Andor.cz - Dračí doupě online

Přepadení číslo dva

Zamračeně sleduji toho kluka a po jeho poznámce, jak by mi řekl sensei, sem měla chuť utrousit jedovatou poznámku, ale tu jsem si nakonec odpustila.
Sensei, by mi toho řekl mnohem víc a rozhodně by to bylo příjemnější slyšet od něj, než od někoho, kdo se jen tak vynoří z bůhví odkud...
pomyslím si naštvaně. Tenhle kluk mi začíná dobře lézt krkem.
"Jediný kdo nás zdržuje si ty."
zavřím nepřátelsky, ani vlastně neví proč jsem na něj taková, ale asi to bude kvůli celému dnešku, všechno se to na mě sype. Kioshi a Yamato jsou zranění...musela sem zabít člověka a teď nás otravuje nějaký pitomec ze zvučné...Vyrazíme a já se s nimi snažím držet tempo.
Během cesty zjistíme, že tu má ještě dva společníky, kteří nás také doprovázejí.
"A tos nám hodlal říct kdy?!"
zeptám se ho naštvaně.
Je toho na mě dneska moc...stalo se toho příliš mnoho za příliš krátký čas a aby toho náhodou nebylo málo, tak je tu přepadení od nukeninů ze zvučné, jasně proč ne že.
A ještě ke všemu jeden z nich skládá pečetě a očividně chce zaútočit na mě a na toho kluka, jehož jméno jsem si odmítla pamatovat.
Rychle vezmu tři shurikeny a hodím je po tom ninjovi, chci ho jen vyrušit ze skládání pečetí, sama se pokusím rychle vytáhnou fuuma shuriken a použít:
Fuuma Shuriken, Kage Fuusha
a jen doufám, že se to povede a dám tomu klukovi čas na útok.

Mise

Trvalo to dvě hodiny. Dvě hodiny, než jsme sklidily tu pitomou rýži. Nikdy jsem si moc nestěžoval, ale tohle mně ke konci vážně už trochu štvalo. Jsem špinavý, smrdím jak žumpa, bolí mně skoro celé tělo a mám děsnou žízeň. Hayate ani Takumi na tom zdá se nejsou o moc lépe než já. Oba dva vypadají unaveně. Po tom když je konečně hotovo, vyjdu ven z toho pole a sednu si vedle těch pytlů s rýží které jsme tak pracně naplnily. Chtěl jsem jsem si chvíli odpočinout, ale najednou se objevil sensei. Pohled na nás ho musel určitě pobavit. Jak by taky ne, musíme vypadat fakt strašně. Podívám se na senseie stejným výrazem jako Takumi a Hayate. "Měl bych sílu na to, dát si koupel a pak si někam lehnout. A dát si něco k pití". Odpovím a lehnu si na záda. Podívám se na senseie a čekám co za práci pro nás má teď.

Stonožka

Nevím jak dlouho jdeme tím lesem, moc pohodlné to není, ale nemůžeme si stěžovat. Vysoká tráva je mnohem horší asi...nikdy člověk neví kde a kdy na něj někdo vyskočí. Snažím se poslouchat okolí a "čenichat", protože přeci jen mám o něco maličko lepší smysly než tihle dva, ale v tomhle prostoru mi to moc nepomáhá. Protože je tu cítit les a ten "zakrývá" pachy zvířat.
Vlastně nám ani sensei neřekl cože tu máme udělat, jestli se dostat na konec nebo se prostě jen nenechat zmasakrovat těmi tvory, co tu žijí. No kdo ví?
Je tu až příliš velký klid.
Ticho před bouří...
napadne mě jen, ale to ticho dlouho nevydrží a bouřka přijde v podobě obrovské stonožky, které jsme pravděpodobně bvlezli do teritoria.
Itami se snaží ihned zareagovat a ani já nezaostávám, skočím před itamiho, hned jak mi nehrozí, že by mě trefil jeho kunai, sundám si šátek, vycením na stonožku zuby a začnu vrčet, z mého hrdla se dere "útočné vrčení". Během toho složím pečeť a použiji
Vrčení bestie - Unaru kemono no jutsu

