatem. Když jste vešli dovnitř senseika zaplatila a objednala vám všem masáž. Pak už se šlo do šaten, kde samozřejmě kluci šli do pánské a Aimi se senseikou do dámské. Ta se neostýchala a začala se v poklidu svlékat, aby si pak mohla okolo sebe omotat ručník.
(Volnější akce, popište svou činnost.)

Skrytá Plamenná vesnice - 2:00 - Zakončení dne
Aki

Edai-sensei si tě jen s klidnou tváří prohlédl a nakonec si mírně povzdechl a vstal ze své židle.
"Dobrá tedy, pokud se na to cítíš. Nechám ti to tedy tady."
Se zívnutím se protáhne a pomalými souřavými kroky zamíří k vedlejšímu pokoji.
"Takže ráno."
Mávne rukou, než zmizí v pokoji, kde to jde pravděpodobně zalomit. Tím začíná tvá noční hlídka, kam se snad vleze i částečný odpočinek.
(Vyčkejte na posun na další den.)

Skrytá Listová vesnice - 14:40 - Opět na cestu
Mayu

Tasu-sensei to již nijak dále nekomentuje a nechá tě, aby sis odpočala. Sám se zdá relativně v pořádku a po chvíli odpočinku se zvedne opět na nohy.
"Pokračujeme, za pár hodin budeme nejpozději ve Zvučné, tam se dozvíme zbytek informací."
Oznámí a počká, až slezeš ze stromu, jakmile tak učiníš rozběhne se kupředu a přeběhne po vodě, jako by to byl trávník. S čímž ty budeš mít trošku problémy, jelikož tohle ses ještě nenaučila.
Každopádně tak či onak pokračujete docela svižně dál kupředu.
"Doufejme, že nepříjdeme moc pozdě. Hmmm vůbec se mi nelíbí, že se k nám ještě nestihl připojit zbytek skupiny, doufám, že brzo dorazí, jinak se spojíme s týmem, kterému jdeme na pomoc v ne moc užitečném počtu."
Podotkne Tasu-sensei, představa, že byste podpůrný tým tvořili jen vy dva, není zrovna dvakrát pěkná, protože přece jen podpůrný tým o dvou lidech, i když je jeden z nich jounin je docela málo.
(Popište další úsek své cesty.)

Skrytá Listová vesnice - 15:05 - Nekončící souboj
Kioshi, Yamato a Kaya

Boj pokračuje nelítostně dál. Kaya zasáhla zaměstnaného soupeře hlavicí katany do spánku a ten se s heknutím skácel k zemi. Mezitím boj vrcholí. Yamato ubíjel svým taijustu svého nepřítele a Kioshi se mu vrhl na pomoc. Společnými silami se jim podařilo ubít nepřítele. Mezitím se Daiki-sensei svýma silnýma pažema postaral o posledního nepřítele a poslal jeho tělo k zemi.
Jak se zdá je po boji a vy všichni jste se setkali ve středu bojiště opět spolu. Nicméně Daiki-sensei se docela nepěkně mračil.
"Bylo to moc jednoduché, na to, že nás pravděpodobně čekali, nebo čekali, nějaký odpor...."
Nedořekne to však dál, protože se začne dít něco divného. Těla všech soupeřů se najednou z ničeho nic, jako by se nechumelilo prostě rozplynou, jako by je odvál vítr. To samé se stane s katanou, kterou Kaya držela v rukou. Daiki-sensei se zamračí ještě více a složí jednoduchou pečeť.
"Kai!"
Řekne pro jistotu, ale už je po všem. Okolí je stále poškozené, ale nepřátelé nikde, nicméně boj dokazují zranění, které jste utrpěli, ty skutečná jsou.
"S pomocí Genjutsu nás zdrželi a zaměstnali na dost dlouho, aby vypadli. Museli nás do něj chytit, ještě před tím, než jsme se s nimi střetli. Nejspíše zde nikdy ani nebyli."
Zaskřípe zuby Daiki-sensei, kterého dopálilo, že jej někdo takhle doběhl.
(Popište svůj další postup.)

