Zakončení dne

Itami a Kamia

Začínal jsem být celkem dost unavený. Už ten běh k týmu byl smrťák, a potom jsem si odpočinul asi jen 10 sekund. A pak už jsme zase rovnou běželi. Nechci znít jako lenoch, ale takhle to je. Po dvou smrtítích bězích je nejeden vyřízený.
Nikdy jsem si neuvědomil, jak je vlastně naše Země velká. pomyslím si trpce, když probíháme po planině, kterých je tu na můj vkus neskutečně mnoho. Alespoň je daleko vidět.
Nakonec jsme zastavili u jednoho opuštěného stromu. Ten sloužil jako křižovatka cest.
Díky tomu jsem měl možnost zjistit, že všechny obydlené oblasti jsou relativně daleko. Bezva.
Kazuki-sensei nám řekne, že je čas si odpočinout, což pro mě zní skoro andělsky. Nicméně je mi hned jasné, že to tak lehce nepůjde. Jednak jeden bude muset hlídat, a ještě budeme muset řešit oheň a jídlo a podobně. Naštěstí pro nás tu máme mě, takže oheň zas takový problém nebude.
Itami si vezme první hlídku, za což jsem mu neskonale vděčný. Dokonce jde i pro dřevo.
,,Jestli by to nikomu nevadilo, postavil bych ohniště, a pak oheň založil." řeknu se zábleskem v očích. Na slovo založil dám zvýšený důraz. Každému je jasné, že chci oheň založit výbušným jílem. Né však přímo nějakou technikou. Chci jen do kusu jílu dát svou čakru, a pak ho nechat vybouchnout. Ta exploze bude miniaturní. Ale efekt splní.

Dopr...



,,Áááááááá"
Křiknu, když mě Shokiru chytne a táhne pryč. Otočím se a začnu utíkat, když v tom zaslechnu, jak...
,,Cože?"
Otevírá první bránu? Néééééé
,,Rozdělíme se!"
Křiknu a podívám se na ty dva. Jestli budu mít štěstí, tak si ten tlusťoch vybere mě a pokud ne, tak ho mohu pronásledovat tak, aby mě měl v zádech. vzhledem k tomu, že mě chtěl zabít jako první, tak by mohl chtít pokračovat.
,,Eremi, Shokiru! Teď!"
Pokračuji rovně a doufám, že se kluci odpojí. Pokud si tlusťoch opravdu vybere mě, tak neváhám a za běhu se soustředím na svou techniku, vím, že mě to bude stát spoustu chakry, ale musím ho zastavit a nebo ho sundat svým taijutsu. Pokud se mi nepovede za běhu provést svou techniku kagemane, tak se odrazím směrem na tlusťocha a půjdu na něj kopem do obličeje. Nic jiného už nevymyslím.

Cesta




,,Nemyslím si, že jsem úžasná a dokonalá, právě naopak, že mě nikam do týmu nechtěli, protože jsem nebyla zařazena."
Dodám a pak se na něho zadívám.
,,Omlouvám se Vám, ale prostě jen chci pomoci. Nic víc."
Dodám a už nemluvím, po pravdě si začnu zoufat jestli nebylo lepší, když jsem trénovala sama se sebou než abych dostala tým, se kterým si nebudu rozumět.
Začnu si lehce pobrukovat písničku, kterou si pamatuji od táty, ten si jí také pobrukuje, nebo alespoň pobrukoval.
Ale už nemluvím, nechám Jouniny v klidu, aby se mohli soustředit na misi, oni moc dobře vědí, jestli bych byla užitečná a nebo ne. A já jsem opravdu chtěla jen pomoci. Nejsem dokonalá, právě naopak.

