Andor.cz - Dračí doupě online

!!!!!!

~Áres, Hádes, Hyg~

"Víš, lásko, jsi vážně kočka, tak co udělat na něho ty očka. Zabavit ho na malou chvíli, které využijeme. A prostě ho potom omráčit... a nebo ho omráčit hned?"

Chvíli mi trvalo, než jsem jeho slova nějak vstřebala a udržela jsem svou, uhm, feministickou stránku v klidu. Jeho dodatek ohledně půl hodinky mi vyčaroval zákeřný úsměv na rtech. „Už jdu na něj,“ koketně jsem pohodila vlasy a pak zamířila ke strážníkovi, který se zastavil s tím, že po nás začne ječet. Využila jsem svých předností a začala hrát nanynku, která se ztratila, využívala kouzlo doteků, což muže místy rozhodilo natolik, že jsem jeho pohled postupně směřovala pryč od bočního vchodu a doufala, že ostatní napadne se rychle protlačit dovnitř a dodělat naši práci. Já budu muset zůstat tady venku.

A ku*va

~Ma’at, Seth + Petet, Iseut~

Ať už kdokoliv vyzkoušel dveře na konci chodby, zjistil, že jsou zamčené a na odemykání šperhákem, tedy ten taky nikdo neměl, nebyl čas. Dvoukřídlé dveře vedly rovnou do kuchyně. To zjistila Iseut, která je otevřela a málem zakopla o skrčeného muže a narazila do poličky s hrnci.

„Tak tudy ne,“ jenom řekla a opět se sápala k vám. Pak si uvědomila, že má mobil se svítilnou. Vynadala si do idiotů a s uvědoměním, že ve spěchu na vymoženosti moderního světa zapomněla, ji rozsvítila a namířila k poslední neprozkoumaným dveřím, ke kterým se pomalu hnul Petet.

Poslední dveře vás zavedly do sklepa.

„To jsme si moc nepomohli,“ vzdychla Iseut a pro jistotu zajistila dveře vedoucí nahoru. „Vidíte tu někdo východ?“ Než však kdokoliv z vás mohl něco udělat, ozvala se prudká rána a dveře se praskavě prohnuly. Anděl od nich odskočil málem o dva metry s mobilem namířeným proti nim. „Našli nás, ale proč tak rychle?“

Když se najednou rozsvítilo světlo, byli jste na chvíli oslepeni. To Petet konečně našel pojistky a znovu je nahodil. A díky světlu jste viděli i druhý únikový východ.

„Běžte, postarám se o ně,“ postavil se před prohnuté dveře a na chvíli se objevil jeho štíří ocas.

CO BYLO A PAK NASTAL LOKI&SIGYN SPAM

Seth, Ma’at

V: Pokračujeme dál

~Seth, Ma’at + Iseut, Petet~

Jakmile jste zahnuli doprava, světla se opět rozsvítila. V čele stále zůstával Seth, za ním Ma’at, pak šla Iseut a řadu uzavíral škorpión. Zvuky z baru se postupně uklidňovaly, ale jediný další východ byl dveřmi, kterými jste prvně prošli. Uslyšeli jste, jak zavrzali tamní dveře a někdo vstoupil.

„Musíme si pohnout!“ houkl zezadu Petet. „Zkuste někdo ty dveře na konci chodby,“ ukázal k nim a sám se pak protlačil po levé straně. Dvoukřídlé po pravé straně vedly do kuchyně. Šlo to poznat díky okýnkům. Tam kuchaři zachraňovali zbytky ještě poživatelného jídla.

ODKAZ NA CHODBU

Seth: Vyber si cestu Sethe...
Ma´at 

Sledoval jsem počínání škorpióna a té anděly...nakonec jsme vstoupili do tmavé chodby. Pro většinu obyčejných lidí by tady byla tma jako v pytli. Pro mě ovšem ne.
Jako kdyby četl moje myšlenky, oslovil mě škorpion docela nevrle. Nejspíš neměl zrovna potěchu, že mluví na mě, ale co už...bohužel tady nebyl nikdo jiný, kdo by viděl ve tmě, že ne?

 „V temnotě jste jako doma.“ ano, byl velmi přesvědčivý, když mi předal břemeno vedení naší malé skupinky. Vydal jsem se dlouhou chodbou dopředu. Před námi byla stěna a dvojo dveří a vedle nich následovala, po mé pravici, chodba. Nikdo jiný tuto možnost neviděl a já se nyní musel rozhodnout, kudy povedou naše kroky. Dveře mi moc sympatické nebyly, mohly by klidně končit v kutlochu na úklidové náčiní a tak jsem se vydal doprava a samozřejmě jsem své společníky navigoval: "Jdeme doprava, tak opatrně. Je tady dost široká chodba, ale musíte odbočit včas," otočím se na ně a pomůžu případně Ma´at. Ostatní mě jaksi nezajímají, ať si poradí.
Vydali jsme se tedy cestou další chodby.

