1. Zkouška - Stanoviště A: Shinobi akademie

Tým Hiaki
Akemi, Kiryu a Hikaru

Kiryu vám vytáhl stanoviště A, tedy půdu zdejší akademie, což neznělo tak hrozivě, jako třeba budova Shinobi policie. Hikaru se tvářil odhodlaně a snažil se zůstat klidný, ale ani jemu se to nepodařilo, když zkouška náhle vypukla. Rychle se rozhlédl kolem a postavil se tak, aby Vás trošku chránil. V prvním okamžiku vás zachytil taky za paže, aby vás poryv rozbíhajících se Geninů nesmetl. Mračno prachu se zvedlo a Hikarův plášť, který dostal od Akemi se v něm zavlnil. Oblékl si jej hned ten první den, kdy jej dostal, když jste odcházeli z vesnice. Patrně se mu líbil.
A taky měl jednu další nespornou výhodu. Svou unikátností vám zajišťoval, že když jej budete nosit a budete se potřebovat najít na delší vzdálenost, tak to nebude velký problém. Naštěstí vás však probíhající týmy neodtrhly od sebe a po chvíli měla Akemi dokonce dost prostoru a času, aby přivolala svého jeřába. Ten zaskřehotal podíval se písmeno a vznesl se do vzduchu. Chvíli kroužil a pak se ostře stočil na východ a letěl nad vámi a ukazoval vám cestu.
Držijíc se za ruce jste běželi kupředu. Drželi jste se spíše na střechách, abyste dobře viděli na jeřába. Naštěstí se vám dařilo držet mimo hlavní voj Geninů, který se valil také tímto směrem. Někde vzdáleně jste dokonce zaslechli zvuky boje, ale rozhodli jste se nezdržovat a pokračovat ve své cestě.
"Zdá se, že někteří na to jdou hned od začátku zostra. Musíme se mít na pozoru."
Ozval se Hikaru, který se ostražitě rozhlížel kolem. Naštěstí váš postup byl díky jeřábovi rychlý, přesný a efektivní. Netrvalo to dlouho a uviděli jste budovu akademie, musela to být ona, protože byla označena vyvěšeným velkým modrým písmenem A na svém čele a u jejího vstupu už byly první týmy a dozorčí před akademií je pouštěli postupně po kontrole dovnitř.
Doběhli jste k akademii zhruba ke konci třetí minuty, takže nijak špatný čas, když jste se na začátku pár okamžiků zdrželi. Před vámi právě kontrolovali tým, který měl čelenky Skryté Kamenné vesnice a prokazoval se žetonem.
"Kdo vybíral žeton? Ruku."
Oznámil dozorčí a když zmatený klučina mu podal žeton s písmenem A dozorčí jej chytl za zápěstí a obrátil mu ruku dlaní vzhůru. Dlaň se mu rozzářila červenou barvou a objevilo se na ní písmeno C.
"Pokus o to jít na jiné stanoviště hmm? Smůla chlapci tohle je pro vás konečná. Jste diskvalifikováni."
Oznámil překvapeným klučinům dozorčí s naprostým klidem a odměřeností, jako by rozdával obědy.
"Cože? Jak diskvalifikováni? To přece nejde, ta pitomá zkouška ještě ani pořádně nezačala a..."
Snažil se protestovat jiný člen vyloučeného týmu.
"Pro vás už skončila. Neměli jste podvádět. Další."
S pufnutím se objevili za chlapci dva ANBU, kteří je chytli za ramena a v dalším pufnutí byli i s diskvalifikovaným týmem pryč.
"Říkám další."
Byla řada na vás a vy jste mohli být opravdu rádi, že jste se nerozhodli v tomto ohledu podvádět.
"Žeton a kdo jej vybíral?"
Otázal se opět s naprostým klidem dozorčí a upřel na vás pohled.....


Tým Ishibaku (možno přejmenovat)
Itami, Kamia a Sozo

Jelikož Kamia i Sozo docela fascinovaně hleděli na celé shromáždění, které se zde sešlo, nakonec to byl Itami, který zachoval klid a rozum a rozhodl, že půjde pro žeton. Možná to tak bylo nejlepší, měl v tuto chvíli nejvíce soustředěnou mysl. Vytáhl pro svůj tým modrý žeton s písmenem A, což znamenalo směr Shinobi akademie. Dobrý orientační bod, určitě lepší, než třeba nějaký nic neříkající hotel.
Když byla zahájena zkouška, všichni se rozprchli do svých stran a na chvíli jste měli, co dělat, abyste se udrželi pohromadě a někdo vás nesmetl. Tohle nebyl organizovaný pohyb spíše zběsilý úprk k cíli, protože všechny náhlost vyděsila a časový limit taky nikoho neuklidnil. Dobrá byly tu i týmy, které jednaly s rozvahou. Chvíli se zdržely, než vyrazily na tu či onu stranu, čehož využil i Itami a rozhodl se prokoumat oblast před sebou pomocí svých senzibylních dovedností. Chvíli se proto musel soustředit a vnímat jen zemi. Kamia pohotově zaujala obranný postoj, zavrčela a byla připravena Itamiho bránit, kdyby se něco semlelo. Sozo naproti tomu spíše zamyšleně hleděl do okolí. Zdálo se, že snad zkoumá mraky mizících Shinobi. Třeba za tím bylo více?
Každopádně Itamiho trpělivost přinesla své ovoce. Jeho vnímání se dostalo až k akademii. Nebyla tak daleko časově se to dalo bohatě stihnout, otázka pár minut, když nebudou potíže. Žádných pastí si nevšiml, ani toho, že by něco v trase před ním vyzařovalo nějak více chakru a napovídalo chakrové pasti. Zběžně byl také schopen odhadnout že k akademii míří zhruba 200 Shinobi, plus mínus. U akademie pak čekaly postavy s o dost větším množstvím chakry, než ostatní Geninové. Itami si dokázal spojit, že to budou dozorci u akademie.
Většina týmů se nezdržovala byla to změtice chaosu. Někteří shinobi vyzařovali méně chakry, než vy jiní zase více. Nakonec Itamiho zaujalo dění v druhé polovině cesty na jedné střeše mimo hlavní trasu. Všiml si tam totiž, že jeden postupující tým měl náhled před sebou jakousi chakrovou skvrnu a pak na ní první z členů týmu upadl. Vše ostatní se pak stalo velice rychle. Tým byl přepaden ze zálohy jiným obdobně silným týmem, který velice rychle vyřadil jednoho jejich člena útokem zblízka. Druhý to slízl o chvíli později, když se objevil další člen týmu a ten poslední, co spadl ze střechy už se též neobjevil. Rychlá čistá prácička. Nějaký cizí tým si hezky počíhal na jeden z těch, co se pohyboval samostatněji a dostal ho. Byli naživu ale bylo znatelné, že ti už asi nikam sami nepůjdou.
Pak už Itami přerušil své napojení a vyrazili jste kupředu. Vzali jste to po střechách a z pochopitelných důvodů jste se vyhnuli místu přepadení, leč jste dost pochybovali o tom, že by tam ještě nadále útočníci čekali. Přece jen i je tlačil časový limit. Vás naštěstí žádné problém na cestě nepotkaly a svým předběžným průzkumem, který jste provedli jste si zajistili jistý a rychlý postup. Na místo jste to zvládli ještě s docela slušnou rezervou, okolo třetí minuty vaším odhadem.
Akademie byla docela rozložitá budova, na které bylo velké označení modrým písmenem A. Když jste se zařadili k dalším Geninům, kteří už sem dorazili a kontrolovali je dozorci slyšeli jste jednoho z dozorců.
"Žeton a kdo jej vybíral?"
Ptal se zrovna dozorce skupinky Shinobi oděné do plášťů se zdobením, které připomínalo souhvězdí na tmavém podkladu.
"Viděli jste to? Panečku ještěže jsme nepodváděli, vůbec by mě nenapadlo, že tady bude dvojí kontrola."
Povídali si čekající Geninové se značkou Skryté Vodopádové na čelenkách. Když se dozorce vypořádal s týmem před vámi jeho pohled padl na vás.
"Další. Žeton a kdo jej vybíral?"
Optal se opět klidným strohým hlasem a čekal, než se prokážete, aby vás mohl pustit dovnitř.


Tým Kiri no Tsurugi
Liu, Hayate a Takumi

Když ses podíval při zahájení losování žetonů na své parťáky, oba ti jen mírně pokývli a bylo rozhodnuto. Vytáhl jsi pro svůj tým modrý žeton s písmenem A a krátce na to byla zkouška zahájena, což nemálo Geninů včetně vás překvapilo. Hromady osob se rozprchly do stran, aby stihly časový limit.
"Jo držme se poblíž hlavní vlny, určitě v ní budou místní Shinobi a dovedou nás na místo."
Odtušil Takumi a rozběhl se po tvém boku. Hayate také neotálel. Už když jste však sbíhali a seskakovali dolů po schodišti a na střechy od monumentu Hokagů minula vás zběsilá rychlá střela v podobě mladé tobě docela známé Shinobi z Mlžné.
"Jaháááá!"
Skočila kolem vás a běžela dál. Další dvě mihnutí znamenaly její týmové kolegy. Ale tuhle holčinu sis pamatoval.

"Jděte mi z cesty slimejši vyhrává ten nejrychlejší!"
Zahlédl jsi ještě jí ostré zuby, když se odrazila od stěny jednoho domu a zmizela vám i se svým týmem z dohledu.....Hoozuki Shineko. Spolužačka z tvého ročníku, která vždy byla.....no spíše drsný kluk, než roztomilá dívka a ten její veliký meč, co tahala furt na zádech taky o něčem vypovídal.
"Ti teda ženou, ale zdá se, že budeme mít na našem stanovišti někoho známého. Třeba to bude výhoda."
Nadhodil Hayate, když se podíval směrem za nimi. Někde kus před sebou ve směru kterým její tým zmizel jste zaslechli krátké zvuky boje, ale jak rychle se ozvaly, tak rychle zase i utichly. Každopádně drželi jste se hlavní skupiny a díky hraní na jistotu se v pořádku dostali ve čtvrté minutě k budově označené velkým modrým písmenem A, která musela být zdejší akademie. Už u ní stála hromada Geninů, které postupně pouštěli dozorci dovnitř.
Takumi se ostražitě rozhlížel zatímco jste postupovali frontou.
"Je nás tady více, než to původně vypadalo. To není dobrý. Víte, co se říká? První zkouška bývá nejdrsnější."
Podotkl s klidem. Hayate vypadal nervózní o něco více, ale to už jste přišli na řadu i vy.
"Žeton a kdo jej vybíral?"
Optal se dozorčí klidným odměřeným hlasem a počkal, až učiníte to, co všichni ostatní. Po přebrání žetonu Liuovi ještě zkontroloval dlaň ruky, kde u na okamžik, když ho za ní dozorčí vzal, zazářilo modré A.
"Nějaký chakrový otisky, nebo tak něco?"
Zamumlal ještě Hayate pro sebe, než vás vpustili dovnitř, aby se mohli věnovat dalším Shinobi.

-------------

Když jste byli konečně všichni vevnitř a ozval se zvuk připomínající tichý tlumený gong, který se rozezněl všude kolem, tak jste byli všichni nasáčkování ve velké vnitřní tělocvičně této akademie. Byly vás zde shromážděny necelé dvě stovky. Také zde byla minimálně desítka dozorců, kteří na vás dohlíželi jen zde. Další určitě byli rozmístěni i jinde. Chvíli trvalo, než jeden z nich předstoupil před vás a odkašláním si sjednal chvíli ticha. Jeho tvář byla klidný až smířlivá. Pohled možná trošku unavený, nebo utrápený, naštěstí trošku schovaný díky rozcuchu rudých vlasů. I tak však nešlo přehlédnout, že se jedná o Jounina a Hyuugu. Čelenkou alespoň trošku upravoval divoké vlasy a drobná rudá bradka mu dodávala na jakš takš váženějším a dospělejším vzhledu. Patrně mohl být však zhruba ve věku vašich senseiů plus mínus.

"Jsem Hyuuga Tasu a budu vašim hlavním dozorčím na tomto stanovišti. Nyní mě prosím dobře poslouchejte."
Promluvil dostatečně nahlas a i zbytky jakékoli komunikace mezi přítomnými utichla, protože každý chtěl vědět, jak to bude probíhat dál.
"Někteří z vás si mohli již povšimnout, že ne všechny týmy se na své stanoviště dostaly. Pětiminutový limit nám vypršel, takže tým, který není nyní na svém stanovišti, byl automaticky diskvalifikován. Stejně tak byly diskvalifikovány všechny týmy, které se pokusily jít na jiné stanoviště, vyměnily si s někým žeton, nebo zkusili jinak ovlivnit své vylosované stanoviště ve svůj prospěch. Ti z vás, kteří se děsí značky, kterou viděli na své dlani, nemusíte. Než tato část zkoušky skončí značka vyprchá a zmizí."
Vyjasnil vám pro začátek, snad na jakési ulehčení. Leč všem začaly v hlavách vyvstávat otázky kolik týmů mohlo už vypadnout a co provedly.
"Střety po cestě sem zakázány nebyly, takže týmům, které se střetly s jiným týmem ať s jakýmkoli výsledkem, nebude vyvozen žádný důsledek. Nyní už však k samotné zkoušce."
Na okamžik se odmlčel a znovu vás prolétl pohledem.
"Všechny zde přítomné týmy postupně předstoupí ke mě. Rozdělíme vás do tříd po 30 osobách napříč touto akademií. Každý se zařadí k dozorčímu, za kterým jej pošlu. Kdo se pokusí odpojit od svého dozorčího, který jej má zavést do příslušné třídy, bude diskvalifikován i s celým svým týmem. A ještě jedna věc. V této zkoušce budou členové jednotlivých týmů rozděleni každý do jiné třídy. Žádný z týmů nezůstane pohromadě."
Lehce se Tasu-sensei pousmál, když viděl reakci vás všech. Pak už si vás začal postupně volat. Jednotlivý dozorčí si přebírali své třicetičlenné skupiny zmatených osamocených Geninů a odváděli si je a střídali je jiní senseiové. Bylo jasné, že nějaká třída bude mít méně žáků, nebo to nějak dorozdělí, aby bylo zhruba všude stejně. Všichni jste však přišli o své týmové kolegy.

Stejný dozorčí nakonec odváděl do třídy v druhém patře z vašich týmů Itamiho, Liua, Akemi a další mladé Geniny z různých vesnic. Liu si všiml, že ve stejné třídě, jako on je přiřazena i Shineko, která mu však nevěnoval zatím nijak zvláště moc pozornost.

Jiný dozorce vedl naproti tomu Kirya, Soza, Takumiho a další Geniny do odlehlejšího křídla v přízemí, kde byla jejich testovací třída.

