Andor.cz - Dračí doupě online

Pavouci, proč pavouci?!

Postupujeme pomalu a obezřetně, sledujeme okolí a postupně se výkřiky přibližují. Brzy uvídíme důvod výkřiků. Zamračím se a přeběhne mi mráz po zádech.
Bezva...pavouci, proč zrovna pavouci? Proč to nemůžou být třeba motýli?
přemýšlím a ani nevím proč mě napadli zrovna motýli, ale ok. Itami se ujme vedení, za což jsem mu vděčná.
“Jo to je dobrý nápad, a ajk řekla Miko, my tě budeme krýt.“
odsouhlasím oba nápady. Miko na nějakého z pavouků použije ohnivou techniku a já si připravím kunaie s výbušnými lístky a pokud by se nějaký pavouk blížil k Itamimu, tak bych ty kunaie po tom pavoukovi hodila, jinak skočím dolu s Itamim a prostě ho kreju a hlídám. Po případných útočnícich, pokud mi dojdou kunaie, tak házím shurikeny. Momentálně nemám žádnou techniku, která by je mohla zahnat a genjutsu se mi znovu používat nechce.

Záchrana Yuky

Chytili jsme sensei , bezva aspoň něco se nám povedlo . Ale jak se ukázalo radoval jsem se předčasně. V okamžiku snseij zmizel a zbylo po něm jen dřevěné pouta . Než jsme se stihli vzpamatovat tak sensei stáhnul Yukou dolu pod zem tak že ji nešlo vidět nic než krk a hlava. Jakmile se sensei ukázal tak namířil svou ruku na hlavu Yuky a řekl ať se vzdáme nebo ji zabije. Stalo se to tak rychle že všichni jsme se celkem zděsili ale nejvíc se musela vyděsit yuka .Přece jen ona byla po krk v zemi a mířil na ní sensei svou rukou.
Nastala chvilka ticha a já si dam věci do pořádku . Ale jak se snažím něco vymyslet všechno padá s tím že to nedokážu nebo nezvládnu .Tak už je tu jenom jedna možnost, musím nastavit svou hlavu za náš tým. Napůl vyděšeny a napůl už uklidněny se pomalu otočím a kouknu na sensie který pořad míří svou rukou na Yuku. Jak mile se otočím tak řeknu senseiovi ať ji nezabiji , a ať jsi místo toho dá souboj semnou a kdiš prohraji, jakože nejspíš jo tak ať tu ruku namíří na mně. Chvíli počkám a potom uskočím bukem a počkám na sensie jak na to odpoví.

Pavouci

Shodly jsme se že půjdeme a tak jsme tedy vyrazily. Skákaly jsme z větve na větev a brzy jsme se dostaly na místo odkud bylo slyšet ten křik. Vlastně tam bylo i vidět kdo a proč křičel. Je tam jedna dívka kterou omotává pavouk sítí a vypadá to že si jí chce dát k obědu. "Fuuuj, pavouci". Tělo se mi zatřese odporem.

Nikdy jsem neměla pavouky ráda, jsou vážně hnusní. A tady to vypadá že je jich více a dokonce jsou i dost velcí, což mně zneklidňuje ještě víc. Snažila jsem se něco vymslet, protože nám evidentně nezbývalo moc času. Naštěstí přišel Itami s plánem. Sice s prostým, ale vyjít by snad mohl. Podívám se na Kamiu a pak zpět na Itamiho. Zrovna se vrhl do útoku. "Měly bychom ho krýt". Řeknu Kamie a skočím o pár větví níže. Rozhlédnu se a pak složím pečetě.

Katon: Housenka no Jutsu - Živel oheň: Technika bájného ohnivého fénixe. Použiji na toho pavouka který obaloval dívku (nebo na nějakého který bude poblíž) svoji techniku, doufaje že bude úspěšná. Ať už ano nebo ne, vytáhnu své saie, pevně je stisknu a připravím se. Pokud by bylo třeba, okamžitě bych vyrazila Itamimu na pomoc.