Boj

Moje levné triky moc nezaberou a musím se nyní potýkat s mnohem větší hrozbou. S mým poraněním to není úplně super.
No super, jak se tomuhle mám vyhnout.
uvažuji a moc netuším co s tím...není to moc dobrá situace. Pokud se nevyhnu dobře, zraní mě to ještě víc než jsem, pokud se nevyhnu můžu umřít.
uvažuji a pokusím se použít na vyhnutí další Kawarimi. A následně se pokusím vyvolat dva další vlky, kteří by mi mohli pomoci v boji proti mému nepříteli. Měli by ho zadržet a zajistit mu ruce, aby nemohl používat techniky, otázka je jestli to vyjde nebo ne. Pokud by se mi vlky nepodařilo vyvolat, tak na nepřítele naběhnu a při tom se zkouším vyhnout jeho útokům. Prostě mi jde o to ho co nejdéle zdržet. Boje ostatních si nemohu moc všímat. Sama mam dost práce...

Čas na odpočinek

Pokračujeme v cestě norální rychlostí. Ve městě jsem si docela odpočinul, takže tuhle rychlost zvládám dobře. Během cesty skoro nemluvím i když to u mě není nic nového. Země Země je pěkně rozsáhlá, ale už se pomalu blížíme k jejímu okraji.
Když se začne smrákat, tak se zastavíme u stromu s ukazately. Poblíž tu není žádné město, ale stějně jsem nepočítal, že bychom spali v hostinci. Sensei zavelí k odpočinku a já mu to nevyvracím. Pravdou je že už toho pro dnešek mám dost.
Taky se posadím, abych si odpočinul a z batohu vyndám trochu trvandlivého jídla. Pustím se do večeře. Neumým vařit a ani se to nehodlám učit. Většinu času stejně bude moc nebezpečné oheň vůbec rozdělat. Tady jsme však v bezpečí, tak uvažuji o tom, že bych ho po jídle udělal abychom se ohřáli přes noc.
Už zítra budu poblíž domova. Dokud nepotkám otce, tak to bude v pořádku. Sice mi dovolil odejít do vesnice, ale moc se mu to nelíbilo. Neměl moc na vybranou, kdyby odmítl tak bych odešel bez jeho povolení, pomyslím si.
Dojím malou večeři a podívám se na své kolegy.
Vezmu si první hlídku. Koho mám pak vzbudit? Zeptám se jich. Nepočítám s tím, že by se sensei zapojil, tak se ho ani neptám.
Počkám na jejich odpověď. Pak se zvednu a vydám se po okolí dokud je ještě trochu vidět.
Jdu se podívat po někaém dřeve, oznámým jim, ať se nediví.

Plavba - bouře

Uff, auu... Ještě chvíli, vydrž... Snažím se povzbuzovat sám sebe. Veslujeme snad už hodiny a mně začínají pořádně bolet ruce. Jeden by řekl že už jsme se dostaly pořádně daleko, ale zřejmě to tak není. Pomalu se blížil večer a s ním i ta zpropadená bouře. Napřed začalo pršet, což se dalo vydržet. Jenže pak se začaly zvedat i vlny a aby toho nebylo málo, tak se přidaly i blesky.

Už jsem začínal být docela naštvaný, ale nezbývalo nic jiného než pokračovat dál. Vlny byly čím dál věší a jedna z nich zasáhla naši loď v plné síle. Stejně jako Takumi jsem se i já ze všech sil držel abych nevypadl z lodi. Už se zdálo že je to dobré, jenže najednou přišel na řadu Hayate.

Zdá se že vypadl z lodi a jen tak tak se drží. Do hajzlu! Na nic nečekám, pouštím veslo a pevně se jednou rukou chytám boku lodi. Na prstech se mi ze spodní strany vytvoří jakési "zarážky" z mých vlastních kostí, které by mi měly umožňovat se lépe držet. Druhou ruku podávám svému kolegovi a snažím se jej co možná nejrychleji dostat zpět na palubu. Aby na mé první misi někdo zařval je to poslední co chci, ještě když mám být velitel.

