Andor.cz - Dračí doupě online

Konec návštěv

Podívá se na matku a usměje se " Máme silného senseie. Vím že to zvládnou " řekne a ještě ji odpoví na její první slova " Neměj strach, budu ležet. chci nabrat síly aby jsem mohl po návratu trénovat " řekne ji s úsměvem a poté je odvádí sestra. Rozloučí se tedy s matkou a zamyslí se
Když jsou rodiny proč tak se podívá na Yamata a jen řekne " Co myslíš? Kdy se ti dva vrátí? "

kluci



,,Mám nápad..."
Dodám a uculím se.
,,Bude to závod do vesnice s tím, že kdo dorazí první a druhý, tomu třetí platí jídlo, nebo lázně."
Podívám se na ty dva.
,,Samozřejmě, že se mu to buďto jeden nebo dva budou snažit překazit... Rozumíte té hře?"
Zadívám se na oba.
,,Závod o lázně nebo jídlo s tréninkem dohromady, abychom byli rozhýbaní."

PŘEKÁŽKOVÝ BĚH

Jak mile sensei vyběhne tak všichni běží za ním , že si dělá srandu a že se jenom tak proběhneme a rozejdeme se. Chvíli to tak vypadalo , ale hned po té co jsme vběhli do vesnice ukázalo se , že sensei to myslí smrtelně vážně . Celkem jsem se zděsil jak jsem viděl senseie jak si s klidem skáče po domech , stromech přeskakuje vozy chodí do každé slepé uličky a kličkuje mezi lidmi. Mněl jsem co dělat abych se za ním udržel a ustal to. Dokonce jsem víckrát zakopnul a málem párkrát spadnul. Ale co je nejtěžší skákaní z domu na dům a udržet se na nich. Ale sensei na to ani tak nebral ohled a pořád běžel dál. A bral to po všech domech, stromech, plotů i zdí střech a pořád běžel dál. Začal jsem mít starost jestli to někdy přestane a jestli to ty dvě uběhnou. Protože, v tom spěchu jsem nemněl čas se kouknout na ty dvě jestli vůbec běží za senseiem . I já jsem měl problém se za ním udržet a někdy jsem ho dokonce ztratil.

Já vedu?


Zadívám se na Shokira a Eremiho.
,,Tak... Mám nápad na první takovou "akci"."
Zadívám se na ně.
,,Naším úkolem bude se dostat do vesnice, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak se každý bude snažit to překazit. A vítězové získají masáž, oběd kam si budou přát nebo jim poražený zaplatí pobyt v pramenech."
Ušklíbnu se, protože to by mohla být slušná výzva pro Shokira a Eremiho by to alespoň mohlo zaujmout.
,,A nebo si vítěz sám řekne, co bude chtít."
Pousměji se a čekám, jestli kluci budou mít námitky.

Trénink - Škorpióni:

Cestou za kapitánem si přehodnocuji nový tým. Co se týče Yumiko, jde z ní celkem strach. Jen doufám že se ostatním nic nestane a pokusím se o nejlepší výsledky jako velitel skupiny. Pokusím se to nejen abych si zachránil krk před Yumiko ale také proto, aby mě velitel nevrátil zpět do Academie mezi fakany. Byla by to i potupa kdybych se vrátil. Ten druhý nejspíš bude problém a proto ho budu hlídat, né kvůli jeho schopnostem ale kvůli chování. Jen aby nás nezavedl do problému, podle mě bude moc hlasitý a v některých případech bude útočit bez hlavě a improvizovat bez plánu.

Náhle se přede mnou objeví dva škorpióni, kteří se objeví i na zbylých dvou stranách. Rozhlédnu se po stranách a pak zpět na sebe a přitom si poslechnu něčí výklad o nich.

"Tak když jsou tak jedovatí, držte si bezpečnou vzdálenost. Připravte si kunaie s výbušnými lístky a pro začátek je hoďte na každého z nich."

Navrhnu použití výbušných lístku, s tím že chakru by jsme si mohly šetřit. Čeká nás ještě trénink a cesta zpět, navíc kdo ví kolik překážek tu na nás ještě čeká. To mé ruce střelí za bundu k pasu na zádech a z ledvinky vytáhnu dva kunaie už s předem nachystanými lístky. Sleduji dva škorpióny před sebou a prudce na ně honí kunaie. Další pár očí mi pomůže lépe zaměřit s tím že se pokusím kunaie hodit pod ně aby jim bouchly u nohou a také i abych jim znemožnil pomocí trnu je odrazit.