V lázních

Stál jsem na hladině vody a tiše jsem sledoval jak si vedou moji kolegové. Jako první na to šel Takumi. Pak byl na řadě Hayate a pak já. Z nás tří byl Takumi nejlepší a já nejhorší. Sotva jsem si sedl na hladinu a vytvořil klona, hned jsem byl ve vodě. Samozřejmě jsem byl naštvaný, ale.. snažil jsem se to na sobě nedávat znát. Vynořil jsem se a podíval jsem se na senseie. Řekl ať to zkusíme znovu a tak jsme ho poslechly. Jenže ani tentokrát to nebylo nic platné. Postupně jsme všichni tři znovu zahučely do vody. Nezbývalo nám nic jiného než to zkoušet znovu a znovu. Po docela dlouhé době se začaly dostavovat výsledky. Sice to ani u jednoho z nás nebylo perfektní, ale změna, byť minimální znát byla. S tím jsem se ale já nespokojil. Znovu jsem si sedl na hladinu a zavřel jsem oči. Pokusil jsem se uklidnit a koncentroval jsem chakru. Pak jsem složil pečeť a vytvořil klona. Snažil jsem se abych tentokrát do vody nespadl a nebo abych na hladině vydržel aspoň o něco déle než při předchozích pokusech.

Les, cesta do Zvučné

Taiki odkývně, že můžeme pokračovat, je na něm však vidět, že toho má plné zuby. No neidvím se mu mě je taky dost blbě a mám co dělat abych tu nevyhodila obsah svého žaludku...a moc tomu ani nepomohou holky, které dorazily.
To je fakt skvělý a dřív přijít nemohli nebo co?!
pomyslím naštvaně, daly si opravdu na čas. Zamračeně je sleduji. Taiki je představím, nejradši bych tady řekla nějakou ošklivou poznámku, ale raději to spolknu.
"Kaya."
řeknu jen. Příjmení znát nepotřebujou. Já se vydám za senseieme, hned jak vyskočí do větví, nelíbí se mi, to volné tempo, protože je moc pomalé a vracejí se mi vzpomínky na to, že jsem dnes musela zabít a navíc mi není dobře z toho se stalo před chviličkou.
Sakra nemůžeme trochu přidat?
zeptám se sama sebe, ale nahlas to raději neřeknu.
Celou dobu jsem zticha, nemám co bych povídala a do řeči mi stejně není. Až se vrátíme zpět do Konohy tak mám v plánu zajít pro rámen a donést ho klukům do nemocnice a pak plánuji trénovat chození po stromech až do úplného vyšťavení...

pavouci

Postupujeme pomaleji, ale blíž k výkřikům, které se ozývají. Podle hlasu je to nějaká žena a nepletu se. Brzy uvidíme co se vlastně děje. Jeden z místních velkých pavouků si právě balí nějakou dívku k svačině.
Proč se nechala chytit? Do téhle oblasti nemá nikdo přístup dokud to není shinoby. Mohl by to být sensei, kterému se zdálo, že to máme moc jednoduchý, napadne mě. Mezi částmi pavučin jsem zahlédl něco co by mohli být další pavouci.
Je jich tu víc. A není moc času, pomyslím si a připravím si dva kunaie s výbušnými lístky.
Uděláme bordel, popadneme ji a vypadneme, obrátím se k dívkám. Dosud žádná z nich neprojevila zájem tuhle skupinu vést, tak jsem se rozhodl to tentokrát udělat já.
Vrhnu oba kunaie, tak aby se zabodli dál od zamotané dívky. Nechci, aby je výbuch zasáhl jen, abych je vystrašil. Pokud se pavouci dají na ústup tak jsem dosáhl čeho jsem chtěl. Ještě než kunaie dokončí svůj let tak si připravím shurikeny.
Jdu na to, kývnu na holky a výbušné lístky odpálím. Sleduji hlavně pavouka, který je u dívky. Pokud se nedá na útěk nebo se pokusí si vzít kokon sebou, tak po něm vrhnu shurikeny a vyrazím kupředu.
Pokud se na útěk dal, tak taky vyrazím jen opatrněji.
Mezi přeskoky si připravím kunai. Musím si dát pozor, abych se sám nezamotal do sítě a případně, abych měl po ruce způsob jak se osvobodit.

Odpočinek?


,,Nooo... Uvidíme..."
Zatvářím se zamyšleně.
,,No, ale tak... Chcete jít do vesnice? Nebo se najíme tady někde?"
Zeptám se, abych zbytečně nevybalovala ty věci z báglu.
,,A... Co máte v plánu? Mohli bychom chvilku trénovat."
Usměji se a prosebně se na oba dívám.

