Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Zemská vesnice - 15:25 Prokletý čas
Miko, Itami a Kamia

Les se opravdu rozhořívá a plameny přeskakují ze sítí i na okolní větve a listí. V okolí zaíčná stoupat kouř a stále více toho hoří jasným plamenem. Nejspíše i to má za následek toho, že pavouci vycítí nebezpečí a rozprchnou se do všech stran.
Miko se dostala na zem, aby mohla krýt své společníky. Mezitím Kamia vrhla kunai s výbušným lístkem, který proletěl nad Itamim a explodoval nedaleko pavouka, který po přeseknutí vlákna Itamim, vzal všech 8 noh naramena a zmizel někde mezi stromy. Nejspíše i on usoudil, že jste špatná kořist a ne jen to, určitě taky cítí sálající teplo.
No tedy vy také a to až až. Itami bere kokon a pak už běžíte rychle všichni tři pryč, co jen stačíte, abyste taky neuhořeli. Pravdou je, že pokud jste podpálili les a sensei si toho všimne pozdě, tak nejspíše zničíte celé tohle cvičiště a vše v něm, ale to je nyní to poslední, co stíháte řešit.
K vaší úlevě se docela rychle dostanete z blízkosti ohně a i s kokonem přistanete na jedné klidné mýtině, která se zdá zatím býti bezpečnou. Stejně potřebujete popadnout dech, takže nemáte moc na výběr. Oheň je ještě daleko, takže konečně může Itami vyprostit dívku z kokonu, než se tam chudák udusí, nebo umře strachy. Ani to nezabere moc času a dívka už sedí na kokonu mezi vámi a prudce dýchá zdá se být stále vyděšená.
Chvíli vás všechny tři, kteří jste v blízkosti okolo sleduje, než se trošku uklidní.
"Arigato ozaymasu."
Usměje se mile dívka. Tak nějak předpokládáte, že by to mohl být snad i převtělený sensei, který si s vámi hraje a vytváří vám, něco abyste se v lese, co nejméně nudili.
A skutečně po chvilce dívce přelétne po tváři trošku jiný úsměv skoro až děsivý a puf....zahalí jí obláček dýmu, který jí na chvíli zakryje.

Z obláčku dýmu se zjeví někdo koho byste rozhodně nečekali. Tedy určitě tohle není sensei a rozhodně minimálně Itami pocítí jako první nabíhající adrenalin v celém těle, protože z týmu je on, kromě senseie jediný, který tvář této osoby zná a při misi se s ní už setkal. Ano právě tehdy, když málem všichni přišli o život nebýt zásahu starce, kterého jste doprovázeli.
"Zdravím tě Itami-kun."
Jeho úsměv přejde do opravdu hodně děsivého a svist. Určitě problesknutí a když se zorientujete vidíte, že stojí na nedalekém padlém kmeni a sáhne na záda a vytáhne jeden ze svých mečů z pochvy.
"Čas zemřít. Tentokrát dokončíme, co jsme minule začali. Takže koho z vás uvidíte umírat první? Haaaaaaa...."
Protáhne s úsměvem tázavě.
"Bude ovázaná tlama? Klučičí sestřih, nebo snad samotný Itami-kun?"
Usmívá se připraví si svou katanu. Všichni můžete vidět, jak jí začne problikávat blesková chakra.
(Popište své chování v nastále situaci a na vyhodnocení svých akcí si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 13:50 Reprezentace ve Zvučné
Kaya

Společně s Daikim-sensei vejdete do malé restaurace, kde je nyní docela prázdno. Přece jen je trošku po obědě, takže hlavní nával už asi odešel a ten další teprve příjde. Behěm chvilky vás přivítá místní mladá servírka, která převezme vaší objednávku a oběhne s tím, že vám to za chviličku donese.
Opravdu to netrvá dlouho. Kaya dostane svůj rámen a Daikimu donesou opékané maso, do kterého se s chutí pustí. Hold grilované maso je grilované maso. Při jídle hodnou chvíli mlčíte, až do chvíle, než zvedne Daiki oči ke své studentce.
"Oy.....už je to jen otázkou pár hodin, než dokončíme misi a pak se budeme moci vrátit do vesnice."
Dojídá poslední kousek a po očku na tebe pohlédne.
"Zapište si ale za uši, že jakmile se dáte zase dokupy, tak vám začne tvrdý trénink. To co jste předvedli na misi bylo žalostné."
Tváří se tvrdě, ale zahlédneš v tom i jistý náznak mírnosti a uspokojení. Zdá se, že přece jen něco z toho tvrďácvtí občas hraje a má i srdce. Ale Daiki-sensei a citlivý? Hloupost to není snad ani možné!
"Ykuze."
Kývne a zaplatí za vaše jídlo a nechá dokonce nějaké dýško a vyrazí k sídlu zdejšího Kageho. Budova je dobře poznat je veliká a celkově architektura této vesnice je jiná, než ta u vás. Také jsou zde vměstnány menší pohoří a údolích mezi domy jsou rozsáhlá rýžové pole. Stráž vás pustí do sídla Otokageho, který vás již prý očekává. Projdete až do jednoho z vyšších pater a jste vpuštěni do jeho kanceláře.
"Buďte zdrávi, jsem rád, že jste se dostali až sem v pořádku. Ač jak vidím, je vás méně, než bych očekával....ymmmch, takže nějaké potíže přece jen nastaly, než vás našel náš tým. Nu doufám, že nic závažného."
Vlídně na vás pohlédne.

