Strategie

Itami zavelel, a všechno bude asi trochu jinak. Teda ono to bude stejně, bude to tak, jak plánoval ON. Ono je to celkem logické. Na to, že on je velitel, jsem si asi ,,moc" vyskakoval.
I když jsem rád. Alespoň nebudu v první linii. Vlastně když nad tím tak zpětně přemýšlím, Itamiho strategie je asi lepší. Méně riskantní.
,,Asi máš pravdu." odvětím mu, a zůstanu ve své pozici.
Když se nad tím tak zamýšlím, tak Itami mě považuje defacto za nejsilnějšího člena. No to úplně nevím, ale dobrá. Jen doufám, že si nemyslí, že jsem nějaká zabíjecí mašina, která jedním ,,Katsu" vyhodí do vzduchu celý les. Né to se nemyslí. Tak hloupý není. Vlastně uvažuje celkem rozumně. Nejspíše bude moudřejší než já.

Odchod


Odešli jsme a zabývali se Shokirem, který klasicky zmizne a nikdo o něm nic neví. Eremi ho však zahlédl, tak jsem se rozeběhla za ním i když jsem byla přejedená, jenže...
Po přeměně jsem zůstala stát, jako zkamenělá. To byl... Byli... Restaurace. Sevřelo se mi hrdlo, protože jsou čtyři a my jen dva... Tedy v našem případě jsme jeden a půl. Podívám se na Eremiho a zhodnotím situaci, která nemá jiné východisko. Boj a výhra, která je v tomto případě nutná asi jako sirup na dango. Za námi jeden před námi tři zneškodnit slabší a pak se pustit do silnějšího? Nebo obráceně?
Situace je velmi nepříjemná a je jasné, že než, aby se do nás pustil onen obr sám, tak si přizval své poskoky.
,,Čtyři na dva?"
Podivím se a stojím tak, abych viděla na všechny, i na toho co máme v zádech.
,,Když se chováte, jako by vám to tu patřilo, tak se nedivte, že se najde někdo, kdo si to líbit nenechá."
Asi bych měla mlčet, ale kruci přemýšlí tu někdo? Jsme jen "děti" ano shinobi, ale DĚTI!! To kterémukoliv dítěti zlomí vaz, protože je drzé?
Doháje! Plán? Zneškodnit je tak, aby se nás ani nedotkli, hlavně ten tlusťoch, který by z nás nadělal kaši.
Zadívám se na Eremiho a lehce kývnu. Podívám se a nás a doufám, že to nejsou ninjové tedy ten velký těžko, lae kdo ví, co jsou zač ti tři. Shokiru nás jen těžko zachrání, protože by nás musel sledovat, aby věděl, kde jsme, a to je velmi nepravděpodobné. pokud budu chtít udělat to, co chci potřebuji kouř. Kouřové kuličky. Zalovím v brašně, Musím zvládnout udělat Kawarimi no Jutsu a následně Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy) , to půjde na toho, který stojí za námi. Dále už to bude jen o Kagemane a Taijutsu, vzhledem k tomu, že teď budu donucena hýbnout pozadím, alespoň se pořádně protáhnu. (3,3,2)
ím, že jakmile použiji Kouřovou kuličku, tak se Eremi zapojí. Teď jen doufat, že to nezjistí Sensei, jinak nás stáhne z kůže.

Cesta na ostrov Nagi

Naposledy jsem se podíval na vesnici a pak už jsme vyrazily na cestu. Dostat se až k pobřeží chvíli trvalo, ale naštěstí jsme to zvládly aniž by se někdo z nás nějak více unavil. Dostaly jsme se do vesničky kde na nás měl čekat odvoz a skutečně tomu tak bylo. Když Takumi upozornil na loď, tak jsem jen kývl a všichni jsme zamířily přímo k ní.

Je to malá lodička, ale myslím že bude stačit, s něčím jiným bychom zbytečně upoutávaly pozornost. "Nebojte, budeme dávat pozor". Ujistím pána který nám loďku zapůjčuje a jako poslední vstoupím na palubu. Trošku se to houpe, ale nevadí, já mořskou nemoc nikdy neměl, tak se snad neobjeví ani teď.

