Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 25. března 2020 00:58
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Přesun jinam
Zora, Kurent

Byl jsem rád, že jsme se přesunuli jinam. Nemusel jsem tak delší chvíli trávit na tom zvláštním místě, které mi tak neskutečně připomínali dávné doby, kdy jsem ještě byl bohem. Kdybych jen tušil, že to kam půjdeme, nebude o nic lepší.

Celou cestu jsem ji bedlivě pozoroval, jako kdybych čekal, že by mohla spadnout a ublížit si. Byl jsem připraven tomu zabránit. Přišla mi tak neskutečně křehká.
Samozřejmě, že to mohla celé hrát a mohla mně vést tak akorát do pasti. Vůbec bych se tomu nedivil.

”V pořádku.” Pronesl jsem a vykouzlil na své tváři přátelsky povzbudivý úsměv. Chystal jsem se stejně jako ona je zvednout. Málem jsme do sebe narazily čely, naštěstí jsem pohotově uhnul svou hlavou a v té chvíli se otevřely dveře.
”Ah, doufám, že neobtěžuji. To bych opravdu nerad.” Pronesl jsem k mladíkovi, který na rozdíl od mé společnice byl neskutečně čilý s úsměvem od ucha k uchu. Byla to poměrně příjemná změna.

”Říkám si otec Denninson, ale nejspíš mně budete znát pod jménem Dionýsos.” Představil jsem se na oplátku já.
Slovanskou mytologii jsem znal pouze letmo. Hlavně se to týkalo těch známých bohů, jako byl Perun, Veles a podobně. Jeho jméno mi však nic neříkalo.

Když jsme vešli dovnitř, tak mně do nosu udeřila velmi povědomá vůně. Jako kdybych se vrátil v minulosti zpátky. Zatřepal jsem hlavou. Pevně sevřel kufřík, až klouby na rukou zbělely. Zhluboka se nadechl a vydechl. Párkrát za sebou jsem to udělal, abych se uklidnil.
Začínal jsem mít pocit, že celé toto setkání, je jedno velká zkouška mého sebeovládání.
Snažil jsem se tvářit, že si to tu celé prohlížím se zájmem v očích. Měli to tu zvláštně vybavené. Neměl jsem je však v úmyslu soudit.
O něco klidnější jsem vykouzlil úsměv na tváři.
”Vodu, prosím.” Odpověděl jsem pouze. Samozřejmě myšlenka toho, že bych se opět napil vína, byla neskutečně příjemná. Vlastně mně až zaskočilo, jak jsem po tom zatoužil. Ale odolal jsem jí. Bylo mi jasné, že bych měl pak problém s tím přestat. Neměl jsem čas, ztrácet čas. Už teď mi připadalo, že jsem se zdržel na jednom místě až příliš dlouho.
Celou dobu jsem stál v místnosti a cítil se poněkud nepatřičně.
”Jak jste se Zorou poznal?” Byla to spíše otázka, abych nějak přerušil to podivné ticho, než vyzvídání.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. března 2020 01:06
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Hádův palác - cesta dovnitř nalezena
Artemis a velký Z

”Bezva. Bezva. Bezva.” Pohledem jsem přitom propaloval jejího koně, který se předtím rozeběhl a já už měl obavy, že je to celé past, kterou na nás strýc nastražil. Přiznávám, bylo to maličko paranoidní. Na druhou stranu po tolika nepříjemnostech, které se nám stali, poměrně pochopitelné.
Spolkl jsem nadávky na adresu koně a odolal se zeptat, zda je moje kráska v pořádku. Neměl jsem samozřejmě pochyb o tom, že by se nebyla schopná bránit případnému nebezpečí. Jen jsem měl o ni starost. Přeci jen byla předtím zesláblá.
Mlčky jsem sesedl ze svého koně a vydal se dovnitř. Čím dřív budeme mít tuhle nepříjemnost z krku, tím líp.
Nechal jsem Artemis ať jde druhá a já jsem tak uzavřel naši hrdinnou trojici.

Nevěnoval jsem moc pozornost tomu, jak to tu měl zařízené. Byl jsem z celé této návštěvy poměrně nesvůj. Jako kdybych očekával, že se na nás ze všech stran nahrnou naši nepřátelé.
”Možná ano.” Odpověděl jsem krásce po chvíli, kdy mi došlo, že stojíme a ona se na něco ptala. Pokusil jsem se tedy vydat po paměti směrem, kterým jsem si myslel, že mně vedla Alecto při minulé návštěvě. Doufal přitom, že jdeme správně. Celou dobu jsem si přitom dával pozor na to, jestli na nás někdo nečíhá.

