| |||
Rozhodování Kamia se ozve jako první na muj návrh s tím, že ve skutečném světě by hrozili i nukeninové. Ano, ale ti tady nehrozí. Až budu v situaci kde to bude potřeba tak se přizpůsobím. Stejně jako se teď musíme přizpůsobit téhle situaci, poznamenám. Nehodlám si tu hrát na něco co tu není jen proto, abych potěšil senseie. Mnohem raději se odtud dostanu bez toho, aby mě nějaký vlk kousl do zadku. Spolu rozhodně zůstat musíme, přikývnu na druhou část s tím souhlasím taky. Nelíbí se mi to tu a už vůbec ne takhle brzy. |
| |||
Nebezpečné cvičiště Miko nám zatím nic neřekla a možná by i řekla, kdyby ji sensei nevyrušil. Vsotupíme dovnitř a já si prohlížím nehostinou krajinu. Takže, tady nám už jde i o život, no jasně, proč ne, jsme čerství geninové, tak proč nás hned nepustit jako jídlo pro zvířátka, že? napadne mě jen. Ano mám strach, tohle už není žádná sranda, vždyť na to nejsem ani pořádně připravení, já za sebou nemám jedinou misi...no, budeme se s tím muset nějak poprat. První se ozve Itami. Podívám se na něj a pak se podívám po okolí. "No to nevím, tady jsou sice jen zvířata, ale, kdybychom byli ve skutečném světě tak tam jsou i nebezpeční lidé, nukeninové a podobná havěť, na volném prostranství bychom byli v nebezpečí, byli bychom na ráně." řeknu k Itamimu a popravdě, nevím co je lepší, jestli les, kde je křoví nebo volné prostraqnství, kde je pro změnu vysoká tráva. "No jedno je důležité, všichni musíme zůstat u sebe, nesmíme se rozdělit." prohodím. "Miko, co myslíš ty?" zeptám se a obrátím se na naši novou členku. |
| |||
Pokec a muž ze zvučné Sleduji senseie a poslouchám co mi říká, chtěla jsem se ho zeptat ještě na něco, ale byli jsme vyrušeni nějakým ninjou...Sensei o něm věděl, i když byl schovaný. Ninja se nám ukázal. Vyskočila jsem na nohy a do ruky mi vklouzl kunai. Zamračeně ho sleduji. Poslouchám rohovor senseie a toho kluka. Ani trochu se mi to nelíbí. Pevně smírám kunai, nevěřím mu, a rozhodně se k němu odmítám chovat nějak přátelsky. Po jeho poznámce, že jsme jen dva se ušklíbnu. "Menší skupina je méně nápadná." řeknu dost nepřátelským tónem. Sensei se nepředstavil a já se taky odmítám jakkoliv představovat, moje jméno mu může být ukradené stejně jako je mě ukradené to jeho. "Asi bychom měli vyrazit, sensei." poznamenám a kouknu se na senseie. |
| |||
Začátek hry Naše nová spolupracovnice mi ani nestihne odpovědět a už nás sensei bere dovnitř. Následuji ho a poslechnu si jeho varování. Tak proč nás sem taháš? Na tohle by se mi hodilo několik misí tréninku, pomyslím si a rozhlížím si po okolí. Nelíbí se mi tu. Pochybuji, že někde jinde než v vesnicích se najde příroda takhle divoká. Prozatím jsem s ní žádné problémy neměl. Tak si to shrňme. Jsme na neznámém území se spoustou nebezpečných zvířat. O jednom z nás nevíme co umí. No prostě perfektní situace. Asi bychom se měli uchylit do křoví, normálně by to bylo dobré, ale v tomhle případě ho zřejmě použijí za úkryt lovci což není moc dobré. Není tu pravděpodobné, že bychom narazili na nepřátelské shinoby, uvažuji na situací a moc se mi nelíbí. Tak asi vyrazíme ne? Povzdechnu si a mávnu k lesu. Asi bychom se měli držet na otevřeném prostranství. Zvířata se rádi skrývají a tak budeme mýt čas nějak zareagovat, navrhnu jim. |
doba vygenerování stránky: 0.17759895324707 sekund