Kormidlo, vesla a plachta... Dobře. Usednu a vydám rozkazy. "Takumi a já budeme veslovat, Hayte bude u kormidla. Plachtu rozvineme až později, v případě že by byl aspoň trochu vítr. Kupředu!" Řeknu rozhodně a společně s Hayatem se do toho opřeme, nebudeme se přeci nijak zdržovat.

Na cestě

Jsme už kousek za městem když domluvím o svých technikách. Sōzo na to nadhodí, že máme oba zemskou podstatu chakry.
Už se stalo. A moje techniky byli i docela účinný, docela. I když se nezaměřují na přímé poškození a možná proto, pomyslím si a přikývnu na Sōzovu poznámku, že se to bude muset nějak ošetřit. Necítím jako nutné mu vysvětlovat, že bude stačit pokud budeme postupovat s tímto faktem na mysly. Šance že někdy budu schopen použít jinný živel než zemi je minimální. Takže pokud nás bude chtít vyladit, tak se bude muset snažit Sōzo sám.
Zatímco dumám na jeho poznámkami a sleduji okolí, tak mu Kamia řekne její vlastní techniky. Sōzo na ní zareaguje ať se s ním prohodí a pokusí se to nějak odůvodnit.
Nelíbí se mi, že mě obchází. Normálně by mi to bylo jedno, ale ode mě se očekává, že to teď budu trochu řídit. Prohodit je? Nemyslím, že to je dobrý nápad, zhodnotím jeho návrh.
Zůstaneme v téhle formaci. Zaměřovat se na jednu techniku místo celého rozsahu schopností není dobrý. Genjutsu může použít jako překvapující faktor, nebo kdyby došlo k proházení během boje, pronesu.
Sōzova poznámka, že jeho techniky mají největší šanci ho prozradit, mě nepřesvědčí. Když ty svoje pavouky použije dobře, tak ho nikdo nikdy nenajde.
Je nesmyslné je nechat útočit na hlavní článek boje. Pokud jeho taijutsu není tak dobrý, tak nic nezastaví. Navíc narozdíl ode mě je schopen zničit nepřítele jediným zásahem, pomyslím si.

Taktika

Místo toho, abychom vyrazili, jak jsem velice aktivně zavelel, zůstáváme na místě. Itami okamžitě otočí. A vybafne na mě s jakýmsi taktickým plánem.
Však mě to nevadí. Kdybych se teda teď brutálně neztrapnil, tak bych se i radoval, že si odpočinu.
Itamiho plán je defacto logický. Jelikož se Kamia zaměřuje na taijutsu, musí být vepředu. Já mám techniky na střední vzdálenost, a tak jsem veprostřed. A Itami je hold na větší vzdálenost, a tak je vzadu. Ono to není tak komplikované.
Itami předpokládá i standartní učebnicové situace s pastmi, jejichž řešení se mi zdá rovněž jen logické. Jsem zkrátka na tom dost dobře, jelikož každý vyplňujeme onu prázdnou mezeru, co se boje na určité vzdálenosti týče.
Najednou už Itami má chuť jít, takže vyrážíme. No a po cestě nám to vysvětlit nemohl... pomyslím si ještě, když se umisťuji za Kamiuu, a před Itamiho.
Itamiho techniky mě docela překvapí. Nevěděl jsem, že stejně jako já má i on Zemskou podstatu čakry. Tuhle slabinu bychom měli nějak vyvážit, pokud se potkáme třeba s takovým uživatelem Raitonu...
Ihned Itamiho na své zjištění upozorním. ,,Hele Itami. My oba máme Zemskou podstatu čakry. Pokud potkáme někoho s Raitonem budeme v obrovské nevýhodě."

