Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1401


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 12. ledna 2021 21:02Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 19. ledna 2021 20:04 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 30. prosince 2020 19:29Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 30. prosince 2020 19:29Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 18:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 30. prosince 2020 19:29Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 19. ledna 2021 20:04Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 30. prosince 2020 19:29Kurent "Cal"
 
Snový průvodce - 17. října 2020 11:27
gral_bohu7694.jpg
Hledání cesty ven
~Athéna + Hádes, Afrodita, Apollón~

Společně jste se vydali dál. Afrodita mlčela. Ponurá atmosféra na vás dopadla jako balvan, kdy dokonce bezstarostný obličej bohyně lásky zesmutněl. Na druhou stranu byla ticho a cesta tak pokračovala v mírnějším duchu, kdy Hádes neměl každou chvíli nějaké neotřelé poznámky. Apollón se sem tam zavrtěl a hrozil mu pád z koně, ale pro dobro všech se bůh podsvětí slitoval a vysunul jej zpět.

Nakonec se ticho stalo nesnesitelným. Narušovaly ho jedině vaše kroky, když jste se snažili zkrátit vzdálenosti mezi sebou a řekou Styx. Drobné kamínky se neustále dostávaly do sandálů, takže Afrodita musela každou chvíli zastavit a vylovit je, aby se ji lépe šlo. Vždy vás doběhla a znovu zvolnila krok.

Byla to skoro věčnost, když jste zaslechli šumění vody. Chvíli na to se před vámi rozprostřela černá hladina zrádné řeky Styx, ale Fortuna se k vám musela otočit zády, protože jste loďku nikde neviděli. Hádes pro sebe zavrčel a vykročil vpřed. Pocítila jsi, že se kolem něj stahuje energie, která až příliš připomínala odér smrti. (32) Zvedl ruku a nad dlaní se zformovala malá lucerna s černo fialovým světlem. Vyslal lucernu přes řeku Styx. během chvíle zmizela.

"Zpráva pro Charóna," upřesnil. Nedalo se dělat nic jiného než čekat. Po dlouhé chvíli, Hádes zaskřípal zuby. "Kde je ten zmetek?" Podíval se na tebe, protože jsi Charóna viděla jako poslední.

"Co budeme dělat?" zeptala se Afrodita.
"Nevím," zavrčel Hádes. "Jestli chceš hledat člun podél řeky, tak si posluž."
"No, ale to by zabralo hodně času," pozvedla obočí Afrodita a Hádes zakoulel očima. Zaslechla jsi, jak si zašeptal: "To se mi snad zdá."

Zase jste notnou chvíli čekali, když se znovu ozvala Afrodita. "Neměla by se hladina řeky vlnit?"
"Co to zas mel..." zarazil se Hádes, protože si všiml stejného úkazu, jako bohyně lásky. Sama jsi pocítila zasvrbění v zátylku, jako by vás někdo sledoval. Pak sis všimla, že Apollón i s koněm se nehýbali. Když jsi chtěla promluvit, tak jsi sice něco říkala, ale z tvých úst nevyšel jediný hlásek. Hádes kousek od tebe začal zuřit, protože zrovna neslyšně řval.

Jakoby zpoza opony vystoupili dva muži. Jeden byl skoro bílý jako sníh a druhý byl jeho opakem. Ani jste nemuseli hádat, o koho jde, jelikož křídla mluvila za sebe. Albín na tebe pohlédl a najednou si cítila, jak se nemůžeš hnout. Něco tě svíralo. Afrodita dávno stála jako socha, jedině Hádes se ještě hýbal, ale čelo měl orosené potem. Zdálo se, že můžeš také bojovat.

Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 02. října 2020 16:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Co se to krucinál děje?
Artemis a hledání velkého Z

”Omlouvám se, že jsem tě do toho zatáhl.” Samozřejmě, že jsem byl rád, že se ke mně nakonec přidala a já na to nebyl sám. Jenže zároveň jsem si uvědomoval, že tím riskovala. Nemluvě o tom, že znovuobjevila svého bratra, který také potřeboval její pomoct. Tohle byl dluh a já netušil, zda ho budu někdy schopen splatit.
Bohyně lásky mi tvrdila, že má láska spoustu podob, některé mi i ukázala. Většině zamilovaným hlupákům jsem se vysmíval… až jsem se jak se zdá, stal jedním z nich.

Nemohl jsem odolat tomu vábení. Tomu jak mně dveře k sobě přitahovali, jako světlo přitahovalo ubohé mouchy. Jako kdyby tam mělo být všechno, po čem jsem kdy toužil. Stačilo jenom projít dveřmi. Ač jsem v hloubi duše věděl, že to je hodně špatně, ignoroval jsem špatnou předtuchu a vešel dovnitř.

***

V ruce jsem třímal svého nejlepšího přítele, u kterého jsem si byl jistý, že mně nikdy nezradí. Má ruka byla zase celá. Jak zase celé? Nikdy jsem ho nepustil z ruky, takže tomu nemohlo být nikdy jinak. Zatřepal jsem hlavou. Zrovna jsem proklál svého nepřítele, který padl k zemi mrtev. Co to je vlastně za bitvu? Je fakt, že těch bitev bylo tolik, že jsem se v tom už začal ztrácet. Hlavní bylo, že se bojovalo. Boj jsem miloval. Cítil jsem naživu, jako nikdy dřív. A přesto jsem měl divný pocit, že mi něco chybí.
Zrovna jsem zablokoval ránu dalšímu nepříteli a pro změnu jsem mu já uštědřil smrtelnou ránu.

V ten moment jsem si všiml, že nejsem sám v té bitvě. Nepamatuji si, že by někdy vynechali příležitost bojovat po mém boku. Hrdě jsem se podíval na své dva syny, kterým kolovala moje krev. Krev válečníka. A pak jsem zaslechl velmi známý řev. Enýó
”Sestřičko.” Ušklíbl jsem se, ale ve tváři mi hrálo pobavení. ”To víš… zatím se rozcvičuji.” Možná bych jí ještě něco řekl, ale to už jsem byl zavalen pěti soupeři.
Musel jsem uznat, že to byl opravdu dobrý pokus, ale ani oni mně neporazili. Během chvíle byli všichni na zemi bez života.
Vidíš. Pět najednou. Zazubil jsem se na svou sestru.

Zobrazit SPOILER
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. září 2020 18:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Mors ultima linea rerum
~Afrodita, Apollón a Hádes~


Nevěděla jsem, co nás čeká, ale část mne se obávala, že to bude právě toto - cesta neprodyšně uzavřena těžkými balvany, mezi kterými se neprotáhne ani myška, nebo motýl. Nešly posunout, rozbít, podlézt, přelézt, nic. Ať jsme se snažili sebevíc - a že jsme se snažili - cesta tudy dál prostě nevedla.
"To by bylo..." parafrázovala jsem Hádea slabě, stále zírajíc na potenciální cestu ven. Cítila jsem se bezmocně.

A pak, jako obvykle, tomu Afrodita nasadila korunu, když se zeptala Hádea proč se neteleportuje. Obrátila jsem oči v sloup, až mě to trochu zabolelo a zavrtěla hlavou. Skvělá otázka v příhodnou chvíli. Kdyby to dokázal už bychom tu netrčeli.
Oporou jsem tedy nebyla.

"Aspoň, že jsi krásná." zhodnotila jsem jedovatě. Pohled na Hádea mě zneklidnil. Pamatuji si, že ještě před chvílí překypoval mládím a silou. Teď vypadal... staře. Slabě. Jako kdyby z něj tohle místo vysávalo všechnu sílu.

"Ať je Fortuna s námi," zamumlala jsem pro sebe, ačkoliv Fortuna tu s námi samozřejmě nebyla. Nicméně trocha štěstí by se právě nyní hodila. "Hádes má pravdu, raději pojďme. Něco mi říká, že to horší nás teprve čeká."

