Příprava na cestu

Kamia mi po chvíli váhání předá svitek. Schovám si ho u sebe. Prozatím si sebe představuji jako podpůrný střed jakékoliv kombinace, takže u mě bude nejbezpečnější.
Nový klučina, i když vypadá spíš na ženu, zezačátku nevypadá moc nadšeně, že mi má odpovídat na otázku. Nakonec se přece jen trochu rozmluví.
To je od tebe hezký, že jsi mi řekl co neumíš. Mě by spíš zajímalo co umíš, pomyslím si, když odpoví snad úplně na vše až na to co jsem se ho ptal.
Tak co s tebou udělám? Mám se ho zeptat znovu důsledněji? Zatímco jsem utopený ve svých myšlenkách co s ním teď se nás zeptá jestli víme o jeho klanu a jejich kekei genkai.
Slyšel jsem o něm, odpovím mu. Jeden čas jsem měl naučenné všechny klany ve vesnici, ale velkou část jsem jich už pozapoměl. Pak klučina prohlásí něco na co bych mohl navázat a zeptá se jestli si navzájem řekneme svoje techniky.
To bude asi nejlepší. Když se ho zeptám moc obecně, tak opět nedostanu odpověď, pomyslím si a rozhlédnu se po okolí jestli není nikdo dost blízko k nám, aby nás mohl slyšet.
Dobře, tak začni. Řekni nám tvoje techniky, pak tě zařadíme do formace a naše techniky ti řekneme po cestě. Už jsme se tu zdrželi moc dlouho, odpovím Sōzovy.

Cestou, necestou.

,,No, tak asi s chutí do toho." vybídnu Akemi s úsměvem. ,,Uvidíme se nejspíš tedy zítra. Zatím se měj a dojdi v pořádku domů." popřeji jí a na chvíli se zamyslím, jak nejlépe se dostat zpátky. Kolem už padla docela slušná tma, takže bych mohl být schopný se dostat domů přes stíny a stromy.
Zamávám tedy Akemi na rozloučenou a vydám se směrem domů. Cestou se držím v zapadlejších uličkách, snažím se vyhnout rušnějším ulicím s obchody a pozorně sleduji okolí a také střechy, kde by mohla sensei hlídkovat. Pokud není zbytí, využiji techniku Shunshin no jutsu. na překonání větších osvětlených ploch, ale raději bych se tomuto vyhnul. Pokud jsem nucený čekat až přejde nějaká případná skupinka lidí, skryji se pomocí Kakuremino, samozřejmě pokud se mi podaří získat někde dost velký kus látky, plášť sebou přeci jen nemám. V nejhorším případě se pomocí Henge proměním v náhodnou osobu, ale to už by bylo skutečně krajní řešení. Přestože se snažím držet ve stínech, vyhýbám se úplně temným místům, ve kterých by mne sensei hledala jako první možnost.

Nový člen týmu

Vzhled:

Ten kluk se rozmluví, ta holka zatím mlčí. Kluk se představí jako Itami, a dívku rovněž představí, jako Kamiu.
,,Těší mě." odvětím.
Dále se mě ptá na to, na co se zaměřuji. To je docela těžké vysvětlit...já ještě nevím...i když určitě nejsem na blízko. Viděl bych to na velkou vzdálenost...kdybych tedy uměl nějaké techniky na velkou vzdálenost...mám to tedy označit jako ,,momentálně střední vzdálenost, v budoucnu velká vzdálenost"?
,,Já...si tím nejsem jistý. Momentálně nezvládám techniky mého klanu, které jsou na větší vzdálenosti, ale v budoucnu bych se na ně chtěl zaměřovat."
Ano...nepřímý boj. To je jediné co mi zatím vždycky šlo.
,,Mimochodem můj klan...víte co dělá, že? Víte co je naše Kekkei Genkai?" zeptám se náhle, neboť mě občas až záráží, jak málo se o nás ví, i když je nás už docela dost. Počkám si na odpověď, pokud žádnou neuslyším, tak jim to jednoduše oznámím.
,,Náš klan se specializuje na Bakuton. Živel výbuch. děláme to pomocí jílu."
To, že jsme tak nějak tak mnoho-ústí už je vedlejší...
Přešlápnu si, když mluví o naší misi. Přenést svitek...to zní docela zajímavě...
,,Takže...předtím než vyrazíme, bychom si mohli vzájemně říct naše techniky, a přijít na způsob, jak vytvořit kombo, které zničí každého." vyhrknu náhle uvolněnějším tónem.
Né že by se mi do toho nějak chtělo...ale mise jsou nebezpečné...a já bych byl raději, kdybysme byli synchronizovaní.