Boj

Můj souboj nekončí a začínám se obávat, že tohle už déle nezvládnu. Na dělání jakýchkoliv použitelnějších jutsu nemám čas, protože ninja mě zasypává svým jutsu. Je to dosti nepříjemné. Jednou se mi povedlo unknout díky Kawarimi, ale můj soupeř není idiot a bude předpokládat, že to udělám znovu...ano, teď už nezbývá nic jiného, než se ho pokusit zabavit na dost dlouho aby mi stihli přijít na pomoc ostatní.Vyrážím tedy proti svému soupeři čelem. Ano, je to ta nejhloupější věc, kterou jsem mohla udělat...ale jsem pod tlakem a rozhodně se mi nedaří uvažvat s chladnou hlavou. Zatím se mi i se zraněním daří uhýbat, jenže čím blíž k němu jsem tím, je to těžší...brzy se mi jistě přestane dařit a já tady zdechnu...avšak moje představy přeruší Kisohi, který se u mého soupeře objevil pomocí problesknutí . Pokusí se mého soupeře nakopnout. On to musí vykrýt a tím přeruší jutsu. Teď je zabavený Kioshim, na kterého utočí bohužel ještě jeden ninja, ale o to se teď nemohu starat. Nyní je moje šance. Běžím jak nejrychleji to jde a ještě jednou se pokusím zasadit mému soupeři pořádnou ránu do spánku, aby skončil omráčený. Snažím se udeřit co nejsilněji a nejpřesněji.

Cesta->přespání

Po zbytek cesty už nic neříkám. Na Itamiho slova, že mám zůstat na své pozici jsem jen mlčky kývla. Samozřejmě bych ho poslechla, kdyby řekl ať se prohodíme, přeci jen nechci žádné rozpory v týmu. Po nějaké době, tak nějak nevím po jak dlouhé, zastavíme u jednoho osamoceného stromu.
Všechna práce se tak nějak rozdělila sama. Sozo se rozhodne udělat oheň a Itami se vydá pro dřevo. Tak nějk nevím kde ho chce vyhrabat, ale asi spíš posbírá popadané větve po zemi. Trochu mu s tím pomůžu, abych tu nebyla úplně zbytečná.
Následně se začnou rozdělovat hlídky. Na Itamiho dotaz, koho má vzbudit se.
“Klidně můžeš...“
Nestihnu to doříci, protože se ozve Sozo. Je mi to v celku jedno. Hlídat budeme stejně všichni. Když je vše připraveno a hlídky jsou rozděleny tak si dám pár kousků sušeného masa, své zavazadlo si hodím na zem pod hlavu.
“Tak dobrou noc hoši, Sozo nezapomeň mě probudit.“
Prohodím. Pak zavřu oči a pokouším se usnout, mé snažení nemá dlouhého trvání a já během chvilky usnu.
Někdy k ránu, kdy je asi čas na třetí hlídku mě Sozo probudí (pokud nespal až do rána). Otevřu oči a vstanu. Sozo ulehne opět ke spánku a já hlídám okolí. Nesedám si a ani nestojím na jednom místě. Mám nastražené uši a koukám kolem sebe, také u hlídky chodím. Občas se na chvilku zastavím, ale pak zase pokračuji. Nechci si sedat, protože by mě to mohlo donutit usnout a to já nechci.

Skrytá hvězdná

Sensei je zde? Bděle sleduje okolí, ale nevypadá to, že by si mne všimla. Ale nemůžu si myslet, že je to za mnou, domů chybí ještě pořádný kus cesty. pomyslím si, když si všimnu siluety na střeše. Ale nesleduji ji, nevím jak, ale u starších a zkušených shinobi se vyvine časem něco, co jim řekne, že na ně někdo zírá.
Naštěstí cestou nenarazím na nějaké zvláštní problémy, co se týče obyvatel vesnice a otrne mi úplně, když uvidím dveře domu. Tady už se nemusím skrývat, ale jeden nikdy neví. Mít se na pozoru až do poslední chvilky, takže i dveřmi se proplížím nepozorovaně domů. Pocítím celkem příjemný pocit uspokojení nad tím, že se mi podařilo tento první test složit. Aspoň doufám.
Nádech, výdech. Poté se zamířím umýt a v této pozdní hodině zamířím do kuchyně vykoumat něco k večeři, což se neobejde bez občasného brblání, že takto pozdě večer ještě ruším. Později už vezmu za vděk postelí, na kterou ulehnu, chvíli před spaním si ještě prohlížím knihu s nákresy lidských těl a svalové soustavy s popisy. Jsem zvědavý, co nás čeká zítra, doufám, že Hikaru už bude v pořádku.

Odpočinek

Jen sem si povzdechla....A pak si sedla vedle něho. "Proč bych nebyla v pořádku to vy tu vypadáte že sotva dýchate." Odpovím mu a koukám do prázdna. Vzala si svůj batoh a vytáhla si s něj pití a jednu z mála misek s jídlem. Chvílí dumala nad tím proč zrovna dostala takového nadtvrdlého senseie... Opět se na něj podívala a pohled hned pak stočila k láhvi s pitím a napila se
"Proč zrovna zvučná. Nemohla to být jiná vesnice..." Pomyslela si a pak si vyldezla na strom a lehla si na větev. Zavřela oči a začala vzpomínat nad rodinou.... "Kde jen můžou být....." Řekla na hlas i když nechtěla...Ležela přitom dal na větvi se zavřenýma očima....