Zobrazit SPOILER
 
Kurent "Cal" - 29. srpna 2020 16:21
kurent21903.jpg
Už bychom se mohli přemístit, než nás tu začne nahánět policie
~Dionýsos + Savera, Persefone a děvčata~

"Zavolám mu," odpověděl jsem Dionýsovi. Pak jsem si uvědomil, že mobil mám doma. Zajímalo mě, zda Zora stále spí, nebo je vzhůru. Taky jsem se divil, že do uličky stále nikdo nevešel, i když jsem chápal, že to, co kolem sebe ještě před chvíli rozšiřoval Savera, by odradilo kdekoho. "Potřebuješ od nás něco?" podíval jsem se na upíra.
Savera přikývl. "Zavolej Mesetet a zjisti, kolik personálu se jí podařilo zachránit a jestli něco neviděla. Dej mi vědět a potom si dělej co chceš. Dívky vezmu do bezpečí," hleděl na mě stylem, co tu ještě dělám. V podstatě jsem se dal s Dionýsem na úprk.

Plameny byly už zhašeny, sanitky byly snad všude a málem nás saniťák vtáhl na kontrolu,jelikož moje a Dionýsova tvář vypadala jako jehelníček, kdybych ho neodradil. Otevřel jsem dveře od domu a počkal, až Dionýsos vejde. Pak jsme společně vystoupali nahoru a zavřeli se v bytě.

Zora nespala, ale uklízela. "Ah, to jsi nemusela," přiklekl jsem si k ní. Vlasy jí pomalu měnily barvu podle toho, jak se noc posunovala k ránu.
"To je dobrý," odehnala mě Zora. "Tohle je maličkost. Stejně musíš něco vyřídit, ne?" usmála se na mě a mrkla na Dionýsa.

"Pojď," zavedl jsem boha vína k sobě do pokoje a zavřel za sebou dveře. Pak jsem ještě našel mobil, který ležel na nočním stolku a zavolal Mesetet. Když to zvedla, ulevilo se mi. "Ahoj, jsi v pořádku? A co ostatní?" Ulevilo se mi, že většina z nás to zvládla ven, jelikož na parkěte byla jen jedna dívka a barový pult byl docela dobrým úkrytem, i když Liam utrpěl dost škaredé popáleniny. Hostesky takové štěstí neměly. "Díky. A kde s nimi jsi?... U Her-Ura? Nemáš ho náhodou někde poblíž? Je tu se mnou Dionýsos a oba bychom se stavili. Jo? Dobře. Nech to prosím na ráno. Potřebujeme se umýt a zbavit se toho kouře. Díky. Dám, neboj. Zatím."

Tím jsem to típl a znaveně padl na postel. Můj pokoj od zbytku bytu byl dost střídmý. Velká postel, jednoduché skříně, noční stolek a pár poliček, na kterých ležely knihy. Oknem sem problikávalo červené a modré světlo a na stěných tvořilo podivné siluety. "Napíšeš, prosím, Saverovi, že většina to zvládla a je u Hóra na ošětřovně? Moje prsty to už asi nezvládnou," podal jsem Dionýsovi odemčený mobil. "Je pod kontaktem Pán temnot," uchechtl jsem se a když měl mobil v ruce, lehl jsem si na záda a unaveně vydechoval. "Sakra, něco bych si dal. Furt nepiješ víno?"
 
Snový průvodce - 29. srpna 2020 11:53
gral_bohu7694.jpg
Tajemné dveře
~Artemis, Áres~

Kromě dveří, které na první pohled vypadaly jako obyčejné, nebylo z čtvercové místnosti úniku. Nepomohlo by ani, kdybyste se pokoušeli probourat zdí. Tohle nebyl váš svět. Peklo vzniklo v době, kdy Lilith přesvědčila Evu, aby si ukousla z jablka z rajské zahrady. Bylo známo, že Peklu nyní vládl Lucifer, padlý archanděl, kterého vykázal Bůh, protože se nechtěl poddat jeho stvořením.

