Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:25Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:52Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Machyata Kitsuke - 03. února 2015 19:47
large624732307294.jpg
Cesta na trénink:

Druhý pár očí sledují ty dva, jak za mnou stojí a prohlížejí mi záda. Nejspíš hledají na černé bundě nějáky nápis, možná že vidí skrz ní. Kdo ví proč tam tak čučejí a něják mě to nezajímá. Pohled mám neutrální jako kdybych ani nevěděl že si oba mí noví spolubojovnící dělají obrázek. Říka se, že první dojem je důležitý což není má silná stránka. 

Chystnu svitek který mi hodí kapitán a bedlivě jí poslouchám. Jakmile domluvila a zmizela pohlédnu do svitku abych zjistil kde se máme sejít. 

*Je ráno, sensei tam bude čekat do 17ti hodin večera a pak nás čeká trénink, což znamená že cesta zabere asi v průměru 6 hodin. Zpátky to do půlnoci nestihneme, takže se přespí venku a zítra se zase vyrazí na cestu..*

Zhodnotím jak dlouho bude trénink trvat abych se podle toho i připravil. Otočím se na své dva společníky a prohlédnu si je. Poté se podívám kolik je zhruba hodin a pohled zmířím směrem ven z vesnice a zase zpět na ty dva. 

"Tak jo za hodinu ať jste zde. Vemte si hlavně vodu, jídlo, ninja výbavu zkrátka vše potřebné. Hlavně vodu aaby vám vyšla na dva dny."

Jakmile domluvím vydám se domu a zbalím si ještě pár věcí. Přepočítám výbavu a do batohu si přibalím menší igelit, misku, sirky, spacá, něco k jídlu a dva měchy vody. Jeden měch dám do batohu a druhý si připevním nad ninja výbavu za zády. 

"No snad je to vše."

Zkontroluji hodiny a vyrazím zpět k bráně kde by měli čekat ti dva. Pokud tam už čekají přidám do kroku, pokud né počkám na ně. Tak či tak jakmile příjdou a kývnou že jsou připrveni znova si je tiše prohlídnu.

"Trochu znám schopnosti vaších klanu ale neznám vaše dovednosti. Máme trochu na čas takže vyrazíme v trojuhelníkově sestvě já budu ve předu a hlídat prostor před náma. Vy budete za mnou po stranách a hlídat každý svojí stranu. Seznámit se můžeme cestou ne?"

Dodám s úsměvem, protože se mi ti dva ještě ni nepředstavil. Na academii jsem se jim raději vyhýbal stejně jako ostatním a nestál jsem o nějáky střed pozornosti. Co se týče naší cestu, tak ano budu slovat cestu ale mé oči budou hlídat naše záda kdyby něco. 

"Pokud budete mít návrh, připomínku nebo dotaz ohledně mise, mluvte rád si vyslechnu co máte na srdci.

Pomalu vyrazím na cestu.
 
