Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Listová vesnice - 14:32 Nemocnice
Kioshi a Yamato

Ztrávíte více než hodinu odpočinkem a spánkem. Nutno říci, že moc lépe vám není. Stále vás všechno bolí a spáleniny nepříjemně svědí. Je to....no řekněme, že docela flustrující a nepříjemné onen pocit beznaděje a nevědění toho, co je se zbytkem vašeho týmu. Tedy né, že byste měli až takovou starost o Daikiho-sensei, ale přece jen Kaya? Ne ve vašich očích rozhodně není slabá. Přece jen dle všeho zvládla onen útok při kterém vy jste málem umřeli, ale i tak. Starosti jsou na místě, přirostla vám nejspíše více či méně za ty dva dny k srdci a navíc byste rádi dokončili misi, jako tým, což asi nebude jen tak možné.
Oběd jste měli krátce po odchodu zdravotní sestry, který vám přinesl jeden medik. No nemocniční strava docela ušla ale těch sil, které jste museli vynaložit, abyste snědli i tu hloupou ovesnou kaši, kterou jste dostali? No škoda mluvit. Hezky vás zase rozbolala každá píď vašeho zřízeného těla, aby vám připomněla, jak zle na tom jste.
Už je skoro půl druhé a bolesti konečně ustoupily. Možná za to může ta kapačka, kterou máte zavedenou do ruky, asi jsou tam i mírné sedativa. Ještěže tak, jinak by to bylo asi docela nesnesitelné.
S klapnutím se otevřou dveře a první vstoupí muž v bílém oděvu, následován dalšimi třemi osobami. Dva muži a jedna žena. Všichni v bílých pláštích. Ano nemoc bílých plášťů doléhá i na vás při pohledu na ně byste nejraději byli už zase někde v akci. Ale máte snad na výběr?
"Zdravím vás mládeži. Jsme tady, abychom vás dali více dokupy. Jsme tým zdejších cirurugů, kteří mají docela dost praxe, nemusíte se tedy bát. Navíc právě my jsme vás dávali dokupy, když vás přinesli."
Pousměje se muž. Je to už dospělák, ale stále z něj srší mladický elán a zase tak starý být taky nemůže. Ostatní na tom budou dle všeho podobně. Muž, který mluvil a žena přistoupí k posteli Yamata, každý po jednom boku a zbývající dva muži udělají to samé ale u Kioshiho postele.
"Teď se prosím nehýbejte, než skončíme. Bude to chvíli trvat, ale pokusíme se uzdravit vaše těla, co nejvíce, abyste mohli, co nejdříve odejít a vrátit se k shinobi životu."
Vztáhnou nad vaše těla všichni své ruce dlaněmi dolů a je vidět, jak se soustředí.

Jejich ruce začnou zeleně zářit a vás zalije blažené a úlevné teplo, které se přesouvá společně s jejich rukama. Cítíte, jak bolest ustupuje, a jak vás jejich lékařské techniky léčí. Tělo vás z toho docela brní a zůstává vám takový divný pocit, který vás ponouká, abyste se poškrábali, i když víte, že nyní opravdu nemůžete, jinak by mohli lékaři udělat chybu. Vydržíte to, více než další hodinu v podstatě ležet bez hnutí, kdy vás čtveřice léčí. Pak jejich ruce pohasnou a techniky ustahnou.
"Uh..."
Ozve se od nich jednohlasně. Muž se opře o Yamatovu postel a žena se musí přichytit stojanu infůze. Zdá se, že jim to vzalo hodně chakry a makali na vás, jak jen mohli. Dva muži u Kioshiho na tom jsou podobně. Jeden se zhroutil do židle, u jeho postele a druhý se přidržuje s přerývanými oddechy nočního stolku.
"Yosh. Pro tuhle chvíli hotovo. Více, vám teď nepomůžeme.....nejhorší popáleniny jsme vyléčili....taky jsme zmírnili největší modřiny a podlitiny, nebo jiná vážnější zranění. Měli byste nyní mít jen popáleniny nejlehčího stupně, nějaké naraženiny a modřiny, ale už to nebude tak strašné. Každopádně se ještě musíte nějakou dobu šetřit a dnes zůstanee v nemocnici dříve, jak zítra vás, k vašim rodinám nepropustíme. Můžete na menší procházky po nemocnici, ale žádné hlouposti a....pokud možno s dohledem...a....abych nezapomněl k večeru se na vás příjdou podívat vaše rodiny."
Vyloží léčitel, který mluvil i předtím a s pokývnutím se rozloučí. Mírně vrávoravě všichni čtyři vycházejí z vašeho pokoje a jdou sinejspíše odpočinout.
Co se vás týče, cítíte se již mnohem lépe, určitě o hodně lépe, než předtím. Když se posnažíte a nebudete spěchat budete nejspíše i schopni pohybovat se po pokoji, nebo podniknout menší vycházku třeba na záchod, ale nic závratného to nebude. Těla ač jim bylo pomoženo na tom ještě nejsou úplně ok.
(Volná akce v rámci nemocnice.)

