Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. října 2020 17:07 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 0:40Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 24. října 2020 15:57Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 17:07Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Kurent "Cal"
 
*Árés* Alexander Rubin - 25. října 2020 16:58
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Peklo: Olala, sám Lucifer
Artemis a Zeus

Připadal jsem si jako v nějaké pohádce, kterou jsem předčítal dětem ke spaní, když jsem v dávných dobách měl rodinu.
Polibek z čisté lásky je schopný zlomit téměř všechna prokletí. Matně si vzpomínám, že o něčem takovém hovořila Afrodita, ale nikdy jsem jí příliš neposlouchal. Na můj vkus to byly moc sladké řečičky a mně z nich akorát bolely zuby. A teď se zdá, že to bylo přece jen něco víc.
"Jo, už to tak vypadá." Chvíli mi na tváři hrál úsměv, který však vzápětí zmizel jako mávnutím kouzelné hůlky. Ten kdo je za to zodpovědný, bude litovat. Ukážu mu, že si s Bohem války není radno si zahrávat.

Byl jsem fakt rád, že Zeus nepotřeboval políbit, aby prozřel. Měl bych strašný problém to překousnout. Je to moje žena a já jsem jediný, kdo jí může líbat.

Stoupl jsem si za otcova záda a čistě z automatiky jsem zavřel oči. Moc dobře jsem si vzpomínal, jak mně nechtěně má milovaná oslepila svým šípem při záchraně života. Už nic takového nechci zažít.
Ticho bylo nepříjemné a táhlo se poměrně dlouho dobu, než to bylo jednomu příjemné. Svíralo mně napětí a očekávání. Příslib boje. Boje, který si vychutnám.

A pak zazněl potlesk. Opatrně jsem otevřel nejdříve jedno a vzápětí druhé oko. Po Olympu nebylo ani stopy. Místo toho jsme byli naprosto někde jinde. Trochu mi to připomínalo domov strýce.
"Takže ty jsi ten parchant, co si pohrával s našimi hlavami?" Zavrčel jsem otázku. Stěží jsem se držel na místě, abych po něm hned nevystartoval.
"Zatracenej opeřenče, kde je ten posranej hafan?"
 
Artemis *Alyss Ellery* - 25. října 2020 16:22
artemis_alyss28072.jpg
Zbývá poslední, komu vrátit vzpomínky
~Áres + Zeus~

Vzpomněl si, prolétlo mi hlavou, když mě jeho paže stiskly a jeho rty pokračovaly v tom, co jsem započala. Neposlouchala jsem šokované oh, které se neslo celou síní. Byla to jenom iluze, která se chytala posledního vlasu, abychom zapochybovali o svém rozhodnutí. Byla jsem si jistá tím, že jsem zamilovaná do boha války a dávno není takový, jako kdysi.

Konečně jsem odpojila své rty od těch jeho a pozvedla koutek úst. "Tohle asi vážně funguje," pustila jsem ho a odstoupila. Pak jsem se podívala na Dia, který k nám přišel blíž, jestli to náhodou není nějaká lotrovina, kterou bych si na Área přichystala.

"Otče," přistoupila jsem k němu a položila mu ruku na paži. "Tohle všechno," udělala jsem druhou rukou kolem sebe polokruh, "je jenom iluze. Ve skutečnosti jsme v Pekle a snažíme se najít Kerbera," snažila jsem se ho přesvědčit. "A líbat tě fakt nebudu, aby sis vzpomněl, je to jasné?"

Odpovědí mi bylo zasmání. "To nebude třeba, protože mi stačilo se na vás jenom dívat," kývl na Área. "Pojďte blíž. Dostanu nás odsud." Postavila jsem se těsně za jeho záda. Zeus počkal, až tak učiní i Áres a pak se rozpoutalo bleskové peklo. Doslova. Všude kolem nás se rozpoutala bouře praskání a bzučení doprovázené blikajícím ostrým světlem. Musela jsem zavřít oči, protože to bylo opravdu nepříjemné. A pak nastalo ticho a temno.