"Ah....sunimase málem bych se ani nepředstavil. Omaya Shodai Otokage Wakashta Queno ještě jednou vítejte v Otokagure no sato."
Usměje se. Daiki-sensei zachová poklidný výraz.
"Ano menší problémy se vyskytly, ale, jak říkáte nic závažného. Nicméně, jak jsme si však mohli povšimnout i zde máte menší problémy s odbojáři......zde je svitek."
Položí na stůl zprávu z Konohy a Otokage mírně pokývne hlavou.
"Hai....jistá skupina bývalých Shinobi z vesnice se spojila s některými nespokojenými občany, kteří vidí ideály jinak, než většina a chtějí se prosadit. Samozřejmě neúspěšně. Nejmějte ale obavy tuto interní záležitost Otogakure brzy vyřešíme. Arigato za pomoc."
Usměje se a mírně pokývne hlavou.
"Vyřiďte mé pozdravy Hokagemu-dono. Vaše mise je splněna."
Kývne a Daiki-sensei mu také mírně pokývne.
"Vyřídíme, věřím, že se ještě potkáme Otokage-dono."
Rozloučí se Daiki-sensei a odchází. Když jste opět mimo budovu přelétne tě pohledem.
"Máš hodinu na to, se tu porozhlédnout, potom vyrážíme zpátky do Konohy, já si tu ještě něco zařídím."
Podotkne a s tím se od tebe oddělí a jde si po svých záležitostech. Jakých, kdo ví.
(Popiště trávení volného času a setkání s Otokagem.)

Skrytá Listová vesnice - 16:45 Nemocniční pokoj
Yamato a Kioshi

Kioshi se pokusil postavit a podniknout soukromou procházku. Bohužel natolik silný ještě není. Hned zavrávoral a musel se zachytit postele. Po těch hodinách, které minuly, než se den přehoupl v podvečer se mu podařilo maximálně pohybovat po pokoji dál to nebyl schopen zvládnout, co více ani na to neměl tu odvahu, protože sám cítil, že jeho síly ještě nejsou ani zdaleka obnoveny.
Yamato využil dobu klidu, který přerušovalo jen pleskání Kioshiho bosých nohou o podlahu, k tomu, aby odpočíval a nabíral síly, což je také velmi záslužná a dobrá činnost, zvláště, když jste v nemocnici a bylo vám to doporučeno.
Navíc připravit se na invazi z rodiny, která má večer přijít také není zrovna to nejjednodušší.
A skutečně první kdo rozrazí dveře do nemocničního pokoje je rodina Uchihů. První se vrhne dovnitř Yamatova matka Mariko, která usedá na židličku vedle něho.
"Jsi v pořádku?....Co se ti to stalo?....Doktoři nás nechtěli pustit za tebou, že prý musíš odpočívat. Musíš být opatrnější."
Vychrlí ze sebe jeho matka.
"Drahá neměj obavy uzdraví se rychle a přežil to to je hlavní. A ty se příště nenechej tak zřídit. Tví kolegové v tobě budou potřebovat oporu a když se necháš zabít úspěšnost mise nezajistíš, ani je neochráníš."
Praví otec Shin mírně a položí ruku své ženě na rameno, aby jí uklidnil. Yoshi starší bratr Yamata zůtal stát v nohách postele a sleduje jej.
"Bratříčku bratříčku první mise a hned skončíš v nemocnici? To mi něco připomíná."
Zacuká mu mírně koutek v náznaku úsměvu a pobavení. Možná vzpomíná na vlastní začátky. Než však stihne rozhovor pokračovat, dveře pokoje jsou opět dokořán.
Tentokrát je to jen jedna žena. Ano Kioshiho matka, která k němu přispěchá a obsadí stoličku vedle něj.
"Ty teda vypadáš, kdo to má všechno zase šít co?"
Usměje se na něj a rychle zamrká aby zahnala slzy v očích. Nejspíše se o něj docela dost bála ale snaží se vše přejít vtipem a zamaskovat dobrou náladou.
"Přišla bych dříve, ale nejprve jsem nemohla a pak mě tu nechtěli pustit doktoři, tak jsem musela čekat. Doufám, že se brzo uzdravíš......otec by na tebe byl pyšný, kdyby se viděl."
Usmívá se na něj. Bohužel otec jej může vidět pouze z oblohy, protože už před časem zesnul na misi. Nicméně nyní jsou vám oběma rodiny oporou a společností v nemocnici až do uzavíracích hodin.
(Popište svůj strávený čas a čas strávený s rodinou, rozpravy s ní a tak podobně, tedy volná akce. Upomenutí, prosím Kioshiho aby psal v první nikoli třetí osobě, kdyby na to zapomněl, děkuji.)

