Andor.cz - Dračí doupě online

Třetí část tréninku

Jak jsem předpokládal nebylo to nijak dobré. První pokus skončil koupelí a stejně tak i další. Technika nebyla nijak hezká a pravděpodobně by mi byla k ničemu. A upřímně my to bylo jedno. Jediné co jsem v tu chvíli chtěl bylo zalézt zpět do postele.
Kamia předvedla docela slušný výkon a hned na první pokus se jí povedl dost dobrý výkon na to, aby jí sensei dovolil si odpočinout. Trochu jí to závidím. Komu tu lžu hodně jí to závidím, ale pokračuji bez komentáře. Nejsem typ člověka co by se nechal odradit byť jen z důvodu, že bych poprosil o pauzu.
Po několika neúspěšných pokusech povolí sensei odpočinek i mě. Ani se nenamáhám, abych vylezl na hladinu a doplavu ke břehu. Dolezu po čtyrech na břeh a tam se převalím na záda a ztěžka oddechuji. Zima mi teda rozhodně není, právě naopak ocenil bych i trochu chladněji. Po chvíli se vydýchám dost na to, abych se mohl zvednout a protáhnout. Začnu se lehce rozcvičovat.
Pamatuji si, že pokud bych zůstal ležet, tak mi ztuhnou svaly a začnou bolet. Kamia se zahřívá pohybem a nebo se taky rozcvičuje těžko říct co s toho.
Pravda, že jste nás mohl upozornit, poznamenám k mistrovy trochu vyčítavě. Sice neexistuje asi nic díky čemu bych se na tohle mohl lépe připravit. Kromě toho si vzít desku a stát na ní místo na hladině.
Mimochodem pěkný výkon s tou technikou. opravdu ti to jde, usměji se na Kamiu.

Tréning

Běžel jsem kousek za Takumim s plánem zaútočit na senseie. Ten na nic ale nečekal a několika shurikeny Takumiho klony zničil. Při tom ještě stačil udeřit Hayateho do brady pouzdrem ve kterém měl svou vlastní katanu. Už jsem byl skoro u senseie, ale Takumi najednou použil nějakou techniku a všude se objevila mlha. Sakra, to je blbec. Zamračím se. Všichni se mi ztratily z dohledu, ale i tak jsem pokračoval k místu kde jsem sensie viděl naposledy. Očividně tam ještě byl, protože když jsem máchl svou katanou, tak ji odrazil svým pouzdrem. Vím že boj v takovéhle mlze nemá cenu a tak jen párkrát máchnu katanou na místo odkud sensei můj první úder odrazil, a pak se co nejrychleji otočím a zamířím k místu odkud jsem přiběhl. Chci se dostat co nejdál abych byl pryč od místa kde se bojuje. A pokud možno z dosahu mlhy.

Cvičeníčko, cvičení...

Mě se ved kupodivu docela dobře, přeměna se mi sice nepovede úplně dokonale, ale nesletím u toho do vody, což považuji za obní úspěch. Jakmile mohu, tak dojdu na břeh a sleduji Itamiho snažení, i když u toho chodím sem a tam a snažím se alespoň trochu zahřát, i když to budu muset nejdřív uschnout. Je blbost si na sebe vzít hned oblečení, protože by se promočilo.
"Sensei, taky jste nám to mohl říci včera, bych si sebou vzala ručník."
řeknu senseiovi, zatím co trošku drkotám zuby a chodím sem a tam.
Nakonec i Itamimu dovolí si odponout. Nahcvilku se zastavím a "běhám" na místě. Pohybem se dá momentálně zahřát nejlépe.
Když už mi není taková zima tak se usadím na zem a kolena si dám pod bradu a odpočívám.
"Sensei, co nás ještě dnes čeká?"
zeptám se a pousměji se.

