Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 29. října 2020 17:34Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 30. října 2020 21:43 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 31. října 2020 17:31Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 24. října 2020 15:57Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 30. října 2020 21:43Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Kurent "Cal"
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. listopadu 2019 12:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Těžké rozhodování


A-Team a velký Z

Jak si přeješ.” Položil ji s těmi slovy na zem. Někdo bystrý a znalý jedné knihy by se v této chvíli nejspíše zarazil. Neboť toto slovní spojení tam bylo chápáno jako - Miluji tě. V jednom z mých mnoha životů si jí moje děti, co jsem měl s lidskou ženou oblíbily a já jim ji neustále předčítal, až jsem se to naučil nazpaměť. Doteď si pamatuji slovo od slova. Ta kniha se jmenovala Princezna nevěsta a mně to v této chvíli přišlo jako velmi vhodné k vyslovení.
Její následující slova se mi však už tolik nelíbila. Věřím, že kdyby byla boje schopna, tak tam teď bojuje jako lev po otcově boku a že jí to musí neskutečně rozčilovat.

Jenže se mi nechtělo se spoléhat na Afroditu, že by v případě hrozícího nebezpečí byla schopná udělat něco statečného, než zmizet a zachránit si tak kůži. A to její přikyvování mně nechává naprosto chladného.
”Nemůžu o tebe zase přijít.” Pronesl tiše jsem s neskrývanou zoufalostí v hlase. Myslím, že bych to už nezvládl. Kdyby se jí něco stalo ve chvíli, kdy jsem tomu mohl nějakým způsobem zabránit. Děsí mně představa, že bych se vrátil a nenašel bych jí tu.
Otec to s Athénou zvládnou. Jsem si jist. Snažil jsem se uklidnit to neskutečné nutkání.

Další hlas mně zarazil v onom těžkém dilematu.
Hádes… jak příhodné… vlastně počkat… ano.
”Ne, zlato. On zůstane tady s tebou. Věřím, že kdyby se mi něco stalo, tak by opravdu nerad přišel o někoho schopného splnit uzavřenou dohodu.” Upřeně jsem na něj pohled. Moc dobře věděl, že mám pravdu. Kdyby se Artemis a mně něco stalo. Tak si toho svého tříhlavého čokla bude muset hledat sám. Nemluvě o tom, že se mi spoléhat na Afroditu vůbec nechce.
”A zároveň bude poslední obránce, kdybychom to nezvládli a něco by se vyvalilo ven.” Sice se mi úplně nechtělo věřit, že by byl schopen nějakým způsobem pomáhat, ale toto jsem říkal hlavně kvůli Artemis.
Klekl jsem si k ní a políbil ji na čelo.
”Vrátím se brzy.” S tím přejdu k Hádovi.
”Ptát se na to, jestli máš nějakou zbraň na půjčení by bylo asi zbytečné, že?” Nečekal jsem na odpověď a rozhodl jsem se zase jako zbraň použít nějaký balvan, který se osvědčil v boji proti titánovi.
Ještě jsem se ohlédl, než jsem se vydal dolů. Část mně si to užívala, ta kterou probudil zápas s titánem.
Boj! Boj! Boj!

Zobrazit SPOILER

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 10. listopadu 2019 16:47
loki94861.jpg
Snad mě syn nesežere
~Thór + Nárvi, Váli a další~