Trvalo to tak dlouho, dokud někdo nezačal tleskat. Pomalu a provokativně. Když jsem otevřela oči, stáli jsme na kamenné podlaze, obehnáni masivními zdmi, na kterých visely tapisérie, svícny poblikávaly a tvořily na zdech stínovou hru. Strop se ztrácel v temnu. Před námi na vyvýšené polokruhové plošině stál trůn z černého mahagonu. Ten, kdo jej zdobil, byl mistr svého řemesla. Největší dominantou na trůnu byl příběh padlého anděla, který na něm nyní seděl a s úšklebkem nám dopřával potlesk.

Zobrazit SPOILER


"Nečekal jsem, že se z iluze dostanete tak rychle. Vítejte v mém panství, v Pekle," dopřál vám ozubený úsměv.

Zobrazit SPOILER

 
*Árés* Alexander Rubin - 25. října 2020 12:05
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Peklo: Jedna velká iluze
Artemis a Zeus

Bylo skvělé stát zase na bojišti, i když postupně jsem si uvědomoval, že to není taková zábava, jak si myslel. Drtil jsem své nepřátelé jedna báseň. Nebylo v tom žádné napětí a žádná nejistota své vlastní výhry, jaké jsem zažíval v bojích, kde jsem občas skončil jako poražený. Tohle bylo až příliš snadné. Rychle to skončilo. Nebylo se ani čemu divit. V boji proti bohům nemá nikdo šanci. Obzvláště, když jsme v tak velké přesile. Našel by se přeci jen někdo, kdo by šanci měl? Hlavou se mi hnala zvláštní myšlenka. Kterou jsem okamžitě zahnal zatřepáním hlavy.

"Pořádná bitva,..." Zopakoval jsem sestřina slova a převaloval je chvíli na ústech. Měli opravdu zvláštní nespecifikovanou chuť. "..., kterou nemohli nikdy vyhrát." Dodal jsem, to už však byla pryč a jediné co po ní… po nás zůstává je ona zkáza. Krásný to pohled.
"Kam jinam bychom šli?" Povzdechl jsem si a pak jsem stejně jako oni zmizel.

Po bitvě mi vždycky šíleně vyhládne a nebylo tomu jinak ani teď. Mezitím co má sestra prahne po koupeli, já bych si dal pořádný flák masa. Což ona vůně kance linoucí se kolem, to naprosto slibovala.
Koupel může počkat. Nemluvě o tom, že chlap má být cítit.

Ah, Artemis si přivedla svoje stádečko. Na tváři mi pohrál úšklebek a to už se ke mně přiznala kráska a ne jen tak ledajaká, ale samotná bohyně krásy.
"Má drahá, koupel může počkat." A jako kdyby zrovna koupel byla kouzelné slovíčko na to, aby se k nám přihnala jak divoká voda Artemis. Čekal jsem, že se bude se mnou přít ohledně toho, abych si dal nejdříve koupel a pak se pustil do jídla. Byl jsem připraven jí oponovat. Nic z toho se však nedělo.
Vůbec jsem nerozuměl tomu, proč mě objímá nebo co zatraceně znamenají ta slova, co mi šeptá do ucha. Chystal jsem se jí zeptat na její duševní zdraví, když náhle přitiskla své rty na mé.
"Artemis." Zašeptal jsem její jméno mezi polibky a přitiskl jí víc k sobě. Byla jediná reálná a zbytek byl jen klam.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 25. října 2020 10:56
artemis_alyss28072.jpg
Velká hostina
~Áres + Zeus + další bohové~
Hod: 85

Byla jsem bohyně a nesnižovala jsem se k tomu, abych pomáhala nést kance. Mé dcery by mi to ani nedovolily. Díky mně měly dlouhé, skoro nekončící mládí, dokud se nezamilovaly. Některé s nich byly velmi staré, ale zároveň krásné, jako v den, kdy se ke mně přidaly. Jejich srdce za tu dobu ztvrdla a neznaly nic víc než víru ve mě samotnou.