A takto se posupně po akademii rozprostřeli všichni geninové do jednotlivých tříd, přičemž v každé byli přítomní tři dozorčí, z čehož jeden zůstával před dveřmi a dva byli uvnitř.
Do každé třídy proudilo světlo z venku okny a vanul teplý vzduch otevřenými ventilačkami. Dozorčí jednotlivých tříd před vás předstoupili. Jejich strohé a přísné tváře naháněly husinu.
"Sedněte si na místa."
Oznámil. Lavice byly vždy samostatné pro každého Genina zvlášť. Atmosféra byla hustá a těžká.
"Na test z teorie budete mít k vyplnění přesně tři hodiny. Tři hodiny pro každého člena tříčlenného týmu. Jakmile čas vyprší testy vyplněné odevzdáte, kdo test neodevzdá, nebo nezodpoví otázky správně. Bude diskvalifikován ze zkoušek."
Přelétl všechny pohledem jestli tomu rozumněli.
"Váš test se skládá z 15 otázek, z čehož tři otázky jsou těžší, než ty ostatní. Také vezměte na vědomí, že pomalejší půlka, která nevyplní test správně bude vyřazena ze zkoušek. Z každého Geninského týmu zkouškou projde jen jeden z vás a to ten, který bude mít nejrychleji správně napsaný test a odevzdá jej ke kontrole svému dozorčímu. Jako kompenzaci za členy týmu, které jste ztratili každý z vás má ve svém testu zodpovězenou jednu ze tří obtížných otázek. Tato otázka je zodpovězena správně, takže se nemusíte bát, že byste kvůli ní byli diskvalifikováni."
Začali procházet s listy s testem a rozdávat je obrácenou stranou všem z vás.
"Takže ještě jednou pamatujte. Tři hodiny, jen jeden z týmu, který postoupí dál. Snažte se tedy, abyste to byli právě vy. Pokud se rozhodne někdo test v jeho průběhu vzdát a zajistit tak větší šanci na postup někomu ze svých kolegů nahlásí to dozorčímu. Je jen na vás, jak svému týmu věříte. Otočte své testy, časový limit začíná běžet teď!"
Oznámili dozorčí současně, když odbila 8 hodina ranní.
Když jste otočili testy, tak prvních 12 otázek bylo....inu obtížných ano, ale kdo se alespoň trošku učil zvládne je vyplnit postupně docela s přehledem. Potíž nastává u oněch obtížnějších otázek. Ať jste se učili, jak chtěli, tak vám ani jedna z těch otázek nedává smysl, jak na ní odpovědět. Dokonce ani zodpovězená otázka, kterou máte v testu, Vám není nijak nápomocná, protože zjišťujete, že vlastně pořádně nerozumíte ani pointě oné odpovědi.

1. Zkouška - Stanoviště B: Hotel

Tým Ershai
Aimi, Shokiru a Eremi

Eremi, který vám šel pro žeton ke svému otci vypadal nervózně. No kdo by se mu taky divil, přece jen jeho otec byl Hokage. Určitě od něj měl vysoká očekávání a Eremi se chtěl taky ukázat v tom nejlepším světle a tak vůbec.
Když se vrátil přinesl vám žeton se zeleným písmenem B a ani jste se nenadáli a vypuklo to. Zkouška byla nečekaně zahájena a všichni se rozprchli do stran. Hlavně Geninové z cizích vesnic, neznalí zdejšího prostředí spěchali, aby časový limit stihnuli.
Tobě se v tu chvíli vybavil tvůj rozhovor z klukama, kdy ses snažila přesvědčit Shokira, aby byl váš vůdce. Pravdou bylo, že se na to netvářil, byl to stratég, o tom žádná, ale lidi vedl docela nerad. Eremi byl spíše tím, kdo dokázal správně motivovat. Tak či tak, jsi věděla, že budete muset improvizovat za pochodu, jako třeba nyní.
"No řekl bych, že je to stejně dobré, jako jakékoli jiné stanoviště."
Zazubil se Eremi a rozhlédl se kolem. Nebylo na místě otálet, věděli jste o jaký hotel by se mělo zhruba jednat. Než jste se rozkoukali zahlédli jste další tým z Listové, který se mihnul směrem k hotelu. Brali to rychle a napřímo. Byl to tým Hatake Ryoshiho-senseie. Neotáleli jste už a vyběhli jste kupředu.
"Zdejší ulice známe, takže by to neměl být problém. Ale vezmeme to po vedlejších, ne té hlavní, je moc nápadná a snadno bychom tam byli komukoli na ráně. Je to ideální místo pro přepad."
Odtušil Shokiru, když jste vyběhli a zabočili do jedné z menších ulic. Pohybovali jste se díky prázdnosti ulic, které spousta geninů neznala dost rychle a nemuseli se nikde zdržovat. Postupně vám přišlo, že se vám podařilo i některé týmy předběhnout. Vaším odhadem v půlce cesty jste uslyšeli najednou směrem z hlavní cesty výkřik.
"Kyáááárrrch co jéééé ááááááá!"
Křik brzy utichl a krátké zvuky boje ustaly.
"Nesmíme se zdržovat."
Podotkl Eremi. A nejspíše právě díky tomu, že jste nikde nestavěli jste se k hotelu dostali v podstatě mezi prvními. Před vámi dorazilo jen pár týmů, které na začátku zahájení stály na nejpříhodnějších pozicích úplně na okraji vašeho velkého houfu. I tak jste tu však byli pod dvě minuty, tedy se slušnou rezervou.
"Ještěže, jsme se nikde nezdržovali."
Usmívala se jedna mladá Geninka na své kolegy, když šli za dozorčím, který stál u vstupu do hotelu. Nedlouho na to, jste přišli na řadu i vy. Mladý jounin, který měl funkci dozorčího vás zastavil.
"Žeton a kdo jej vybíral?"
Optal se takovým neutrálním ale docela mírným hlasem. Když mu jej Eremi podal a přihlásil se, že jej i vybíral, jounin jej vzal za ruku a obrátil mu dlaň nahoru. V jeho dlani zazářilo na okamžik zelené písmeno B.
"V pořádku můžete jít."
Kývl a pustil vás dovnitř, kde jste museli počkat až se shromáždí všichni, kteří to stihli v časovém limitu. Najednou se těch pět minut strašně vleklo a nervozita narůstala.

-------------

Ještě nějakou dobu trvalo, než jste zde byli všichni účastníci a že vás opravdu nebylo málo. Konečně uběhla poslední pátá minuta a zvuk podobný tlumenému úderu na gong si vyžádal vaši pozornost a uklidnění se. Všechny vás nasměřovali do velké jídelny, kterou tento hotel měl, a bylo to vlastně jediné místo, kde jste se všichni vešli leč i tak jste tu byli docela nasáčkovaní. Odhadovali jste, že vás tady byly zhruba dvě stovky. K tomu se tu pohybovala minimálně desítka dozorců plus další nejspíše po chodbách v patrech hotelu. Po chvíli před vás jeden z nich předstoupil.
Žena, která sice neměla na sobě Jouninskou vestu, ale vyzařovala z ní autorita a nepochybovali jste, že je opravdu Jouninem. Nevypadala staře, i když skrýval tvář pod maskou. Její výraz byl klidný, ale ne přímo nepřívětivý. Cítili jste v něm však i kapku přísnosti. Elegantní oděv, černé rukavice i šátek, který udržoval lépe její účet a odhaloval příslušnost k Listové vesnici, to vše dodávalo na celistvém dojmu této osoby. Naposledy vás přelétla pohledem.
"Jsem Aburame Risha a budu vašim hlavním dozorčím na tomto stanovišti. Nyní mě dobře poslouchejte nebudu se opakovat."

Oznámila možná rázněji a přísněji, než byste čekali. Mělo to ale správný efekt a nastalo hrobové ticho.
"Někteří z vás si mohli již povšimnout, že ne všechny týmy se na své stanoviště dostaly. Pětiminutový limit nám vypršel, takže tým, který není nyní na svém stanovišti, byl automaticky diskvalifikován. Stejně tak byly diskvalifikovány všechny týmy, které se pokusily jít na jiné stanoviště, vyměnily si s někým žeton, nebo zkusili jinak ovlivnit své vylosované stanoviště ve svůj prospěch. Ti z vás, kteří se děsí značky, kterou viděli na své dlani.....zmizí vám, než skončí tato část zkoušky."
Byli jste si jistí, že by byla nejspíše mnohem raději, kdyby vás mohla postrašit tím, že vám zůstane navěky. Myšlence kolik týmů už stihlo vypadnout se nejspíše nikdo z vás neubránil.
"Žádný ze střetů, které proběhly na cestě sem, nebude negativně hodnocen, ani z něj nebudou vyvozeny žádné důsledky. Život Shinobi je nebezpečný a střety zakázány po cestě sem nebyly. Ale nyní již k samotné zkoušce."
Pokračovala docela svižným klidným hlasem. Díky tomu, že se nikdo moc neodvažoval dutat, aby mu něco neuteklo, nemusela nijak zvyšovat hlas, nebo si sjednávat pořádek.
"Všechny zde shromážděné týmy postupně příjdou ke mě. Rozdělím vás do skupin po 30 osobách napříč tímto hotelem po různých místních apartmánech. Každý se zařadí k dozorčímu, za kterým jej pošlu. Kdo se pokusí odpojit od svého dozorčího, který jej má zavést do příslušného apartmánu, bude diskvalifikován i s celým svým týmem. A ještě jedna věc. V této zkoušce budou členové jednotlivých týmů rozděleni každý do jiného apartmá. Žádný z týmů nezůstane pohromadě."
Byli jste si skoro jistý, že se pod maskou drobně pousmála a doslova jste mohli v její tváři číst ono nevyřčené "Blbý co?". Smysl pro škodolibost jí nejspíše také zrovna nechyběl. A pak si vás již Risha-sensei začala volat a rozřazovat jednotlivé týmy k dozorčím. Bylo vám jasné, že nějaký apartmán bude mít méně účastníků, nebo budou nějak jinak rozprostřeni, protože jinak by to nevycházelo na třicet osob na apartmá. Když byla některá skupina naplněná, dozorčí jí odvedl a místo něj přišel jiný, který přebral další. Všichni jste tak přišli o své týmové kolegy.


Dozorce, který nakonec odváděl chodbou a po schodech do třetího patra hotelu Aimi, si mohla všimnout, že v její skupině je také jí známá tvář, kterou vídala na akademii. Byla jí geninka o rok staří, než byla ona sama. Nastupovala na akademii o rok opožděně. Senju Asura, také zahlédla minimálně dva další shinobi, kteří měli čelenky skryté travnaté vesnice a také tam byl i někdo z oblačné. Asura si Aimi všimla a mírně jí pokývla.

Apartmán, do kterého byla vaše skupina zavedena byl velký a prostorný. Byl však také částečně vyklizený, nebo byl nábytek odsunut na strany a nahrazen samostatnými stolky po jednoho a židlemi, aby zde mohla usednout třída ke nadcházející teoretické části zkoušky. Před apartmánem byl jeden z hlídajících dozorčích, další byl vevnitř a také s vámi zůstal dozorčí, kteří vás přivedl.
Z velkých oken sem proudilo světlo, dokonce měl apartmán i menší balkón. Ne že by vám to nějak při zkoušce pomohlo.
Okny se na ventilaci větralo a před vás předstoupil dozorce. Tvář měl přísnou a nepřístupnou, už to napovídalo, že zkouška nebude jen tak.
"Sedněte si na místa."
Oznámil a jakmile dohrkaly židle pokračoval.
"Na test z teorie budete mít k vyplnění přesně tři hodiny. Tři hodiny pro každého člena tříčlenného týmu. Jakmile čas vyprší testy vyplněné odevzdáte, kdo test neodevzdá, nebo nezodpoví otázky správně. Bude diskvalifikován ze zkoušek."
Přelétl všechny pohledem jestli tomu rozumněli.
"Váš test se skládá z 15 otázek, z čehož tři otázky jsou těžší, než ty ostatní. Také vezměte na vědomí, že pomalejší půlka, která nevyplní test správně bude vyřazena ze zkoušek. Z každého Geninského týmu zkouškou projde jen jeden z vás a to ten, který bude mít nejrychleji správně napsaný test a odevzdá jej ke kontrole svému dozorčímu. Jako kompenzaci za členy týmu, které jste ztratili každý z vás má ve svém testu zodpovězenou jednu ze tří obtížných otázek. Tato otázka je zodpovězena správně, takže se nemusíte bát, že byste kvůli ní byli diskvalifikováni."
Začali procházet s listy s testem a rozdávat je obrácenou stranou všem z vás.
"Takže ještě jednou pamatujte. Tři hodiny, jen jeden z týmu, který postoupí dál. Snažte se tedy, abyste to byli právě vy. Pokud se rozhodne někdo test v jeho průběhu vzdát a zajistit tak větší šanci na postup někomu ze svých kolegů nahlásí to dozorčímu. Je jen na vás, jak svému týmu věříte. Otočte své testy, časový limit začíná běžet teď!"
Oznámili dozorčí současně, když odbila 8 hodina ranní.
Když jste otočili testy, tak prvních 12 otázek bylo....inu obtížných ano, ale kdo se alespoň trošku učil, zvládne je vyplnit postupně docela s přehledem. Potíž nastává u oněch obtížnějších otázek. Ať jste se učili, jak chtěli, tak vám ani jedna z těch otázek nedává smysl, jak na ní odpovědět. Dokonce ani zodpovězená otázka, kterou máte v testu, Vám není nijak nápomocná, protože zjišťujete, že vlastně pořádně nerozumíte ani pointě oné odpovědi.