Nový člen týmu

V první řádě vzhled:
Hnědé vlasy po ramena, hnědé oči, které tvarem připomínají vlčí.
Zhruba 158 cm vysoká
Štíhlá
Ústa mi zakrývá červený šátek.
Nehty na rukou by mohli trošku připomínat spíše zkrácené drápy, než normální lidké nehty, neboť jsou delší a ostřejší.
Na sobě mám: Hnědé tričko s krátkými rukávy, dlouhé černé kalhoty a vysoké boty(A teď tím opravdu nemyslím boty na podpatku). Podle velikosti boty, lze usoudit, že mám malá chodidla.


Itamiho odpověď je pro mě docela překvapivá, ale také milá, tedy relativně. Trošku se zakaboním, když mě porovná s jeho otcem, ale nijak na to neodpovídám. Jeho slova o tom, že na něj nesmím moc rychle mi přijdou divná, nepřipadá mi, že bych na něj byla nějaká hrr, ale jak jinak člověka lépe poznat, než tak, že s ním někam jdeš a povídáš si? Mlčením asi těžko. Chtěla jsem ještě něco odpovědět, ale to už mě vyrušil hulákající sensei. Snad budeme mít ještě příležitost si promluvit později.
Vede k nám nějakého neznámého kluka, načež už neni není tak neznámý, neboť je to náš nový člen týmu.
Alespoň, že si Miko našla něco, kde jí to jde. Doufám, že se jí bude dál dařit.
pomyslím si a sleduji našeho nového kolegu a už teď uvažuji jak dlouho v tomhle týmu vydrží. Pozdraví nás...ale stylem jakože se s námi nechce moc bavit.
Je divnej, ale jestli si chce dát souboj v divnosti, myslím, že ho porazím.
uvažuji sama pro sebe. Itami se ujímá slova a řekne vlastně vše potřebné, pak na mě vyhrkne jestli bych mu nedala ten svitek. Chvilku na něj koukám a přemýšlím, nakonec mu svitek předám. Jsem ráda, že už velení není na mě.

Konečně plý počet?

Sedíme na místě setkání a povídáme si. Než stihne Kamia zareagovat, na moji odpověď, tak zaslechneme senseiův hlas.
Lehce pozdě, ale je to senesi. Tomu to nikdo vyčítat nebude. Kdybych přišel pozdějá tak dostanu vynadáno, pomyslím si. Zvednu pohled a zahlédnu, že sensei nejde sám, ale s nějakým dalším mladíkem.
Kde k němu přišel? ptám se sám sebe. Kdyby to byla dívka, tak bych předpokládal, že si sensei sehnal přítelkyni, nevím jestli je na děti, takhle nevím. Sensei se zastaví kousek od nás a vysvětlí nám přítomnost toho kluka.
Takže Miko se přes to nedostala. Trochu jsem si to myslel, přece jen jsme potkali nukenina. To je pěkně traumatické, pomyslím si. Jsem jediný ze současného týmu s vyjímkou senseie kdo jí znal.
Takže jsem zbyl z původní sestavy jediný. To se to vyvýjí, příště jsem na řadě já? Pochmurně si vzpomenu jak jsme začínali. Sensei přeruší moje pesimystický představy oznámením, že přebírám vedení od teď já.
Počkat počkat! Co nám takhle něco říct předem? postěžuji si v duchu. Povzdechnu si
Dobrá tak se do toho dáme, poznamenám a postavím se. Obrátím se na nováčka.
Zdravím já jsem Dākuanbā Itami, říkej mi jen Itami. Zaměřuji se na střední a dlouhou vzdálenost. Tohle je Rupinasu Kamia, zaměřuje se na taijutsu. Mohl bys mi prosím říct na co se zaměřuješ ty Sōzo-kun, ať mohu přijít na to jak toho co nejlépe využít? Představím sebe a Kamiu.
Naším úkolem na této misi je doručit svitek správci v zemi Jezer. To mi připomíná Kamio? Dej mi prosím ten svitek, vezmu si ho k sobě, obrátím se k Kamie, abych od ní převzal svitek a uložil si ho k sobě. Nemám v plánu se dostat na blízkou vzdálenost k nebezpečí ani v boji, takže u mě bude asi nejbezpečnější.
Pak se obrátím zpět k Sōzovy a počkám si na jeho odpověď. Ten totiž moc nevypadá jako by byl moc nadšený, že nám má o sobě něco říct. Osobně si myslím, že jen stěží může přijít s něčím divnějším než Kamia.