Závažná mise

Když uvidím Tasu-senseie tak se zvednu a jdu zaním. Sensei se najednou rozešel vražedným temtem a tak jsem se přizpůsobila k němu. Kolem jsem se dívala kam to běžíme. Proč vlastně zvučná chce pomoct od nás? Zeptám se senseie a pokračuju dál v cestě spolu s ním. Přitom se opět zamyslím
"Hmmm...další s týmu jsou ještě na jiné misi? To jsem zvědavá jací budou."
"Co vlastně se přesně stalo s jejich genini, že je máme jak to říct najít? Ale nebojte budu i opatrná a neženu se po hlavě jak někteří"
Pak se začnu opět rozhlížet po cestě, jestli nás náhodou někdo i nesleduje a běží přitom dál a u toho přemýšlí jak moc složité to může být

Skrytá Plamená vesnice - 21:02 - Noční mise
Aki

Jounin, vedle kterého jsi běžela k tobě slétl trošku tázavým pohledem a poslouchal, co říkáš. Jak se zdá vyvedla jsi jej mírně z míry. Nejspíše není zvyklý, aby s ním nějaká mladá Geninka mluvila takhle na přímo a neuctivě. Což není divu, většinou se vyžaduje úcta ke starším Shinobi, jakožto ke zkušenějším.
"Je mi líto, ale tohle není mise, na kterou jsi byla přidělena. Pro Genina příliš nebezpečná, aby nám pomáhal zajišťovat perimetr. To je naše práce, na kterou jsme byli přiděleni a splníme jí, jak nejlépe to půjde. Ty se přidáš ke svému novému týmu a pomůžeš jim. Nejsou na tom tak špatně s trochou štěstí až dorazíš do toho městečka, už budou schopni další akce."
Začne Jounin docela nekompromisně a stroze. Jak je vidno žádné samovolné přeřazování se konat nebude.
"Je to relativně daleko, tedy perimetr kam míříme my. To městečko je napůl cesty. Napadená destinace byla až na jižním cípu kontinentu, kde spojuje most kontinent s ostrovem, který z části spadá ještě pod naše vedení. Tedy pokud udržíme tempo v městečku budeme snad do rána, jak doufáme. Tam tě předáme týmu a budeme pokračovat dál.
Z toho, co nám vedení řeklo, tak ve svitku byly pokyny pro onu napadenou posádku, s novými rozkazy, které bohužel již neobdrželi včas. A ano tři týmy Jouninů budou stačit. ANBU mají dostatek jiných úkolů a možná se k nám nějaký jejich tým přidá později. Neměj obavy."
Nad poslední otázkou si pouze povzdechne, jelikož to vypadá, že se mu nechce příliš vysvětlovat úplně vše nač se zeptáš, jelikož toho není málo. Možná na jeho vkus až příliš rozumuješ.
"Zařazení do týmů provádí vedení. Předpokládám, že měli své důvody proč tě zařadit až nyní. Možná nebylo místo, co jsem slyšel zatoulaly se i tvé papíry a kdo ví, co ještě. Nemysli si, že jsi tak vyjímečná, že by tě proto nikam nechtěli a tys kvůli tomu zůstala nezařazená, takhle to fakt nefunguje."
Odpoví stejně napřímo, jako se ptáš a běžíte dal. Je to únavné a zdlouhavé, nehledě na to, že je tu tma, jako v pytli, ale je to třeba.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 10:40 - Zuřivý tlusťoch
Shokiru, Eremi a Aimi

Když špekoun dopadl na střechu už nebyl čas používat stínů k jeho polapení. Celá střecha se zatřásla a tašky zapraskaly. Skoro se zdálo, že se střecha proboří, ale pak se špekoun rozběhl směrem k vám.
"Ya! Aimi! Nigero!"
Zařve Shokiru a drapne svou kolegyni za paži a rychle začne zdrhat. Aimi nezbývá nic moc jiného. Ani Eremi se nezdržuje a dorovnává s vámi krok. Ještě se stále aktivním Byakuganem s vámi přeskakuje ze střech a běží seč mu síly stačí.
"Je stále za námi je jako dělová koule!"
Podotkne protože vidí i za sebe a vy toho chlápka slyšíte, jak funí a odráží se za vámi. Kéž by se prolomila nějaká střecha ale bohužel neprolomila.
"Hááááááá!"
Ozve se řev špekouna za vámi. Eremi za běhu zatuhne a na čele mu vyraší nervozní krůpěje potu.
"Jeho chakra narůstá to je špatné moc špatné..."
Nicméně špekoun se nezastavuje a jeho řev zesílil ve slova, která jsou k neuvěření slyšet.
"Hachimon: Kaimon (Osm bran: První brána otevření)!......Kai (Uvolnit)!"
Chakra z chlápka pulzuje na všechny strany a jeho rychlost se ještě navýší.
"Nande?! Kso on umí otevřít první z osmi bran?! Zdrhejte! Jestli nás dostane je z nás kaše!"
Zařve Shokiru, kterého to očividně nemálo znepokojilo.