První střet

Po mě už nikdo nic nenamítal a tak jsme vyrazili. Dojdeme k lesu a zhodnotíme naše možnosti.
No nic moc, poznamenám když vidím jak je to zarostlý. Pak vyrazíme a zvolíme jedinou volnou cestu po stromech. To nám dává docela dobrou mezeru od křoví dole.
A co je naším cílem? Prostě jen tudy projít? Pomyslím si. Uběhne několik minut bez jakéhokoliv incidentu. Možná by i bylo lepší kdyby se něco stalo, takhle máme napnuté nervy až skoro na hranici. Moje "přání" se víceméně splní dost brzy, možná až moc brzy. Najednou zaslechneme z jednoho stromu hluky a objeví se ohromná stonožka, která na nás chce zaútočit.
Zatraceně to to nemohlo být něco jiného? Proč zrovna stonožka, pomyslím si jakmile si jí všimnu a sáhnu po shurikenech. Vrhnu po stonožce několik shurikenů, abych ji rozptýlil a pokusím se při dalším dopadu na větem odskočit z cesty potvory. Pokud (jakmile) se mi to podaří tak vytáhnu kunaie s výbušnými lístky a hodím je po těle potvory.
Nesnáším vzdušné souboje, zanadávám si.

Trénink byl celkem náročný. Jak je s námi sensei spokojený je ovšem nejasné. Testovány byli naše techniky a schopnost spolupráce. Jestli jsem se svým výkonem spokojená ? Nevím. Nebylo to ani dobré ani špatné. A ode mě se očekává to nejlepší. Nesmím zklamat.
Po ukončení tréninku nám bylo dovoleno odejít. Byla jsem ráda, že si mohu odpočinout, ale nemohla jsem to dát najevo. S odhodlaným výrazem jsem odešla. Bylo by to perfektní, kdybych nevypadala jako po solidní nakládačce. Pot a prach..
Doma mě přivítal matčin úsměv. Oplatila jsem jí ho, ale šla beze slov dál. Cítila jsem, že chce abych jí řekla co se událo. Jenže já si chtěla dát sprchu a jít spát. Vklouzla jsem tedy ihned do koupelny. Voda omyla každý záhyb, každou křivku mého těla. Zabalila jsem se do ručníku a lehla na postel. Chtěla jsem si jen na chvíli lehnout, ale usnula jsem v ten moment kdy se má hlava dotkla polštáře.
Opět mě probudil křik mladých bojovníků.
"Šest ráno.." posadila jsem se na posteli a protáhla jsem se. Oblékla jsem se do cvičebního a začala protahovat celé tělo. Bylo pěkně ztuhlé po včerejšku. Ruce, nohy, krk a záda. 8 hodina se blížila a já usoudila, že je čas chystat se na další trénink. Oblékla jsem si vhodné věci a vyrazila.
Na cvičišti už byl Ariaki a sensei.
M-mise ? Yosh!... Počkám na všechny pokyny a okamžitě se vydám domů.
Dědečkova reakce byla zřejmá. Žádné emoce, spíš "Nic jiného od tebe nečekám. Dělej naší rodině čest!" I s touto reakce jsem se spokojila. Nemeškala jsem a šla si připravit věci na cestu. Mou mysl sužovala myšlenka "Jak náročné to bude?" Doufala jsem ve získání nových zkušeností. Vyrazila jsem jakmile jsem měla vše nachystané.
U brány už opět stepoval Ariaki. Tím chce jako dokázat co? pomyslela jsem si.
Edai-sensei došel po určité době. Zpráva, kterou nám oznámil na mě nijak nezapůsobila. Stejně se mi nezamlouval.
Jaká tedy bude mise ?