Nemocnice - Edai



,,Děkuji"
Poděkuji za informace a rozejdu se k pokoji. Jsem lehce nervózní a když se šourám k pokoji uvidím tam mladého muže. Když ke mě vzhlédne a zeptá se mě, kdo jsem, srdce se mi rozbuší.
,,Kasai Aki pane. Mám být posilou do vašeho týmu."
Když pokýve hlavou, tak si sednu vedle něj.
,,Myslím, že pokud je ta postel vaše, tak vy byste si měl jít spíše lehnout a odpočinout si."
Prohlédnu si ho. Je velmi hezký, ale na druhou stranu mě trochu děsí. Myslím, že mé odporování a tvrdohlavost mi nebudou ku prospěchu, ale na druhou stranu nevím jestli mému týmu mohu věřit, i když by to bylo asi vhodné, ale nevím, musím si to promyslet.
Zadívám se na něj. Nechci se ptát, co se stalo, Ale zajímá mě to.
,,Chtěla bych se vás na něco zeptat, ale nejspíše se to teď nehodí. Odpočinu si, nebojte se. Ale tu postel byste měl využít spíše vy, protože vy vypadáte, že to potřebujete více než já. Počkám tu a kdyby se něco stalo, tak vás probudím. "
S tímto si sednu pohodlněji a zavřu oči. Poslouchám ho, kdyby mi něco chtěl říct.

Výprask




Boj skončí a já sleduji Leiru sensei, která ještě něco prohodí se strážníky. Pak přiskočí k nám a i já nezůstávám pozadu s vstáváním, tedy překulením se na kolena. Mám hlavu dole a čekám nejhorší.
,,Omlouvám se, já... Nechtěla... Nechtěli jsme."
řeknu a když pak senseika dodá, že jsme zneškodnili gang, tak se zarazím.
,,Cože?"
Zvednu hlavu a zadívám se na ní. A pak na kluky.
Poté se opatrně pozvedám a opráším se.
,,Gang?"
Lehce sebou škubnu, když si vzpomenu na toho tlusťocha, který otevřel první bránu a pak na naštvanou senseiku, která ho dodělala, pak se zadívám na kluky. Zhluboka dýchám a seskočím k Senseice.
,,Omlouvám se."

Skrytá Listová vesnice - 11:25 - Čas odpočinku

Aimi, Shokiru a Eremi

Okolo se sbíhají udýchaní obyvatelé vesnice. Mezi nimi i místní stráže, které po chvilce zatýkají tlusťocha do pěkně silných pout. Možná by mohly být dokonce z chakrové oceli. Pak jej táhnou pryč a ještě prohodí pár slov s vaší Senseikou, která jen pokývne hlavou.
Promne si pěst a pak se otočí pohledem směrem k vám na střechu. S klidnou tváří zamíří přímo k vám. Překoná většinu vzdálenosti a pak hup a je na střeše před vámi s rukama v bok a sleduje vás, jako malé děti přistižené při krádeži.
"To si snad ze mě děláte srandu! Na chviličku vás nechám bez dohledu a....."
Mírně se zamračí, ale to už jí do toho zkoušejí vpadnout kluci, kteří se posbírali alespoň na kolena.
"Sunimase Leiro-sensei."
Promluví omluvně Eremi.
"To není tak, jak to vypadalo sensei to všechno...."
Pokračuje Shokiru, ale Leira-sensei je umlčí pohybem ruky.
"A vy zneškodníte místní gang po kterém jdou místní stráže už několik týdnu!"
Zvolá nevěřícně a zavrtí hlavou.
"Máte více štěstí, než rozumu."
Povzdechne si a zkušeným okem lékařského shinobiho vás všechny přelétne.
"Teď si musíte na chvíli odpočinout, takže sesbírejte se a pojďte."
Seskočí a počká na vás dole pod střechou.
(Popište svůj další postup.)

Skrytá Plamená vesnice - 1:59 - Zakončení dne
Aki

Dojdeš úspěšně až do nemocnice, kde se na recepci vydáš, na Edaie-senseie. Sestřička chvíli hledá v záznamech údaje o onom jménu a pak se zastaví na jednom souboru.
"Ach ano už vím, to je ten, který přivedl ty zraněné Shinobi společně se svým Geninským týmem. Pokud vím, tak naposledy seděl před pokojem 14 v druhém patře."
Navede tě a pak se věnuje dál své práci.
Nedělalo ti žádný větší problém se tam dostat. S na židli před pokojem zahlédneš sedět a podřimovat mladého muže.