Skrytá Listová vesnice - 9:02 Trénink
Asura, Yuka a Narim

Ryoshi-sensei si vás s úsměvem a rukama složenýma na prsou prohlíží a čeká, než se vzpamatujete.
"Nande....? Tohle všechno byl jen test?"
Vykulí oči Asura, která tomu skoro ani nevěří, protože ano nebudeme si nic nalhávat byl to opravdu dost brutální test. Yuka si mírně oddechne a upraví brýle na nose.
"Yokata."
Uleví se jí očividně a pak slétne sensei pohledem na Narima a pousměje se.
"Jsem rád, že nemáte dost. A co tedy dál? Nyní se můžete opravdu nazývat Shinobimi a.....začíná váš trénink a život shinobiho."
Pokývne a počká, až se všichni posbíráte na své unavené nohy.
"Yosh, takže za mnou uděláme si překážkový běh po Konoze. Držte tempo."
A než stihnete něco říci Ryoshi-sensei vyrazí, jako střela kupředu směrem zpátky k vesnici, tkaže vám nezbyde nic jiného, než jej následovat. Yuka a Asura se drží o kus za ním. Nicméně hned ve vesnici nastávají problémy. Sensei to myslel velmi vážně, takže to bere po střechách, drátech, přes vozy, mezi lidmi a stánky. Přes zahrádky a prostě každou možnou dírou, kterou ve vesnici najde, aby vás jí mohl protáhnout, takže ne jen že tahle procházka bude asi zatraceně dlouhá a zaměřená na výdrž, ale taky otestuje vaší obratnost a postřeh.
(Popište a rozepište průběh svého snažení o zvládnutí tohoto tréninku a na vyhodnocení hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 15:20 Cvičiště 2
Takumi a Liu

Když sensei zmizel krátce na to odešel i Hayate s tím, že ještě dneska má spoustu věcí na plánu a nesmí to zmeškat. No trénink tím asi nemyslel, tedy moc se tak netvářil. Takumi si užíval lázně ještě o trochu déle, než Liu, který odešel směrem na cvičiště dva. Tam začal procvičovat své schopnosti, aby se trošku protáhl. Nepozoroval zde však nic zvláštního. Tedy nic zvláštního pro něj.
"Oy, tak ses tu taky rozhodl přijít?"
Ozve se za chvilku Takumi, který právě kráčí směrem ke cvičišti a rozhlíží se.
"Nevíš co tím Jamiro-sensei myslel, že se tu naučíme něco zajímavého? Mě se nezdá, že by to tu bylo nějak zvláštní....hmmm a Hayate tu asi není co?"
Podotkne věcně a dojde až k tobě. Ještě chvíli se nic zvláštního neděje, ale pak si toho všimnete okolo se začne snášet mlha a houstnoust a houstnoust, že za chvíli nevidíte skoro ani na sebe, i když jste od sebe jen na metr daleko.
"Nande kure?!"
Rozhlíží se Takumi ostražitě.
"Kirigakure no jutsu...je škoda, že jste přišli jen dva. No....Hayate to bude mít zítra o to těžší, nicméně vás dva čeká trénink v mlze. Jak jste si již jistě všimli, tak skrz tuhle mlhu nejde vidět ani na krok. Je určená pro tiché zabíjení. Vaše oči jsou zde vyřazeny a musíte se řídit jinými smysly, abyste odvrátili tiché útoky nepřítele. Mé vodní klony vás budou napadat. Máte minutu na to se připravit, potom začnou."
Vyřkne ortel Jamiro-sensei odněkud. Jeho hlas se rozléhá všude kolem. Takumi se ti opře skoro náhodou zády o záda, což je pro vás výhodnější pozice, ale i tak nevidíte vůbec nic.
"Nějaký plán, jak to zmáknout?"
Koutkem oka střelí do mlhy k tobě, zdá se, že v téhle situaci je sám nejistý.
(Popiště svůj postup v této situaci a hodte si 3x3stěnou kostkou na vyhodnocení.)

Skrytá Plamená vesnice - 12:20 Bandité
Arisu a Ariaki

"Vyřídíme to rychle."
Odrazí se od země Edai-sensei, který tasí do jedné ruky kunai. Arisu mezitím jen tak nějak stojí a nemá se k tomu, aby se zůčastnila. Možná jí nepřítel zaskočil, nicméně Ariaki to zastává a používá svůj kunai na drátku. Ten prosviští vzduchem a omotá se okolo kotníků jednoho z banditů, když pak zatáhne bandita se natáhne na zemi s tvrdou ranou při dopadu. Byl to dobře mířený tah.
Mezitím Edai-sensei se mezitím dostal k prvním dvěma banditům uhnul jejich zbraním, které prosvištěly nad jeho hlavou a pak. Jeden rychlý výpad nakopnul prvního z nich do břicha....druhý rychlý výpad a tupý konec kunaie narazil do břicha druhého. Oba s bolestným heknutím se svezli k zemi. Zbývá jich ještě 7. Edai-sensei ale neváhá a v pár dalších dlouhých skocích se dostane k dalším dvěma, které složí kopem z otočky a pár údery. Jde to až moc snadno.
"Ha? Shinobi z Plamené?! Shine!"
Křikne jeden z banditů, který stál vzadu, nejspíše jejich vůdce a rychle poskládal pečetě.
"Katon: Goukakyuu no Jutsu!"
Plivne mezi bandity ten hlavní obří ohnivou kouli, která se žene vzduchem přímo na Edai-senseie a vás.
"Shimata!"
Slyšíte jej ještě zaklít, ale je třeba rychle jednat, aby vás to nesesmahlo.
(Popište své jednání v nastálé situaci a hoďte si 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 16:40 Piknik
Aimi, Eremi a Shokiru