Skrytá Listová vesnice - 14:40 - Ve víru boje
Kaya, Kioshi a Yamato

Kaya se rozhodla věnovat svému soupeři a jít do něj naplno. Po pár oťuknutích provedla další problesknutí a objevila se za svým soupeřem s úmyslem jej udeřit a zmást předtím s pomocí svých obyčejných klonů. Nicméně jakmile byla za ním. Shinobi si klonů ani nevšímal a rovnou se otočil čelem ke Kaye a hodil po ní kunai. Kunai se zabodl do hrudi Kaye a puf...zbyl jen špalek a ona byla o kus dál mezi stromy.
"Budeš se muset více snažit prcku! Tyhle levný triky na mě nezaberou."
Ušklíbne se Shinobi a otočí se rychle do směru, kde nyní Kaya stojí a složí několik pečetí.
"Suiton: Suiryuuben (Živel voda: Bič vodního draka)!"
V ruce se Shinobimu utvoří vodní koule a za okamžik z ní začnou létat vodní střely náhodnými směry na Kayu, vypadá to, jako by po ní střílel vodní kunaie, nebo tak něco, nicméně jsou rychlé a je jich mnoho a pálí to jeden za druhým, nebo více najednou. Nebude lehké se tomu vyhnout.

Mezitím se sensei dál potýká tentokrát již nablízko s těma dvěma Shinobi, kterým již dochází pára, protože dostali předtím docela pěkný zásah, nicméně je to až nějak moc snadno.

Kioshi mezitím dál bojuje také na blízko se svým soupeřem, který mu nedá oddechnout a nenechá ho užít ani problesknutí, tedy Kioshimu se to zdá příliš riskantní a proto se do toho nehrne. Bohužel nyní už se nestíhá dostatečně bránit a kunai jej škrábne na levé paži a zanechá krvavou nepěknou stopu.

Yamato je nyní však pod útokem a musí se krýt.
"Fuuton: Shinkyuu Gyaku (Živel vítr: Podtlakové střely)!"
Ještě před dopadem už střílí další vzdušné střely jeho soupeř a Yamato se snaží vyhýbat, což se mu daří. Jen jedna střela ho zasáhla do žaludku a vyrazila mu dech. Ač bedlivě sleduje svého soupeře nyní je zbržděn a musí se připravit na to, že jeho sok zaútočí znovu dříve, než se vzpamatuje. Yamato se tedy připravuje pouze bránit, jak jen to půjde.
(Popište své další snažení a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 17:32 - Bouře
Takumi, Hayate a Liu

Společně s Takumim Liu sundal plachtu a usedli zpátky k veslům a zabrali, jak jen to šlo. Sensei se mezitím pohledem stočil k vám a mírně pokývnul hlavou.
"Za těchto okolností souhlasím."
Přebere od Hayateho kormidlo a začne zabírat nejlepší možný kurz, který si určuje. Veslování mezitím jde docela dobře. Hayate průběžně kontroluje okolí a nebe. Nicméně jedno je jisté bouřku určitě neobeplujete, zasáhne vás, nyní je však otázkou pouze v jaké síle.
"To mi povídej."
Zabručí skrz zaťaté zuby Takumi, který dělá, co může stejně jako Liu. V žilách vám pulzuje adrenalin z toho, jak každou chvíli může spustit ulicha.
A nakonec se tak i stalo. V ranný podvečer vás bouře zastihla a spustila v plné míře. Zasáhl vás prudký déšť, vysoké vlny a hromobití doprovázené blesky, které jsou blíže, než je zdrávo. A to jste relativně na okraji bouřky.
"Držte se!"
Zakřičí Sensei, když najíždíte na jednu z vln. Což není jednoduché. Už tak jste smáčení na kost ale to vše nestačí. když příjde další prudká vlna zastihne vás v okamžiku nevhodném a strhává sebou vše, co může. Takumi a Liu se drží, jako klíšťata vesel zatímco sensei drží kurz kormidlem, které si i tak dělá skoro, co chce.
"Pomoc! Pomoc! Utopím se!"
Zanaříká Hayate, kterého smetla vlna loďky, když upevňoval plachtové lano a nyní jen silou vůle visí za bok lodě. Je jasné, že sensei nemůže nyní moc pomáhat, kdyby pustil kormidlo je s vámi asi ámen.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Cesta na ostrov Nagi