Nová posila do týmu

Kamia a Itami + samozřejmě sensei

Můj ,,sensei", který konečně zjistil že je můj sensei, Něco řekne o nějaké Miko, tu ale neznám.
Nejspíše někdo z akademie...no nemůžu znát přece každého.
Pozoruji senseie s uklidněným výrazem, a s lehkým úsměvem.
Konečně trochu oddychu. I když teda opravdu jen trochu...
Sensei se mi představí, načež to samé udělám i já. ,,Kujin Sōzo. Těší mě, Kazuki-sensei."
Na výzvu k chůzi reaguji zpomaleně, protože se mi do ní ani moc nechce. Nicméně nakonec jdu ihned za senseiem.
Jdeme k hlavní bráně, kde už postávají nějací lidé, zřejmě členové mého týmu. Sensei na ně začne hulákat, což mi jen potvrdí to, kdo jsou. Přejedu je pohledem.
Dobře takže zamaskovaná holka a šedovlasý kluk...Ta zamaskovaná holka mi příjde zvláštnější, ten kluk je celkem normální. přesunu se za senseiem, stojíme teď pár metrů od nich.
Zajímalo by mě, PROČ je tak zamaskovaná. pomyslím si, a nervózně si povytáhnu rukáv aby mi zastíral dlaně. Nutno dodat, že ten zmetek se zase vytahuje zpátky, takže to udělám asi třikrát, musím ho ještě držet. Měl jsem si vzít bezprsté rukavice...jak jsem na to mohl zapomenout?
Sensei opět mluví o oné Miko, která je pro mě stále záhadou, nicméně už vím, kde je jí konec. To znamená, že jí už nemusím řešit...tak fajn.

Najednou dojde k představování, a já na sobě teprve teď ucítím pohled jejich očí. Sklopím pohled šikmo doleva, a strčím si ruce do kapes.
,,Ahoj." řeknu poněkud chladně. Jako pardon, ale já nestojím o to, aby si tu začali hned stěžovat na to, že jsou v týmu s příšerou. Fakt ne. A vůbec, je to vina jich, že se za tuhle blbost musím stydět. Je náhodou celkem slušně silná.

Skrytá Zemská vesnice - 16:30 Celistvé složení týmu
Kujin, Kamia a Itami

Kuji našel toho koho hledal svého nového senseie, který poklidně vyčkával a rukama v kapsách. Když k němu přišel zadíval se na něj a pokývl s klidným výrazem hlavou.
"Ano prý mi neseš nějakou zprávu."
Kývne mu na pozdrav a pak vytáhne ruku z kapsy a převezme svitek, který mu má Kujin dát. Rozbalí jej a přečte rychle očima. Chvilkami se tváří trošku zklamaně chvílemi překvapeně, ale nakonec se opět ustálí na klidném výrazu a trošku se i usměje.
"Takže Miko se rozhodla zůstat u mediků, dobrá to snad se jí bude dařit. A ty jsi dle všeho Kujin Sozo, nový člen mého týmu. Dobře.....vítej tedy zbytek ti představím za chviličku a já jsem Kyo Kazuki tvůj nový sensei."
Schová dopis do zaňadří a pak se klidnou chůzí vydá směrem k hlavní bráně.
"Tak pojď ostatní již čekají."
Houkne na něj a nezastavuje....
Mezitím si Kamia a Itami povídají u brány a řeší si své vlastní potíže.
"Ooooyyyy! Už jsem tady."
Ozve se přibližující se hlas a vy zahlédnete, jak sensei na vás mává a v jeho společnosti jde nějaký mladý klučina ve vašem věku. Kazuki-sensei se zastaví pár metrů od vás a slétne svůj tým rychlým pohledem.
"Itami, Kamio tohle je Sozo váš nový člen. Byl k nám přiřazen v průběhu mise. Miko se už do týmu bohužel nevrátí. Ukázalo se, že jí zajímá více práce v nemocnici a docela jí to jde, převeleli jí tedy k lékařským shinobi, aby se mohla učit."
Vysvětlí sensei zběžně a pak si dá s úsměvem ruce v bok.
"Je tedy na čase pokračovat, ale předtím se seznamte a také seznamte Soza s misí, aby byl v obraze. Následně pokračujeme v cestě. Odteď přebírá Itami vedení."
Rozhodně sensei a vyčká, než se vzpamatujete.
(Seznamte se v nové sestavě a vyřažte na cestu, své případné akce opatřete hodem 3x3 stěnou kostkou pro případné vyhodnocení.)