Dākuanbā Itami - 03. února 2015 14:22
ninnjadoton5142.jpg
Skoro

Tentokrát mi muj plán vyšel. Jak jsem předpověděl, tak se za mnou nukenin vydal. Objevil se přede mnou a zaútočil. Myslel jsem že to nestihnu, ale podařilo se mi použít kawarimi no jutsu. v tu samou chvíli použila Miko svoje výbušné lístky.
Stojím na větvy a sleduji místo výbuchu připravený se vyhnout. tohle ovšem vypadalo dobře.¨
Chcípni už konečně, pomyslím si. I když je to spíš zbožné přání. I tak měl tenhle útok dobrou šanci na úspěch. I jounina zabije výbušný lístek když ho zasáhne.
Až pozdě ucítím cizí přítomnost za mnou a zasáhne mi rameno čepel meče. Bolí to, ale není to nejhorší to nejhorší přijde když mě zasáhne elektrický proud. Vykřiknu a ztratím vládu nad svým tělem. Zhroutím se ze stromu dolu, kde mě Miko zachytí.
Děkuji, zašeptám k Miko. Mám tvář skřivenou bolestí. Křeč pomalu odeznívá. Začnu se zase zvedat. Jde to z těžka, ale zase se mi vrací kontrola nad tělem. Prokousnu si ret, abych si vyčistil hlavu. Projevuje se moje tvrdohlavost, naprosto odmítá uznat, že jsme dohráli i když to mozek tvrdí. Zjistím že s zraněnou rukou mohu pohybovat, ale úplně jsem v ní ztratil cit.
Nukenin seskočí dolu.
Co tu vůbec děláš šmejde takhle blízko vesnici by tě našli, pomyslím si. Už nějakou dobu mě to trápí. Při tom rámusu co jsme způsobili bychom minimálně senseie přilákali a přitom se ten nukenin tváří jako by měl všechen čas světa.
Zdravou rukou sáhnu do brašny pro svuj poslední kunai. Nahmatám svoji poslední výbušnou kuličky. Něco mě napadne a schovám ji v dlani pod kunaiem.
Tak o co se tu jedná, genjutsu, sensei nebo vyvraždil celou vesnici? Každopádně za pokus nic nedám, pomyslím si. Využiji toho že se nás ptá na naše poslední přání a složím pečeť. Spoléhám na to, že se bude bavit mým pokusem o ninjutsu nebo aspoň chci, aby si to myslel. Bolí mě většina svalů v těle a zranění na rameni mi do těla vystřeluje dýky. Nahromadím chakru.
Kai, použiji techniku uvolnění z genjutsu. Pokud se nic nestane, tak jsem se alespoň ujistil o co jde.
Jedno by tu bylo... odpovím trochu opožděně na jeho otázku a pevně stisknu kuličku pod kunaiem.
...aby jsi zdechl, zavřu oči a otevřu dlaň, abych vypustl oslepující světlo z kuličky. Kulička i kunai mi vypadne z dlaně. poslepu sáhnu pro shuriken a hodím ho kde stál nukenin.
 
Nami Kaya - 02. února 2015 20:53
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Se senseim sama v lesíčku

Nakonec se mi oheň podaří rozdělat, za což jsem ráda, protože, pokud by ho zapaloval sensei, tak se obávám, že by podpálil i les.
Fuu...hodnej ohýnek.
pomyslím si. Sleduji jak dá opékat ryby a raději nezjišťuji jestli jsou čerstvě koupené a nebo tahané až z Konohy. Opřu se o strom, který je poblíž ohýnku a sleduji plameny. Uvažuji nad tím vším co se dnes stalo. Z přemýšlení mě probere až hlas senseie. Podívám se na něj. Zavidím mu...je tak klidný...skoro nic ho nerozhodí, trošku mě štve, že tu nejsou kluci, nemám si s kým povídat. Se senseiem si raději povídat nebudu...protože by to nemuselo dopadnout nejlépe.
Tím, že řekl, že potřebujeme více tréninku, nás vlastně uznal...je ochoten nás dále trénovat, což znamená, že nás nepovažuje za ztracené případy.
přemýšlím dál a přitom sleduji jeho oči...nechápu jak někdo může být tak klidný.
"Trochu se spánku bojím..."
odpovím po delší chvíli ticha a zase pohled stočím k plamenům, které tancují v ohništi.
Tati, byl by si na mě pyšný? A co to mi maminko?
zeptám se sama sebe a podívám se na nebe.
"Jste tam někde?"
zeptám se sama sebe tichým hlasem.
 
Rupinasu Kamia - 02. února 2015 20:42
iko2125.jpg
Nukenin a nebo taky ne?