Poslouchám Kamiu která nám vypráví o svých technikách, a mě přeběhne mráz po zádech.
Nasadím zhruba tento výraz. Ehmmmm...TÁKŽE FAJN...JÁ JSEM VLASTNĚ V CELKU NORMÁLNÍ TÝPEK. ROZHODNĚ SE NEMĚNÍM NA MONSTRUM. TÁÁÁKŽE TO ASI NEBUDU NĚJAK MOC ŘEŠIT...NE??? pomyslím si, a ruce mi vyjedou z kapes. Projedu si jazykem na obou rukou přes dlaň. Tfuj. Tak to by bylo.
Dojde mi, že Kamia je jediná z nás, kdo užívá genjutsu. Její pozice je teda vlastně docela nevýhodná.
,,Kamio." oslovím ji. ,,Prohoď se se mnou. Ovládáš genjutsu." řeknu náhle.
,,Sice nejsem zdaleka tak dobrý v taijutsu jako ty, ale zase na druhou stranu moje techniky mají největší potenciál k tomu, aby jste mě mohli najít. Pokud ovládáš genjutsu, měla bys jít hned za mnou., a použít ho na nepřítele. Pak se na něj vrhnout ze zálohy. Jelikož jsem očividně nejslabší, půjdou po MĚ spíš než po tobě. A to bude jejich chyba."
Jen doufám, že za tohle uvažování nedostanu až moc přes hubu.

Taktika a techniky

Sōzo nám nakonec jeho techniky řekne a vysvětlí co dělají. Pozorně ho poslouchám.
Zajímavý hoch, ale stejně nebude divnější než já.
pomyslím si, ale nic neříkám. Pak se rozmluví Itami. Překvapí mě jak dlouho mluvil, to jsem nečekala, ale tak on je na tom s velitelskými schopnostmi očividně lépe než já. Já jen mlčky kývnu, že jeho taktice rozumím. Postavím se na svoje místo a pak vyrazíme dál. Itami mezitím vysvětlí jeho techniky. Když domluví tak je řada na mě. Moc se mi do toho nechce, ale...nedá se nic dělat.
Až zastavíme tak se mu ukážu...
uvažuji.
"Dobře, teď jsem na řadě asi já."
začnu.
"Jak už Itami řekl, tak používám hlavně taijutsu a moje techniky jsou především na blízko."
pokračuji.
"Moje techniky jsou
(Čtyřnohé jutsu) Shikyaku no Jutsu
Při téhle technice se mi zvýší rychlost a síla a také se přodlouží moje nehty na ruce, takže pak připomínají spíše drápy. Během mohu připomínat psa, či vlka.

(Drápy)Kuratchi no jutsu

Při této technice prodloužím svoje nehty, které pak používám k sekání do nepřítele.. Je to jako kdybych mezi prsty držela kunaie a všemi najednou sekla.

(Vrčení bestie)Unaru kemono no jutsu – C
Jediná technika, která není na blízko. Je to genjutsu, které by mělo ochromit, nebo spíše trochu oslabit nepřítele, který je ve směru zvuku.

No toliko k mým technikám. "
dokončím svůj monolog o tom co umím. Pokračujeme v cestě a já dávám pozor na to co je před námi a před periferní vidění i na to co je vedle nás.