Skrýtá Hvězdná vesnice - 18:50 Večerní trénink?
Akemi a Kiryu

Aya-sensei se ještě starostlivě ohlédne za Hikarem a pak se věnuje opět svým zbývajícím studentům.
"Věřím, že to zvládne a neohrozí to nijak vaše mise Akemi. Jen to bude chtít prostě trošku času, abyste si na sebe zvykli, ale to zvládnete no ne?"
Povzbudivě se na vás usměje a pak si poklepe prstem na rty v mírném zamyšlení nad otázkou, kterou položil vzápětí Kiryu.
"Mmmm dnes?....Ale ano už je na to dostatečná tma.....Dostanete veledůležitý trénink a tím je zvládnout se pohybovat nepozorovaně jako správný Shinobi. Tedy je to jednoduché. Musíte se dostat až domů tak, abych vás cestou neviděla já, ani nikdo jiný z vesnice. Gambare."
Uculí se Aya-sensei a rozplyne se v obláčku dýmu. Tedy to znamená, že asi vás trénink začal.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Písečná vesnice - 19:10 Pustá vesnice
Kitsuke, Yoshiru a Yumiko

Tsukiko-sensei je asi o dva metry za vámi a stejně, jako vy se i ona zvědavě rozhlíží po okolí. Nicméně všichni shledáváte po chvíli jedno a to samé. Vesnice je prostě úplně pustá a prázdná. Vypadá to, jakoby tu žádní obyvatelé nebyli. Vypadá to, jako by prostě zmizeli, žádné stopy po boji nic. Ani Kitsuke neobjevil nikoho svýma druhýma očima.
"Je to, jako vesnice duchu."
Otřese se bezděky Yoshiru.
"Alespoň máme bezpečný úkryt na noc. Co myslíš Kitsuke-kun?"
Ohlédne se na svého společníka Yumiko. Tsukiko-sensei mlčí zdá se, že přemýšlí, nebo se do vašeho rozhovoru nechce nijak vměšovat.
"Hele támhle bychom mohli přespat, vypadá to na místní hospůdku a navíc je stejně opuštěná, takže to nikomu nebude vadit. Třeba tam mají i něco k jídlu."
Ozve se s novým elánem Yoshiru, protože jej vidina jídla a teplé postele nejspíše dokázala zbavit špatného pocitu.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou)

