| |||
Mise? Dívám se na postavu, která se nám začne vysmívat... Já si z toho nic nedělám, zachovávám chladnou hlavu a když odskočí, tak uhnu Shurikenu a vyrazím za tou postavou... Kluci by se mohli rozprostřít kolem, abychom měli větší šanci... Vytáhnu si shuriken a když se postava nedívá, tak mu ho mrštím do zad. ,,Hlavně se nenechte vytočit." Zadívám se na kluky a pokračuji. Počkám si a vytvořím za sebe náhradu, která bude pokračovat ve stíhání a já se odpojím a nadběhnu té postavě. Budu připravena na střet a na případné Kagemane no jutsu nebo Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy) . Uvidíme, ale teď je hlavní nadběhnout té postavě. |
| |||
Během práce se snažím všímat si dění kolem mě. Postřehnu, že se sensei baví s tím mužem, který nás obeznámil s náplní naší práce. O čem se spolu baví mi bohužel není známo. Mohu jen hádat, avšak co je možná nejpravděpodobnější je důvod této zkázy. To, co mě zajímá nejvíce je to, zda-li šlo o věc přírody nebo něčí síly. Něco mi však říká, že se to dozvím. Další věc, které jsem si všimla je, že mě Ariaki přestal sledovat. Bylo to fakt otravné. Přesto si uvědomuji, že týmová práce je velice důležitá. Nicméně byla jsem vychovaná k tomu, abych mířila vzhůru sama pomocí svých vlastních sil. Ne s něčí pomocí. Zhruba po půl dvanácté se vesnicí rozezní zvuk gongu, oznamující čas obědu. Všichni se shromažďují doprostřed vesnice, kde se nejspíše nachází dlouhé stoly s obědem. Sensei na nás s klidnou tváří pokývne a jde k jednomu ze stolů. Jeho tvář je klidná a vyrovnaná, ale řeč těla prozrazuje neklidné myšlenky. Posadím se nedaleko něj mezi ostatní vesničany. Jídlo není žádný kuchařský skvost, ale důležité jsou živiny jež obsahuje. Naložím si na talíř tolik aby mi to stačilo a dostatečně posilnilo. Snažím se zachytit aspoň útržky tichých hovorů, které mezi sebou vesničané vedou. Rozhlížím se po vesnice. I s maximálním pracovním nasazením práce určitě nebude hotova ještě dnes... |
| |||
Lázně Spokojeně jsem seděl ve vodě a užíval si odpočinku. Po té úmorné práci na poli to přijde vážně vhod. Takumi i Hayate byli také v klidu a tak mou relaxaci nikdo nerušil. Dokonce ani sensei nic neříkal, jen tiše seděl a užíval si. To mi přišlo trošku zvláštní, protože o tréningu nepadlo zatím ani slovo, ale budiž. Dokud je ticho tak ho nebudu rušit. S úsměvem na tváři jsem si užíval horké vody a toho klidu. Až pak asi po půl hodině sensei promluvil. Sednou si na hladinu. To by nemělo být těžké. Pousměji se a stejně jako moji dva kolegové si i já sednu. Zatím to jde bez problému. Tak nějak jsem ale tušil že to nebude všechno a můj odhad sensei po chvíli potvrdil. Vytvořit klona aniž bych zahučel dolu. No tak to bude už těžší. Řeknu si a podívám se na své dva kolegy abych zjistil jak na tom jsou oni. Pak se začnu soustředit na svůj vlastní výkon. V sedě se narovnám a pokusím se uvolnit. Zavřu oči, složím pečeť a pokusím se vytvořit svoji kopii. |
| |||
Průzkum situace Povzdechnu si a dál už nic nenamítám. Já mám spíš jen strach, abych neztratila kontrolu...může se stát cokoliv... Vydám se tedy za Itamim a dávám pozor na okolí aby na nás nic nevyskočilo, nebo spíš aby nás to nepřekvapilo. Doufám, že Miko půjde s námi... zapřemýšlím při průzkumu situace. |