(Hod - 1 - tím pádem vím, jak se dostat do cíle)
 
Snový průvodce - 22. března 2020 10:48
gral_bohu7694.jpg
Půjdeme jinam
~Dionýsos~

Zora na tebe mlčky hleděla. Začínal sis myslet, že se nikam nedostaneš, když se pohnula a pokusila se o úsměv, který byl však stejně smutný jak její celá vizáž.
"Počkáme u mě," postavila se a bez dalších slov vyšla ze šatny. Cestou kývala na kolegyně a kolegy v branží, kteří ji zdravili. Na tebe se dívali trochu podezřívavě, ale nebylo to nic, co se nedalo snést.

Opustili jste klub, přešli cestu a Zora začala vytahovat klíče. Byla v tak podivném stavu, že jí klíče vypadly z rukou a přistály kousek od tvých nohou. "Omlouvám se," špitla a chystala se je zvednout, když se rozevřely dveře. V nich stál mladík se zrzavými vlasy a na rozdíl od Zory se usmíval od ucha k uchu. "Už na vás čekám. Savera mi volal, že přivedeš hosta," mrknul na Zoru a podržel vám dveře.

Obrázek

Když jste byli v chodbě, natáhl k tobě ruku. "Kurent," poznal jsi pouze to, že se jedná o boha. Zda si o něm věděl něco více, to záleželo na tom, jak dobře jsi byl obeznámen se slovanskou mytologií.

Vyšli jste dvě patra, kde Kurent otevřel dveře napravo a uvedl vás dovnitř. Vůně uvnitř bytu až příliš připomínala tvé tehdejší radovánky. Vzduch byl nasákly aroma vína a hroznů a byl aranžován do barev jara a podzimu. Skříňky, police a další nábytek neměli jednolitou barvu. Měl jsi pocit, jako bych vešel do vetešnictví.

"Běž si lehnout," podíval se Kurent na Zoru, která za celou dobu neřekla ani slovo. "O našeho hosta se postarám," zazubil se a podíval se na tebe. "Něco na zub? Mám i víno," ušklíbl se a dovedl tě do obývacího pokoje. Pohovky byly překryté barevnými potahy a na polici nad televizí hořela svíčka.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 21. března 2020 07:45
artemis_alyss28072.jpg
Hledání cesty dovnitř
~Artemis~

Doufala jsem, že Áres odpoví kladně. Odfoukla jsem si otravný pramínek z čela a zahleděla se před sebe. Koukla jsem se na Aethona a poplácala jej po šíji. "Ty asi nevíš kudy dovnitř, co?" nečekala jsem, že se kůň se mnou najednou rozeběhne. Myslela jsem, že budu mluvit do větru, ale teď jsem měla dost problém se udržet na hřbetě. Kdybych neměla nadlidské reflexy, zůstanu svalená na místě a kůň si poběží veselé dál. Nemusím ani dodávat, že náhlý úprk vyvolal v mých ústech překvapené vyjeknutí.

Aethon vyběhl schodiště, oběhl skoro celý palác a jak se rozeběhl, tak se zastavil. Další nečekaný manévr, který jsem však už nezvládla a přeletěla jsem koni málem přes hlavu a dost tvrdě spadla na zem, kde jsem zůstala ležet (13). Dýchala jsem přerývavě a tělem mi procházel šok. Chvíli trvalo, než jsem dokázala kloudně uvažovat. Posadila jsem se. "Au," postěžovala jsem si a podívala se zamračeně na koně. "Takhle nemůžeš z ničeho nic vyběhnout nebo zastavit," byla jsem dost rozladěná. Dostala jsem se dost do trapné pozice a nechtěla jsem před Diem ani Áreem ukazovat, že mám nějakou slabinu.

Aethon zafrkal a kopytem vytvořil na dlažbě jiskry. Hlavou přitom pohodil do strany, jako by se mi snažil něco říct. Podívala jsem se tím směrem a pozvedla obočí. "Dobře, beru zpět. Můžeš takhle vyběhnout," vyškrábala jsem se na nohy a dívala se na dokořán otevřené dveře přímo do paláce.

Podívala jsem se na Áresa s Diem, kteří přijeli chvíli po mně na rtech jsem měla úsměv od ucha k uchu. "Tak jak se dostat dovnitř máme," poplácala jsem koně.

Nezbývalo nic jiného než vejít dovnitř. Zeus šel jako první s bleskem v ruce. Světlo odhalovalo temná zákoutí a musela jsem uznat, že si Hádes libuje v přepychu. Na stěnách visely detailně vyšívané tapisérie, na malých stolcích z tmavého mahagonu ležel vždy nějaký pozlacený předmět. Sice toho hodně leželo na zemi, ale dalo se představit, jak to tu vypadalo předtím.