Oba usednou vedle tebe a začnou jíst.
"Hmmmch....ale trénink je otrava."
Zabručí Shokiru a rezignovaně si lehne při jídle do trávy. Eremi se tomu jen směje a sleduje vás oba.
"Možná je to někdy otrava, ale alespoň se něco přiučíme."
Podotkne klidně, zdá se, že on si s tím problémy nedělá. Ještě aby jo, když je to syn Hokageho, že?
"Theme....vy dokážete být tedy otravní. A co chcete vlastně trénovat?"
Zahuhlá s plnou pusou a koutkem oka k vám sletne pohledem.

Skrytá Písečná vesnice - 13:00 Nové uskupení týmu
Yoshiru, Yumiko a Kitsuke

Chvilku to trvalo nicméně od složení tvé geninské zkoušky uběhly už dva a tento třetí od tvé "maturity" jsi byl konečně zařazen do týmu. Když jsi přišel dle informací, které jsi obrdžel na náměstí v Suně spatřil jsi zbytek svého týmu. Dva Geninové již posedávali na úpatí menší vytesané sochy. Oba jsi znal od vidění z akademie.

Jen co k nim dojdeš uslyšíš další kroky.

"To je dost, že jsi dorazil, začínala jsem se bát, že vůbec nepříjdeš."
Pousměje se žena a složí si ruce na prsou.
"Se svými týmovými kolegy se poznáš v průběhu. Bohužel třetí člen, kterého měli před tebou odpadl, lépe řečeno jsem ho poslala včera šupem zpátky na akademii, protože při prvním tréninku málem svou neopatrností zabil své spolubojovníky a nebyl prostě ještě dost zralý být Shinobi. Lépe, když si nějaký rok prodlouží studium, než by zemřel on a další kvůli němu na misi zbytečně. No.....omaya Yuuna Tsukiko a jsem tvůj nový sensei. Než začneme s tréninkem, tak bych o tobě ráda něco věděla."
Sleduje tě bedlivým pohledem stejně, jako tví společníci. Zdá se, že ten kterého si nahradil musel být fakt pořádný looser, vzhledem k tomu, že vyletěl zpátky na akademii.
(Popište své první dojmy, strávený čas od Geninské zkoušky a seznámení s týmem.)

Kluci, les


Usmívám se na kluky a po chvilce vyndám z batohu jídlo, které jsem si vzala sebou a začnu jej rozdávat.
,,Snad bude chutnat kluci."
Ano co jsem našla, to jsem pobrala a že je toho v celku dost.
,,Shokiru přestaň být otrávený. Pro jednou samovolný trénink neuškodí ano tobě ani nikomu jinému a opravdu to nebudeme přehánět."
Podotknu a zakousnu se do prvního sousta nigiri, kterých jsem nabrala v celku dostatek pro všechny a v celku se obávám, jestli mě má mamka za to nepřizabije.

Bandité?

Za chvíli se máme vrátit do práce, ale to tiché podívání, které přejde nakonec v hlasité mírně vybouchnutí našeho senseie se mi vůbec nelíbí. Bedlivě sleduji celé dění.
"Něco nám zamlčeli?"
Zamračím se a střelím pohledem po přibíhajícím vesničanovi.
"Nande?!"
Ještě více zpozorním a to už probíhá rychlý rozhovor mezi Edai-senseiem a starostou vesnice, který jej nakonec dle všeho umluví, abychom jim pomohli. Edai-sensei se zdá být na ně vytočení, ale i v téhle situaci se rozhodl chránit prostý lid, což mu mohu přičíst jen k dobru. Mírně se pousměju a vstanu od stolu.
"Wakata Edai-sensei. Ykuze!"
Vyrazím hned za ním v rychlém tempu. Budeme mít tedy šanci otestovat své schopnosti v opravdovém boji. Jen uvažuju v rychlosti, kdo vlastně bude náš soupeře. Bandité, ale co budou zač? Když dobíháme na okraj vesnice zabrzdím a očima přelétnu naše soupeře. Jsou ozbrojeni, ale nevypadají moc, na někoho kdo ovládá jutsu. Edai-sensei vyrazí opět vpřed přímo na nepřítele.
"Yosh, tak jim ukážeme, zač je toho loket."
Pousměju se a vytáhnu z brašničky kunai, jehož konec rychle přivážu na drátek. Pak kunai na drátku roztočím a za běhu se připravím, po pár metrech prudce zabrzdím a povolím sevření drátku, takže kunai vyletí kupředu a při jeho zaoblené dráze je mým úmyslem aby se omotal někomu kolem nohou, pak už jen stačí zatáhnout a útočník by měl spadnout. Jsem také kdykoli připraven přejít do tvrdšího útoku pomocí technik a výbušných lístků, zatím však dělám jen podporu našemu senseiovi.