Hned jsem zalitoval, že jsem nechal Tjefeta, aby mě přemístil. Ocitli jsme se v mém pokoji a žaludek se mi trochu zhoupl. "Nemá to vaše přemisťování vedlejší účinky vůči bohům," položil jsem si ruku na břicho.
"Na egyptské ne," odpověděl pobaveně štír a já jej zpražil pohledem. Přešel jsem ke stolku u dveří, kde ležela truhlička a zvedl jsem ji. "Vy štíři umíte nějak vycítit boha?"
"Ano i ne," pozvedl zvědavě Tjefet obočí. "Spíš cítíme, že je poblíž něco, co není smrtelníkem. Pak máme několik možností. Buď je to bůh, pak máme štěstí nebo je to anděl, to už takové štěstí není. Pak to může být nějaká nadpřirozená bytost. Třeba upír," odpověděl, aniž by se zamyslel nad tím, jestli je dobré mi tohle všechno říkat. "Proč to chceš vědět?"
"Trochu jsem doufal, že s vaší pomocí, bychom mohli najít majitelku tohohle," pozvedl jsem truhličku.
"Sorry, takhle nefungujem. Je to spíš o náhodě a dlouhodobém pozorování, protože se každý nakonec prořekne."
Něco mě napadalo. "Takže kdyby se náhodou objevil někdo, kdo by měl zájem o truhlu, pak bys mohl říct, jestli to je smrtelník nebo ne, a to je všechno?"
"Přesně tak. Chápeš rychle," ušklíbl se Tjefet.
"Vezmu si kabát a můžeme za Válím," přešel jsem k věšáku, kde visel kabát a taky šála. Oboje jsme si přehodil přes paži.

kabát a šála


"Můžeme," znovu jsem položil Tjefetovi ruku na rameno a přemístili jsme se.
A co mě napadlo v rámci truhličky? Až se s Thórem a snad i se Sif vrátíme, tak zkusím na některou ze svých fan-stránek hodit fotku truhly a uvidíme, kdo se všechno ozve. Snad mi Hórus dovolí poslat štíry na výzvědy.

V před místnosti Váliho pokoje byl Nárvi. Když jsem se tam z ničeho nic objevil, nadskočil na židli. "Na tohle si nikdy nezvyknu," vydechl můj syn.
"Já taky ne. Nejsi na to sám," ujistil jsem a položil truhlu na stolek. Pak jsem přešel ke skleněné tabuli, za níž ležel můj druhý syn. "Jak na tom je?"
"Furt stejně," odpověděl Nárvi a podíval se na Tjefeta, který si sedl naproti němu. "Myslíš, že to jablko zabere?"
"Nevím. V mém případě to bylo něco jako kletba, co mi vtiskl skřet..."
"Skřet?" podivil se syn.
"Andvari," upřesnil jsem. "Pamatuješ si na matčin prsten, co tolik nosila?" Když Nárvi přikývl, pokračoval jsem: "Ukradl jsem jej skřetovi, který jej chtěl zpátky. Místo skutečného jsme mu dali podvrh, a tak jsem skončil s runou," poklepal jsem si na hrudník. Vynechal jsem část, kdy sama Sigyn navrhla, abychom mu nedali ten pravý.
"Wow, takže Váliho runa je asi jiného původu, že?"
"Musí být. Jeho příznaky jsou horší než moje. Kdybychom věděli, kdo mu ji dal, bylo by to jednodušší než doufat, že jablko zabere, i když nemusí," přešel jsem k synovi a položil mu ruku na rameno.
"Kdy jablko nemusí zabrat?" zeptal se Tjefet.
"Nevím. Napadá mě možnost, že by tu runu měl dobrovolně nebo by měla jinou podstatu," nenašel jsem volnou židli, a tak jsem si sedl na kraj stolu. Bundu se šálou jsem si položil vedle sebe.

Pak jsme čekali na Thóra*.

Seskočil jsem ze stolu, abych si od Thóra převzal svoje věci. Zbraň i meč. Až teď jsem si všiml, že drahokam v záštitě meče je roztříštěný. Zamračil jsem se, ale neřešil jsem to. Meč valkýr vydrží hodně. Nevýhodou bylo, že jsem jej musel nosit u pasu, protože nešel skrýt jako božská zbraň.

"Na tohle asi nikdo pochvu nemá, co?" zeptal jsem se.
"Pochvu ne, ale můžu se jít podívat po nějakém opasku na meče," postavil se Tjefet. Já se na něj díval jako bych spadl z višně. "Je něco, co nemáte?"
"Hmm, nope," zazubil se štír a se slovy, že za nedlouho bude pryč, odešel.

