Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Dākuanbā Itami - 18. května 2015 12:23
ninnjadoton5142.jpg
Pokračování v cestě
Dohodli jsme se že budeme pokračovat v cestě. Já jsem pro tuhle nepříjemnou misi bych chtěl mýt co nejrychleji za sebou i když šance, že potkám zrovna otce nebo někoho z těch členů rodiny, s kterými se neshodnu je malá přece jen tu pořád je.
Najíme se a sensei zaplatí za jídlo. Ocením to, snažím se utrácet co nejméně, abych si našetřil co nerychleji na vlastní byt a nemusel jsem být u strýčka s tetou. S těmi si z rodiny rozumím nejlépe. I když by bylo příjemné se tu na nějakou chvíli zastavit, tak pokračujeme v cestě. Podle doporuení senseie pokračujeme dále po cestě. Země Země je opravdu rozlehlá a navíc k tomu je z větší části hornatá, takže přímá cesta neexistuje vždy. Pokračujeme dále mlčky po cestě jen s občasnými zastávkami na pití. Jsem rád, že jsem shinoby, představa tohle běžet bez jakéhokoliv tréninku by byla ubíjející a hlavně místo těch pár dní co tam cestujeme mi, by to trvalo týden.
Zarazí nás rozčílený hlas před námi. Zarazíme a podívám se odkud jde hlas. Všimnu si chlápka, jak obýhá nějaký povoz.
Co teď? Prostě proběhnout okolo? Nebo se schovat a obejít ho bez toho aby si nás vůbec všiml? Může to být jen obchodník nebo nějaká past banditů občas se o něco takového pokusí. Mohli bychom pomoct, ale máme i svoji misi, pomyslím si. Podívám se po Kamii. Tuhle misi vedení ona a tak musí i rozhodnout. Ať rozhodně jakkoliv tak to budu respektovat.
Co uděláme? Vyhneme se, nebo budeme pokračovat? Nebo se schová jeden z nás a ten druhý s nim promluví? Zeptám se jí a pokleknu k keři, aby mě nebylo vidět. Je zbytečný, aby si nás všiml než se rozhodneme co dál.
 
Uchiha Yamato - 09. května 2015 22:02
anime_kid43157905.jpg

Kontrola okolí



Sedíce v podřepu s roztaženými koleny pozorují daleké okolí až po obzor svým sharinganem. Vše se zdá klidné, takže si nejspíše nemusím kvůli ničeho dělat starosti, ale senseiova obezřetnost ve mně vyvolává pochybnosti, jestli se náhodou neschovává za nejbližším křovím. Své odstupy od mé skupiny zmenším na jeden za hodinu a většinu času se držím u skupiny a udržuji bojovou formaci.
Ovšem nejspíše to bylo k ničemu když jsme naprosto bez přerušení dorazili k branám Zvučné vesnice. Hlídka u brány udělala svou práci a já jim v tom nebránil. To by nám tak scházelo, mít problémy s městskou hlídkou.
Sensei nás pár slovy pozve na jídlo, před další nudnou politickou schůzkou, o kterou nejevím ani ten nejmenší zájem. Ovšem o nějaké to pořádné jídlo po delší cestě by bodlo. Vydám se tedy za senseiem a objednám si mísu ramenu.
 
Machyata Kitsuke - 09. května 2015 14:59
large624732307294.jpg

DLouhá cesta pouští:



Poslouchám senseie o daleké cestě do země písku a sleduju jí dost zamlklým pohledem a jemně svraštím obočí a pohlédnu přitom k zemi. Nemám rád překvapení a neznát pravý důvod mise mi celkem i vadí.

*Na druhou stranu, pokud nám o misi dají více informací na místě bude možné že by jsme po cestě neměly mít něják exra velké překážky.*

Tutmou myšlenku doprovodí Youshiruv pokřik a zároveň mě vytrhl z mých myšlenek. Pohlédnu zda jsou oba nachystání vyrazit a jakmile i Yumiko potvrdí že můžeme vyrazit, ikdyž trochu klidnějším postojem než Yoshiro, vydáme se teda směrem k zemi Písku. Jako vždy i dnes jsme použily trojůhelníkovou formaci. Já jdu pomalu po předu a podle tempa ám svěšené ruce. Pokud jdeme klidnějším tempem, jsou schované v kapsách velké černé bundy, která je spíš ro dospělé než pro dítě. Tato bunda mi ale vyhovuje aspoň mi ukryjí můj druhý pár rukou. Pokud si přidáme do kroku a dál pokračujeme svižnějším tempem, jsou mé ruce mírně nataženy za zády a v obou případech sleduji okolí kolem nás. Stačí jak dlaně zaměřím do určitých úhlu a až na pár výjimek vydím celý okruh kolem sebe.

