Andor.cz - Dračí doupě online

Nečekané překvapení u mostu

Když konečně přišli Arisu i Edai-sensei hned spustil o tom, že musíme vyrazit. Slétnu pohledem k němu a vyšvihnu se do sedu.
"Dělá, jako já bych zdržoval."
Zvednu se vyrazím svižným krokem za ním k okraji vesnice. Arisu nám opět nerozdala žádné rozkazy. Je dneska prostě nepřirozeně divná a tichá, zato tempo nasadila docela ostré. Jen s pár zastávkami jsme běželi docela svižně v Shinobi běhu skoro celou cestu.
Za každou zastávku na pití a krátký oddech jsem byl docela rád.
"Sakra ta holka nás chce dneska zabít?"
Zabručím si v duchu a střelím pohledem po Arisu. Edai-sensei samozřejmě je opět náš mlčenlivý patron. Opět si připomínám, jak není fajn být v takové tiché skupině, je to....deprimující.
Zastavíme se až na kopečku, na který udýchaně vyskáču, jako poslední, protože jsem se ještě zdržel kontrolováním našich zad zdali nás nikdo nesleduje. To už ale slyším senseie a také pohlédnu na obzor zpoza jeho boku.
"Kruci, to snad ne."
Zamračím se a vyběhnu rychle za senseiem a seskakuji dlouhými skoky z kopce. Nyní není času nazbyt. Za běhu taky sáhnu do své brašničky a vytáhnu do levačky kunai se kterým běžím dál. Pokud jsme byli napadeni může to být krušné.
Pěkně zadýchaní z toho ještě ostřejšího tempa dorazíme za půl hodiny až k táboru.
"Sakra....sakra.....tak tohle bylo už fakt hodně."
Opřu se dlaněmi o kolena a vzhlédu k táboru a zůstanu zamraženě znehybnělý. Je to naprostá hrůza, někdo tábor totálně zlikvidoval a místní hlídku nejspíše s ním.
Až slova senseie mne opět proberou ze strnulosti.
"Wakata."
Kývnu a vyrazím kupředu. Přeskakuji kusy padlých stanů a klád okolo a očima bedlivě prozkoumávám okoli, kdyby se tu někde skrýval nepřítel. Jakmile jsem však u nějakého děla obezřetně jej prohlédnu, zjistím jestli je náš, nebo nepřítel a pak jestli ještě žije. Když najdu přeživší pokusím se jím pomoci dle toho, jaká mají zranění. Pokud jsou to mrtvá děla nezdržuju se jimi. Snažím se takhle překontrolovat všechny, co nejrychleji, protože mám špatný pocit, i když vím, že Edai-sensei hlídá.

Pokračování v cestě

Hned po prohlídce městečka jsem si šel zdřímnout do trávy. A představoval jsem si jak asi tráví volný čas ostatní. No dlouho mi netrvalo a zjistil jsem asi jak ho trávila Asura proste proletěla celé město a koukla do každého domu a stánku kde ji pustili. No a protože přiběhla s dusotem a křikem mně probrala z přemýšlení. Ta se asi nikdy nesklidní .

Poté si lehla do trávy s rukama za hlavou mávala nohama a dívala se na mraky. O chvíli později přijde taky Yuka ale přišla strašně potichu na rozdíl od Asury, a zastavila se nedaleko od nás. Chvíli jsme tam čekali než přijde Sensei a řekne co se bude dít dál. Jakmile Sensei přišel tak nám řekl že je zase na mně jaký bude plán postupu a asi jako ráno se bude držet stranou.

„No nic trochu změníme plán Yuko ty budeš vzadu a budeš to tam kontrolovat, ale chci aby tři tví brouci to kontrolovali vepředu“. „ Asuro ty si vezmeš předek a já si vezmu kraje. Je to všem jasné“?

„A až se začne stmívat tak zpomalíme a přenocujeme někde“. Počkám až na to kývnou a vyrazíme.