"Neviděl si doktora?" zeptal jsem se Thóra.

*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. listopadu 2019 17:34
artemis_alyss28072.jpg
Takhle to přece nejde
~Athéna, Áres + Afrodita, Apollón, Zeus~

Áres se bez okolků otočil a vyběhl schody, abychom se dostali do bezpečí. Zavrtěla jsem se v jeho náručí a nadávala si, jak jsem v tuhle chvíli slabá a nemohla jsem tak otci pomoct. Nahoře na nás čekala Afrodita s probraným Apollónem. Vypadal mimo, ale podle toho, když se k nám nerozeběhl, i více při smyslech. Hlavu měl schovanou v klíně a zakrýval si ji rukama, jako by jej bolela.

"Blbě," řekla jsem na rovinu. "Položíš mě, prosím?" podívala jsem se Áreovi do očí, a když to udělal, vydechla jsem a protáhla si nohy. Bolely mě jako obyčejného smrtelníka. "Musíš jim jít dolů pomoct. My to tu zvládneme," navrhla jsem mu. Nechtěla jsem, aby kvůli mně nepomohl otci. "Při nejhorším nás Afrodita promění v motýly, že?" podívala jsem se na bohyni lásky dost přísně. Ta jen přikyvovala.

"Anebo je pohlídám já," ozval se najednou hlas, a když jsme se všichni otočili jeho směrem, spatřili jsme Háda. Zdálo se mi to nebo byl o hodně starší? Sice jsem v něm rozeznávala rysy mladíka, jakým byl před tím, ale teď vypadal jinak. "No co," ušklíbl se. "Jsem díky bratrovi spjat s Podsvětím, které se taky pomalu rozpadá, i když možná vydrží o něco déle než Tartarus," přešel ke schodům a podíval se dolů.

"Nebo můžeš s Áreem dolů a pomoct otci a Athéně," sykla jsem. "Kvůli tobě jsme se dostali do potíží a jestli si myslíš, že ti budeme hledat..."
"Ale to stále platí," zastavil mě uprostřed věty Hádes. "A nebýt paktu, Áres by dávno nebyl a ty bys na to byla sama. Skoro. Vlastně by Zeus zůstal zalezlý v díře, nikdy bys nezjistila, že tvůj bratr je naživu včetně ex-lásky tvé lásky," měla jsem mu sto chutí rozbít hubu, ale nakonec měl pravdu. V podstatě to, že s ním Áres uzavřel pakt, tak jsme našli víc než jen sami sebe.
Dál to bylo na Áreovi. Já se už nemínila s Hádem dál bavit.

Hádes


***

*Jako PJ*

Zues kývl na Athénu. "Připrav se. Nevím, co se vše pokusí o útěk, ale dokud bude aspoň malá pravděpodobnost, že někomu zachráníme život, stojí se za to zapotit."

Rány praskajícího a padajícího kamení se ozývaly blíže a blíže. Bylo otázkou, zda někdo přes sutiny mohl vůbec někdo projít. Nakonec brána zkolabuje sama a Tartarus skončí v prázdnotě.

Netrvalo dlouho a objevil se první tvor, který chtěl na svobodu. Stvoření velikostí člověka a více podobnému kříženci mezi netopýrem a plazem. Zeus jej smetl bleskem, ale za ním se vyrojili další podobní tvorové. Někteří z nich měli navíc ostré drápy, a sem tam některý plival jed, který pálil na kůži a nebylo by dobré, kdyby se dostal do očí. Ani u bohů.

Společně jste odráželi tvora po tvorovi. Rojili se přes sebe jako žížaly nasypané na kupku. Snažili se dostat skrze vás. Bylo snadné je zabít jednou ranou, protože nebyli příliš chytří ani silní, ale jak se říká, síla se často přepočítává na množství a bylo jich sakra hodně.



Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. listopadu 2019 12:45
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

PŘÍPRAVY
Nárvi, Loki




"Lora?" Zopakuji po chlapci. To je ta Starkova sekretářka, pokud si dobře pamatuji. "Je člověk. Nevím jestli je to nejlepší nápad. Hela se už jednou prokecla". Mohla by říkat různé věci a kdo ví, co by se pak s tou ženštinou stalo. Snad budou obě v pořádku. Spatřím Her-urovu tvář a začínám si říkat, že by možná bylo lepší, kdybych se mu omluvil. Ale jakkoliv bych chtěl, nedokážu se k tomu přinutit. Ještě né..

Podívám se na Nárviho a vezmu si od něj ten mobil. Takže Forseti tady bude za dvě hodiny. To je dobře. Škoda že to nestihne dříve, aby se k nám přidal když půjdeme po andělech, ale lepší pozdě, než vůbec. "Dobře. Tak až přijde, řekneš mu co a jak a že na nás bude muset chvíli čekat". Poprosím Nárviho. Začíná nás být více a to mně velmi těší. Už na Egypťanech nebudeme muset být tak závislý.


Chytnu ty klíčky a Lokimu přikývnu že rozumím. Poté co se přemístí se opět podívám na chlapce. "Dobře". S tím se vydávám kousek za ním a vytáčím Forsetiho číslo. Ideálně bych s ním rád domluvil než dorazím ke skříňkám, abych mobil vrátil Nárvimu. Když sem byl předtím v boji, tak ten můj mobil nedopadl dobře a spojení s Forsetim potřebujeme. "Ahoj. To sem já.." Samozřejmě by mně mohl poznat po hlasu, když už jsme spolu mluvily. "Nemusíš se bát, sem v pořádku. Vše ti pak vysvětlíme. Teď se s Lokim chystáme do boje, takže tu nejspíše nebudeme až dorazíš. Bude na tebe čekat Nárvi a řekne ti co je třeba". Sdělím bohu spravedlnosti, doufaje, že to rozptýlí jeho obavy.


Spěchám, takže bych se nechtěl vybavovat nějak dlouho, ale zase pokud bude Forseti něco chtít, rád mu ještě odpovím. Teď je mým cílem každopádně Lokiho skříňka. Vzít meč, pistoli a pak zamířit za Válim.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. listopadu 2019 11:22
loki94861.jpg
Thór na svobodě
~Thór + Nárvi, Her-Ur, Tefen a Tjefet~

Díval jsem se na svého syna, jak vítá Thóra. Dělal jsem, jako by mě uvnitř nepíchla žárlivost. Nakonec to byl Thór, kdo Nárviho dostal z Helheimu. Já ani nevěděl, že je naživu. Všichni si mysleli, že je mrtvý. Stále jsem nerozuměl tomu, jak tady mohl stát a bavit se s námi? Hela určitě neměla takovou moc, aby Nárviho přivedla k životu. Pak se budu muset s Thórem pobavit o tom, co se v Helheimu přesně stalo.

Nárvi se odlepil od Thóra a odstoupil, aby dal bohu hromů prostor. "Je. Stará se o ni Lora," odpověděl chlapec. Mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, kdo Lora je. Aha, sekretářka. Podíval jsem se na Her-Ura, který se netvářil nijak. Nečišela z něj zlost ani veselí. Nedalo se z něj vyčíst, co se mu právě honilo hlavou. Zjevně neměl v úmyslu s Thórem udobřovat vztahy. V podstatě bylo jedno, jestli se k němu přidáme nebo ne, ale na druhou stranu Nárvi a Hela, i Váli, byli tady v bezpečí. Nebude to znít jako já, ale nerad bych se vzdával jednoho z mála útočišť jenom kvůli ješitnosti někoho jiného.

"Já bych zapomněl," zajíkl se Nárvi, sáhl do kapsy a vytál mobil. "Forseti volal," podal Thórovi Váliho mobil. "Už jsem mu řekl, kde jsme a říkal, že asi do tři hodin tady bude."
Podíval jsem se na svůj mobil, abych zjistil, kolik je hodin. "V kolik volal?" zeptal jsem se.
"Asi před hodinou," odpověděl. "Takže za dvě," zazubil se můj syn a já tiše zvrzal zuby.