Mládí nebylo jediným darem, který jsem jim dala. Patřila mezi ně větší síla a rychlost. Proto nebylo divu, že kance přinesly ještě před západem slunce. Když jsem se na obrovského divočáka dívala, vzdychla jsem.
"Děje se něco?" zeptala se jedna z dívek, stojící nejblíže.
"I kdybychom se do kance pustily všechny najednou, nesníme jej celého," zkřížila jsem ruce. Mohly jsme zbytek naporcovat, nasolit a nechat vysušit, ale to by to bylo za hostinu? "Vezmeme divočáka na Olympus," navrhla jsem. Ticho, které doprovázelo můj návrh, bylo opodstatněné. "Všechny půjdete se mnou. S Diem si to už nějak vyřídím," na to nastal jásot a já se pro sebe usmála.

***

Zeus měl určité výhrady, ale sama jsem na něj apelovala, že mé svěřenkyně nejsou obyčejnými ženami a každá z nich má v sobě kapku božské krve. Mé krve. Když mi znemožnil plodit potomky, tak jsem k tomu mohla přistupovat alespoň takhle. Když svolil, ujali se kance místní kuchaři a začalo se připravovat. Sama jsem se šla okoupat a převléct se do něčeho, co se hodilo víc ke zdem Olympu než k zeleni lesů.

Zobrazit SPOILER


Vůně kance přilákala skoro celý panteon. Byla jsem pyšná na své svěřenkyně pyšná. Vzala jsem si svou porci a s chutí se do něj pustila.
Najednou se do vůně vmísil dosti nevábný zápach. Pokrčila jsem nos a hledala, kdo je jeho příčinou. Když jsem zahlédla Área, srdce se mi rozbušilo a talíř mi vypadl z rukou. Lovkyně se na mě s obavami podívaly, ale já je nevnímala. Tohle všechno byla jedna velká lež. Tahle doba, kdy jsme hodovali a bavili se, byla dávno pryč. Olymp byl pryč.
"Má bohyně, děje se něco?" zeptala se dívka a já jen zavrtěla hlavou a rozešla se přímo k Áreovi.

"Áree!" nebyla to nejspíš nejlepší volba, protože tehdy jsem jeho jméno volala jen v případě, pokud udělal něco špatně a to, že teď smrděl jako by vylezl z kanálu, podporovalo onu teorii. Afrodita rychle uskočila, protože čekala, že se do jejího muže pustím.

Místo toho jsem jej objala a zašeptala: "Tohle není skutečné. Afrodita není dávno tvou ženou. Já jsem," pohlédla jsem mu do očí a nenapadlo mě nic lepšího než jej políbit. Minule to fungovalo na mě, tak proč ne na něj. Neřešila jsem, že se na nás dívají, jako by spadli z višně. Nebyli skuteční. Teda až na Dia, který na nás koukal s povytáhlým obočím. Takže ani on neprozřel.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 24. října 2020 09:01
gral_bohu7694.jpg
Bitva vítězů
~Áres + Enyó, Deimos, Fobos~

Neměl jsi problém rozdrtit své nepřátelé. Enyó potěšeně výskla, když svému protivníkovi urazila hlavu. Tví dva synové také nezaháleli a bojovali jak jim síly stačily. V hlavě jsi slyšel prosebné modlitby svých spojenců, kteří se k tobě obraceli při každé bitvě, abys jim dodal sílu rozdrtit nepřátelé. Tentokrát jsi jim věnoval i svou přítomnost. Nevybíral sis však mezi tím, kdo je tvůj spojenec a kdo ne. Pokud na tebe někdo naběhl, prostě jsi jej skolil. Proběhl jsi skrze bitevní vřavu a každý, kdo ti stál v cestě, padl. Přítel i nepřítel.

