Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 27. března 2020 07:16
gral_bohu7694.jpg
Ty vs. anděl
~Thór + Forseti~

Plížení ti sice nešlo, ale překvapení ti šlo skvěle. Anděl neměl čas se ani rozhlédnout a najednou ležel na zemi a v hrudi měl zaraženou dýku. O to víc byl překvapen, když zjistil, co to je za dýku a s němým výkřikem se rozpadl v prach. (Hod na obranu: 19)

Forseti mezitím čekal, než se v okně objeví druhý anděl. Natáhl luk a chystal se vystřelit v momentě, kdy se objeví ten druhý. Místo toho ucítil v temeni palčivou bolest, jak jej někdo udeřil něčím tvrdým a luk mu vypadl z rukou. (Hod na útok: 8, Obrana protivníka: 49)

Svalil se do sněhu a instinktivně se otočil, aby viděl na útočníka, který jej tak podle napadl zezadu. Světe div se, byl to další anděl v bílém. Forseti zaskřípal zuby a jen díky svým reflexům a vytrvalosti, takže jej zásah do hlavy příliš nezpomalil, chytil andělovu zbraň, což byla brokovnice, vytrhnul mu ji z rukou a otočil je na něj. (Hod na obranu: 88 + 10 bonus, Hod na útok: 10)

Mezitím se anděl, kterého měl původně sejmout Forseti, namířil na tebe zbraň a vystřelil.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 26. března 2020 22:15
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

ŽE BY OSUD?
Forseti




Do prdele práce.. Jako by někdo řekl:"tohle je Thór, tomu plížení nikdo nešlo. Pojďme mu to zkomplikovat". Plížení, tiché operace a tak podobně, to mi nikdy nešlo. Jednou, tedy když sem se převlékl do ženských šatů to byl celkem úspěch. Ale teď to blbé okno prostě muselo povolit a vysypat se. A já sem se fakt snažil, přísahám!

Kouknu na Forsetiho s výrazem "promiň, já fakt nechtěl" a je mi jasné, že tohle přitáhne nechtěnou pozornost. Už teď slyším a po chvilce vlastně i vidím, jak se někdo blíží. No to si děláš srandu.. Kolikrát je budu muset zabít? Jsou to ti s kterými sem bojoval? Nebo ti na kteří se nedostalo? Tak či tak, je dobře že tu se mnou nejsou Nárvi a Hela.


Jsou dva a tak je zapotřebí něco vymyslet. Sám se kryji pod oknem a je mi úplně jasné, že zkoušet se tomu nějak vyhnout by bylo zbytečné. Takže se Forsetimu snažím máváním a prsty naznačit, že jednoho z nich si beru já. Snad se jen jeden přijde podívat co se stalo a kdyby něco, tak Forseti prostě může vystřelit z toho luku na toho druhého, případně podpořit můj útok. Tak jo.. Pro tebe lásko! Už už bych si chtěl vzít palcát. Majznout takovou věcí po palici by mohlo být hezké překvapení. Ale i mně dochází že tady je klíčovým elementem ticho, takže místo palcátu vytahuji svou dýku, kterou sem získal na Helheimu.

Tiše se krčím a jakmile se ten anděl ukáže u mně, pokusím se na něj skočit. Ideálně ho povalit a rovnou mu vrazit dýku do srdce, či mu aspoň podříznout krk, aby nemohl křičet.



Hod: 42, Bonus: 10, Bonusové body: 13 (snad to k něčemu bude :D
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. března 2020 19:17
loki94861.jpg
Další průzkum
~Matet, Imhotep~

Zajímalo mě, co si budou povídat. Rozhodl jsem se k andělům připlížit a nejlépe pod rouškou iluze, aby mě neviděli. Výhoda takové schopnosti je, že se dokážu stát víceméně neviditelným, jelikož vytvářím na sobě iluzi svého prostředí. Byla to šikovná vlastnost a pokud se mi podaří být ticho, mohl bych se k andělům dostat dostatečně blízko, aniž by mě slyšeli.