Mě se povedlo utéct dost daleko od mých přátel, takže pokud nekdo z nich krvácí, tak už mi to vadit nebude, navíc se mi docela úspěšně podařilo se ovládnout. Možná je to tím, že jsem dost daleko od krve, ale už jsem příliš daleko od přátel, musím toho využít, že tu není a musím najít sensie nebo nějakou jinou pomoc...musím jim nějak pomoci....i kdybych tam byla s nimi, tak by to nepomohlo, akorát bych je ohrozila. Ohlédnu se dozadu, nikde nikdo, až najednou ucítím tvrdý náraz až mi to skoro vyrazí dech.
Kruci písek, ať to není on...
pomyslím si, ale mé naděje se rozplynou ve chvíli, kdy spatřím obličej toho zmetka co ubližuje mým přátelům. Chvilku mi trvá než se vzpamatuji a postavím na nohy.
"Ano zdrhám, protože i moje přítomnost je ohrožuje, raději ochránit je od sebe, no škoda, že si přišel tak pozdě."
odpovím mu roztřeseným hlasem.
Nemám dost chakry, nedokážu už nic udělat...tohle je můj...
Co, kde vzal moje jméno? Buď je tohle jen blbý vtip senseie, nebo je to genjutsu.
pomyslím si a zamračím se.
"Docela by mě zajímalo odkud znáš moje jméno. Když se s tebou Itami setkal poprvé, ještě jsem nebyla v týmu, a nikdo z mých přátel ho dnes neprozradil, takže buď jsi jen blbý vtip senseie, nebo je tohle genjustu a nebo jsi rteálný to't otázka."
poznamenám.
"Protože jen sesnei a pár lidí ve vesnici zná mé jméno...a já se žádným nukeninem ještě nestekala."
zabručím.
"Takže sensei, jste to vy? Jestli jo tak tohle už opravdu není vtipné a jestli vás sensei poslal...tak to už vůbec není vtipné!"
zavrčím
"Navíc ani problesknutím není možno se sem dostat tak rychle. Uběhla jsem docela velkou vzdálenost...takže mě opravdu zajímá pravda, ano pravda, stínovým klonem, nebo jiným klonem by to šlo...jednoho nechat tam a jednoho poslat za mnou."
konstatuji mojí situaci.
"No, když znáte mé jméno, prozradíte mi to své?"
zeptám se s úšklebkem.
Zbývá mi jediná šance....použít drápy a zkusit zaútočit, ať teď udělám cokoliv, jestli je pravý, tak sem mrtvá....
pomyslím si. Použiji
Kuratchi no jutsu
a skočím přímo proti němu a těsně u něj se ho pokusím zasáhnout, a ještě se pokusím použít Kawarimi. Jsem připravená na to, že mohu zemřít, v případě, že jsem se mýlila a on je pravý...
 
Shinigami - 02. února 2015 20:24
godofdeath25016.jpg
Skrytá Písečná vesnice - 13:05 Tým kompletní
Yoshiru, Yumiko a Kitsuke

Tsukiko-sensei si tě vyslechne a při tom tě bedlivě pozoruje a není jediná tví společníci se ti každopádně dívají do zad a také tě bedlivě sledují. Možná tě hodnotí a dělají si o tobě prvotní obrázek. Senseika chvilku mlčí a s rukama na prsou tě pozoruje a pak mírně pokývne hlavou.
"Wakata.....s tím, že budeš lepší, než ten předchozí s tím počítám. Pokud ne sejdete se na akademii."
Pousměje se doslova nevinně, ale zdá se, že to myslela docela vážně.
"Yosh, tak abychom začali s tréninkem co Tsukiko-sensei?"
Usměje se Yumiko a Yoshiru k ní jen zvedne oči.
"Ty jsi zase hrozně aktivní...."
Zakroutí mírně hlavou, ale všechny vás umlčí už v počátku pohled senseiky.
"Jak řekla Yumiko, je na čase začít s tréninkem. Včera si někteří z vás otestovali, jaké to je někoho pronásledovat v poušti a jak může být poušť nebezpečná a dnešní úkol? Naučíte se přežití, potrénujete své smysly, svaly i výdrž."
Sáhne do brašničky a vytáhne malý svitek, který hodí Kitsukemu.
"Tady máte mapu, na ní je zaznačeno, kam se máte dostat. Pokud se moc nezbrzdíte, tak to můžete zvládnout do pár hodin, ale nepodceňujte slunce."
Významně se podívá na Yoshira, který se zatváří, že se ho to netýká. Nejspíše událost ze včerejšího tréninku.
"Každopádně, samozřejmě cestou vás potkají nejspíše nějaké nepříjemnosti, se kterými se budete muset poprat a čas na to dorazit na místo máte do.....ymmm dejme tomu 17:00 pokud to nestihnete již mne tam nenajdete. Důvod? Právě tam bude probíhat náš další trénink a pokud půjde vše dobře odtamtud vyrazíme i na misi. Doporučuji tedy vzít si sebou nějaké zásoby a vyrazit, co nejdříve. A moc se neloudejte."
Usměje se a rozplyne se v obláčku kouře, nejspíše je to vše, co vám k tomu nyní řekne, nicméně tréninkový úkol máte.
Když se podívá Kitsuke do mapy tak najde načku na ní, tedy obyčejný křížek v místě, kde by měla být malá oáza.
(Popište svůj postup při plnění tohoto úkolu a jak se k němu z počátku postavíte.)