genjutsu

Už potom co jsem se kousl do rtu se svět okolo mě zamlžil. Od té doby bylo celkem jasný o co se jedná a uvolnil jsem se z genjutsu. Probudím se v trávě před lesem. Všimnu si senseie, který se omluví. Já začnu bojovat s velkou touhou po něm něco hodit jako například kunai, shuriken anebo výbušný lístek. Možná dokonce všechno najednou i když by to asi nemělo moc velký úspěch.
Po tom bordelu co jsme tam udělali by tam naběhla většina ninjů z vesnice. To že se žádný neobjevil bylo podezřelé, promluvím místo toho k senseiovy. Musím něco dělat jinak bych po něm opravdu něco hodil. Rozhlédnu se okolo a všimnu si zamčené brány.
To jsme byli v genjutsu celou tu dobu? Byl jsem si stoprocentně jistý, že nás do něj chytil až teprve když se ta holčina proměnila na nukenina, pomyslím si. I tak si nadávám do blbců že jsem se nepokusil zrušit genjutsu hned.
To mám z toho že moc přemýšlím. Otec by se zbláznil kdyby se to dozvěděl. Proč by po nás ten nukenin vůbec šel. Mělo mi to v tu chvíli hned dojít, nadávám sám sobě.
To už se probouzí Miko. Poděkuje mi s tím, že si uvědomila co se děje potom co jsem se sám uvolnil.
Nemáš za co, odpovím Miko a prohlédnu si její oblečení. Pokud jsme bojovali s tou stonožkou, tak budou šaty Miko potrhané, přece jen do ní narazila. Taky si prohrabu svoji zásobu kunaiů a výbušných lístků, abych podle jejich počtu zjistil co se vše stalo a co už ne.
Nevěřím, že by nás chytil hned. V boji s nukeninem to bylo jiný. Jeho rychlost jsem znal a tak jsem nepovažoval ty jeho teleporty za nic podezřelého, ale vytvořit tak realistické genjutsu, abychom si toho nikdo nevšiml ani v klidu nepovažuji za nic lehkého. Sensei mi nepřišel jako typ na genjutsu, hodnotím svoji situaci. Během přemýšlení jsem se uklidnil a zaměstnal jsem svuj mozek. Rozhodně odmítám udělat senseiovy tu radost, abych se ho zeptal kdy mě chytil do genjutsu to si na to raději přijdu sám. Poslední kdo zbývá je Kamia. Nemyslím, že ji to potrvá o moc dýl. Přece jen proti někomu tak silnému jako je ten nukenin ji brzy nezbude jiná možnost než zkusit vše.
Jsem trochu rozmrzelý, že mi to trvalo tak dlouho. A taky mi vadí, že ve mě převládla moje krev nad rozumem. Jsem jeden z mála členů rodiny co mozek opravdu používají ve všech situacích. Ostatní se soustředí spíš na instinkty a vrozenou tvrdohlavost, kterou vzhledem k našemu vstahu k zemi máme velkou.

Pokus o spánek

Když mi Daiki-sensei odpoví na otázku, kterou jsem řekla jen tak do větru tak sklopím pohled a podívám se na něj. Jen mlčky přikývnu.
Kdyby na mě nedávali pozor tak je možné, že už bych byla mrtvá.
pomyslím si. Pak mi řekne, že jde zkontrolovat okolí, ať se pokusím spát.
"Dobře...zkusím to."
odpovím. Ještě přiložím do ohně, aby nevyhasl, pak se u ohně schoulím do klubka a zavřu oči. Snažím se myslet na rodiče a bratra, abych zapoměla na to co se dnes stalo...podaří se mi usnout, avšak můj spánek není klidný...cukám sebou a občas něco ze spaní řeknu.

Smrt, nebo ne?

Nukenin se mi vysměje a já se zamračím. Je to celé divné, ale už není čas, ztrácet čas a já se vrhám kupředu se svými naostřenými drápy, ano...trefím ho, ale on se ani nesnažil uhnout...naopak, čekal, až ho zasáhnu a jeho čepel, projela mým břichem. Vykřiknu bolestí, a znovu ve chvíli, kdy pocítím, jak mým tělem projel blesk. Pak spadnu...o několik pater níž.
Tak blízko si byla pravdě...v tom případě je to genjutsu.
pomyslím si.
"Jak jsem řekla, mé jméno znají jen lidi z vesnice...takže tohle je jen hnusný vtip od senseie..."
šeptnu.
Jestli tohle není genjutsu tak zemřu...
napadne mě, ale co...zkusit se musí vše...Sesbírám poslední zbytky sil a dám ruce k sobě, prsty poskládám na pečeť pro uvolnění genjutsu.
"Kai!"
řeknu tichým a slabým hlasem. Pak spustím ruce a zavřu oči....očekávám...smrt a zároveň se modlím...aby to už skončilo.