"Zůstaňte tady a kdyby se něco pokazilo, tak spoléhám na tebe," podíval jsem se na Matet. "Ty jsi náš jediný medik a bude lepší, aby ses nepletl do přímých šarvátek."
"To jsem neměl ani v plánu," ušklíbl se Imhotep. Matet se lehce pousmála, ale výraz měla velmi soustředěný.

Tak jdeme na to, pomyslel jsem si. Kolem nás muselo něco být, protože jsem měl šílený problém na sebe seslat iluzi, ale nakonec se povedlo. Matet i Imhotepovi jsem zmizel z očí a teď bylo na řadě se připlížit. (Hod: 28, bonusové body: 3)

Jak jsem měl původně problém s iluzí, plíženi mi šlo velmi dobře (94). Maskován vlastním kouzlem jsem se pomalu blížil k andělům, kteří nic netušíc stáli venku a rozpravovali se. Čím blíže jsem byl, tím více jejich hlasy byly zřetelnější a srozumitelnější. Schoval jsem se za hromadu naskládaných polen a poslouchal.

"... proč mě podezříváš?" právě mluvil blonďák se strništěm. "Komu bych asi tak mohl volat?" v ruce svíral mobil, do kterého před chvíli mluvil.
Druhý anděl s bílými dlouhými vlasy na něj hleděl s velmi klidným výrazem, což mě děsilo o to víc.
"Nikdo tě tady nepodezřívá, Romanieli. Jenom by mě zajímalo, s kým jsi to mluvil?" lehce se pousmál a položil mu ruku na rameno. Mě se zdálo, že to je dost výhružné gesto, což druhý anděl taky pochopil.

"Amabaeli, známe se dlouho, ne? Proč bych vás zrazoval? Dovedl jsem ji sem, ne?" nezněl příliš přesvědčivě.
"A to je ten problém. Znám tě až příliš dlouho a často se dokážeš unést a ona," jeho ruka se přemístila k Romanielově šíji, "je tvůj problém. Příliš ses k ní upnul."
Romaniel mlčel, což Amabael vzal jako souhlas. "Vidíš? A proto jsi riziko téhle míse. Nemůžu dovolit, abys ji ohrozil," v jeho rukou se objevila ledová dýka, která se zanořila do andělova břicha. S tichým ale Romaniel překvapeně vydechl a padl na kolena.
"Tohle tě na chvíli zdrží. Nechci tvou smrt, ale teď jsi jen překážkou. Užij si ledové sevření," Amabael odkopl Romaniela do sněhu, kde ho nechal ležel.

Sakra, co teď? díval jsem se k místu, kde krvácel Romaniel. Mělo všechno tohle znamenat, že se postavil za Sif? Teda pokud ovšem mluvili o ní. Pro jistotu jsem se rozhlédl, zda v okolí ještě někdo není a shodil ze sebe iluzi. S velkým sebezapřením jsem se rozeběhl k Romanielovi, který se na mě překvapeně podíval. Podíval jsem se mu na ránu, kolem které se začaly tvořit ledové střípky. Pak jsem jej chytl v podpaží a odtáhl jsem jej do úkrytu. Jestli někdo vyjde ven, pak mu bude jasné, že andělovi někdo pomohl, ale neměl jsem touhu, aby zjistil kdo.

Jakmile jsem byl dostatečně daleko, podíval jsem se směrem, kde se schovávala Matet s Imhotepem a zamával, aby šli za mnou. Během čekání jsem se podíval na mrznoucího anděla. "Kde je Sif?" zeptal jsem se.
Romaniel se nadechl a rty bolestivě semkl. "Nedo... nedostanete se k ní," byla jeho odpověď, která se mi absolutně nelíbila.
"To je mi jedno. Kde je Sif?," zopakoval jsem a uhnul jsem Imhotepovi, který automaticky zaujal pozici medika a začal zkoumat andělovu ránu, což ho dost překvapilo.
"Drží... drží ji v márnici. Tamty dveře a schodiště dolů," odpovídal pomalu a dost nahlas hekl, když mu Imhotep vyhrnul vršek.
"Sakra, to vypadá blbě," zaskřípal zuby.

