Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Juro Ariaki - 17. září 2022 11:51
blackshinobi25864.jpg

Zoufalství první zkoušky


Věřil jsem tomu, že jsem na zkoušky připravený, jak nejlépe to šlo.....Už po prvních deseti minutách jsem si byl docela dost jistý tím, že otázky jsou mnohem těžší, než jsem původně očekával. To se bohužel podepsalo i na čase, který jsem musel na prvních 12 otázkách strávit. To, že zbývaly ještě ty dvě obtížné nevyřešené otázky bylo flustrující a i když jsem se k nim opakovaně vracel nedařilo se mi přijít na to, jak je zodpovědět.
"Vždyť je to blbost, něco takového nemá odpověď. Kruci, co nám tím chtějí říci. Určitě se za tím skrývá více, ale co."
Zatnul jsem zuby a přelétl pohledem po zkoušejících a pak nenápadně po svém okolí. Někteří už měli zdá se hotovo, nebo minimálně to, co věděli. Dle množství zamyšlených, nebo zoufalých pohledů jsem však soudil, že stále spousta lidí na nic nepřišla, co se týkalo posledních otázek. Bohužel jsem neměl moc, jak se dostat z téhle prekérky, mé techniky, byly v tomto ohledu docela krátké na vše....tedy byla tu jedna možnost, ale zatím jsem nevěděl, jak bych toho využil.
"Ksooo."
Zaúpěl jsem znovu v duchu a začal si pohrávat s tužkou v ruce, abych se uklidnil.
"Doufám, že Iritari a Aki si vedou lépe, než já......hmmm ale, co má znamenat to, že projde jen jeden z týmu. Copak nám stále nevtloukali do hlavy, že jsme tým, že se musíme přihlásit, jako tým? I sem jsme museli dojít společně. Proč by nás rozbíjeli teďka z kraje, vždyť to nedává smysl....nebo jsou zkoušky tak krátké? Tak individuální? Ahhh..."
Volnou rukou si prohrábnu vlasy. Nakonec jsem se začal soustředit na to jediné, co jsem mohl. Snažit se přijít na to, co chtějí říct těmi posledními otázkami a jaké mají řešení. Musí mít řešení. Já jen musím přijít na to, jak ho dosáhnout a doufat, že se nebudu mýlit.
 
Ayame Akemi - 28. srpna 2022 18:03
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Prokleté otázky


Psala jsem odpovědi, jak jsem nejlépe dokázala. Jednu jsem poopravila, aby zněla trochu lépe, ale i tak jsem neměla zase tak špatný čas dokončení odpovědí. Tedy alespoň těch, na které jsem odpověď znala. Sotva jsem však dopsala poslední znak, zvedl se vítr a já sotva stihla chytit svůj test, aby mi neuletěl. Rozhlédla jsem se kolem, co to bylo, pohled mi sklouzl po celé třídě, včetně dozorčího.
Upravila jsem si vlasy a zadívala jsem se na svůj test. Málem jsem neudržela klidnou tvář, když jsem zahlédla, co tam bylo napsáno. Poposedla jsem na židli a znovu jsem se rozhlédla kolem. Zahlédla jsem chlapce, jak se díval k oknu, jak se mírně usmíval. Vzápětí se roztříštilo okno.
A do toho mi něco brnklo o nohu pod lavicí. Zamrazilo mne, ale oklepání jsem do odpustila. Něco tam leželo. A očividně to vypadlo z toho kluka, co chtěl test vzdát…
Kousla jsem se do rtu a položila jsem tužku na test na lavici a chvíli se do testu jen dívala, než jsem ho neopatrně zvedla, tak, aby se tužka rozkutálela dolů. Naoko polekaně jsem po ní sáhla, samozřejmě jsem ji jen postrčila tak, aby spadla dolů. Dopadla na zem.
„ G-gomenasai! Upadla mi tužka…“
Vyhkla jsem na zkoušejícího, když jsem se začala zvedat, tak abych na mě velmi dobře viděl, když jsem vešla do uličky a před lavici, abych tužku mohla zvednout. V uličce jsem se ohnula tak, aby měl… ten hezčí výhled, než je úplně zdrávo a nesoustředil se úplně na to, co zvedám. Sebrala jsem tu bílou věc, co tam ležela, svou tužku a znovu jsem se zvedla. Usadila jsem se znovu ve své lavici a zadívala jsem se na svůj test, sevřela jsem ho v ruce a zadívala jsem se na předmět, který jsem sebrala ze země. Byla to kost… Viditelně jsem pobledla, když jsem ji otočila v ruce a měla jsem co dělat, abych ji nezahodila.
Sevřela jsem kůstku v ruce, abych se na to nemusela koukat, ale přesto mě nepříjemný pocit nepřešel. *Co s tím? Odpověď není tak jednoduchá, jak si myslí… a napsat jí na tohle? Vůbec… To by odhalili hned…*
Nadechla jsem a vydechla jsem. Rozhlédla jsem se znovu kolem a zadívala jsem se k oknu. *Jestli odpověď není tady, je někde tam venku… v jiné třídě? A nebo na jiném stanovišti? Musíme se odsud dostat…*
Klepla jsem tužkou o stůl. Jednou. Chvíli jsem počkala a pak jsem klepla třikrát. 1 a 3. Dívala jsem se do testu. A znovu. Klepla jsem tužkou. Jednou a pak za chvíli třikrát. 1 a 3. 13.
 