Skrytá Písečná vesnice - 14:30 Směr oáza
Yoshiro, Yumiko a Kitsuke

Yoshiro si tě přeměří trošku opovrživým pohledem.
"Che, nejsme blbí a včera jsme v poušti strávili prakticky celý den. Víme, jak se vybavit baka."
Uchechtne se a s rukama za hlavou odchází zdá se, že tvé vedení nějak extrémě nebere, proč by taky ale měl, že? Jsi nováček do týmu, náhrada za někoho, kdo odpadl a ujal ses jen tak vedení, což je možná chválitebné nicméně, proč by to měli schvalovat tví společníci.
Pak na sebe pohlédne Yumiko. Její pohled se promění v až děsivý hrůzu nahánějící a z jejího úsměvu tě skoro zamrazí.
"Klidně si šéfuj, ale jestli to posereš urvu ti hlavu a narvu ti jí do zadnice."
Když se usmívá vypadá skoro, jako žralok a je to, opravdu děsivé, ještě s tím nevinným zamrkáním.
"Tak za hodinu."
Změní se najednou v hřejivé sluníčko a mile se usměje a odchází domů se vybavit. Jop, jak se zdá chytnul jsi opravdu zajímavé společníky, kteří ti život náramně obohatí. I ty ses vydal připravit a za hodinu jste se sešli všichni u brány. Respektive Yoshiro přišel, jako poslední v klidečku s rukama za hlavou, ale tak u něj se to snad dalo i čekat.
Vyložíš svým společníkům svůj plán a Yoshiro jen pokrčí rameny.
"Wakata....jak chceš."
Zdá se, že si tím hlavu netíží, Yumiko se tváří v pohodě a mile a zdá se, že chvíli přemýšlí.
"Jsou zhruba 2 odpoledne takže máme na to to zvládnout tak tři hodiny nesmíme se tedy moc zdržovat."
Podotkne věcně a pak již ve stanovené formaci vyrazíte kupředu. Tví společníci asi zatím nemají žádné připomínky, takže vyrážíte odhadovaným směrem kupředu k oáze. Písek je pěkně prohřátý, což cítíte trošku i přes podrážky. Jak by taky ne, když v tuhle dobu svítí sluníčko nejvíce. Že by v tom byl úmysl senseiky poslat vás právě v tuhle denní dobu? Nicméně o tom není čas přemýšlet. Musíte se soustředit na udržování kurzu a také držení tempa, obezřetnosti a dalších věcí. O tom pálivém sluníčku opravdu ani nemluvě.
Urazíte asi půl hodiny cesty pískem a dunami, když si všimneš o kus před sebou pohybu.

Z písku se vyhrabe rudý asi půlmetrový škorpion s nebezpečně vyhlížejícím trnem na ocasu.
"Kso....! Další po stranách!"
Upozorní tě Yoshiro, všímáte si, že škorpioni se vynořují z písku okolo ve vašem okruju jste jich napočítali asi 6, zdá se, že si vás vybrali za svou další oběť, nebo jste jim vstoupili na území.
"Dávejte bacha! Tyhle potvůrky jsou nadmíru nebezpečné. Jejich jed vás během necelé půlminuty paralizuje a do dalších 4-5 jste tuzí!"
Varuje vás Yoshiro. Tenhle fakt vám asi moc na klidu nepřidal.
(Popište svůj postup v této situaci a na vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 18:40 Tábor
Kaya

Daiki-sensei se dívá do ohně a chvíli mlčí. Pak aniž by vzhlédl k tobě se jeho rty pohnou.
"Mrtvých se bát člověk nemusí, to jen těch živých. Mrtvý člověk většinou samovolně neublíží."
Zdá se být trošku zamyšlen možná i mimo, ale jsi si jistá, že stejně vnímá vše, co říkáš a je plně při smyslech.
"A rodina? Ta na tebe vždy z nebes shlíží a čeká, až se k ní jednou připojíš."
Promluví trošku zastřeně. Pak zamrká a zvedne se od ohně.
"Půjdu zkontrolovat okolí. Zkus spát."
Podotkne klidně a zmizí mezi stromy na obhlídku. Nebýt ohně, tak by byla noc docela chladná.
(Volná akce.)

Skrytá Listová vesnice - 17:15 Trénink?
Eremi, Shokiru a Aimi

"Pfffch tím si nejsem tak jistej."
Povzdychne si a přelétne vás pohledem. Když pohlédneš na Eremiho povytáhne tázavě obočí.
"Tvůj nápad, tvůj plán, tvůj trénink takže nás veď šéfe."
Pousměje se Eremi a složí si ruce na prsou. Shokiru vás oba pozoruje a čeká, co z vás nakonec vypadne.
"Ale měli bychom sebou mrsknout za chvíli bude tma."
Podotkne věcně, což je pravda a o to více tady v lese to bude mnohem dřív, než normálně pravděpodobně.
(Volná akce.)