1. Zkouška - Stanoviště C: Stanice Shinobi policie

Tým Moreru Aoba (Možno přejmenovat)
Killunia, Kameko a Tayuro

Stejně, jako všichni ostatní jste stáli a poslouchali, co se bude dít. Ani jste nepostřehli, kdy se vám vypařili senseiové. Kameko se tvářila nervózně a nesvá, nejspíše kvůli tomu, kolik zde bylo účastníků. Pravda bylo to prostě děsívé. I Killunia byla tím vším zaražená, či snad fascinovaná a jen poslouchala Hokageho a Hiro. Takže, když přišlo na řadu tahání žetonů, byl to Tayuro, který zachoval nejklidnější hlavu.
"Půjdu pro něj."
Nabídl se s přátelským úsměvem a zamířil k Hokagemu. Když vytáhl žeton a vrátil se k vám, ukázal vám červený žeton s písmenem C.
"Takže budova Shinobi policie, to zní trošku děsivě."
Špitla Kameko, ale pak vaši pozornost opět přitáhla slova Hokageho, který vysvětloval, jak bude probíhat první zkouška a pak přešlo na bleskové zahájení a ještě určení časového limitu. Všichni jste na pár okamžiků zatuhli.
"Pozor držte se u sebe!"
Přitáhl vás Tayuro k sobě trošku stranou, když se rozběhli Geninové do třech stran a zvedl se prach. Několik jich do vás vrazilo. Kdybyste nebyli opatrní a nestáhli se, nejspíše by vás mohli i ušlapat. Jen pár týmů se zdrželo, kvůli přípravě. Vyjeveně jste hleděli na to, co se děje, ještě stále šokováni z toho, že vám běží časový limit.
"No tak neloudejte se. Jdeme. Jinak to nestihneme!"
Vytrhl vás z toho všeho opět Tayuro. Nebýt něho možná byste tu zůstali a vše propásli. Běželi jste seč vám síly stačily. Mířili jste, co nejrychleji směrem, kterým se vydali všichni ti, kteří patřili pod vaše stanoviště. Vzali jste to ulicemi, stejně jste si vlastně nebyli jistí kudy běžíte a tak jste se snažili držet ostatních týmů, které však měly nemalý náskok. Ozval se výbuch a najednou z boční uličky vyběhla skupině shinobi. Jeden vrazil do Kameko.
"Uhni!"
Zaburácel takový mohutný zavalitý kluk a hnali si to pryč. O okamžik později na střechách jste viděli, jak se objevil další tým, který mířil ke stanovišti. Jak se zdálo byli ze Zemské, spojili jste si střípky dohromady, zůstali chvíli schovaní pod střechou jednoho nižšího domu, protože vám bylo jasné, že to oni napadli tým toho tlustého kluka.
Když byl vzduch čistý a vy jste pokračovali ke stanovišti, vyšlo vám to na tip ťop. Když jste doběhli, právě brali jeden z posledních týmů a vy jste dorazili k dozorčím, stojícím s přísným výrazem před budovou shinobi policie až po čtvrté minutě.
"Na poslední chvíli co...hmm žeton a kdo jej vybíral?"
Optal se dozorčí. Tayuro se přihlásil a ukázal mu jej. Stejně, jako ostatním týmům i jemu byl žeton odebrán a dozorčí jej vzal za zápěstí obrátil ruku dlaní vzhůru a v jeho dlani se rozzářilo červené písmeno C.
"V pořádku mazejte dovnitř. Jste asi poslední."
Oznámil a nechal vás vejít do přijímací haly policie, kde už se porůznu potulovala hromada týmů a čekala až si je převezme dál někdo z dozorců.


Tým Arakir
Ariaki, Aki a Iritari

Množství Geninů, které zde bylo bylo opravdu impozantní. Rozhlíželi jste se kolem, svého senseie jste přes tu masu osob vlastně ani neviděli, ale Hokage a Hiro, kteří si vzali slovo se přehlédnout opravdu nedali a tak jste alespoň poslouchali je a čekali, co bude dál. Iritari byl ostražitý a prohlížel si jednotlivé účastníky více, než ty, kteří vám předávali informace. Nejspíše poslouchal, ale sám si už dělal určitý průzkum ohledně svých soupeřů. Na rozdíl od zbytku svého týmu rozhodně nezahálel.
Když jste se rozhodli, že to má být on, kdo vybere žeton zašklebil se, hlavně tedy na Aki.
"Ale tolik důvěry? Překvapivé Střapko."
Zasmál se a zamířil k Hokagemu. Netrvalo to dlouho, než se vrátil a ukázal vám červený žeton s písmenem C.
"Hmm takže jdeme na policii. Věřím, že tam se nikomu moc nechce, ale nemyslím si, že to tam bude horší, než kdekoli jinde."
Pokrčil klidně Iritari rameny a poslouchal dál Hokageho. Když vše Hokage uzavřel zahájením zkoušky a časovým limitem, váš společník se mírně zamračil.
"Tak si tedy zahrajeme závod s časem. Fajn žádná zdržovačka míříme přímo na místo. Na střety bude dost času později. Teď si nesmíme dovolit dojít pozdě. Veď nás tedy Ariaki, já ohlídám, aby nás nikdo cestou neprudil."
Oznámil Iritari a jakmile jste vyběhli na střechy a oddělili se od hlavního houfu zařadil se na konec vaší formace, ale dost blízko, abyste se nerozdělili.
Běželi jste rychle a přímo. Nikde jste se nezdržovali, sice jste to vzali oklikou, ale podařilo se vám vyhnout tím pádem hlavním houfům Geninů a také možným číhajícím soupeřům, kteří by se vás chtěli hned při zahájení zbavit. Pro jednou jste byli organizovaní a sehraní a zdá se, že i Ariaki vás vedl docela s jistotou a přesností, protože k Shinobi policii jste dorazili bez obtíží mezi prvními už na počátku druhé minuty, což byl moc pěkný výkon. Dokonce i dozorčí, kteří stáli u dveří, vypadali docela překvapeně, že vás a asi další tři týmy viděli dobíhat v tak brzkém čase.
S lehce povytaženým obočím se zaměřil tedy dozorčí nejprve na vás.
"Nějací nedočkaví. Hmm fajn žeton a kdo jej vybíral?"
Přelétl vás pohledem.
"To budu asi já."
Ozval se Iritari, předal žeton a pak jej dozorce docela nečekaně chytl za zápěstí obrátil mu dlaň vzhůru a v dlani mu zazářilo červené písmeno C.
"V pořádku počkejte vevnitř do konce časového limitu."
Kývl a nechal vás vejít do přijímací haly Shinobi policie, kde ještě nikdo nebyl, ale již v prvních dvou minutách se začala budova plnit dalšími účastníky. Bylo však třeba počkat celý zbylý časový limit, než si vás převezme, někdo z dozorčích k čemukoli dalšímu.

---------------

Časový limit nakonec vypršel a když jste se rozhlédli kolem sebe, bylo tady narváno. Odhadem vás tu mohlo být plus mínus něco kolem dvou set Geninů. Pohybovali se tu samozřejmě také dozorci. Vypršení časového limitu oznámil tlumený zvuk připomínající znící gong. Instinktivně jste všichni utichli a čekali, co se bude dít. Rozhlíželi se kolem. Plní očekávání z toho, co se tedy bude dít dál.
Většina z vás si nevšimla ani, kdy se objevil. Neslyšela jej přicházet, až když byl přímo mezi vámi a procházel z jedné strany místnosti na druhou zaznamenali jste tiché klapavé kroky a všimli jste si muže v Jouninské vestě, s černavým plnovousem stejnými delšími vlasy staženými vzadu do uzlu, jen pár pramenů mu neposedně utíkalo do čela částečně zakrývalo na první pohled až příliš klidné oči.

Někteří jste si mysleli, že jen prochází některý z dozorčích, ale když se obrátil čelem k vám, s rukama v kapsách a nevýrazným výrazem ve tváři došlo vám, že to on bude hlavní dozorčí na tomto stanovišti.
"Ztište se smradi, nehodlám vás přeřvávat. Jestli budete poslouchat, nebo ne je mi srdečně jedno, ale zavřete papuly."
Oznámil bez většího zájmu, nijak extra nahlas, ale i přesto to mělo ten správný efekt a všichni jste zaraženě zmkli.
"Fajn, jsem hlavní dozorčí tohoto stanoviště. Jsem Nara Tore."
Měli jste pocit, že potlačil zívnutí. Klidné až unavené oči putovaly pomalu mezi vámi.
"Pět minut je za námi, takže kdokoli, kdo sem dosud nedorazil, byl vyřazen. Také byli vyřazeni všichni, kteří se pokusili sem projít s podvrženým, nebo zaměněným žetonem. Co se týká značky na vašich dlaních, časem to zmizí."
Pokrčil bez většího zájmu rameny na úvod.
"Střety, které proběhly cestou sem nemají nijak negativní vliv na vaši další účast.....uááh....co není zakázáno je povoleno."
Neubránil se zívnutí a složil si ruce na prsou.
"Teď to bude následovně, postupně za mnou přijde každý tým. Člena každého týmu přiřadím k jednotlivým dozorčím. Ano to znamená že v této části zkoušky budou členové jednotlivých týmů odděleni a přiřazeni do tříd cca po 30 osobách. Dozorčí vás odvede do upravených kancelářských oddělení Shinobi policie, kde budete probíhat váš test. Kdo se oddělí cestou od svého dozorčího bude diskvalifikován i s celým týmem."
Vysvětlil a pak vás postupně všechny začal rozřazovat. Jakmile měla skupina 30 členů odvedl jí příslušný dozorčí pryč.

Nakonec to dopadlo tak, že Killunia skončila v týmu s Ariakim. Killunia poznala ve své skupině taky další členy Listové vesnice. Namikaze Mitsua za jednoho týmu a Nami Kayu z druhého týmu. A pak samozřejmě hromádka dalších Shinobi. Ariaki tolik štěstí neměl.

V další skupině pak byla Aki, Tayuro z Killunia týmu a pak další Shinobi. Nikoho z nich bohužel neznala. Ale ví jistě, že má ve své skupině minimálně tři členy Listové vesnice.

Každý tým byl odvede do jiné části této budovy. Skupina s Killuniou skončila v druhém patře kdesi v jižním křídle. Skupina s Aki pak v prvním patře ve východním křídle. Všichni jste se však dostali do podobným místností. Vyklizených opatřených stolky pro jednoho s židlí. Hlídaných třemi dozorčími. Z čehož jeden stál venku před dveřmi a dva byli přítomní vevnitř.
Dozorčí, který vás přivedl byl jedním z nich. Postavil se před vás a počkal až se usadíte.
"Na test z teorie budete mít k vyplnění přesně tři hodiny. Tři hodiny pro každého člena tříčlenného týmu. Jakmile čas vyprší testy vyplněné odevzdáte, kdo test neodevzdá, nebo nezodpoví otázky správně. Bude diskvalifikován ze zkoušek."
Přelétl všechny pohledem jestli tomu rozumněli.
"Váš test se skládá z 15 otázek, z čehož tři otázky jsou těžší, než ty ostatní. Také vezměte na vědomí, že pomalejší půlka, která nevyplní test správně bude vyřazena ze zkoušek. Z každého Geninského týmu zkouškou projde jen jeden z vás a to ten, který bude mít nejrychleji správně napsaný test a odevzdá jej ke kontrole svému dozorčímu. Jako kompenzaci za členy týmu, které jste ztratili každý z vás má ve svém testu zodpovězenou jednu ze tří obtížných otázek. Tato otázka je zodpovězena správně, takže se nemusíte bát, že byste kvůli ní byli diskvalifikováni."
Začali procházet s listy s testem a rozdávat je obrácenou stranou všem z vás.
"Takže ještě jednou pamatujte. Tři hodiny, jen jeden z týmu, který postoupí dál. Snažte se tedy, abyste to byli právě vy. Pokud se rozhodne někdo test v jeho průběhu vzdát a zajistit tak větší šanci na postup někomu ze svých kolegů nahlásí to dozorčímu. Je jen na vás, jak svému týmu věříte. Otočte své testy, časový limit začíná běžet teď!"
Oznámili dozorčí současně, když odbila 8 hodina ranní.
Když jste otočili testy, tak prvních 12 otázek bylo....inu obtížných ano, ale kdo se alespoň trošku učil, zvládne je vyplnit postupně docela s přehledem. Potíž nastává u oněch obtížnějších otázek. Ať jste se učili, jak chtěli, tak vám ani jedna z těch otázek nedává smysl, jak na ní odpovědět. Dokonce ani zodpovězená otázka, kterou máte v testu, Vám není nijak nápomocná, protože zjišťujete, že vlastně pořádně nerozumíte ani pointě oné odpovědi.

Zákeřná mise se šťastným koncem.

Náš postup byl zmařen barvou a ač jsem se jako vůdce opravdu snažila, tak nakonec to nebylo nic moc platné, protože když se můj tým střetl s Eremiho týmem, tak jsme se do sebe málem pustili... Kupodivu nás Shokiru zastavil a navrhl, abychom se dali jako týmy dohromady, že tak máme větší šanci. Neříkám, že jsem na to nemyslela, ale nedotáhla jsem ten nápad do konce... Bohužel... Když jsme dorazili, všichni docela vyčerpaní, tak nás v cíli čekal Sensei, který nám vysvětlil, že cílem cvičení nebylo zjistit, kdo tu bude nejrychleji, ale jestli se dokážeme spojit v jeden tým a navzájem si pomoci... Shokiru to jako jediný prokoukl až do konce... Docela jsem se za sebe musela stydět, nakonec ale zbytek dne jsme byli na akademii, jako pomocníci senseiů a mohli jsme předávat rady a zkušenosti... Myslím, že Shokiru toho znal nejvíce a já dělala raději jen praktické ukázky, protože přeci jen, Shokiru a Eremi jsou lepší než já... Když výukový den skončil, tak jsme se vydali na jídlo a pak domů. Stále jsem byla zticha, protože jsem měla o čem přemýšlet.
Jak mám být lepší?
To je otázka, která hlodala mou myslí a nechtěla přestat. A pak... Čas začal ubíhat vskutku rychle.

Byl to týden, který utekl, jako voda, když jsme byli svoláni k rezidenci Kage, kvůli důležité zprávě. Dnešní den jsem měla mít volný, protože den před tím jsem absolvovala docela dlouhý trénink, abych si procvičila své stínové techniky. Když jsem se rozešla na místo, tak se ke mě kupodivu přidal i Shokiru, a nakonec i Eremi...
,,Co si myslíte, že se bude dít?"
Zeptám se kluků a jsem docela nervózní, protože tu jsou úplně všichni, jakože celá vesnice... Nervózně se rozhlížím a pozoruji Kageho, který očividně na někoho čeká.
..kdo si myslíte, že přijde?"
Zeptám se kluků, ale to už se na konci davu začne dělat ulička a já ucítím velice silnou chakru... Zvědavě pokukuju, ale nejsem zase tak vysoká, abych viděla přes ten dav, takže si počkám, až ona postava přijde k našemu Kagemu a pak... Když jsem si všimla, jak se náš Kage chová, tak jsem zatajila dech a pak, když jsem jí spatřila...
,,Hi - Hiro- sama???"
Zorničky se mi rozšíří a můj spodní ret poklesne v němém údivu... Když však začne mluvit, tak prčlivě poslouchám, protože to musí být opravdu důležité... Velmi důležité.
,,Celosvětové Chuuninské zkoušky?"
Chytnu se Shokira, aby to se mnou neseklo, protože v tu chvíli, kdy to řekla, tak se mi trochu podlomily nohy... Ale naštěstí se zkoušky budou konat v naší vesnici, což je docela plus, že nemusíme nikam cestovat... Pak, když se Hiro- Sama rozplyne ve větru, tak stále držím Shokira za rameno a dívám se na místo, kde ještě před chvílí stála druhá Hiro...
,,Kluci..."
Vydechnu a skoro mám slzy v očích...
,,Já si nemyslím, že to zvládnu... Že se na to dokážu připravit tak dobře, abych vás nepotopila..."
Pevně semknu rty k sobě a zhluboka dýchám, protože tuším, že i kdybych ode dneška každý den nespala a jen se připravovala, tak nikdy nedolezu na tu jejich úroveň... Oni jsou totiž velice přede mnou... Oba...