Tetsu Kiryu - 13. července 2022 20:11
beznzvu3160.jpg

Zkouška - Stanoviště A


Střídám několik poloh u stolu. Chvíli dokonce ležím s hlavou položenou na desce a podezíravě pozoruji papír před sebou. Pak si hlavu podložím rukama a přemýšlím. Po chvíli se přistihnu, že mám v hlavě prázdno a jen se soustředím na jednotlivá slova otázek.
,,Hmmpff...." odfrknu si, až se nadzvedne okraj papíru. Narovnám se a znovu se zadívám do otázek.
Po chvíli se jeden z přítomných studentů zvedne a s bědováním vzdá zkoušky. Vypadá.....jako někdo, kdo bych nechtěl, abych tak vypadal já.
Vzdát to.....hmmm......ne. Vzdát to není řešení. Když máte misi nebo stojíte tváří tvář nebezpečí.....vzdát se není řešení. vzpomenu si na první misi do Země Lesů. Jak by to dopadlo, kdybychom vzdali boj s tím hadem? Asi by tady teď nikdo z našeho týmu nebyl. V té chvíli vím, že mám odpověď. Ne pro test jako takový, ale minimálně pro sebe.
Očima zachytím pohled bělovlasého shinobi, který celou tu scenérii sledoval taktéž. Hledám v jeho očích nějaký náznak toho, jak se chystá pokračovat dál. Nakonec stočím zrak zpátky k papíru. Jestli neuspěji skrz vzdání testu nebo špatnou odpověď....výsledek je stejný. Rozdíl je v tom, nějak to zkusit, než si zvolit cestu, kde výsledek znamená stoprocentní vyřazení ze zkoušek. V podobném duchu se vyjádřím i ke dvěma z těžších otázek. Nesnažím se pořádně odpovědět na jejich zadání, protože ani předvyplněná otázka mi nedává smysl. Nevím, zda je to nedostatkem vědomostí nebo jsou to jen prostě chytáky, které na nás mají vyvinout tlak. Možná se jen mé podvědomí už rozhodlo se dále nestresovat s tím, jak tento test dopadne.