Trvalo dlouho, než se bitva dostala do stádia, kdy byla pro tebe nudná. Ticho, které se pomalu rozlévalo planinou poskvrněnou krví, na tebe dopadlo jako těžký balvan. Enyó se vedle tebe postavila a prohrábla si vlasy. "Po dlouhé době pořádná bitva," ušklíbla se a bouchla tě loktem. "Teď chci jen pořádnou koupel," po těchto slovech zmizela.

"Na Olympu, otče," sklonil hlavu Fobos a i se svým bratrem zmizel.

***

Olymp. Domov řeckých bohů. Město stálo na nejvyšším vrcholku hory Olymp, až se někdy zdálo, že pluje na mracích. Dnes bylo nebe bez jediného mráčku, a tak každý mohl vidět třpytivé vodopády a zlatavou krásku města samotného. Ulice byly čisté bez jediného smítka, a každý smrtelník, který se zasloužil své místo mezi bohy, o sebe pečoval, aby nezostuzoval své mocné sousedy.

Obrázek

Tvé kroky vedly přímo do hodovní síně, kde se bohové scházeli, aby zde pojedli a sdíleli své zážitky. Když jsi vstoupil, překvapilo tě, kolik obyčejný žen se zde nachází. Už jsi chtěl něco říct, když jsi zahlédl Artemis a uvědomil si, že to všechno byly její svěřenkyně. Uprostřed hodovní síně se pekl ten největší kanec, jakého jsi kdy viděl. Fobos s Deimem už seděli u stolu a hodovali.

"Oh, zlato," vůně květin a jara tě objala jako vánek. Afrodita ve vyzývavých šatech, kdy jsi skrze téměř průhlednou látku mohl vidět její pevná ňadra. "Určitě jsi z bitvy unavený. Co kdybych ti připravila koupel, hm?" mrkla bohyně lásky.

Bylo na tobě, jak se rozhodneš. Jestli zůstaneš a budeš hodovat nebo půjdeš s Afroditou a ukojíš tak jiný hlad.

~Artemis + Artemidiny dcery~

Nakonec se ukázalo nejlepším vzít divočáka a odnést jej na Olymp, protože ani všechny tvé svěřenkyně by nezvládly tak obrovskou porci masa sníst. Navíc byly nadšené, že se budou moci podívat do zlatavých síní Olumpu, i když jste upřednostňovaly život v lesích.

Zeus byl z tvého daru nadšený a díky tomu povolil, aby mohly i pouhé smrtelnice do hodovní síně. Některé bohy to sice pobouřilo, ale když viděli, co se jim nese, ihned změnili názor.

Postupně se v síni objevovali i ostatní bohové. Všimla sis i Área, který se vrátil z bitvy a byl celý od krve. Byl cítit na hony daleko. Jeho sestra Enyó měla větší rozum a do hodovní síně přišla už umytá.

Hody
 
Artemis *Alyss Ellery* - 18. října 2020 11:22
artemis_alyss28072.jpg
Já vs. divočák
~Artemidiny dcery~

Les byl mým živlem. Pohybovala jsem se v něm rychle, ani jednou jsem neškobrtla nebo se vyhnula všem nízkým větvím, které by se mi mohly dost nepříjemně zamotat do vlasů. Sledovala jsem stopy, které za sebou nechal kanec. Na lov jsem nebyla sama a byla jsem na své chráněnky pyšná, protože stopy sledovaly stejně precizně jako já. Když jsme však po několikáté minuly stejnou sadu stop, zvedla jsem ruku, abychom zastavily.