Pokračování v cestě

Konečně z něj dostanu něco co mohu použít při vymýšlení jak bychom měli dále pokračovat.
Zajímavé techniky. Takže buď musíš být poblíž nepřítele a nebo v úkrytu a útočit ze zálohy. To bude zajímaví, pomyslím si. Sōzo zavelí ať vyrazíme, ale já zatím nevyrážím.
Nejdřív pojďte oba blíž, vysvětlím vám základní taktiku, kterou se budeme řídit. Bude to lepší než když se každý bude dělat něco jiného. Budeme cestovat v řadě. První pujde Kamia a bude hlídat předek. Sōzo bude uprostřed a v případě potřeby ji podpoří. Já budu uzavírat řadu a budu dávat pozor na boky a záda, začnu vysvětlovat cestovní formaci.
Pokud dojde k nečekanému boji, tak se stanou nejpravděpodobněji dvě situace. Zaprvé to začne výbušným lístkem, nebo nějakou pastí. V tom případě se rozptýlíme. Hned na to se Kamia postaví mezi nás a nepřítele, aby ho případně zastavila. Sōzo tvoje rekace bude záležet na typu útoku, pokud budou útočit na blízko, nebo budeme obklíčení, tak se drž poblíž Kamii a použij svoje techniky pro způsobení škody. Pokud bude útok zaměřený na dálku, tak se stáhni kde nebude nepřítel a pokus se je dostat ze zálohy. Já budu za vašimi zády a podpořím vás svými technikami. Druhá situace je když nespustíme žádnou past. Buď uvidíme soupeře dopředu, nebo se rovnou pustí do přímého boje. V tom případě přeskočíme tu část s rozptýlením. Samozřejmně pokud budeme vědět dopředu, že dojde k boji, tak budeme postupovat ze zálohy a raději se přímému boji vyhneme, vysvětlím jim co si od nich představuji.
Je to unavující tolik mluvit, pomyslím si.
To bude prozatím stačit, doladíme to později budeme mýt spoustu času naši taktiku vylepšit, uzavřu to.
Tak pojďtme ať ujdeme ještě kousek cesty než zapadne slunce, vyzvu je a počkám až se seřadíme a vyrazíme. Já se ujmu svý pozice na konci, za zády Sōza a dávám pozor na okolí.
Ještě ti teda dlužím popis mých technik, poznamenám během cesty.
Používám Doton: Sutōn'ūru (kamenná vlna), pošlu po zemi vlnu, abych vyvedl cíl z rovnováhy. Pak mám Doton: Doroku Gaeshi (hliněný štít), vytvořím hliněný štít jako ochranu před útoky. A jako poslední ovládám, Doton: Supurē (sprej), kdy použiji uvolněný kameny na zemi a pošlu je proti cíly. Maximálně prozatím zvládám dva kameny menší velikosti. Rychlost a síla kamenů závisí na jejich velikosti a počtu, vysvětlím svoje techniky. Není to nic podstatetného, rozhodně to nejsou techniky na zabíjení jako má Sōzo. To musím udělat ručně, proto se prozatím omezuji spíš na podporu než boj jako takový.
Odmlčím se, aby si mohla Kamia převzít slovo. Senseie jsem vynechal úmyslně, stejně je tu hlavně jako pozorovatel a učitel, takže pochybuji, že by se zapojil do taktiky raději než pracoval sám.

Pustá vesnice.:
Všimno si vzdálenosti Tsukiko-sensei, která se pro jistotu drží vzadu ale co mi dělá větší starost je její překvapený pohled a zároveň zvědavý pohled, kterým si prohlíží tuto vesnici. Trochu mě to znervózňuje a pokusím se najít nějáký dům s jedním východem a jen pár okny, které by posloužily jako úkryt pro dnešní noc. Sice nevidím žádné známky po boji a ani nikoho, kdo by se ukrýval na střechách nebo jinde, kam mé oči dohlédnou. Chci být ale opatrný a dál hledám procházíme pomalu a obezřetně osadou.

*Co se tu stalo? Neříkejte mi že se všichni vypařily. Že by o tom Skrytá písečná nevěděla?*

Zauvažuji mezitím co pomalu procházíme osadou. V tom zaslechnu Yoshira, jak osadu přirovnal k městu duchů. Má dobrou poznámku, nikde nikdo a nikde nejsou ani známky po nějákém boji.

"Jo, máš pravdu. Musím přiznat, že mi to trochu nahání hrůzu."

Odpovím mu tiše ale zase zřetelně. Přesto bedlivě a pozorně sleduji okolí ve snaze najít aspoň malou zmínku co se stalo, proč tu nikdo není ale zjevně bez výsledně. Nyní zase měla na srdci něco Yumiko, která v prázdné vesnici vidí spíš úkryt než nebezpečí. Pokud by to záleželo na mě, nejspíš bych nechal zkontrolovat lemo celou osadu v nejlepším domě, který má přehled nad clou osadou bych se utábpřil. Nejspíš takový dům by byl někde na kraji vesnice.

"Nejsem zrovna důveřivý člověk."