Skrytá Listová vesnice - 12:10 Do Zvučné vesnice
Kaya

Daiki-sensei svázal vašeho zajatce, který je stále mimo sebe. Taiki se mezitím zvedl a pomalými vrávoravými kroky se vydal k vám. Zdá se, že je stále trošku otřesen tím, co jste zažili. Ano sice se zdá, že je zkušenější o trošku než Kaya, ale i tak je to pořád jen Genin a mladý kluk. Prohrábne si s pomalým nádechem blonďaté vlasy.
"Můžeme...můžeme pokračovat..."
Vydechne trhaně. Daiki pohlédne jeho směrem.
"Bude to tak nejlepší. Může jich tu být více."
Pokývne hlavou a pak.....ššššust......ššššust....mihne se korunami jeden stín a hned po něm druhý. Během chvilky stojí obě nové postavy po bocích Taikiho.

Jsou to dvě dívky vypadají docela podobně jedna druhé. Je možné, že by byly sestry? Ta trošku vyšší s chundelatým zvířátkem, kterým je opravdu velká myš, nebo snad krysa....ano přesně tak, na rameni podepře Taikiho z jedné strany a vezme si jeho ruku okolo ramen.
"To jsou....Airi-chan a Nayu-chan zbytek mého týmu."
Usměje se Taiki a děkovně Airi kývne. Ta se jen mírně pousměje.
"Yosh pokračujeme tedy."
Kývne Daiki-sensei a hodí si vězně přes rameno a hned pokračuje skokem do koruny. Airi, která pomáhá Taikimu jej hned následuje a Nayu na sebe nenechá taky dlouho čekat. Všichni udržují volnější tempo dle všeho již nemůže být zvučná vesnice moc daleko. Stejně určitě každému vrtá hlavou, proč zde mají odbojáře, kteří se snaží být mimo vesnici. Nu možná to brzo zjistíte.
(Volnější akce, popište cestu do Skryté zvučné a případné pokusy a rozhovor s někým z přítomných.)

Skrytá Zemská vesnice - 15:07 V nebezpčí?!
Miko, Kamia a Itami

"Souhlasím musíme pomoci, pokud nás někdo potřebuje."
Kývne horlivě Miko a pak se mírně začervená.
"Budu vás krýt."
Podotkne váhavě, ale pak už vyrážíte kupředu. Není čas váhat. Není čas přemýšlet příliš dlouho. Každá minuta může být drahá a co hůře v této divočině hlavně osudná.
"Áaaaaa......néééé pomooooc prosííím!!!!"
Ozývá se stále zřetelněji vyděšený dívčí nářek, když se blížíte. Všichni tři přistanete na jedné z větví v koruně stromu jen nedaleko od místa, odkud šel křik. Očima propátraváte celou oblast a pak to uvidíte.