"Proč?" špitl Romaniel.
"Co proč," povytáhl obočí Imhotep.
"Proč mi pomáháte?"
"Neber to jako pomoc," zamračil jsem se. "Znám někoho, kdo bude chtít znát odpovědi a vím, že je dost netrpělivý, pokud je nedostává," uvažoval jsem, jak moc výhružně to znělo. Asi ne moc. Co už.
Imhotep zakoulel očima. "Nejsme barbaři a navíc vypadáš, že s nimi nechceš mít nic společného."

Matet mi položila ruku na rameno. "Měli bychom najít Thóra. Už víme, kde je Sif. Imhotep se tady o opeřence postará."
Chvíli jsem nad tím uvažoval. "Můžeš ho přenést za Hórem? Imhotep by se nám hodil uvnitř."
Matet přikývla.
"Počkejte," chytil mě Romaniel za rukáv. "Amabael není ledajaký anděl a jsou tam s ním další. Eleleth a Barachiel. Ostatní jsou jen podřadné entity."
"A?"
Na chvíli nastalo ticho, než Romaniel spustil: "Eleleth je anděl klamu. Může se zdát jako někdo jiný a přitom není. Barachiel je strážce. Má za sebou celou strážných andělů, a i když se může zdát, že je sám, nikdy není."

Chvíli jsem na Romaniela nechápavě zíral. Eleleth připomínala mě samotnou, co se týče schopností. Barachiel mě trochu děsil. "Dobře, nepodceňovat ho. Matet, můžeš," pobídl jsem štírku.
Chytla anděla za ruku a zmizela v ním v podivném zablesknutí. Já s Imhotepem čekal na její návrat.
 
Snový průvodce - 26. března 2020 17:56
gral_bohu7694.jpg
Když se daří, tak se daří
~Thór + Forseti~

Když jsi se pokusil otevřít okno, jako naschvál se uvolnilo z pantů a spadlo na zem. Sklo se rozsypalo za doprovodu hlasitého zvuku tříštění. Forseti ztuhl s připraveným lukem. Tak, to bychom měli plížení.

Hluk měl za následek, že jsi velmi rychle uslyšel těžké kroky, které se blížily tvým směrem. Ze dveří po tvé levici vyběhli dva andělé, kteří jako by téměř vypadli z oka těm, které jsi potkal posledně na mostě. To neměli jinou módu než bělostně nudnou?

Mohl ses pokusit schovat po okenní okap, nicméně ti bylo jisté, že to bude první místo, kde budou vyhlížet.

Zobrazit SPOILER
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 25. března 2020 00:58
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Přesun jinam
Zora, Kurent

Byl jsem rád, že jsme se přesunuli jinam. Nemusel jsem tak delší chvíli trávit na tom zvláštním místě, které mi tak neskutečně připomínali dávné doby, kdy jsem ještě byl bohem. Kdybych jen tušil, že to kam půjdeme, nebude o nic lepší.

Celou cestu jsem ji bedlivě pozoroval, jako kdybych čekal, že by mohla spadnout a ublížit si. Byl jsem připraven tomu zabránit. Přišla mi tak neskutečně křehká.
Samozřejmě, že to mohla celé hrát a mohla mně vést tak akorát do pasti. Vůbec bych se tomu nedivil.

”V pořádku.” Pronesl jsem a vykouzlil na své tváři přátelsky povzbudivý úsměv. Chystal jsem se stejně jako ona je zvednout. Málem jsme do sebe narazily čely, naštěstí jsem pohotově uhnul svou hlavou a v té chvíli se otevřely dveře.
”Ah, doufám, že neobtěžuji. To bych opravdu nerad.” Pronesl jsem k mladíkovi, který na rozdíl od mé společnice byl neskutečně čilý s úsměvem od ucha k uchu. Byla to poměrně příjemná změna.

”Říkám si otec Denninson, ale nejspíš mně budete znát pod jménem Dionýsos.” Představil jsem se na oplátku já.
Slovanskou mytologii jsem znal pouze letmo. Hlavně se to týkalo těch známých bohů, jako byl Perun, Veles a podobně. Jeho jméno mi však nic neříkalo.