Skrytá Listová vesnice - 17:10 Trénink?
Aimi, Eremi a Shokiru

"Ještě řekni, že to nejsou fajn činnosti."
Vzdychne si Shokiru a kouká na nebe. Samozřejmě, co nemělo být fajn na tom spát, odpočívat, nebo prostě lenošit? Vždyť je to tak....záslužná činnost.
"Já se tréninku nebráním."
Zvedne Eremi ruce v obranném gestu. Shokiru vás dál poslouchá s rukama za hlavou.
"Ymmmm ya.....není pravda. Možná ho můj hmat chytil, ale, kdybychom neměli Eremiho, pak bychom jej nenašli tak snadno, jeho oči nám poskytly dobrou výhodu a kdybyste ho nenahnali tam, kde jsem potřeboval, také by to nevyšlo."
Podotkne Shokiru poklidně a nakonec si resignovaně povzdychne.
"Theme....fajn, jinak stejně nedáš pokoj."
Mírně se ušklíbne a se zívnutím se posadí.
(Volná akce.)

Skrytá Listová vesnice - 18:25 Tábor
Kaya

Daiki-sensei nejspíše rozmístil opět v okolí tábora pasti, nebo minimálně, něco co vás v případě útoku upozorní na nepřítele s předstihem a tys mezitím stihla nasbírat dřevo, připravit ohniště a začít rozdělávat oheň. Zatímco Daiki-sensei připravil i místa na spaní a začal chystat jídlo.
Ač jsi sebou neměla zápalky a mohlo se to zdát složitější docela jednoduše se ti podařilo kunai rozdělat oheň. Určitě by nebylo příjemné, kdyby ti plivnul oheň do ohniště Daiki-sensei, kdyby se ti nedařilo, což je docela pravděpodobné, takže můžeš být ráda, že to chytlo.
Pak se usadil k ohni a zády se opřel o strom. Na dvou klaccích se opékají balené ryby, buď je koupil dnes sensei ve Zvučné a nebo je tahá celou cestu z Listové. Odpověď raději nechceš vědět, už jen protože máš opravdu hlad.
Daiki si hraje s větvičkou a mírně s ní šťárá v ohni, než jí do něj zahodí a očima slétne k tobě.
"Až se najíš měla by ses prospat, hlídku zvládnu."
Promluví věcně a klidně. Prostě cool cold frajer, to je prostě Daiki-sensei. Pomalu se připozdívá a tma pomalu padá na les, jen ohníček osvětluje blízké okolí.
(Volná akce.)