Vyděšenou dívku zamotává nějaký odporný pavouk do své pavučiny. Skoro to vypadá, že snad ani nemůže být Shinobi.
"Nenene!!! Prosím nech mě....!"
Vzlyká a z očí se jí kutálejí slzy, jako hrachy. Okolí je polepené částmi sítě pavouka a dokonce se vám zdálo, že jste zahlédli ještě nějaké jeho druhy poblíž.

Pavouk pracuje neuvěřitelně rychle a dívka mizí v pavučině.
"To nééééé! Já nechci umřít!"
Křičí a vzlyká, snaží sebou házet, ale není jí to nic platné, protože pavouk pokračuje neúprosně dál.

Po další necelé minutě je z ní krásný lepkavý zamotek, který pavouk asi brzo s chutí začne svačit. Je to teď nebo nikdy čas vám totiž právě vypršel!
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 8:16 Tvrdý trénink
Narim, Yuka a Asura

Bolestně se Asura a Narim zvedli na nohy a Asura při tom nadávala, jako špaček, že jí srazil k zemi a kdesi cosi bručela. Yuka byla mezitím na opačné straně od vás oddělena senseiem. Narim neváhá a křikne na Yuku, aby se dostala k nim, což není tak jednoduché, když jí stojí v cestě sensei.
Yuka však zůstává, jako vždy klidná a mírně kývne.
"Wakata!"
Vyběhne přímě kupředu na Rioshiho-sensei. Ten zpozorní a bedlivě jí sleduje.
"Kikaichu no jutsu (Technika hostitelství brouků)!"
Křikne Yuka a začne se ozývat bzučení a vy vidíte, jak z jejích rukávů vylétá mrak malých černých brouků a míří přímo na senseie. Ano je to tajná technika klanu Aburame, kterou nyní vidíte poprvé v akci. Asura to chvíli s úžasem sleduje, než se vzpamatuje.
"Chytré."
Podotkne sensei s mírným úsměvem a rychle uskočí stranou, aby se dostal z dosahu brouků. Váš tým je tedy opět kompletní a pospolu a brouci opět zmizí v rukávech Yuky a vy můžete zaútočit a taky že ano!
Narim využil nastálé situace a rychle složil několik pečetí a pak se nadechl a z jeho úst vyšlehla velká ohnivá koule, která si to zamířila na Ryoshiho-sensei. I bez aktivovaného Sharinganu měla technika jistou sílu. A vše šlo dle očekávání oheň zalil prostor, kde sensei stál, ale těsně před tím vyletěla postava senseie vzhůru nad oheň.
"Neutečete!"
Křikne rozhodně Yuka a její broučci už letí vzduchem nahoru směrem k Ryoshimu-sensei. Ten ale rychle změní směr a skočí šikmo dolů do strany. Tam, už ale v dobrém načasování přiskakuje Asura.
"Mám vás! Mokuton: Jubaku no jutsu (Stromové zadržení)!"
Ze země vyšlehne dřevěný trámek, který se omotá kolem pasu senseie a stáhne mu ruce k tělu, pak se ulomí a Ryoshi-sensei zůstane svázaný v pokleku na zemi. Dokázali jste to! Chytili jste vlastního senseie, který před vámi nyní klečí. Pak si ale něčeho všimnete.
"Ya, neradujte se předčasně."
Puf.....spoutaný sensei se rozplyne a zbyde po něm jen kolečko z dřevěných pout, které měl kolem pasu. Všichni udiveně zamrkáte.
"Doton: Shinjuu Zanshu no jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy)!"
Zařve Ryoshi-sensei někde pod vámi a pak křup. Země pukne a Yuka se propadne do ní. Sensei najednou stojí s úsměvem a rukama v bok asi dva metry za Narimem a Yuka je až po krk zaražená v zemi a právě jen kousek od ní sensei stojí rozkročený a ve tváři mu přebleskne z úsměvu do pěkně kamenného a chladného výrazu. Asura na něj z pokleku zírá nejdál od vaší skupiny, protože nemůže stále uvěřit, že jí sensei převezl stínovým klonem. Pak odtáhne ruce sensei od těla a vy vidíte, jak mu pravačkou začne probleskovat blesková chakra. Než se vzpamatujete klekne na jedno koleno a rovně nataženými prsty namíří Yuko na čelo.
"Vzdejte se a přiznejte svou porážku, nebo ona zemře!"
Zaburácí jeho tvrdý nekompromisní hlas, vypadá, jako bůh pomsty, který to myslí smrtelně vážně. Asura ne něj vytřeštěně kouká a snaží se vypadat klidně a hustě, ale moc se jí to nedaří. A Yuka? Ta je očividně vystrašená více, než by mohla být, protože přece jen přiznejme si to, jaký je to asi pocit, když váš sensei hrozí, že vás zabije a vypadá u toho tak hustě. I tak se snaží, ale aby jí z pod brýlí nestekly slzy a drží se hrdinsky. Co nyní uděláte?
(Popište své rozhodnutí a případný pokus o další akci, nebo něco. V případě provedení něčeho házejte pro vyhodnocení 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Plamenná vesnice - 12:17 Zatajený fakt!
Arisu a Ariaki

