Andor.cz - Dračí doupě online

Konečně u cíle.:

Cesta na oázu byla divoká a velmi nebezpečná, nejen že na nás čekalo mnoho pastí, které nám nachystala senseika ale také i pár nebezpečných zvířat. Za odstranění pastí jsem i párkrat poděkoval Yumiko, která je zahlédla a dokázala je zneškodnit, omezit jejich účinek nebo na ně upoznit aby jsme ty pasti mohly včas obejít. Byli tady ale i pasti které byli trošku horší a to díky tomu, že byli schované pod pískem a byli tímpádem hůř k nalezení.

*Velmi dobře si všímá okolí ta by si našla uplatnění v mé ro... Cože!?*

Mé myšlenky nad její všímavosti vůči svému okolí byli ale náhle zapomenuty a vypařily se poté, co jsem zahlédl jak Yoshiro se vydal k masožravé kytce. Ihned jsem společně s Yumiko zareagovali a pomohli Yoshirovi ze spáru, tedy lépe řečeno zubu masožravé kytce. Ze začátku to bylo velmi obtížné dělal jsem volavku kytce a Yumiko se snažila odtáhnout Yoshira co nejdál od kytky. Jakmile byli v dostatečné vzdálenosti dal jsem se i já na útěk, což mě stálo trochu síly a i pár škrábanců.

Později jsme se dostavily vyčerpáni, unavení, spálení a utahaní na místo učení a to s 15ti minutovou rezervou. Padl jsem na zem k jezeru a ruce jsem si naplnil vodou a opláchl si obličej. Krásně to chladilo a mezitím co nás kapitánka chválila jsem jen pro sebe protočil oči a až poté jsem se na ně otočil.

"Vše bylo v pořádku, nic co bychom nezvládli společně."

Střelím trochu přísnější pohled na Youshira a je mu určitě jasné že myslím na tu masožravou kytičku které jsem dělal kuře na talíři. Zbytek dne jsme odpočívaly a doplnily jsme energii relaxaci. Co se týče mě, chvíli jsem polehával v jezeru a pak jsem se přidal k týmu. Večer před spaním, kdy se všichni začali choulit do spacáku, jsem se posadil do tureckého sedu. Odepnul jsem si pár knoflíku na rudým triku a vytáhl světle bílý medailón. Asi pět minut jsem měl zavřené oči a držíc medailón oběma rukama u své hrudi jsem něco pro sebe pošeptával. Nakonec lehký polibek na medailón a poté jsem ho dal zpět pod tričko, které jsem zase zapnul. Nakonec jsem se schoulil také pod spacák a ihned jsem zabral.

Trénink v poušti.:

Druhý den ráno, hned co mě probudily a trochu jsem se probral a omyl, jsem znova zopakoval modlidtbu a ani jsem si nevšímal pohledu mých dvou kolegu. Zbytek dne byl zaměřen na trénink, přesněji řečeno učení chození po vodě a když jsme to zvládli začali jsme něco náročnějšího a to po stromě. Po vodě to bylo celkem lehké a šlo to skoro bez problému co se týče mě. Bylo to stejné jak má technika Katonu ale s tím rozdílem že stejný proud chakry se musí udržet na nohou. Chvíli to trvalo a dokonce jsem se i párkrat ponořil do vody ale na konec jsem to i zvládl. Dalším bylo chození po stromě, což bylo mnohem těžší a také bolestivější.

*Do prdele zlatá voda.*

Zanadával jsem po pár tvrdých pádech na zem ale i přes těch pár modřin jsem se zvedl a pokusil se o to znova a znova. Byla noc když jsem vylezl až na strom a byl jsem dost vyčerpán. I tuto noc jsem před spaním zopakoval modlitbu a to stejně jak minulou a předminulou a každou jinou noc v průběhu několika let.

Další den mi spíš připadal jako hra na schovávanou. S týmem jsme se vždy schovávaly a kapitánka nás hledala, takzvaně byla stále u pikoly. Někdy jsme se ukryly za hustější kaktusy, jindy nás zase našla ukryté v písku, pak nás doběhla ikdyž jsme se stále vzdalovaly a byli furt v pohybu. Dokonce jsme se zkusily i rozdělit ale ani toto nepomohlo ta hra mě už začínala nudit a díky bohu že se blížil večer a ta hra skončila. Vím byl to trénink ukrývaní se v přírodě ale tento styl, i když byl nejlepší, mě vůbec nebavil. To ale neznamená že jsem se nesnažil v ukrývání se, někdy jsem navrhl typ úkrytu já, jindy jsem dal prostor Yumi a Yoshirovi.

Druhý den ráno následovala znova delší několika minutová modlitba a to těm dvěma nedalo a zeptali se mě na to. Lépe řečeno se mě zeptali na mojí víru a zda mi nepřidává nějaké výhody do boje. Překvapeně jsem se na ně podíval a chvíli jsem netušil jaké výhody myslí ale později jsem si vzpomněl na výklad z academie, kde nám učitel vykládal o členech malé skupiny zvané Akatsuki. Rozhodl jsem se proto že jim o své víře řeknu, není to přece žádný druh mé síly.

"Né kdepak nic mi to nedává, žádnou sílu ani lepší schopnosti."

Odpověděl jsem na jednu z jejich otázek a po vyřčení další jsem pokračoval v odpovědích na jejich zvědavé otázky.

"Má víra je k bohyni temna a světla, říkáme jí matka. Jsem jen věřící že někdy mohla existovat a má víra mi přikazuje modlitbu dělat vždy ráno a večer. Tyhle dvě jsou hlavní a delší, pak je kratší neboli vedlejší a ty se provádí před odchodem na misi a pak před bojem. Trvají jen pár sekund myslím že by jste to měli vědět."

Celou dobu mluvím klidně, jejich otázky mi moc nevadí a má víra není něják zvlášť tajná a dál pokračuji v odpovědích na otázky. Po jídle jsme se protáhly a začaly s týmovým tréninkem. Boj tělo na tělo, kdy náš tým stál proti kapitánce a bojovaly jen za pomocí taijutsu a někdy padla i nějaká ta Ninjutsu technika. Po pprvním týmovém souboji proti kapitánce jsme si dali hodinu pauzy na doplnění síly, pitného režimu a také i další strategie na boj proti ní. Vymysleli jsme plno strategií s plány od A až do G, některé jsem navrhl já a zbylí dva členové týmu s tím souhlasili, jiné zas navrhla Yumi a další Yoshiro. Skoro všechny jsme vyzkoušeli, tedy až na jeden z návrhu od Yoshira a to kopnout kapitánku do zadnice a dát se na útěk. Po tomto tréninku jsme šly spát, samozřejmě že zase před spaním proběhla modlitba a až poté jsem lehl na spacák a spal jak mimino. Ani jsem se nepřikrýval, v této zemi je stále horko na které si furt zvykám i po těch pár letech co jsem zde, někdy nemůžu ani spát z toho dusna co je v noci venku ale pokouším se přizpůsobit.

Ve vesnici - E mise:

Další den ráno jsme se po snídani vydaly zpět do vesnice a po zbytek dne měli volno. Nebyl ještě čas oběda a oba mí kolegové se vydali domů, proto jsem se vydal také. Cestou jsem si za pár ryo dokoupil potřebné věci do ninja výbavy, které mi chyběly ale hlavně kunaie a shuurikeny, kterých není nikdy dost. Když jsem přišel domů, v mém případě k náhradním rodičům, bylo doma prázdno. Nejspíš jako vždy byli ve skleníku, což mělo působit jako taková menší farma kde obdělávaly pole.

Hodil jsem si teda studenější sprchu na osvěžení a když jsem se převlékl do čistého oblečení vydal jsem se na dvůr, kde jsem si zařídil ze dřeva takové malé provizorní cvičiště. Zatím jen s tréninkovými panáky, kteří byli otoční na třech místech a bylo jich asi pět těsně u sebe. Postavil jsem se doprostřed a mírně jsem kopnul do jednoho tréninkového panáka. Ten se vzápětí roztočil a tím roztočil i další čtyři. Za pomocí svých druhých očí jsem se snažil vykrýt nebo se vyhnout všem úderům které mi mohli panáci dát. Sice jsem dostal pár dobrých ran, na které si později dám pozor ale také mi tento trénink pomáhá zdokonalit se v Taijutsu nebo v obraně proti němu. Poté co jsem skončil trénink s taijutsu přešel jsem rochu dál a házel kunaie a shuurikeny na terče, chvíli jen na klasické později i na pohyblivé terče. Takto jsem strávil zbytek dne a pak jsem šel po večeři, koupeli a modlitbě spát.

Druhý den ráno mě vzbudila macecha s tím že mám dopis od senseie. Když jsem ho rozbalil zjistil jsem podrobnosti o E misi a také i kde a v kolik je sraz. Po modlitbě jsem se znova ospršil a nasnídal, také jsem absolvoval kratší modlitbu a to hned před odchodem z domu. Cestou jsem si pročetl jaké jsou detaily mise a když jsem zahlédl obrázek masožravé kytky, trochu jsem zanadával a zároveň si vspomněl, když jsme na jednu narazily a Yoshiro se na ní chtěl podívat z blízka.

"No co zabralo to jednou tak pokud bude na blízku, pokusím se tuto taktiku použit znova."