Akce obchodník

Kamia se rozhodne, že vyrazí k obchodníkovy, zatímco já zůstanu jako záloha. Přikývnu a připravím si kunai. Když je Kamia dost daleko tak sensei poznamená, že je v přední linii lepší mozek než tesáky.
Z bojového hlediska si nemyslím, že by to bylo chyba. Moje techniky jsou z zálohy lépe použitelné než Kamiino taijutsu, odpovím mu potichu.
Mezitím se Kamia dostala až k obchodníkovy, který si ji buď nevšiml nebo to dělal že si ji nevšiml. Jednal překvapeně a hned si vzal do ruky kopí. Nehnu se. Pokud by to i bylo překvapení, tak proti rychlým útokům si stejně musí pomoct sama. Já jsem tu, abych ji podpořil kdyby se objevili další nepřátelé.
Možná, odpovím na senseiovu poznámku o vzhledu. Nemám čas s ním o tom teď debatovat, pozorně sleduji situaci u vozu. Nelíbí se mi, že poukázala na čelenku i když to byl nejlepší způsob, jak se zbavit podezření. To je to samý jako kdyby prohlásila, že tu není sama a nebo, že je jounin. Pokud je to opravdu jen ztracený obchodník, tak ho to uklidní, a pokud se jedná o přepadění, tak je právě varovala.
Odkloním svou pozornost od vozu a prohledávám pohledem okolí a hledám místa, kde by se mohl někdo schovávat, jestli nezahlédnu pohyb.

Skrytá Písečná vesnice
Zastávka ve vesnici. Písečná bouře:

Zastávka ve vesnici byla příjemná a stejně jako ostatní z mého týmu i já si odpočinul a nabral síly na novou cestu. U jídla v restauraci byl klid, sice padlo pár vět ale všichni se víc věnovali svému jídlu. To bylo nadmíru vynikající a být to na mě, nechám si přidat. Teda pokud by to zaplatila Tsukiko-sensei. Nakonec jsme se po jídle zvedly a mezitím co sensei vyrovnávala účet, my jsme si zkontrolovaly zda máme všechny věci a jestli jsme něco u stolu nenechaly. Pak jsme vyšli ven a počkaly na senseie.

Cestou ke studni jsme míjely menší cukrárnu, kterou jsem navštívil jen já. Ano mám rád sladké a v každé vesnici rád ochutnám jejich sladkosti.

"hned vás doženu."

Prohodím směrem ke svému týmu a taky se tak stalo. Nebyl zde žádný nakupující tak jsem přišel k prodávajícímu a koupil si pár sladkostí. Moc jich nebylo spíš ze tři různé sladkosti Vyšel jsem z obchodu po necelé půlminutě, dal si do úst lízátko a doběhl svůj tým, který byl kousek od obchodu.

Zamířily jsme si to ke studni, kde jsme doplnily vodu ze studny. Já hned dopil zbytek vody ve vaku, trochu osvěžil obličej vodou a naplnil si oba prázdné vaky do plna. Vak s vodou jsem dal do ruksaku a ten přehodil na rameno. Přejel jsem pohlede všechny členy týmu a bohužel byl čas vyrazit na cestu. Všichni byli odpočatí, najezení a nabraly jsme zásoby které by nám měly vydržet do dalšího města.

Vydaly jsme se na cestu a formace zůstala stejná a zase jsem sledoval jak se malá vesnička, kterou jsme nechávali za zády, pomalu ztrácí až nakonec nebyla vůbec vidět. Po první půlhodině cesty byla všude na obzoru jen holá poušť. U jedné nedaleké duny jsme si daly menší pauzu na odpočinek a stín, který vrhala duna jsme použily jako úkryt před sluníčkem.



Mezitím studujeme mapu oblasti kudy jdeme a kde je cíl mise je výsledek jednoduchý a to, že při nejhorším strávíme noc venku pod širákem. Nakonec jsme vyrazily na cestu. Sluníčko nás vůbec nešetří ale začínám si zvykat na prudké horka v této části zemi. Co jiného mi taky zbývá. Jedním ze svých očí, které mám na dlani a které mám namířené za záda, si všimnu jak Yumiko zastaví a starostlivě pohlédne do dálky jako by se něco blížilo. Zastavím také stejně jako zbytek týmu a vyslechnu si zprávu o blížící se písečné bouři, která začíná nabývat na síle. Youshiro začne zmatkovat a jen ho projedu pohledem. Nakonec si s klidem sundám ruksak a vytáhnu z něj malou tabulku čokolády.

"Youshiro uklidni se. Písečná bouře je jen vítr, který cestou nabere zrnka písku. Takže pokud se nebojíš že budeš mít v hlavě písek nemáš se čeho bát.