Oba se snažíte zachytit něco z hovorů místních při jídle, ale to jde docela těžko. Přece jen si před vámi dávají docela pozor na pusu, nebo se baví docela tiše, což zrovna nepřidává celé věci, na důvěryhodnosti. Spíše naopak. I Edai-sensei se zdá být mírně zneklidněn a povídá si s mísním starostou vesnice, nebo co to tu má ten chlapík za funkci.
"Nande?! To si děláte jen srandu ne?! Shimata! Proč jste nám to..."
Vybuchne Edai-sensei, ale jejich rozhovor utne přibíhající mladík, zdá se, že přibíhá z opačného konce vesnice.
"Jsou tady! Jsou tady! Bandité se vrátili!"
Křičí ze všech sil a u stolu to rázem ožije. Lidé se mohou přerazit, aby se utíkali schovat, nebo vyzbrojit.
"Sunimase Edai-sama! Neměli jsme dost pěnez, nemohli jsme si dovolit zaplatit dražší misi. Prosím pomozte nám, nebo nás úplně zničí."
Padne před ním muž na kolena a čelem se dotýká země v prosebném gestu. Edai-sensei pohlédne směrem odkud přiběhl mladík.
"Kolik jich je?"
Opetá se Edai-sensei pohotově a vstává pomalu od stolu.
"Deset Edai-sama, ale my prostí vesničané proti nim nemáme šanci!"
Vydechne mladík. Edai-sensei si mírně povzdychne a pokývne hlavou.
Arisu, Ariaki pojďte se mnou. Od téhle chvíle je tahle mise klasifikována, jako mise třídy C, takže se mějte napozoru. Ti banditi se nás budou snažit zabit. Zneškodníme je, pokud to půjde. Pokud budete muset zabijte nepřítele, nebo zabije on vás. Držte se poblíž mě a budete v pohodě. Tohle není trénink tady chyba znamená vaši, nebo společníkovu smrt. Jasné?.....Dobře jdeme."
Vyrazíte kupředu. Hlavní ulicí vesncie dorazíte během chvíle, až na okraj vesnice, kde právě přicházejí ozbrojení muži. Je jich opravdu 10 nevypadají, jako shinobi, nebo někdo ovládající jutsu, ale zdání může klamat, každopádně i jejich zbraně napovídají, že povídat si asi chtít nebudou. Nepřítel na nic nečeká a s křikem se vrhá kupředu na vás.
"Ukažte, co ve vás je."
Vrhne se kupředu i Edai-sensei nepříteli vstříc.
(Popište svůj pokus od zdolání nepřítele. Na vyhodnocení hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 13:45 Krásné lázně
Liu, Hayate a Takumi