Skrytá Listová vesnice - 11:52 Skoro u cíle
Kaya

Mladý klučina se mírně ušklíbne a pohledne na Kayu a složí si ruce na prsou.
"Ale ale ty jsi mi ale nějaká netykavka."
Zavrtí hlavou a upře na ní své safírově modré oči.
"A jinak, jak by ti jistě řekl tvůj sensei, menší skupina není vždy největší výhodou zvláště pokud je odhalena."
Mírně si povzdychne a spustí ruce v bok.
"Jsem Roshiko Taiki jsem tu, abych vás Shinobi z Listové doprovodil do Zvučné vesnice. Takže prosím následujte mne."
Podotkne a s klidem se k vám obrací zády.
"Wakata.....tak jdeme."
Kývne Daiki-sense a vydá se po vodě za klukem. Kaye asi moc nic jiného také nezbyde. Přejdou na druhou stranu řeky, kde je čeká Taiki, který se na ně ohlédne.
"Do zvučné je to ještě nějakou hodinu cesty, takže bychom se neměli moc zdržovat."
Oznámí a vyskočí na jeden ze stromů a pak na další. Daiki-sensei jej jen s pokývnutím následuje a doskočí na první větev, kde se však zastaví a zpozorní. Ruka mu zklouzne k brašničce s kunai. Taiki se ohledne a pousměje se.
"Jen klid to jsou mí dva společníci, zdá se, že svůj pot Jounina si opravdu zasloužíte."
Kývne uznale, takže dle všeho Taiki zde není sám a někde z povzdálí vás sledují ještě dva členového jeho týmu. Daiki-sensei se s pokývnutím uklidní a vyrážíte všichni tři i s dalšími dvěma skrytými dozorci dál kupředu ke Zvučné vesnici. Po asi půlhodině cesty začínáte mít všichni divný pocit. Jako první zastaví Taiki a Daiki-sensei a oba se ostražitě rozhlížejí.
"Shimata!"
Zavrčí Taiki-sense a uskočí před kunaiem s výbušným lístkem. Mezitím je vidět 2 maskované shinobi, kteří mají podobné oblečení, jako ti ze zvučné, ale nemají čelenky.
"Odpadlíci..."
Zamumlá Taiki a odrazí se od jednoho stromu. Jeden z Shinobi vyrazil proti vám, ale proti tomu se vrhnul Daiki-sensei. Druhý však prošel vyššími větvemi a skládá pečetě k útoku na Kayu a Taikiho. Taiki už na jedné větvi také skládá.
(Popište svou cestu a způsob, jakým řešíte nastálou situaci, pro vyhodnocení hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:15 Hra v džungli
Itami, Miko a Kamia

Prvotní seznámení proběhlo, vyřčení vašich silných a slabých stránek a pak rychlé hodnocení terénu, když už Kazuki-sensei zmizel dávno kdo ví kam. Je pravděpodobné, že vás odněkud sleduje, ale vytáhl by vás z průseru, kdyby šlo opravdu do tuhého? No toď otázka, ale chtěli byste jí opravdu riskovat? Asi spíše ne.
Nakonec jste se rozhodli, že volné prostranství bude nejlepší volbou, což je však v džungli docela oříšek najít a držet se něčeho takového. Vyrazili jste tedy po větvoví, alespoň tam kde byly stromy relativně nejřidší, abyste nemuseli brodit vysokou trávu s kdo ví čím vším ukrytým ve jejích dlouhých a možná i ostrých listech.
Uběhlo jen pár minut, ale vám každá chvíle v tomhle neznámém prostředí připadá, jako učiněná věčnost a vaše ostražitost musí být na maximum. A právě to přispělo k tomu, že jste zaregistrovali včas hluk na jednom z kmenů stromů, právě když vyrazila zpoza něj hlava obří stonožky přímo k vám a zadní částí těla se držela dál stromu. Nejspíše jste vstoupili do jejího teritoria a ona si ho hodlá bránit. Je třeba jednat rychle a nějak se vyrovnat s nastálou situací.
(Prosím o postup, jak reagujete při vašich akcích 3x3 stěnou kostkou hod na vyhodnocení + hod % na to, jak rychle reagujete na přítomnost stonožky.)

Skrytá Listová vesnice - 15:32 Na schovku v lese
Eremi, Shokiru a Aimi

Shokiru povytáhne tázavě obočí a stočí svůj pohled na Aimi.
"Nejstarší? Pfff tohle je teda dost blbá výmluva."
Zabručí a mírně si povzdychne.
"No fajn, tak jdeme."
Vyskočí na první větev a Eremi skočí na nedalekou.
"Takže klasická šípová formace, akorát to trošku roztaháme. Máme najít něco, co nepatří do lesa, takže hledejte nějaké známky civilizace, nebo něco atypického."
Pokrčí Shokiru rameny a vyrazí kupředu. Eremi složí jednoduchou pečeť za pohybu.
"Byakugan."
Začne propátrávat širší okolí, abyste měli rychlejší postup. Shokiru naproti tomu prohlíží spíše okolí před vámi ze špice a hledá dole i nahoře, něco, co by zde nemělo být.
(Popište svou snahu v hledání a na vyhodnocení si hodte 3x3 stěnnou kostkou.)

