Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1347


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 19. března 2020 17:17Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 22:01Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:00Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. prosince 2014 10:37
loki94861.jpg

Sigyn

 

"Vážně to nešlo jinak?"

Pozvednu obočí a pak se omluvně usměju. „Spěchali jsme a ty knihy našel Thór!“ no, pravda jen z poloviny, ale rád bych byl v jejích očích něčím víc než ničitelem knih.

"To nic, jen, jak mi nebylo dobře, začaly mě pálit oči... občas se to přihodí."

Trochu se uklidním. „Musíte se šetřit, má lásko,“ dám jí polibek na čelo a usměju.

 

„Ale budeme muset odsud co nejdříve odejít. Objevili se další Řekové a nepřišlo mi jako dobrý nápad se s nimi spolčovat. A pokud vím, všechno, co hledají, mám tady,“ ukážu na svitky.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 26. prosince 2014 10:00
sigyn4699.jpg
U mě
-Loki-

Nešlo si nevšimnout, že si všiml. Hlavně když zkoumá, jestli tu jsem sama, ale zatím se neptá. Výmluvu už mám stejně nachystanou, takže se nemusím bát, že byl lhala s nervozitou.

Při objetí cítím něco pod sakem, ale teď mě zajímají zranění, která mu jmenovaný způsobil. Není jich mnoho, nic vážného a tentokrát ani nic zlomeného. Myslím, že během svého života na Midgardu trochu vypadl ze cviku. Dobře pro nás.
Jen úsměv je hřejivý a skrz něj si dost jasně uvědomím, že sice se usmívá na mě, ale v srdci má ještě jinou.
Nebo Andvardi lhal a já si dělám zbytečné starosti... zase.

Z myšlenky mě vytrhnou Lokiho prsty hrající si s mými vlasy a vlídná slova sdělující úspěch. Pozoruji svitky a .... vytrháné stránky z knih.
"Loki...!"
Oslovím ho se zamračením a naprosto vážným tónem.
"Vážně to nešlo jinak?"
Ničit knihy... že se nestydíš...
Povzdechnu si nad tím.
K jeho poslední otázce se zachovám zcela nenuceně a přesvědčivě, jak jen žena boha lží může umět pravím:
"To nic, jen, jak mi nebylo dobře, začaly mě pálit oči... občas se to přihodí."
Pokrčím rameny, nechám Lokiho sundat boty a vezmu svitky do obýváku.
Jak se jen zeptat na tu druhou...?
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. prosince 2014 09:30
loki94861.jpg

U Sigyn

~má drahá~

 

Sigyn mě vpustí dovnitř a nemohl jsem si nevšimnout jejich zarudlých očí. Co se tu dělo, když jsem byl pryč? Ublížil jí někdo? Hned jsem začal prozkoumávat předsíň. Ptá se na Hyg a Thóra. Zamračím se ne moc příjemně, protože vzpomínka na boha hromů mě jenom vytočí. Ten zpropadený idiot za ta léta nepochopil, že já se jeho příkazy řídit nebudu.

"Do Helheimu... co se ti stalo?"

 

Sigyn mě objala a mohla ucítit, že pod sakem mám něco schovaného.

„Thór,“ řeknu jenom a je mi jasné, že pochopila. Takové šarvátky mezi mnou a jím nebyly výjimkou. Její starost mě těší. Opětuju její polibek a usměju se nade vše, co zlého se před chvíli stalo.

 

„Drahá,“ podívám se na Sigyn a shrnu ji pramen vlasů za ucho. „Našel jsem, co jsem hledal,“ začnu vytahovat stočené svitky, přeložené papíry, u nichž šlo vidět, že jsem je musel vytrhnout z knihy. „Vše v pořádku?“ podívám se na svou milovanou. Palcem ji jemně přejedu po líčku.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 25. prosince 2014 23:42
sigyn4699.jpg
Můj byt, o nějakou dobu později
-Loki-

Sama nevím jak dlouho jsem jen tak ležela v kuchyni a tulila se ke Garmrovi. V této chvíli si začínám uvědomovat, že pes je na tohle o dost lepší společnost než kocour, kterého mé neštěstí přestalo zajímat po prvních deseti minutách a odkráčel se vyvalit k sobě.
Pláč už ustal a jen jsem se vyčerpaně tiskla k mokré srsti.
"Vážně si tu připouštím něco, co se dá v dnešní době nakrásno zfalšovat?
Pronesu náhle. Psisko zvedne hlavu s němou otázkou v očích.
"Od čeho je důvěra? Kdyby byla v jeho životě jiná žena, řekl by mi to... Ten skřet beztak neví nic a myslí si, že dostane prsten jen tak..."
Posadím se do tureckého sedu a Garmr sedí proti mě. Nad mými úvahami pootočí hlavu lehce na stranu, jako kdyby nad tím přemýšlel také.
"Nebo... také vážně může říkat pravdu a... opravdu něco ví... ale... pokud ví kde hledat alespoň Váliho, tak..."
Zvednu se a znovu pohlédnu na stůl kde leží útržek s fotkou.
"...tak musí říkat pravdu i v tomhle."