Ze začátku vyrazíme rychlejším tempem, písek není ž k horký, sluníčko se ještě pořádne neukázalo a zároveň by trochu pomohlo, kdyby jsme ještě před polednem doraily do nejbližší malého městečka, kde si odpočineme víc než jen ve stínu. Oči na dlaních sledují jak se pomalu vetrná vzdaluje, dokud nejde vidět jen malá tečka za obzorem až pak zmizí úplně.

Jelikož uprostřed pouště nenaleznete žádny stromy jako v zemi Ohně, jediná rychla cesta je během. Zatím držím středně rychlé tempo a u první oázy se zastavíme, k oázám nás většinou směřuje Yumiko, která při pohledu do mapy ví v které oblasti by měla být další oáza. Vybíráme takové abychom se moc nevzdálily z cesty. Trochu si odpočineme a co se týče mě jdu si opláchnout obličej a trochu se osvěžit. Poté co jsme si odpočinuly, doplnily tekutiny nebo v některých případech i něco snědly, v mém přídapě jsem si dalen ergetickou čokoládovou tyčinku a těsně před tím než jsme vyrazily jsem si dal do pusy na cestu zelené lízáko.

*Hmmm melounová*

Pochválím si chuť lízátka na jazyku, kterou mi tam zane poé co po něm jazykem párkrat přejedu a vyrážíme dál. Tahle přestávk byla třetí, možná čtvrtá čer to vem. Slunce začínalo ukazovat poledne a je krátce před objedem když v tom se před náma začne rýsovat malá vesnice. Vzpomenu si při prvním pohledu na mapu a když jsem se díval zahlédl jsem pár vesnic které po cestě budeme míjet.

*Žeby to byla první vesnice? Nejspíš jo.*

Zamyslím se ale to nás už senseika pozývala na oběd. No co proti pozvání nic nemám a rád bych si dal něco uvařeného, nebo osmahnutého na pánvi a né v mém batohu.

"Dobrá také si rád něco dám. Tak teda odpočineme si, najíme se, doplníme hlavně pití a jak budeme připravení vyrazíme."

Prohodím a zpomalím tempo na chůzi. Jdu klidnějším krokem a rozhlížím se po okolí zda mi něco nepřipomene restaraci nebo něco kde se najíme.
 
Uchiha Narim - 03. května 2015 16:19
dalikovi27458.jpg

Odpočinek v městečku



Jak mile jsem těm dvěma sdělil informace jak budeme postupovat dál, po chvíli jsme vyrazili a byli jsme na cestě asi dvě a půl hodiny. Zastavili jsme u malého městečka a sensei nám řekl, že se tu můžeme porozhlídnout. Jakmile to Asura uslyšela, souhlasila ze, všemi dohodami a vystřelila rychleji než blesk a za chvíli ji nebylo. Za to yuka mlčela jako vždy a čekala na místě. Sensei taky rychle odešel asi věděl kam chce jít. “No nic,“ vyrazil jsem kupředu s cílem, že se projdu po městečku a prohlídnu jsi ho ať vidím něco jiného než listovou.

Půlku cesty jsem přemýšlel kam tak Asura pospíchala a kam šla Yuka a sensei. Ale zaokamžik jsem na to zapomněl a šel jsem dál. Protože jsem si chtěl projít celé městečko a stihnout to rychle abych si někde před branou do městečka lehnul do trávy nebo někde a odpočinul jsem si. Přece jenom když si chvilko odpočinu tak se mi poběží mnohem lépe.
 