"Tušíte kudy?" podívala jsem na oba body, protože já osobně jsem se ve spletitých chodbách nemohla vyznat.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 15. března 2020 10:03
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TÝM 1
Forseti




Evidentně nikdo není proti a tak můžeme vyrazit. To co sem řekl, vím že to asi nebude ta nejlepší strategie, ale jiný plán nemáme, stejně tak nemáme moc času. Kývnu na Lokiho a kouknu na Matet. "Ty taky". Odpovím jí s milým úsměvem a pak kývnu na Forsetiho, že můžeme vyrazit.


Stále mi nejde do hlavy, že jetu tak silná vánice. A že se mi nepodařilo ji zklidnit. Přírodní to nebude, určitě je v tom nějaká magie. A to se mi nelíbí, protože by to znamenalo, že to andělé mají jako obranu a že očekávají návštěvu. Ale kdy mně něco takového odradilo? Jestli že na tom místě drží Sif, tak tam půjdu a odnesu si jí. Ani samotný Michael by mi v tom nezabránil, i když to zrovna s ním posledně moc nedopadlo.

"Co?" Dívám se na boha vedle sebe když mně najednou zastavuje. Velmi pozorně se začnu rozhlížet kolem těch budov a poté jeho poznámce je mi vše jasné. Ti parchanti! Bude to tak jak sem si myslel. Ta bouře je jen zástěrka, něco, co je brání před nevítanými vetřelci. A kdo ví, zda je to třeba nějak neinformuje o vniknutí, když někdo překročí tu hranici kde už vánice neřádí. Hned jak ji přejdeme, tak se nespokojeně zamračím. Tohle se mi nelíbí.



Co dál? To je otázka za milion. Na jednu stranu, budova která nám byla popsána je přímo vedle nás, ale jen tak tam nakráčet, to by se nemuselo vyplatit. Vysílačka nefunguje, tak se aspoň dívám na GPS, jež dost blbne, zda aspoň nezahlédnu kde budou ostatní. Dříve či poztději tohle místo najdou určitě také a jelikož není kam jinam jít, ani jak je kontaktovat.. je úplně jasné co musím udělat.

"Tak jo, teď se musíme snažit a být velmi opatrní. Návnada a lovec.. Já půjdu jako první, ty budeš kus za mnou. Jakmile by jsi viděl nějakého anděla a nešlo se mu schovat, tak to do něj našij tím svým lukem. Uvidíme za co stojí Starkovo zboží". Maličko mi cuknou koutky úst a pak už vážněji se zadívám na jedno z oken. Přijdu blíže a velmi opatrně se pokusím ho otevřít. Leckdo by asi čekal že nepřítel přijde dveřmi, okna by nemusela být tak hlídaná.


Jakmile budeme uvnitř, pustíme se do velmi opatrného pátrání. Přičemž bych se snažil schovávat do kdy to jen půjde, než aby nás našli hned co se dostaneme dovnitř. Pokud nás však někdo spatří.. Nezbude než jej umlčet aby nemohl za ostatními.

A také, samozřejmě pozor na kamery. Ty bych určitě mohl vyřadit nějakým slaboučkým výbojem, pokud tu tedy vůbec nějaké budou.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. března 2020 19:39
loki94861.jpg
Skupina 2
~Matet, Imhotep~
Společný hod: 69

Prodírat se vánicí s někým, kdo není zvyklý na zimu, bylo otravné. Matet jsem musel několirát zvedat a Imhotep neustále drkotal zuby. Nechápal jsem, jak to mohlo slušet přes ten vítr, který mi způlsoboval slzení.

Chtěl jsem obejít budovu z druhé strany. Tam přece drželi Sif, ne? Nezdálo by se, že by se opeřenci zdržovali někde jinde. Ostatní domy měly vybitá okna a místy i dveře dokožán. Tohle město dávno přestalo žít životem a nyní se stalo útočištěm nepřátel. Asi to stačilo.

Ještě před chvíli mě otravovala vánice a najednou byla pryč. Zastavil jsem se a pozvedl obočí.
"To není normální, že?" podivila se Matet a hleděla na vánici za sebou. Vložky se odrážely od neviditelné bariéry a dokonce i chlad zůstal na opačné straně.