Ma'at: Cesta do temnot
~Seth~

Vše se seběhlo tak rychle. Přítomnost nepřátel už se dala téměř nahmatat a my mizeli v temnotě barových chodeb. Neviděla jsem na krok a nejspíše jsem Sethovi, který šel přede mnou několikrát šlápla na paty. "Promiň." špitla jsem pokaždé, co moje boty dotíraly na ty jeho. Nemluvě o několika nárazech do jeho zad, pokaždé, když nějak zpomalil, nebo rozmýšlel kudy dál. Nevydržela jsem to a položila mu ruku na rameno. Jednak abych věděla směr a pak abych ucítila, kdy zpomaluje a mohla omezit naše kolize. "Je to jak mission impossible." uchichtla jsem se. Možná to nebylo na místě, ale pro odlehčení napjaté situace mi to v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad. *Ještě že mou doménou není Moudrost...* plísnila jsem se v mysli, ale to už se před nás cpal škorpion. Jelikož jsem nebyla první a zjevně už ani né druhá, nechala jsem zkoušku dveří na ostatních.

Hádes, Áres, Hygieia, Artemis

Artemis: Tak nekecejme a konejme!

 ~Hádes, Áres, Hygieia~

"Takže co teď, kočky? Rád bych věděl a nejen já, co teda bude dál. Pokračujeme v plánu nebo vymýšlíme novej?"

S úšklebkem jsem se podívala na Área a pročísla si vlasy. „No, myslím, že bychom měli jít, jinak nám seveřani vyfouknou výhodu. Pokud se tak už nestalo,“ lehce se zamračím. Moc jsme mluvili. Bylo super se setkat s dalším z nás, ale nebyli jsme tu sami. Možná nakonec budou ti dva proti nám a bylo lepší je mít na dohled, což se nám tolik nedařilo.

Došla jsem ke dveřím a chtěla jsem už, už vstoupit, ale místo toho se za námi ozval hlas: „Tam je vstup zakázaný!“ byl to strážník. Dokonce začal mluvit rovnou anglicky, protože jsme byli, jak to říct šetrně, dost velká individua. „Tam nesmíte! Otevíráme až za půl hodiny a vchod je tímhle směrem,“ ukázal tím směrem prstem.

„Má někdo nějaký nápad?“ zeptala jsem se tiše.

Ra

V: Ra vs. Iseut

~Ra~

Jestli Iseut nějak rozhodilo, že by její ideály přece jenom měli nějakou tu chybku, nedala to najevo. Při zmínce o Platónovi zavrtěla hlavou. Nemohla si ani přečíst knihu, aby na sobě nepocítila hněv všemohoucího Boha. Mnozí na to doplatili a ona věděla, že musí tiše sedět a sledovat. Hlavně nezasahovat, ať se to týkalo lidského bytí či jen pouhého čtení.

„Nezasahujeme do řádu lidí,“ podívala se na tebe. „Tedy pokud se nepřipletou do cesty,“ dodala o něco tišeji. Nechtěla, abys to slyšel.

„Ještě jsi mi neřekla, kdo je tím vaším tajemným vůdcem.“

„Neznám jeho pravé jméno,“ pokrčila rameny. „A nevím, zda to ví i ostatní. Možná jeho nejbližší, ale vím o něm jedno, že má blízko k Bohovi a on jej nepodzírá. Možná se jenom takto brání prořeknutí. Co kdyby nás nyní někdo sledoval? Chápu jeho záměry. Nebo její,“ dodala po chvíli, jako by chtěla upevnit ženské pohlaví ve společnosti.

Iseut byla zmatená. Ra vždycky mluvil jako by v hádankách, kterým často nerozuměla. Pak jí předal knihu a ona se na ni tázavě podívala. „O jeskyni?“ podivila se a potěžkala ji. „Eh, budu. Já... jen... děkuju,“ zamrkala a znovu se zahleděla na vazbu a snažila se přijít na to, co přimělo Raa k takovému gestu.

„schválně si pak můžeš přečíst i od Nietscheho Antikrista…“

„Myslím, že to nechám na jindy,“ lehce se zamračila Iseut. „Musíme se však vrátit k tomu, že se setkám se Sethem. Nakonec jej budu muset dovést rovnou k tobě. Sem by to však bylo daleko.“