Nemohl jsem si nevšimnout jak jsou moji kolegové trošku nesví. Já sám na otevřeném moři nikdy nebyl, ale i tak jsem úplně v pořádku. Možná že mají slabší žaludek nebo něco, nevím. Každopádně jsme vypluly kupředu, cestou k ostrovu Nagi. Soustředil jsem se pouze na veslování, nevšímal jsem si ani senseie.

S občasnými ne příliš dlouhými přestávkami jsme pluly až do odpoledne. Pak se ovšem cosi změnilo. Takumi nás upozorni že přijde asi bouřka a skutečně, na nebi to nevypadalo dobře. Sakra práce... Zamračil jsem se a v rychlosti sem přemýšlel nad dalším postupem. "Takumi, pomoz mi". Houkl jsem na kolegu a společnými silami jsme sundaly plachtu.

"Senseii, vím že jste jen jako dozor, ale myslím že teď by bylo vhodné kdyby jste šel ke kormidlu vy". Kouknu na senseie a ať už bude souhlasit nebo ne, tak si znovu sednu na místo. "Takumi, budem muset pořádně zabrat". Řeknu kolegovi, oba vezmeme vesla a pustíme se do toho. Hodlám do toho tentokrát dát vážně vše a veslovat jak to jen půjde, nerad bych aby nás zasáhla bouře v plní síle. V případě že by sensei šel k tomu kormidlu a jeden z nás by byl později unavený, tak ho Hayate vystřídá. Musíme se tam zkrátka dostat, za každou cenu.

Boj pokračuje

Chviličku, než jsem vymyslela to s problesknutím a katanou, jsem seldovala boj. Následně jsem se vrhla znovu do akce. Bohužel mi to nevyšlo tak úplně jak jsem potřebovala. Trefila jsem ho, ale ne dost silně a přesně na to abych ho uvedla do bezvědomí, bohužel. Ale jednu výhodu to má, je otřesený a asi nebude mít tak rychlé reakce, ale na to se také spoléhat nemohu. Musím s ním bojovat, jako kdybych ho před chvílí nepraštila do hlavy.
Jak to udělat, abych ho udržela na živu? Fuumu nemohu použít...to už vím. Problesknutí...možná abych se dostala za něj, teď, když je vyvedený z míry a mohla bych ho zkusit znovu praštit. Nebo počkat, až bude někdo z našich uvolněný...třeba sensei, ten by ho mohl praštit i pěstí a uvedl by ho mimo hru...
přemýšlím. V pravé ruce svírám katanu a uvažuji co udělat. Vlky nestihnu vyvolat.
"Torakku, klidně se vrať a odpočiň si.."
houknu na ně. Není na tom asi moc dobře. Náraz do stromu jistě zabolel a on už tu udělal víc než dost. Zaslouží si odpočinek. Co nejrychlije vytvořím své dva klony a začneme se kolem nepřítele pohybovat. Já jakožto pravé tělo se k němu pokusím dostat zezadu a udeřit ho znovu rukojetí, ale tentokrát mnohem silněji než předtím. V případě, že by se na mě otočil a chtěl mě třeba bodnout nebo použít nějaké jutsu, tak se pokusím "uhnout" použitím Kawarimi.