 
Dākuanbā Itami - 05. července 2022 18:50
ninnjadoton5142.jpg
První zkouška

Na místo zkoušky se dostaneme v dobrém čase a také se vyhneme místu, kde byla přepadena jiná skupina pro případ že by tam někdo stále čekal. Po dosažení akademie nás překontrolují a dozvíme se tady, že nejen se jedná o žetony, ale zároveň na nás umístili jakousi značku. Potom co překontrolují naši skupinu tak zvednu ruku k očím a podrobně studuji svoji kůži kde ještě před chvílí svítila značka skupiny A.
Zvláštní. To jsem byl tak neopatrný že jsem si toho ani při vnímání země nevšiml? Nebo je skryta nějakým jiným způsobem, přemýšlím. Každopádně to bylo neopatrný ode mě. Pokud dokáží takhle nenápadně někoho označit, tak by se to dalo využít i k jiným věcem než k zkoušce.
Přejde mi mráz po zádech, když nad tím přemýšlím a zavrtím hlavou. Nemám čas nad tím moc rozjímat protože to už před nás předstoupí dozorce první zkoušky a seznámí nás s průběhem první zkoušky a tím, že náš tým bude rozdělený do úplně jiných tříd.
To vůbec nedává smysl, pomyslím si a zavrtím hlavou. Nevidím žádný důvod proč naše skupiny rozdělovat, ale není nic co bych s tím mohl udělat. Poté co jsme rozděleni tak následuji mě přiřazeného dozorce.
O Kamii se nebojím s jejími ostrými smysli si nějak poradím, ale pro Soza doufám, že nejsou ty otázky moc těžký, pomyslím si.
Během chvíle jsem přivedený na jiné myšlenku když můj dozorčí odbočí na schody vedoucí nahoru do patra. Mám hodně co dělat, abych nahlas nezasténal.
Proč musím být v patře? To je pro mě obrovský handicap, zasténám v mysli a mám hodně co dělat abych to na sobě nenechal moc znát.
Dozorce nás odvede do třídy a roztřídí do lavic, pak nám řekne pravidla, které mi dávají ještě menší smysl než rozdělení našeho týmu.
Co to je za nesmysl? Jenom půlka z nás postoupí a pouze jeden z každého týmu? Shinobi dělají mise v týmech úmyslně nedává smysl nás poštvat proti sobě. Co je účelem této zkoušky? Začnu dumat nad pravidly a jsem natolik zamyšlený, že si v první chvíli ani nevšimnu že zkouška už začala.
Pomalu otočím list na další stránku a přejedu otázky. Jednu jak slíbil už mám vyplněnou. Prvních 12 otázek vypadá poměrně jednoduchých, pak začnu pročítat poslední tři otázky.
Nemám nejmenší ponětí o čem tu píší, pomyslím si a zavrtím hlavou. Podmínkou bylo vyplnění všech otázek a jelikož nám dali v třídě správné odpovědi, tak je jasné že budeme muset nějak získat odpovědi od ostatních týmů.
Ale co je ten nesmysl že jen jeden z nás postoupí? Co chtějí vyzkoušet, jestli jsme ochotní se obětovat pro svůj tým? Pak tedy ti co se všichni vzdají tak postoupí? Uvažuji.
To není ono. V týmech se známe, takže tušíme že někdo zůstane v testu. Také nemůžeme vzdát misi. Ne to není odpověď. Takže se na nás snaží vytvořit tlak s časem, abychom odpověděli špatně? To je možný. Pak správná otázka je aby se všichni snažili plně a maximalizovali jsme šanci na úspěch, dojdu konečně k závěru.
Tak dlouho jsem přemýšlel nad různými možnostmi že uběhlo dobrých deset minut než začnu odpovídat na jednoduší otázky v testu.
Zhruba dalších deset minut uběhne a zvedne se v místnosti vítr, který mi málem vyfoukne papír z pod ruky.
Dozorce to přešel, ale pravděpodobně to byla nějaká technika. Týmy se mezi sebou domlouvají, pomyslím si a přestanu psát. Položím si ruce na kolena a hledím upřeně do papíru přede mnou jako bych na něčím přemýšlel.
Ostatní týmy začnou brzy doplňovat odpovědi na nesmyslné otázky. K normálním se mohu vrátit potom, ale tohle si nemohu nechat ujít, pomyslím si.
Pomaličku a plynule, abych náhlým pohybem nepřivolal nežádanou pozornost, si spojím ruce mezi koleny, abych je měl ze stran kryté stehny. Pomaličku poskládám nejnutnější pečetě a pomalu vklouznu do hluboké meditace podobné tomu když trénuji rodinou techniku.
Nejsem na zemi, ale snad bude betonová podlaha stačit, pomyslím si ještě než moje myšlení vklouzne do meditační mlhy a začnu se soustředit na okolní chakru.
Doton: Satoruchi (Živel Země: Vnímavost země), aktivuji techniku a rozprostřu svoje vnímání po třídě a pokud mi to spojení dovolí tak se pokusím natáhnout i do okolních tříd.
Již napsané písmo neuvidím pokud nepoužili inkoust smíchaný z chakrou o čemž pochybuji, ale mohu sledovat pohyby okolních lidí a jejich polohu na papíru a zjistit podle toho jakou otázku zrovna vyplňují a pokud se mi setkají dvě a více stejné odpovědi na otázky 14 a 15, tak mám vyhráno a stačí je jen doplnit a pak napsat ostatní odpovědi.
Střetu ve třídě při prvním odevzdání stěží věnuji pozornost, kromě toho že se více zaměřím na účastníky protože podezřívám, že se právě pokusil získat odpovědi.
 
