Andor.cz - Dračí doupě online

Stanoviště A - Test

Akademie.. Hledat to tady by znamenalo ztrátu času, nemůžeme si dovolit riskovat. A tak, i když je to možná nudné a neoriginální, držet se těch co to tu znají mi přijde jako dobrý nápad. Upřu tedy oči na geniny z Konohy a jakmile se celá masa pohne, vyrazíme i my.
Cestou si dávám pozor aby na nás někdo něco nezkoušel. Nikoho napadat nechci, ale bránit se budu. Naštěstí to není nutné, ale né všichni mají takovou kliku. Stopy boje jsou jasně patrné a zřejmě to působí i někdo od nás, ale nevěnuji tomu pozornost... Dorazíme na místo a když sem vyzván, vytáhnu žeton a podám jim ho. Je zvláštní že si někdo myslí že to někde bude lepší než jinde, ale to je jejich věc.

Dostaneme se dovnitř a přijde první rána. Rozdělení? Tak.. K čemu pak to všechno? S povzdychnutím pohlédnu na své kolegy. "Hodně štěstí". Popřeji jim a následuji dozorce do jedné ze tříd. Po vyzvání se posadím a poslouchám. A jak to slyším.. svírá se mi žaludek. Mohl jsem tušit že na nás budou něco zkoušet. A já trouba se ještě těšil. Učil sem se, ale pochybuji že mi to k něčemu bude. To se ostatně brzy ukazuje.

Dostaneme test a jakmile to jde, hned se do něj pustím. Základní otázky nejsou zas tak složité, ani ne za třičtvrtě hodiny mám hotovo. Ale k čemu mi to je, když mi poslední dvě otázky nedávají vůbec smysl? Stejně tak předvyplněná odpověď. Sakra.. Mohl bych zkusit opisovat, ale je mi jasné že by mě přistihli. Dívám se na to ještě dobrých deset mimut, ale začínám si říkat že to nemá smysl. Nic mě nenapadne a nemám schopnosti které by mi nějak pomohli.. Je to potupné a už teď vím že se před otcem a matkou budu velmi stydět. Snad na tom budou Hayate s Takumim lépe.. Vezmu papír do pravé ruky, vstanu a dojdu k dozorčímu. "Končím". Podám mu ten papír a čekám kam mě pošle teď. Už jsem s tím nějak smířený. Možná že Jumiro-sensei měl přeci jen pravdu.

Stanoviště A - Test

Na stanoviště se dostaneme s pomoci Akeminy vyvolávací techniky. To na mne udělá velký dojem, takže se skoro zapomenu a nevyběhnu s ostatními. Naštěstí se nám podaří sesynchronizovat pohyb a dá se do běhu. V pláštích od Akemi vypadáme v davu přeci jen trochu netradičně, ale aspoň se neztratíme vzájemně z očí.
Jeřáb nás vede směrem, který je snad správný. Moc toho o přivolaných tvorech nevím, ale mám za to, že nebudou úplně hloupí.
Náš cíl je budova Akademie v Listové. Už z dálky je ta budova vidět a také velké písmeno "A", které je na ní provizorně vyvěšeno. Máme dobrý čas, takže to vypadá, že tuhle část zkoušky zvládneme.
Před Akademií se však strhne trochu dramatický vstup, když jeden z týmů Skryté Kamenné je diskvalifikován proto, že se dostavil na špatné stanoviště. Přesně v té chvíli se mi vkrade do hlavy ta nepříjemná myšlenka, jak to mají nepříjemné myšlenky ve zvyku, když to nejméně potřebujete. Co když jsme tady i my špatně? Mohl se ten žeton nějak alternovat? Nebo....porouchat? Může na něm být reálně něco jiného? nedává to sice smysl, ale to je mozku v té chvíli jedno. Vyndám náš žeton z kapsy a prohlédnu ho. Trochu mne uklidní, že je na něm skutečně písmeno "A".
,,Jistě." přikývnu, když jsme vyzváni k předložení žetonu. Natáhnu ruku s žetonem a nechám jej zkontrolovat. Naštěstí projdeme v pohodě a pustí nás do budovy, kde zamíříme do tělocvičny. Ještě nějakou dobu tam proudí další týmy a všichni koukají kolem. Zřejmě musíme počkat na konec časového limitu, který týmy mají.
,,Co se bude dít dál?" zeptám se Ayame a Hikara. Okolo stojí hodně dohlížejících shinobi. Možná až zbytečně moc, ale nevím, jak tyhle zkoušky běžně probíhají, takže je to asi v pořádku. V odpověď se za okamžik před nás postaví rudovlasý muž, který působí, že tuto roli dělá spíše z donucení. Přesto nám rychle vysvětlí, jak bude probíhat další část zkoušek. Chvíli mi trvá, než to vstřebám.
,,To jako.....každý sám?" otočím hlavou ze strany na stranu po svých kamarádech.
,,Tak....hodně štěstí, asi?" rozloučím se pro teď s mým týmem, když jsem vyzván, abych následoval jednoho z dospělých shinobi do jiné místnosti ke zkoušce.
Odvedou nás do jedné z volných tříd. Rozhlížím se po ostatních. Jestli mohu tipovat, patrně všichni zažíváme ten podobný pocit nejistoty toho, co se na nás chystá. Ale jen těžko by mne něco připravilo na to, co na nás dozorující vybalí záhy, co si sedneme na židle.
Jen jeden z týmu? To.....je nefér ne? Takhle by to nemělo fungovat. pozoruji tvář shinobiho, který nám toto oznámení sdělil, hledajíc nějaký náznak toho, že si to máme vyložit jinak.
Chvíli koukám do papíru a rozmýšlím se, co dělat dál. Shinobi mi nasadil brouka do hlavy s tím, že bych to mohl vzdát a nechat místo pro Hikara a Ayame. Ale i určitá moje část, co si udržuje svoji nízkou hrdost, se tomu vzpírá. Ano, skrz svůj handicap by bylo nejvhodnější, abych skončil já. Měli by tak větší šanci do dalšího kola zkoušek. Ale.... Nemůžu to jenom tak zahodit. Navíc, nevím jak ten test napíší moji dva kamarádi. Vzdát to tady není možnost. Prostě se pojďme snažit. Všichni.... vyšlu poslední myšlenku Hikarovi a Ayame a zadívám se do testu a začnu si pročítat otázky a snažit se na ně odpovědět tak, jak nejlépe dovedu. Rovněž jde o čas. Takže se nesnažím příliš přemýšlet nad odpověďmi víc, než je nutné. Vždycky se k té otázce můžu vrátit, když si na něco vzpomenu později.
U posledních tří otázek, jedné předvyplněné, se chvíli zarazím. Přijdou mi zbytečně matoucí. Podobně jako celý tento test. Ale nějaká odpověď je lepší, než žádná.