Když jsme vešli dovnitř, tak mně do nosu udeřila velmi povědomá vůně. Jako kdybych se vrátil v minulosti zpátky. Zatřepal jsem hlavou. Pevně sevřel kufřík, až klouby na rukou zbělely. Zhluboka se nadechl a vydechl. Párkrát za sebou jsem to udělal, abych se uklidnil.
Začínal jsem mít pocit, že celé toto setkání, je jedno velká zkouška mého sebeovládání.
Snažil jsem se tvářit, že si to tu celé prohlížím se zájmem v očích. Měli to tu zvláštně vybavené. Neměl jsem je však v úmyslu soudit.
O něco klidnější jsem vykouzlil úsměv na tváři.
”Vodu, prosím.” Odpověděl jsem pouze. Samozřejmě myšlenka toho, že bych se opět napil vína, byla neskutečně příjemná. Vlastně mně až zaskočilo, jak jsem po tom zatoužil. Ale odolal jsem jí. Bylo mi jasné, že bych měl pak problém s tím přestat. Neměl jsem čas, ztrácet čas. Už teď mi připadalo, že jsem se zdržel na jednom místě až příliš dlouho.
Celou dobu jsem stál v místnosti a cítil se poněkud nepatřičně.
”Jak jste se Zorou poznal?” Byla to spíše otázka, abych nějak přerušil to podivné ticho, než vyzvídání.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. března 2020 01:06
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Hádův palác - cesta dovnitř nalezena
Artemis a velký Z

”Bezva. Bezva. Bezva.” Pohledem jsem přitom propaloval jejího koně, který se předtím rozeběhl a já už měl obavy, že je to celé past, kterou na nás strýc nastražil. Přiznávám, bylo to maličko paranoidní. Na druhou stranu po tolika nepříjemnostech, které se nám stali, poměrně pochopitelné.
Spolkl jsem nadávky na adresu koně a odolal se zeptat, zda je moje kráska v pořádku. Neměl jsem samozřejmě pochyb o tom, že by se nebyla schopná bránit případnému nebezpečí. Jen jsem měl o ni starost. Přeci jen byla předtím zesláblá.
Mlčky jsem sesedl ze svého koně a vydal se dovnitř. Čím dřív budeme mít tuhle nepříjemnost z krku, tím líp.
Nechal jsem Artemis ať jde druhá a já jsem tak uzavřel naši hrdinnou trojici.

Nevěnoval jsem moc pozornost tomu, jak to tu měl zařízené. Byl jsem z celé této návštěvy poměrně nesvůj. Jako kdybych očekával, že se na nás ze všech stran nahrnou naši nepřátelé.
”Možná ano.” Odpověděl jsem krásce po chvíli, kdy mi došlo, že stojíme a ona se na něco ptala. Pokusil jsem se tedy vydat po paměti směrem, kterým jsem si myslel, že mně vedla Alecto při minulé návštěvě. Doufal přitom, že jdeme správně. Celou dobu jsem si přitom dával pozor na to, jestli na nás někdo nečíhá.

(Hod - 1 - tím pádem vím, jak se dostat do cíle)
 
Snový průvodce - 22. března 2020 10:48
gral_bohu7694.jpg
Půjdeme jinam
~Dionýsos~

Zora na tebe mlčky hleděla. Začínal sis myslet, že se nikam nedostaneš, když se pohnula a pokusila se o úsměv, který byl však stejně smutný jak její celá vizáž.
"Počkáme u mě," postavila se a bez dalších slov vyšla ze šatny. Cestou kývala na kolegyně a kolegy v branží, kteří ji zdravili. Na tebe se dívali trochu podezřívavě, ale nebylo to nic, co se nedalo snést.

Opustili jste klub, přešli cestu a Zora začala vytahovat klíče. Byla v tak podivném stavu, že jí klíče vypadly z rukou a přistály kousek od tvých nohou. "Omlouvám se," špitla a chystala se je zvednout, když se rozevřely dveře. V nich stál mladík se zrzavými vlasy a na rozdíl od Zory se usmíval od ucha k uchu. "Už na vás čekám. Savera mi volal, že přivedeš hosta," mrknul na Zoru a podržel vám dveře.