Kaguya Liu - 05. července 2022 18:04
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

Stanoviště A - Test pokračuje



Vstanu od svého místa a jdu směrem k dozorčímu. Cestou se mi stane něco hloupého, zakopnu. To ještě chybělo. Tiše si povzdychnu, dělám jako by se nic nestalo a pokračuji k dozorčímu. Nevšímám si pohledů ostatních, šepotu, prostě ničeho... Čekal sem že si vezme ten papír a budu to mít za sebou, ale přijde mi to, jako by mi ten muž dával ještě šanci. Jenže na co, abych čekal dokud neuplyne časový limit a stejně bych nic nezvládl?

Zadívám se na toho muže a ruku s testem stáhnu zpět. "Vydržím to". Řeknu prostě, klidně a vrátím se na své místo. Posadím se a zadívám se opět na ty otázky. Co teď?

Chvíli jen tak hledím na papír, pak složim ruce na lavici a položím si na ně hlavu. Zavřu oči a může to vypadat že chci spát, já však jen přemýšlím. Musí tu být nějaká cesta.. Musí.. No tak Liu, mysli! Zůstávám tak asi pět, deset minut a snažím se na něco přijít. Hlavou se mi honí nějaké nápady, ale jeden je horší než ten druhý.

Po nějaké době opět zvednu hlavu a otevřu oči. Levou ruku nechám na lavici, pravou trochu stáhnu tak abych měl prsty u loktu levé a nic nebylo vidět, pokud možno. Co chci udělat je, že si vyndám prostředníček pravé ruky. Doslova z něj vyjede kost té samé velikosti a zůstane položená u levého loktu tak aby to zepředu nikdo neviděl. Tak to udělám dvakrát... No a když mám ty dvě kůstky, napíšu na ně čísla. Na jednu 13 a 14. Na druhou 13 a 15.. K oběma 13tkám zkusím vmáčknout odpověď na tu samou otázku v testu. Mám ji předvyplněnou tak by to neměl být problém. Celou dobu se snažím aby to vypadalo jako že píšu něco do testu.

Teď ta složitější část... Levou ruku mám stále na lavici. Ukazováčkem zamířím směrem k oknu a až si budu jistý že se na mně dozorčí nedívají, použiji tiše Hessendan. Jednu přesně mířenou střelu z konečku prstu abych jí rozbil sklo v okně a odvrátil tak pozornost dozorčích.. V té chvíli vezmu kůstky a nenápadně je vrhnu ke svým sousedům (nvm jestli by šlo rovnou na lavici, popř na zem těsně vedle nich) v levo a v pravo. Dál při tom hledím na papír před sebou... Čeho tím chci dosáhnout? No.. Doufám že aspoň jeden z nich bude natolik vděčný že mi pak kůstky vrátí s odpovědí na další otázku... Možná je to celé hloupost ale zkrátka dělám s tím co mám.
 