"Kanec si s námi hraje," z toho, jak tvořil stopy, se nemohlo jednat o obyčejného divočáka, a navíc byl chytrý.
"Co teď?" zeptala se jedna z bojovnic, na což jsem ji nestihla odpovědět, protože najednou z křoví vyběhl kanec a mířil rovnou na mě. (o38) Stihla jsem jen tak tak uskočit, abych se vyhnula jeho klům. Přitom jsem se překulila a v ruce se mi objevil luk i se šípem. Napnula jsem tětivu a pustila, míře na divočákovy slabiny. (u66 vs o27)

Trefila jsem. Divočák zakvičel a klopýtl. V tu samou chvíli jej zasypala salva šípu i ostatních lovkyň. Nechala jsem luk zmizet a vytáhla dýku. Sice zvíře terorizovalo místní obyvatele, ale trpět si nezasloužil žádný tvor. Jedním tahem jsem ukončila jeho život a následně odstoupila. "Zajímalo by mě, čí dílo tenhle kanec je," pohladila jsem drsnou srst. "Vemte kance do tábora. Minimálně budeme dnes hodovat," usmála jsem se a zmizela.
 
Snový průvodce - 17. října 2020 11:27
gral_bohu7694.jpg
Hledání cesty ven
~Athéna + Hádes, Afrodita, Apollón~

Společně jste se vydali dál. Afrodita mlčela. Ponurá atmosféra na vás dopadla jako balvan, kdy dokonce bezstarostný obličej bohyně lásky zesmutněl. Na druhou stranu byla ticho a cesta tak pokračovala v mírnějším duchu, kdy Hádes neměl každou chvíli nějaké neotřelé poznámky. Apollón se sem tam zavrtěl a hrozil mu pád z koně, ale pro dobro všech se bůh podsvětí slitoval a vysunul jej zpět.

Nakonec se ticho stalo nesnesitelným. Narušovaly ho jedině vaše kroky, když jste se snažili zkrátit vzdálenosti mezi sebou a řekou Styx. Drobné kamínky se neustále dostávaly do sandálů, takže Afrodita musela každou chvíli zastavit a vylovit je, aby se ji lépe šlo. Vždy vás doběhla a znovu zvolnila krok.

Byla to skoro věčnost, když jste zaslechli šumění vody. Chvíli na to se před vámi rozprostřela černá hladina zrádné řeky Styx, ale Fortuna se k vám musela otočit zády, protože jste loďku nikde neviděli. Hádes pro sebe zavrčel a vykročil vpřed. Pocítila jsi, že se kolem něj stahuje energie, která až příliš připomínala odér smrti. (32) Zvedl ruku a nad dlaní se zformovala malá lucerna s černo fialovým světlem. Vyslal lucernu přes řeku Styx. během chvíle zmizela.

"Zpráva pro Charóna," upřesnil. Nedalo se dělat nic jiného než čekat. Po dlouhé chvíli, Hádes zaskřípal zuby. "Kde je ten zmetek?" Podíval se na tebe, protože jsi Charóna viděla jako poslední.

"Co budeme dělat?" zeptala se Afrodita.
"Nevím," zavrčel Hádes. "Jestli chceš hledat člun podél řeky, tak si posluž."
"No, ale to by zabralo hodně času," pozvedla obočí Afrodita a Hádes zakoulel očima. Zaslechla jsi, jak si zašeptal: "To se mi snad zdá."

Zase jste notnou chvíli čekali, když se znovu ozvala Afrodita. "Neměla by se hladina řeky vlnit?"
"Co to zas mel..." zarazil se Hádes, protože si všiml stejného úkazu, jako bohyně lásky. Sama jsi pocítila zasvrbění v zátylku, jako by vás někdo sledoval. Pak sis všimla, že Apollón i s koněm se nehýbali. Když jsi chtěla promluvit, tak jsi sice něco říkala, ale z tvých úst nevyšel jediný hlásek. Hádes kousek od tebe začal zuřit, protože zrovna neslyšně řval.

Jakoby zpoza opony vystoupili dva muži. Jeden byl skoro bílý jako sníh a druhý byl jeho opakem. Ani jste nemuseli hádat, o koho jde, jelikož křídla mluvila za sebe. Albín na tebe pohlédl a najednou si cítila, jak se nemůžeš hnout. Něco tě svíralo. Afrodita dávno stála jako socha, jedině Hádes se ještě hýbal, ale čelo měl orosené potem. Zdálo se, že můžeš také bojovat.

Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 02. října 2020 16:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Co se to krucinál děje?
Artemis a hledání velkého Z

”Omlouvám se, že jsem tě do toho zatáhl.” Samozřejmě, že jsem byl rád, že se ke mně nakonec přidala a já na to nebyl sám. Jenže zároveň jsem si uvědomoval, že tím riskovala. Nemluvě o tom, že znovuobjevila svého bratra, který také potřeboval její pomoct. Tohle byl dluh a já netušil, zda ho budu někdy schopen splatit.
Bohyně lásky mi tvrdila, že má láska spoustu podob, některé mi i ukázala. Většině zamilovaným hlupákům jsem se vysmíval… až jsem se jak se zdá, stal jedním z nich.

Nemohl jsem odolat tomu vábení. Tomu jak mně dveře k sobě přitahovali, jako světlo přitahovalo ubohé mouchy. Jako kdyby tam mělo být všechno, po čem jsem kdy toužil. Stačilo jenom projít dveřmi. Ač jsem v hloubi duše věděl, že to je hodně špatně, ignoroval jsem špatnou předtuchu a vešel dovnitř.

***

V ruce jsem třímal svého nejlepšího přítele, u kterého jsem si byl jistý, že mně nikdy nezradí. Má ruka byla zase celá. Jak zase celé? Nikdy jsem ho nepustil z ruky, takže tomu nemohlo být nikdy jinak. Zatřepal jsem hlavou. Zrovna jsem proklál svého nepřítele, který padl k zemi mrtev. Co to je vlastně za bitvu? Je fakt, že těch bitev bylo tolik, že jsem se v tom už začal ztrácet. Hlavní bylo, že se bojovalo. Boj jsem miloval. Cítil jsem naživu, jako nikdy dřív. A přesto jsem měl divný pocit, že mi něco chybí.
Zrovna jsem zablokoval ránu dalšímu nepříteli a pro změnu jsem mu já uštědřil smrtelnou ránu.

V ten moment jsem si všiml, že nejsem sám v té bitvě. Nepamatuji si, že by někdy vynechali příležitost bojovat po mém boku. Hrdě jsem se podíval na své dva syny, kterým kolovala moje krev. Krev válečníka. A pak jsem zaslechl velmi známý řev. Enýó
”Sestřičko.” Ušklíbl jsem se, ale ve tváři mi hrálo pobavení. ”To víš… zatím se rozcvičuji.” Možná bych jí ještě něco řekl, ale to už jsem byl zavalen pěti soupeři.
Musel jsem uznat, že to byl opravdu dobrý pokus, ale ani oni mně neporazili. Během chvíle byli všichni na zemi bez života.
Vidíš. Pět najednou. Zazubil jsem se na svou sestru.

Zobrazit SPOILER
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. září 2020 18:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Mors ultima linea rerum
~Afrodita, Apollón a Hádes~


Nevěděla jsem, co nás čeká, ale část mne se obávala, že to bude právě toto - cesta neprodyšně uzavřena těžkými balvany, mezi kterými se neprotáhne ani myška, nebo motýl. Nešly posunout, rozbít, podlézt, přelézt, nic. Ať jsme se snažili sebevíc - a že jsme se snažili - cesta tudy dál prostě nevedla.
"To by bylo..." parafrázovala jsem Hádea slabě, stále zírajíc na potenciální cestu ven. Cítila jsem se bezmocně.

A pak, jako obvykle, tomu Afrodita nasadila korunu, když se zeptala Hádea proč se neteleportuje. Obrátila jsem oči v sloup, až mě to trochu zabolelo a zavrtěla hlavou. Skvělá otázka v příhodnou chvíli. Kdyby to dokázal už bychom tu netrčeli.
Oporou jsem tedy nebyla.