Dveře se pootevřely s tichým zavrzáním. Za nimi nebylo nic jiného než temnota, ale něco vás do nich lákalo. Bylo to tak silné, že jste prostě šli a vstoupili. Pohltila vás tma a všechno, co jste dosud věděli nebo znali, bylo pryč.

~Áres~

Zrovna jsi svým mečem proklál protivníkovi břicho a díval ses, jak z jeho očí prchá život. Nechal jsi jeho tělo padnout na zem a kulatým štítem jsi zablokoval ránu, která byla vedena jiným mužem z boku. Jen ses zuřivě usmál a oddělil mu hlavu od těla.

Nedaleko tebe po tvém boku bojovali i tví dva synové, kteří nevynechali jedinou bitvu, kde by se mohli vyřádit. Deimos a Fobos. Za sebou jsi zase uslyšel vítězný řev své sestry Enýó, která poslal k zemi několik mužů. Byla stejně divoká a nemilosrdná jako ty a velmi se ti podobala. Kdyby tě někdo proměnil v ženu, vypadal bys jako ona.

"Copak bratříčku!" houkla pobaveně. "Zatím vedu!"
Proti tobě stanulo dalších pět protivníků, kteří se rozhodli, že na tebe skočí všichni najednou. Co bys byl za boha války, kdyby ses jich zalekl.

Hody


~Artemis~

Byla jsi na lovu spolu se svými chráněnkami. Říkaly si Artemidiny dcery, protože sama si dceru mít nemohla. Nikdy sis to nechtěla přiznat, ale v hloubi sis přála, abys jednoho dne mohla mít vlastní dítě. Teď však tvou mysl zaměstnával lov na obrovského kance, který už nějakou dobu terorizoval okolní vesnice smrtelníků. Podle popisu, jeho přítomnost v lesích nebyla přirozená. Lidé jej popisovali jako obrovského divočáka s očima zalitými krví.

Lovkyně byly zvířeti na stopě. Něco v tvém nitru však říkalo, že je něco špatně. Když jsi prozkoumávala okolí kolem sebe, tak stopy byly všude. Netrvalo dlouho a začaly jste se motat v kruzích.

Zničehonic zpoza hustého křoví vyběhl tak obrovský kanec, který by svou mohutností překonal i medvěda. Mířil rovnou na tebe. Zvíře vědělo, že pokud jako první nezabije tebe, nebude mít šanci přežít.

Zobrazit SPOILER
 
Artemis *Alyss Ellery* - 29. srpna 2020 11:52
artemis_alyss28072.jpg
Úprk a pak klid... stále v Pekle
~Áres~

Nechala jsem Área ve vedení. Byla to moje chyba, že jsem na nás upozornila a proto jsem se ani nesnažila brát otěže do vlastních rukou. Ty pomyslné samozřejmě a koně ani žádné neměli. Prostě věděli, kam běžet. Asi jsem nemohla v to, že bych si Aethona mohla nechat. Na svou temnou náturu byl velmi dobrý oř.

To, co nás pronásledovalo, buď ztratilo naši stopu nebo se vzdalo. Doufala jsem v to druhé, protože potom nás nebude dále hledat. Zpomalila jsem koně, abych nepředběhla Área. Podívala jsem se na něj. "Jo jsem a nevím," zavrtěla jsem hlavou. "Začínám trochu pochybovat, jestli to jenom nebyl výplod naší fantazie. Tohle je přece jenom Peklo," byla jsem nucena Aethona zastavit, protože chodba z ničeho nic skončila. "Co to?" podivila jsem se, a když jsem se ohlédla za sebe, uviděla jsem další zeď. Trochu to ve mně hrklo.

Zdi nás obemkly se všech stran a jediný východ ven byly jediné dveře. Vypadaly obyčejně, ale čím víc jsem se na ně dívala, tím víc jsem měla obavy, že jakmile jimi projdeme, něco se stane.