Shinigami - 05. července 2022 14:24
godofdeath25016.jpg

1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi akademie


Třída ve druhém patře
Itami, Akemi a Liu

Čas vám začal běžet a všichni ve třídě jste se pustili do zběsilého přemýšlení a vyplňování testu. Prvních 12 otázek věru nebylo zase tak těžkých. Někomu šly od ruky lépe, někomu hůře. Když jste tak po očku nenápadně pozorovali své okolí, tak během první půl hodiny vás byla už více, než třetina s touto částí hotová. Zbytek zběsile psal dál. Bylo mezi vámi i pár ojedinělých tváří, které byly už v prvních 10 minutách hotoví a lámali si hlavu nad tím, co s posledními dvěma otázkami.
Zhruba, když uběhlo cca 20 minut od začátku zkoušky a Akemi dopisovala poslední odpověď, kterou věděla se na kratičký okamžik ve třídě zvedl vítr. Několika z vás to dokonce nadzvedlo testy, takže jste si je museli přidržet. Instinktivně jste se rozhlédli kolem sebe, odkud se ten poryv vzal. Ale zdálo se, že se musel vehnat nejspíše oknem. Odkud jinud taky? A tak, rychle, jak se objevil byl zase i pryč. Dozorčí za katedrou se krátce zamračil.
"Zatracený vítr. Nezdálo se mi, že by venku tolik foukalo....hmmm klid pokračujte."
Oznámil vám, aby jste se přestali zase ošívat. A v klidu pracovali dál. Když míjela 40 minuta zvedl se od jednoho ze stolů první Genin. Byl to Liu, který zamířil se svým testem za zkoušejícím. Vysloužil si zmatené a překvapené pohledy nejméně půlky třídy, protože nikdo nevěděl jestli je již hotov, nebo se rozhodl vzdát. Cestou míjel také Shineko, která mu věnovala koutkem oka jen nevraživý pohled a ve chvíli kdy míjel její lavici, tak o něco zakopl. Buď mu tam strčila nohu, nebo zavadil o lavici. Každopádně zkoušející to nechal bez povšimnutí.
Když k němu Liu předstoupil upřel na něj chladný nic neříkající pohled, který doslova mrazil. Letmo slétl očima k testu, který Liu držel a pak zpátky na chlapce.
"Hmm co to povídal?"
Podmračeně se na Liua díval, jakoby snad neslyšel, co mu chlapec říkal.
"Jestli chceš na záchod, máš smůlu, až po zkoušce. A pokud to chceš vzdát je to na tobě, jestli věříš, že to někdo z tvýho týmu napíše líp."
Uhladil si zkoušející vousy a zkoumavě pozoruje Liua.
"Cos to teda říkal?"
Zopakuje svou otázku. Nerozuměl mu? Dává mu ještě šanci si své rozhodnutí rozmyslet? Nedával zrovna pozor? Kdo ví i to, strhlo nějakou další pozornost ze strany Geninů, na druhou stranu nebyl zde zatím nikdo další, kdo by se rozhodl zamířit ke katedře.



Třída v přízemním křídle
Sozo a Kiryu

Čas vám začal běžet a všichni ve třídě jste se pustili do zběsilého přemýšlení a vyplňování testu. Prvních 12 otázek věru nebylo zase tak těžkých. Někomu šly od ruky lépe, někomu hůře, Když jste tak po očku nenápadně pozorovali své okolí, tak během první půl hodiny vás byla už skoro polovina s touto částí hotová. Zbytek pokračoval ve psaní. Byli tady i takoví, kteří své testy zvládli dost rychle během prvních deseti, nebo dvaceti minut, ale ti byli spíše výjimkami, než pravidlem. Když odbíjela třicátá minuta Kiryu si už lámal hlavu co s posledními otázkami skoro 10 minut, koutkem oka zahlédl, že jeden bělovlasý kluk se znakem sněžné už nejspíše má taky nějakou tu chvíli hotovo a zkoumavě se nenápadně rozhlíží kolem sebe. Nebyl od Kirya zase tak daleko.
Nejspíše vás bylo více takových, kteří měli problém s posledními dvěma otázkami.