"Někdo je!" tiše houkl Imhotep a všichni jsme sebou plácli na zem.
Byl to mladý muž, do něhož bych neřekl, že je anděl. Blonďák a strniště. S někým mluvil a vypadal dost rozladěně. Odsud jsem nic neslyšel, ale jakmile ven vyšel další muž, schoval mobil a choval se trochu nervózně.

Zamračil jsem se a zkusil se spojit s Thórem, ale nic.
 
Snový průvodce - 14. března 2020 19:30
gral_bohu7694.jpg
Skupina 1
~Thór + Forseti~
Společný hod: 68

Vánice byla dost otravná, ale pro severské bohy to nebyla velká překážka. Sem tam jste měli sice zamlžené pohledy, jak prudce foukalo, ale cíleně jsme vyšlapovali a obloukem mířili k městečku, které bylo zahalené do bílého kabátu. Lokiho, Matet a Imhotepa jste ztratili velmi brzy a jediný kontakt s nimi byl přes vysílačku.

"Počkej," chytil tě za paži Forseti a přinutil tě tak zastavit. Blížili jste se k prvním budovám a něco na vánici bylo špatně. Při takové bouři by musely být se po alespoň jedné straně budov měl hromadit sníh, což se však nedělo. Bůh se zamračil a podíval se nad sebe. "Jako by tam žádná vánice neřídila," podotkl a znovu se rozešel.

A opravdu. Při překročení neviditelné hranice vánice najednou ustala. Zůstala vám za zády. Dokonce bylo tepleji. "Zatracení opeřenci," zavrčel Forseti a rozhlédl se. Zatím jste nikoho neviděli. Před vámi stála budova, kterou popisoval zraněný štír. Tam drželi Sif. Bylo otázkou, zda tam ještě byla. Nyní bylo na tobě, co uděláš. Stále bylo riziko, že na vás vybafnou andělé, pokud si nedáte pozor. Navíc jste zjistili, že vysílačku jsou hluché. Ve vzduchu se vznášelo něco, co nemohlo být přirozené. Abyste nakonec nenakráčeli do pasti.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. března 2020 19:14
loki94861.jpg
Hurá na misi
~Thór + Matet, Forseti, Imhotep~

Her-Ur byl muž svého slova a nabídl nám možnost se pořádně oháknout. Já se cestou ještě stavoval ve skříňce, kde jsem podle všeho měl svoje věci, a tak jsem si vzal meč, který našla Sigyn a Prcka. Pro nezasvěcené je to menší pistole, kdyby se náhodou dostal do úzkých a nemohl jednoduše použít meč. Nakonec nevypadalo ani divně to, že jej mám u pasu stejně jako pouzdro na pistoli.

Mezi věcmi jsem našel svitek, který by nám mohl v případě nouze na nějakou dobu zajistit bezpečí, kdyby se na nás sesypali opeřenci a my potřebovali zmizet. Ještě jsem přibral nůž a lahvičku s uspávacím plynem. Možná to na opeřence bude stačit.

Forseti se prohraboval v jiném regálu a vytáhl luk, který na první pohled vypadal obyčejně, ale Her-Ur mě vyvedl z omylu. "Tohle je luk odvety. Pokud zasáhneš protivníka, tak další útoky proti němu budou snazší," usmál se a já v duchu vrzal zuby, že jsem si nevybral něco podobného. Ještě si vybral bič a boxer. Jeho volba.

Matet sáhla po magické holi. Ne, že bych jí to vyčítal, ale co s ní hodlala dělat? Her-Ur vysvětlil, že dokáže pohltit magii a tím se stát i zdrojem. Na chvíli jsem si myslel, že přede mnou stojí Lara Croft, když si do obou pouzder Matet vsunula pistole.

Imhotep zůstal u své profesi a s úsměvem si do kapsu strčil nějaký váček. Prý se nám bude hodit. Pak si ještě vzal tašku první pomoci, kterou si zavěsil na opasek a nakonec vystřelovací nůž.

Přemístění mi stále nedělalo dobře a z poslední zkušenosti, kdy jsem se v agónii svalil k zemi, jsem štírům nějak přestal důvěřovat. Naštěstí místo toho jsem dostal ledovou facku a zacvakal zuby. Jsem víc člověkem, než bych chtěl, postěžoval jsem si a pohlédl na Thóra, když jsme byli všichni pohromadě. Ujal se vedení. Co na to říct. Při všech výpravách to vedl vždycky on.