Pokusím se uklidnit Youshira a dám mu malou tabulku čokolády, kterou jsem před chvíli vytáhl z ruksaku.

"Dej si čokoládu... Uklidňuje."

Prohodím s klidem a počkám zda si vezme čokoládu a pokud jí odmítné vrátím jí zpět do batohu. Pohlédnu na Yumiko a také kolem sebe do dálky směrem kudy míříme.

"Yumiko není tady do 20ti minut sprintem nějáka duna za kterou se můžeme schovat před bouří? Pokud ne, rozbijeme stan tady."

Podle odpovědi se i zařídím. Pokud bude nedaleko duna, za kterou se budeme moci schovat před bouří zamíříme k ní ať je kterýmkoliv směru, tedy kromě směru odkud míří bouře. Pokud bychom k jedné z Dun dokázaly dorazit do 20ti minut mohly bychom se za ní schovat a rozložit stan tam a také bychom si odpočinuly z rychlého sprintu, který bychom nasadily. Pokud by ale v dohledu žádna nejbližší duna nebyla a ani nic za co se ukrýt, rozložily bychom stan na místě a přečkaly v něm bouři. Při nejhorším bychom vyrazily až časně z rána.

Konečně vesnice

Byla jsem moc ráda, že jsme na vrcholku zastavili. Odpočinuli jsme si, i když jen krátce a svlažili vyschlá hrdla. Opravdu mi to prospělo, zvláště, když jsem viděla ještě jaký kus cesty nám zbýval před námi. A jaký to byl terén. Samí kopec a svah. Nechápu, jak tady někdo může bydlet. Na jednu stranu tady ale musí být opravdu klid. Žádní turisté sem nezavítají… a když už tak to musí být cvoci… A nebo poslíčci, jako jsme teď my.

Sem tam jsem koukla na Hikaru a usmála jsem se. Přesto jsem mluvila jen velmi málo. Když přišlo období přeskakování nejrůznějších kamenů, a dalších podobných překážek, musím přiznat, že jsem se musela smát. Já ani nevím proč. Prostě jsem měla radost z té volnosti. Svým způsobem to nebyl trénink. Vím vím… je to mise, to je podstatně důležitější dávat pozor, ale i tak…

Jakmile Hikaru zahlásí, že už ji vidí, pohlédnu tím směrem, kterým nám ukazuje a úsměvem kývnu.

„ Jsme skoro tam.“

Usmála jsem se na něj i na Senseiku. Netrvalo to už tak dlouho, jako hrůzostrašné výšlapy do kopců a zase dolů… Za chvíli jsme scházeli přímo do vesnice, která si žila svým pomalým životem, jak to jen šlo.

Ohlédla jsem se po Sensei, když promluvila a tiše jsem si povzdechla. Nechala nás tu. Jen nám zamávala. Ani neřekla, kdy se tu zase sejdeme. I když nás asi nebude takový problém najít, když je to jen malá vesnička.

„ Ano, užívá si to. Ale aspoň se potká s přáteli. Nevěřím tomu, že by se jí sem chtělo šlapat jen tak třeba znovu zítra. Pokud by nás tedy znovu nechtěla mučit výšlapem…“

Ušklíbnu se na něj a vydám se do vesnice. Pátrám pohledem po starostově domě. Nakonec se ale raději zastavím a nechám se tam nasměrovat. Tedy nejlépe rovnou za starostou. S úsměvem na rtech jsem ho pozdravila a předala jsem mu svitek s bylinkami, které budou potřebovat. Nakonec jsem se s ním usměvavě rozloučila a pohlédla jsem na Hikaru.

„ Chceš se tu porozhlédnout, nebo rovnou půjdeme na místo, kde jsme se rozdělili se Sensei?“

Zeptala jsem se. Koukla jsem po něm. Lehce mi zrůžověli tváře, ale znovu jsem se usmála a raději jsem sklonila pohled jinam.

Ať už se rozhodne jakkoliv, tak jako tak nás čeká cesta přes vesničku zpátky na její okraj, abychom se zase dostali domů. Jakmile naše prohlídka skončí, vytáhnu ze svého batohu mapu a podívám se, kterou cestou by jsme se mohli vrátit.