S těžkým srdcem si udělám čaj a během dalšího vzpamatovávání a přemýšlení jej vypiji. Usoudím nakonec, že budu muset prvně rozlousknout záhadu své kopie a podle toho se začít ohlížet po prstenu. Má ho Loki pořád u sebe, nebo zůstal někde mimo Midgard?

Buch buch!
Trhnu sebou. V první vteřině mě napadlo, co za příšeru se ke mě žene tentokrát, ale hlas následující po bušení mě ujistí, že se nejedná o nestvůru. Pouze o mé malé milé Zvíře.
"Už jdu."
Houknu a pomačkanou fotku ve spěchu schovám pod hrnek. V předsíňce rychle kouknu do zrdcadla a upravím se, aby můj stav nekřičel hned ve dveřích. Nechci aby to poznal, i když zarudlé oči se maskují špatně.
Kruci!
Není čas s tím cokoli udělat, nezbývá než doufat, že se z toho vymluvím stejně dobře jako z výletu. S touto nadějí odemykám dveře a pouším Lokiho domů.
"Eh... kde jsou Hyg a Thór?"
Rozhlížím se po chodbě, jestli se někde nevynoří, ale jen vteřinu možná dvě, do nosů mě se mi opře závat spálenin a přiměje mě za sebou zavřít a otočit se k příchozímu.
"Do Helheimu... co se ti stalo?"
Okamžitě ho obejmu a svým dotykem nenápadně zkoukám jak moc mu ten hromotluk ublížil tentokrát. Pokud nějaká zranění najdu, okamžitě je léčím, aniž bych si cokoli jakkoli promyslela. Stejně nepromyšlený je i vítací polibek s vášní, jako kdyby měl být poslední.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 25. prosince 2014 23:19
loki94861.jpg

S Thorem to nikdy nebude jednoduché

 

Viděl jsem, že Hygieia a spol jsou zaneprázdnění a navíc se mi nelíbila myšlenka, že bychom byli v menšině. Já a Thór. Co když najdeme něco, co by si Řekové chtěli nechat pro sebe? Musel jsem jednat a kupodivu Thór nebyl proti. Nepozorovaně jsme tedy vstoupili do budovy a já okamžitě použil iluzi, že jsme místní ochranka. Pár chlapíků se tu potloukalo a já okamžitě pochopil situaci. Není dobré se tu promenádovat jenom tak.

 

„Co hledáme?“ zeptal se mě Thór, který nyní vypadal jako přiteplený blonďák. Zbožňuju, když nemůže kontrolovat moje iluze.

„Cokoliv,“ řeknu a sleduju mapu na stěně, jak se vlastně dostat do knihovny, která je asi o patro nebo dvě pod námi. Nakonec usoudím, že bude lepší někoho následovat. Kolegové při práci a nakonec se nám daří najít dobrou duši. Kdyby jen tušila, hehe.

 

Hledání něčeho, co by nám pomohlo k nalezení vstupu do ráje, bylo jako hledat jehlu v kupce sena a to jsme ani netušili, jak ta jehla vypadá. Šli jsme za něčím, co by nás mohlo přiblížit k cíli, přeskakovali štosy nudných pasážích o historii papežů, při čemž asi nejzajímavějším z nich byl Rodrigo Borgia. Jak se dostaneme do Ráje. Byl stvořen pro duše hodných smrtelníků. Dobře, to mi bylo jasné i ze stupidních propagačních filmů. A dál? Místo kde je! Kde je brána, kterou bychom mohli projít.

 

Pro mou nelibost nejlepší vodítko našel Thór. Našel regál starých svitků, které se málem rozpadaly pouhým dotykem, ale my byli bohové. Nepotili jsme se jako smrtelníci. Několik svitků bylo psáno v latině, ale tu jsem se naučil. Dokonce i hromotluk jako Thór.

