Andor.cz - Dračí doupě online

Včera jsem vstal jako každý jiný,Posnídal jsem a šel trénova.Trénoval jsem hlavně Katon Gouykayuu no Jutsu a taky Dainamikku Entorī. Taky házení s kunai a s huriken . Dalo by se říct, že jsem půlku dne protrénoval. Po tréningu jsem se vrátil domů, poobědval a šel se projít po Listové. Když jsem se konečně vrátil domů bylo už pozdě.Tak sem jsi šel lehnout a uvažoval,jaká asi bude naše první mise?,a jaká bude spolupráce v týmů.Druhé ráno jsem vstal v 7 hodin, posnídal a vyrazil k hřbitovu.
Dorazil jsem k hřbitovu a vidím jak tam stojí postava opřená o zeď hřbitovu. Vypadala jako Aburame Yuko přiblížil jsem se blíž a opravdu to byla ona celkem se to dalo čekat že Yuko tu bude první. Došel jsem úplně k ní a postavil jsem se kousek od ní. Chvíli po té dorazil i poslední člen týmu Senju Asura . Chvíli jsme tam postáli a potom přišel Ryoshi-sensei.

Takže jsem asi na řadě já . Dojem z toho stát se geninem cítil jsem se skvěle ten pocit když mi sensei předával ochranou čelenku a rodiče na to dívali. A konečně jsem ježte blíž tomu,stát se nejlepším . Rozdělení do týmu, s jsem i nejsem spokojen ale co s tím už nic neudělám já o tom nerozhodoval, takže se s tím smířím co se dá dělat. Mým snem je stát se nejlepším co to půjde . Mám rád přírodu , tréningy a podobné věci, ale nesnáším nadávky.

Rozhodování

Kamia se ozve jako první na muj návrh s tím, že ve skutečném světě by hrozili i nukeninové.
Ano, ale ti tady nehrozí. Až budu v situaci kde to bude potřeba tak se přizpůsobím. Stejně jako se teď musíme přizpůsobit téhle situaci, poznamenám. Nehodlám si tu hrát na něco co tu není jen proto, abych potěšil senseie. Mnohem raději se odtud dostanu bez toho, aby mě nějaký vlk kousl do zadku.
Spolu rozhodně zůstat musíme, přikývnu na druhou část s tím souhlasím taky. Nelíbí se mi to tu a už vůbec ne takhle brzy.

Nebezpečné cvičiště

Miko nám zatím nic neřekla a možná by i řekla, kdyby ji sensei nevyrušil. Vsotupíme dovnitř a já si prohlížím nehostinou krajinu.
Takže, tady nám už jde i o život, no jasně, proč ne, jsme čerství geninové, tak proč nás hned nepustit jako jídlo pro zvířátka, že?
napadne mě jen. Ano mám strach, tohle už není žádná sranda, vždyť na to nejsem ani pořádně připravení, já za sebou nemám jedinou misi...no, budeme se s tím muset nějak poprat. První se ozve Itami. Podívám se na něj a pak se podívám po okolí.
"No to nevím, tady jsou sice jen zvířata, ale, kdybychom byli ve skutečném světě tak tam jsou i nebezpeční lidé, nukeninové a podobná havěť, na volném prostranství bychom byli v nebezpečí, byli bychom na ráně."
řeknu k Itamimu a popravdě, nevím co je lepší, jestli les, kde je křoví nebo volné prostraqnství, kde je pro změnu vysoká tráva.
"No jedno je důležité, všichni musíme zůstat u sebe, nesmíme se rozdělit."
prohodím.
"Miko, co myslíš ty?"
zeptám se a obrátím se na naši novou členku.

Pokec a muž ze zvučné

Sleduji senseie a poslouchám co mi říká, chtěla jsem se ho zeptat ještě na něco, ale byli jsme vyrušeni nějakým ninjou...Sensei o něm věděl, i když byl schovaný. Ninja se nám ukázal. Vyskočila jsem na nohy a do ruky mi vklouzl kunai. Zamračeně ho sleduji.
Poslouchám rohovor senseie a toho kluka. Ani trochu se mi to nelíbí.
Pevně smírám kunai, nevěřím mu, a rozhodně se k němu odmítám chovat nějak přátelsky.
Po jeho poznámce, že jsme jen dva se ušklíbnu.
"Menší skupina je méně nápadná."
řeknu dost nepřátelským tónem.
Sensei se nepředstavil a já se taky odmítám jakkoliv představovat, moje jméno mu může být ukradené stejně jako je mě ukradené to jeho.
"Asi bychom měli vyrazit, sensei."
poznamenám a kouknu se na senseie.