Nara Aimi - 30. dubna 2015 11:06
bari7163.jpg
Mise


Sensei mi podá mapu a já přikývnu. Letmo se na ní podívám a vyrazíme. Zdá se to být, jako dobrá formace, doufám, že to opravdu bude dobrá formace. Běžíme dlouho, když přiběhneme k velmi zvláštní vesnici o které nám Leira sensei začne vyprávět. Pečlivě si tu vesnici prohlížím a přemýšlím.
,,Uhm sensei? A co, když by se někdo dostal do vesnice, někdo cizí s těmi, co přijdou normálně bránou... Řekněme, že by měli schopnost, která by jim dovolovala zmizet, aby prošli nepozorováni."
Zeptám se a pomalu vyrazím k místu, kam se evidentně spouští padací most.
,,Jak dlouho máme čas na odpočinek?"
Zeptám se, protože tu informaci jsem nejspíše přeslechla. Po vstupu do vesnice kouknu na kluky.
,,Půjdete se se mnou porozhlédnout? A nebo jako první přistanete v první restauraci, kde se najíte?"
U Shokira je to hloupá otázka, protože ten se nají a někam zaleze. Ale co Eremi?
 
Ayame Akemi - 20. dubna 2015 09:30
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Strmá cesta vzhůru



Cesta na ten hloupí kopec je dost nepříjemná. Hrozně to klouže a podkluzující kamení, to taky není nic moc. Neříkám, že je to něco kdo ví jak strašlivého, nešplháme po horách nebo tak něco, ale jít podél srázu nic příjemného není. A nepřidává mi ani to, že nás nakonec Sensei předežene a ze shora se nám posmívá, že jsme loudové. Poprvé za tuhle cestu k ní zvedám hlavu a spouštím oči z cesty, což je v podstatě dost fatální chyba, protože mi to vzápětí podjíždí a já najednou cítím ten rychlý pokles.

Najednou ve mně hrklo, lekla jsem se a před očima mi přeběhl následující scénář toho, jak padám, kutálím se a kdo ví, co ještě dalšího dělám, když mé krásné tělo nabere rychlost z tohohle pitomého kopce. A taky vidím sebe, jak tam sedím dole domlácená, jak kdyby se po mě proběhlo stádo koní.

Ovšem nic z toho se nekoná. V první chvíli si to ani neuvědomím, když mě Hikaru zachytí a sveze se kousek semnou. Přesto nás oba dva udrží. Klesli jsme o dobrý metr dolů, ovšem víc nic se nestalo. Zvedla jsem k němu pohled a zachytila jsem se jeho ruky, tak abych se byla schopná vyškrábat zase na cestu.

Nadechla jsem se a zase jsem vydechla, než jsem se na něj znovu podívala.

„ Arigato Hiraku-kun.“

Vydechla jsem k němu tiše s velkou vděčností. Právě mě ušetřil hromadu bolavých modřin a možná i nějakou tu zlomeninu. Musela jsem si vydechnout, než jsem znovu nabrala jistotu v nohou a mohla jsem pokračovat. Tentokrát ještě víc obezřetná než před tím. Co na tom, že pomalejší. Hlavně, abych nespadla dolů, protože to by nám cestu jenom prodloužilo a ještě ke všemu pěkně rozbolavělo.
 
Shinigami - 18. dubna 2015 21:53
godofdeath25016.jpg
Skrytá Plamená vesnice - 10:15 První zastávka ves!
Ariaki a Arisu

Arisu nakonec žádné pořadné rozkazy nevydala. Nakonec prostě jen tak nějak vyrazila kupředu přičemž mapu schovala do zaňadří i se svitkem, který jste obdrželi.
Edai-sensei vás jen mlčky následuje a tentokrát asi nechává celý průběh mise na vás, samozřejmě, je pravděpodobné, že kdyby byl kritický, tak by se do toho asi s vervou vložil, ale zatím si musíte hodl poradit sami.
Nejspíše vám hlavou běhají otázky, co je to vlastně za misi, a jaký dokument to nesete na ono stanoviště, ale možná je lepší nevědět. Kdo ví, čeho se to týká, nu jedno je jisté netýká se to vás.
Cestovali jste v celku svižně a počasí vám přálo. Bylo příjemně teplo a mírně pofukoval studený větřík, takže žádné zimné, nepěkné, nebo naopak drtivě horké počasí. Obloha v podstatě bez mráčku, vypadá to na pěkný den a tedy by se mohlo jednat i o příjemnou misi.
Vaše cesta ubíhala a strávili jste na ní již dvě hodiny. Běželi jste převážně po lukách, pak chvíli mezi políčky odlehlých farmářů a nakonec menším lesíkem. Za ty zhruba dvě hoďky jste zastavili jednou na krátký oddech a zkontrolování, že jdete správným směrem a nyní jste dorazili k první známce věší civlizace. Ono vám to i tak nějak došlo, že na něco takového narazíte, protože už pěknou chvíli jste běželi po prašné cestě, která spojovala tuto vesnici s okolním světem. Až na jejím okraji jste zpomalili a zastavili. Vesnice nemá hradby a vypadá docela obyčejně, takový klidný zapadákov.
"Chvilku si tu odpočineme. Jestli chcete porozhlédněte se zde, nebo najezte, ale do hodiny vyrážíme. Já zjistím novinky, sejdeme se studny na náměstíčku vesnice."
Ozve se vám za zády Edai-sensei a klidným krokem si to štráduje pryč. Z toho, co řekl je jasné, že tu už někdy v minulosti byl. Arisu taky není dvakrát do řeči a po chvilce zamíří někam do vesnice také a nechá Ariakiho osamotě. Zdá se, že si společníci moc do noty nepadli, ale s to se bude muset hold vsáknout tohle je přece jen mise.
(Volná akce, pokud budete něco hledat hoďte si %, zdali se vám podaří nějaké info zjistit.)