Obrázek


Po třiceti minutách se také zvedl jeden mladý vyklepaný klučina, který vypadal, že to s ním brzo sekne. Měl na sobě kupodivu čelenku listové.
"Vzdávám to, na tohle nemám. Snad někdo z týmu na tom bude líp."
Dozorčí si jej prohlédl a pohlédl na test.
"No pokud jsi rozhodnutý."
Pokrčil rameny. Když klučina test odevzdal, tak přišel dozorčí, co stál venku za dveřmi a odvedl chlapce pryč ze třídy. Váš první úbytek, který rozdmýchal třídou vlnu stresu a nepokoje.
"Klid."
Oznámil dozorčí, abyste mohli pokračovat v práci. Po 40 minutách od začátku testu si vás již viditelně více láma hlavu s tím, co s posledními otázkami a ti pozornější z vás si všímají, že někteří nenápadně pátrají očima po třídě, případně nenápadně zalétají pohledem ke svým sousedům. Dozorčí zatím mlčí a nevýrazně pozorují třídu. Jestli si něčeho všimli zatím nic neřekli.



1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel



Apartmán ve třetím patře
Aimi

Čas vám začal běžet a všichni ve třídě jste se pustili do zběsilého přemýšlení a vyplňování testu. Prvních 12 otázek věru nebylo zase tak těžkých. Někomu šly od ruky lépe, někomu hůře, Když jste tak po očku nenápadně pozorovali své okolí, tak během první půl hodiny vás byla tak jedna čtvrtina z vás s touto částí hotová. Dle všeho se s tím někteří docela potýkali, ale postupně se jim dařilo otázky zodpovídat. Co si budeme ty ses u toho taky docela dost zapotila. Mohla jsi to přisuzovat tomu, že jsi nad otázkami přemýšlela, abys je zodpověděla, ale v době, kdy už před třicátou minutou někteří začali řešit poslední otázky a lámat si nad nimi hlavu, tak tys byla sotva v polovině svých prvních 12.
Možná za to mohl i stres hned z kraje zkoušky, kdy zhruba po 10 minutách se zvedla jedna dívka krátkých rozježených pískových vlasů, která s roztřesenýma rukama odnesla svůj test dozorčímu.
"Gomenasai, tohle nezvládnu."
Měla téměř slzy v očích a jen těžko je potlačovala.
"Jestli jsi rozhodnutá nech mi test na stole a jdi. Venku tě odvede dozorčí."
Odvětil dozorčí za velkým stolem, který mu sloužil, jako katedra. Dívka přikývla, položila mu tam test a pak už jí slzy tekly po tvářích, rychlým krokem vyšla ze třídy a už jsi jí neviděla.
"Pokračujte."
Oznámil dozorčí. Zhruba po čtyřiceti minutách, kdy už vás část měla dopsaný test a ty sis s ním ještě stále lámala hlavu a dopisovala své odpovědi, jsi občasně bloudila pohledem pod stolem, abys uklidnila nervózní pohled. Stejně by ti žádný tahák nepomohl a neodvážila by ses jej vytáhnout. Tvůj pohled zaujalo něco naprosto běžného a obyčejného. Krátká šňůra mravenců, kteří ti to šmarovali po podlaze pod tvou lavicí, někam směrem přes apartmán. Patrně tu mají docela nemalý problém s brouky. Brrr to musí být ale hotel. Naštěstí si tě mravenci vůbec nevšímali a pokračovali dál směrem pod další lavici. Kde seděla další mladá dívka, která měla čelenku skryté Travnaté a zamyšleně hleděla do testu a stejně, jako ty se nejspíše potýkala ještě s prvními 12 otázkami.

Obrázek


Dokonce se trochu mračila. Alespoň si nebyla jediná komu to nešlo tak dobře od ruky. Ti, kteří již měli dopsáno dřív, než ty si nyní lámali hlavu s těžkými otázkami, ale nezdálo se, že by se někdo chystal odevzdat vyplněný test. Zdá se, že všichni zatím uvažovali, jak si s tím poradit, nebo jak vymyslet odpovědi, nebo kde by je mohli sehnat jinde, protože byli i takoví, kteří se nenápadně rozhlíželi kolem, nebo zamyšleně hleděli na nějaké místo před sebou na stěně.