Domů jsem došla s depresí, ale nakonec jsem se zabejčila že to zvládnu. Nakonec naštěstí vyhrála má soutěživost a tak jsem se do toho opřela. Po každé misi, kterou jsem za ten čas absolvovala jsem se vždy učila teorii a když jsem zrovna neměla misi... Tak jsem trénovala buďto se Senseikou a nebo s klukama pokud měli čas. Také jsem poprosila otce i mé starší sourozence, když zrovna měli chvíli, ale s nimi byly tréninky opravdu tvrdé a já po nich neměla ani pomyšlení na to, abych se ještě něco učila. Myslím si, že kdyby mě někdo ten čas, co jsem trénovala a učila se na Chuuninské zkoušky pozoroval, tak by si nemyslel, že jsem z klanu Nara, protože má píle byla chvilkama až přehnaná... Ale bylo to jen kvůli tomu, že mě sem tam večer provázela jistá dávka deprese. Ne jednou jsem seděla na posteli v noci a se slzami v očích a tichými vzlyky se dívala ven a přemýšlela nad tím, že bych to měla vzdát, že to nezvládnu... A když jsem se ráno probudila s opuchlým obličejem, tak jsem si vždy řekla, že kvůli klukům to zvládnout musím... Moje mise nebyly po ten čas nijak těžké a nebylo jich ani nějak extra mnoho, ale trénovala jsem, i když co jsem věděla, tak Eremi trénoval doma, a co jsem viděla na společných trénincích, tak mu to velice šlo. Záviděla jsem mu a záviděla jsem i Shokirovi, který chodil na složitější mise a dokonce šel i na jednu B misi... Fámy o tom, co se bude dít kolovaly všude, ale nedalo se tomu věřit, protože nikdo nevěděl, co se na nás chystá a dohady nám nikomu nepomůžou.

Když se blížil čas zkoušek, tak jsem měla možnost si promluvit i s otcem, který mi dal pár rad, ale...
,,Jsem nervózní.. Ani nevíš jak... Nechci kluky stáhnout dolů... nechci aby kvůli mě skončili špatně... I když jsem se připravovala, jak nejlépe jsem mohla, tak vidím, že je mezi námi docela velký rozdíl..."
Zhluboka jsem se nadechla a napila se čaje.
,,Děkuji otče, budu se snažit, už kvůli Shokirovi a Eremimu..."
S tímto jsem dopila svůj čas a šla si lehnout.

I Leira sensei si nemyslela, že bych já s Eremim byli připraveni, ale snaha dělá své a Shokiru je náš kápo, který při nás vždy stál, i když to tak nevypadá, tak vždy za námi stál... Jako hora o kterou se člověk mlže opřít. To mi dodávalo trochu na sebejistotě. Nakonec však asi právě díky Shokirovi souhlasila a my jsme se tak mohli přihlásit na Chuuninské zkoušky...


Nakonec tu bylo pár dní před zkouškami a já už vídala ve vesnici jiné týmy a jiné Geniny, kteří sem přišli, aby složili Chuuninskou zkoušku... Každý den jich bylo více a více, a co bylo horší, někteří byli o dost starší než my... Myslím si, že i kluci si toho všimli...
,,Viděli jste? jsou tu mnohem starší Geninové..."
Řekla jsem směrem ke klukům, když jsme se sešli den před zkouškami na večeři... Pozorovala jsem kluky, ale z nich vyzařovalo sebevědomí, nevím jak to dělají... Ale já si myslím, že působím spíše jako vystrašené štěně, které se bojí udělat krok mimo cestu do zelené trávy.
,,Zvládneme to..."
Řeknu si nahlas, po tom, co poděkuji za jídlo a pustím se do toho.
,,Shokiru, řekla bych že z tebe uděláme našeho vůdce, jsi s tím v pohodě? Nebo máš na to Eremi jiný názor?"
Zeptám se a pozoruji je.
,,Musíme mít plán na každou situaci, a myslím si, že ty se na to hodíš, a ještě když máš vedle sebe Eremiho, tak jste nezastavitelná dvojka."
Pousměju se, a pak budeme jen klábosit abychom odlehčili atmosféru, protože zbývá něco přes dvanáct hodin do zahájení...

V den D ráno jsem vstávala docela brzy, abych se mohla připravit a ještě narychlo přibalit věci, které jsem nakoupila na zkoušky ke své standardní výbavě. Všechno si sbalím, zkontroluji jestli mám vše a jdu snídat. Kupodivu Shokiru nezaspal a přišel k nám na snídani, protože ho mamka pozvala. A tak jsme se najedli a vyrazili na setkání s Eremim, abychom pak i s Leirou sensei zamířili k monumentu Hokagů, kteří vedli naší vesnici. Po schodech nahoru jsem šla docela sebevědomě, ale když jsem vyšla a viděla kolik je tu týmů, tak se mi rozklepala kolena... Tolik shinobi pohromadě jsem nikdy neviděla, ale vypadalo to, jako kdyby tu byl najednou na tom place namačkaný celý svět. Náš Hokage byl jako vždy elegantní, ale bylo docela nezvyklé ho vidět v té róbě Kage... nebylo mu to pohodlné, ale nedával na sobě nic znát. Byl to frajer a Eremiho otec...
,,Eremi? Tvůj táta si na to stále nezvykl? Vždyť mu to vážně sluší..."
řeknu k němu ale pak se zvedl vítr a vedle našeho Kage stála opět druhé Hiro - sama. Když nás přivítá a začne mluvit o zkouškách, tak jí bedlivě poslouchám a když řekne, že mnozí z nás neuspějí, tak těžce polknu.
Já to musím zvládnout... Nesmím Shokira a Eremiho potopit... nesmím!!!
Narovnám se a zhluboka nadechnu, když Hiro - sama předá slovo našemu Kagemu, tak jen přešlápnu na místě... Když se rozmluví a řekne že chuuninské zkoušky se budou skládat ze šesti částí, tak mě polije horko....
No potěš.. Více prostoru pro neúspěch a selekci týmů... Ale všiml si vůbec někdo, že někteří geninové vypadají že už by mohli být i Jouniny? Nebo Chuununy a připraveni skládat další zkoušky? Jak s těmahle monstrama máme soutěžit.... i když... Já mám v týmu taky dvě monstra... Geniální taktik a dokonalý uživatel byakuganu... To zvládneme...
Když máme jít tahat stanoviště tak řeknu Eremimu.
,,běž se předvést, věřím, že budeš mít dobrou ruku Eremi."
když se vrátí, tak nám vytáhl stanoviště B což je hotel na severním cípu vesnice.
,,To není špatné."
Pousměju se a pak ještě poslouchám Hokageho, který nám předá další informace s tím, že co se týká zkoušek se dozvíme až na místě... Také že na to máme pět minut se tam dostat. A že t začalo právě teď...

Roztěkaně se podívám na kluky a kývnu.
,,Měli bychom běžet ulicemi, protože byly zatarasené a vyklizené, tak honem..."
S tímto se rozeběhnu ale budu se držet tak, abych byla u kluků, naštěstí Konohu všichni známe, takže by neměl pro nás být problém se na místo dostat včas, a doufám, že většina Geninů půjde vrchem, takže se nebudeme tak tlačit dole... Naštěstí vytrvalost mi nechybí protože jsem hodně trénovala, ale doufám, že nikde nenastane problém... Věřím, že Eremi i Shokiru dávají pozor a i já sleduji jestli nidke není nějaký škoděj, který by nás chtěl zastavit...

A tak náš tříčlenný tým vyrazil vstříc první zkoušce, která bude písemným testem...

Dokončení D-mise v Zemi Lesů

Jsem zvyklá na takové pohledy. Vlastně mi nic jiného ani nezbývá, má moc má jisté pasivní projevy. Má to i své výhody, ačkoliv otázka kolik je z toho nevýhod.
Byla jsem ráda, za každou radu od sensei, ohledně vaření, tohle určitě nebyla má parketa, tedy ne že bych spálila i vodu, jen prostě moc nevařím, naštěstí jsem se motala v naší kuchyni asi dost na to, abych pochopila, co mám dělat, abych jídlo nezlikvidovala.
Odpočinek po naší cestě byl z mé strany vděčně přijat. Sice jsme si už moc s ostatními nepopovídali, myslím, že jsme všichni byli úplně utahaní a navíc Sensei se věnovala staříkovi, dost možná i kvůli tomu, aby tolik nekoukal po mě.

S úsměvem jsem se ráno rozloučila a vypravila jsem se spolu s ostatními na cestu. Nebylo to už daleko, ale klidný odpočinek hlavně po té cestě jsme potřebovali. Kdyby nás něco cestou přepadlo, nedopadlo by to moc dobře. Mise naštěstí byla úspěšná, i když jsme nedonesli všechna semínka. Všichni byli spokojení, Sensei se dostalo dobrého ošetření a my jsme si tu mohli odpočinout. Jakmile došlo k předání a k ošetření Sensei, poprosila jsem ji, jestli bych si to město nemohla prohlédnout a projít si zdejší hezká místa. Vždy jsem ráda navštěvovala nová místa, ochutnávala nová jídla, zkoušela nové věci. Proč taky ne, naše práce takové možnosti občas dávala, nebyl důvod jich nevyužít.
Cesta domů už nebyla tak velký problém, sice jsme si to vzali trochu větší oklikou, ale šlo to lépe, bezpečněji.

O týden později...

Většinu svého volného času jsem se snažila věnovat trénování. Je pravda, že jsem musela plnit i své nepracovní povinnosti, mimo jiné i účast na dvou oslavách, kam byla má rodina přizvána a jednom večírku, který pořádali mí rodiče. Většinou takový shon nebývá najednou, ale tentokrát se to tak sešlo… V den, kdy přišla zpráva od Kageho, že se máme sejít před jeho rezidencí, pozdě v noci jsem se vrátila právě z jedné takové oslavy. Byla jsem jen chloubou svých rodičů, krásná ozdůbka, která je měla doprovázet…
Snažila jsem se nevypadat unaveně, když jsem stála s rodiči před rezidencí Kageho, usmívala jsem se, zlehka nalíčená, abych zakryla kruhy pod očima. Pozorovala jsem postavu, která k němu přistoupila, jak ji pozdravil, usmál se.
„ To je Hiro!“
Špitla jsem fascinovaně, když se žena odhalila. Popravdě, únava byla ta tam. Oznámení, které nám Hiro-sama přinesla bylo… překvapivé. Zvedla jsem oči k matce, která pevně sepjala rty. Nebyla tak nadšená jako já. Popravdě, celé moje rozhodnutí o tom, že chci být Shinobi se jí nelíbilo. Otec se na mě povzbudivě usmál, přesto jsem viděla, že ani on není moc nadšen.
Zamrkala jsem a zatla dlaně do pěstí. Pevně jsem zkousla zuby a zahnala ten palčivý pocit, že tohle není to, co by chtěli. Budou na mě hrdí, pokud zkoušky zvládnu. Dokážu jim, že je moje cesta, kterou jsem si vybrala, je správná.

Dřela jsem, jak se jen dalo, abych se zkoušek mohla zúčastnit. Trochu mě mrzelo, že jsem se nedostala na tolik misí jako Hikaru, ale občas se ani mě těch sil tolik nedostalo. A Kiryu jsem podporovala, jak jen to šlo. Nebyl na tom nejlépe, to je pravda, ale pokud by se na zkoušky necítil a nechtěl je zkoušet, pak bych s ním souhlasila a poskytla nám delší přípravu. Co si budem… nedali nám moc možností se dlouhodobě připravovat.
Aya-sensei mě překvapila. Vracela jsem se na večer z tréninku, dost pozdě večer, nečekala jsem, že potkám zrovna ji a že si ještě bude chtít povídat. Když mi podala pytlíček, poklesla mi mírně brada.
„ Děkuji, sensei!“
Usmála jsem se na ni, když mi vysvětlila k čemu to je. Pečlivě jsem si je uschovala a po krátkém rozhovoru se sensei, jsem se vydala domů s trochu zvláštním pocitem. Sensei mi předala léčivé pilulky, měla o nás tedy strach. Větší, než chtěla přímo přiznat. Proč tedy podepsala naši přihlášku, pokud si námi není jistá?
Přišla jsem domu plná rozporuplných pocitů a s kapkou nejistoty. Ovšem druhý den, když jsem se opět setkala s Hikaru-kun a Kiryu-kun, přešlo to. Oba zesílili a já taky dělala všechno pro to, abych byla lepší. Zvládneme to. A pokud ne, tak to zkusíme příště znovu a připravíme se lépe.

Výprava na Chunninské zkoušky!

Naposledy jsem se ohlédla na své rodiče, na zádech jsem měla batoh, ze kterého vykukovala ručka ozdobného deštníku, opravdu jen ozdobného, žádná bojová pomůcka, batoh jsem měla plný věcí. Jdeme přece do Konohy! To je daleko a na fakt dlouho! Vždyť jdeme na velké celosvětové Chunninské zkoušky! Na sobě jsem měla cestovní plášť ( jen z vnitřní části s podivnou směsicí barev, která úplně s krásným vnějším vzhledem neladila, ale byl to maskovací cestovní plášť), zcela nové oblečení, a v rukou dva balíčky. Rodičům jsem se naposledy mírně uklonila a vydala jsem se na místo setkání se Sensei a klukama. Ano, došla jsem tentokrát poslední, ale neměla jsem zpoždění, naštěstí.
„ Tohle je pro vás dva!“
Usmála jsem se na Kiryu-kun a podala mu první balíček. Druhý jsem podala Hikarovi, neodpustila jsem si však trochu delší pohled do jeho očí.
„ Chtěla jsem, aby nás spojovalo něco trochu víc než jen stejné čelenky. Nechala jsem je ušít zvlášť čistě pro nás. Jsou oboustranné, takže až budeme někde v terénu, kdykoliv se dají otočit…“
S úsměvem jsem poukázala na to, že v balíčcích byly stejné cestovní pláště, jako mám na sobě teď já.
„ Nemusíte je nosit, jen … jen jsem si říkala, že to … hmm achjo, asi to nebyl úplně nejlepší nápad…“
Úsměv mi trochu pohasl. Tak nějak jsem nad těmi plášti přímo neuvažovala, ale využít se dají, pokud je obrátí.

A tak jsme vyrazili na dlouhou cestu do Konohy, za tím stát se Chunniny. Já s trochu trapným pocitem, obávám se, že i ostatní trochu vyvedenější z míry, ale nedalo se moc svítit. Občas mám trochu hloupé nápady.