Dodal jsem s tím že by jsme při nejhorším mohly použít taktiku na odlákáni pozornosti kytce. Já bych zase dělal volavku a ti dva by sesbírali semínka. Když jsem přišel jako druhý k místu setkání hned po Yumi čekalo se jen na Yoshira, který vždy chodil s několika sekundovou rezervou. Kapitánka tam už byla dávno a jakmile se dostavil i poslední člen týmu mohly jsme vyrazit na misi. Kapitánka nám ještě zdělila instrukce pro bezpečnější zběr semínka a v duchu jsem si oddechl.

*Ještě že nemusím dělat návnadu*

Po celou dobu jsem se, stejně jako ti dva, držel instrukcí a opravdu bylo to lepší než to co jsem měl v plánu já. Po misi která skončila hladce jsme dostali 70ryo a zase jsme se rozešly. Věděl jsem že když půjdu domu, nikdo tam nebude, navíc výbavu mám doplněnou a další ninja zbraně by nebyli kde dát. Přeci jen jsem měl obchod se zbraněmi po cestě a uvažoval jsem zda si nekoupit nějakou kratší katanu nebo dvě wakizashi. Nic co by se mi ale líbilo nebo na co bych měl peníze zde neměli a proto se vydám zase domu.

*Možná mi boj půjde dobře... Ale zase je pravda že bych moc blbě viděl a trochu by mě to omezovalo...*

Je pravda že na své další dvě oči moc spoléhám a kdybych svíral další dvě zbraně v dlaních, celkem by mi to i překáželo. Ale možná jedno wakizashi... Kdo ví možná časem. Zbytek dne jsem doma proležel a větší nudu jsem snad ani nezažil. Né že by nebylo co dělat, mohl jsem se projít a možná bych narazil na někoho známého ale spíš se mi nikam nechtělo a také ani nic jiného podnikat. Chvíli jsem se jenom koukal na svůj tréninkový placek na dvorku ale ani trénovat se mi nechtělo. Nakonec jsem šel spát.

D Mise:

Další den ráno jsem věděl že máme s kapitánem sraz zase u brány. Před odchodem byl klasický stereotyp druhu koupel, snídaně, kontrola věcí a výbavy. Nakonec když jsem měl vše potřebné, vešel jsem ke dveřím z domu a provedl asi 10ti vteřinovou modlitbu po které jsem se vydal směrem k bráně. Když jsem tam dorazil počkal až budeme kompletní, tak mi dá kapitánka svitek a předává mi velení nad týmem. Chvíli se na ní dívám a nakonec rozbalím svitek ve kterém se dozvím kde máme Déčkovou misi.

"Tak jo, sice je to jen Déčková mise ale toto je jen formalita, proto budeme obezřetnější a počítat s případným soubojem. Takže pokud jste připraveni a máte i dostatek pitného režimu můžeme vyrazit. Půjdeme klidnějším tempem a přestávky budou po dvou hodinách, teda pokud nejdme tíženi časem. Pokud by jste byli ale vyčerpáni a přestávky byli moc krátke nebo moc dlouho od sebe, můžeme je změnit."

Prohodím a jakmile vidím že jsou všichni připraveni jak se zbraněmi tak i se zásobami jídla a hlavně pití tak vyrazíme na cestu.

"Co přesně to je za misi? Co se od nás bude očekávat?"

Zeptám se cestou kapitánky abych zjistil víc než jen místo výkonu mise a její kategorií ale něják na ní nepohlédnu ani jedním z očí. Obě oči jsou stále otevřené a levé oko vždy zkontroluje důkladněji okolí zda se někde někdo neskrývá a zda někde nazahlédnu další tok chakry.

Týden práce

Z toho co zjistím ze své zásoby ninja nástrojů a našeho oblečení moc nadšený nejsem. Nejsou na nás žádné známky toho, že by k některému z těch bojů skutečně došlo. To mi náladu rozhodně nezlepší a odmítám tomu věřit.
To si ze mě děláš srandu, že jsme byli chycení hned od začátku? To je nesmyslný, nevěřím tomu. Z mého zamyšlení mě vytrhne výkřik Kamii s kterým se probudí. Podívám se na ní. Nějak to nevypadá, že by s toho měla příjemné vzpomínky. Ono se ani moc nedivím mýt rozseklé rameno, taky nebylo nic příjemného.
Sensei se následně ujme slova a vysvětlí nám, že nás opravdu chytil do genjutsu hned na začátku.
To si dělá srandu, pomyslím si a zamračím se na senseie.
Když ovládáte takhle silné genjutsu proč jste ho nepoužil na toho nukenina co vás dostal? I na chvíli by stačilo, abyste zasadil ránu, vytknu mu to. Vůbec se neprojevoval jako genjutsu typ přišel mi doteď spíš na ninjutsu.
Kamia se nám začne omlouvat, že utekla.
Nic si z toho nedělej. Považoval jsem za nejlepší možnost se rozdělit a donutit ho, aby lovil jednoho po druhém s tím, že jeden by se mohl dostat do vesnice a varovat jouniny. Tedy pokud by to nebylo genjutsu, odpovím ji, aby se s tím moc netrápila. Udělal bych to samý, kdyby mi to genjutsu dovolilo.
I když jsem byl přesvědčený, že to budu já kdo bude lovený jako první. Chtěl jsem ho zdržet co nejdýl a pokud možno nezemřít, dodám si sám k sobě, ale to už na hlas neřeknu.
Sensei prohlásil, že máme pro dnešek pohov. Zamračeně sleduji jak sensei odchází. Ani pohled z lepší strany, že jsem si neodnesl jizvu po meči mě moc nepotěší. Jako první se s námi rozloučí Kamia.
Rychle se vzpamatuji a usměji se na ně. Rozloučím se s holkami a zamířím domu.
Dnešek rozhodně nebyl úspěšný den, povzdechnu si.

Následuje týden, který strávíme většinově tréninkem. Fyzický trénink je náročný a stejně tak je náročná všechna ta teorie ohledně genjutsu a dalších věcech. Mimo tento trénink nám zadal trénink běhání po stromech bez držení a později chození po hladině vody. Cvičné souboje a tak dále.
Domů jsme se každý den vraceli unavený a zbitý ve většině případech. Přes to vše jsem nevynechal ani trénink specifický pro mou rodinu. Dovolil jsem si ho po večerech dělat hlavně proto, že se při něm dobře odpočívalo.
Dům strýčka a tetičky je vystavěný na vchodu do podzemní jeskyně. Není nikterak velká, ale stačí. Doma jsme pro to měli celý podzemní labirint, ale tohle preferuji víc. Po večerech jsem chodil do jeskyně kde jsem meditoval v kameném výklenku a parkrát jsem tam i usnul.
Mezitím během týdne naši vesnici opustila Tsuchikage-sama a vydala se na jednání s ostatními kage a Hiro-sama. Příliš se mě to netýká, ale samozřejmně jsem o tom věděl jako všichni ve vesnici. Jednou jsem i zaslechl jak se o tom strýček a tetička baví. Podle všeho se jedná o rozšíření velké pětice národů na šestici. Prozatím to rozhodnutí stagnuje, ale vypadá to, že projde a naše Tsuchikage-sama je podle všeho pro přijetí země sněhu.
Ve městě jsem zaslechl nějaké řeči o problémech s koalicí neutrálních národů, ale moc jsem z toho nepochytil a byl jsem tou dobou moc unavený, abych se o to dále zajímal.
Během tréninkového týdne jsme rovněž dokončili dvě mise E rank. Nebyli nijak zajímaví, ale vydělali jsme si nějaké peníze, což je muj hlavní cíl. Chci si vydělat dost peněz, abych se stal plně nezávislí na své rodině.

Dnes máme mýt další misi. Nevíme jaká to bude, ale vypadá to, že se jedná o misi mimo vesnici jelikož se máme sejít u brány zemské. Ráno jsem se probudil, nasnídal se a splnil ranní higienu. Pak jsem vyrazil k bráně kde se setkám s Kamiou a senseiem.
Jako první nám sensei oznámí, že Miko se k nám nepřipojí. Dostala nějakou speciální misi s výpomocí v nemocnici.
Proč to? Projevila zájem o lékařské techniky? Navíc proč ji rozdělili gennini normálně nedostávají samostatné mise, ptám se sám sebe v duchu. Muj další myšlenkový tok je přerušený šokem z oznámení mise.
Proč to musí být země Jezer? Zaskuhrám v myšlenkách a vypadám jako kdyby mě právě sensei přetáhl kladivem.
Proč zrovna tam? Ten kdo tuhle misi vybíral musel mýt pěkně ošlivý smysl pro humor. Nechci se potkat se svou rodinou. Počkej uklidni se, nemusíme je na téhle misi potkat. To je nemožný minimálně někoho z klanu potkáme, pomyslím si. S svým bratrem a sestrou mám dobré vztahy, ale naposled když jsem se viděl s otcem to skončilo hádkou. Bylo to těsně předtím než jsem odešel (byl poslán) do vesnice ke strýci.
Šok z toho, že bych mohl potkat někoho z rodiny je tak velký, že mám problém vstřebat další informaci o tom, že Kamia má velení a řeší mapu. Z lamentování mě probere až když na mě Kamia promluví a snažím se rychle přijít na to co jsem vlastně vynechal.
Dobrá i když jsem s mými schopnostmi trochu lepší na podporu než na boj z blízka, odpovím ji trochu zaraženě. To už jsem si dokázal poskládat co se děje.
Aha takže Kamia bude velet. Proč ne nemám s tím problém, pomyslím si. Vyrazíme vedle sebe na cestu.
Doufejme, že se to zase nezvrhne v nějakou A rank misi jako ta poslední, poznamenám a hodím mrzutý pohled na senseie. Jako by za to mohl i když to sotva mohl ovlivnit. Jde spíš o to, že jsem stále ještě nevstřebal ten genjutsu trénink.
Je to D rank mise. To bývají mise mimo vesnici a není očekáváno, že potkáme víc než bandity, pomyslím si.
V Zemi Jezer sídlí moje rodina, poznamenám jen tak mezi řečí k Kamie, zatímco sleduji prostředí. Nechci se o nich bavit, ale nejsem si jistý jestli jsem jí to už říkal.