Aby toho nebylo málo, koně zmizeli a my skončili s Áreem na zemi. Oba jsme slyšeli smích, který zněl jako smích tisicového davu. "To se mi snad zdá," zavrčela jsem a vyškrábala se na nohy.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 27. srpna 2020 20:57
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Janus
Kurent a NPC Persefoné a Savera

Janus. Zopakuji v duchu jméno boha z římského pantheonu. ”Bůh vrat, dveří, vchodů, začátků a konců.” Hodím pomyslnou udičku Kurentovi, aby se chytil v tom o kom je řeč.
Vůbec by mně nenapadl, i když to dává naprostý smysl. A samozřejmě, že jakmile to dává smysl, tak to musí mít nějaké ale. Nějaký ten háček. V tomto případě tento háček má podobu pravděpodobné spolupráce s andělskými. Dokonce se oblékal jako oni. To zní opravdu vážně. Povzdechnu si. Pohlédnu na svého společníka, abych zjistil, že i on má na to velmi podobný názor. Narozdíl ode mně však přijde s poměrně dobrým nápadem.

”Ano, to chtěl.” Promnu si rukou obličej a musím přiznat, že začínám mít docela žízeň. Ne však obyčejnou žízeň, která se dá zahnat vodou. Je to žízeň a zároveň i v značné míře chuť. Zatraceně. Jak já bych si dal víno. Tolik let se snažím být abstinent a všechno to zmaří jedno napití se, které ke všemu bylo s dobrým úmyslem někomu pomoct.
”Jak se vlastně můžeme s takovým bohem setkat?” A upřímně doufám, že to nebude další ztráta času.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. srpna 2020 18:57
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Peklo: Nesnáším to tady
Artemis a hledání velkého Z

Bylo mi naprosto jasné, že tím vystřeleným šípem ze sebe udělala tak akorát terč. Musíme se tam jen dostat dřív. Bleskne mi hlavou zbožné přání, mezitím co kůň daným směrem pádí.
Nebyl jsem naivní idiot a měl jsem takové tušení, že se velmi pravděpodobně řítíme do pasti. Bylo mi to však jedno. Důležité bylo, abych se dostal ke své ženě a společně všechno zvládneme. I když chvíli klidu v hotelovém pokoji, bych uvítal.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je něco špatně. To ticho. Ticho jsem měl celkem rád. Občas jsem ho i vyhledával.
Hlasy mučených duší byly poměrně monotónní. A jejich náhlé umlknutí bylo něco nového. Jenže nebylo to takové příjemné ticho. Z tohoto ticha a hlavně z následného rušivého zvuku v něm se mi zježily chloupky vzadu na krku a já se jen modlil, že než se to všechno totálně posere, tak se mi podaří ji najít. Vždyť jsme krucinál společně bojovali proti zkurvenými titánovi a přežili. Tohle nebude žádnou výjimkou.

Následné věci se potom seběhli opravdu rychle. Lidé rádi a často říkají: My o vlku a vlk za dveřmi. Tady sice žádné dveře nebyly, málem jsme do sebe narazili a já se ještě ke všemu proletěl, než mně teda uvítala s otevřenou náručí země. Nejhlavnější však bylo to, že jsme se opět shledali.
S heknutím jsem se postavil a začal se oprašovat. ”Jo, teď už jo.” Pronesu v odpověď, ignorujíc fakt, že se něco strašlivého k nám blíží. Jen ať si to něco zkusí. Mám chuť něco pořádně praštit. Fajn, možná by nebylo na škodu najít zbývajícího člena naší skupiny. Dojde mi po chvíli a s tím se vyhoupnu rychle do sedla koně. Příště až se vydáme na takovou šílenou výpravu, tak si sebou vezmu mapu. Nebo cokoliv jiného. Ušklíbnu se přitom, když se s koněm rozejdeme, co nejdál od možného nebezpečí.