Po Lázních

Trvalo to docela dlouho, ale tréning jsme všichni nakonec zvládly. Ani mně moc nepřekvapilo že Takumi bude nejlepší, šlo mu to už před tím na té vodě. V klidu jsem teda odpočíval a snažil se uvolnit. Sensei nám sdělil že máme volno a doporučil návštěvu jednoho cvičiště. Pak odešel. Je mi nějak jedno co budou chtít dělat ti dva, ale já jsem rozhodnutý si odpočinout a pak si jít teda trochu zacvičit. V lázních se zdržím ještě nějakých dvacet minut. Pak vylezu ven a zamířím do šatny. Tam se usuším, obleču a pomalu zamířím na cvičiště číslo dvě. Trochu se tam protáhnu a pak už půjdu asi domů.

zkouška splněna

uskočím a počkám na sensie , chvíli čekám a za okamžik se ozve sensei a říká," ale jestli prohraješ zabiju vás oba"! Jakmile to řekl tak atmosféra úplně utichla. A aniž bych stačil na to kývnout nebo souhlasit už jsem za sebou slyšel sensie jak říká, „prohrál jsi „!!!. Jakmile to dořekl tak se to stalo strašně moc rychle, sensei chvíli na to propíchl bleskovou čakrou a svou rukou Yuku. Najednou se začala Yuka rozpadat a stávali se s ní brouci kteří zaůtočili na sensie. A vzápětí puf! Sensei zmizel. Hned poté se mi něco mihlo před očima a mi došlo že ten pravý sensei je přímo zamnou a že jsem na řadě já! Ale v okamžik jak se senseiova ruka přibližovala tak mně něco srazilo. Až po chvili jsem zjistil že to je Yuka. Poté co jsme spadli oba na zem tak se před nás postavila Asura a vzdala se za nás všechny. Ale to už bylo pozdě. Sensei se jenom mihl a byl u asury, a najednou nic!. Kupodivu se nic nestalo. Celkem mně to zmátlo protože sensei byl fakt přesvědčivý. A najednou sensei začal říkat že jsme prošli. Jakmile to dořekne chvíli počkám než Yuka ze mne sleze a postavím se. Trochu udiveně na sensie koukám protože chvíli nás chtěl zabit a potom že jsme prošli to je celkem podivné. Jakmile se všichni vzpamatují tak se kouknu na senseje a zeptám se ho.“ A co bude teď“?

Zlepšení zdravotního stavu

Oběd nebyl sice nejlepším jídlem a vlastně mu ani nechutnal ale najíst se potřeboval ačkoliv přemýšlel zda to to úsilí a následná bolest každého kousku těla za to najedení stála. Opět si s bolestmi lehl na záda a snažil se usnout... Nešlo to a tak nezbývalo než bolest přetrpět. Bylo zhruba půl druhé když bolest konečně ustala a Kioshimu se ulevilo. To už se otevíraly dveře a dovnitř vstoupili muži v bílém. Kioshi je zvědavě sledoval a pomyslel si že z pohledu na ně opravdu dostává chuť jít do akce ještě víc.

Pronesli pár slov mezi které patřilo uklidnění že to jsou zkušení léčitelé a že oni nás napravovali hned na začátku poté, co nás přivezli. Poté se dva lékaři postavili každý k jedné straně Kioshiho postele a požádali aby se nehýbal ani on, ani Yamato. Kioshi se teda na jejich žádost nehýbal i když se to snadněji řekne než udělá.
Trvalo to hodinu. Hodinu nepřetržitého brnění, svědění a divného pocitu což dohromady začínalo být nesnesitelné už po první půl hodině ačkoliv to teplo které přitom cítil také bylo až relaxační. Snažil se tedy vnímat jen to teplo ale moc se to nedařilo. Další půlhodiny tedy trpěl nutkáním se počkrábat a pohnout se ale vydržel to. Co jiného mu taky zbývalo...

Když konečně skončili dopřál si Kioshi poškrábání na třech různých místech a tedy levé rameno, hruď a pravé koleno. Léčení očividně ty chlápky dost unavilo ale svoji práci odvedli překvapivě dobře. Vyléčili to nejhorší a zbylo jen pár drobných šrámů, naraženin a minimální popáleniny, které byly jen na úrovni podrážděné kůže či menších puchýřů.

Nakonec než odešli vrávoravou chůzi oznámili že můžeme už podniknout nějakou procházku po nemocnici ale jen z dohledem. To si Kioshi jen pomyslel že nepotřebuje dohled a po jejich odchodu se posadil a následně se začal pomalu stavět na nohy.