| |||
Čas oběda Arisu Otřu pot z čela, když slyším gong na oběd. Mírně si ještě odfouknu a pohlédnu na odvedenou práci. "Nic moc teda." Zabručím pro sebe, protože mám pocit, že jsme se prakticky nehli. Od chvíle, co se Arisu na mě dívala tak divně a nevraživě, jsem si jí přestal nějak více všímat. Nyní vyrazím na oběd, jak nás zvou. Klidnými kroky projdu vesnicí až do jejího středu, kde je onen velký stůl. "Páni tu je lidí." Brouknu pro sebe a sleduji stůl, který praská ve švech. Vyhlédnu si místo poblíž Edaie-sensei a usednu za lavici. Pak si naberu sladkou rýžovou kaši a začnu jí pojídat. Překvapí mne, jak je dobrá. Při jídle se snažím také pochytit, o čem se vesničané baví, třeba bych mohl zjistit, co se tu stalo, že je třeba tolik stavění. Jídlo zapíjím vodou a nepřecpávám se moc, protože přece jen nechci být stejně těžký, jako ten pytel cementu. "Táááák a po dobrém obědě další lopota." Uvědomuji si pro sebe, ale nevadí mi to, beru to, jako příležitost zesílet. Spíše mne tíží, že jsme v týmu jen dva. |
| |||
ÚTOK NA SENSEiE Jakmile sem vyřídil svůj rychlý plán vyběhl jsem a použil sharingan a zaůtočil na senseie Dainamikku Entorī zatím co Asura měla vpadnout sensei do zad a ukončit to. Jak jsem vyskočil a použil Dainamikku Entorī skoro jsem senseie zasáhl ale sensei mě předběhl a ve vzduchu mě chytl a roztočil se se mnou. V pulce otočky mně sensei pustil a já jsem letěl přímo na Asuru . Takže nám plán nevyšel . „kruci“ povzdechl jsem si. Koukl jsem se na senseie a na Yuku a zamyslel jsem se. „Yuko dostaň se sem“. Zatím co se Yuka dostávala sem za námi vysvětlil jsem Asuře svůj druhý plán. „Až se dostane Yuka sem použiju Katon Gouykayuu no Jutsu a zakryju tím Yukinin útok a taky ten tvůj ale jedna z vás musí myslet na to že sensei vyskočí do vzduchu nebo odskočí dostran , potom musíme senseie dostat společně a najednou jasné“. Počkáme až se yuka dostane sem a zdělím jí svůj plán . Jakmile ji to řeknu a ona na to kývne vykročím o pár kroků vpřed a použiu Katon Gouykayuu no Jutsu , a jak mile ty dvě použijí svůj útok tak vyběhnu a řeknu jím ať dou za mnou. |
| |||
Zastavení Chystám se zrovna vyrazit když mě zastaví Kamia. Poslechnu si co mi chce říct i když to považuji za zbytečné. Ať je to jakkoliv tak to nezjistíme když tam nepujdeme. A nikdo tam nechtěl naběhnout nejlepší se bude držet ve větvích a ukrýt se v koruně, odpovím Kamie. Neměl jsem v plánu skončit jako něčí jídlo i když jsem to možná nevysvětlil. Na vysvětlování není čas. Jdeme nebo může být pozdě. V takovýhle situacích není čas se posadit a probrat taktické plány. Prostě dělejte co umíte a budeme v pořádku, kývnu na ně a setřesu Kamiinu ruku. Možná se dá říct že jsem moc hodný na to, abych něco takového přešel. Tedy bez toho, abych si alespoň ověřil jestli to není opravdu vážný. Vyrazím a několika skoky se dostanu k vyšším větvím, Tady je postup pomalejší a některé větve mohou být zrádné, takže to zpomalí postup, ale jsme více skryti před zraky zdola. |
| |||