Ubytování na místě bylo ve stanovém městečku. Vzhledem k počtu účastníků… nikdy by se tam do města tolik lidí snad ani ubytovat nedalo. Samotné stanové městečko bylo… město… Nejrůznější obyvatelé nejrozličnějších vesnic z celého světa. Tolik neznámých tváří, tolik soupeřů. A když jsme se nakonec všichni shromáždili na náměstí… vypadalo to tu jako obří mraveniště.
„ Až bude trochu času, chtěla bych se tu porozhlédnout. Ten výhled z monumentu musí být fascinující…“
Špitla jsem ke klukům a rozhlížela jsem se kolem. Asi to tu bývá ještě hezčí, když tu není tolik lidí. I Konoha se může zdát malá, při takovém počtu návštěvníků…
Pohledem jsem skončila na velkém podiu, kde se sešli úplně všichni pořadatelé, tedy nejspíše všichni. Slova se ujala Hiro, která přišla se svým epickým nástupem a uvítala nás tu. Stejně tak i Hokage-sama, který vysvětlil všechno, co jsme teď nutně potřebovali vědět o zkouškách. To přeřeknutí… bylo překvapivé. Mohlo to souviset s tím, že se přidala do pětky, teď už šestky další vesnice? Hiro přeci jen už předtím zmínila, že se PRVNÍ zkouška koná zde. Je možné, že …
„ Šest zkoušek… šest velkých národů…“
Skousla jsem si ret. Je možné, že se podíváme ke všem velkým národům domů? Pohlédla jsem na Kiryu-kun, který se rozhodl, že půjde pro žeton s naším stanovištěm.
Dívala jsem se za ním, jak losoval a ani jsem nepostřehla, že Aya-sensei zmizela. A sledovala jsem další, jak vytahují své žetony. Pokud máme trefit na správné místo, musíme následovat ty, kteří to tu znají. A to jsou geninové z konohy. Ovšem to velmi rychlé vyhlášení začátku zkoušky mě z mého fascinovaného pozorování pěkně rychle vytrhlo. Konohu neznáme. A i když je tu spousta těch, kteří to tu znají, ne všichni budou mířit na stejné místo jako my.
„ Kuchiyose no Jutsu!“
Zvolila jsem své přivolání. Nebylo zrovna nejméně náročné, ale mohlo nám dost pomoct. Máme jen velmi omezený čas na to se přesunout z jednoho místa na druhé a ještě v neznámém prostředí.
„ Ahoj, Seneach!“
Pozdravila jsem mladého jeřába. Vzala jsem Kiryu-kun za ruku, ve které držel žeton s tím, kam máme jít.
„ Musíme se dostat na místo, které je tímto označené. Přímo tímto. Máme jen omezený čas, necelých pět minut. Toto místo je na východ ve zdejší akademii. Ukaž nám prosím cestu, Seneach.“
Jakmile se rozletěla, vzala jsem oba za ruce a rozběhla jsem se za ní. Nesmíme se zdržet, ale nesmíme se v tom chumlu ani rozdělit. To by nám jen přidělalo potíže. Na místo musíme dorazit všichni a já nechci riskovat, že se jeden druhému ztratíme z očí.

Nečekaný závěr mise

Hnal jsem se za Aki, seč mi síly stačily, ale ona byla tak vytočená, že snad běžela rychleji, než normálně. V duchu mi zběsile kmitaly myšlenky. Očima jsem pátral po okolí, kde je je Edai-sensei.
"Zachází to moc daleko, musí nám přece pomoci."
Zatínal jsem zuby. Aki se kus přede mnou zastavila a začal další boj.
"Kso!"
Doběhl jsem až na několik kroků od nich, ale Aki mě zastavila. Zarazil jsem se a nevěřícně na ní koukal.
"Neblbni."
Snažil jsem se jí přesvědčit. Další stín, který přistál vedle mě jasně napověděl, že se objevil Edai-sensei. Až jeho ruka na mém rameni mě přiměla upustit od plánu jít Aki pomoci. Nebyl jsem nadšený, že jsem jen divák, snažil jsem se alespoň z probíhajícího boje poučit a držet Aki pěsti.
Když nakonec padli oba do trávy a prachu na nic jsem nečekal.
"Aki!"
Rozběhl jsem se k ní, zatímco sensei byl najednou u toho kluka. Ten mě zajímal ze všeho nejméně.
"Baka!"
Zavrčel jsem na svou parťačku v bezvědomí a zvedl jí do náruče. Další sled událostí byl už pak rychlý a měl spád. Edai-sensei se rozhodl, že se utáboříme, z brašny vytáhl buřty a začal je opékat v mezičase, než se ti dva probudí. Doporučil i mě se prospat. Chvíli to šlo, ale když se ten klučina vzbudil a začal si s ním sensei povídat, veškeré další mé snahy o spánek vzaly za své. Z jejich rozhovoru jsem však moc nepochytil bavili se tiše a výsledek mi došel, až ve chvíli, kdy mu Edai-sensei dal čelenuku, kterou jsme tak bránili a on si jí uvázal kolem paže. Zamračil jsem se koukal na kluka.
"Vážně sensei?.....Ah....wakata."
Odsouhlasil jsem nakonec, protože stejně s rozhodnutím našeho senseie nic nenadělám. Možná to tak mělo být, že jsme na něj narazili dřív, než jsme dorazili na místo. Třeba je to takhle správně....pravdou bylo, že třetího člena jsme zoufale potřebovali. Ve dvou to věčně tahat nejde a když jiného, slaboch tenhle kluk rozhodně nebyl.
Má pozornost se přesunula k Aki, která se konečně také probudila. Můj výraz byl smířený, klidný ale nijak moc nadšený. Nad její poznámkou jsem si mírně povzdechl.
"Jo už to tak vypadá, budem jeden tým a můžu dosvědčit, že mu kunai pod krkem nedržel, jen si povídali....dlouho....nevím o čem."
Objasnil jsem Aki a pak si raději dal jeden z nabízených buřtů, protože to znělo, jako nejlepší možnost.
Naštěstí pak už mise nabrala rychlý a úspěšný spád, zastávka v cílové lokalitě, aby se Iritari....protože tak se náš nový kolega jmenoval.....mohl rozloučit se všemi, které znal a pak rychlá cesta zpátky do naší vesnice s vyhlídkou na společné tréninky a mise. Aki bude určitě nadšená, strašně moc......
Rozhodně nemohu říci, že by nadcházející společný čas byl, kdo ví jak dobrý, protože v týmu panovaly neshody, rivalita a touhy se navzájem přizabít. Samozřejmě, že mluvím o Aki a Iritarim. A jak jinak, než že jsem se stal tím předělem mezi nimi oběma.
"Jestli tohle byl Váš plán sensei, tak na vás připojím bleskové myšky a nechám je probíjet hodiny."
Ale to neměla být ta největší změna, která nás potkala.....velké věci nás teprve čekaly.....

Šokující oznámení

Už to byl týden, co jsme byli v nové sestavě, rád bych řekl, že si všechno sedlo, ale spíše naopak. Ti dva jsou, jako.....no jako oheň a voda, to je asi nejtrefnější. Každopádně dnes se něco určitě dělo. Vesnici hned ráno obletěla zpráva, abychom se dostavili k rezidenci kageho. Překvapeně jsem si rychle vzal věci a vyrazil.
"Co se asi tak může dít? Čekají nás nějaké slavnosti nebo tak?" Neblíží se žádný velký svátek, nebo jo?"
Zadumaně jsem si mnul bradu cestou. Když jsem však vzhlédl a spatřil to množství lidí překvapeně jsem povytáhl obočí. Byla tu určitě celá vesnice. Jen díky štěstí se mi podařilo najít tu rozježenou hlavu Aki a zamířit k ní.
"Zdovolením, promiňte. Děkuji."
Míjel jsem se se sousedy i členy vesnice, které jsem ani neznal.
"Ahoj, co myslíš, že se děj...."
Hlas se mi vytratí, když se objeví Enkage-dono. Čekal jsem, že bude mít nějaký proslov, ale on tam jen tak poklidně stál a mlčel. Čekal, až se nás sejde víc? Pak se mě jal zvláštní pocit, ohlédl jsem se a spatřil zahalenou postavu, která kráčela směrem k nám. Zatajil se mi dech i když nebylo vidět, co je zač šla z té osoby přirozená autorita. Určitě malá silnou chakrovou auru. Lidé jí ustupovali, jako omámení a když vyšla k Enkagemu se, kterým se pozdravila a odhalila nám svou totožnost. Rozšířily se mi překvapením zorničky a zalapal jsem po dechu.
"Hiro-dono?"
Zašeptal jsem, ale pak nastalo takové ticho, že jsem se už neodvážil promluvit, jen koutkem oka zalétl k Aki, abych viděl, jak i ona je šokovaná. A největší šok přišel v zápětí.
"Cože?! Celosvětové Chuuninské zkoušky!"
Málem mi upadla čelist, tohle bylo fakt něco, něco nevídaného a obrovského. Z toho, co jsem věděl o naší historii, tak nikdy nebyly pořádány, žádné zkoušky, kterých by se naše vesnice účastnila a byly takového rozsahu.
"Necelé tři měsíce.....musíme se připravit....musíme dát do kupy trochu náš tým. Bude to chtít....hodně práce.....ale budou do toho ostatní chtít jít? Opravdu to zvládneme?"
Střídaly se mi myšlenky, když nám vše Hiro-dono vysvětlila a pak náhle zase zmizela.
"Chuuninské zkoušky."
Zamumlal jsem pro sebe. Už teď jsem věděl, že to budou náročné necelé tři měsíce, ale byla to příležitost, kterou jsem si nechtěl nechat ujít.

Příprava ke zkouškám

Kdybych měl následujících čas strávený po misích a tréninkem nějak shrnout do jednoho slova, tak by to bylo asi náročný. Velice náročný, protože Aki a Iritari se snažili neustále ukázat, který z nich je ten lepší a předhánět se ve výsledcích, já samozřejmě taky nechtěl zůstat pozadu, takže většinou, když jsem se z mise, nebo společného tréninku dostal domů, byl jsem úplně vyšťavený a to jsem věděl, že ještě alespoň některé večery musím věnovat učení se teorie. A nemálokrát se mi stalo, že jsem nad učebnicemi usnul a ráno mě budil nelidsky až budík.
Mise byly o to náročnější, neustále provokace Iritariho na Aki a její zpětné výbuchy hněvu na něj, které ani pořádně Edai-sensei nemírnil mi dávaly zabrat. Naštěstí, alespoň s Aki jsem byl trochu sehraný už předtím, takže se to projevovalo čím dál ve větším měřítku. Za to ty společné mise byly fakt náročné. Nikdy jsem si nebyl jist, co některý z nich provede a i když se nám dařilo plnit dost misí a absolvovali jsme bezpočet společných tréninku, neviděl jsem naší týmové spolupráci takové posuny, jak bych chtěl. Navíc Iritari často trénoval sám.
Jo asi v jistém duchu se nám s Aki pracovali líp, když jsme na to byli jen my dva, na druhou stranu věděl jsem, že pokud máme mít na zkouškách šanci musíme být jednotní a tak jsem se snažil ty dva mírnit. Nějak je stmelit. Bylo i pár pokusů ze strany senseie. Jako pozvání na jídlo, nebo relax u řeky a tak.
Od určité doby jsem začal nosit na zádech upevněnou katanu v černé pochvě. Toho večera, kdy mi jí otec dal, jako dárek ke zkouškám jsem z toho byl celý pryč. Byla nádherná, byla to chakrová zbraň a navíc jí měl na zkouškách i táta. A hlavně přišel mě navštívit. Tím, že můj klan v této vesnici nebydlel, tak jsem rodinu zase tolik nevídal. Alespoň jednou během přípravy na zkoušky se mi podařilo odcestovat do země Slunce navštívit rodinu. Jejich podpora pro mě hodně znamenala, stejně, jako mne trochu děsilo jejich vysoké očekávání.
Alespoň otec se zdržel v naší vesnici trochu déle, aby mě s katanou naučil lépe zacházet. Věděl jsem, že se mi u zkoušek bude hodit.
Za celou dobu našich tréninků mě asi nejvíce překvapilo, když se nám podařilo absolvovat béčkovou misi a ještě více, když si mě pak jeden Chuuninský tým přizval, samotného, jako podporu pro jejich B misi. Bylo to divné najednou být s jiným týmem, ale nemohu říci, že by mě to něco nenaučilo. Rozhodně to byla vítaná zkušenost a předpokládat, že se náš tým nikdy nerozdělí a nebudeme si muset poradit sami, by byl velice naivní.
Byl jsem rád, že sensei prokázal důvěru v nás docela záhy a my nemuseli podávat přihlášku na poslední chvíli. Taky jsem byl rád, že se ostatní chtěli zúčastnit. Pokud se vrátíme, jako Chuuninové bude to znamenat, že se v nás sensei nespletl. Nechci jej zklamat.

Začátek zkoušek!

Ještě ráno před odchodem z vesnice jsem naposledy překontroloval, že mám sebou nabalené vše co jsem považoval pro zkoušky za nutné. Lepší bylo toho sebou mít více, než méně, přece jen nevíme, jak dlouhé zkoušky budou, ani, co nás tam čeká. A jak se říká, štěstí přeje připraveným.
Bylo fajn, že nás doprovázel na zkoušky Edai-sensei. Byl jsem si moc dobře vědom, jaká dálka je to Země Ohně. Museli jsme nejspíše vyrazit dřív, než ostatní. Nejlepší start budou mít určitě místní Shinobi z Konohy, protože nikam nemusí daleko cestovat, ale tím se rozhodně odradit nenechám. Ještě jim ukážeme, jací jsou Shinobi z Plamenné.
Cesta ubíhala docela v poklidu, kupodivu se ani ti dva moc nehádali a tak si bylo pro jednou, co vychutnávat.
Ani jsem se nedivil tomu, že jsme cestou potkali více týmu, vždyť ani z Plamenné jsme nebyli jediní, kdo odtud odcházeli na zkoušky. Cestou jsem přemýšlel, kolik Shinobi při této události potkáme, jak moc tam bude vlastně účastníků, ale ani ve snu by mě nenapadlo co uvidím....
Stanová vesnice, která vyrostla vedle vesnice a kde jsme byli ubytovaní byla......fakt rozlehlá a samotná Konoha také. Byl jsem rád, že jsme měli chvilku, alespoň nakouknout do vesnice, ale tolik přítomných Shinobi z nejrůznějších vesnic jsem ještě nikdy neviděl. Spoustu značek na čelenkách jsem ani neznal.
Bralo to dech a zároveň to byla věru děsivá konkurence.