První, kdo se usadí na vodní hladinu je Takumi, který zavře oči a složí ruce do jednoduché základní pečeti a chvíli se soustředí. Pak se s pufnutím objeví vedle něj sedící klon. Chvíli tak vydrží, ale pak zavrávorá jeho koncentrace a on se se šplouchnutím potopí.
Druhý se posadí na hladinu Hayate, ale je vidět, že jeho koncentrace kolísá už od začátku, jen tak tak se mu podařilo vytvořit klona s pekelně soustředěným a naštvaným výrazem, a hned po tom zahučel do vody. Hned, jak se vynořil začal nadávat, jako špaček.
Poslední usedl Liu. I on se usadil na hladinu, ale jakmile vytvořil klona....cááááách. Skončil pod vodou. (Přiště o tři hody ne jeden).
Sensei se upřímě zasměje a kývne na vás.
"Znovu....."
Minuty míjejí a vy zkoušíte další a další pokusy se udržet na hladině.
"Znovu........znovu............znovu......."
Začíná vás to zmáhat a štvát, ač se ukazují první ovoce a pocity zvládnutí tohoto tréninku. První, kdo uspěje je Takumi, který už poslední chvíli sedí se svým klonem na hladině zkoncentrovaný se zavřenýma očima a rukama na kolenou. Je maximálně soustředěný a zdá se, že mu to jde. Hayate a Liu mají problémy, ale přicházejí na to také.
(Rozepište své další pokusy o toto cvičení a hoďte si 3x3stěnou kostkou pro konečné zakončení tohoto tréninku.)

Mise?


Dívám se na postavu, která se nám začne vysmívat... Já si z toho nic nedělám, zachovávám chladnou hlavu a když odskočí, tak uhnu Shurikenu a vyrazím za tou postavou... Kluci by se mohli rozprostřít kolem, abychom měli větší šanci... Vytáhnu si shuriken a když se postava nedívá, tak mu ho mrštím do zad.
,,Hlavně se nenechte vytočit."
Zadívám se na kluky a pokračuji.
Počkám si a vytvořím za sebe náhradu, která bude pokračovat ve stíhání a já se odpojím a nadběhnu té postavě. Budu připravena na střet a na případné Kagemane no jutsu nebo Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu (Živel země: Skryté stětí hlavy) . Uvidíme, ale teď je hlavní nadběhnout té postavě.

Během práce se snažím všímat si dění kolem mě. Postřehnu, že se sensei baví s tím mužem, který nás obeznámil s náplní naší práce. O čem se spolu baví mi bohužel není známo. Mohu jen hádat, avšak co je možná nejpravděpodobnější je důvod této zkázy. To, co mě zajímá nejvíce je to, zda-li šlo o věc přírody nebo něčí síly. Něco mi však říká, že se to dozvím.
Další věc, které jsem si všimla je, že mě Ariaki přestal sledovat. Bylo to fakt otravné. Přesto si uvědomuji, že týmová práce je velice důležitá. Nicméně byla jsem vychovaná k tomu, abych mířila vzhůru sama pomocí svých vlastních sil. Ne s něčí pomocí.
Zhruba po půl dvanácté se vesnicí rozezní zvuk gongu, oznamující čas obědu. Všichni se shromažďují doprostřed vesnice, kde se nejspíše nachází dlouhé stoly s obědem. Sensei na nás s klidnou tváří pokývne a jde k jednomu ze stolů. Jeho tvář je klidná a vyrovnaná, ale řeč těla prozrazuje neklidné myšlenky.
Posadím se nedaleko něj mezi ostatní vesničany. Jídlo není žádný kuchařský skvost, ale důležité jsou živiny jež obsahuje. Naložím si na talíř tolik aby mi to stačilo a dostatečně posilnilo.
Snažím se zachytit aspoň útržky tichých hovorů, které mezi sebou vesničané vedou. Rozhlížím se po vesnice. I s maximálním pracovním nasazením práce určitě nebude hotova ještě dnes...