Skrytá Listová vesnice - 18:10 Nemocniční pokoj
Yamato a Kioshi

"To je dobře zlato, hlavně to teď moc nepřeháněj než se uzdravíš."
Usmívá se matka na Kioshiho.
"Ymmm ne bohužel nevím zatím od zbytku tvého týmu žádné zprávy myslím nepřišly, ale věřím, že se vrátí brzy. Neměj o ně strach."
Usmívá se matka povzbudivě.
"Ale no tak Yamato otec to nemyslel zle."
Chlácholí svého syna Yamatova matka a jeho otec mírně pokývne.
"Vím, že si příště povedeš lépe. Nějak začínat se musí. Jen dávej pozor, abys nepadal k zemi příliš často."
Jeho hlas je stále klidný a když vylétne Yamato po svém bratrovi, na kterého stejně nedosáhne ten se jen zašklebí.
"S tím počítám bratříčku. Budu čekat."
Usměje se, zdá se, že si Yamata rád otestuje, jak se zlepšil a co může od svého bratra očekávat.
"Konec návštěv prosím, pacienti potřebují odpočívat."
Ozve se odedveří sestřička ani jste jí neslyšeli přicházet. Rodiny se s vámi tedy nerady loučí a odcházejí, poslední zavírá dveře sestřička a vyprovází rodiny, nejspíše vás ještě čeká večeře. A pak noc plná odpočinku a pak další dny plné užívání si tohoto krásného nemocničního pokoje. Jo hold, ale hlavní je, že se uzdravíte.
(Volná akce.)

Skrytá Plamená vesnice - 12:30 Banditi
Ariaki a Arisu

Ohnivá koule pohltila Edaie-sensei a pokud jej zasáhla musela jej spálit na uhel. Arisu stihla hodit několik kunaiů. Dva zasáhly bandity do ramen, třetího pak zasáhl kunai do stehna. Kunai, co letěl na velitele se asi roztavil. Zbývá však tímto asi jen jeden nepřítel. Každopádně ohnivá koule se řítí k vám a smaží trávu okolo, když nad ní prolétá. V poslední chvíli se vám daří uskočit. Ariaki kotoulem do boku se dostane z nebezpečí a oheň mu ošlehne jen záda. Naštěstí se mu nic nestane díky tomu, že se dostal dost daleko ale jak plameny natahovaly jazyky, aby jej olízly to cítil až moc těsně blízko.
Arisu uskočila do druhé strany, ale tolik štěstí neměla nebyla dost rychlá a okraje plamenů jí popálily pravou nohu v oblasti chodidla, kotníku a části lýtka. Budou to snad jen lehké popáleniny, ale bolí to, jako čert, takže Arisu upadne do trávy a postavit se opět na nohy bude dost bolestné. Každopádně Edaie-sensei nikde nevidite, jako by se po něm slehla zem až.
"Yare, yare, trošku zbrklý ne?"
Ozve se hlas senseie za banditou, který vyslal ohnivou kouli. Ten viditelně zatuhne a vyraší mu na tváři pot.
"Kawarimi...?"
Podiví se nervozně a pak jen duc.....tupá rána a jeho tělo ztěžkne a padne k zemi. Sensei ho asi omráčil hlavicí kunaie, dle toho, co můžete na tu vzdálenost tak odhadovat.
(Reakce na konec boje. A Arisu prosím příště, aby si naházela kostkou, když je to v instrukcích, aby se vyhnula postihu.)