Obrázek

Když jste byli v chodbě, natáhl k tobě ruku. "Kurent," poznal jsi pouze to, že se jedná o boha. Zda si o něm věděl něco více, to záleželo na tom, jak dobře jsi byl obeznámen se slovanskou mytologií.

Vyšli jste dvě patra, kde Kurent otevřel dveře napravo a uvedl vás dovnitř. Vůně uvnitř bytu až příliš připomínala tvé tehdejší radovánky. Vzduch byl nasákly aroma vína a hroznů a byl aranžován do barev jara a podzimu. Skříňky, police a další nábytek neměli jednolitou barvu. Měl jsi pocit, jako bych vešel do vetešnictví.

"Běž si lehnout," podíval se Kurent na Zoru, která za celou dobu neřekla ani slovo. "O našeho hosta se postarám," zazubil se a podíval se na tebe. "Něco na zub? Mám i víno," ušklíbl se a dovedl tě do obývacího pokoje. Pohovky byly překryté barevnými potahy a na polici nad televizí hořela svíčka.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 21. března 2020 07:45
artemis_alyss28072.jpg
Hledání cesty dovnitř
~Artemis~

Doufala jsem, že Áres odpoví kladně. Odfoukla jsem si otravný pramínek z čela a zahleděla se před sebe. Koukla jsem se na Aethona a poplácala jej po šíji. "Ty asi nevíš kudy dovnitř, co?" nečekala jsem, že se kůň se mnou najednou rozeběhne. Myslela jsem, že budu mluvit do větru, ale teď jsem měla dost problém se udržet na hřbetě. Kdybych neměla nadlidské reflexy, zůstanu svalená na místě a kůň si poběží veselé dál. Nemusím ani dodávat, že náhlý úprk vyvolal v mých ústech překvapené vyjeknutí.

Aethon vyběhl schodiště, oběhl skoro celý palác a jak se rozeběhl, tak se zastavil. Další nečekaný manévr, který jsem však už nezvládla a přeletěla jsem koni málem přes hlavu a dost tvrdě spadla na zem, kde jsem zůstala ležet (13). Dýchala jsem přerývavě a tělem mi procházel šok. Chvíli trvalo, než jsem dokázala kloudně uvažovat. Posadila jsem se. "Au," postěžovala jsem si a podívala se zamračeně na koně. "Takhle nemůžeš z ničeho nic vyběhnout nebo zastavit," byla jsem dost rozladěná. Dostala jsem se dost do trapné pozice a nechtěla jsem před Diem ani Áreem ukazovat, že mám nějakou slabinu.

Aethon zafrkal a kopytem vytvořil na dlažbě jiskry. Hlavou přitom pohodil do strany, jako by se mi snažil něco říct. Podívala jsem se tím směrem a pozvedla obočí. "Dobře, beru zpět. Můžeš takhle vyběhnout," vyškrábala jsem se na nohy a dívala se na dokořán otevřené dveře přímo do paláce.

Podívala jsem se na Áresa s Diem, kteří přijeli chvíli po mně na rtech jsem měla úsměv od ucha k uchu. "Tak jak se dostat dovnitř máme," poplácala jsem koně.

Nezbývalo nic jiného než vejít dovnitř. Zeus šel jako první s bleskem v ruce. Světlo odhalovalo temná zákoutí a musela jsem uznat, že si Hádes libuje v přepychu. Na stěnách visely detailně vyšívané tapisérie, na malých stolcích z tmavého mahagonu ležel vždy nějaký pozlacený předmět. Sice toho hodně leželo na zemi, ale dalo se představit, jak to tu vypadalo předtím.

"Tušíte kudy?" podívala jsem na oba body, protože já osobně jsem se ve spletitých chodbách nemohla vyznat.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 15. března 2020 10:03
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TÝM 1
Forseti




Evidentně nikdo není proti a tak můžeme vyrazit. To co sem řekl, vím že to asi nebude ta nejlepší strategie, ale jiný plán nemáme, stejně tak nemáme moc času. Kývnu na Lokiho a kouknu na Matet. "Ty taky". Odpovím jí s milým úsměvem a pak kývnu na Forsetiho, že můžeme vyrazit.