Řeknu stejným hlasem jako před chvíli Yoshirovi když se zmínil o městu duchu. Osada není moc velká jen pár domu a tak po chvilce narazíme na hostinec, který je uprostřed této malé vesničky. Mohly bychom najít přes noc nejlepší útočiště ale nejdřív by se muselo lépe prohlídnout. V tom vběhnou oba dva do hostince. Ani nestihnu zareagovat nebo je zastavit a už jsou oba v hostinci.

"Hej! Hej!!!"

Zařvu na ně několikrát ale je pozdě a oba tam vtrhli. Chvíli nevím zda tu mám počkat a trochu prohlédnout okolí ze střechy hostince, nebo běžet za něma. Nakonec se obrátím na Tsukiko a lehce přitom zřetelně jí řeknu.

"Sensei, vezměte si hlídku na střeše. Mezitím pošlete zprávu do vesnice že mají prázdnou osadu."

Přeci jen pták dorazí do vesnice dřív než my a navíc nevím ani komu to hlásit. Sice je naše mise jiné ale přesto nechci ignorovat vesnici duchu, která před pár dny kypěl životem. Když vejdu do hostince za oběma rozhlédnu se kolem sebe kde by asi mohly být a nebo zda je zaslechnu.

Poslední síly

Lapám zběsile po dechu a snažím se zmobilizovat poslední zbytky síly s vypětím těla, abych se zvedl a šel do té zpropadené nemocnice pro pomoc, ale tělo mi už vypovědělo poslušnost a já tak tedy jen bezmocně ležím a hledím na dveře nemocnice. Tak moc bych chtěl vstát a udělat, co je třeba, ale prostě to nejde.
"Sunima...se.....sensei."
Přerývavě mi buší v hlavě myšlenky, které skoro neslyším, přes bušení tepu ve spáncích. Ale pak se ukázalo, že přece jen se na mne usmálo trošku štěstí, protože někdo se ke mě blíží a za chvíli již něco i povídá. Snažím se jeho slova zachytit a ve vyprahlém hrdle formuji odpověď.
"Jde o každou sekundu."
Nevím zdali brzy neomdlím únavou ale bojuji s tím, za každou cenu.
"Na....na....městí.....u studny.....potřebují lek....skou....pomoc....hned..."
Vydechnu ta slova a jazyk se mi u toho lepí na patro. Vroucně doufám, že to doktor pochopí a zařídí se dle toho, protože mě se dělají už mžitky před očima a vyčerpaně ležím, kde jsem se sesunul. Nejsem už schopen přimět se vstát a ukázat mu to místo. Zavést ho ke svému mistrovi. Bohužel odteď to musí již přebrat jiní, protože já toho nejsem schopen.
"Ať to stačilo..."
Přeju si ještě v duchu unaveně.

Příprava na cestu

Itami náš klan zná. Samozřejmě, že nás zná. Nemohl ani odpovědět jinak.
Itami docela spěchá, což mi příjde nefér, protože já si vůbec neodpočinul, ale co s tím teď už nadělám...

Příjde čas na to, abych vysvětlil techniky našeho klanu. No, to bylo něco, co jsem dokázal popisovat hodiny a hodiny. Naše techniky jsou úžasné. Hodně silné. To se mi na nich líbí.
,,Momentálně umím používat dvě techniky." odvětím, a odmlčím se.
,,Bakuton: Hakidasu(Živel výbuch: Flusanec)" pronesu významně, a ústa na rukou se úplně zavlní, reflexivně si přejedu dlaň jazykem(který mám v oněch ústech), nicméně to udělám tak, že natočím dlaň hřbetem směrem k nim, takže to neuvidí.
,,Je to technika, která dokáže hodně z mála. Musí se s kusem jílu trefit tělo dotyčného na určité části, a a pak se odpálí. Většinou je to smrtící." vysvětlím, jak technika funguje, a opět se odmlčím.
,,Pak umím ještě Bakuton: Baku mushi no justu...což je technika s jílovými brouky. Prostě vytvořím brouky, a ti na někoho skočí, nalepí se na něj, a já je odpálím. " dodám s úsměvem.
,,Mno a jelikož jsem je teď vyjmenoval, a ještě jich více neumím, tak bychom měli vyrazit." zavelím. ,,S tím, že vy mi řeknete teďka vaše techniky..." dodám.