Když se přiblížíš vzhledne k tobě, takže asi úplně nespal.
"A ty jsi?"
Podívá se na tebe tázavě. Pak tě vyslechne a jakmile se dozví, že máš být posilou do jeho týmu lehce si povzdechne a mírně úlevně kývne.
"To je dobře moc dobře. Poslali lidi rychle, rychleji, než bych čekal. Hmmm no do rána si odpočiň vedlejší pokoj 15 je prázdný je tam jedna postel připravena měla být moje. Běž se tam prospat já budu stejně tady."
Vysvětlí ti a tím tak nějak proběhne tvé začlenění do týmu.
(Napište svou reakci a zakončete svůj den a vyčkejte na posun do dalšího dne.)

Skrytá Listková vesnice - 14:25 - Hranice Zvučné vesnice
Mayu

Dokonale sis rozvrhla, jak odpočinek strávíte. Dokonce jsi vymyslela, jak nechat odpočinout Tasu-senseie. Mohli klidně spát ve stanu a odpočinout si za tvé hlídky u ohníčku.....nicméně pak ses navrátila do reality ze svého zasnění a zjistila, že na tebe Tasu-sensei hovoří.
"Jsi v pořádku? Zdáš se nějak mimo. Ne oheň rozhodně tak blízko hranic nezapálíme, kdyby tu byli v okolí nějací nepřátelé upozorníme na sebe na kilometry. A stany už vůbec nebudeme roztahovat, tohle je chvilková zastávka ne půldenní šlofík. Najíme se chvilku posedíme a vydechnem a pokračujeme dále, tak toho využij. O okolí se nestarej mám o něm dostatečný přehled."
Podotkne vlídně a jemně Tasu-sensei, který se už mezitím láduje energetickou tyčinkou a zapíjí to vodou. Pak si jen tak posedává a čeká, až si také trošku odpočineš a budeš připravena pokračovat tak, jako on. Je jisté, že pokud by byl unavený nedal by to znát a musí být na takovéto zátěžové postupy dobře zvyklý. Určitě více, než tvé uťapkané nožičky.
(Popište svůj další postup, než vyrazíte opět na cestu.)

Návrat domů

Rozloučili jsme se se Sensei, která okamžitě zmizela. Zadala jasný a možná pro ni i snadno splnitelný úkol. Jenže pro mě už to tak jednoduché nebylo. Skrývala jsem se, snažila jsem se dávat si pozor na cestu, sem tam jsem se proměnila na někoho z mé rodiny, po městě, tím směrem, kterým jsem šla se mohl pohybovat kdokoliv. Jenže i tak mne zahlédla. Jednou jsem dokonce měla pocit, že mě přímo vidí. Tak aby taky ne, když jsem jí zahlédla sotva deset metrů před sebou a dívající se mým směrem, ještě že tam byl sud a já měla dost pohotové ruce, abych si zakryla pusu a nevykřikla úlekem…

I tak to nebylo nic moc. Třikrát se kunai zabodl kousek od mne do dřeva. Varování. Příště už to bude na ostro. Popravdě jsem byla strašně ráda, když jsem konečně prošla dveřmi našeho domu a zabouchla jsem za sebou. Unavená, poněkud vyhrkaná a udýchaná. Nepříjemný pocit.

Máma na mě jen tázavě vykoukla z kuchyně. Jen jsem na ní mávla rukou s jednoduchým slovem trénink a raději jsem vyrazila rovnou do koupelny umýt se a dát se trochu do pořádku.

Odpočinek

Sednu si vedle Tasu-senseie a koukám na něj. „Děje se něco? Nebuďte tak ustaraný jsem sice unavená s běhu, ale budu to tu hlída a vy si odpočinte.“ Povím mu s úsměvem a zvednu se. „Počkejte tady zajdu nazbírat dřívi.“ Odešla jsem od břehu řeky kosek zpět až jsem narazila na lesík kde bylo dřívi. Sezbírala jej a pomalu se vracela. Jak jsem došla zpátky k řece kde je i Tasu-sensei položila jsem před něj dřívi..... „Nemáte náhodou sirky nebo něčím čim by jsme to zapálili?“ Když jsem viděla ale že nevnímá tak jsem vzala dva kameny a třela je o sebe až začali jiskry a nakonec to zapálila. Naházela tam dříví aby bylo teplo, ale ne zase moc aby nebpodpálili les i když kolem nich byla řeka.

„Tasu-sensei běžte si odpočinout. Sám jste to říkal, že musíme oddechnout.“ Povím a u toho ho doprovodila do stanu. Jak tam vlezl tak jsem za ním zapla zip a hlídala u řeky. „Ach jo to bylo náročnější než na akademii.. Jsem zvědavá jací budou ti dva v týmu, ale mám špatné tušení, že to nebude vůbec zábavné.... Doufám hlavně že tam nebude Senju nebo to dopadne špatně.“ Přitom jak přemýšlí se kouká do ohně a sleduje jiskry