Stále mi nejde do hlavy, že jetu tak silná vánice. A že se mi nepodařilo ji zklidnit. Přírodní to nebude, určitě je v tom nějaká magie. A to se mi nelíbí, protože by to znamenalo, že to andělé mají jako obranu a že očekávají návštěvu. Ale kdy mně něco takového odradilo? Jestli že na tom místě drží Sif, tak tam půjdu a odnesu si jí. Ani samotný Michael by mi v tom nezabránil, i když to zrovna s ním posledně moc nedopadlo.

"Co?" Dívám se na boha vedle sebe když mně najednou zastavuje. Velmi pozorně se začnu rozhlížet kolem těch budov a poté jeho poznámce je mi vše jasné. Ti parchanti! Bude to tak jak sem si myslel. Ta bouře je jen zástěrka, něco, co je brání před nevítanými vetřelci. A kdo ví, zda je to třeba nějak neinformuje o vniknutí, když někdo překročí tu hranici kde už vánice neřádí. Hned jak ji přejdeme, tak se nespokojeně zamračím. Tohle se mi nelíbí.



Co dál? To je otázka za milion. Na jednu stranu, budova která nám byla popsána je přímo vedle nás, ale jen tak tam nakráčet, to by se nemuselo vyplatit. Vysílačka nefunguje, tak se aspoň dívám na GPS, jež dost blbne, zda aspoň nezahlédnu kde budou ostatní. Dříve či poztději tohle místo najdou určitě také a jelikož není kam jinam jít, ani jak je kontaktovat.. je úplně jasné co musím udělat.

"Tak jo, teď se musíme snažit a být velmi opatrní. Návnada a lovec.. Já půjdu jako první, ty budeš kus za mnou. Jakmile by jsi viděl nějakého anděla a nešlo se mu schovat, tak to do něj našij tím svým lukem. Uvidíme za co stojí Starkovo zboží". Maličko mi cuknou koutky úst a pak už vážněji se zadívám na jedno z oken. Přijdu blíže a velmi opatrně se pokusím ho otevřít. Leckdo by asi čekal že nepřítel přijde dveřmi, okna by nemusela být tak hlídaná.


Jakmile budeme uvnitř, pustíme se do velmi opatrného pátrání. Přičemž bych se snažil schovávat do kdy to jen půjde, než aby nás našli hned co se dostaneme dovnitř. Pokud nás však někdo spatří.. Nezbude než jej umlčet aby nemohl za ostatními.

A také, samozřejmě pozor na kamery. Ty bych určitě mohl vyřadit nějakým slaboučkým výbojem, pokud tu tedy vůbec nějaké budou.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. března 2020 19:39
loki94861.jpg
Skupina 2
~Matet, Imhotep~
Společný hod: 69

Prodírat se vánicí s někým, kdo není zvyklý na zimu, bylo otravné. Matet jsem musel několirát zvedat a Imhotep neustále drkotal zuby. Nechápal jsem, jak to mohlo slušet přes ten vítr, který mi způlsoboval slzení.

Chtěl jsem obejít budovu z druhé strany. Tam přece drželi Sif, ne? Nezdálo by se, že by se opeřenci zdržovali někde jinde. Ostatní domy měly vybitá okna a místy i dveře dokožán. Tohle město dávno přestalo žít životem a nyní se stalo útočištěm nepřátel. Asi to stačilo.

Ještě před chvíli mě otravovala vánice a najednou byla pryč. Zastavil jsem se a pozvedl obočí.
"To není normální, že?" podivila se Matet a hleděla na vánici za sebou. Vložky se odrážely od neviditelné bariéry a dokonce i chlad zůstal na opačné straně.

"Někdo je!" tiše houkl Imhotep a všichni jsme sebou plácli na zem.
Byl to mladý muž, do něhož bych neřekl, že je anděl. Blonďák a strniště. S někým mluvil a vypadal dost rozladěně. Odsud jsem nic neslyšel, ale jakmile ven vyšel další muž, schoval mobil a choval se trochu nervózně.

Zamračil jsem se a zkusil se spojit s Thórem, ale nic.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13646602630615 sekund

na začátek stránky