Skrytá Zemská vesnice - 15:45 Nukenin
Kamia, Miko a Itami

Kamia se rozhodla provokovat nukenina a vyběhnout, co nejrychleji pryč od svých společníků v naději, že ho kousek odláká.
Itami mezitím vykládá plán Miko, která se zatnutými zuby bolestí pokývne a začne z brašničky připravovat své výbušné lístky.
"Haaaaa....? To už zdrháte?"
Ušklíbne se nukenin a přeměří si vás pohledem, když kolem něj proletí kunai s výbušným lístkem a exploduje vypadá to, že ho to muselo zasáhnout chvíli vidíte snad i letět kusy těla a krve kolem ale pak puf.....všechno se změní na dřevo a nukenin stojí na větvi opodál.
"Yare yare tohle se dělá?"
Zavrtí hlavou a přechytne meč do bojové pozice a vyrazí kupředu. Přeletí kolem Miko, jako šipka a zamíří za Itamim. Je rychlý hodně rychlý a pak svist...v záblesku se objeví na větvi před Itamim.
"Konečně Itami-kun."
Spokojeně se usměje a bodne katanou nabitou bleskovou chakrou kupředu na Itamiho břicho.....flééést....vystříkne krev a pár sekund to vypadá, že Itamiho opouští život, ale pak....puf....na meči je jen nabodnutý špalek.
"Kawarimi?....Kso!"
Zakleje nukenin, když vzápětí na to se ozve několik ran do špalku z druhé strany, to když se zabodnou kunaie se 4 výbušnými lístky, které měla Miko a pak to zlověstné syčení a křááááách.....Rozletí se všude kolem třísky a prach zakryje dění.
Miko vše sleduje z kleče mezi bolestnými nádechy a Itami z jedné bližší větve od ní.
Dostali jste ho? Když se rozplyne prach, nikde nevidíte kusy těla. A pak ucítí Itami něčí přítomnost v zátylku, příliš blízko příliš pozdě.
"To od vás nebylo pěkné!""Raijin!"
Křikne Itamimu za zády nukenin a ten ucítí, jak mu ramenem prošela špička čepele a zaryla se do masa, ale to není to nejhorší to příjde až o sekundu potom. Celým tělem Itamimu projede blesk až mu unikne bolestný výkřik. Tělo ho chvíli neposlouchá a zřítí se dolů větvovím k zemi. Spadne v křečích způsobených bleskovou chakrou, ale....ne tak tvrdě, jak by mohl. Miko se vzepjala ze svých všech sil a ve skoku ho ochránila vlastním tělem, takže dopadli na zem společně.
"Šlechetné, ale zbytečné. Nějaké poslední přání, než vás začnu porcovat? Itami-kun? Miko-chan?"
Usměje se nukenin a seskočí dolů pár metrů před vás.

Kamia mezitím zdrhala lesem o sto šest a když se ohlížela nikde neviděla nukenina, že by za ní přece jen nešel? Měla by se vrátit? Neohrozila by tím ale více ostatní? A má to ještě vůbec smysl? Pozdě. Zrovna když se ohlédla znovu dopředu....křách.....zarazila se rameny o něco pevného a tvrdého až udělala salto vzad a padla několik pater stromů dolů na jednu širokou větev a skoro si vyrazila dech.
"Kam zdrháš? Bibiekun?"
Usměje se zlověstně nukenin, který spouští paži s mečem opět k tělu. Zdá se, že ti dal prostě pěkně tvrdé ramínko. Pokud ho to bolelo, rozhodně to nedal znát a začal seskakovat k tobě.
"Opustila jsi své přátele? Teď tam umřou, ale neměj obavy brzo tě pošlu za nimi ty neužitečné štěně. Připravena zemřít Kamia-chan?"
Usmívá se a v jeho kataně se hromadí blesková chakra zdá se, že další rána pokud jí schytáš bude hodně bolet.
(Popiště svůj další postup v této situaci a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Uchiha Yamato - 02. února 2015 16:42
anime_kid43157905.jpg