Mise stále nedokončena

Po více jak hodině, konečně dorazíme do zvučné, no úvítání nebylo nic moc.
Proč každému vadí, že je nás málo?
zeptám se sama sebe. Tak trochu jsem doufala, že misi dokončíme hned, nemám chuť se tu zdržovat, ale Daiki-sensei proti odpočinku nic nenamítal a tak jsem raději mlčela. Vydáme se do restaurace. Hlad sice mám, ale nemám vůbec na nic chuť, ne po tom co se před hodinou stalo...pořád to vidím před očima a je mi z toho šoufl, navíc se k tomu připojuje vzpomínka na onoho muže, kterého jsem zabila.
"Kayo uklidni se, bylo to buď ty nebo on...nemysli na to."
začnu si brumlat pro sebe. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.
V restauraci si objednám rámen, sice nemám chuť k jídlu, ale třeba mi ji vůně rámenu obnoví. Peněz sebou mám snad dost na to abych si mohla zaplatit jeden rámen.

Pavouci

Do háje....
pomyslím si ve chvíli kdy málem zasáhnu Itamiho.
"Promiň."
prohodím, když jsem u něj a snažím se ho chránit před pavouky. Najednou zaslechnu žuchnutí a vidím Itamiho jak se válí na zemi. Vezmu kunai s výbušným lístkem a hodím ho po pavoukovi, který si přitahuje Itamiho, v případě, že se mi pavouka podaří zasáhnout tak lístek odpálím a i když ne a zapíchne se poblíž pavouka a v bezpečné vzdálenosti od nás tak ho taky odpálím.
"Musíme rychle zmizet, zachvilku chytne celý les!"
řeknu Itamimu a Miko, po vzoru Itamiho se snažím najít únikovou cestu a zároveň se snažím hlídat ty přiblblé pavouky, nerada bych aby se k nám moc přiblížily, i když brzy bude větší problém oheň než pavouci.

Pavooooooooooooouci

Moje akce se shledá s částečným úspěchem. To shledávám značně příjemným a vyrazím ke kokonu, který se najednou ocitl skoro sám. Jsem připraven se vypořádat s tím pavoukem, pokud by si to rozmyslel a vrhl se kupředu.
Ani moje společnice se neflákají a pustí se do akce. Miko použije ohnivou techniku, kterou zapálí sítě. To se ukáže velmi účinné.
Musím si to zapamatovat nemají rádi oheň. Takže až se objeví nějaká potvora, tak se prostě schováme za Miko, pomyslím si napůl v žertu. Když jsem skoro u kokonu, tak mi těsně u ramene proletí kunai a skoro mi způsobí zástavu srdce. Čekal jsem pavouky ne že po mě někdo bude házet kunaie. Naštěstí se ukáže že to jen Kamia netrefila.
Odříznu kokon s holkou a ten spadne na zem.
Tak pojďme. Stejně si myslím, že to je jen přeměněný sensei, prolétne mi hlavou a vezmu kokon do volné levé ruky. Chystám se vypadnout stejnou cestou, jakou jsem přišel, ale nemohu pohnout jednou nohou. Podívám se dolu a všimnu si vlákna okolo kotníku. Zanadávám a v příštím okamžiku se válím na zemi a pavouk si mě přitahuje k sobě.
Na chvíli zpanikařím, nevím co udělat a udělat to dost rychle, abych neskončil jako snídaně pro pavouka. Naštěstí jsem neuvolnil stisk a v ruce mi zůstal kunai. Ohnu se a seknu kunaiem po vláknu za které mě přitahuje. Moji další akcí je že po pavoukovy hodím kunai a snažím se dostat na nohy.
Rozhlédnu se okolo a pokusím se najít nejvhodnější útěkovou cestu ideálně kde není oheň ani pavouci a rychle se k ní s kokonem vydám. Nechci tu s těmy pavouky bojovat.

Skrytá Zemská vesnice - 15:10 Pavoučí hra
Itami, Miko a Kamia

Itami vytvoří provizorní plán a vrhne e, jako první vpřed. Jeho kunaie s výbušnými lítsky proletí vzduchem. Jeden se zachytí do sítě a druhý se zabodne na plac do země.
To už Itami míří kupředu a seskakuje z větví. Křáááách.....bouchnou jeho výbušné lístky a kouř se rozprostře kolem. Pár pavouků to určitě vyděsilo, ale není to dost stále jsou takoví, kteří se blíží a nejspíše za to může i rozvibrování sítí výbuchem.
Pavouk, který má v moci onen kokon se tošku stáhl, ale je stále připraven útočit. Itamimu se daří pronikat ke kokonu.
To už je slyšet vyřčení ohnivé techniky Miko, která se zhluboka nadechne a pak začne plivat. Vystřelí pět ohnivých malých střel....tedy malých, velkých asi jako hlava dospělého člověka. Ty proletívzduchem a dopadnou porůznu po mýtině. Tím také zapálí část sítí a většina pavouků se dá na útěk před ohněm, který opravdu vůbec ale vůbec nemají rádi. To už se do toho vkládá i Kamia a hází několik kunaiů po pavoukovi, který se stáhnul, ale stále byl odhodlán bránit kokon, který si utvořil. Nicméně nějak jí asi strach rozhodil ruku, protože kunaie létaly poblíž pavouka, ale končily v zemi, nebo kmenech stromů, ale pavoukovi neublížily. Dokonce jeden málem rozsekl rameno Itamimu, ten se asi docela lekl, když mu profičel kolem ruky.
Mezitím Itami přiskočil ke kokonu a odřízl jej. Ten z těžkým žuchnutím dopadl na zem, tu holku to asi muselo docela bolet, nicméně má i jiný problém. Když chce udělat další krok a vypadnout s kokonem pryč. Jedna noha se mu nechce pohnout. Zjišťuje, že má vlákno pavouka omotané kolem kotníku a ten jej přitahuje k sobě. Itami ztrácí rovnováhu a upadne na zem pavouk jej dál stahuje.
Miko vyrazila tedy vpřed aby mu pomohla, ale chvilku jí potrvá, než se tam dostane. Nehledě na to, že oheň se docela rozhořívá po sítích.
(Popište svou další akci a na své pokusy si hodte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 16:25 Odpočinek
Eremi, Aimi a Shokiru

