Andor.cz - Dračí doupě online

Začátek hry

Naše nová spolupracovnice mi ani nestihne odpovědět a už nás sensei bere dovnitř. Následuji ho a poslechnu si jeho varování.
Tak proč nás sem taháš? Na tohle by se mi hodilo několik misí tréninku, pomyslím si a rozhlížím si po okolí. Nelíbí se mi tu. Pochybuji, že někde jinde než v vesnicích se najde příroda takhle divoká. Prozatím jsem s ní žádné problémy neměl.
Tak si to shrňme. Jsme na neznámém území se spoustou nebezpečných zvířat. O jednom z nás nevíme co umí. No prostě perfektní situace. Asi bychom se měli uchylit do křoví, normálně by to bylo dobré, ale v tomhle případě ho zřejmě použijí za úkryt lovci což není moc dobré. Není tu pravděpodobné, že bychom narazili na nepřátelské shinoby, uvažuji na situací a moc se mi nelíbí.
Tak asi vyrazíme ne? Povzdechnu si a mávnu k lesu.
Asi bychom se měli držet na otevřeném prostranství. Zvířata se rádi skrývají a tak budeme mýt čas nějak zareagovat, navrhnu jim.

Trénink

,,Ahoj kluci."
Pozdravím je, když přijdu. Mile se na ně usmívám, tak jako vždy. Úsměv mi však zmizí, když přijde Leira sensei a řekne nám, že misi nemáme...Odfrknu si a podívám se na bágl, který mám na zádech...
,,Výborně, takže toto táhnu zbytečně."
Protočím oči a poslouchám Leiru sensei.
,,Někde tam..."
Podívám se tím směrem a zadívám se na kluky.
,,No, tak asi vyrazíme. Předpokládám, že se nemáme držet cest, protože to by bylo moc jednoduché..."
Podotknu a zadívám se na Sensei.
,,A čekáte nás ještě dnes?"
Tázavě se na ní zadívám, abych si byla jista, že to všechno co táhnu je naprosto zbytečné.
,,Shokiru jsi nejstarší, tak nás veď "
Pronesu k němu, a když to nepůjde, tak velení převezme Eremi. Já velet nechci, protože bychom se toulali nejméně týden a to by mi kluci neodpustili.

Nová mise a příprava ne ní v 10 ráno

Včera po skončení našeho tréninku, který byl opravdu tvrdý jsem byl rád, že můžu jít domů. S chakrou jsem byl docela na dně, takže má chůze bylo spíše pomalejší šourání a těžkými oddychy. Věřím tomu, že mí společníci Takao a Arisu na tom byli podobně.
Doma jsem to zapíchl do sprchy, kde jsem si dal dlouhou osvěžující sprchu, která ze mě smyla špínu, pot a trochu té únavy. Následná dobrá večeře mi ještě více pomohla. Pak jsem sebou práskl jen v trenkách do postele a byl rád, že můžu dlouho a nerušeně spát.

V 8 ráno mi zvonil budík, který sem se zívnutím zaklapl a rozespale se posadil. Následovala rychlá snídaně a sprcha pro probrání a při tom ještě ranní hygiena. Následně jsem se oblékl do svého shinobi oděvu a upevnil brašničky s vybavením. Hodlal jsem být na dnešek připraven. Svaly ještě po včerejšku bolely, ale dalo se to naštěstí přežít a trošku rozhýbat.
Na 9 jsem, jako mí společníci dorazil na cvičište, kde na sebe Edai-sensei nenechal dlouho čekat.
"První mise? Super."
Pousměju se, mí společníci zatím spíše vypadají docela mimo, možná jsou ještě unavení, nebo ospalí, kdo ví. Nicméně, jakmile máme instrukce jdu se domů ještě dovypravit a připravit si batoh s jídlem, vodou a pár dalšími věcmi. Taky přemýšlím, jak hodně bude ona mise náročná. Před 10 hodinou se pak dostavím k bráně, kde máme sraz. Mírně mě znervozní fakt, že jsem tu jediný. Možná jsem tu moc brzo, nebo že by mi už utekli?
"Ne to není možný."
Zabručím si v duchu a koukám kolem sebe a vyhlížím Takaa, Arisu a nebo alespoň našeho senseie. Mírně si povzdychnu a s rukama založenýma na prsou vyčkávám, co se bude díl dále. Nicméně mám docela zlé tušení.