Tohle ne… ne, ne, ne, ne...
Kai, kterého jsem jediného byla schopná vůbec nepomohlo. Genjutsu bylo příliš silné na to aby se zrušilo. Z očí se mi začnou řinout slzy…nevím co dál, nevím co se stane teď. Jestli se z toho Miko a Itami dostali tak mi možná pomohou, ale to je otázka. Znovu mi probodne břicho a ještě mým tělem projede elektrický proud. Vyplivnu trochu krve. Nevím co teď…genjutsu nekončí, ale musí to být genjutsu, protože se okolí zavlnilo při použití kai. Třesu se, mám strach, navíc ta bolest... představuji si ten nejhorší možný scénář a to ten, že tu umřu. Nevím co by se stalo, kdyby mi propíchl srdce…omylem se mi podaří si prokousnout ret až do krve, ale v tu chvíli všechno zmizí, bolest ustoupí a nukenin nikde, místo toho je tu začátek cvičiště, sensei, Itami a Miko. Prudce sebou škubnu a dotknu se svého břicha. Jediné co mi zůstalo po tom genjutsu je částečný úbytek chakry. Zamračím se na senseie.
“To od vás bylo pěkně hnusné.“
Zabručím po jeho proslovu.
Málem jsem ztratila kontrolu sama nad sebou. Mohla jsem napadnout své týmové kolegy a to jen kvůli tomu podělanému genjutsu.
Smutně se podívám na Itami a Miko.
“Omlouvám se, že jsem utekla, ale chtěla jsem vás ochránit před sebou.“
řeknu k nim. Vyčítám si to, že jsem je opustila a nechala je tam s tím zmetkem, i když to celé doopravdy nebylo. S úsměvem nám sensei oznámí, že pro dnešek máme volno. Zamračím se ještě víc.
Tak za tohle by nás mohl pozvat na barbecue.
Uvažuji naštvaně. Navíc než na nás to genjutsu použil tak nám měl dát teoretický výklad. Netrvalo by to pak tak dlouho se z toho dostat.
“Tak zatím.“
Rozloučím se s nimi a odcházím s vlastními myšlenkami pryč. Nejprve si zajdu domů, kde se najím a pak se jdu potulovat po vesnici. Pro dnešek mám zkaženou náladu a nemám chuť si s kýmkoliv povídat. Navíc ty pohledy lidí ve vesnici, tedy alespoň některých. Štve mě, že mě stále považují za zrůdu, ale holt s tím nic neudělám, ne teď, ne dnes.

Další týden nám probíhá trénink, jednak zlepšování našich současných schopností tak i našich znalostí genjutsu. Teorie je otrava, nikdy mě nebavila. Dokonce splníme dvě msie, které nám vydělají 160 ryo. Já jsem se s bábi snažila trénovat moje sebeovládání, ale moc se mi nedařilo. Byla jsem hodně nesoustředěná a většinou jsem byla unavená po tréninku se senseiem.

Nyní však máme další misi. Máme jít do země Jezer, která náleží k zemi, ve které žijeme. Jedná se jen o jednoduchou misi. Podle vedení je tak jednoduchá, že nám na tuhle misi odebrali Miko a dostala samostatnou misi v nemocnici. Další jeho slova mě nepotěší..spíše naopak. Těšila jsem se, že půjdeme mimo vesnici, ale tohle je na mě moc. Já toho senseie jednou zabiju, nebo ho nakopnu do jeho zadnice. Zamračím se.
“Sensei, to nepůjde. Ne s mojí povahu, za ten týden jste mohl zjistit, že rzohodně pro velení nemám vlohy. Jsem útočný typ…ne vedoucí…“
řeknu mu a odmítám si vzít svitek i mapu, tedy alespoň zatím. Povzdechnu si, protože sensei bude neoblomný. Vezmu si svitek a mapu. Přidřepnu si a začnu zkoumat mapu, ani nevím kudy se do země Jezer jde. Navíc s mapami mám problémy. Svitek si schovám do svého zavazadla, aby byl ukrytý. Nemám si ho kam jinam dát. Navíc z batohu nevypadne. Když se konečně v té debilní mapě vyznám tak si najdu cestu do země Jezer.
“Itami, vzhledem k faktu, že ani jeden z nás není dálkový typ, tak půjdeme vedle sebe. Ty budeš vpravo a já vlevo. Budeme si muset hlídat okolí. I když je to jen doručení svitku do země Jezer a je to jen D mise, tak nehodlám riskovat, že potkáme někoho koho nechceme.“
řeknu k Itamimu. Hodím naštvaný pohled na senseie a vstanu. Zbalím mapu a uschovám ji do svého zavazadla.
“Tak jo, vyrazíme, pújdeme rychle, ale zároveň tak abychom mohli dávat pozor na pasti, nepřátele a tak.“
Dodám ještě a vyrazíme na cestu. Tak jak jsme se dohodli tak já hlídám levou stranu a Itami pravou. Zároveň to hládým i svým nosem, přeci jen mám o trochu lepší čich než třeba Itami, takže bych nebezpečí vycítit mohla.

Můj nový život!

Několik let mě nechala má rodina studovat Akademii. A pak mi řekli, že nechtějí, abych byla Shinobi, stejně jako ostatní děti. Odmítla jsem. I přes veškerou snahu rodiny jsem si stála za svým. Nebyla jsem ochotná vzdát se své čelenky, ani za nic.

Nakonec mi byl přidělen ale tým. Sice pozdě, ale přeci jen ano. S veselým úsměvem jsem se vydala na místo setkání s mým novým týmem. Překvapilo mě, že tam stál jenom jeden chlapec a Sensei. V první chvíli jsem myslela, že jsem přišla dříve než zbytek, ale opak byl pravdou. Byli to jen oni dva.

Chlapec mi toho o sobě moc neřekl. Vlastně skoro nic. Zdál se být zaražený a trošku mimo. A Senseika taky nic moc neřekla. Měla jsem pocit, že jsem asi mimo. Asi dost mimo. Nechtěli semnou moc mluvit. Přesto jsem to nevzdala. Nenechala jsem se odradit. Třeba mi jednou řeknou, co se stalo, že se na mě tváří takhle. Kdo ví…

Zbytek týdne uběhl strašně rychle. Ani jsem se nestačila nadát a už jsem za sebou měla svou první úspěšnou misi. Nebylo to nic těžkého, ale byla za to první odměna, kterou jsem si úplně sama vydělala. No.. všechno je jednou poprvé no ne???

S dobrou náladou jsem dnes ráno vstala, byla mi naservírována má oblíbená snídaně v podobě rýžových kuliček od mamky spolu se starostlivým pohledem mého otce. Byla jsem jeho Akemi-hime, vlastně mi nikdy neřekl jinak. Ujistila jsem je, že budu v pořádku a vyrazila jsem na další setkání se svým týmem.

Senseika už byla na místě a nedlouho po mě přišel i Hiraku. Zaražený a smutný stejně jako před tím. Občas mám pocit, že je to i kvůli mně.

Vyslechla jsem si vše, co nám Sensei řekla o misi. Pak jsem na ni překvapeně pohlédla, když mi předala svitek, který máme doručit a mapu s tím, že já budu velet týmu během mise. Zamrkala jsem na ní a pak jsem koukla na Hiraka.

Nadechla jsem se a vydechla, načež jsem schovala svitek do batohu a rozdělala jsem mapu, abych se mohla podívat, kam to vlastně jdeme a kudy by byla nejlepší cesta. Terén není zrovna dobře přístupný. Nebude to nic jednoduchého, to rozhodně ne.

„ Jsou tu dvě cesty.. Jedna kratší, o to ale nebezpečnější a náročnější. Druhá je sice delší, ale myslím, že se na ní zdržíme kratší dobu než na té kratší. A hlavně bude hrozit menší nebezpečí, že by jsme se po cestě zranili.. Pokud je mapa aktuální a není nikde žádný zával.“

Prohlásila jsem a ještě jednou jsem prohlédla mapu, abych si zapamatovala, kudy máme jít. Zabalila jsem jí a dala jsem ji do batohu, do kapsy, kterou mám přístupnou i když mám batůžek na zádech.


„ Hiraku, budeš hlídat pravou stranu.“

Podívala jsem se na něj. Snad mi to odsouhlasí. Doufám v to.

Já a vést misi?