Skrytá Plamenná vesnice - 9:05 Zpoždění
[Ariaki, (Arisu)

Uběhlo tak pět minut od chvíle, co Ariaki přišel k hlavní bráně. Zdá se, jakoby na něj jeho tým snad zapomněl, nebo vyrazil bez něj, nebo snad zaspal? Ale že by ani Edai-sensei nedorazil? Je to divné a v Ariakim začínají hlodat otázky a nervozita.
"Gomenasai, trošku jsem se zpozdil..."
Ozve se mu najednou za zády Edai-sensei s omluvným výrazem, který po chvilce přejde v trošku smutný ale vážný.
"Takao byl pro své schopnosti bohužel z našeho týmu přeřazen někam mezi mediky, tedy pokud se tam udrží. A zatím jsme za něj nedostali náhradu a Arisu.....doufám, že příjde než vyrazíme na misi, a že to nevzdala. Dáme jí ještě tak deset minut, než vyrazíme."
Objasní Edai-sensei novinky, které asi nejsou zrovna dvakrát pozitivní, ale i tak je to alespoň něco.
(Volná akce, Ariaki nyní čeká jestli se dostaví Arisu proto bych rád první post od ní pokud bude dál hrát.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 10:21 Zklamání
Akemi a Hikaru

V týmu se bohužel stálo něco, co nepředpokládala ani Aya-sensei. Po více než hodině tréninku, při kterém Akemi i Hikaru dřeli, aby splnili úkol své sensei se v Akemi něco zlomilo. Prostě to vzdala a další pokusy z její strany už nenásledovaly. Hikoru, měl starosti a tak si toho všiml první.
Následovala společná rozprava s Ayou-sensei mezi šesti očima. Nakonec bohužel došli k závěru, tedy Akemi tak už byla rozhodnutá, že Shinobi život pro ní v tuhle chvíli není, a že to co se stalo třetí člence týmu jí psychicky poznamenalo nyní natolik, že si netroufne pokračovat, jako Genin. Hikara to dle všeho zklamalo, ale přijal to s pochopením. I senseika to vzala docela dobře a Akemi se tedy vrátila k obyčejnému životu ve vesnici a Hikaru zůstal pro tuto chvíli v týmu jen se svou sensei.
(Netřeba reagovat pouze dějový post)

Skrytá Listová vesnice - 8:09 Seznámení
Asura, Narim a Yuko

Narim i Yuko se představili a Ryoshi-sensei na ně jen kývnul s poklidným výrazem ve tváři opředný o kamennou zídku hřbitova. Pak jeho pohled padl na mladého klučinu Senju Asuru, který byl na řadě. Tomu se po tváři rozlil rozpustilý úsměv.
"Che...já jsem Senju Asura, mám rád vtípky a humor, jako celkový. Chci dělat čest svému klanu a něčeho dosáhnout a to je důvod proč chci být Shinobim, i mým snem. Jednou třeba budu Hokage!"
Zazáří mu na tváři úsměv a pak na všechny mrkne a Ryoshi-sensei povytáhne obočí zatímco Yuko si kluka bedlivě prohlíží přes brýle.
"A abych nezapomněl, tak jsem holka!"
Spojí ruce do jednoduché pečeti a puf.....před vámi stojí mladá Geninka, která se usmívá od ucha k uchu.

Celou dobu musela být jen v henge přeměně, aby si z vás vystřelila. Ryoshi-sensei se nakonec pousměje a odrazí nohou od zídky a pokývne hlavou.
"Yosh tak to by stačilo. Jak víte omay Hatake Ryoshi a jsem váš nový sensei. Jste mí první Geninové, které vedu, ale nejásejte mírný na vás nebudu a navíc....kdykoli se můžete vrátit na akademii, když něco přílišně zmršíte. Víc se dozvíte o mě až časem."
Pousměje se a přejde směrem k bráně na hřbitov.
"Nyní mne prosím následujte."
Vyrazí hlavní uličkou hřbitova a Asura a Yuko jdou za ním. Všichni se zastavíte se senseiem až u velkého pomníku.