„ Zpět půjdeme stejnou cestou. Víme jak to tam vypadá a hlavně už víme, nač si dát pozor.“

Tiše jsem vydechla, při vzpomínce na můj téměř pád a na to jak mne Hikaru zachytil.

„ Ještě jednou ti moc děkuju, Hikaru-kun.“

Pověděla jsem tiše, s tvářemi červenými pomalu až za ušima. Usmála jsem se na něj ale pak jsem raději zase sklopila pohled k mapě. Cesta zpátky bude rychlejší. Už jen pro to, že je to cesta domů no ne? Hlavně ale půjdeme velkou část cesty z kopce, budeme si tedy muset dát pozor, aby nám to nepodjelo, ale půjdeme rychleji. Znovu jsem složila mapu do batohu a napila jsem se vody ze své lahve.

„ Kdepak se toulá, Aya-sensei…“

Rozhlédla jsem se kolem. Určitě tu brzy bude. Teď nás přeci čeká cesta domů no ne?

Eremi - vesnice


,,To sem mohla čekat Shokiru."
Dám ruce na prsa a pak se zazubím na Eremiho.
,,Já bych tu ves prošla celou a ke konci bychom se mohli zastavit na nějakém jídle, co ty na to?"
Zeptám se Eremiho a rozhlédnu se.
,Asi bude nejlepší jít na východ a prostě se jen tak projít a prozkoumat to tu. Jen doufám, že nás tu nečeká nějaké překvapení."
Dodám trochu nervózně, protože jsem poprvé takhle daleko mimo vesnici a přeci jen je to taková moje premiéra i jako vůdce.
,,Nebo chceš vést ty Eremi?"
Zeptám se ještě a tak nějak doufám, že to vezme i když si tím úplně jistá nejsem.

Obchodník

Jdu k muži a jakmile ho pozdravím tak on se vyleká a vyjekne. Namíří na mě kopí já se ihned zastavím.
"Ehm...no omlouvám se, nechtěla jsem vás vystrašit. A bandita rozhodně nejsem, jinak jsem přišla po téhle cestě."
řeknu a ukážu mu směr ze kterého jsem dorazila. Pak si prstem poklepu na čelenku.
"Podle tohoto, byste také mohl poznat, že s bandity mám jedině společné to, že bych je chytala."
poznamenám. Podle očí je poznat, že se usmívám.
"Ten šátek si sundat nemohu...víte, pod ním mám ošklivě zjizvenou tvář a nechci tím lidi děsit ještě víc. Opravdu se omlouvám."
pokračuji v mluvě.
"A teď zpátky k mojí otázce na vás. Co se vám stalo? A mohu vám nějak pomoci?"
zeptám se znovu toho muže a čekám jestli se uklidní. Nehnu ani brvou dokud nebude klidný, pokud bych se nějak pohla, mohl by to brát jako akt nepřátelství a to zatím nechci. Sice nevím, co je přesně zač a jestli to není jen léčka, proto jsem taky neprozradila senseie a Itamiho.