1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi policie



Kancelář v přízemí jižní křídlo
Killunia a Ariaki

Čas vám začal běžet a všichni ve třídě jste se pustili do zběsilého přemýšlení a vyplňování testu. Prvních 12 otázek věru nebylo zase tak těžkých. Někomu šly od ruky lépe, někomu hůře. Když jste tak po očku nenápadně pozorovali své okolí, tak během první půl hodiny se podařilo možná tak ani ne čtvrtině z vás zodpovědět tyto lehčí otázky a dostat se k těm těžším.
I po čtyřiceti minutách od začátku testu stále ještě nebyla ani polovina z vás hotová s prvotními otázkami, a jen pár začalo dumat nad těmi těžšími. Nikdo však zatím nevzdal a všichni pilně psali, nebo přemýšleli, jak z toho dál. Někteří hleděli tupě do stolu. Jiní se snažili něco vykoukat nenápadně od sousedů. Další se tvářili zamyšleně. Nezdálo se však, že by kdokoli přišel na to, jak zodpovědět ony dvě poslední otázky, které před vámi ležely.
Dozorčí se díval po třídě tak nějak nevýrazně a ten druhý vypadal, že snad skoro podřimuje, nebo to jen hrál? Kdo ví. Každopádně ztrápené výrazy, které si někteří Geninové předávali nebyly rozhodně povzbudivé. Je třeba na něco přijít a to brzy.


Kancelář v 1. patřo východní křídlo
Aki

Čas vám začal běžet a všichni ve třídě jste se pustili do zběsilého přemýšlení a vyplňování testu. Prvních 12 otázek věru nebylo zase tak těžkých. Někomu šly od ruky lépe, někomu hůře. Když jste tak po očku nenápadně pozorovali své okolí, tak během první půl hodiny se podařilo skoro třetině z vás zodpovědět tyto lehčí otázky a dostat se k těm těžším.
Ty ses s tím však dřela mnohem více a byla jsi nervózní z toho, jak už po prvních deseti minutách jeden kluk měl dle všeho hotových prvních 12 otázek a začal dumat nad tím, co s tím zbytkem. Všimla sis že má na čele značku Zvučné tvářil se soustředěně a vážně.
Jediný uklidňující fakt byl, že ani po té půl hodině zatím z vaší třidy nikdo test nevzdal a ti, kteří měli dopsáno prvních 12 otázek začali přemýšlet a hledat způsoby, jak z toho dál.
Co se tebe týkalo, tak v té době ses ještě pachtalala se svými 12 otázkami a když jsi občas mrkla na ty obtížné, tak jsi absolutně neměla šajna co s nima. Nic z toho, co tě napadlo, že by s nimi šlo udělat ve výsledku znělo, jako totální hovadina. Budeš se nad tím muset více zamyslet, až dopíšeš svých 12 otázek a nebo přijít na jiný způsob, jak ty otázky zodpovědět. Taky sis všímala, že ten klučina, co měl tak brzo dopsáno se rozhlížel nenápadně po třídě, poklepával si prsty o desku stolu a zdá se, že po něčem pátral, jakoby snad přesně věděl, co hledá.

Obrázek



 
Kasai Aki - 05. července 2022 13:30
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg

Test


,,Iritari, přestaň mě vytáčet tím, že mí říkáš střapko nebo tě tu zabiju sama..."
Zašklebím se na něj a když nám vytáhl stanoviště policie, tak jsem se pousmála.
,,Nemyslím si, že jsi vybral špatně"
Kupodivu kluci měli plán tedy... Všichni jsme měli plán. a tak když to vše vypuklo, tak Ariaki nás vedl, a Iritari hlídal... Musí se mu nechat, že to není takovej zmetek... Ale co na to říct více? myslím, že na tohle myšlenku zapomenu v první chvíli, kdy mi zase řekne střapko...
Když jsme dorazili, tak jsme měli kupodivu ještě dost času, a překvapivě jsme se nedostali s nikým do střetu. i když si myslím, že nějaké pasti po cestě nastražené byli... Když pak zazněl tlumený gong, značilo to jediné... Ti, co se nedostali na svá stanoviště už nemají možnost zkoušky skládat.
Nečekala bych že to bude snadné, ale ten šok, když nám bylo oznámeno, že zkoušky budeme skládat každý sám a ve třídě nám bylo řečeno že projde jen jeden??? Jak může kručiš projít jen jeden, když všichni tak trvali na tom, že musíme být tři? To mi jako chcete říct, že ta šichta s přesvědčováním Iritariho a to dohánění se bylo zbytečné??? No to si ze mě někdo dělá prdel ne?