"Aspoň, že jsi krásná." zhodnotila jsem jedovatě. Pohled na Hádea mě zneklidnil. Pamatuji si, že ještě před chvílí překypoval mládím a silou. Teď vypadal... staře. Slabě. Jako kdyby z něj tohle místo vysávalo všechnu sílu.

"Ať je Fortuna s námi," zamumlala jsem pro sebe, ačkoliv Fortuna tu s námi samozřejmě nebyla. Nicméně trocha štěstí by se právě nyní hodila. "Hádes má pravdu, raději pojďme. Něco mi říká, že to horší nás teprve čeká."

Zobrazit SPOILER
 
Kurent "Cal" - 29. srpna 2020 16:21
kurent21903.jpg
Už bychom se mohli přemístit, než nás tu začne nahánět policie
~Dionýsos + Savera, Persefone a děvčata~

"Zavolám mu," odpověděl jsem Dionýsovi. Pak jsem si uvědomil, že mobil mám doma. Zajímalo mě, zda Zora stále spí, nebo je vzhůru. Taky jsem se divil, že do uličky stále nikdo nevešel, i když jsem chápal, že to, co kolem sebe ještě před chvíli rozšiřoval Savera, by odradilo kdekoho. "Potřebuješ od nás něco?" podíval jsem se na upíra.
Savera přikývl. "Zavolej Mesetet a zjisti, kolik personálu se jí podařilo zachránit a jestli něco neviděla. Dej mi vědět a potom si dělej co chceš. Dívky vezmu do bezpečí," hleděl na mě stylem, co tu ještě dělám. V podstatě jsem se dal s Dionýsem na úprk.

Plameny byly už zhašeny, sanitky byly snad všude a málem nás saniťák vtáhl na kontrolu,jelikož moje a Dionýsova tvář vypadala jako jehelníček, kdybych ho neodradil. Otevřel jsem dveře od domu a počkal, až Dionýsos vejde. Pak jsme společně vystoupali nahoru a zavřeli se v bytě.

Zora nespala, ale uklízela. "Ah, to jsi nemusela," přiklekl jsem si k ní. Vlasy jí pomalu měnily barvu podle toho, jak se noc posunovala k ránu.
"To je dobrý," odehnala mě Zora. "Tohle je maličkost. Stejně musíš něco vyřídit, ne?" usmála se na mě a mrkla na Dionýsa.

"Pojď," zavedl jsem boha vína k sobě do pokoje a zavřel za sebou dveře. Pak jsem ještě našel mobil, který ležel na nočním stolku a zavolal Mesetet. Když to zvedla, ulevilo se mi. "Ahoj, jsi v pořádku? A co ostatní?" Ulevilo se mi, že většina z nás to zvládla ven, jelikož na parkěte byla jen jedna dívka a barový pult byl docela dobrým úkrytem, i když Liam utrpěl dost škaredé popáleniny. Hostesky takové štěstí neměly. "Díky. A kde s nimi jsi?... U Her-Ura? Nemáš ho náhodou někde poblíž? Je tu se mnou Dionýsos a oba bychom se stavili. Jo? Dobře. Nech to prosím na ráno. Potřebujeme se umýt a zbavit se toho kouře. Díky. Dám, neboj. Zatím."

Tím jsem to típl a znaveně padl na postel. Můj pokoj od zbytku bytu byl dost střídmý. Velká postel, jednoduché skříně, noční stolek a pár poliček, na kterých ležely knihy. Oknem sem problikávalo červené a modré světlo a na stěných tvořilo podivné siluety. "Napíšeš, prosím, Saverovi, že většina to zvládla a je u Hóra na ošětřovně? Moje prsty to už asi nezvládnou," podal jsem Dionýsovi odemčený mobil. "Je pod kontaktem Pán temnot," uchechtl jsem se a když měl mobil v ruce, lehl jsem si na záda a unaveně vydechoval. "Sakra, něco bych si dal. Furt nepiješ víno?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14942121505737 sekund

na začátek stránky