Skrytá Plamenná vesnice - 16:10 Opět vzhůru na cestu
Ariaki a Arisu

Ve vesnici jste strávili čas po svém ale pouze onu hodinku, která vám byla přiřčena. Mezitím asi Edai-sensei zjistil vše, co potřeboval ve městě, aby se dostatečne informoval a vás nechal čekat u studánky na náměstí.
Inu Ariaki čekal podstatně déle, protože Arisu přišla téměř na čas a ano stejně, jako předtím duchem nepřítomná a zahloubaná sama do sebe nesnažící se o jakoukoli komunikaci.
Naštěstí s pětiminutovým zpožděním se objevil mezi domy i Edai-sensei, který na vás s úsměvem mávl.
"Neflákejte se mládeži vyrážíme máme před sebou ještě pořádný kus cesty."
Vybídne vás, abyste se opět dali na cestu. Což znamená ano vyjít z města a opět vyběhnout Shinobi během směrem k cíli, který je ještě podstatně docela daleko a opět vás má vést váš mlčenlivý dočasný velitel jménem Arisu. Postupujete docela svižným tempem, nejspíše Ariaki není jediný, kdo chce mít již misi z krku. Minou totiž další 4 hodiny a při tom uděláte jen pár krátkých zastávek na doplnění tekutin. Proběhli jste několika poli, minuli lesík, překročili i menší říčku a stočili se na jednu z obchodních cest, abyste měli lepší udržitelnost směru. Taky jste minuli pár menších vesniček a v půli odpoledne jste byli již docela blízko svému cíli. Pobřeží s mostem na ostrov, kde se máte setkat s hlídkou na jejich stanovišti je už jen tak hodinku cesty vzdálen. Arisu se však na nejbližším kopečku zastaví a zamračeně zahledí do dáli. Jakmile Edai-sensei a Ariaki vyběhnou nahoru musí si toho všimnou taky v dálce na obzoru je vidět pobřeží. Tam někde je i stanoviště nicméně z jednoho místa na pobřeží stoupá kouř.
"Shimata!"
Střelí Edai-sensei nervozním překvapeným pohledem tím směrem.
"Hayaku! To je stanovisko u mostu!"
Křikne Edai-sensei a rázem přebere velení a vyrazí bleskově kupředu. Arisu jej trošku zaraženě následuje a Ariakimu nezbývá moc jiných možností, než udělat totéž. Běžíte rychle a obezřetně a přibližujete se. To co byste zvládli za hodinu jste stihli uběhnout za půl. A ano bylo to unavující, ale důležité. Až jen pár desítek metrů před stanovištěm jste zpomali a hleděli na, co se zde stalo. Zdejší menší tábor, který byl kus před vámi byl v troskách a celý rozházený. Sem tam ještě dohořívaly ohně. Také je vidět ležet mezi troskami několik těl Shinobi.
"Hayaku! Prozkoumejte tábor a zjistěte zdali někdo přežil. Kso...tohle je hodně špatný. Dávejte pozor. Zajistím most."
Křikne Edai-sensei a vyběhne kupředu. Po nepříteli zatím není ani vidu ani slechu.
(Popište své chování v nastále situaci na případné akce si hoďte 3x3 stěnnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 12:07 Schůzka s Otokagem
Kioshi, Yamato a Kaya

Oběd proběhne docela v tichším a rychlejším duchu. Všichni tři se najíte dosyta, nicméně také všichni můžete zahlédnout, že Daiki-sensei, který jí spořádaně svou porci pečeného masa je vážnější, než má ve zvyku. Jeho tvář se ani za mák neusmívá spíše naopak a je jako vytesaná z mramoru.
Nicméně i tak vám může být úlevou, že je na vás natolik hodný, že vám jídlo zaplatí, ač vás ujistí, že až se vrátíte do vesnice, tak to z vás na příštím tréninku zase hezky pěkně vypotí. Pak jste všichni mlčky vyrazili do kanceláře Otokageho. Nemůžete si nevšimnout, že počet stráží v jeho rezidenci je poměrně vysoký stejně, jako počet Shinobi pohybujících se po vesnici na hlídkách.
Vy však stanete před Otokagem.

První Otokage

Ten vás slétne utrápeným pohledem.
"Buďte zdráv Daiki-san jsem rád, že Konoha přijala mou prosbu o tuto misi, a že na tento úkol přiřadili opět právě váš tým, který je v plné sestavě. Bohužel situace v naší zemičce je taková, že většinu Shinobi, co mi zbylo nemohu postrádat při zabezpečení vesnice, nebo jsou misích za zabezpečením naší země. Ač jak jste si jistě všimli na hranicích úplně se nám to nedaří."
Zachmuří se a upře na vás svůj pevný pohled.
"Věřím, že jste informování o podstatě mise, proto se nebudu opakovat. Pouze informace upřesním. Geninský tým, který máte najít se zpozdil o dva dny v místech, kde jsme zaznamenali v poslední době výskyt odpadlíků z Otokagure. Bohužel při této misi s nimi nemohl být jejich sensei, protože se účastní jiné důležité mise, ze které se ještě nestihl vrátit. Prosím vás tedy pomozte a přiveďte je zdravé domů."
Ukloní se docela hluboce Otokage na znamení velké prosby vůči vám. Daiki-sensei ho přelétne klidným pohledem.
"Zakreslete nám do mapy polohu, kde by měl být váš tým. Najdeme je a přivedeme."
Kývne rozhodně, aniž by hnul brvou.
"Arigato!"
Otokage spíše nyní působí, jako šťastný mladík a horlivě zakreslí polohu.
"Hodně štěstí spoléhám na vás."
Daiki kývne a pak trhne hlavou směrem k vám a vyrazí opět ven, tedy jej máte následovat.
"Kayo tady na mapě je zaznačena poloha, kde by měli Geninové být. Prozatím ti ještě přenechám velení. Pokud by nastal střet s nepřítelem, nebo jiné komplikace, které by si to vyžadovaly přeberu zpět velení týmu v rámci bezpečnosti mise."
Podá ti opravenou mapu a zamíří s vámi k bráně. Nyní se jedná o hledačský a možná i bojový stav. Tedy bude třeba opravdu maximální opatrnosti. Daiki-sensein na vás nechává rychlý plán a vyražení na cestu. Drží se kousek za vámi a je ostražitý, jak ho snad ještě neznáte. Je tedy jisté, že jde docela do tuhého je to vážné.
(Popište svůj další postup po setkání s Otokagem a na případné akce si hoďte 3x3 stěnnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 14:15 Vesnice v údolí
Akemi a Hikaru