Můj spánek byl velkou část noci hodně neklidný. Zdáli se mi samé noční můry...nevím po jak dlouhé době, ale najednou jsem ucítila jako, kdyby se mého čela dotkly něčí prsty a sny i noční můry zmizeli a zbytek oné noci jsem spala klidně.
Možná to byl Daiki-senise, ale kdo ví, že? Ráno ihned vyrážíme zpět do Konohy. Sensei nevypadal, že by byl jakkoliv unavený, no to se dalo čekat, je to Daiki. Po cestě domů se mi opět vrátí ty špatné vzpomínky, jsem rozhodnutá, že se zajdu podívat na kluky do nemocnice a pak chci celý den trénovat nebo tak něco...prostě nechci jen sedět na zadku a flákat se, už jen kvůli tomu, že při tréninku se bude dobře zapomínat na to špatné co se stalo. Další z důvodů je, že vůbec nemám chuť se s kluky vybavovat, určitě by se mě na tu misi ptali. Také jsem tak učinila. Stavila jsem se v nemocnici pozdravit kluky, chvilku jsem zůstala, ale pak jsem odešla. Zašla jsem si i za bráškou aby věděl, že jsem v pořádku dorazila domů.

Tyto dva dny, jsem strávila trénováním taijutsu a běhu po stromech, i když samotné se mi moc nedařilo, ale pomáhalo mi to zapomenout...alespoň na chvíli. Vždy večer jsem ještě zašla k hrobu rodičů.

Dalších sedm dní probíhal tvrdý trénink, byla jsem za jeho tvrdé a kruté metody vděčná, protože opravdu mi to pomáhalo zapomenout. Nakonec jsem ty špatné vzpomínky vytěsnila z mysli. Pokud se mě na to kluci náhodou zeptali, okamžitě jsem odváděla téma jinam, ale asi pochopili, že se o tom nechci bavit. Jeden den jsme měli dokonce „volno“, a to z toho důvodu, že jsme měli misi. Moc mě to nebavilo, ale alespoň si naše těla odpočala. I přesto, že jsem každý večer byla utahaná a rozlámaná, tak jsem vždy zašla k horbu rodičů a vyprávěla jsem jim co jsem každý den zažila.

Nyní je 7:00 a stojíme u brány, kde se máme sejít se senseiem. Ten nás jako vždy obdaří svým zářivým, chladným pohledem jak jinak. Když však vysvětlí naší misi, tak strnu...vrátí se mi okamžitě všechny vzpomínky na tu misi...na to jak se kluci zranili atd...Poblednu a chvíli nejsem schopná racionálního uvažování navíc je pro mě šok, že to vedení sensei předává mě...to není dobrý nápad, nejsem na vedení týmu stavěná...vůbec pro to nemám vlohy.
Co se jim stalo, žijí vůbec? Doufám, že ano.
přemýšlím nad týmem, který nás tehdy doprovázel. Podívám se na senseie...jsem bezradná...pak se podívám na mé dva týmové kolegy a povzdechnu si. Vůbec nevím co si sensei představuje, že budu jako dělat...absolutně nevím jaké rozkazy bych měla vydat...
“Už si tu cestu skoro nepamatuju....“
poznamenám a tak trochu dofouám, že si to sensei rozmyslí, ale asi ne.
“Půjdeme jako minule, ale musíme být opatrnější, abychom nevlítli do nějaké pasti nebo tak něco, nerada bych aby kdokoliv z nás skončil v nemocnici. Měli bychom si dávat pozor jak na pasti tak na případné nepřátele v blízkosti, k tomu by se mohlo hodit kdybych vyvolala vlka, ale nevím jak dlouho by tu s námi vydržel. Navíc ani nevím zda by se mi ho podařilo vyvolat.“
začnu mluvit.
“Prostě držet oči na stopkách a dávat si bacha na každý podezřelý šelest, či pohyb. Yamato, ty prosím občas zkontroluj okolí sharinganem, jestli kolemn nás není někdo podezřelý, tedy pokud to sharinganem zjisit dokážeš, popravdě nevím jak oční techniky fungují.“
pokračuji.
“Tak jo, vyrazíme.“
dokončím řeč a následně vyrážíme na cestu.
“Sensei, chápu to dobře, že je ta situace hodně vážná?“
zeptám se, ale je mi jasná odpověď. Mám o ně strach...mám strach z toho, že se něco podělá a všichni chcípneme a moje mise selže...nechci aby se cokoliv, komukoliv stalo...
Smaozřejmě jsem, že cestujeme po větvích, snažím se nasadit co nerychlejší tempo...čím déle to bude trvat tím více se snižuje Taikiho šance na přežití a také ostatních z jeho týmu. Ruce mám pevně zavřené v pěst. Snažím se tím trochu uklidnit. Mezi mými pochmurnými myšlenkami sleduji a poslouchám okolí, kdybych zahlédla nebo viděla něco podezřelého.

O týden později (Tedy 9 dní po Geninské Zkoušce)

Skrytá Listová vesnice - 8:00 Nová Mise
Aimi, Eremi a Shokiru

Ten týden uběhl jako voda od té chvíle, co Shokiru vyhrál na svými kolegy onu sázku a pořádně se nacpal další den k prasknutí na jejich účet a pak zbytek dne proflákal. Nicméně dny uplynuly rychle. Zvláště s náplní, kterou vám Leiara-sensei přichystala. Každý den byl plný tvrdé dřiny a tréninků, které měly zvýšit vaší připravenost a zdokonalit schopnosti.
Jeden den jste také vypomáhali v nemocnici Konohy, což odůvodnila Leira-sensei tak, že potřebujete i vědět, jak to vypadá, když to přeženete, nebo si nedáte pozor, takže ano některá zranění, která jste viděli, nebo u kterých jste pomáhali, jakožto podržtašky byly opravdu taková, že se vám zvedal žaludek. Tedy Eremimu očividně ne, toho to docela dost zajímalo, jak bylo vidět a zkoumal snad vše i svým byakuganem.
Mimo to jste absolvovali i dvě nezáživné E mise, které vám však vynesly dohromady každému po 150 ryo.
Dnes jste měli ranní sraz s Leirou-sensei u brány Konohy, kde jste měli mít další misi.
Sešli jste se všichni tři docela na čas a Leira-sensei si vás s úsměvem prohlédla.
"Takže dnes nás čeká mise mládeži. Bude to mise třídy D tedy nic extrémě nebezpečného. Vzhledem k událostem nedávné doby jsme totiž dostali za úkol od vedení vesnice, protože Hokage-sama je ještě na jednání, donést depeši do Skryté Deštné vesnice. Vyrážíme ihned a velitelem týmu je proteď Aimi, aby si ozkoušela své schopnosti."
Vyloží Leira-sensei.
"Yosh wakata!"
Kývne s šikorým úsměvem Eremi.
"Ok...tak abychom šli."
Vzdychne si Shokiru, který asi není moc pro dlouhé výlety, ale nemá na výběr. A tak, jakmile Aimi rozdá příkazy a vyrazí budou jí ostatní následovat. Leira-sensei je zde pouze, jako dozor.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Listová vesnice - 7:00 Opět spolu
Yamato, Kioshi a Kaya

I vám uběhl týden docela rychle. No tedy Kaye rychleji hlavně z pořátku, protože se následující dva dny po návratu do vesnice mohla dávat dokupy z mise a navštěvovat kluky popřípadě jim vše vyprávět. To oni zažívali ty dva dny nudu v nemocnici, než je konečně propustili. Třetí den jste ještě měli na rekonvalescenci a nějaké to rozhýbání a zbytek týdne již následoval v tvrdším tempu.
Nicméně týmoví kolegové byli určitě rádi, že se Kaya vrátila do vesnice v pořádku. Každopádně v tomto týdnu jste si moc misí neužili. Bylo to hlavně o tvrdém tréninku a pokud někdo zažíval tvrdý trénink, pak vy jste ho měli ultra tvrdý, protože Daiki-sensei z vás hodlal dostávat jen to nejlepší a něco, jako neúspěch, nebo šetřit se neznal, protože každý den jste se vraceli domů rozlámaní, jako staré hračky ale nikdy to nebyly žádné extra vážné zranění, ale modřiny a namožené celé tělo? To snad pořád.
Běhání po stromech a po vodě byla ta největší sranda, běhy po skalách a tvrdé soubojové nácviky až do vyčerpání pak byly něco jiného. Když jste už nemohli ukázalo se, že ještě z vás dokáže furt něco Daiki-sensei vytřískat. Přeživat jeho tréninky bylo peklo, ale zase na druhou stranu vám to alespoň něco dává hlavně zkušenosti.
Mimo to jste taky měli jeden den docela oddech, protože jste měli konečně zase jednu E misi, za kterou jste museli snad všichni děkovat, protože oproti tréninkům to bylo nic a ty ovocné sady jste očesali s radostí a relaxem a taky vám to vyneslo 70 ryo každému.
Dnes jste se však sešli opět již v 7 u brány konohy v plné polní a Daiki-sensei vás obdařil svým nekompromisním chladným pohledem.
"Tak co pakáži připraveni na další misi? Hokage-sama se sice ještě nevrátil z jednání, nicméně vedení vesncie nám přidělilo tentokrát C misi. Nejspíše věří vašim schopnostem a já doufám, že se nemýlí, protože by to mohlo být pro vás potom docela dost nepříjemné...."
Odmlčí se a přelétne vás pohledem.
"Vracíme se do Zvučné. Otokage požádal o pomoc. Problém s těmi rebely je větší, než očekávali a tým, který nás minule doprovázel a chránil ve Zvučné se na jedné z misí ztratil. Mají zpoždění už skoro dva dny a je podezření, že je lapil nepřítel. Otokage má v tuto chvíli omezené prostředky proto požádal nás a vyžádal si výslovně náš tým, ač nevím proč, abychom se pokusili jeho tým najít a dostat do bezpečí. Máme se pokud možno vyhnout střetu a pouze zajistit onen tým. Vše jasné?"
Přelétne vás pohledem a pak mírně kývne hlavou.
"Dobře v téhle chvíli bude velet týmu Kaya, protože jako jediná z vás už byla ve Zvučné a jistě si pamatuje alespoň částečně cestu. Já budu pouze doprovdem."
Oznámí vám skutečnosti a jakmile Kaya rozdá příkazy a vyrazí je čas vyrazit na cestu.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 8:00 Nové uskupení
Hikaru a Akemi