Skrytá Mlžná vesnice - 15:30 V mlze
Takumi a Liu

"Kso nic nevidím...to je od senseie hrozný používat na mě techniku, co ovládám."
Ušklíbne se Takumi a snaží se nějak v mlze orientovat. A pak to začne obačsnězaslechnete nějaký krok, to jak se vodní klony senseie blíží a pak střetávají s vámi. Máš co dělat, abys jejich údery odrážel, ale daří se ti to, pomocí katany brzdíš jejich kunaie a snažíš se je zasáhnout, jestli úspěšně, kdo ví? Ale je jich hodně.
"Theme!"
Zavrčí Takumi a ztěžka oddechuje, zdá se, že i jemu to dává docela zbrat.
"Musíme se odsud dostat."
Ty jsi však pochopil, že v tomto tréninku nelze spoléhat pouze na své oči. Je třeba řídit se ostatními smysly. A je to tady slyšíš, jak se ze stran řítí další postavy nejméně čtyři. Jste v nevýhodné pozici, chce se to buď jen bránit dokud to půjde, nebo vymyslet, nějaký plán otázkou je jaký.
(Popište svůj další postup a na vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 15:50 Osudové minuty
Miko, Itami a Kamia

Kamia se snaží snaží z celé situace nějak vykecat. Nukenin jí chvíli poslouchá a pak se rozesměje na celé kolo a úsměv roztáhne do šíleného šklebu.
"Sensei?! Hahahaha.....naivní zubaté děvče....ale máš zajímavé úvahy to se musí nechat."
Ušklíbne se a přechytne svou čepel do bojové polohy.
"Své jméno ti říkat nemusím a co se týče tvých teorií za chvíli si je budeš moci ověřit! Shine!"
V tu chvíli se vrhneš kupředu. Tvé drápy se zaostří a ty se snažíš nukenina jimi zasáhnout. Nukenin se dle všeho ani nepokusil vyhnout a s úsměvem tě sledoval. Sekla jsi ho přes hruď a jeho šat začal nasakovat krví, ani to s ním nehlo.
"Chyba....tak slabá."
Usměje se a jeho čepel se mihne dopředu a s mlasknutím se ti zabodne do břicha a následně tebou projede prou bleskové chakry. Když sklouzneš z meče bolí to příšerně a z břicha se ti valí krev, spadneš mezi větvemi na zem téměř bez chakry.
"Ya nejsem klon a přitom jsi byla tak blízko k tomu odhalit pravdu.....sbohem Kamia-chan tvůj život se rozplyne stejně, tak jako iluze."
Usměje se nad posledním slovem a pak se odrazí a letí dolů přímo na tebe s připravenou čepelí tě dorazit a připíchnout k zemi při dopadu.

Itami se zvedne s námahou z Miko, která se snaží udržet, ještě mu nějak pomoci, ač je na tom docela dost špatně.
"Haaaaaa...? Tys na to přišel?"
Pousměje se nukenin, když si prokousneš ret a ucítíš na rtech železitou pachuť krve. Svět se zamlží a pak už jsi se rozhodl k tomu pokusu, který by ti snad mohl zachránit život následovalo ono Kai, které vše dokončilo.
Svět okolo tebe se rozplynul. Nukenin, Miko, les....vše bylo pryč a tys otevřel oči a zprudka se začal nadechovat.
"Ah....vítám tě zpátky Itami-kun jsem rád, žes to zvládnul. A gomene za ten nečekaný trénink."
Usměje se na tebe tvůj sensei, který nad tebou stojí. Když se rozhlédneš vidíš, že jste před bránou do cvičiště, která je stále pevně zamčená a okolo tebe leží Miko a Kamia. Také si všímáš toho, že nikdo z vás není nikterak zraněn jen jste prostě spali. Tedy nespali, ale teď už je ti jasné, že na vás sensei použil, nějaký druh genjutsu.
"Až se z toho zvládnout dostat i ostatní. Vysvětlím vám to."
Usměje se mile.
O chvílku později otvře prudce oči Miko a nadechne se. I ona se konečně probrala.
"Arikato Itami-kun. Když jsi se tak najednou rozplynul uvědomila jsem si to."
Usměje se a protře si oči, když se posadí. Zbývá tedy jen Kamia, která se ještě neprobrala.
(Popište své další akce a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

les


Usměji se a nadšeně vyskočím.
,,Já věděla, že nebudeš odporovat věčně."
Nadšeně se zadívám na Eremiho.
,,Tak čím začneme?"
Zeptám se a pohlédnu na oba.
,,Jinak Shokiru, válení je sice fajn, ale přeci jen... Když jsi jednou za čas aktivní, tak ti to neuškodí, nebo snad jo?"