Po onom skoro nešťastném pádu z kopce už šla cesta docela lépe. Na vrcholku kopce jste si chvilku vydechli a doplnili tekutiny a pak opět vyrazili. Ještě chvíli jste zdolávali kopce, než po další hodince začal pomalý sestup do údolí. Je skoro k neuvěření, že by do této vesničky zavítal, nějaký kupec, ale asi mají své způsoby. Každopádně vy sbíháte z kopečků dolů a probíháte mezi nimi. Občasně hopsáte po snižujících se kamenech a máte z toho tak nějak celkově takové menší artistické číslo.
"Hele už jí v dálce vidím."
S úsměvem ukáže Hikaru dolů do údolí, kde vidíte obrysy vesničky, která je obklopena malými políčky. Nebude mít asi moc obyvatel, ale musí se tu žít hezky spokojeně. Za necelou další hodinku jste dole v údolí a přicházíte již klidnějším krokem do vesnice. Aya-sensei se usměje dá ruce v bok a zhluboka se nadechne.
"Mmmm tady je ale krásně už delší dobu jsem tu nebyla...hmmm. Tak vy dva odneste bylinky klientovi a já se mezitím zajdu pozdravit s pár známými."
Mávne na vás s úsměvem dítěte a odchází.
"Jak vidno senseika si to užívá."
Ušklíbne se Hikaru a koukne na Akemi a vyčkává, až se rozhodne co dál.
(Volná akce ala předání bylin ve vesničce.)

Skrytá Listová vesnice - 9:45 Taje opevněné vesničky
Aimi, Shokiru a Eremi

Leira-sensei slétne pohledem k Aimi a pousměje se.
"Mmm těžko říci zase tolik toho o zdejší bezpečnosti nevím. Ale nejspíše to tu mají nějak vyřešeno. Možná mají senzibyly, nebo tak."
Pokrčí Leira-sensei rameny a vy mezitím vcházíte do vesnice.
"Za dvě hodinky vyrážíme. Tak zatím."
Páne Leira-sensei a zmizí v uličkách městečka za svými zájmy. Kdo ví za čím se rozhodla vydat.
"Já porozhlédnutí beru vypadá to tu zajímavě."
Zazubí se trošku natěšeně Eremi. Shokiru si jen unaveně odfoukne.
"Se mnou nepočítejte. Já hodlám hodit rychlý dlabanec a pak si dáchnout na nějakém klidném místě. Takže si užijte prohlídku."
Se zívnutím mávně Shokiru a zamíří si to k nejbližší restauraci.
"No tak jsme na to sami Aimi-chan. Kam tedy provedeme průzkum?"
Povytáhne zvědavě jedno obočí.
(Volná akce na průzkum vesnice.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:30 Obchodník na cestě?
Itami a Kamia

Kazuki-sensei usedne za křoví stejně, jako vy všichni a opře se o blízký větší kámen a zvídavě vás sleduje. Kamia nakonec přišla s plánem a vydala se vstříc obchodníkovi. Kazuki-sensei s úsměvem slétne pohledem na Itamiho.
"Mmm někdy se do přední linie hodí mozek lépe, než tesáky."
Tváří se nevině a poklidně. Samozřejmě to bylo řečeno tak, aby to už Kamia neslyšela a slyšeto jen Itami. Sensei jen v polosedu sleduji, jak se situace vyvine. Zdá se docela klidný.