RODINNÝ SRAZ



Když dorazí má matka a strachuje se, jsem lehce v rozpacích před svým společníkem. "Mami... No, tak... neboj, budu v pořádku" Snažím se ji uklidnit dříve, než se začne vyptávat na vážně praštěné otázky. Když ale přijde za mnou do pokoje i můj otec, lehce sklopím hlavu, začnu přecházet pohledem z jednoho kopečku, který dělají mé nohy pod peřinou a lehce s nohami pohybuji tam a sem. Hrdlo se mi sevře a mám špatný pocit. Zklamal jsem svého otce. Nedokázal jsem to co dokáže on a nevím, kdy se na mě bude dívat jako na opravdového shinobiho.
"Tati, já. Já se polepším... Přísahám. Až vylezu z nemocnice budu trénovat o dost více a budu lepší a už se mi tohle víckrát nestane tati, to ti přísahám." Oddechnu si a zatnu ruku v pěst. "Už nikdy neselžu a nedám v šanci životy svých přátel. Už nikdy, tati!"
Když mě ale začne před Kioshim ztrapňovat můj bratr, jako by mě předešlé pocity přešly, jako bych zapomněl na své doporučení od doktorů ať jsem v klidu a snažil se vlepit facku svému bratrovi. "Já ti dám, ´koho mi to připomíná´, však já ti ukážu až odsud vylezu." Snažím se k němu, nakloněný přes postel, dostat své ruce. "Dostaneš na frak, Yoshi!"
Na svou krvelačnou pomstu ale ve chvíli vypustím z hlavy, ovšem nezapomenu na ni a svého bratra si najdu až vylezu. Já mu dám za vyučenou.
Opřu se o načechraný polštář a snažím se odpovídat na otázky své matky, o mém zdravotním stavu dříve, než přiletí další.
Koutkem oka pozoruji otce, který se na mě dívá... no, řekněme, ne zrovna pro mě pěkným pohledem a neříká ani slovo.
Já tě příště nezklamu tati, neboj! Řeknu si v duchu a vrátím se k otázkám mé matky.
 
Dākuanbā Itami - 02. února 2015 15:01
ninnjadoton5142.jpg
Po krku v problémech

Na nic nečekám a pustím se na útěk. Věřím, že si obě moje společnice zachovali dostatek zdravého rozumu, aby udělali to samý. Bohužel to nějak nevyjde. Trvá to jen okamžik kdy za sebou zaslechnu výkřik Miko a Kamiino spadnutí. Najednou je nepřítel přede mnou. Než vůbec stihnu použít kawarimi, tak mě zasáhne do hrudi a pošle mě na let zpět. Ztěžka dopadnu na zem a na chvíli mám vyražený dech. Za mnou konečně vybouchne světelná bomba, která je už naprosto k ničemu.
Pozbírám trochu sil a využiji chvíle, kdy se k nám nemůže kvůli bombě dívat, abych po něm hodil shuriken. Hážu ovšem z nepohodlné polohy a nemohu se na to soutředit, takže pochybuji v zásah.
Začnu se zvedat a pomalu se mi vrací dech. Hrudník mě bolí při každým nádechu.
Ani bych se nedivil kdyby mi zlomil pár žeber. Takhle mu neuniknu, pomyslím si zatímco se snažím dýchat.
Kamia ho začíná vyzývat. Nelíbí se mi to, ale jsem zticha proti němu nemáme nikdo žádnou šanci. A teď už ani neutečeme s těmi zraněními co nám způsobil. Trochu se mi vyčistila mysl a já mohu zase přemýšlet i když nevidím cestu ven.
Kde se sakra fláká ten sensei? Měl být poblíž. Pokud je tohle nějaký jeho vtip tak po něm pak opravdu něco hodím, pomyslím si. Jsem si vědom že veškerá moje zásoba se scvrkla na dva kunaie, jeden výbušný lístek a asi pět shurikenů. Nic moc, ale používal jsem je hodně. Moje techniky proti němu nemají šanci.
Jakmile budeš moct použij všechny výbušné lístky co u sebe máš, řeknu k Miko a chytím ji za rameno. Překvapí mě muj vlastní hlas. Zním jinak když mám k tomu ještě problémy se normálně nadechnout. Nechci ho dostat, ale přilákat pozornost na tohle místo.
Tak si pojď hrát, zavolám na něj i když to není moc hlasité určitě mě slyšel. Hodím po něm svuj předposlední kunai s posledním výbušným lístkem a vyrazím opačným směrem než Kamia. Připravím se na Kawarimi za log.
Musím být rychlejší než on, pomyslím si. Vím že budu mýt jen zlomek vteřiny na náhradu.
 