A pak přišlo to osudné ráno, kdy jsem dopnul brašničky, řádně se ustrojil a zkontroloval popruh katany.
"Tak je to tady, oficiální zahájení."
Vydechl jsem pro sebe a připojil se ke svému týmu a Edai-senseiovi, který nás doprovázel i nyní. Jeho oporu jsem vítal více, než kdy jindy. Když jsme dnes procházeli Konohou, přišla mi zase ještě jiná, než byla při našem prvním průzkumu, leč věřím, že i tak je stále spousta míst, kde jsme zde vůbec nezavítali.
Asi nejzajímavější je monument jejich Hokagů, nad který se máme dostavit. Trochu jsem měl strach, aby to jejich schodiště vydrželo takový nápor, ale byly to nejspíše plané obavy. Vše měli pečlivě naplánované a když jsme míjeli vytesané hlavy těch, kteří vesnici vedli, nebo aktuálně vedou, šla z toho posvátná úcta. Vůbec by mi nevadilo mít něco obdobného i u nás doma.
Ještěže nahoře nad monumentem bylo tolik prostoru. Nejspíše to bylo jediné místo, kde se vešli všichni účastníci pohromadě. Dokonce i senseiové se stáhli do pozadí, abychom měli více prostoru. Držel jsem se u Aki a Iritariho, když se tu shromáždil dav Geninů. Všichni jsme zvědavě pozorovali Hokageho, až se ujme zahajování.
"Tak takhle vypadá místní Kage."
Z té vší konkurence mi fakt šel mráz po zádech, stačilo se rozhlédnout a věděl jsem, že někteří přítomní na zkouškách fakt nevypadaj vůbec, jako Geninové. Pomalu jsem vydechl a sevřel ruku v pěst, abych se uklidnil a vyčkal. Čakal jsem, že se všeho ujme právě Hokage, ale když se objevila opět Hiro-sama donutilo mne to k úsměvu. Vzpomněl jsem si na jí slova, když nám zkoušky oznamovala, a že se s námi uvidí na zkouškách. Patrně dodržela své slovo.
Další vlna mrazení mi tělem přeběhla, když prohlásila Hiro-sama zkoušky za zahájené. Tak je to tady. Brzo nás to čeká, rozhodně nesmíme zklamat. Špicoval jsem uši, aby mi neuteklo nic z toho, co nám Hokage říkal.
"Šest částí?! Panečku, jak budou ty zkoušky dlouhé?!"
Překvapeně jsem slétl očima na své společníky. Tohle bude hodně náročné.
"Písemný test, fajn alespoň to bude za náma. To nebude snad tak těžké. Všichni tři jsme dost dřeli, takže tohle bychom měli zvládnout, jak nic."
"Takže žetonky s určením. Fajn....Aki má pravdu věříme ti Iritari."
Usmál jsem se na něj a nechal jej jít pro žetonek, když nám jej ukázal a byla na něm 3 bylo rozhodnuto stanoviště C.
"Budova Shinobi policie, no snad nás hned nezabásnou, když vezmem v potaz, jak se vy dva chováte obvykle."
Zasmál jsem a zalétl pohledem zpátky k Hokagemu a pak k Edaiovi-sen........
"Senseiové jsou pryč?!"
Překvapeně jsem zamrkal a trhl sebou zpátky k Hokagemu, který si jen tak najednou oznámil zahájení zkoušek.
"Cože?! Už? Shimata!"
Zaklel jsem a snažil jsem se trochu přidržet Aki a Iritariho, protože ten poprask, co nastal byl dost brutální, tolik Shinobi se dalo do pohybu zmatek a prach. Rozkašlal jsem se a snažil se udržet si své kolegy na dohled. Rychle jsem zapřemýšlel nad našimi možnostmi.
"Jo vrchem ale držme se alespoň trochu mimo hlavní skupinu. Myslím si, že vím, kde zhruba policejní stanice je a nechceme zůstat trčet někde v tlačenici. Jdeme!"
Pobídl jsem ty dva a sám několika dlouhými skoky zmizel z toho největšího davu pohybujících se Shinobi, ještěže se jde do třech směrů, kdyby všichni šli jedním, asi by to bylo mnohem horší. Nehodlal jsem zatím plýtvat chakrou, nebo jinak silami. Věřím, že se najdou takoví, kteří si už nyní pomáhají technikami, nebo se s někým střetnou, ale my potřebovali se tam dostat rychle, čistě a bez potíží.
"Držte se za sebou, čím menší plochu budeme zabírat, tím rychleji se budeme pohybovat. Pokud budeme roztahaná riskujeme, že se někdo z nás zamotá mezi další účastníky."
Nadhodil jsem svou myšlenku a pak už se rozběhl k okraji monumentu Hokagů, abych skočil a v kotoulu dopadl na první vyšší střechu a mohl vést své kolegy po střechách dál k policejní stanici. Pokud je to možné nikde se nedržujeme a jdeme přímo paralelně s hlavní skupinou, ale ne přímo v ní.

Lov na nového člena - Jakože cože?!?

Ten kluk mě vytáčel celou dobu tak moc, že kdybych mohla puknout vzteky, tak to udělám minimálně 100x. Nevnímala jsem Ariakiho a ani Edai by nebyl co platný, kdyby se mě pokusil zastavit, i když možná, že právě Edai by byl můj pádný důvod proč přestat... To nejhorší přišlo, když se zastavil a vypadal... Úplně uvolněně a klidně... Krev se ve mě vařila takovým způsobem, že bych byla schopná odpařit i lázně v našem městě, tak moc mě vytáčel a štval...
Ne-ří-kej - mi- STŘAPKO!!!!
V hlavě zuřím, ale nakonec si se mnou ten boj na blízko dal. Je sakra dobrý a já mám co dělat, abych mu stačila...
Ariaki, promiň ale tohle nemůžu jen tak nechat...
Pomyslím si, když se mě znovu pokusí zastavit a přeruším ho posunkem ruky, že je to prostě můj boj... Když na mě použil vodní bič, tak jsem byla mírně překvapená, ale ušklíbla jsem se.
Takže voda, asi proto by nám to neklapalo. Ale i tak ten bič je nepříjemný a to vodní vězení, kdyby mě chytil, tak bych byla v prdeli... Úplně na total... Naštěstí jsem to ustála ale... Zbývá mi chakra už pouze na jeden střet, ale on také nevypadá, že by jí měl nazbyt... Poslední střet... Jeho divný pohyb a konec...
Dohajzlu... Dohajzlu, jestli zůstane stát... Rezonuje mi tato myšlenka, když se mi podlomí kolena, ale... Cítím malé zadostiučinění, že on šel k zemi taky a čelenka?
Díky bohu, máme jí zpět... Musím se usmát, než se mi zatmí, protože jsem to dokázala, sice jsem jí nesebrala já, ale Ariaki jí mohl vzít k sobě. Neboj se o mě Ariaki, neboj se, budu v pořádku... pomyslím si, když jsem si všimla, jak se ke mě rozeběhl. A červený stín. Edai- sensei.
Tma byla delší než jsem si představovala, a i když jsem se probudila, tak jsem nebyla úplně 100%, ale mohla jsem se hýbat. Otevřu oči a vidím Edaie, jak opéká klobásy... Klobásy? Kdy je koupil? Zapřemýšlím a pak se podívám na Ariakiho který se díval do ohně?? Ne... skrz oheň na... Vytřeštím oči, když ho vidím...
,,Ty? Tady? Proč??"
Dívám se na něj a prohlédnu si ho, když uvidím tu čelenku přivázanou na jeho paži, tak na chvilku přestanu dýchat... ,,Jediný dostatečný argument, který mohl náš sensei použít je, že ti držel kunai pod krkem a chystal se tě zabít... A ty jsi ho ukecal aby to nedělal..." Skoro to zavrčím a podívám se na Ariakiho, který mi potvrdí to, že je to opravdu a bez prdele náš třetí člen... Sensei... Vážně? Opravdu smrtelně vážně? Vy jste to věděl??? A i přes to jste s ním tu hru na honěnou hrál a nás nechal... Hluboký nádech a ještě delší výdech... Pozoruji chvíli Edaie, ale vysvětlím si to s ním později... Jsem naštvaná, tak moc až se třesu, protože to není možné...
K mé nelibosti to opravdu bylo tak, jak to řekl ten kluk a jak mi to potvrdil i Ariaki. Vydali jsme se s tím klukem do jeho vesnice, kde se rozloučil se svojí rodinou a šel s námi zpět do plamenné. Sehrávání se není vůbec snadné protože Iritati (jak se ten zmetek jmenuje) je tajemný jako hrad v karpatech, a navíc já ho fakt nemám ráda... Ale jestli to tak chtěl Edai, tak by své rozhodnutí nezměnil, ani kdybych se na hlavu postavila, takže jsem to tak opravdu musela brát... Protože já nic nezměním. Bohužel...


Kageho zprávy...
Týden uběhl jako voda a když jsem se doslechla, že se máme dostavit k rezidenci Kage, tak se zarazím, ale ani mi to nepřijde nijak zvláštní (ano jsem naivní v tom, že se přeci nemůže nic dít), Ale rostoucí dav mi dává znát, že se vážně něco děje... Něco... Velkého? Postava, která přišla mě rozhodila, protože ta chakra... To není nikdo normální... Možná jiný Kage? Pomyslím si, ale i tak tu postavu pozoruji a pak, když se posune dopředu a sundá plášť...,, No to mě... Vytřeštím oči a sleduji druhou Hiro - sama... Buďto je to velice vážné, a nebo velice velké... Přemýšlím a Hiro se rozmluví... Hmmm hmmmm, jasně poděkování, Kage vás vždy rád uvidí, takže to asi ani nebylo třeba to poděkování, ale jsme rádi, že vás tu vidíme... hmmm ode dneška za dva měsíce a tři týdny se budou konat první celosvětové Chuuninské zkoušky... Opakuji si v duchu tu informaci a vytřeštím na ní oči... ,,COŽE?" Ujelo mi to... Jakože vážně ujelo... A pak pokračuje v předávání té slavnostní informace... Když pak skončí a její tělo rozfouká vítr, tak se dívám na to místo, kde stála a jsem zoufalá... Těžce zoufalá... Ha... Haha... Hahaha - Jsem v prdeli... V totální a naprostý prdeli... Jak si máme zvyknout na Iritariho? Když on je družnej asi jako hladová piraňa, kterou by nejradeji člověk umlátil kladivem... Áááááááách nééééééééééééééééé.... Chce se mi brečet, opravdu hodně brečet, protože tahle informace je skvělá, ale taky příšerná. Nádech, a výdech... Uklidni se, bude to dobrý, bude to dobrý, je to velká událost, není ostuda to teď vzdát... Ale to nemůžu kvůli Ariakimu... Takže co... Musíme do toho jít a musíme se sehrát... Jistě byly to krásné myšlenky, ale osud to však chtěl úplně ale úplně jinak... (Že PJji!!! :D )

Příprava na Chuuninské zkoušky
Jak by se dalo čekat, myšlenky jsou jedna věc, ale činy druhá... Nesnáším ho... Fakt Iritariho nemůžu vystát a nepomáhá tomu ani fakt, že Edai sensei nás nechává a ani se nás nesnaží zastavit... Nevím jestli je to dobře, každopádně pokaždé, když slyším to jeho Střapko, tak mám rudo před očima... Rivalita? Nenávist... Nechápu o co se snaží, když Ariaki je lepší než my dva dohromady, ale nemůžu proti němu prohrát, to nepřipustím. Každopádně jsem měla štěstí, protože moje sehranost s Ariakim je velmi dobrá, takže jsme mohli chodit na lepší mise společně, a zvládali jsme je. Také byl prostor pro učení se nových technik a posilování těch starších, ale musím říci, že jsem si to s Ariakim náramně užila ty mise, a když tam nebyl Iritari, tak to bylo úplně nejvíc super, ale... Jistě že ty nejlepší mise si nemohl necha ujít a musel nás oblažovat tou svojí přítomností... Bohužel byly jen dvě možnosti, jak se ho zbavit a to bylo, že buď někde umře na misi (což se nestalo) a nebo ho zabije někdo z nás... (Což se kupodivu taky nestalo), ale nevídali jsme se tak často, takže to ve výsledku bylo docela klidné... Ale neměli jsme možnost si na sebe zvykat, takže naše chuuninské zkoušky budou docela PUNK. A PUNK je i to, když se náhodou všichni tři střetneme... Protože on mi říká Střapko, já ho fakt nesnáším a Ariaki je prostě chudák (který s námi musí být), co si budeme povídat... Chvilkama jsem čekala, že nám dá bleskový šok, abysme se vzpamatovali, ale naštěstí mě už zná dost dobře, a díky mě je dost dřevěný, takže... Jsme všichni ve zdraví přežili. Co mě asi potěšilo nejvíce, byla B mise s Ariakim, protože to jsme jí zvládni dobře. A i ta druhá B mise Ariakiho musela být skvělá... Moc jsme mu to záviděla...
To že Iritari trénoval o sto šest mi dokazoval vždy, když jsme se potkali, ale... Ani já nezahálela a zlepšovala se. Díky Ariakimu i Edaiovi, kteří se na mě ve většině případů udělali čas a také když jsme měli společné tréninky, ten čas, ty dva měsíce a necelé tři týdny... Byl to nejlépe strávený čas mého života, protože... I když se mi to nelíbilo, tak ten čas utekl hrozně rychle. A my všichni jsme byli (doufám) připraveni na cestu na chuuninské zkoušky do Konohy.
Po pravdě, i když ten čas byl plný potu, bolesti, krve a slz, tak se našly i chvilky, kdy jsme se smáli, nebo jsme šli spolu na jídlo, a celkově si užívali. Což bylo pro mě asi to nejvíc... A hlavně když mě Iritari neprovokoval...
Mnohokrát jsem měla myšlenky typu. Zvykneme si na sebe? Bude to mezi námi jednou dobrý? Chtěla jsem tomu věřit, i jsem o tom několikrát mluvila s Edaiem, ale... Dokud on mě nenechá být a nebo já se nenechám tak snadno vyprovokovat, bude to prostě stejné a nebo i možná horší.
A tak se stalo, že jsme byli na cestě do Konohy na Chuuninské zkoušky, které budou brzy začínat...