Skrytá Listová vesnice - 14:20 Změna velení
Kioshi, Kaya a Yamato

Kioshi i Yamato nyní mlčí, když došlo na věc a sledují Kayu a Daikiho-sensei. Vlk se olízne a zadívá na Kayu.
"Ya, bohužel pachy se mísí nedokážu rozlišit nakolik je kdo silný, ale doporučuji opatrnost."
Oznámí, následuje další chvilka ticha, kdy Daikiho oči těkají po prostoru a nakonec se zadrhnou na vás třech.
"Dostáváme se do ostré části mise, přebírám tedy velení. Rozdělíme se na dvě úderné skupiny. Kayo půjdeš se mnou. My rozptýlíme nepřítele a udržíme jeho pozornost. Yamato a Kioshi vy sebou vezmete toho vlka a počkáte na správnou chvíli a pokud tam budou Geninové, které hledáme osvobodíte je a stáhnete se. Pokud ne pak napadnete nepřítele ze zálohy, abyste nás podpořili. Vše jasné? Fajn tak jdeme vy napravo a my zleva."
Vyloží docela rychle sensei svůj plán a jedním rychlým a mohutným skokem se pohne šikmo kupředu z větve na větev. Jakmile se trošku vzdálíte stočí pohled na Kayu.
"Musíme také počítat s možností, že má nepřítel k dispozici senzybyla v takovém případě o nás již asi vědí a budou připraveni, ale i s tím počítáme. Drž se poblíž a nenech se zabít."
Dodá a po chvilce zaklekne na jedné z větví a zadívá se skrz listí směrem na mýtinu, kde je vidět malé průzračné jezírko a nedaleko něj líně postávající, nebo sedící maskovaní Shinobi. Žádné zajatce však nikde nevidíte. Daiki-sensei se zamračí.
"Zdá se, že vězně už mají někde pod zámkem. To se dalo předpokládat. Musíme je tedy všechny zneškodnit a jednoho zajmout živého."
Zašeptá plán ale pak koutkem oka slétne bleskově za sebe. Kaya se ani nenaděje a sensei jí chytne silnou paží kolem pasu a bleskově s ní skočí dolů z větví směrem na mýtinu. Kousek za sebou pouze slyší zasvištění, jak čepel protla vzduch. Nyní je Kaya i Daiki-sensei najisto odhalen a upínají se na ně oči 5 maskovaných Shinobi, kteří se pochechtávají u jezírka a pak dalšího, který stojí s dlouhou katanou tam, kde byli předtím oni.
"Che....mysleli si, že nás přepadnou chamraď jedna!.....Hoooo to jsou mi ale věci, najali si krysy z Listové, jelikož si sami neví rady. Zbavíme se jich. Neměli tu lézt."
Mluví jeden z shinobi přes druhého a všichni se na odhalenou dvojci divoce dívají.
"Nezapomeň co jsem ti říkal."
Zašeptá Daiki-sensei ke Kaye a mírně se rozkročí a zaujme bojovější postoj a bystře sleduje své soupeře.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - 20:15 Otázka pravdy
Ariaki a Arisu

Ariaki běžel seč mu síly stačily a hledal po městečku lékaře. Ulice již byly pomalu prázdné, protože bylo pozdě večer, ale on to nevzdával nemohl. Vše záviselo na něm. Ač klopýtal a párkrát spadl opět se se vší námahou postavil a běžel dál. Vzduch mu řezal plíce přímo nesnesitelně, nohy už nemohly snést dál to napětí. Pot z něj kapal proudem.
Avšak jeho námaha nebyla úplně marná kus před sebou zahlédl nemocnici. Sice jen malou, ale přece zdejší nemocnici. Když přicházel k její bráně už ho nohy neunesly a zradily ho. Kolena se podlomila a on vyčerpaně upadl u schodů před hlavním vchodem. Těžce oddechoval a zoufale se mohl jen dívat na nemocnici, kde se ještě svítilo.
"Oyyy! Jsi v pořádku?! Oyyy!"
Zahlédne Ariaki nějaké boty a pak slyší zrychlené kroky, když k němu přibíhá, někdo, kdo vyšle z nemocnice. Za chvilku k němu kleká a pomáhá mu si sednout.
"Chlapče, co je s tebou?"
Dívá se na něj starostlivě muž v bílém plášti, nejspíše doktor, který právě skončil službu. Otázkou však je zdali dokáže Ariaki vyložit to, co je třeba a zdali zůstane při vědomí, protože už nyní jej při něm drží jen těžká síla vůle.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 23:32 Spánek je sviňa
Narim, Asura a Yuko