Skrytá Listová vesnice - 11:03 Zvučná vesnice
Yamato, Kioshi a Kaya

Postupujete docela úspěšně a odpočinek před dalším pokračováním za řeku vám přišle vhod. Daiki-sensei vypadá stále ostražitě a nebezpečně. Jeho tvář jen neprostupná a vypadá, jako z kamene. Kamenný obličej nahánějící husí kůži. Kdo ví jestli tak působí i na své nepřátele.
Konečně jste naplánovali další trasu a vyrazili kupředu. Kioshi a Kaya dávají pozor na dění v blízkém okolí a Yamato ten se snaží ohlídat nějak i to trošku vzdálenější. Občasně kontroluje svým Sharinganem prostor a vzdáluje se o kus od skupiny, aby měl přehled. Jestli je to moudré, kdo ví, ale alespoň máte trošku zmapované své okolí. Samozřejmě užívání Sharinganu si vybírá svou daň chakry.
Nicméně ani Yamato svým Sharinganem nezachytil přítomnost někoho dalšího. To je možná ještě více znervozňující, než kdyby tu byli nepřátele. Proč? Protože pokud tu nikdo není znamená to, že situace není dobrá a pokud tu někdo je znamená to, že se umí dobře maskovat a pozoruje vás nepozorován.
Ať tak či onak po další hodině obezřetného cestování po větvích stromů, kdy jste čekali snad i nečekané jste dorazili tam, kde bylo třeba k bráně Zvučné vesnice, kde Shinobi u brány byli ihned v pohotovosti dokud si vás neprověřili, že jste opravdu ti, za které se vydáváte. Nepochybně vás už z dálky zachytil nějaký jejich senzibyl a Kaya si uvědomuje, že je to tu o dost jiné, než posledně. Napnuté a vše připravené na boj.
"Teď se jde na rychlý oběd a pak za Otokagem-sama protože jakmile vyrazíme na jídlo již nebude čas."
Promluví Daiki-sensei ze svého mlčení, když vás pustí branou.
"Mějte se na pozoru mládeži zatím je za námi ta nejjednoduhší část."
Upozorní vás, když míří k nejbližší restauraci. Kdo ví jestli za vás hodlá platit, nebo je to dnes co si sníte to si zaplatíte.
(Volná akce a popis příchodu do vesnice až po odchod za Otokagem.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 12:13 Trmácení v kopcích
Akemi a Hikaru