Pokrčil jsem rameny. "Jak myslíš. Pokud na něco narazím, dám vědět," poklepal jsem na kapsu s vysílačkou.
"Buď opatrný," špitla Matet a já zakoulel očima.
"Jdeme," zavelel jsem své skupince a vyrazil.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 09. března 2020 19:55
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Bylo to však správné rozhodnutí?
Zora

Nevím, asi jsem čekal, že aspoň zaklepeme na dveře, než vejdeme. Je to přece slušnost. Kdybychom to udělali, tak by si nejspíše dívka stihla v klidu obléct podprsenku. Soukromí si přece zasloužila. Nebo snad ne? Nechápavě jsem se podíval nejdříve na ni a poté na Saveru. Vůbec mu nevynadala a vlastně se tvářila, jako kdyby to bylo naprosto normální. Párkrát jsem zamrkal a rozhodl se to nějak nekomentovat. Ostatně jsem tady byl jen na návštěvě a pokud jsou všichni šťastní, tak co bych do toho nějak zasahoval. Kufřík jsem tiskl přitom k tělu, jako nějaký ochranný štít.
Čím dřív se odsud dostanu, tím líp. Ještě to bude pokoušet mé staré já.

Když si všimnu dívky, které patří to zvláštní jméno, tak si tolik jistý nejsem se svým brzkým odchodem.
Tohle jsem mohl čekat.
”V tomto životě mi říkají otec Dennison. Patřím k řeckému panteonu, Dionýsos.” Natáhnu k ní přitom ruku, jak se sluší a patří. Je to i z důvodu, aby si ověřila pravdivost mých slov.
”Počkat do rána. Ehm… jistě.” Povzdechl jsem si. Hleděl na jeho mizející záda. Poté se podíval na dívku.
”Nuže, budeme sedět tady nebo se přesuneme někam jinam?” Zeptal jsem se. Nervózně přitom přešlápl. Za tu dobu, co jsem tady, jsem se pořádně k ničemu nedostal. Začínal jsem mít pochybnosti o tom, že by mi tato divná žena, která se zdála být na drogách, nějak mohla pomoct.
Možná jsem měl jít rovnou za Persefonou.
 
*Árés* Alexander Rubin - 09. března 2020 19:36
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Podsvětí - Hádův palác
Artemis a velký Z

”Můžeme.” Rád bych to měl už z krku. Svou myšlenku však nahlas neřeknu. Mám takové tušení, co by následovalo. Otec by se na mně káravě podíval a já bych se jen cítil neskutečně hloupě. Ovšem netuším, jak by se zachovala Artemis. Teď, když jsme byli spolu. Bylo to neskutečně zvláštní. Rozhodl jsem se raději mlčet a nic nepokoušet. Lidé mají takové krásné přísloví a asi na tom je něco pravdy. Jak to vlastně bylo? Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Získáme mu Kerbera a co bude pak? Nebude po mně už nic chtít? Těžko se mi tomu chtělo věřit, ale zbývalo mi něco snad jiného? Když Artemis unesli, nevěděl jsem, co jiného mám dělat. Byl jsem zoufalý a potřeboval jsem jeho pomoc. I on se zdál být zoufalý nebo to jen hrál? Netuším. Němyslím si, že by mu to stálo za to, aby kvůli tomu zestárl. Nepřijde mi jako někdo, kdo by rád ukazoval svou zranitelnost.
Nelituji však toho, že jsem to udělal. Teď je tu se mnou a zdá se být v pořádku. Je tomu tak skutečně? Neměl jsem čas si s ní pořádně promluvit. Doufám jen, že budeme mít chvíli pro sebe. Snad až tohle vyřešíme.
Pohled na to, jak to vypadalo zpustošené, mé náladě nijak zvlášť nepomáhal.
Tohle všechno mají na svědomí andělé? Umí jenom ničit. Proč je lidi, ale tolik milují? Zobrazují jej naprosto všude. Ale nikdy si nejsou podobní, vypadají jako sladké dítka s malými křidélky. Dělá se mi špatně, když si na to jen vzpomenu.

Otázka, kterou položila otci, mi mluvila z duše. Ani otec však nebyl schopen odpovědět. Strýc byl prostě nevyzpytatelný.
”Hmmm...” Zamyslel jsem se. Bylo jasné, že se tím vchodem do paláce nedostaneme. Když jsem tu byl předtím, tak jsem šel právě jím s Alecto, která mně vedla. Nikdy jsem tu, ale nebyla, nejspíše utekla do bezpečí.
A ten klíč, který jsem dostal od strýce, zmizel s veškerými věcmi, když jsem se octl v Tartaru. Neměl jsem nic.
K čertu.
”Netuším.” Svůj pohled jsem obrátil na otce.
”Přece se tam dá nějak dostat. Přece tu nejsme zbytečně.”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12965893745422 sekund

na začátek stránky