„Tady něco je,“ pročítal jsem jeden z nejstarších svitků. Cesta do Ráje, překládal jsem v duchu, vede jednou z mnoha cest. Pak tu je něco ohledně duši smrtelné a že nemůže projít duše poskvrněná. Co? To by mohla vědět Sigyn. Neposkvrněná duše.

Strávili jsme ještě nějakou dobu hledáním, a když jsme byli spokojeni, co všechno máme a podle všeho jsme našli jediné svitky týkající se vstupu do Ráje, jsme se rozhodli odejít. JENOMŽE!!

 

Thor mě chytl za paži a trhl: „Kam deš? Nemůžeme se vrátit k Sigyn. Věděli, kde nás hledat!“

„Nesahej na mě!“ vyškubnu se mu. „Nenechám svou ženu samotnou. Už tak jsem pryč dlouho...“

A sami můžete asi tušit, jak rozhovor pokračoval dál. Nezůstalo to jenom u slov. Ani jsem se nenadál a Thór se na mě vrhnul. Naše rivalita nebyla ukojena ani po tak dlouhé době. V kamerovém záznamu se asi budou divit, proč se mezi sebou látají dva strážníci. Zachoval jsem si tolik duchapřítomnosti, že jsem nezrušil iluze.

 

Musel jsem zdrhnout. Thór je magor a je mi jasné, že by mi vzal všechno, co jsem získal a někam s tím zmizel. Jistě. Můj cíl byl u Sigyn, ale museli jsme odejít co nejdříve i my dva. Ať kvůli Thórovi, tak kvůli Řekům.

 

...

 

~Sigyn~

 

Doběhl jsem k jejím dveřím a zabušil jsem. Nevypadal jsem nic moc. Trochu ožehnutý po Thórových blescích, ale dřív nebo později se z toho dostanu. Musel jsem se opírat o futra, jinak bych padl k zemi.

Pod sakem jsem měl namačkané svitky.

„Sigyn, to jsem já,“ vydechl jsem znaveně a znovu zabušil.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 25. prosince 2014 21:12
sigyn4699.jpg
Obtížná situace

Pevně zatnu zuby. Jak jestli mám na výběr?! Polknu však jedovatá slova a nechám ho domluvit. Samozřejmě, vzplanula ve mě malá jiskřička naděje, ale nechci si dělat marné iluze. Mohli bychom být opět všichni spolu?
Jenže... co když Loki tento sen nesdílí?

Ultimátum kterým mě Andvari obdařil není příjemné, ale na druhou stranu, pokud bych netoužila po svých dětech, mohla bych ho odmítnout a nic by se mi nestalo. Ovšem kdybych tohle udělala, co bych byla za matku?
Po jeho zmizení podrbu Garmra za uchem a vrátím se do obýváku k Dorianovi.
"Copak je, miláčku?"
Přikleknu ke kocourovi a vezmu ho do náruče, kde ho hladím a drbu na všech místech, které má rád.

Podívej... podívej se...
Skřetův nepříjemný hlas, jako kdyby tu stále zůstal. Jdu si i s kocourem v rukou uvařit čaj a pohled mi uplí na fotografii.
S kým tvůj manžílek... haha, je, když nemá tebe.
Voda se vaří a já dál civím na svou kopii, na ruku kolem jejího pasu...
...když nemá tebe...
"Mrrrau!"
Z transu mě probere nevrlý kocour, kterého má pauza naštvala a vyskočil mi z rukou.
"Ale no tak..."
Smutně k němu přikleknu a nechám ho k sobě znovu přijít.
"Promiň... já jen... ach... nebyla jsem s ním, když mě potřeboval a teď si asi našel jinou. Možná je s ní dokonce šťastnější a v tom hotelu se jen tvářil jako že je vše v pořádku abych neudělala nějakou hloupost..."
Během mého zpovídání se kocourovi i psovi, jenž do mě povzbudivě šťouchne čumákem, mi v krku naroste knedlík a po tvářích začnou téct slzy.
"Bůh lží... O kolik se jeho nitro, jeho duše mohla změnit? Je to ještě ten muž, do kterého jsem se po nucené svatbě dokázala zamilovat?"