Oba společníci chvíli sledují Aimi a zdá se, že přemýšlejí pak nakonec Eremi pokrčí rameny.
"Hmm ale jo klidně můžeme trénovat, ale neměli bychom to přehánět, když večer nás čeká kdo ví co."
Podotkne a zády se opře o strom, aby vyčkal zdali bude jídlo, nebo hned trénink. Shokiru si s rukama na prsou povzdychne a obrátí oči k nebi.
"Theme.....fajn, tak jo no....co s váma mám dělat."
Zabručí trošku otrávěne a se zívnutím si sedne pod nejbližší strom a dá ruce za hlavu, Skoro to vypadá, jako by si tam chtěl dát šlofíka.
(Volná akce do večerního setkání.)

Skrytá Listová vesncie - 13:27 Skrytá Zvučná vesnice
Kaya

Trvalo to více jak hodinu, ale nakonec jste to zvládli. Dlouhá a úmorná cesta chvílemi jste běželi lukami a poli, když skončil les, ale nakonec jste jí uviděli. Sice na vkus některých jste se pohybovali opravdu pomalu, ale i tak cesta ubíhala rychleji, než by mohla. Naštěstí žádní další rebelové na obzoru nebyli a vy jste si mohli tedy nyní vychutnat pohled na Skrytou Zvučnou vesnici, kterou chrání středně vysoké dřevěné hradby. Už z dálky, když jste se vrátili na cestu vidíte malou dřevěnou bránu, která bude asi hlavním vchodem do vesnice.
"Vítejte ve Skryté Zvučné."
Usměje se Taiki pyšně a obsáhne rukou celou vesnici na obzoru. Už poslední půlhodinu je mu mnohem lépe a cestoval sám. Nyní se mu vrací barva úplně. Obě jeho společnice si znatelně oddychly, dkyž ví, že jsou skoro doma.
Už klidnějším tempem dorazíte, až bráně, kde stojí stráž.
"Taiki-kun, to jsou ti vyslanci? Nemělo jich být více?.....Jsme rádi, že jste se vrátili v pořádku."
Kývne jeden z hlídačů.
"Hai. Bohužel dorazili jen tihle a měli jsme trochu potíží na cestě. Až si odpočinou nejspíše budou chtít dokončit misi."
Hlídač kývne a vpustí vás dovnitř.
"Nyní se rozloučíme Daiki-sama musíme podat hlášení. Když půjdete stále po hlavní ulici najdete pěknou restauraci, kde si můžete chvíli odpočinout."
S tím všichni tři geninové zmizí do bočních ulic a převezmou sebou i vězně. Daiki-sensei zamíří k restauraci. Docela vám vyhládlo.
(Volná akce popište svůj odpočinek, než půjdete odevzdat dopis.)

Skrytá Mlžná vesnice - 14:37 Lázně
Takumi, Liu a Hayate

Nakonec se vám podařilo všem zvládnout tenhle trénink. Takumi je jasně nejlepší a nedělá mu to extra velké problémy. I Hayate a Liu však příjdou tréninku na kloub a zvládnou jej úspěšně. Sice ne tak, jako Takumi, ale i tak dobře. Oba zhruba stejně.
"Yosh, dobře jsem rád, že jste to všichni zvládli. Bude se vám to časem hodně hodit to mi věřte. Ale neusněte na vavřínech, je toho ještě hodně, co se musíte naučit a natrénovat."
Spokojeně se rozvalí sensei v lázni a s úsměvem na vás pohlédne.
"Dnes vám dávám už volno mládeži užijte si zbytek lázně a pak si dělejte, co chcete nicméně..."
Zvedne varovně jeden prst a pousměje se.
"Doporučoval bych vám však, abyste dnes šli ještě trénovat na cvičiště 2. Myslím si, že byste se tam mohli něco zajímavého naučit."
Mrkne na vás s tajemným úsměvem a zvedá se z vody.
"Tak se mějte."
Mávne na vás a za chvilku je pryč z vody a jde se dovnitř obléci. Nechajíc vás s novými informacemi.
(Volná akce, popište, jak se rozhodnete a co učiníte.)