Abych řekla pravdu, celá tato zkouška nedává smysl. Přeci jen, proč trvali na tom, že musíme být ve tří členných týmech, když teď říkají, že můžeme zkoušky plnit i sami... To nedává vůbec smysl... A ty tři extra těžký otázky? Nepřekvapilo mě, že nedávají smysl... A vlastně ta jedna zodpovězená, tak ta odpověď byla jako naprostá blbost...
Samozřejmě jako první vyplním ty, co znám a nad těmi dalšími jen přemýšlím, protože na to nemohu odpovědět. Několikrát si přečtu odpověď na tu zodpovězenou otázku, jestli náhodou v tom není nějaká nápověda, popřípadě, jak by se to dalo zformulovat podobně na ty dvě zbylé... Ono v té "blbosti a chaosu" musí být nějaký systém.
Rozhlédnu se po ostatních jestli se někdo snaží něco psát, nebo dokonce píše k posledním otázkám, jen je problém, že já rozhodně nemám nějakou schopnost k tomu, abych mohla opisovat, takže je to čistě na mě... Ale věřím i klukům, že na něco přijdou.
Pokud se v té vyplněné otázce něco opakuje, tak si to zkusím rozepsat. Měla by to být dlouhá odpověď takže když jí zkusím rozepsat do vět, a slova trochu promíchat, tak by to mohlo dávat smysl... Doufám?
Pánové věřím vám, kupodivu i tobě Iritari, tak to neposerte... Uvidíme se v další části zkoušky.
 
Kaguya Liu - 24. června 2022 18:29
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

Stanoviště A - Test




Akademie.. Hledat to tady by znamenalo ztrátu času, nemůžeme si dovolit riskovat. A tak, i když je to možná nudné a neoriginální, držet se těch co to tu znají mi přijde jako dobrý nápad. Upřu tedy oči na geniny z Konohy a jakmile se celá masa pohne, vyrazíme i my.
Cestou si dávám pozor aby na nás někdo něco nezkoušel. Nikoho napadat nechci, ale bránit se budu. Naštěstí to není nutné, ale né všichni mají takovou kliku. Stopy boje jsou jasně patrné a zřejmě to působí i někdo od nás, ale nevěnuji tomu pozornost... Dorazíme na místo a když sem vyzván, vytáhnu žeton a podám jim ho. Je zvláštní že si někdo myslí že to někde bude lepší než jinde, ale to je jejich věc.

Dostaneme se dovnitř a přijde první rána. Rozdělení? Tak.. K čemu pak to všechno? S povzdychnutím pohlédnu na své kolegy. "Hodně štěstí". Popřeji jim a následuji dozorce do jedné ze tříd. Po vyzvání se posadím a poslouchám. A jak to slyším.. svírá se mi žaludek. Mohl jsem tušit že na nás budou něco zkoušet. A já trouba se ještě těšil. Učil sem se, ale pochybuji že mi to k něčemu bude. To se ostatně brzy ukazuje.

Dostaneme test a jakmile to jde, hned se do něj pustím. Základní otázky nejsou zas tak složité, ani ne za třičtvrtě hodiny mám hotovo. Ale k čemu mi to je, když mi poslední dvě otázky nedávají vůbec smysl? Stejně tak předvyplněná odpověď. Sakra.. Mohl bych zkusit opisovat, ale je mi jasné že by mě přistihli. Dívám se na to ještě dobrých deset mimut, ale začínám si říkat že to nemá smysl. Nic mě nenapadne a nemám schopnosti které by mi nějak pomohli.. Je to potupné a už teď vím že se před otcem a matkou budu velmi stydět. Snad na tom budou Hayate s Takumim lépe.. Vezmu papír do pravé ruky, vstanu a dojdu k dozorčímu. "Končím". Podám mu ten papír a čekám kam mě pošle teď. Už jsem s tím nějak smířený. Možná že Jumiro-sensei měl přeci jen pravdu.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19005703926086 sekund

na začátek stránky