Juro Ariaki - 02. února 2015 14:43
blackshinobi25864.jpg
Nepříjemní banditi

Podařilo se mi složit jednoho z banditů. Další čtyři mezitím sejmul Edai-sensei, jak se zdá je docela v ráži a vše jde, jako po másle. Ano až moc snadno a moc rychle je porážíme. Nejsou to ale žádní Shinobi, tkaže není mco čemu se divit.
"Arisu hejbni zadkem nebo tě sejmou."
Zavrčím si v duchu ale naštěstí se konečně vzpamaovala a podporuje nás vrhem kunaiů. Osobně doufám, že mě nějakým z nich netrefí do zad, nebo senseie, když jsme pravděpodobně v cestě, ale hold budu muset doufat, že se trefí do správných cílů.
"Ještě jich asi pár bude stát na nohou..."
Přemýšlím a pustím ocelové lanko a v tu chvíli zrovna uvidím, jak vůdce banditů vystřelil proti nám obří ohnivou kouli. Řítí se přímo na nás, budeme muset rychle z dráhy. Prvního to má zasáhnout senseie.
"Edai-sensei!"
Křiknu, protože nevím zdali to stihnul, nicméně mám svých problémů dost. Koutkem oka zahlédnu, jak uskakuje Arisu do strany, já se vrhnu do druhé strany kotoulem v bok, abych snížil svou výšku a doufal tak, že mě koule zasáhne, co nejméně a že se dostanu z její dráhy.
"Theme!"
Zavrčím při úskoku, protože tohle bude asi těsný, nebo to bude hodně bolet a jako škvarek skončit nechci. Fakt že ne.
 
Natsume Arisu - 31. ledna 2015 17:07
3069802_13526004328712654.32res_225_350
Zmatek!

Šeptání vesničanů se jakoby stupňuje. Pozoruji senseie jak se baví - nejspíše je to tedy starosta. V tom začne sensei křičet.
"Nande?! To si děláte jen srandu ne?! Shimata! Proč jste nám to..."
Z opačné strany se ozve další křik oznamující návrat banditů. A je to venku!
Sensei nemešká. Mise třídy C, mise s možným ohrožením na životě. Následuji senseie s Ariakim k okraji vesnice. Boj vypukne ihned. Já se však stáhnu. Pozoruji je a snažím se odhadnout jejich schopnosti. Na složité techniky to nevypadá, ale nesuď knihu podle obalu, že ? Kolem mě lítají kunaie. Ariaki se do toho opravdu opřel. Nehodlám zůstat pozadu.

Z 10 jich zbývá pět. Vidím 4. Mezi prsty si vložím si tedy 4 kunaie a prudkým hodem je pošli proti svým cílům. Než však zjistím výsledek uslyším řvát jejich vůdce.
"Ha? Shinobi z Plamené?! Shine!"
Velice rychlými pohyby začne skládat pečetě. Ta technika ?!..A kruci!
Obrovská ohnivá koule se řítí přímo na nás. Za doprovodu šťavnatých nadávek našeho senseie se snažím co nejrychleji zmizet z dosahu techniky.
 
Senju Kioshi - 31. ledna 2015 16:26
eiji_mochizuki_character_sheet_by_afo2006d3ekdur–kopie4609.png
Návštěva

Vrátil jsem se po chvíli do postele a odpočíval. Přemýšlel jsem nad tím co budu dělat až mě pustí? čekat na Daikiho-sennsei a Kayau? No nic jiného nejspíše nezbývá. Alespon se mezitím uzdravím a vzpamatuji.

díval jsem se na ni smutným pohledem a jen si pomyslel * pyšný hm? A za co vlastně? Totálně jsem selhal na té misi a přidělal matce jen starosti * Ale nakonec jsem se pousmál a odpověděl " Za dva dny mě pustí. Byl jsem neopatrný mami... Nebylo to ale nic vážného jen pár modřin a naraženin, ale budu tady muset být ještě den možná dva jen pro jistotu a co se oblečení týče.... No stejně se mi nelíbilo " řekl a trochu jsem ji zalhal abych ji trochu uklidnil

Nakonec jsem se ji jen zeptal " Uhm... nevíš náhodou kdy se vrýátit Daiki-sensei a Kaya ? "
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2252471446991 sekund

na začátek stránky