Půl týdne se nic mocn edělo zvláště protože Akemi prošla Geninskou zkouškou a pak se ukázalo, že její rodina si nepřeje, aby se stala Shinobim a snažila se přesvědčit vedení vesnice, aby jí nezařazovali do žádného z týmů.
Nicméně nakonec neuspěli (rodiče Akemi trošku podpořili totiž taky) a před půl týdnem byla Akemi zařazena do týmu k Aye-sensei, kde byl však jen jeden člen a to Hikaru. Proč? Kdo ví. Každopádně když se Akemi představila zdál se nějaký divný a zaražený. I senseika asi něco málo maskovala, ale moc ti toho k tomu neřekli.
Pak už jste se však museli zapracovat a nějak seznámit, takže následovalo pár dní tréninků, na kterých jste se mohli trošku sehrát a lépe poznat. Váš hendicap toho, že jste jen dva hold musel jít zatím stranou. Koncem týdne jste dokonce absolvovali už společně jednu E misi, která vám vyneslakaždému 80 ryo.
A dnes v 8 ráno jste se sešli s Ayou-sensei před branou Hvězdné vesnice.
"Dobré ráno mládeži. Dnes nás čeká D mise. Dostali jsme svitek, který obsahuje důležité byliny, pro jednu nedalekou civilní vesnici v údolí mezi kopci, kde je špatný přístup. Měli bychom se tam stihnout do půl dne dostat. Úkol je předat byliny starostovi vesnice, aby měli z čeho vyrábět přírodní léčiva, která nutně potřebují."
Vysvětlí Aya-sensei a Hikori jen mírně kývne.
"Velitel týmu bdue pro teď Akemi tady máš svitek s bylinami a mapu."
Podá ti oboje senseika a pak jakmile rozdáš rozkazy a vyrazíš vyrazí za tebou. Samozřejmě senseika je jen doprovod pro bezpečnost a dohled.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Plamená vesnice - 8:30 Nebezpečná mise
Arisu a Ariaki

Týden uplynul už od toho incidentu s bandity. Tehdy jste dostali pochvalu od vesnice, která je uvrhla do vězení a udělila jim tresty a také každý 100 ryo za dokončení mise.
Pak jste měli dva dny na rekonvalescenci, tedy hlavně Arisu a následoval opět trénink. Bylo to několik dní tvrdých tréninků, kdy jste se učili koordinovat své útoky a bylo jedno jestli spolu vycházíte, nebo ne, Edai-sensei vás do spolupráce dotlačil, protože jinak byste skončili v trénincích sním....no někdy asi hodně špatně. Každopádně spestřením vám bylo že zhruba polovinu týdne jste trávili na další E misi, která vám vynesla dalších 200 ryo a tentokrát to bylo opravdu čisté opravování oné vesnice, kterou napadli banditi. Hold ano potřebovala tak či tak doopravit, tak si vás opět najali.
Po onom týdnu moření se tréninky a lopotěním se na stavbách jste se opět sešli ráno s Edai-senseiem před branou Plamené.
"Tak vy dva dneska jsme dostali extrémě důležitou misi. Je třídy D máme za úkol odcestovat na jih země až k mostu, který vede na ostrov, kde má Země Plamene ještě část svého územi. Máme doručit dopis tamnější Shinobi posádce u mostu a případně se tam dozvíme další instrukce. Takže...téhle misi velí prozatím Arisu, takže tady máš svitek a mapu."
Předá jí věci a pak už je to jen na ní, jaké rozkazy rozdá a kdy vyrazíte. Edai-sensei je samozřejmě pouze, jako dohled a případná poslední pomoc, kdyby se něco hodně podělalo.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Zemská vesnice - 7:30 Stále v pohybu
Itami, Kamia a Miko

Už týden stihl uběhnout od vašeho genjustu tréninku, nicméně moc jste si za tu dobu opravdu neodpočinuli. Protože Kazuki-sensei vás vůběc nešetřil a zadával vám množství hodně tvrdých tréninků. Tedy tvrdých....no vlastně ano nejen, že jste dostali teoretickou brutální lifrovačku věcí ohledně Genjutsu do palic, abyste se z něj příště dokázali lépe dostat, lépe ho rozeznat a prostě všechno, ale taky se jednalo o praktické části tréninků a ty byly taky drtivé. Tréninky na vodní hladině, chození po stromech. Vytrvalostní tréninky a nácviky soubojů, kdy jste chodili domů unavení a on stále usměvavý. Nicméně alespoň jste viděli po tomto nějaké výsledky a jak se zdá pomaloučku sílíte.
Mezitím jste taky stihli pro vesnici vykonat dvě E mise, které však nebyli nic extra zajímavého. Prostě taková ta klasika shánění nákupu po tržnici pro stařenku, která chtěla určitá nedostatková zboží a pak taky chytání milovaného papouška jednoho bohatého pána z vesnice ale vydělali jste si zase za to 160 ryo.
Nicméně dnes vás měla čekat další mise a tak jste se sešli u brány ze Zemské.
"Bré ráno mládeži."
Přelétne pohledem Itamiho a Kamiu.
"Miko se této mise s námi nezůčastní. Dostala soukromou misi s vypomáháním zdejší nemocnici, kdo ví proč."
Objasní pro začátek Kazuki-sensei.
"Každopádně vás dva čaká D mise, vedení vesnice rozhodlo, že máme odnést svitek do Země Jezer, která náleží k Zemi Země a předat ji tamnějšímu správci země, aby poslali opět nějaké potencionální talenty do naší Shinobi Akademie."
Vysvětlí vám a na chvíli se odmlčí.
"Téhle misi bude velet Kamia, takže tady máš Mapu a svitek."
Předá jí Kazuki-sensei věci a čeká až vyrazíte a Kamia rozdá rozkazy. Jakmile se tak stane vaše cesta začíná. Proč vede Kamia? Možná si jí chce sensei otestovat kdo ví.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Listová vesnice - 9:00 Neflákáme se je tu mise
Asura, Yuko a Narim

Týden vám uběhl, jako voda. No tedy úplně jako voda ne spíše se jednalo o tvrdé a dlouhé vyčerpávající tréninky, při kterých jste se však naučili chodit po vodě a po stromech a taky vás Ryoshi-sensei donutil, abyste se naučili lepší spolupráci. Ano tréninky byly na tohle hodně zaměřeny a dělali jste pokroky od onoho projití zkouškou jste se trošku lépe poznali a začali spolu lépe kooperovat.
Bývali jste unavení, ale spokojení Ryoshi-sensei vás vedl dobře a naučil vás za ten týden dobrým věcem. Zjistili jste, že spolupráci bere opravdu, jako to nejdůležitější.
Taky jste za tu dobu absolvovali nějaké ty E mise tedy přesněji řečeno jen dvě. První byla, když jste vybírali odpadky v řece, přičemž se Asura málem utopila a druhá pak jste museli pomáhat s opravami jednomu pánovi v Konoze. Hold rozšiřoval svůj domek a taky milvoal svou malou tůňku s žabkami, což se zase moc nelíbilo Yuko, což je samozřejmé, když žáby žerou hmyz že? Ale vydělali jste si za to celých 140 ryo.
Nicméně dnes po týdnu jste se sešli v 9....ano Ryoshi-sensei nevstává rád hodně brzo....u brány Konohy.
"Zdravím vás mládeži dnes vás čeká první pořádná D mise."
Usměje se zeširoka. Yuka zachovává u toho klid ale Asura výská a skoro skáče až ke slunci.
"Dostali jsme za úkol dostat se do Země Čaje a odtamtu vyzvednout zásilku toho nejlepšího čaje, který je dodáván do naší vesnice. Bohužel zásobování ze Země Čaje teď trošku drhne, proto tomu máme trošku pomoci. Takže asi tak. Pro tuto misi bude velitelem týmu Narim, takže tady máš mapu."
Podá mu Ryoshi-sensei mapu a pak čeká až rozdá rozkazy a vyrazíte. Je jasné, že sensei bude jen pomoc v případě nouze a dohled.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Písečná vesnice - 7:45 Čas další akce
Kitsuke, Yumiko a Yoshiru