Mezitím Kamia vyšla z úkrytu a rozhodla se pozdravit obchodníka, který uprutně lamentuje a vymýšlí, jak vůz opraví. Když zaslechne hlas Kaye vyděšně nadskočí a rychle se obrátí čelem k ní.
"Yiííííííí!"
Vypískne vyděšeně a úskokem je ihned u vozu ze kterého vytáhne kopí, které roztřeseně drží v rukou a míří na tebe.
"Kdo jsi kruci zač?! Jak....jak ses tu tak najednou objevila...? Jsi...jsi bandita?! Vypadáš tak, já...já se nebojím nic ze svého zboží ti..ti nedám!"
Snaží se vypadat statečně ale zdá se, že má spíše plné kalhoty a s klepajícíma se rukama míří dál na Kayu, jako by mu to mohlo být v případném souboji něco platné.

"Vzhled je při jednáních také někdy docela důležitý."
Vzdychne tiše Kazuki-sensei k Itamimu, když slyší to dopuštění u vozu. Zajisté naráží na šátek okolo Kamiiných úst, který jí dodává na banditském vzhled. Tedy ne, že by bez něj asi působila důvěryhodněji.
(Popište své další počínání a na případné akce si hoďte 3x3 stěnnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 14:03 Opět na cestu
Yuko, Asura a Narim

Narim se rozhodl, že si městečko projde, což byla příjemná změna. Přece jen to bylo něco nového a zajímavého. Ne jako u vás ve vesnici, prostě něco jiného. Navíc, když šlo ještě o městečko, které má přístav. Na co koukat bylo tedy rozhodně.
Nakonec to zapíchl před branou městečka, kde si rozhodl trošku dáchnout. První co jej upozorní a opět uvede do bdělejšího stavu jsou kroky. Nebo spíše dusot, když přibíhá rozjařená Arisu, která s hlasitým oddechem kecne na zadek nedaleko od Narima.
"Sugoi! To město je úžasné a těch věcí tam woháááá!"
Plácne sebou do trávy máva nohama ve vzduchu a rukama za hlavou sleduje oblohu a mraky, které plují po ní. Dlaší kdo dorazí je Yuko, která příjde odst tišeji a klidněji a moc nemluví spíše je zahloubaná do sebe a nechává si své poznatky taky pro sebe a postává nedaleko od vás.
"Tak mládeži čas se zformovat a opět vyrazit."
Ozve se přicházející Ryoshi-sensei. Tedy je opět na Narimovi, aby utvořil postupový plán, a abyste vyrazili kupředu. Jedno je však jisté. Dnes asi na místo určení nedorazíte. Je to přece jen docela daleko a vy nejste ještě ani v půlce cesty.
(Napište svůj další postup a na případné akce hoďte 3x3 stěnnou kostkou.)

Skrytá Písečná vesnice - 13:48 Opět na cestu?
Kitsuke, Yumiko a Yoshiru

Spořádaně jste se najedli a nutno říci, že jídlo, které platí Tsukiko-sensei je mnohem lepší, než kdybyste si ho platili sami. Jakby taky ne, když to netíží vaší peněženku, že ano. Trošku jste si tedy odpočali a doplnili u menší studny tekutiny na cestu. Senseika vám kývna na souhlas a vy jste opět vyrazili kupředu. Uběhlo asi půl hodiny a vám začínalo být jasné, že takhle pouštní oblast je tak rozhlehlá, že je asi nemožné dorazit dnes na místo určení. Spíše to vypadá tak, že budete muset někde strávit alespoň jednu noc na cestách. S trochou štěstí to bude v nějaké vesničce. S trochou smůly pod širákem.
Minula další hodina, kdy jste běželi ke svému cíli a dařilo se vám držet nějakým způsobem správný směr. Tedy alespoň v to všichni doufáte. Pak najednou Yumiko náhle zastavila a zamračila se a pohlédna na vaší levou stranu.
"Co je Yumiko?"
Zabrzdí zaraženě Yoshiru a trošku se zamračí. Senseika taky zastaví a Kitsukemu v čele nezbyde nic jiného.
"Zvedá se vítr."
Konstantuje Yumiko a kouká na obzor.
"To znamená že..."
Yoshirovi se ale rozšíři zorničky, protože mu to došlo, co se chystá jeho kolegyně říci.
"Že se sem řítí písečná bouře a za chvíli jí máme tady! Musíme si najít úkryt kso!"
Vychrlí a zdá se, že je z toho rozhozený více, než by se dalo očekávat a že trošku zmatkuje.
"Co budeme dělat Kitsuke-kun? Do další vesnice to je moc daleko. Okolo nás tu jsou jen duny, možná nějaký ten kaktus. Odsaduju, že nás bouře dostihne nanejvýše do půl hodiny, spíše dříve, dle sílícího větru."
Starostlivě se ohlédne Yumiko směrem, kterým by bouře měla přijít. Tsukiko-sensei to zatím očividně vše nechává na vás. Jak řekla nebudeli to nutné nebude vám do mise zasahovat.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Zastávka ve vesnici