Vydechl jsem a hodil jsem po Thórovi klíčky. "Jdu pro jabko," otočil jsem se na podpatku a v tu ránu mě dostihl Tjefet. "Klidně tě tam vezmu hned," ještě jeden jiskřivý úsměv a oslepnu. "Jak chceš," odpověděl jsem a položil mu ruku na rameno. Nárvi si určitě poradí.

*Jako PJ*

"Půjdu rovnou za Válim," řekl Nárvi, když Loki zmizel i se štírem. "Klidně Forsetimu po cestě zavolej. Moc se mu nelíbilo, když se dozvěděl, že jsi zavřený," pomalu se vydal směrem, o kterém si myslel, že je správný. Kus cesty máte přece jenom společný. Pokud se někdo z vás podíval na místo, kde předtím stál Hórus s Tefen, už byli pryč.

 
Athéna *Annabeth Ness* - 08. listopadu 2019 22:00
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Quidquid latine dictum sit, altum videtur
~ Artemis, Árés, Apollón, Afrodita, Zeus ~


To, co se právě stalo, bylo neuvěřitelné. I pro bohy našeho kalibru znamenal boj s titánem obrovské riziko a rozhodně nebylo jisté, že se nám povede ho zpacifikovat - ale povedlo. Relativně.

Vstala jsem a oklepala se.
"Souhlasím, měli bychom vypadnout." přikývla jsem, když nám Zeus vydal rozkazy. Afrodita, tak jako obvykle, donutila mé oči rotovat vzhůru k nebi tak prudce, že mi málem vypadly. Proč se jí vždycky povede trefit o těch částí mé povahy, které jsou nepříliš trpělivé, to netuším. A přece.
"To můžeme vyřešit až na nás nebude padat Tartaros." Podotkla jsem a vydala se na cestu. Artemis začala zhasínat, což znamenalo, že i světlo vycházející z mé hrudi, které nám doposud sloužilo jako průvodce, brzy zhasne.

"Tady už ničemu nepomohou," souhlasila jsem s Artemis, když jsme se zastavili u vchodu. I když jsem se snažila být klidná a vyrovnaná, chtěla jsem odtamtud hlavně rychle odejít. Navíc, oni nic zlého neprovedli. Proč by měli zaniknout jen proto, že zanikne Tartaros?
Běželi jsme, dlouho a úporně.

A pak nastala chvíle rozhodnutí.

"Pomohu ti," rozhodla jsem se po dlouhé odmlce, kdy jsem zvažovala pro a proti a setkala se s Otcovým pohledem. Když už jsme se znovu setkali, bylo pro mě těžké ho tu jen tak nechat napospas čemukoliv, co bylo tam dole. Ačkoliv z nás byl nejspíš nejsilnější.
A taky si za to taky tak trochu mohl sám.
Vyvolala jsem své kopí.

"Dávejte na sebe pozor, ano?" požádala jsem Área a Artemis. Apollón byl stále bezvědomý a Afrodita....
... je Afrodita.
 
*Árés* Alexander Rubin - 28. října 2019 17:09
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Je po všem?!


A-Team a velký Z

Nechtělo se mi věřit, že jsme to zvládli.

Mlátil jsem do titána hlava nehlava a cítil postupnou úlevu. Bylo fajn to všechno tímto způsobem ze sebe dostat. Kdyby nebylo otce, tak bych tam nejspíše zůstal. Tak jsem akorát ještě naposled udeřil balvanem a nechal ho na něm.

Rozeběhl jsem se za ostatními, pohledem přitom vyhledal svou bohyni měsíce, neboť až teď jsem si začal uvědomovat, že jsem jí nikde neviděl. Uklidnilo mně, že jí nesl v náručí hromovládce.