Cesta do Konohy a začátek chuuninských zkoušek.
Jak by se dala popsat naše cesta do Konohy... Nikdo nezemřel a všichni se tam dostali zdraví a v pořádku. :D
Ne ale teď vážně. Cesta byla kupodivu klidná a i Iritari byl v klidu, což vzhledem k tomu, jak se choval, bylo docela zvláštní, ale věřím, že to dožene až na místě. Potkali jsme další týmy a jejich senseie, což bylo vážně takové osvěžující a dokonce panovala velmi dobrá atmosféra, za což jsem byla ráda. A tak nám cesta utekla docela rychle a my stanuli ve... Vesnici před vesnicí? I když to byly jen stany, tak to bylo ohromný. A i my jsme tam měli vlastní stan, abysme měli kde být. Projít si vesnici znamenalo chvilkama boj o život, jak se to hemžilo lidmi a i když jsme přišli den před tím, než to mělo vypuknout, tak jsme zdaleka nebyli poslední. Děsil mě ten počet geninů, kteří sem přišli, aby se stali chuuniny, a co mě dělilo víc... Vyřazování... Tolik týmů, bude to probíhat rychle, a tvrdě... Spát jsem šla velice nervózní a plná obav, ale nakonec mě můj vlastní mozek udyndal, protože už nechtěl přemýšlet. Druhý den ráno jsme dostali zprávu kam máme dorazit. Vzhledem k přesunujícímu se davu jsme šli s nimi a s námi šel i Edai, což bylo velice uklidňující. Když jsme tam dorazili, tak tam bylo...
Proboha, kolik nás tu je? Pomyslím si když se nervózně rozhlédnu a co hůře. Jsou tu i mnohem starší než jme my... Jak tyto zkoušky máme zvládnout? když oni mají mnohem více zkušenností, technik, misí a josu sehraní mnohem více než mladší týmy. Zblednu protože už jen tato skutečnost je velice znepokojivá, ba co více velice děsivá. Také tu jsou lidé z vesnic, které opravdu neznám ani jsem neměla tušení že existují... Snažím se dýchat a poprvé jsem ráda, že je tu se mnou jak Ariaki, tak i Iritari... Můj pohled zabloudí ke Kagemu této vesnice, mírně jsem se musela pousmát. Bylo na něm vidět, jak mu ten oficiální oděv není moc pohodlný, ale na druhou stranu vypadal velmi dobře. A pak to začalo. Objevila se Hiro sama, a oficiálně začaly chuuninské zkoušky.
Její přivítání je velice milé a krutě upřímné, ale... Jak bylo poznat na začátku, opravdu zbyde jen pár týmů, nemůžou uspět všichni... Pak předala slovo Hokagemu. Vidím na obličeji Hokageho a poslouchám každé jeho slovo, když řekl z pěti, přestala jsem dýchat, když se opravil na šest částí, tak to se mnou málem švihlo. Šest částí.. pokud vypadneš, můžeš se koukat. Zhluboka dýchám a když rekne že první část je písemný test, tak mě na okamžik poleje horko... Nakonec musíme vybrat zástupce, kdo bude losovat, podívala jsem se na Iritariho a kývla k němu. On nám vytáhl stanoviště C - v západním cípu vesnice v budově Shinobi policie.
To není špatné, tato budova je docela snadno k nalezení. Pomyslím si. Když si pak vytáhnou všichni a hokage řekne, že na to máme pět minut, tak se podívám v celku vyjeveně na kluky.
,,Protáhneme se (vrchem)?" Tohle jsem říkala Ariakimu, když jsme běhali po střechách, abysme se někam dostali. ,,Kdo z vás dvou má lepří orientační smysl ať vyrazí jako první." Ať už to bude Ariaki a nebo Iritari, tak budu následovat toho, kdo se zhostí našeho úkolu. Pět minut je dostatek času, ale nikdo nechce být ušlapaný v tlačenici, takže si musíme trochu pohnout. Pokud kluci budou chtít jít s davem, tak s tím nemám problém, jen vrchem by to bylo asi pohodlnější.
Jinak jméno našeho týmu :D :D :D Arakir :D - možná mě za to kluci budou nenávidět, ale nic lepšího nemám.

Chuuninské zkoušky a nejistota

Náš život pokračuje docela obstojně. Snažil jsem se více fungovat s týmem, ke kterému jsem byl přiřazen až později. Možná jsem tak získal pocit jakési náhrady či něčeho, co mne znepokojovalo. Možná mám jen v hlavě Hikarovu reakci, že jejich předchozí člen byl taktéž z mého klanu. Nevím, kdy přesně přišel zlom toho, jakou cestou se vydat? Ne, to bych lhal, vím kdy to bylo. V nemocnici, kde jsem čekal s kapačkou v ruce a pozoroval dění za oknem. Okolo projelo lůžko, na kterém ležel kluk, vlastně ještě malé dítě. Kruhy pod očima, vlasy splihlé a řídnoucí. Vypadal tak, jak jsem se v té chvíli cítil. Nevěděl jsem co se sebou, i se svojí budoucností jakožto shinobi. Občas.....je potřeba přestat se litovat a zvolit si směr i bez toho, abychom měli cíl. Chlapec se na mne usmál tím stylem "Zítra mne pustí domů." Dokončil jsem svoji proceduru a zamířil najít Ayu-sensei, zeptat se, jak se přihlásit k výcviku lékařských shinobi. Pokud by mi někdo řekl, že ten chlapec druhý den zemřel na otravu krve, kdo ví, jestli bych stále měl v plánu stejnou cestu....

I přes nově nalezený entuziasmus jsem stále byl na pochybách o vlastních schopnostech. Zda vůbec budu moct fungovat i dál jako hodnotný člen týmu. Hikaru ani Akemi by nahlas nic neřekli, ale nevím, zda z přesvědčení nebo ze slušnosti. A když jsme se dozvěděli o pořádání chuuninských zkoušek ve Skryté Listové vesnici, skoro mne vzali mrákoty, které nedokázal rozptýlit ani pohled na osobu Hiro-sama. Nebo na nějaký její druh klonu, podle toho, jak se posléze rozplynul. Kdesi v koutku mysli jsem jen žasl, jak náročná to musela být technika, udržet takový klon v takové vzdálenosti.
Když jsem z toho leknutí vystřízlivěl, napadlo mne, zda by bylo moudré, aby Hikaru a Akemi podstupovali chuuninské zkoušky se mou v týmu. Tady už nebyl prostor na sebelítost, ale reálné posouzení toho, v čem jim mohu být nápomocen.
Rozhovor s Ayou-sensei mi sice nepřinesl potřebné řešení mého současného rozpoložení, ale nad tím si není třeba lámat teď hlavu. Studovat, trénovat.....zbytek se nějak vyvrbí. Vždyť jen samotný fakt, že se můžu zúčastnit zkoušek, je něco, nad čím bych si při akademii jen zoufale doufal.

Když nadešel čas opustit domov a vydat se na zkoušky, dlouze jsem se nadechl před prahem. Kdo ví, co nás čeká v cizí zemi a s tolika cizími shinobi okolo nás. A všichni budou chtít uspět. Příliš nevím, co nás čeká v budoucích dnech. Ale to můžeme řešit, až tam dojdeme. Ještě ani nejsme v Listové, tak proč se tím znepokojovat. Dlouze vydechnu a taktak, že nespadnu hned za dveřmi, když zakopnu o práh. Perfektní začátek dne.

Poté, co jsme dorazili v doprovodu naší sensei do Konohy, nestačím jen zírat, co všechno obnáší nový "formát" zkoušek. Je tady víc lidí, než jsem kdy na jednom místě viděl. Spousta rozdílných čelenek, ale jedno mají všichni společné. Trojčlenné týmy, které se drží vesměs pohromadě. Je pravda, že v okolí se nejlépe vyznají právě shinobi z Konohy a ostatní se určitě nechtějí někde v okolních lesích ztratit.
,,Páni.....to je teda.....lidí...." dostanu ze sebe a těkám pohledem ze strany na stranu. V hlavě mi šrotuje, jaké techniky všichni asi mohou ovládat, kolik kekkei genkai se tady asi tak může vyskytovat? Když to přepočtu na průměrná procenta, tak.... Aya-sensei do mne šťouchne, což mne vrátí trochu do reality.
Ubytování bylo zařízeno ve stanech za okraji vesnice. Je to logické. Tolik lidí by se nevecpalo ani do všech koutů a uliček vesnice.
Na večer si vždy překontroluji vlastní vybavení, spíše z titulu toho mít co dělat, než že bych se bál o to, že by se něco ztratilo. Pomáhá mi to se více soustředit a méně nechávat mozek a myšlenky toulat se po okolí.
Druhý den ráno jsme pozváni na sraz, kde to všechno začne. Už si ani netroufám to označit za zkoušky. Tohle je něco většího, ne jen nějaký test. Nehledě na to, že nás budou posuzovat určitě i shinobi a důležití lidé z jiných vesnic. Při té představě mi nabíhá husí kůže.
,,Tak jo bando. Tohle zvládneme, přece nepojedeme hned první den zpátky."
Snažím se mluvit povzbudivě a zlehka si tlesknu, abych si zahřál ruce. Vyrazíme na místo určení, velký plac nad monumentem s vyobrazenými Kage. Působivá práce.
Před námi se rozkládá pódium, na kterém se nachází vrchní představitelé zkoušek, v čele s Hokagem. Pohled na něj ve mne budí nervozitu a jsem si jistý, že při delší době v jeho přítomnosti bych se cítil velice nesvůj. Po chvíli se vedle něj objeví Hiro-sama, aby přednesla úvodní řeč.
Tady jsou i feudální pánové? Pořád lepší.... těknu očima po dalších přísedících. Ani si nevšimnu, že se Hokage přeřekl s tím, kolik částí zkoušek budeme muset absolvovat.

,,Tak ať to máme za sebou." nadechnu se, když se rozhlédnu po Akemi i Hikarovi. ,,Půjdu vybrat, kam budeme muset jít." rozhodnu se nakonec, abych sám sobě dokázal, že se dokáži sebrat a otřepat se z té svojí nervozity.
,,Hned jsem zpátky!" křiknu ještě. Je v tom trocha sobeckosti. Kdo by se nechtěl zblízka podívat na Hokageho a další vysoce postavené osoby. Ale také je zřejmé, že když se zaváhá ze startu, pak tam bude nával.
Když se dostanu k váčku, který drží Hokage, asi dvě vteřiny na něj zírám, než se vzpamatuji a vytáhnu si žeton se stanovištěm A (1).
Vrátím se rychle ke zbytku týmu. Dojde mi, že něco postrádáme. Aya-sensei zmizela, spolu s ostatními staršími shinobi.
,,Takže už jsme v tom sami, co?" nadhodím a ukáži jim žeton, aby všichni věděli, kam se vydat.
,,He?" otočím se na patě, když je vyhlášeno, že zkouška právě začala. Nejsem očividně sám, když se rozhlédnu okolo sebe.
,,Dobře....tak asi vyrážíme, co? Držel bych se u sebe." naznačím, když se ta masa osob kolem nás dá do pohybu. Mám obavu, aby nás náhodou někdo netrefil nějakou technikou. Všimnu si, že někteří se rozhodli si tak vypomoci. Kdyby šlo o mě, mohl bych taky, ale musíme se tam dostat všichni.

Chuuninské zkoušky

Poté co jsme předali květiny jsme si museli ještě chvilku počkat než se k nám připojila Kamie spolu se senseiem. Mezitím jsme prohodili pár slov s kunoichi, která od nás převzala květiny, ale vzhledem k naší únavě to nebyl moc plynulý hovor.
Když se k nám zbytek skupiny připojil tak jsme byli odvedeni do budovy pro návštěvníky. Následujících pár dní jsme zde odpočívali a já jsem to dostatečně ocenil. První den jsem skoro celý prospal, v poušti jsme toho příliš nenaspali. Další dny jsme pak trávili odpočinkem a návštěvami různých částí vesnice, kam nás pustili. Všiml jsem si během několika cest, že jsme sledováni, ale příliš mě to neznepokojilo. Sice jsme v době míru, ale i tak bych byl mnohem víc znepokojen kdyby nás nechali bez dozoru.
Písečná vesnice na mě velmi zapůsobila, hlavně její vnější obrana, obří skalní útvar, který tvořil obří hradu kolem celé vesnice a chránil ji tak před nejhoršími efekty písečných bouří i nezvanými hosty. V pozadí mysli jsem měl že bych si nepřál útočit na tohle místo a to ani s technikami pohybu skrze zemi. Navíc jsem si uvědomil že to je pouze jedna z ochran když jsem vzal v potaz celou poušť ve které se vesnice nachází.
Během našeho odpočinku jsme se dozvěděli že se většině kytiček podařilo uchytit což znamená že jsme v naší misi uspěli.
Kdybychom neuspěli i přes ten vše co jsme do toho dali tak už opravdu nevím jak by je sem dostali, pomyslím si. Po několika dnech odpočinku kdy se nám zahojili mnohé drobné ranky a mě se začala hojit hlubší rána na noze, jsme se vydali na cestu zpět. Docela jsem se domu těšil, hlavně až se zbavím toho nepohodlného písku, který přísahám, že jsem vyklepával po celou dobu našeho pobytu, z míst kde bych ani nevěřil že se tam může dostat.
Cesta zpět byla mnohem příjemnější než naše cesta do Suny. Nemuseli jsme tolik spěchat jako kvůli květinám a nasadili jsme pohodlné tempo. Kazekage nám také přiřadil doprovod díky kterému byla i cesta pouští snesitelnější. Nakonec jsme k našemu nadšení dorazili zpět do vesnice a nahlásili splnění naší mise.

Následující týden proběhl zlehka. Většinou jsme odpočívali a plnili pár lehkých misí. Díky tomu se mi zahojilo zranění na noze a byl jsem opět v plné síle. Kamia nám řekla o jejím rozhovoru s jouninem ze Suny (předpokládám) a tak jsme byli možná trochu pilnější než bychom byli normálně. Na konci týdne dostali všichni ve vesnici upozornění, abychom se shromáždili.
Setkal jsem se se zbytkem skupiny a našli si místo v davu lidí, kteří se shromáždili před Tsuchikagem. Když nevypadal že hned začne mluvit tak lidé začali hádat o co jde mezi sebou.
To je velké oznámení, poznamenal jsem k ostatním. Kromě nejnutnějších stráží se tu nacházeli všichni obyvatelé vesnice a to jak shinoby tak obyčejní vesničani. Pak nás šum upozorní na nově příchozí postavu, která si to zamířila k Tsuchikagemu, kde se odhalila a promluvila ke shromáždění.
Moje překvapení je kompletní když jsem poznal jako všichni kolem mě o koho se jedná a podvědomě jsem ustoupil o krok dozadu.
Hiro - sama osobně, pomyslím si překvapeně. Když konečně překonám svoje překvapení tak si teprve všimnu jak je oblečená a rychle sklopím pohled. Jsem si celkem jistý, že jsem se v té chvíli začervenal, ale pochybuji že to někdo viděl.
Pohled opět zvednu jakmile začne mluvit ke shromáždění. I přes velký počet lidí nastalo ve vesnici naprosté ticho a mnozí se neodvážili ani dýchat, aby nepřeslechly prohlášení.
Celosvětové chuuninské zkoušky. Za účasti všech vesnic! pomyslím si překvapeně. V tu chvíli nevím jestli se jedná o dobrou zprávu a nebo je to špatná zpráva jelikož velké množství lidí znamená že tato zkouška bude brutální oproti předchozím ročníkům.
Hiro - sama domluví a pak se její podoba rozpráší ve větru (předkládám že se jednalo o klon). I tak nikdo ticho nepřerušil dokud nepromluvil Tsuchikage.
Tak to začíná! Budu muset hodně zapracovat, abych byl na zkoušky připraven, pomyslím si.