Když se posilníte a trošku si odpočinete opět vyřážíte na cestu. Aya-sensei se drží o kousek za vámi a zdá se, že si cestu docela užívá, jako takový pěkný poklidný výlet. Její kroky jsou lehké a pružné a terén jí očividně nedělá větší námahu. Rozhodně ne tak, jako vám, kteří musíte dávat bacha kam šlapete, aby vám neujela noha na kopcovitých svazích a vy se neskutáleli dolů. Tedy ne že by to bylo tak nebezpečné, ale hlavně by to asi docela bolelo a byla by to nepříjemná skluzavka.
Lezete po kopcích a snažite se udržet klidné dýchání ale pravdou je, že vás to zmáhá. Samozřejmě je to spíše jen jako menší tůra a ne jako byste šplhali po skalách ale i tak je to náročné. Když dolézáte na vršek jednoho z kopců Aya-sensei je už nahoře a v klidu na vás kouká z hora.
"Tak honem vy loudové."
Směje se. A tehdy příjde onen okamžik nepozornosti, kdy Akemi šlápne na jedn volnější kamínek na svahu a.....se zašramocením se kámen uvolní a Akemi podjede noha. Kámen se kutálí hezky dolů ze svahu a Akemi je na cestě za ním......plesk! Plácne to, když Hikaru téměř okamžitě chytí Akemi za ruku a zapře se nohou, aby jí udržel. Vyhození z rovnováhy ho ale stáhne kousek dolů takže se zvedá prach a jeho bota vyryje asi metrovou rýhu v zemi, než se zastaví a drží Akemi na místě. Ušetřil jí tak pravděpodobně dlouhou jízdu z kopečku plnou kotrmelců, nebo hoblování zadku, ani jedna varianta by nebyla moc příjemná.
"Získej zpátky rovnováhu a pokračujeme nahoru, není to tak strmé, ale některé místa jsou kluzká......sakra to bylo o fous."
Odfoukne si a jakmile si je jistý, že má Akemi rovnováhu tak jí pustí, abyste mohli pokračovat nahoru.
(Volná akce popis události až po dosažení vrcholu kopečku.)

Skrytá Listová vesnice - 9:38 První zastávka!
Aimi, Shokiru a Eremi

"Jistě tady."
Kývne Leira-sensei s mírným úsměvem a podá Aimi srolovanou mapu. Skoro to vypadá, jako by to udělala záměrně a testovala si schopnosti Aimi. Možná chtěla vědět, jestli o mapu požádá, když jí nedostane automaticky, kdo ví.
Kluci kývnou na souhlas, že rozumí plánu a zaujmou své pozice. Vyrazíte kupředu s Eremim uprostřed, který obasně kontroluje okolí svým Byakuganem. Sice jste na území Země Ohně, ale člověk nikdy neví, co se může semlít. Je vidět, že Eremi se chová obezřetně. Shokiru ten spíše nedává najevo nějaké zvláštní nasazení pouze následuje skupinu a tváří se.....jako vždy umučeně úkolem, který jste dostali.
Běžíte hezky po cestě, protože nemáte důvod se skrývat a je to ta rychlejší varianta. Terén je různorodý. Někdy běžíte lesy, jindy zase nějakými loukami.
Na civilizaci narazíte, až na své první zastávce po hodině a půl cesty.
"Tak tahle větší vesnice, co vidíte támle je strategicky umístěna nedaleko břehu řeky, která tudy teče, jak vidíte je obehnána palisádou, proti banditům a říční tok je sveden okolo vesnice, takže tvoří vodní příkop a jediný vstup do vsi je přes padací most. Právě díky těmhle zaopatřením tu vesnice stále ještě je a žije si docela poklidně. Zde si odpočineme. Můžete se tu porozhlédnout a najíst, než budeme pokračovat."
Oznámí vám Leira-sensei poklidně a míří už klidným tempem k vesnici. Eremi prozkoumává Byakuganem vesnici, než se k ní přiblížíte a docela zaujatě za chůze přemýšlí. Shokiru s rukama spojenýma za hlavou kráčí vedle vás a dělá, že se ho to moc netýká ale nejspíše jako všichni uvítá zastávku.
(Volná akce na popis toho, co děláte při pauze ve vsi.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:26 Opět na cestě
Kamia a Itami