Skrytá Listová vesnice - 11:50 Nová setkání
Kaya

"Takový je už život shinobiho."
Pokývne stroze hlavou Daiki-sensei a zamyšleně přežvykuje kus sušeného masa. Při další otázce, kterou Kaya položí jeho pohled padne opět na ní a na chvíli mlčí.
"To už je hodně dávno...."
Začne a jeho pevné rysy ve tváři se napnou a pak vzhlédnou k nebi.
"Myslím, že mi tehdy bylo 8, neměl jsem na výběr. Udělal jsem, co bylo třeba."
Podotkne a pak opět slétne pohledem ke Kaye. Pak zpozorní a zvedne se. Čelem se otočí směrem přes řeku a upřeně se tam dívá.
"Oy! Vylez vím, že tam jsi!"
Rukou sjede k pouzdru na kunaie a je ve střehu. Chvíli se nic neděje, ale pak z koruny stromu na druhé straně řeky seskočí blonďatý kluk, který se zvedne z pokleku a pohlédne na vás, když se narovná.

Na tváři mu pohrává klidný výraz a čelenka, na jeho čele je i na tuto vzdálenost vidět, jako čelenka zvučné vesnice.
"Myslel jsem si, že mne odhalíte....."
Mluví klidně s jednou rukou v bok.
"Ymmm čekal jsem, že vás na tu misi pošlou více, kde máte zbytek týmu?"
Zamračí se trošku nechápavě.
"Nebo Konoha nemá dostatek Shinobi?....No to je jedno nesete svitek, že?"
Daiki-sensei jen mírně pokývne.
"Neseme a ty budeš uvítací výbor co."
Klučina se ušklíbne.
"Tak nějak."
Je asi ve věku Kaye.
(Volná reakce na toto dění.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:10 Nový tým!
Itami, Kamia a Miko

Kazuki-sensei všechny své tři mladé Geniny přelétne pohledem a s mírným úsměvem pokývne.
"Nuže uvidíme, co ve vás je."
Odemkne zámek u vstupu do uzavřené části cvičiště a sundá řetěz
"Takže tudy."
Podotkne a počká, až všichni vejdete a vejde za vámi a pak zamkne opět branku a znovu na vás upne svůj pohled.
"Ať tu narazíte na cokoli jednejte, jako by to bylo ve skutečném Shinobi světe, kde se umírá. Tohle taky nebude hra."
Upozorní vás vážně a pak vás jen sleduje, jak budete dál postupovat v tomto děsivém lesíku, který bude skrývat určitě mnohem více terénů. Už teď vidíte, že na některých místech je tráva i vyšší než metr a půl a stromy jsou tu mohutné, o korunách ani nemluvě a ty zvuky, co vydává příroda...no je nač se těšit.
(Napište, jak se pokoušíte zvládnout tuto část tréninku.)

Skrytá Listová vesnice - 15:00 Další mise?
Eremi, Shokiru a Aimi

"Dneska to prostě nejde Aimi-chan možná někdy příště."
Usměje se omluvně Eremi a mizí mezi domy.
Každý strávíte čas po svém a opět se shledáte, až u hlavní brány Konohy ve 3 odpoledne, kdy byl sraz stanoven. Eremi sedí na zemi. Shokiru dřepí a podpírá si dlaní bradu se znuděným výrazem a Aimi, no to je na ní.
Leira-sensei na sebe nicméně nenechá dlouho čekat a také příjde na sraz načas.
"Výborně jste tu všichni."
Zářivě se na vás usměje.
"Zklamu vás ale další misi nyní mít nebudete, ale budeme se soustředit na váš trénink."
Pousměje se Leira-sensei a mírně pokývne pro sebe hlavou.
"Někde támhle v tom lese v okoli Konohy se skrývá překvapení pro vás. Najděte ho pak se dozvíte, co dál. A ne žádnou nápovědu nedostanete jen se snažte, ale poznáte to protože to v lese běžně nenajdete."
Mrkne s úsměvem a pak vás nechá jít. Shokiru si otráveně odfrkne a Eremi tázavě pohlédne na své společníky. Tohle bude podivný trénink.
(Popište pokus o zvládnutí tréninku.)