Otce se nám bohužel nepodařilo najít, ale zdá se, že jsme se aspoň dostali do pomyslného bezpečí. Chápu, že upoutat na sebe pozornost vystřeleným bleskem je naprostá hloupost, ale celkem by nám to pomohlo. Už jednou to fungovalo. Napadne mně a pohlédnu přitom na Artemis.
”A ty jsi v pořádku? Co to zatraceně bylo?”

Hod
 
Snový průvodce - 18. srpna 2020 18:04
gral_bohu7694.jpg
Tak tudy to nepůjde
~Athéna + Hádes, Afrodita, Apollón~

Vydali jste se do nitra hory, ale nějak jste každý cítili, že tudy cesta nepovede. Neurazili jste ani sto metrů a cestu vám zatarasily obrovské balvany. Byly tak těsně zaklíněné a musely tvořit dost široký masiv, že ani použití zbraní nebo schopností nepomohlo. Ani Afrodita se nedokázala protáhnout, když na sebe vzala podobu hejna motýlů.

"To bychom měli," Hádes se sebe smetl prach a otočil se na podpatku. "Tak teda půjdeme tou delší."
"Hm, můžu otázku?" zeptala se bohyně lásky a dřív, než mohl Hádes cokoliv odseknout, pokračovala: "Jsi bůh podsvětí a vždycky ses mohl dostat nahoru jenom lusknutím prstu. Proč ne teď?"

Orphaneus zahrabal kopyty, jakoby vycítil podrážděnost od svého pána. Chvíli trvalo, než Hádes odpověděl. "Mohl jsem," byla jeho odpověď. "Dokonce jsem před nedávnem vytvořil průchod pro Área, abych mu dal úkol," zasmál se. "Myslíš, že kdybych ještě měl schopnost se odsud dostat lusknutím prstu, tak tu furt trčím, krasotinko?" v očích mu zaplál modravý plamen, který byl pro Háda velmi typický.

Afrodita ustoupila a koukla na tebe, hledajíc nějakou oporu.

Před nedávnem byl Hádes ještě mladý a plný síly. Teď z něj byl stařec, který se jen tak tak plahočil po pláních Asfodelových, aby našel cestu ven. Tohle místo jej užíralo zvenku i zevnitř. "Nemáme čas na další tlachání," sykl a nejraději by Apollóna shodil a sám si sedl na jeho místo. Nicméně to neudělal. "Půjdeme podél hory. Dojdeme ke břehu řeky Styx a modleme se k posledním silám, co nám zbyly, že tam najdeme člun. Jinak tu uvízneme nadobro."

Hod proti tobě
 
Athéna *Annabeth Ness* - 15. srpna 2020 17:41
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Contrā vim mortis nōn est medicāmen in hortīs
~Afrodita, Apollón a Hádes~



Hádes si mé nálady nevšímal a vlastně to bylo dobře. Pokud jsme na něco neměli čas, byla to zbytečná malicherná hádka kvůli tomu, že jsem jediná, kdo bere tuto situaci vážně. A navíc musím uznat, že si na tomhle místě neužije mnoho zábavy. I s Persefone bylo tohle místo poměrně depresivní. Bez ní? Hotová noční můra.
S Persefone to vůbec bylo legrační povídání. Mezi hrdiny putuje příběh, že jí tu Hádes držel násilím, ale pravda je, že přišla sama a prostě se rozhodla, že to zůstane. Ani Zeus s ní nehnul.

"Předpokládám, že "ta delší" je také náročnější?" zeptala jsem se s ironicky nadzvednutým obočím.
To, že mě pustil první, jsem nekomentovala. Sice nevidím důvod, proč by měly dámy chodit první - jaká je v tom logika, no vážně? - ale co už. Nemám ani důvod se cpát dozadu.
Stav mostu mi dělal starosti. Hlavně kvůli koni. Plaňky vypadaly, že se každou chvíli rozpadnou. Nakonec se tak nestalo, díkybohu. Když jsem všichni došli na druhou stranu, viditelně jsem si oddechla.

Přikývla jsem. Mohli jsme dál.
... nebo ne?
Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16028594970703 sekund

na začátek stránky