Společně jste se rozhodli, že nepotřebujete nějaké velké zdržení v městečku a krátce po obědě chcete pokračovat v cestě. Kazuki-sensei jen s pousmátím kývnul na souhlas, když dojídáte tu hromadu masa, kterou vám přinesli. Kazuki-sensei se také ukazuje, jako dobrý sensei, který platí za svůj tým, takže dnešní oběd máte pokrytý od něj.
Jste příjemně nacpaní a věru by se vám už dneska nikam nechtělo. Nejlepší by bylo někam zalehnout a hezky si zdřímnout, ale to si hold nemůžete dovolit, protože před sebou máte ještě zatraceně dlouhou cestu.
Takže krátce před polednem opět už opouštíte území městečka a vyrážíte dál kupředu.
"Teď se můžeme nějakou dobu držet cesty, alespoň nás to dovede do další vsi, nebo města, kde zůstaneme na noc."
Podotkne za běhu Kazuki-sensei. Tenhle výlet vám dokazuje, že Země Země je opravdu nepříjemně rozlehlá a cestování je docela únavné. Mine několik dalších hodin, co se řítíte po cestě jen s pár krátkými zastávkami pro doplnění tekutin a stále se vám zdá, že jste se moc nikam nedostali.
"Kso! Zrovna teď?! Ale no tak....to nemůže....ach co si teď počnu.....kso....musím tam být ještě do setmění theme...."
Zaregistrujete hlas, který je střídavě naštvaný a střídavě zoufalý a pak uvidíte na cetsě kus před sebou stojící vůz a muže středního věku, který zběsile pobíhá kolem něj, nejspíše má nějaké potíže a odhadem z vaší dálky by to mohl být nějaký putující obchodník. Každopádně tak či tak máte zatím moment překvapení a pokud si vás už všiml dobře to skrývá.
(Popište svůj další postup v případě nějaké akce hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 13:01 Přístavní městečko
Narim, Asura a Yuko

Během odpočinku a jídla se bavíte o vašem dalším postupu. Jediný Ryoshi-sensei se neúčastní a pozoruje spíše poklidně okolí a užívá si odpočinku. Nejspíše nechává misi pokud možno, co nejvíce na vás, dokud to bude možné.
Asura i Yuko si vyslechnou Narimův plán a chvíli mlčí, pak Yuko kývne.
"Ymmm hai zvládnou to. Jakmile vyrazíme pošlu nějaké brouky, aby prozkoumávali oblast před námi."
Přikývne a Asura jen zamyšleně pokývne hlavou.
"Fajn, snad je tu opravdu tak bezpečno, jak si myslíme......ač pěkný boj může být taky zábava ne?"
Usměje se v očích jí hrají energické jiskřičky. Ty jsou ale uhašeny v zápětí, protože pokračujete dál na své cestě a stáčíte se kolem pobřeží na poloostrov směr Čajová země a cíl vaší cesty.
Yuko dle dohody kontroluje prostor před vámi s předstihem pomocí svých brouků, ač nepokrývá zase extrémě velkou oblast ale spíše menší nezbytnou, aby se zbytečně nevyčerpala. Po další asi dvě hodiny nenarazíte na nic zvláštního, ani brouci nic nehlásí. Jediné, co vás provází je teplý den a přímořský slaný vzduch s občasným výhledem na moře. A když jsme u toho moře okolo jedné odpolední dorazíte do menšího městečka, které je právě přímořské a vybízí navštívením na další krátký odpočinek.
"Vím na co myslíte mládeži, ano v městečku se zastavíme. Dám vám tam hodinu odpočinek a pak se sejdeme u brány a budeme pokračovat dál, takže nedostaňte se do žádného průseru, pokud si chcete město rpojít, nebo tam něco najít."
Upozorní vás, když procházíte už pomalejším tempem branou. Asura ihned naslibuje, co je třeba a vypaří se. Yuko zůstává mlčky stát a Ryoshi-sensei jde očividně za vlastní zábavou. Máte tedy nyní trošku prostoru při misi.
(Popište svou návštěvu městečka, a co tam budete dělat. Pokud byste chtěli podniknout nějakou akci hoď 3x3stěnou kostkou, pokud něco specifického hledáte, nebo zjišťujete hoďte si % pro vyhodnocení.)
 
Uchiha Narim - 17. dubna 2015 16:14
dalikovi27458.jpg

Pokračování cesty do Země Čaje



Po dvou hodinách a půl jsme zastavili na svačinu a zakousli jsme se do jídla. Po chvíli z ničeho nic Yuko řekla že po celou dobu tu byl nějaký klid. Bylo to celkem nečekané když Yuka celou tu dobu mlčela. Nicméně Asura na to hned zareagovala a hned odpověděla že se zbytečně obává že je země ohně příliš bezpečná na to aby nás tu jen tak z ničeho nic přepadli.