Lázně

Spokojeně jsem seděl ve vodě a užíval si odpočinku. Po té úmorné práci na poli to přijde vážně vhod. Takumi i Hayate byli také v klidu a tak mou relaxaci nikdo nerušil. Dokonce ani sensei nic neříkal, jen tiše seděl a užíval si. To mi přišlo trošku zvláštní, protože o tréningu nepadlo zatím ani slovo, ale budiž. Dokud je ticho tak ho nebudu rušit. S úsměvem na tváři jsem si užíval horké vody a toho klidu. Až pak asi po půl hodině sensei promluvil. Sednou si na hladinu. To by nemělo být těžké. Pousměji se a stejně jako moji dva kolegové si i já sednu. Zatím to jde bez problému. Tak nějak jsem ale tušil že to nebude všechno a můj odhad sensei po chvíli potvrdil. Vytvořit klona aniž bych zahučel dolu. No tak to bude už těžší. Řeknu si a podívám se na své dva kolegy abych zjistil jak na tom jsou oni. Pak se začnu soustředit na svůj vlastní výkon. V sedě se narovnám a pokusím se uvolnit. Zavřu oči, složím pečeť a pokusím se vytvořit svoji kopii.

Průzkum situace

Povzdechnu si a dál už nic nenamítám. Já mám spíš jen strach, abych neztratila kontrolu...může se stát cokoliv...
Vydám se tedy za Itamim a dávám pozor na okolí aby na nás nic nevyskočilo, nebo spíš aby nás to nepřekvapilo.
Doufám, že Miko půjde s námi...
zapřemýšlím při průzkumu situace.

Čas oběda
Arisu

Otřu pot z čela, když slyším gong na oběd. Mírně si ještě odfouknu a pohlédnu na odvedenou práci.
"Nic moc teda."
Zabručím pro sebe, protože mám pocit, že jsme se prakticky nehli. Od chvíle, co se Arisu na mě dívala tak divně a nevraživě, jsem si jí přestal nějak více všímat.
Nyní vyrazím na oběd, jak nás zvou. Klidnými kroky projdu vesnicí až do jejího středu, kde je onen velký stůl.
"Páni tu je lidí."
Brouknu pro sebe a sleduji stůl, který praská ve švech. Vyhlédnu si místo poblíž Edaie-sensei a usednu za lavici. Pak si naberu sladkou rýžovou kaši a začnu jí pojídat. Překvapí mne, jak je dobrá. Při jídle se snažím také pochytit, o čem se vesničané baví, třeba bych mohl zjistit, co se tu stalo, že je třeba tolik stavění.
Jídlo zapíjím vodou a nepřecpávám se moc, protože přece jen nechci být stejně těžký, jako ten pytel cementu.
"Táááák a po dobrém obědě další lopota."
Uvědomuji si pro sebe, ale nevadí mi to, beru to, jako příležitost zesílet. Spíše mne tíží, že jsme v týmu jen dva.

ÚTOK NA SENSEiE

Jakmile sem vyřídil svůj rychlý plán vyběhl jsem a použil sharingan a zaůtočil na senseie Dainamikku Entorī zatím co Asura měla vpadnout sensei do zad a ukončit to. Jak jsem vyskočil a použil Dainamikku Entorī skoro jsem senseie zasáhl ale sensei mě předběhl a ve vzduchu mě chytl a roztočil se se mnou. V pulce otočky mně sensei pustil a já jsem letěl přímo na Asuru . Takže nám plán nevyšel . „kruci“ povzdechl jsem si. Koukl jsem se na senseie a na Yuku a zamyslel jsem se. „Yuko dostaň se sem“. Zatím co se Yuka dostávala sem za námi vysvětlil jsem Asuře svůj druhý plán. „Až se dostane Yuka sem použiju Katon Gouykayuu no Jutsu a zakryju tím Yukinin útok a taky ten tvůj ale jedna z vás musí myslet na to že sensei vyskočí do vzduchu nebo odskočí dostran , potom musíme senseie dostat společně a najednou jasné“. Počkáme až se yuka dostane sem a zdělím jí svůj plán . Jakmile ji to řeknu a ona na to kývne vykročím o pár kroků vpřed a použiu Katon Gouykayuu no Jutsu , a jak mile ty dvě použijí svůj útok tak vyběhnu a řeknu jím ať dou za mnou.