Skrytá Listová vesnice - 16:20 Volno?
Eremi, Aimi a Shokiru

"Skutečná akce tohoto typu bude samozřejmě mnohem těžší, ale pro začátek....dobrá práce."
Složí ruce k sobě v pečeti a s pufnutím zmizí v oblaku kouře. Nejspíše má i jiné věci na práci.
"Zajímavý výkon."
Ozve se z jedné z vyšších větví, kde sedí Leira-sensei a houpe nohama.
"Dnes máte do večera volno odpočiňte si a.....ymmmm.....v 19:00 se sejdeme u hřbitova."
Podotkne vážně a tajemně a také se vzápět rozplyne, jako pára nad hrncem.
"Theme.....ah....někam se trmácet večer, to bude ale otrava. Ale to jídlo beru."
Vzdychne Shokiru otráveně nad novým úkolem a Eremi se zatváří trošku zamyšleně.
"Se sváčou nemám problém, ale co po nás může senseika chtít, takhle navečer?"
Podotkne onu otázku a začne se loudat zpáky lesem směrem k vesnici.
(Do 19:00 volná akce.)

Akce? Úspěch!


Mé překvapení vyšlo, ale jakmile mě Eremi málem zasáhne, tak jen tak tak stihnu složit své pečetě. Ale... Cíl stále uniká až pak...
,,Shokiru!"
Vyhrknu, když postavu chytil. Když pak postava sundá kápi, tak vyvalím oči a dívám se na Hyuugu, který stojí před námi a gratuluje nám.
,,Takže... Jsme uspěli?"
Mírně rozpačitě se zeptám ,kouknu na kluky a začnu se usmívat.
,,Jahooo! Máte hlad?"
Vřísknu a začnu se smát, sundám ze zad batoh, ve kterém jsem měla připravené jídlo.
,,Nečekala jsem, že to bude takto rychlé."
Dodám, ale jsem ráda... I když to bylo docela o fous, kdyby Hyuuga viděl Shokira, tak jsme v pytli.

Skrytá Listová vesnice - 16:16 Honička
Aimi, Eremi a Shokiru

Vyrazili jste kupředu za onou postavou, ve snaze ji zastavit. Shuriken se zabodnul do stromu nedaleko a tak jset yvrazili. Shokiru po levé straně. Eremi po pravé a Aimi uprostřed. Ta však neváhala a nechala místo sebe jen obyčejný klon a rozhodla se nadběhnout.
Běželi jste všichni rychle dál, dlouhými shinobi skoky a zdálo se, že vám váš cíl uniká až.
"Nande?! Shimata!"
Vyhrkne zahalená postava a prudce zabrzdí, když se před ní zjeví Aimi, která jí nadběhla. Shokiru se ozýval někde zezadu s výkřikem ať jdete dál, že vás dožene, protože už mu nějak dneska došel trošku dech. Tedy nejspíše, pokud nemá zalubem něco jiného.
"Hááááá Juuken!"
Ozve se z výkčikem Eremi, který dohnal soupeře.
"Kso!"
Jen tak tak uskočí soupeř, před jeho útokem bokem a Eremi jen tak tak mine Aimi, která právě složila ruce do pečetí a vystřelil kupředu, její stín.
"Kagemane no jutsu?"
Podiví se soupeř a salty vzad se od ní vzdaluje a snaží se udržet dostatečnou vzdálenost, aby ho nechytila. A pak....tyyyyyuuuuuu......zahalená postava se zarazí v pohybu.
"Nande?!"
Rozhlédne se. Ne Aimi nechytila soupeře, do kagemane, ale....okolo jeho rukou a nohou se ovinují stínové nitě.
"Kage Nui úspěch."
Oddychne si Shokiru z vyšší větve někde za zahaleným. Zdá se, že to měl celé naplánované. Dotyčný mírně pohodí hlavou a spadne mu kápě.

Ohalí se jeho vzhled a je vidět, že je to Hyuuga, což nejvíce udiví Eremiho, a také má vaší čelenku.
"Gratuluji vám mladí Geninové máte mne. Leira-sempai na vás musí být pyšný....a ty mladý Naro měl jsi štěstí, žes zrovna stál v mém slepém bodu, jinak by to tak lehké nebylo."
Shokiru si úlevně oddechne a kecne si na větev. Jeho nitě se rozplynou a ztáhnou zpátky a Hyuuga si dá ruce v bok.
"Jsem Hyuuga Tasu mládeži a jsem tu, abych vám pogratuloval k úspěšnému splnění tohoto tréninku, kterým si vás Leira-sempai chtěla otestovat. Uspěli jste na výbornou. Celé dění sledovala a já také svým Byakuganem."
Objasní vám s úsměvem.
(Volná akce.)