Když nám cestu zastoupili storucí, už jsem čekal, že se rozhodli nám bránit v cestě a připravoval jsem se na další boj. Nic takového se naštěstí nedělo.
”Souhlasím s Artemis.” Rozhodl jsem se podpořit svou ženu. Bylo to pro ni důležité a tím pádem to bylo důležité i pro mně. Aspoň toto jsem se naučil ve svém lidském životě.
Svrbí mně ruka, když zaslechnu Thanatosovo jméno. Ten zmetek to způsobil. Parchant jeden.
Dostal to, co si zasloužil. A není mi ho vůbec líto, ba naopak jsem rád, že je po něm.
Teď bych totiž neměl problém mu dát jednu přes hubu.

Byl jsem rád, že jsme mohli pokračovat v cestě dál. Párkrát jsem jsem klopýtl, ale nebylo to nic, co bych nezvládl.
Konečně jsem stáli před bránou. Nemohl jsem tomu uvěřit, že bych se odsud skutečně mohl dostat. Bál jsem se, že tu zůstanu a už nikdy nespatřím světlo. Že se na mně zapomene.

Mlčky jsem vzal do náruče svou milovanou a vydal se s ní do bezpečí. Ještě jsme se na otce podíval. Měl jsem totiž naprosto jasno. Nehnu se od ní, už ani na krok. Nevrátím se, abych mu pomohl a budu doufat, že se s ním ještě uvidím.
”Jak se cítíš?” Zeptal jsem se Artemis s neskrývanou starostí v hlase.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 28. října 2019 16:13
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V KOBCE
Loki




"Co?" Ohlédnu se na Lokiho, když na rameni ucítím jeho ruku. Myslel sem, že zase chce pronášet nějaké své rozumy, ale asi sem se spletl. "Promiň.. Ještě nejsem úplně ve své kůži". Omluvím se mu za své chování a od dveří odstupuji dál. Stále sem trochu vyčerpaný a myšlenky mám úplně rozházené, takže je pro mně těžší se soustředit. Snad to brzy přejde.

"Musím říct, že byt máš hezky zařízený. Až mně to překvapilo.. Bral sem od tebe tu truhlu s jablkem a meč. Ten máš u sebe ve skříňce, spolu s pistolí". I když bych si s tím mečem dokázal představit spíše sám sebe a Lokimu bych dal svou dýku. Ještě když sem neměl své kladivo, tak sem trénoval s meči neustále. "Měl, ale Válimu. Doufám že už je na tom lépe. Musíme se za ním zastavit a vzít i to jablko". I kdyby se mělo celé spotřebovat, stálo by to za to, když bychom tím zachránily jednoho z nás.


Najednou.. To teď ze mně mají všichni takový vítr? Že poslechnou až Lokiho? Všimnu si jeho výrazu. "Co? Sem zcela v klidu, neboj". Pronesu s mírným pousmáním a vyjdu z těch dveří když se konečně otevřou. Překvapí mně jak se mi Nárvi vrhá kolem krku. Je to trošku zvláštní, ale příjemné. Asi si dělal starosti co se se mnou vlastně dělo. "Ahoj. Neboj, nic se neděje. Sem v pořádku. Omlouvám se, pokud sem vás nějak vylekal". Řeknu mu a také jej obejmu. "Co Hela, je v pořádku?" Zeptám se zvědavě a pomalu se pak odtáhnu, abych si v klidu vyslechl odpověď.


"Jdeme za Válim. Doufám, že ho doktor pomocí toho jablka vykurýruje. Budeš dávat pozor na sestru, bratra, i na to, kdyby se mu ozval Forseti. Budeme teď potřebovat každou ruku. Zvládneš to?" Zadávám mu úkol, který doufám splní, z úcty ke mně. Může požadovat aby šel s námi, ale to nepřipadá v úvahu. Nechtěl bych toho chlapce nějak ohrozit.