Cesta Pokračujeme v cestě s lehkou změnou směru. Nevím jak dlouho cestujeme, ale je mi to jedno. Jen přemýšlím nad tím proč nás sensei poslal do oblasti, která je pro geniny mnohem nebzpečnější než pro "vyšší" shinobi. Zaslechneme křik, jak někdo volá o pomoc. Zastavíme. Chytnu Itamiho za rameno. "Počkej, může to být past, kteoru si na nás sensei nachystal a nebo tohle je to co máme udělat zachránit toho někoho." řeknu Itamimu potichu. Rozhodně je nesmysl tam prostě naběhnout, když nevíme co se tam děje. "Když už to půjdeme zjistit tak bychom měli mít připravený nějaký plán, na útěk nebo tak něco." prohodím, ani sama pořádně nevím jaký by ten plán měl být, nebo spíše jak by měl vypadat. |
| |||
Konec boje? Se dvěma klony a vlkem vyrážím do boje, kupodivu nukenina zasáhnu do stehna dvěmi shurikeny, ale on mě málem taky sejmul a to dokonce mým fuuma shurikenem...jo, kdyby mě trefil mohla sem být mrtvá, opět, ale nejsem. Můj útok způsobil přesně to co jsem potřebovala, odvedl pozornost od Taikiho, který nukenina sundal...a...nechal jeho tělo vybuchnout...vytřeštěně sleduji kusy těla, které se rozletěli všude kolem, zvedá se mi z toho žaludek. Na první den je toho až moc... pomyslím si. Do mysli se mi vkrade zpět vzpomínka na...moje první zabití. Při boji jsem tuhle myšlenku musela odsunout stranou....Stojím na větvi neschopna se pohnout, v obličeji jsem hodně bledá a rozhoně to vypadá, že každou chvílí hodím šavli. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Pořádně jsem ani nevnímala co se právě teď stalo, jen je jasné to, že sensei zachránil Taikimu zadek. Na senseiova slova jen mlčky kývnu. Otočím se ke kusům těla zády. Chvíli trvá než to rozdýchám, když jsem jakš takž v klidu tak se vydám pro svůj fuuma shuriken. Sbalím ho a uklidím zpět do brašny. Podívám se na Taikiho. "Díky." řeknu k němu a na mé tváři mohl zahlédnout i náznak úsměvu. "Můžeme pokračovat, nebo si odpočineme?" zeptám se jak senseie tak Taikiho. |
| |||
Pokračování Kamia souhlasí s lehkou změnou směru. Bojí se toho že by se ta stonožka vrátila víc než já. Já žiju v představě, že se zvíře vyhne něčemu co ji zraní. Miko nic neřekne a tak to vezmu jako souhlas a vyrazíme na cestu. Kamia poznamená že ani nevíme co tu vlastně máme dělat. A nebo nemáme. To je pravda že nám sensei vlastně nic neřekl. Jen že tu budeme trénovat, pomyslím si. Zavrtím hlavou, abych si ji pročistil a dával větší pozor na okolí. Nemyslím si že ty ta stonožka byla to nejhorší co nás tu může potkat. Taky to není cvičiště pro genniny, ale vyšší ranky, pomyslím si. Najednou zaslechneme někoho volat o pomoc. Dopadnu na nebližší větev a zastavím. Co je tohle? Neměli jsme tu být jen my? Co tohle znamená? Pomyslím si a podívám se na holky. Nevím co si o tom mám teď myslet. Pujdeme se podívat. Pokud to bude nějaké zvíře napodobující člověka, tak se mu můžeme vyhnout, řeknu holkám a vyrazím za hlasem. Pokud to byť jen náhodou je jiný tým co sem byl vhozen jako my, tak bychom si mohli vypomoct. Držím se pořád ve větvích a snažím se dávat pozor jestli v cestě není nějaká past jako třeba pavučina. Pro jistotu mám kunai v ruce. |
doba vygenerování stránky: 0.1873779296875 sekund