Týden uběhl, jako když dře písek v kalhotách, proč? Protože po tom, co jste se dostali do oázy a odpočinuli si tam začal tvrdý trénink ze strany vaší senseiky. Naučila vás chodit po vodě a lézt po stromech za pomocí chakry, také jste nacvičovali týmové boje, unikali jí v poušti, aby vás nevysledovala.....samozřejmě, že vás nakonec vždy našla, ale někdy jste si udrželi chvíli odstup. Taky vás učila přežívat v poušti a poznat v ní nebezpečí, což je v těchto zemích obzvláště užitečné.
Taky jstě měli díky tomu možnost se trošku sehrát a poznat. Dá se říci, že Kitsukeho tým tak nějak přijal a Yumiko mu nakonec neutrhla hlavu a nenarvala mu jí do zadku, jak vyhrožovala....tedy zatím.
Inu v té zpropadené poušti jste strávili nakonec takhle zhruba půl týdne a půlku z té půlky jste si museli obstarávat věci pro přežití sami, protože došly zásoby.
Následně jste absolvovali jednu E misi, která vám vynesla 70 ryo. Kupodivu šlo o sběr semínek právě té nepříjemné masožravky, kterou jste potkali na cestě do oázy před týdnem. Pěknná shoda náhod, ale tuhle misi jste zvládli docela dobře, když jste měli patřičné instrukce.
Nyní opět stojíte u brány Písečné a zanedlouho dorazí i Tsukiko-sensei.
"Zdravím vás mládeži dnes máme opět misi, tentokrát třídy D. Dostali jsme za úkol dostat se do Země Písku do vesnice na jejím nejzápadnějším cípu, samozřejmě mise byla přijata už jen proto, že Země Písku patří pod Zemi Větru. Pro misi jsem zvolila jako velitele Kitsukeho, takže tady máš mapu. Jakmile budete připraveni vyrazíme. Bude to dlouhá cesta tak to neberte nalehkou váhu."
Oznámí vám senseika a pak čeká, stejně jako tví společníci, na rozkazy. Zdá se, že už nějak akceptují, když tým vedeš. Je však jasné, že senseika je jen jako dozor a případná poslední pomoc. Jakmile rozdáš rozkazy a vyrazíš vyrazí i ostatní.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Mlžná vesnice - 8:15 Konečně něco extra!
Hayate, Takumi a Liu

Od onoho tréninku v mlze už uběhl týden a jak probíhal? Inu docela nemilosrdně. Tak, jako řekl Jamiro-sensei Takumi a Liu měli hned dalšího dne docela výhoru, protože následovala E mise v nedalekých menších močálech, kde jste měli chytat vážky z nichž se pak louhuje jakési cosi, co opravdu nechcete vědět, hlavní je, že to pomáhá vesnici.
Hayate se při té misi málem utopil v bažině nebýt vás dvou a toho, že jste ho zachránili. Tedy ano trénink senseie chození po vodě a také toho v mlze byl velmi užitečný v těchto místech. Pak jste absolvovali ještě jednu E misi, která byla prozměnu zaměřena na to, abyste se postarali a zabavili syna jednoho bohatšího pána ne celý den a to bylo věru utrpení pro vás všechny, protože to byl....no příšerný otrava, ale nakonec jste i tohle zvládli a za obě mise dostali celkem každý 200 ryo.
Mimo mise jste trávili volný čas se senseiem tréninky, které vás měly více ucelit do jednoho celku a to znamená, že se Hayate konečně začal trošku zapracovávat do týmu, ač horko těžko a dřeli jste hold pod dozorem sensie velmi intenzivně.
A dnes ráno jste se sešli s Jamirem-sensei před branou Mlžné a ten vás čekal už s úsměveme.
"Ohayo dnes nás čeká D mise. Poplujeme na ostrov Nagi, tamnější rybáři mají problémy, prý se jim rapidně snížily úlovky a oni chtějí, abychom to nějak vyřešili a prošetřili. Loď je zařízená. A pro velení této mise jsem zvolil Liua, takže tady máš mapu."
Kývne Jamiro-sensei a podá ti mapu a pak vyčká na to, až rozdá Liu rozkazy a vyrazíte. Samozřejmě on je jako obvykle pouze dohledem nad vámi a případnou nouzovkou.
(Popište svůj strávený minulý týden a postup při nové misi.)

Skrytá Vodopádová vesnice - Jen pro info
Shinju, Arate a Kora

Ayako-sensei za ten týden tréninků a E misí, které podnikl její tým za jejího dohledu zjistila jednu věc a to tu, že Moko Shinju se vůbec nehodí pro týmové práce a že se s týmem neumí sžít. Proto požádala vedení vesnice o její převelení. Vedení souhlasilo a Shinju byla předána jinam, asi na individuálnější práci, kdo ví kam. Je zde snad možnost, že již není Shinobi? Je, ale zatím se nic takového ve vsi nerozkřilo. Možná ji vzali k ANBU, nebo se stalo úplně něco jiného, každopádně nyní je tým Ayako-sensei oslaben o jednoho člena a musí si prozatím vystačit sám.



PS PRO VŠECHNY: Nyní už můžete odepisovat na své posty a abyste měli lepší motivaci odepsat něco pořádného a kvalitního, tak 3 hráči z vás, kteří napíší nejkvalitenější příspěvek ve kterem bude nejpěkněji rozepsán onen týden, co byl timeskip, tak ti obdrží odemě ještě speciální EXP bonus za kvalitní RP a snahu, mimo to, co vám bude připočteno nyní. Samozřejmě říkám nejkvalitnější né nejrychlejší, ač pokud budu čekat na vaše příspěvky příliš dlouho samozřejmě posunu ty odepsané a vyhodnotím ty kteří dostanou bonus dříve (pravděpodobně, až bude mít tak polovina z vás odepsáno, aby to bylo trošku fér a bylo co hodnotit). Snad jsem vás motivoval k dobrému výkonu ;)

O TÝDEN POZDĚJI (TEDY 9 DNÍ PO GENINSKÉ ZKOUŠCE)

Svět Shinobi v pohybu
(Pouze zprávy ze světa pro obohacení děje)

Změna velké Pětice Kagů?
Člověk by řekl, že za týden se toho zase tolik nemůže stát, ale opak je pravdou svět Shinobi snad vůbec nespí a zprávy se v něm šíří opravdu velice rychle. Zvláště, když se žhavé novinky jednají pětice velkých Kagů a Druhé Hiro-sama.
Dle informací dostupných zasedla schůze pětice Kagů a Hiro-sama byla přítomná také. Zasedání se údajně konalo, protože Druhá Hiro-sama Sugano Timiru obdržela zprávu ze Země Sněhu.

Sugano Timiru

Z toho, co se šušká a vyplynulo na povrch to vypadá, že tamější Třetí Yukikage-sama Ayuki Nisha podala oficiální žádost o přijetí Země Sněhu, co pětice velkých národů, tedy by byla nyní už šestice.

Ayuki Nisha

A právě proto o tom chce Druhá Hiro-sama jednat s Velkými Kagy. Všech pět tedy opustilo své vesnice již před půl týdnem a přijeli na jednání do sídla Hiro-sama. Z informací, které byly podány je zatím ještě stále jednání v průběhu, nicméně už se zde tvoří jakési prozatimní názory Kagů, kteří se však musí na výsledku shodnout.
Zatím to vypadá tak, že Druhá Hiro-sama není proti tomu, aby se Sněžná připojila k velkým národům, Druhý Hokage, Druhá Tsuchikage a Druhý Kazekage jsou pro přijetí Sněžné, Druhý Mizukage je proti a Druhá Raikage váhá, protože z toho má obavy a snaží se myslet na dobro své země. Jak dlouho se ještě jednání potáhnou a jaký bude výsledek? Kdo ví.

Koalice neutrálních zemí se štěpí?
Další zprávy také vyplývají na povrch právě v oblasti malých neutrálních zemiček, které doposud držely pospolu a tvořily jakousi koalici, kde vzájemně všichni vůdci vesnic spolu komunikovali a drželi při sobě, aby byli z jejich pohledu ve větším bezpečí oproti velkým národům.
Nicméně v posledních dnech se zdá, že se tato Koalice začíná rozcházet v názorech a štěpit. Z toho, co se povídá a jak to vypadá nejspíše vzniknout v této Koalici tři strany, tedy za předpokladu, že se nerozpadne Koalice úplně do malých spojenectví. Prvotní svár zdá se vznikl mezi Zemí Řek a Zemí Deště. Pak už to následovalo v rychlém sledu.
První tábor utvořila právě Země Deště, která na svou stranu stáhla samozřejmě ještě Zemi Kamene, Trávy a Vodopádů.
Druhý tábor pak utvořila Země Řek, která zůstala jakoby politicky osamocena.
Třetí tábor utvořila Země Zvuku, Horkých pramenů a Mrazu.
Jak to tak vypadá zatím se jedná jen o studené rozpory, tedy pouze neshody v politických názorech. Zvučná je taky tou vesnicí, která se snaží opět ty ostatní ucelit, ač je její vůdce opatrný a místní vztahy jsou tedy otazníkem. Kde a proč onen problém vznikl je otázkou, ale ještě větší je, jak bude tato situace pokračovat dál a zdali se definitivně tato koalice nerozdělí na několik menších uskupení. Další zprávy zatím nevyplavaly na povrch.

Interní problémy v Zemi Plamene?
Nejnovější zprávy, které jsou staré jen pár dní a pocházejí ze Země Plamene říkají, že ani zde není země tak klidná a jednotná, jak by se mohlo zprvu zdát.
Z toho co se povídá se vyskytly menší šarvátky a roztržky na Jižním ostrově jehož západní část patří ještě k Zemi Plamene a někteří říkají, že to není ani poprvé, že akorát nyní to vytanulo napovrch. Zdá se, že v tamější oblasti je nějaká menší Shinobi osada, která odmítá vládu Země Plamene a hodlá si udržovat svou samostatnost. Samozřejmě Plamená to drží pod pokličkou a šarvátky nikdy nejsou markantního rázu, nicméně zdá se, že tamní Shinobi se dávají do pohybu více a více a Plamená to bude muset začít brzo řešit, jinak by mohla ztratit i část svého území, nebo se potýkat se vzpourou či rebélií.