Arisu byla od začátku mise divná a mlčenlivá. Tedy divnější, než normálně a odtažitější, než normálně. V duchu si musím vzdychnout při vzpomínce na to, že naše trojčlenná týmová spolupráce z prvního dne je dávno tatam, protože jeden člen už s námi není a druhý.....se mám pocit pomalu vzdaluje, ač třeba jen duševně.
Není tedy divu, že cesta je trošku zdlouhavá a nudná, i přes fakt, že zabrala jen dvě hodiny prozatím. Ale hold, co dělat, když s vámi týmový kolega nehodlá komunikovat? Max prohodit pár slov se senseiem, který je myšlenkami jinde.
"To jsem to dneska zase vyhrál."
Vzdychnu si v duchu a pohlédnu na záda Arisu, která naší skupinu vede. Je to opravdu zvláštní Shinobi, tedy minimálně pro mou osobu.
Prvním spestřením na naší cestě je až městečko, kde máme možnost chvíli si odpočinout.
"Yakata....yosh...."
Než se stihnu rozkoukat můj tým se už rozprchl. Nervozně si oddechnu a poškrábu se na zátylku.
"Tak se půjdu nadlábnout tedy sám."
Vyrazím klidnou chůzí k první restauraci, kterou zahlédnu a zaklopím to do ní. Slušně pozdravím a objednám si opečené plátky masa a jako dezert sladké dango knedlíčky.
Jakmile mi to přistane na stole zaplatím předem a usměju se na jídlo.
"Itadakimasu!"
Zazubím se sám pro sebe a pustím se do toho. Netrvá to ani čtvrt hodiny a už jen ožižlávám špejli, ze které jsem snědl knedlíčky a procházím se po městě.
"Ah....to byla lahoda...."
Usmívám se spokojený a najedený pro sebe a zamířím na náměstíčko, kde by měla být studna. U ní se natáhnu na lavičku a pohrávám si se špejlí mezi zuby.
"Ještě mám čas chvilku si dáchnout a koukat na to krásně modré nebe, než příjde sensei a Arisu. Hmmm....už abychom měli tu misi za sebou. Potřebuju trénovat."
Přemýšlím pro sebe a čekám.

Zvučná

Zhruba po hodině konečně dorážíme k branám do Zvučné. Po celou cestu jsem byla nervózní...protože jestli tam někdo byl, tak o sobě nedal vedět a nikdo z nás, ani sensei, ho nebyl schopen najít...teda otázka je jestli se senesei snažil, možná vůbec nebyl na pozoru, i když to mi přijde jako blbost.
U brány do Zvučné to není o moc lepší...tam nás prozměnu ihned prověří a dokdu s tím neskončí tak nemůžeme dovnitř, ale není se co divit.
Situace tady musí být dost na prd...
napadne mě ihned. Vstoupíme do vesnice, všichni jsou dost napjatí a ostražití, nepřekvapuje mě to. Z mých myšlnek rozhlížení se kolem mě vytrhne senseiův hlas. Ani neodpovím, protože na tohle prostě není co říct. Jen mlčky kývnu. Vydáme se na rychlý oběd. Nebudu riskovat, že za mě sensei nezplatí a tak si objednám jen něco levnějšího. Nechci moc utrácet, no a stejně nemám moc hlad. Když se najíme tak já si své jídlo zaplatím, v případě, že by to neudělal sensei. Pak ihned vyrazíme k Otokagemu.