Voda se už dávno dovařila a já stále sedím na zemi, opřená o nohu kuchyňského stolu a smáčím se slaným jezerem.
Jeden pitomej skřet a dokáže mě takhle semlít?!
Nevím kolik času uplynulo během mého rozhovoru, ani netuším, jak dlouho přesně jsem se užírala. Mám pocit, že jsem i na pár minut usnul apsychickým vyčerpáním.
"Kéž byste tu byli, chlapci..."
Loki mě nejednou dostal do podobných situací. Proplakala jsem kvůli němu hodiny, ale jemu jsem to nikdy neřekla, stejně jako jsem to schovávala i před našimi syny. Nechtěla jsem, aby viděli ztrápenou matku a rozhodně jsem nechtěla, aby kvůli mě svého otce nějak neměli rádi. On nemohl za to, že se mnou nemohl být, nemohl za to, že musel na tamtu či onu výpravu vždy, když jsem ho nejvíc potřebovala u sebe...
Ať tak či onak, vědomí, že jsem u sebe měla Váliho a Nárviho bylo lepší, než teď. Alespoň jsem měla nutkání vzpamatovat se rychleji, ale teď? Před Garmrem a Dorianem jsem se zcela mohla propadout a při nějakém vnímání mě tu drželi pouze zvířecí přátelé.
 
Snový průvodce - 25. prosince 2014 20:47
gral_bohu7694.jpg

Andvari

~Sigyn~

 

„Uuu máme snad na výběr věřit nebo nevěřit?“ opět se vrátil k humoru skřet. „Hehe, paninka by chtěla vědět, zda žijí oba její synové. Možná jednoho dne budu chtít ještě něco a to se dozvíš,“ seskočil dolů a přeskákal až k parapetu. „Dám ti na to jeden den!“ víc ti toho neřekl, protože vyskočil z okna a zmizel.

 

Garmr přiťapkal do kuchyně a se zvednutýma ušima si prohlížel okolí. Dorian uraženě ležel ve svém pelechu a snažil se celou věc ignorovat.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 25. prosince 2014 20:29
sigyn4699.jpg
U mě s Andvarim

Zamračím se na jeho poznámku ještě víc. Nechci aby se do Lokiho navážel, ale moc s tím nezmohu. Mohu se na něho jen zle dívat.
Věc ohledně Lokiho uzavřel a přešel konečně k jádru věci. Svůj prsten výměnou za informace...
Slibná výměna, jen pokud mi nelže a opravdu má, co nabídnout.
"Jak mohu vědět, že říkáš pravdu a nějaké informace máš...?"
Navíc... ne... možná to není možné ale...
"A... předtím... mluvil jsi v množném čísle."
Druhou poznámku vyslovím váhavě. Nejsem si jistá, zda by to mohla být pravda, vím dobře, že Nárvi zemřel, ale... to by přece nemluvil o obou. Nebo ano? Je nějaké šance, že by žil, či jen sním o nereálném?
 
Snový průvodce - 25. prosince 2014 20:19
gral_bohu7694.jpg

Hmm důkaz...

~Sigyn~

 

Andvari po píchnutí prstem vyjeveně zvedne obě ruce, jako by se vzdával. „Šak to manžílek zvládne sám, hehe. Ale k věci,“ jeho pohled se rázem změnil. Zmizel úšklebek a obočí se přesunulo do zamračeného stavu. „Chci svůj prsten, ten, který mi Loki ukradl. Zlato mám, ale ten prsten je důležitý! Pokud mi jej získáš, řekni ti, kde je jeden z tvých synů.“ Otázkou bylo, zda říká pravdu nebo jen blafuje.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 25. prosince 2014 16:58
sigyn4699.jpg
U mě s Andvarim

Zamračím se na skřeta, který se začal smát. Směje se mému neštěstí?! Nebo tomu jak úspěšně se mě snaží znejistit a obalamutit? Čemu mohu věřit? Ne! Tohle není důkaz... V tom titulku mohlo stát cokoli jiného a jen já vidím nejhorší možnou variantu.

"Vysmíváš se mi v MÉM obydlí."
Zavrčím na Andvariho.
"Máš nějaké další důkazy? Tohle je jen cár papíru, nic víc!"
Odhodím papírek na stůl a přejdu k lince kde skřeta probodnu prstem.
"Pokud mě chceš ty sám přesvědčit, dej mi víc důkazů než toto. Svého muže se zeptám, jakmile se vrátí, ale neztrácela jsem z tebou čas proto, aby ses mi posmíval a vrhal špínu na mého manžela. Máš toho na svém prohnilé srdci víc... mluv, nebo zmiz."
Ten červ pochybností ve mě nejspíš nezmizí, ale pro tuto chvíli není nijak v popředí. Díky posměchu, od někoho jako je Andvari vidím rudě.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.28553295135498 sekund

na začátek stránky