Skrytá Listová vesnice - 8:20 Osudové chvíle
Narim, Yuka a Asura

Sekundy odtikávají velice v nepříjemném tempu. Asura stojí, jako opařená a nemůže uvěřit tomu, co chce sensei udělat a Yuka té dle všeho z pod brýlí stékají první slzy zoufalství, ač to může vidět, jen sensei. Ryoshi sensei, jen letmo pohlédne na Narima a jeho tvář je stále stejně tvrdá a děsivá.
"Dobrá tedy, ale když vyhraju zabiju vás oba."
Řekne ledově až z toho mrazí. Ale kromě toho se vůbec nepohne ale Narim stejně ucítí mrazení v zádech a uslyší, jak za jeho hlavou praská blesková chakra.
"Prohrál jsi."
Ozve se mu ledový hlas kousek za zády. A právě v tu chvíli vám to dochází. Sensei musí mít ještě jednoho stínového klona. Buď je to ten, který stojí Narimovi za zády, nebo ten, který lečí u Yuky, tak či tak nebezpečí smrti je pro oba blízko, protože i jeho stínový klon bude silný.
"Nevzdali jste se, tak zemřete!"
Zaburácí hlas senseie a závan větru v zádech napoví Narimovi, že jeho ruka se pohnula kupředu a brzy mu narazí do zad a kdo ví, co potom blesková chakra napáchá.
"Yamate!"
Zakřičí Asura zoufale. A pak se seběhne vše docela brutálně rychle. Sensei, který klečí u Yuky bodne prsty ruky kupředu až se chakra zableskne. Ruka projede hlavou Yuky, jako nůž máslem. Ale pak. Yuka se začne rozpadat a stávají se z ní brouci, kteří začínají lézt po Ryoshim-sensei.
"Mushi Bunshin?"
Podiví se, ale to už je pozdě. brouchi jej obklopí a ona padne k zemi a ......puf rozplynul se jeho klon. V tu samou chvíli, co vidíte tohle se přibližuje po milimetrech velkou rychlosti Narim nemá v podstatě šanci se tomu vyhnou, ale to koutkem oka zahlédne, jak se mihne vzduchem z jednoho stromu tmavá čmouha, vše se odehrává v rámci sekund a je to načasované jen tak tak. Nejspíše byl chviličku i druhý Ryoshi-sensei zaskočen tím, že se Yuka rozplynula, takže bááác......šmouha narazila zboku do Narima a srazila ho k zemi o kus dál, takže dopadli oba nedaleko Asury, která se konečně vzpamatovávala z toho šoku. Byla to Yuka, kdo byl ve skrytu a srazil Narima do bezpečí. Sensei na vás mírně udiveně hledí ale v ruce se mu stále blýská blesková chakra a má v plánu vás nejspíše dorazi. Yuka je docela vyčerpaná a ztěžka oddechuje, a snaží se dostat z Narima zpět na nohy, Narim je na tom lépe ale trochu ho bude zpomalovat Yuka, než se zvedne.
"Nečekal jsem, že bude umět hmyzího klona."
Podotkne klidně Ryoshi-sensei, ale stále vypadá dost tvrdě a pak...postaví se před své společníky Asura s rozpřaženýma rukama od sebe, v ochranném gestu na ty dva.
"Yamete!"
Zakřičí a prudce dýchá.
"Yamete. Vzdáváme se a uznáváme svou pořádku."
Vydechnu už trošku ochraptěle za vás všechny a dívá se jakš takš odhodlaně na senseie. Jeho výraz se vůbec nezměnil.
"Na to už je pozdě."
Rozběhne se kupředu. Je rychlý hodně rychlý vypadá to, jako by se skoro jen mihnul a tu krátkou vzdálenost k vám překoná během pár sekund. Ruka mu stále nebezpečně blýská chakrou. Rozmazaný obraz se vám zaostří opět až u Asury, která pevně odhodlaná stojí, aby vás ochránila vlastním tělem. Rychlý nápřah senseiovy ruky a...........Chakra na jeho ruce vyhasla jen milimetr od Asuřiny hlavy, což asi nikdo ani nepostřehl v té rychlosti a místo smrtícího úderu.....cvrnk ukazováčkem oné ruky do Asuřina čela, která zmateně zavrávorala a kecla si na zadek mezi vás. Senseiovi se rozlil po tváři spokojený a přátelský úsměv a narovnal se v zádech a dal ruce v bok.
"Gratuluju!.....Právě jste prošli mým úvodním testem."
Zeširoka se usmívá a už nevypadá vůbec hrozivě.
"Geninové, kteří jsou v mém týmu si musí uvědomit, že splnit misi není ve světě Shinobi všechno. Schválně jsem vás postavil do bezvýchodné situace, abych si otestoval vaši reakci, kdybyste se vzdali hned uspěli byste také. Ani jsem vlastně neočekával, že mne takto příjemně překvapíte. Tím, že jste jeden druhého chránili s nasazením vlastního života, abyste zachránili život svého společníka, jste prokázali, že jste hodní být Shinobi."
Zvedne ukazováček v důležitém gestu.
"Ve světě Shinobi jsou ti, kteří porušují pravidla a nařízení, nebo se odchýlí od mise, považování za odpad, ale ti, kteří opustí své přátele a nechají je umřít jsou mnohem horší, než odpad. To si pamatujte."
Pokývne hlavou.
(Popište vaši reakci na celé zbylé dění.)