Cizinci v Zemi Démonů?
V neposlední řadě zde panují jisté zvěsti, že po moři připluly lodě do Země Démonů, na kterých byli cizinci z dalekých zemí. Co jen a tom pravdy je otazník, protože Země Démonů moc informací nepropustila a nikdo zatím nedodal tedy více informací nezávisle na zemi.
Zdali připlula nějaká hrozba ze země za mořem, potencionální obchodní partneři, spojenci, nebo pouze někdo ze známých Zemí, kdož zabloudil a byl si spleten s cizáky? Kdo ví, nejspíše vše ukáže až čas a další dění v této oblasti.

PS: To je z událostí ve světě pro tuto chvíli vše, toto jste mohli někde zaslechnout (spíše útržky než všechno a celé), speciálně na to nereagujte pouze můžete zakomponovat do hry za předpokladu, že vaše postava něco slyšela. Nyní vyčkejte ještě na posuvné příspěvky určené přímo vašim postavám, které brzy přibydou také.

Skrytá Listová vesnice - Zakončení dne
Kaya

Nakonec se ti podařilo usnout. Spánek však byl neklidný a zlý, probíhaly ti hlavou nepříjemné myšlenky a sny o hrůznách z této poslední mise. Byla to hrozná noc, tedy minimálně její podstatná část. Nešlo se ti moc vzbudit a sny tě mučily až....ve snu to bylo, jakoby se někdo dotkl lehce ukazováčkem a prostředníčkem tvého čela a pak se vše utišilo. Tvá mysl se zklidnila a zlé sny se rozplynuly, jako by nikdy neexistovaly a nastal pouze klid a harmonie pouze příjemný spánek a zasloužeý odpočinek.
Noc uběhla jako nic a nastalo ráno, které věstilo pouze pokračování cesty do Konohy. Daiki-sensei byl již dávno na nohou. Zdali vůbec spal kdo ví, ale nezdá se, že by se na něm únava nějak podepsala. Cesta už probíhá rychle a bez potíží až zpátky. Zpátky domů do bezpečí a ke splnění vaší dlouhé a nepříjemné mise. Ale přežila jsi a to je dobré znamení nu ne?
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Listová vesnice - Zakončení dne
Eremi, Shokiru a Aimi

"Hmmm wakata."
Kývne s mírným zabručením Shokiru a trošku se protáhne. Na tváři má stále ten mírně otrávený výraz. Eremi se mírně pousměje a pokrčí rameny.
"Jak chcete, šetřit vás nebudu."
Pak vyrazíte všichni tři kupředu. Nejostřejší tempo nasadí Eremi, který se protáhne docela dopředu a získá si od vás uctivou vzdálenost. Taky je vidět, že má aktivovaný Byakugan, aby měl přehled o zbylých členech týmu.
Naproti tomu Shokiru se drží více laxně vzadu a trošku zaostává za Aimi, která asi spíše dožene časem Eremiho.
Závod je to věru zajímavý. Také zjistíte pár věcí, tedy hlavně Aimi a to prve to, že nyní když začala padat tma, tak její stínová imitace nelze použít, protože hold ve tmě stíny zanikají. Shokiru si toho je určitě dávno vědom. A i když byste byli na nějaké měsícem ozářené části lesa, pak stejně pokusy o to chytit Eremiho, nebo jej nějak zbrzdit ze strany Aimy jsou docela neúspěšné už jen proto, že on v podstatě všechno vidí a tohle je prostě jeho parketa. Sám vám však nijak neškodí jen se snaží o to být první, nejspíše sází na svou obranu. Shokiru se vám mezitím ztratil někde z dohledu tedy Aimi určitě. Kdo ví jestli tolik zaostává, nebo má svůj vlastní plán, jak vás doběhnout.
Každopádně už vidíte bránu vesnice a dokonce se vám s Eremim podaří docela srovnat tempo a oba se snažíte doběhnout první. Ozářeni měsícem překonáváte každý metr a pak.....bách....oba zatrnete v půlce pohybu a nemůžete se ani pohnout. Cítíte, jak vaše těla svírají stínové nitě.
"Kage nui úspěch."
Usměje se Shokiru o kus za vámi a Eremimu vyskočí na tváři krůpěje potu.
"Masaka on..."
Vydechne, protože ani Eremiho Byakugan neviděl onen skrytý útok a nyní Shokiru s poklidem držijíc vás ve své technice projde mezi vámi a s mírným pousmátím se na vás ohlédne.
"Těším se na ten oběd.....v závodech nevítězí síla, ale hlava. Věděl jsem, že silově na vás nemám, zvláště, když byla všude tma, ale tady....přesně měsíc vytváří stíny a mohl jsem si taky dle pohybu Eremiho cestou všimnout, kde je jeho slepý bod. Mějte se."
Projde branou jako první apak vás pustí, takže vpadnete současně taky dovnitř. Eremi to ještě chvíli vstřebává, než se pousměje a kývne. A tak váš dnešní trenink večer končí.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Listová vesnice - Zakončení dne
Kioshi a Yamato

Návštěvy odešly a vy jste odpočívali. K večeru vám sestřička přinesla večeři a podala ještě nějaké léky, docela dost hnusné léky, ale prý se pak budete rychleji zotavovat z toho, z čeho je ještě třeba. Čekají vás tak jeden až dva dny ještě tady v tomhle pokoji, než vás propustí, tedy je to pravděpodobné, pokud se nevyskytnou nějaké komplikace, či tak podobně.
Po dnešku toho máte i tak dost hlavně psychicky jste unavení, takže to docela brzo zalomíte a pak prospíte docela tvrdě celý zbytek noci.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Plamenná vesnice - Zakončení dne
Ariaki a Arisu

"Svážeme je a ovedeme do naší vesnice, tam se o ně ANBU a vedení postará."
Pokývne Edai-sensei hlavou a s vaší pomocí zajistí všechny bandity, které následně vedete boje neschopné odbrzojené na provázku, za sebou jako hejno husiček.
Vesničané vám velmi děkuji a tímto je prozatím vaše mise splněna a rozbořená vesnička zachráněna. No a taky jste si okusili nějaký ten ostřejší boj. Takový je už hold váš život Shinobiho.
Návrat do vesnice byl někdy k večeru, kdy bandity přebrali ANBU, vám byla předána odměna za překlasifikovanou misi a stím jste se rozešli domů, abyste si odpočinuli, tedy Arisu spíše odkulhala ať už s pomocí nebo bez ní. A další dny vás určitě bude čekat mnoho dalších úkolů, kterým se nevyhnete. Vše je teprve pouhý začátek.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Listová vesnice - Zakončení dne
Yuka, Asura a Narim

Opravdu to nebyl žádný med následovat Ryoshiho-sensei a držet s ním tempo. Už po prvních deseti minutách jste se potili, jako prasátka a dech jste skoro nemohli popadnout. Jak jste zjistili tahle nečekaná překážková dráha byla opravdu nepříjemná a dávala zabrat, jak fyzičce tak vašim smyslům a bystrosti. Nejednou jste málem, nebo úplně hodili někde držku, o popelnici, nebo něco podobného. Nakonec to dopadlo tak, že i přes vaši únavu musel Narim používat Sharingan, aby stíhal všechny podněty svého okolí, Yuka se řídila dle svých brouků a Asura, no ta to nějak zvládala docela sama, ač také s obtížemi.
Celý onen běh zabral asi hodinu a byl zakončen na opravdu nepříjemném ale krásném místě. Až na skrále Hokagů, kde nyní byla pouze podobizna vašeho nynějšího Prvního Hokageho. Když jste doběhli po sáhodlouhých schodech až nahoru popadali jste únavou, jako hrušky a tam se nad vámi tyčil Ryoshi-sensei.
"Hmm....jak vidím, možná nebudete až tak ztracené případy. Yosh...dobře se rozhlédněte odtud vidíte celou Konohu. Odtud vidíte ten pravý důvod, proč jsme Shinobi, bránímé svůj domov, své přátele a svou vesnici. Dobře si tento pohled zapamatujte a budeteli někdy pochybovat o vaší cestě vzpomeňte si právě na tento pohled a uvědomte si, proč to děláte."
Promluví klidně a pak se k vám otočí zády.
"Pro tuto chvíli máte rozchod ale pilně trénujte vaše cesta teprve začala."
A pak se odrazí a zmizí někam ze skály pryč. Vy po nějakém odpočinku tedy máte volno a můžete jít za svými povinnostmi.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Zemská vesnice - Zakončení dne
Itami, Miko a Kamia