Mise

Já kupodivurazila první, ale to je jedno, Kioshi a Yamato dorazili chvilku po mě. Pak ihned vyrazíme na cestu. Sensei nastavil poměrně ostré tempo, ale nic co by se nedalo vydržet. Sensei nám oznámí, že to vezmeme terénem, abychom byli ve zvučné nejdříve. Já se snažím se všemi držet tempo, snažím se jak nevíc to jde. Na nikoho nemluvím ani nekoukám. Snažím se jen udřet tempo a nespustit senseie z očí.
Také se snažím dávat bacha na okolí, člověk nikdy neví co tu na něj vyskočí.
(3, 3, 2)

Shokiru



Prohlédnu si origami a pak se na něj usměji.
,,Jééé, to je krásný. Mě z toho vždy vyleze něco co nevypadá ani jako kulička..."
Pousměji se na něj.
,,A můžeme ti nějak pomoci?"
Zeptám se ho a párkrát zamrkám.
,,Shokiru, jsme tým. A nevím, jak Eremi, ale já chci pomáhat svému týmu, jak jen to bude možné."
Lehce ho pohladím po ruce a zadívám se mu do očí.
,,Promiň, že jsem měla strach."
Povzdychnu si a otočím se. Jsem smutná, ale na Eremiho se peci jen lehce pousměji.
,,Necháme tě přemýšlet."
Zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych myslela na něco jiného a nebylo mi to líto.

Skrytá Listová vesnice - 11:23 Odhalení?
Eremi, Shokiru a Aimi

Shokiru si vás kriticky prohlíží a po chvíli nasadí zase trošku otrávený výraz.
"Potřeboval jsem na chvíli na vzduch to je celý, neměj obavy z tvýho jídla mi nic není."
Vzdychne a sleduje, jak jsi blízko.
"Hej nějaký osobní prostor prosím."
Opře se zády o zeď, chvilku vypadá nervozně, než si povzdychne a dá ruku za zády před sebe a rozevře ji. V dlani má poskládaného oregami jeřába.
"Prostě přemýšlím."
Zabručí a sleduje Eremiho i Aimi.
(Volná zábava)

Shokiru


Tázavě se na něho zadívám.
,,Jak, co my tu krucinál děláme, co ty tu děláš?"
Tázavě pozvednu obočí a jdu k němu blíž.
,,Měli jsme o tebe starost, aby ti náhodou nebylo špatně z mého vaření, tak jsme tě šli hledat."
Založím si ruce na prsou a jdu k němu ještě blíž. Pořádně si ho prohlížím a snažím se nakouknout i za jeho záda.
,,Takže? Co to tu schováváš?"

Skrytá Listová vesnice - 11:22 Shokiru?
Eremi, Shokiru a Aimi

Jdete k rohu restaurace, kde si mylsíte, že je v uličce Shokiru. Zdá se, že je to opravdu on. Když Aimi promluví postava sebou mírně trhne.
"Ym..?"
Pohne se a rozkašle se.
"Co tu kruci děláte?"
Sleduje vás Shokiru tázavým pohledem a jednou rukou za zády a druhou právě sundává ze zakrytých úst, když dokašlal.

Stín?


Kývnu na Eremiho a jen mu ukážu ať jde potichu. Potichu se vydám do uličky a když si budu jistá, že je to Shokiru, tak jen promluvím.
,,A to nás ani sebou nevezmeš jo?"
Na tváři mám úsměv a doufám, že Shokira vylekám.

Skrytá Listová vesnice - 11:20 Tým
Eremi, Aimi a Shokiru

"Jasně jasně já to chápu....hmmm jdu za tebou fajn."
Kývne Eremi a následuje tě. Projdete jídelnou, kde lidé dojídají, ale tam Shokira nevidíte a tak vyjdete ven.
Když se rozhlédnete nikde ho nevidíte, jak se zdá není před restaurací, až Aimi zahlédne nějaký stín, který se rýsuje mezi domky v uličce nejspíše tam někdo bokem stojí. Eremi stočí pohled týž směrema vyčkává co udělá Aimi.
(Volná zábava)