Narim měl první hlídku a snažil se hlídat dobře a možná by i dobře hlídal, kdyby jej dnešní cestování tolik nezmohlo. Bohužel pro něj už po hodině se mu klížily oči až až. Chtěl to sice rozcvičit, ale mělo to spíše opačný efekt ještě více jej to unavilo a když si dával kliky, tak mu klesly oči a ruce povolily a zapíchl to tváří do písku a zůstal prostě spát.
Vzbudilo ho až něco, co mu naráželo do boku.
"Vstávej ty lenochu, usnul jsi na hlídce....theme.....to snad není možné."
Zabručí nespokojeně Yuko, která stojí nad Narimem a dloube ho špičkou do boku, aby ho probudila.
"Na tebe je teda spoleh být nepřítel tak seš mrtvej."
Zavrtí nespokojeně hlavou a s povzdechem si jde sednout k ohni, aby hlídala pro změnu ona. Narim se trošku probral a zjistil, že je celý olepený od písku teda hlavně na tváři. A nejspíše může jít znovu spát, protože jej už někdo konečně vystřídal.
(Popište svůj další postup a na případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou, zkuste ukončit den a vyčkejte na posun na další den.)

Skrytá Listová vesnice - 10:25 Hledání Shokira
Eremi a Aimi

"Asi máš pravdu Aimi-chan."
Kývne Eremi a vyrazí klidným krokem po ulici vedle své kolegyně. Kde je Shokirovi konec, to je tedy otázka, zvláště, když se umí tak dobře zašívat, bude dost těžké jej najít.
Každopádně procházka byla příjemná a ničím nerušená. Chodili jste tak nějak nazdařbůh, abyste si vesnici prohlédli a taky koukli po svém společníkovi.
Když jste míjeli jednu z bočních ulic zazdálo se vám, že jste tam zahlédli Shokira, který jí šel někam dál dozadu.
"Hele. Támhle to musí být Shokiru."
Ukáže prstem Eremi a rozběhne se klusem rychle za ním, aby ho dohnal. Aimi asi nezbude nic moc jiného. Nicméně, když doběhnete pár desítek metrů ulicí zjistíte, že končí ulice slepě a na jejím konci stojí k vám zády postava, která připomíná Shokira.
"Che....hlupáci. Teď dostanete přes držku za to, co jste udělali v restauraci."
Ohlédne se postava, která v pufnutí změní svůj tvar na dospělého hubeného muže. Bylo to obyčejné a hloupé henge, které vás dostalo a pak uslyšíte zadunění a uvidíte, jak pár metrů za vámi ve vaší jediné únikové cestě stojí ten tlusťoch s notně nepříjmeným výrazem, který mluví za vše, co si o vás asi myslí a po jeho stranách jsou ještě dva jeho společníci, kteří se také netváří přátelsky.
"Teď vám malým shinobi ukážeme, ztřískáme vás, jako psy, nikdo si na nás nebude dovolovat."
Zahřmí hlas tlusťocha.
"Kso....takhle se nechat napálit."
Střelí Eremi naštvaně pohledem na nepřátele a sám si asi nyní vyčítá dost, že nepoznal, že je to jen hloupé henge.
(Popište své další jednání a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Kamia

Kamia mi na mou otázku odpoví, že si odpočinula. Přijdu blíž a posadím se poblíž. OPřu se o sloup, budeme tu muset chvíli počkat než se objeví sensei i když jsem čekal, že tu bude jako první. No nedá se s tím nic dělat.
Po chvíli se mě Kamia zeptá jestli se jí bojím.
Ne neodešel jsem kvůli tobě. A nebojím se tě, ani mi nepřijdeš odporná. Rozhodně nejsi strašidelnější než muj otec, pousměji se a to ani nežertuji. Když se rozhodne někoho trénovat, tak je hodně strašidelný.
Nejsem zvyklý na cizí lidi. Nesmíš na mě tak rychle, rozhodnu se ji říct proč jsem raději sám. Vždy jsem měl jen pár přátel a další jsem si nehledal. Jsem spíš pro malý kruh dobrých přátel než se bavit s hodně různými lidmi.

odchod


,,Děkujeme a omlouváme se."
Vezmu od Eremiho jídlo a vydávám se ven.
,,No, myslím, že bychom se tu mohli ještě projít a pak pomalu vyrazit najít Shokira, který určitě někam zmizel, ostatně, jako vždy."0
Dodám a rozhlédnu se, doufám, že poblíž nebyla Leira sensei, jinak by nás asi stáhla z kůže.