Kamia byla stále uvězněná v genjutsu. Nunenin na ní letí s připravenou čepelí a ona se skoro nemůže pohnout. Nakonec se jí podaří složit pečeť a pokusit se o uvolnění ale...svět se jen mírně zavlní a zůstane. Nestačilo to. Tvrdý dopad a obkročmo nad tebou stojí nukeni a při dopadu klesně v kolenou a mlask.....projede ti čepel jeho meče břichem společně s nesnesitelnou bolestí a bleskem který proudí skrz čepel. Bolí to příšerně, svaly se křečovitě svírají a vypadá to na konec, bezděky při bolestném křiku ve snaze to nějak překonat se nakonec Kamia kousla do rtu až do krve a pak....vše se zatmělo a ona se probudila stejně, jako předtím Itami a Miko.
Sensei na vís hledí poklidně a když jste vzhůru všichni pak se rozhodne vám vše vysvětlit.
"Jsem rád, že jste se nakonec všichni z toho Genjutsu dostali, ač s obtížemi. Někteří většími jiní menšími.....nyní k samotné podstatě a tomu, jak se to vlastně stalo."
Sleduje vaše tváře a vysvětluje dál.
"Pamatujete si, když jsem vám vysvětloval oč v lese půjde? Všichni jste sledovali horní polovinu mého těla a tak to mělo být ke konci, když jsem měl vaši pozornost jsem provedl iluziorní techniku, ke které nepotřebuji pečetě. Jen jsem lehce klepl nohou o zem a vyslal jemné vlnění, které nikdo z vás neměl při vašich zkušenostech prakticky možnost zaznamenat. Správě vlnění se rozšířilo do malého okruhu zemí a zarezonovalo do vašich nohou a tím jste se dostali do Genjutsu, aniž byste něco tušili. Zbytek již znáte....genjutsu vám mělo ukázat vše velké strachy a také vás zavést do obtížných situací, ze kterých jste měli nalézt cestu. Musíte počítat s tím, že můžete narazit na někoho, kdo vás lapí do genjutsu aniž byste o tom věděli. Tedy musíte se z něj umět dostat ven. A jak někteří zjistili obyčejné Kai ne vždy stačí. Některá genjutsu vás mohou i zabít, takže snad nyní už chápete význam učení se v něm.....samozřejmě zjistíte časem více. Pro dnešek máte již volno vyzvednu si vás zase zítra."
Usměje se odchází. Alespoň vše vysvětlil, ale co vás čeká v příštích dnech?
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Mlžná vesnice - Zakončení dne
Lilu a Takumi

Přibíhají další kloni a Takumi se mírně pohne.
"Wakata."
Sehne se k zemi, když vystělíš své kostěné konečky prstů a ty se rozletí do čtyř směrů. Ve dvou směrech uslyšíš čváchnutí nejspíše zasáhly svůj cíl a zničily vodního klona.
"Není to tak jednoduché, to že jí umím mi v tomhle tolik nepomůže. Vím, jak to funguje, ale problém je právě v tom, že zkrz tohle vidí jen její tvůrce."
Přiběhnou další klonové a vy je opět odrážíte a ničíte je to čím dál náročnější, ale oba se soustředíte na svou činnost a na ostatní smysly kromě svého zraku, který vám zde moc nepomáhá.
"V mlze nejsou slyšet uživatelovy pohyby, protože umí tiché zabíjení ale..."
Zarazí se.
"Mám to slyším to....stromy pohybující se ve větru, takže vesnice je...tudy."
Chytne tě zezadu za ruku a namíří ti jí před sebe, abys věděl pohybově kterým směrem.
"Jdeme mlha nebude mít takový dosah."
Vybídne tě a když se konečně rozběhnete sice párkrát zakopnete o nějaký ten kámen a párkrát musíte přestát vodního klona, než konečně vyběhnete z okraje mlhy zpět k vesnici, celý udýchaní a tam stojí váš sensei s úsměvem.
"Výborně chlapci....Kai."
Mlha za vámi se rozplyne.
"Pochopili jste, že jen uživatel je v mlze tichý a když víte, jak vypadá okolí můžete se dostat z oblasti mlhy. To se vám bude hodit při....dalších trénincích a misích. Hayatemu to bude asi docela chybět. Nuže nyní můžete jít domů zase si vás vyzvednu až bude třeba. A neflákejte to."
Mávne na vás a vyrazí asi taky domů. Tím skončil další náročný trénink. Ale kdo ví, co vás čeká dál. Takumi se s tebou s úsměvem rozloučí taky a vydá se i on domů.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Skrytá Písečná vesnice - Zakončení dne
Kitsuke, Yumiko a Yoshiru

"Wakata."
Kývne Yumiko a Yoshiru už vytahuje taky kunai s lístkem. Všichni tři je rozhodíte do různých směrů a ozvou se ohlušující rány, když vás obsype sprška písku. Váš útok byl asi dle všeho dostačující. Když se usadil prach škorpioni byli pryč, nejspíše dostali strach, kdo by taky ne po takových řachách, že? Tedy si asi počkají na snadnější kořist a nechce se jim riskovat.
Ještě chvilku však vyčkáte, než si oddechnete a vyrazíte dál.
Cesta probíhá dál v podobném duchu. Držíte kurz, snažíte se udržet pitný režim a je to spalující cesta zvláště díky kamarádovi Sluníčku, které vás vážně nešetří ani na minutu. Dalším problémům se ještě také nevyhnete. Narazíte totiž ještě na různé pasti, od propadel, po skryté vystřelovací systémy a podobné hračky, které vám tu asi nechala cestou senseika, abyste se nenudili.
Naštěstí Yumiko velkou část z nich dokázala odhalit díky své bystrosti a se zbytkem jste se naštěstí nějak poprali. Trošku nepříjemné byly spínače spouštějící nějakou pohromu, které se v písku hledaly špatně, ale naštěstí jste to vše ustáli.
Pak ještě následovala část, kdy Yoshiru málem sežrala masožravka, když si chtěl lépe zjistit, co je to za druh, prostě neodolal své botanické zvědavosti a chtěl jí blíže prostudovat a ona jaksi byla větší než to vypadalo a měla hlad. Dostali jste jej z jejích spárů a utekli, protože měřit s ní síly by bylo na příliš dlouhou dobu a nemohla se pohybovat, takže to byla výhoda možnosti útěku.
Když jste dorazili do oázy zbývalo vám ještě tak 15 minut do vypršení limitu a senseika seděla pod jedním ze stromů na břehu jezírka.
"Výborně zvládli jste to a dokonce všichni a celí."
Usměje se spokojeně na vás tři, kteří vypadáte, jako pytlíky písku, propocené snad na obě strany, upečené jako masíčko na rožni.
"Teď si odpočiňte a naberte sílu zítra budeme pokračovat."
Oznámí vám a sama relaxuje. Zdá se, že pro to má své důvody, nejspíše kdybyste pokračovali v jejím tréninku teďka stejně byste padli. Co tedy přinesou další dny? Kdo ví.
(Nyní vyčkejte, až všichni hráči ukončí svůj den a až obdržíte od PJ nový posuvný post, na tento post tedy nereagujte, to až posléze ve shrnutí po hromadném posunu. Děkuji.)

Bandité poraženi

Podařilo se mi naštěstí uskočit zavčasu. S oddychem sleduji, jak se prožene ohnivá koule kolem. Jak si všimnu a zaslechnu Arisu tolik stěstí zase neměla.
"Jsi v pořádku?!"
Trhnu hlavou směrem k ní a s mírným strachem v očích jí sleduji. Ne nevypadá to moc vážně, ale i tak mne při tom trošku zamrazilo.
Další oddech nastane, když spatřím senseie za zády bandity, kterého prostě uspí. Všude se tu nyní válí poražení bandité. Zhluboka si vydechnu. Na první střet to není špatné, ale nebýt senseie mohlo by to být mnohem horší. Pomalu vstanu a otřu pot z čela. Přejdu k Arisu a nabídnu jí ruku.
"Pojď pomůžu ti."
Nabídnu jí, že jí pomohu na nohy a podepřu, protože na tu jednu nohu asi moc nedošlápne, než jí to někdo ošetří.
"Příště musíme být opatrnější, tohle nás může stát i život, když to náhodou poděláme."
"Sensei, co s nimi?"
Ohlédnu se na bandity a senseie, protože on je ten, kdo rozhodne o jejich osudu. Já osobně se dnes docela těším, až se vrátíme do naší vesnice. Tohle byl opravdu docela dost náročný den.

Na cvičišti

"Když jí také ovládáš, mělo by pro tebe být právě snažší se v té mlze orientovat ne?" Řeknu tiše, ale tak aby mně Takumi slyšel. Podle mně by měl dávat více pozor a měl by se soustředit na to co přijde. Já jsem měl zavřené oči, v rukou třímám katanu a čekám na to, co bude dál. Netrvalo ani nijak dlouho a objevily se první kloni.

Tedy já jsem je neviděl, ale aspoň trošku jsem je slyšel a mohl jsem se tak bránit. Nečekal jsem že to bude snadné a také nebylo. Měl jsem co dělat abych se dokázal aspoň trochu ubránit. Konec konců, tohle dělám poprvé, takže se není čemu divit kdyby nám to moc nešlo. Nějakou dobu jsme oba dva bojovaly a oba dva jsme začínaly být trošičku unavení. Ale věděl jsem že nemohu přestat. "Možná se odsud ani dostat nemáme.

Zkus zavřít oči, úplně vypustit zrak a soustřeď se na ostatní smysly." Poradím Takumimu. Myslím že sensei tímhle chce zkoušet přesně to co dělám, zda bychom dokázaly bojovat beze zraku. Ale bůh ví co se jemu honí hlavou. Soustředil jsem se tedy dál na odrážení senseiových klonů. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem uslyšel jak se blíží další, nejméně čtyři. "Na chviličku se sehni dolů". Řeknu Takumimu až to udělá, zkusím použít Hessendan, tak abych z rukou vystřelil jednu střelu každým směrem odkud slyším blížící se postavy. Ať už to vyjde a nebo ne, tak si znovu vezmu svojí katanu a připravím se na další střet z blízka. Při tom se stále snažím soustředit na svůj sluch, který by mi mohl pomoci.