Skrytá Mlžná vesnice - 13:05 Hlad je mocný nepřítel
Hayate, Takumi a Liu

Pokračovali jste další dvě hodiny v práci a pilně sbírali rýži. Bylo toho několik pytlů. I Takumi už začal padat, vyčerpání dělalo hold své, všichni jste tedy skončili špinaví, smradlaví a trošku pokousaní od pijavic, ač ke konci se vám už padání dařilo vychytat. Občas to vypadalo však opravdu groteskně, když jste se snažili nezahučet do vody a chytali se vystouplého kamene nebo narychlo koncentrovali chakru do ruky a tak podobně.
Tak či onak políčko jste zvládli konečně sklidit a unaveně jste si mohli sednout k pytlům.
"Kso..."
Vzdychne Hayate a otře si pot a špínu z čela stejně špinavou a spocenou rukou. Takumi. Jen unaveně oddechuje a ruce má opřené o pokrčená kolena v sedu.
"Paráda, jak vidím máte hotovo."
Usmívá se poklidně Jamiro-sensei, který právě přišel. Takumi i Hayate se na něj podívají trošku vyčítavě, protože tohle byla opravdu mise za všechny prachu.
"Majitel bude velmi rád a vy dostanete zaplaceno. Máte ještě sílu něco dělat?"
Tajemně se usměje na vás tři.
(Volná akce)

Mise

Po chvíli se mi začalo zdát že tahle mise bude vážně na dlouho. Takumimu jde sbírání rýže bez problémů, ale za to Hayate i já jsme dost špinavý. Já jsem tedy z nás tří asi nejvíce. Už několikrát jsem sletěl do vody. Párkrát mi Takumi musel pomoc na hladinu. Těch pijavic tu taky bylo dost. Já jsem je ale bez problému vždy dostal dolů s pomocí svých kostí. Čas pomalu plynul a myslím že všichni tři jsme začaly být unavený. Sice bych si rád odpočinul, ale ještě to není tak kritické. Takže dál pokračuji ve sběru rýže a tentokrát se pokouším padat co možná nejméně.

Eremi - doma - brána


Zamračím se, když řekne, že by to nebylo vhodné.
,,No... Víš, pokud za nevhodné máš to, že jsem chtěla pozvat kamaráda k nám, tak to se omlouvám, už to neudělám."
Zesmutním a podívám se na zem.
,,A Shokiru, ten se určitě nezastaví, protože nemá proč... Vždy chodil za sourozenci, ale ne za mnou..."
Vysvětlím mu.
,,Eremi... Užij si trénink a ve tři u hlavní brány se budu těšit."
Usměji se na něj a zamávám mu, jakmile se otočím svěsím hlavu a zamyšleně koukám do země. Zamrzela mě jeho slova, ale nic s tím neudělám.
Jdu domů, jakmile přijdu převléknu se a dám prát své věci plus tam ještě nějaké přidám a vyperu v ruce Eremiho věci, abych mu je mohla vrátit, samozřejmě je i pověsím, aby uschly. Pak jdu na dvorek a trénuji s kunaii, abych byla lepší. Vím, že Kage Nui se ještě nezvládnu naučit, ale chtěla bych... Opravdu moc.
Trénink s kunaii je lehký, abych se příliš neunavila před misí protože nevím, co to za misi bude. A také nerada bych se úplně unavila. Ještě před tím, než bych měla vyrazit k bráně si připravím do batohu nějaké jídlo, samozřejmě i pro kluky a přidám tam věci, které budou potřeba. Jdeme ven, takže se hodí být připravena no a jestli nikam nepůjdeme, tak alespoň budu vědět, že nemám být blbá a mám se zeptat, co se bude dít. Do batohu si dám i náhradní oblečení, kdyby náhodou a za deset minut tři vyrazím k bráně, vycházkovým tempem, nebudu spěchat. Na zádech mám batoh a zamyšleně se dívám před sebe.

Příprava

Sensei se chystá odpovědět na mou otázku když se tu objeví někdo cizí. Sensei se na ní obrátí stejně jako my a čekáme proč se tu objevila. Ukáže se že se jedná o dalšího člena tohohle týmu. Sensei vypadá potěšeně a oznámí nám, že bude jen pozorovatel.
To je rád, že se z toho vyvlékl. Stejně bych někdy viděl co dokáže, pomyslím si a obrátím se na nového člena. Je to opět holka.
Další? Buď mi to Tsuchikage dělá naschvál nebo jim fakt došli kluci, pomyslím si. Vzhledem k tomu, že je již můj pátý člen týmu během dvou dnů tak myslím, že mám právo si trochu postěžovat i když jen v duchu.
Dobře takže znovu, povzdechnu si pro sebe, jmenuji se Dākuanbā Itami. Ovládám techniku na střední a dlouhou vzdálenost a obranou techniku. V útoku jsem omezený na zem pokud je nepřítel ve vzduchu mohu použít jen kunaie. Jsem schopen vyvést nepřítele z rovnováhy nebo ho schodit na zem, aby mohl někdo jiný zasadit úder, v podstatě zopakuji to co jsem předtím řekl Kamii.
Jelikož je to práce v týmu, tak jsem myslel, že bychom měli trochu poznat svoje bojové schopnosti. Co nám o sobě povíš? Zeptám se jí.