Zastavení

Chystám se zrovna vyrazit když mě zastaví Kamia. Poslechnu si co mi chce říct i když to považuji za zbytečné.
Ať je to jakkoliv tak to nezjistíme když tam nepujdeme. A nikdo tam nechtěl naběhnout nejlepší se bude držet ve větvích a ukrýt se v koruně, odpovím Kamie. Neměl jsem v plánu skončit jako něčí jídlo i když jsem to možná nevysvětlil. Na vysvětlování není čas.
Jdeme nebo může být pozdě. V takovýhle situacích není čas se posadit a probrat taktické plány. Prostě dělejte co umíte a budeme v pořádku, kývnu na ně a setřesu Kamiinu ruku. Možná se dá říct že jsem moc hodný na to, abych něco takového přešel. Tedy bez toho, abych si alespoň ověřil jestli to není opravdu vážný.
Vyrazím a několika skoky se dostanu k vyšším větvím, Tady je postup pomalejší a některé větve mohou být zrádné, takže to zpomalí postup, ale jsme více skryti před zraky zdola.

Cesta

Pokračujeme v cestě s lehkou změnou směru. Nevím jak dlouho cestujeme, ale je mi to jedno. Jen přemýšlím nad tím proč nás sensei poslal do oblasti, která je pro geniny mnohem nebzpečnější než pro "vyšší" shinobi.
Zaslechneme křik, jak někdo volá o pomoc. Zastavíme.
Chytnu Itamiho za rameno.
"Počkej, může to být past, kteoru si na nás sensei nachystal a nebo tohle je to co máme udělat zachránit toho někoho."
řeknu Itamimu potichu. Rozhodně je nesmysl tam prostě naběhnout, když nevíme co se tam děje.
"Když už to půjdeme zjistit tak bychom měli mít připravený nějaký plán, na útěk nebo tak něco."
prohodím, ani sama pořádně nevím jaký by ten plán měl být, nebo spíše jak by měl vypadat.

Konec boje?

Se dvěma klony a vlkem vyrážím do boje, kupodivu nukenina zasáhnu do stehna dvěmi shurikeny, ale on mě málem taky sejmul a to dokonce mým fuuma shurikenem...jo, kdyby mě trefil mohla sem být mrtvá, opět, ale nejsem. Můj útok způsobil přesně to co jsem potřebovala, odvedl pozornost od Taikiho, který nukenina sundal...a...nechal jeho tělo vybuchnout...vytřeštěně sleduji kusy těla, které se rozletěli všude kolem, zvedá se mi z toho žaludek.
Na první den je toho až moc...
pomyslím si. Do mysli se mi vkrade zpět vzpomínka na...moje první zabití. Při boji jsem tuhle myšlenku musela odsunout stranou....Stojím na větvi neschopna se pohnout, v obličeji jsem hodně bledá a rozhoně to vypadá, že každou chvílí hodím šavli. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Pořádně jsem ani nevnímala co se právě teď stalo, jen je jasné to, že sensei zachránil Taikimu zadek.
Na senseiova slova jen mlčky kývnu. Otočím se ke kusům těla zády. Chvíli trvá než to rozdýchám, když jsem jakš takž v klidu tak se vydám pro svůj fuuma shuriken. Sbalím ho a uklidím zpět do brašny. Podívám se na Taikiho.
"Díky."
řeknu k němu a na mé tváři mohl zahlédnout i náznak úsměvu.
"Můžeme pokračovat, nebo si odpočineme?"
zeptám se jak senseie tak Taikiho.