„Nemyslím jsi že zemně ohne je až tak bezpečná. “ Odpovím s klidem. „Do teď to šlo až příliš snadno, od teď si musíme dat větší pozor. „Až dojíme, půjdeme tímto směrem. “Ukážu směr na mapě. “Yuko dokáží tví brouci prozkoumat oblast?“ „Jestli jo tak to prosím udělej ať máme jistotu že nás nikdo nesleduje.“ „ Sice si nemyslím že tu někoho nebezpečného najdou ale ti tak.“

„Jestli nás nikdo nesleduje tak dojíme a půjdeme dál."S tím že Yuka bude kontrolovat předek a Asura to bude kontrolovat z obou boku.“ „A já si vezmu zadek a pomůžu Asuře s pravým bokem, chápete?“
 
Uchiha Yamato - 16. dubna 2015 20:52
anime_kid43157905.jpg

Cesta do země Ohně



Zavalen vlastními myšlenkami na to jak snadné je zapomenout co jste měl vlastně včera k obědu naprosto přeslechnu senseiovu poznámku o nebezpečí a s rukami v kapsách hloubím do prašné cesty rýhu špičkou své boty. Zahalen do rozhovoru neuronů o jídle, nakopání zadku mého bratra, o tom, že Kaya, má z určitého úhlu pohledu, při určitém množství světla a za pomoci představivosti, vážně hezký zadek.
Pochodujeme lehkým tempem, za což jsem mistrovi vážně vděčný, protože týden bez tréninku fyzičky, se na mě začal trošku ukazovat s tím, že jsem zhruba po dvou hodinách chůze zrychlil menší únavou dech.
Po třech hodinách už ovšem sensei rozkáže k odpočinku, a já neváhám a uposlechnu jeho příkazu. Kdo by taky neuposlechl? Sednu si na nejbližší kámen a dám se do pojídání svých vojenských zásob které jsem vyfasoval. Ovšem, stejně jako sensei si nechám něco na později.
Když dorazíme k hranicím země ohně, uvítá mě místo hraniční hlídky lehký šok. Naprosto nehlídané hranice? Ráj banditů, uprchlíků, vojevůdců a všech dalších co hledají skulinku v tom jak se dostat do země ohně. To musí mít asi pěkný průser, že si dovolí udělat tento krok.
Když k mému ušnímu bubínku dolehnou rozkazy Kayi, neváhám je neuposlechnout a jednou za čas se oddělím od skupiny tak na sto až dvě stě metrů abych zkontroloval oblast a rychle se vrátil zpět do bezpečí skupiny.
 
Nami Kaya - 27. března 2015 20:13
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Cesta

Vyrazíme tedy na cestu. Daiki - sensei se vyjádří k naší misi s tím, že nmám může jít i o život. No...né že by nám minule nešlo, ale tohle bude mnohem horší, nikdo neví, koho můžeme potkat...
Taiki, vydrž prosím, najdeme vás.
pomyslím si po cestě. Na senseiovu řeč jen mlčky kývnu. Normální barva se mi do obličeje nevrátila a asi se mi zatím jen tak nevrátí, protože tohle je hooodně vážné.
Naše tempo není tak ostré jako senseiovo, ale i tak je rychlé, tedy, chci aby bylo rychlé, protože mám o Taikiho strach.
Po nějakých třech hodinách, se rozhodneme odpočinout, alespoň chvilku, přeci jen jsme urazili značný kus cesty. Po chvilce odpočinku, jsme opět vyrazili na cestu. K hranicím, tedy k té řece u které nás Taiki přivítal jsme dorazili po další hodině a půl. Tentokrát tu žádný uvítací výbor není. Zamrazí mě v zádech po slovech senseie a zamračím se.
Je to snad poprvé co vidím našeho strašně "milého, nekrutého" senseie se mračit. Vždy zachovává kamennou tvář, ale teď je to jiné, o to hůř, že je mi jasné, že tohle bude mnohem vážnější než se asi dalo čekat.
"Otázka je, zda to stále je území zvučné...."
pozamenám zamračeně a vzpomenu si na ten souboj proti odpadlíkům, ve kterém jsem mimochodem málem zemřela...nebýt Taikiho tak tu už s nimi nejsem.
"Yamato, Kioshi, na území zvůčné nás minule napadli odpadlíci z jejich vesnice a boj proti nim nebyl zrovna...no jednoduchý, tak si dávejte větší pozor...a Yamato, jestli můžeš tak častěji kontroluj okolí."
řekonu těm dvěma.
Podívám se na všechny.
"Můžeme pokračovat?"
zeptám se a hned jak mi to odkývnou tak opatrně vyrazíme dál. Naše tempo bude nyní, určitě, pomalejší, protože tady už musíme být mnohem opatrnější.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16437697410583 sekund

na začátek stránky