Následné dva skoro tři měsíce byli extrémně vyčerpávající. Nadále jsme plnili mise a navíc jsme všichni trénovali a učili se v každou chvíli kdy jsme měli volno. Senseiovy netrvalo dlouho aby naši přihlášku přijal, vypadá to že je s naším postupem spokojen, ale ani tak jsme v tréninku nepovolili. Navíc k našim běžným mísím jsem přijal několik E misí sám, hlavně ty ve kterých jsem mohl využít svoje senzibilní techniky a získat více zkušeností. Mimo toho jsem trávili skoro každý večer na cvičišti, kde jsem trénoval novou techniku, kterou jsem plánoval použít jako svůj tajný trumf při zkouškách.
Několikrát jsem požádal o pomoc nebo radu senseie, ale většinou jsem trénoval sám, pořád dokolečka dokud jsem nevypotřeboval veškerou chakru. A můj trénink tím nikdy nekončil, když jsem se unavený dotáhl zpět do domova strýce, tak jsem pak trávil několik hodin meditací v přírodní jeskyni ve sklepení, kde jsem se mohl plně soustředit na proud chakry zemí a její vykládání.
Mezitím kdykoliv jsem měl čas, tak jsem ho strávil v knihách. Věděl jsem že teoretická část většinou ve zkoušce bývá a chtěl jsem udělat vše pro to abych jí prošel. Tak jsme trávil většinu svého času a bylo to tak vyčerpávající že jsem často unavený už vstával. Dny se mi začali splývat dohromady a mnohdy jsem ani nevěděl co je za den, nebo co jsem to vlastně chtěl dělat.
Náš trénink ukázal svoje výsledky a dokonce jsme úspěšně sloužili jako záloha Chuuninskému týmu na B misi a když se vymkla kontrole, tak naše pomoct pomohla (i když netvrdím že jsme byli zase tak důležitý).
Jednou když jsem se takhle unavený táhl zpět ke svému domu, tak na mě někdo čekal. Byl jsem tak unavený že jsem si uvědomil kdo to je až když jsme stál skoro před ním a on na mě promluvil. Zarazil jsem se a překvapeně jsem zíral na svého otce. Sevřel jsem pevně rty k sobě a moje ruka se zavřela v pěsť tak silně že mi začali bělet klouby a téct krev z ranek, které jsem si způsobil nehty. Vzalo to všechno moje sebeovládání, abych po něm neskočil a to i přesto že jsem byl plně psychicky a fyzicky unaven.
Otec mě až podezřele přátelsky pozdravil a promluvil o chuuninské zkoušce. Koukal jsem na něj jak na nějakého mimozemšťana když prohlásil že si myslí že jsem na to připraven a měl jsem hned několik myšlenek o tom jestli ho někdo neovládá nebo se za něj jenom nevydává pomocí nějaké techniky.
Viděl jsem na něm že to není vše co chtěl říct, ale já to slyšet nechtěl. Nechtěl jsem vůbec s ním mluvit a tak proběhlo mezi námi několik dlouhých minut naprostého ticha než jsem se vzpamatoval z šoku a přestal se třást vztekem dost na to, abych ho pobídl.
Děkuji, pokud to je vše tak budu pokračovat dovnitř jsem unavený, řekl jsem mu. Pak mi otec řekl proč sem skutečně přišel. Naklonil jsem hlavu nechápavě stranou když mě otec varoval před skupinou z deštné a varoval mě abych utekl pokud se s nimi setkám.
To uvidím až je potkám. Pak se rozhodnu, odsekl jsem mu na jeho varování, i když jsem si ho zapamatoval. Nevím čeho tím chce otec dosáhnout, ale bylo mi jasné že jenom na jeho slovu rozhodně nikam utíkat nebudu. Pak jsem ho nechal bez slova rozloučení odejít a dlouho jsem tam pak stál než jsem se uklidnil a vešel zpět do domu. Ten den jsem se při meditaci nemohl vůbec soustředit.
Mnohem později jsem dostal podezření, že to varování nebylo od otce, ale podezříval jsem že ho k tomu donutila matka, nebo možná některý z mých sourozenců. V každém případě mi nedávalo zase takový smysl. Je pravda že pokud jsou mnohem zkušenější tým, tak by mohli mít výhodu, ale také to znamená že se jim doteď nepodařilo na chuunina postoupit. Navíc deštná má větší procento uživatelů Suitonu (vody), jejich techniky jsou oslabený vůči mým technikám. Samozřejmě jsem uznal že to nemusí nic znamenat, v každé vesnici se nachází uživatelé všech živlů i když někteří převažují ostatní.
Musím být opatrný na uživatele Raitonu. Také by to mohlo znamenat že používají jinou techniku jako například genjustsu, pomyslel jsem si a při tom jsem si podvědomě protřel jizvu na noze, která mi zbyla po tom co jsem posledně použil kunai, abych se z něčeho podobného dostal.
Nebo mají vzácnou kekei genkai. Je jich málo, ale jelikož jsou zkoušky celosvětový tak jich tam asi bude víc než dost, pomyslím si. Bohužel to nic neznamenalo, jelikož jsem se nemohl připravit na vše. Udělal jsem si pomyslnou poznámku, že je budu sledovat.


A tak nastal den, kdy už jsme trénovat nemohli a museli jsme jen doufat, že to co jsme zvládli bude dost na to, abychom uspěli. Vyrazili jsme na cestu do Konohy, spolu s ostatními týmy, který se přihlásili a po cestě jsme narazili na další z jiných vesnic ať už vzdálených nebo blízkých. Nakonec jsme všichni dorazili do Konohy a jednoho dne jsme byli zavolány na shromáždění na největší plac ve vesnici.
Příliš mnoho účasníků, úspěch bude minimální, pomyslím si když vidím spoustu lidí zde. Nevím kolik z nás plánují povýšit, ale jakýkoliv počet to bude, tak se obávám že to pořád bude málo.
Na podiu čekal Hokage a zatímco se lidé shromažďovali tak jsem se začal rozhlížet po okolí jestli nenajdu shinoby z deštné, před kterými jsem byl varován, i když nepředpokládám, že bych je v tohle davu našel. Moji pozornost zpět přitáhne objevení Hiro - sama a začátek proslovu. Nejdříve nás zde přivítala a pak předala slovo Hokagemu, který nás seznámil se samotnou zkouškou.
6 zkoušek. To je víc než jsem čekal, i tak bude prostupnost malá, pomyslím si nepříliš nadšeně. Stále si nemyslím že spojení všech zkoušek celosvětově je dobrá věc. Rozhodně to není dobrá věc pro mě a naši skupinu. Nevím co chtějí kagové prohlásit těmito zkouškami - ať už spolupráci nebo vyrovnat nějaký konflikt - ale očekávám že kdybych si počkal na další zkoušky tak bych na tom byl mnohem lépe. Což ovšem neznamená že si nechám ujít tuhle příležitost aniž bych zkusil projít.
Hokage nám pak oznámí že první zkouška je teoretická a vzhledem k množství lidí bude na třech místech. Zatímco první vyrazí si vylosovat skupinu, já chvíli počkám a přemýšlím.
Teoretická zkouška. Pokud to bude jen ta, tak to bylo očekávané. Možná proto je první, všichni věděli že k ní dojde, pomyslím si a mezitím sleduji ty co tam jsou vylosovat skupinu. Snažím se najít poteciální problémy (a skrytou deštnou) i když pochybuji že si ty schopné i třeba zapamatuji vzhledem k masivnímu počtu lidí.
Jestli vám to nevadí tak nám ji vylosuji, obrátím se k ostatním dvěma a pak se vydám spolu s dalšími k vaku. Zalovím do něj a vytáhnu dřevěný žeton s modrým písmenem "A". S tímhle žetonem se vrátím k ostatním.
Jsme ve skupině v Akademii, poznamenám k ostatním a ukáži jim žeton. Je mi celkem jedno ve které skupině budeme, nějaká taktika v tomhle počtu lidí nemá smysl. Pak si všimnu že senseiové se mezitím vypařili.
Pravděpodobně šli připravit místo zkoušek nebo tak něco, pomyslím si a vrátím se zpět ke sledování ostatních dokud všichni nemáme skupinu. Pak Hokage znovu promluví a všechny překvapí prohlášením že zkouška už začala.
Pět minut by mělo být dost času, ale nesmíme se nikdo ztratit, napadne mě a v první chvíli chytnu Kamii i Soza za předloktí, aby nás náhlí pohyb lidí okolo nemohl rozdělit.
Držme se pospolu. Bude lepší když zamíříme nahoru na střechy. Bude tam víc místa než v ulic a lépe se vyhneme zácpám, prohodím k nim a kývnu ke střechám budov. Pokud nemají nic proti tak zamíříme naším směrem a pak nahoru na střechy. Než opustíme náměstí tak je držím, ale pak je pustím, když jsme ve vzduchu.
Zamíříme směrem k shromážďovacímu bodu.
Je tohle už součástí zkoušky nebo se nás jen snaží vystrašit? Pomyslím si a váhám. Mohl bych se na chvíli zastavit a použít mé schopnosti abych se podíval napřed zvláště když se množství lidí začne rozprostírat do větší oblasti a nejsme tak napěchovaní.
Na chvilku se zastavíme, houknu na skupinu a skočím dolu na zem do některé vedlejší chodby, kde nebudeme překážet davu. Poskládám pečeti a použiji Doton: Satoruchi (Živel Země: Vnímavost země), pošlu techniku směrem k akademii, jen abych se ujistil že na nás nečekají žádné pasti nebo jestli ti před námi s něčím nebojují což by mě také varovalo. Jakmile prohlédnu co mi technika dovolí tak ji zruším a pokračujeme dále v cestě v nejlepším směru co se mi podařilo najít.

JAK ŠEL ČAS - ZAČÁTEK ZKOUŠEK

Už ani nevím zda jsem naštvaný, nebo zoufalý. Sensei říká že teď máme aspoň nějakou stopu, ale.. I kdyby to byl fakt, že zde někdo používá Genjutsu na místní, tak kdo? A proč? Co by měl někdo z toho že se zbaví pár vesničanů a jejich potravy? Nemá smysl se trápit. Sensei má pravdu, musíme si odpočinout. Třeba to zítra půjde lépe.

Moc sem tomu nevěřil, takže následující dny sem byl překvapený že se opravdu něco dělo. Velmi mně pak potěšili zprávy o tom, že se vesnice a život v ní vrací do pořádku. I když stále nevíme takřka nic o pachateli, i tak to aspoň trochu ulevilo mé mysli. Chvíli jsem se věnoval rodině, zejména Haně a mamce, od které sem se chtěl dozvědět co nejvíce o medicíně. Řešit totiž Genjutsu tím že do sebe člověk bodá nebo řeže, to se mi nelíbí. Pokaždé když sem viděl Takumiho mi hlavou prolétlo že sem to byl já, kdo ho málem zmrzačil. To už se nesmí stát. Pro to jsem se také snažil dělat vše pro to, abychom se mohly Genjutsu nějak bránit.

*****

Čekal sem že nabereme síly a vyrazíme opět ven, ale stalo se něco mimořádného. Už když nás svolala Mizukage jsem měl pocit že se něco děje. Že se ale objeví Hiro-sama, to nečekal snad nikdo. Nemluvě o tom jejím sdělení. Celosvětové chuninské zkoušky? Byl sem z toho úplně vedle, jako asi všichni ostatní. Nepamatuji že by se někdy konala takhle velká událost. Prvotní myšlenky byli že se samozřejmě účastníme, ale pochybnosti ze strany Jamira-senseie mně trochu zarazili. Zprvu sem mu to měl za zlé a dokonce sem chtěl zajít za otcem aby využil svého vlivu. Nakonec jsem ale rád že k tomu nedošlo. Akorát bychom mu daly za pravdu.

A tak to začalo. Nejhektičtější období v mém životě. Ještě nikdy sem nebyl tak vyčerpaný, mnohdy se mi chtělo si prostě lehnout a prospat celé dny.. Docela mně překvapilo jak se Takumi rozjel, co se misí týče. I přes to že se mu stále hojila ta ruka. Dělal jsem tedy co šlo abych jej dohnal a myslím že se dařilo. Dokonce sem se od něj naučil jednu techniku a řekl bych, že i to jak tichý a rychlý dokážu být se zlepšilo. Celkově bych řekl, že můj vztah s Takumim se ještě upevnil. I Hayate se snažil. S misemi byl možná trochu pozadu, ale stále je důležitý člen našeho týmu a chtěl jsem aby to tak vnímali všichni... Společné mise, tréninky, nebo občasná večeře však nebyly všechno, stále jsme musely dřít. Stále sem se učil od matky jak se zlepšit v medicíně a od otce jak lépe pracovat se svou Kekkai Genkai. Na sestřičku mi už nezbývalo mnoho času, ale snažil jsem se jí to vysvětlit a slíbil sem že až to skončí, budu jí zase pomáhat a budeme si moci hrát.

*****

Jsme připraveni. Ať si sensei říká co chce, ale já vím své. Vím že jsme dělaly co se dalo. Že jsme cvičily kolikrát až do padnutí. A vím, že mně naprosto nezajímá názor mé sestřenice. Náš tým je dobrý, silný. Musíme si věřit a vyhrajeme. Stanou se z nás chuninové... Plavba do země Ohně je dlouhá a tak máme po cestě čas se pobavit a dořešit nějaké drobnosti, včetně názvu našeho týmu. Stačilo se podívat na oblohu a na hladinu a bylo to jasné. Až mi to vyloudilo úsměv na tváři. Cestou také hraji na svou okarínu. Každý večer sedím u strany lodi, dívám se na nebe, na hladinu a hraju.

Konečně dorazíme na místo konání zkoušek. Tak tohle je ta slavná Konoha? Místo kde se rodí legendy.. Teprve když vstulujeme do vesnice, je jasně vidět co to znamená "celosvětové zkoušky". Tolik lidí pohromadě sem nikdy neviděl.

Je bez pochyb že tohle bude událost jež vejde do dějin, ať už to pro nás dopadne jakkoliv.. Na začátek musíme přesunout na velmi impozantní místo. Konoha je hezká, ale nijak zvláštní. Až na tuhle věc. Bylo by hezké vidět takový monument i v Mlžné. A na něm jednou i moji vlastní tvář..

Když se na místo dostaví všichni, tak se objeví dvě osoby. Hokage. Dle očí bude z klanu Hyuuga. Narazit na takového soupeře při zkouškách by bylo zajímavé. Hokage je bezesporu impozantní postava, ale až když se objeví Hiro-sama, tak v úctě skloním hlavu. Hned začne s projevem a po ní i Hokage. Šest kol? Sakra.. Zní to děsivě, ale.. Musím věřit. My to zvládneme! Při losování žetonů se podívám na Hayateho s Takumim a tiše se jen pohledy, domluvíme že pro něj půjdu já. Když se tedy dostanu na řadu, přistoupím, strčím ruku do pytle a vytáhnu žeton. Stanoviště A, místní akademie. Vrátím se k ostatním a ukážu jim ho. Když je pak znenadání první zkouška odstartovaná, není nač čekat. "Jdeme!" Pronesu k Hayatemu a Takumimu a svižně vyběhbeme. Najít zdejší akademii nebude těžké. Tedy, aspoň doufám.