Nový člen týmu

Zrovna, když se sensei chystá promluvit tak k nám přijde nějaká dívka. Podle senseiových slov by to měla být naše nový členka týmu, ona sama nám to i potvrdí a představí se.
Výborně konečně jsme tři.
pomyslím si. Vůbec by neuškodilo, kdyby byla naše nová členká specialista na genjutsu nebo lékaské jutsu, ale o tom si mohu asi nechat jen zdát.
Sensei nám řekne, že on bude jen pozorovatel, to od ně není vůbec hezké, protože on je taky člen týmu a někdy se může stát, že bude muset někoho z nás zastoupit, třeba kvůli tomu, že někdo z nás tří onemocní, bude zraněný nebo tak něco.
Podívám se na Miko.
"Já jsem Rupinasu Kamia. A bude se dít, to, že budeme trénovat, tedy spíše utvářet týmovou práci."
představím se jí a osvětlím jí co se bude dít, protože senseie asi přeslechla.
"Jinak aby si to věděla i ty, tak se soustředím hlavně na taijutsu a umím tak jedno genjutsu."
dodám ještě.

Nový tým

Nemohla jsem tomu uvěřit. Zrovna když jsem měla dělat poslední zkoušku a po ní se stát geninem, musel sensei někam pryč na misi. Že já mám vždy takové štěstí. Během doby kdy jsem čekala až se vrátí jsem se připravovala na poslední zkoušku. Sem tam jsem si i zacvičila. Konečně se měl sensei vracet z mise. Tak jsem šla večer brzy spát abych ráno vstala. Když jsem vstala, tak jsem provedla každodenní raní hygienu, převlékla jsem se a najedla.

Pak jsem zamířila na akademii kde jsem v naší bývalé třídě měla dělat tu poslední zkoušku. Bylo to těsné, ale nakonec se mi to podařilo. Šťastná že to mám konečně za sebou jsem zamířila domů, kde jsem zprávu oznámila rodičům. Mamce jsem pomohla s úklidem a přípravou oběda. Pak jsem šla na chvíli na zahradu si odpočinout. Chvilku jsem jen tak ležela v trávě. Pak jsem si skočila domů pro Paixiao. Zrovna když jsem se chtěla pustit do hraní jsem si všimla že za mnou někdo stojí a pak jsem uslyšela i hlas.

Tsuchikage? Otočím se a skutečně ji za sebou vidím stát. Ukloním se a pak se na Tsuchikage zadívám. Kolem druhé u cvičiště dvě. No dobrá. Jsem na ně docela zvědavá. "Hai. Děkuji za zprávu Tsuchikage- sama". Řeknu ještě než Tsuchikage odejde. Usměji se, sednu si do trávy a začnu hrát. Asi po půl hodině hrát přestanu. Zvednu se, flétnu odnesu domů a ve svém pokoji si ještě na chvíli lehnu než budu muset jít. Po odpočinku vstanu z postele, dojdu k zrcadlu a upravím se.

Pak zajdu mamce oznámit že jdu za týmem do kterého jsem byla přiřazena a vyrazím na cvičiště kde se mám s týmem setkat. Když jsem na cvičiště došla, uviděla jsem nějakého muže. To bude jistě náš sensei. Prohlédnu si ho a pak se podívám na své nové týmové kolegy. Jsem docela ráda že v týmu nebudu jako jediná holka. Když na mně sensei promluví, tak přijdu o trochu blíž a představím se. "Dobrý den. Jmenuji se Kyo Miko. Tsuchikage-sama říkala že jsem ode dneška přiřazena k tomuto týmu". Řeknu mile a podívám se na své kolegy. "Takže.. Co je v plánu?" Zeptám se zvědavě.

Odpočinek

Podívám se na senseie, který oznámí, že se budeme muset být na pozoru. To je snad poprvé, co si on není něčím jistý. Chvíli je ticho, nějak nemám co říct, pak, ale sensie řekne, že jsou kluci už v nemocnici.
"To je dobře. Ti dva měli smůlu, že tam kam uskočili byla past, a nebo měli štěstí, že je to neroztahlo na kusy."
řeknu tiše.
"Sensie, kdy jste zabil porpvé vy?"
zeptám se ho zničeho nic. Ani nevím proč se ho na to ptám, zjistila jak se s tím nejlépe vypořádat. Na to mám zatím jen jednu odpověď: Práce, práce, práce, mít vždy něco na práci. Ano, teď nemám co na práci a prot an to pořád myslím a nemohu zapomenout.