Ten je velký a majestátný a jde z něj úcta. Ryoshi-sensei si dá ruce do kapes a dívá se na pomník.
"Musíte vědět jednu věc. Život Shinobiho je těžký a umírá se v něm. Zde vidíte pomník těch, kteří zahynuli pro Konohu. Snažte se, aby tam nevytesali jednou i vaše jména. Zemřít pro vesnici je ušlechtilé, ale lepší je pro ní žít."
Pohlédne směrem k vám. Děvčata se tváří vážně.
"Pokud někdo chcete couvnout asi je vhodná chvíle....no a pokud ne čas na první trénink."
Podotkne a jakmile se rozhodnete opouští s vámi hřbitov a dojdete až na jedno z cvičišť.
"Nyní zkusíme, jak rychle se sehrajete. Musíte jednat, jako jeden tým, tak se snažte a zaútočte, jako jeden. Bojujte, jako by to bylo doopravdy na ostro, jinak mě ani neškrábnete. Yosh začněte a udělejte cokoli, abyste mě dostali."
Podotken Ryoshi-sensei a stojí poklidně na volném prostrantví cvičiště s rukama v kapsách. Asura je první, která se rozhodne jednat a vyběhne kupředu do boje.
"Matte."
Řekne tak nějak pozdě polohlasně Yuko, která sleduje, co se bude dít s rukama v kabátu, kdo ví, co má v úmyslu a Narim? Též je to otázkou.
(Popište jak proběhla pro vás návštěva hřbitova a předtím zbytek seznamování (viz žertík Asury), následně popište přesun na cvičiště a začátek vašeho tréninku. Popište svůj pokus o zvládnutí tréninku a na vyhodnocení hoďte 3x3stěnnou kostkou.)

Domluva

Na moji poznámku zareaguje jako první Miko, která souhlasí se mnou a s mým plánem. Jsem za to rád, než si na něco hrát, tak se odsud raději dostanu v jednom kuse nebo alespoň v co nejmenším počtu kusů.
Taky nám Miku konečně zdělí jejich schopnosti. Trochu mě překvapí ohnivý živel, ale proč by ne není podmínkou že musí mýt zemní.
Tak to máme někoho kdo může pokrýt i vzduch. To je dobře, poznamenám a podívám se na své kolegyně.
Takže je rozhodnuto jdeme na co nejvíc volném prostraství. Tedy pokud to bude vůbec možný. Tak asi vyrazíme? Zeptám se jich a připravím si kunai. Pokud nemají další námitky tak zamíříme do lesa, abychom se setkali se zdejší, doufejme najedenou, faunou. Dávám si pozor kam jdu, velmi nerad bych šlápl na nějakého hada nebo větší potvoru.

Hned po mém představení o sobě řekly něco i moji nový kolegové. Oba dva se mi zdají celkem milý, myslím že bychom spolu mohly vycházet. Kamia umí genjutsu a taijutsu. Itami vládá zřejmě Doton a já Katon. To je zajímavá kombinace. Chtěla jsem jim říci o svých schopnostech, ale to už nás sensei vedl k té uzavřené části cvičiště. Otevřel branku, nechal nás vejít dovnitř a ihned za námi znovu zavřel. Neměla jsem z toho moc dobrý pocit, ale nechci zklamat hned první den a tak jsem raději zticha. Ještě si vyslechneme poučení a pak se začne plánovat náš postup. Do ničeho se nehrnu, jen tiše stojím a poslouchám ty dva. Až když se ozve Kamia, tak se na ní zadívám. "Já.. Nevím. Obojí by bylo asi riskantní, ale raději bych šla lesem. Nechtěla bych aby mně něco překvapilo v té vysoké trávě". Otočím se na Itamiho a pokračuji. "A ještě k těm mým schopnostem. Používám trochu taijutsu, ale více se věnuji ninjutsu. Umím jednu techniku Katonu a také shunshin".