Her-Urovi věnuji jen jeden jediný chladný pohled a pak se podívám na Lokiho. "Dej mi klíčky od skříňky. Vezmu ty věci a sejdeme se u Váliho pokoje. Ty můžeš přinést to jablko. A zkus zavolat Garmra. Pokud by měl někoho poslouchat, pak tebe. Když tu není Sigyn". Garmra z toho důvodu, že už nechci používat štíry jako způsob přepravy když máme vlastní. Nebudu Egypťanům dlužný více než už sem.


Doufám, že tentokrát nebude Loki příliš remcat. Chci se ujistit že Válimu bude aspoň o trošku lépe a pak hned můžeme vyrazit. Nechci ztratit ani vteřinu. Svou ženu mám na dosah a nedovolím aby mi jí někdo opět sebral.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 28. října 2019 10:39
artemis_alyss28072.jpg
Otec?
~Athéna, Áres + Zeus, Afrodita, Apollón~

Otevřela jsem oči a chvíli jsem nevěřila tomu, co vidím. Blesky. Všude byly blesky a najednou se v nich objevil otec. Sálala z něj síla a mě naplnila naděje, že by to nakonec mohlo dopadnout dobře. Celé tělo mě bolelo, a když jsem se pokusila zvednout, zahekala jsem bolestí. Rozhlédla jsem se, kde je můj bratr, ale neviděla jsem ho. Úzkost naplnila moje plíce a v krku jsem měla najednou knedlík. Zatřásla jsem hlavou. Musela jsem jim pomoct, ale cítila jsem se jak paralyzovaná.

Ozvaly se rány jak z děla. To Kronos několikrát udeřil nohou do země, která začala pukat. Praskliny se rozšiřovaly ke stěnám a dále ke stropu. Je vůbec možné, aby Tartaros padl? Vypadalo to, že ano. Ať už ti tři udělali cokoliv, Kronos se zdál být neschopen dalšího boje. Nebo mu to Áres nedovolil.

Zeus dopadl nedaleko na zem, ale ihned se zvedl na nohy. Podíval se mým směrem. Opětovala jsem jeho pohled. Nevěděla jsem, jestli mám mít zlost, že se tady schovával nebo být ráda, že nás dostal z prekérní situace. "Otče?" vzhlédla jsem, když ke mně pomalu došel. Sklonil se ke mně a jeho silné ruce mě zvedly. Kdysi bych křičela, ať mě pustí, ale mělo to smysl? Stejně bych se nepostavila na nohy. Jednu ruku jsem mu dala kolem krku.

A pak jsme všichni běželi. Dokonce i Afrodita a Apollón ve formě motýlů, čímž se mi viditelně ulevilo. Běželi jsme za Athénou, která sledovala své světlo vedoucí rovnou k bráně. Už jsme tam skoro byli, když nám cestu zatarasili storucí. "Oni mají strach," hlesla jsem. "Co se stane, až Tartaros padne?" podívala jsem se na otce.
"Vše, co v něm je, zanikne," odpověděl.
Zkroutil se mi žaludek. "Nemůžeme je tu nechat. Plnili jenom tvoje rozkazy, otče," doufala jsem, že mě někdo podpoří. Pak mi došla ještě další věc. "Kdo tu ještě je?"
Zeus se na mě smutně podíval. "Kéž bych to věděl. Musel jsem bránu zavřít, než se sem dostali andělé, ale nevím, kdo všechno prošel. Thanatovi už není pomoci a Afrodita," podíval se k roji motýlů, který se semkl v malou kouli, "by mohla vědět více." Znělo to trochu, jako by ji káral za rozhodnutí utéct před světem nahoře.

Pokud mě někdo podpořil v rozhodnutí, že bychom storuké v Tartaru neměli nechávat, tak Zeus pravil: "Osvobozuji vás z břemene strážit Tartaros pod podmínkou," přísně se na ně podíval, "že si na povrchu najdete místo, kam smrtelníci nikdy nevkročí, a tak zůstanete skryti před jejich zraky."
Na chvíli nastalo ticho, ale nakonec se tři obři rozestoupili a uvolnili nám cestu. Tentokrát se jako první rozeběhl Zeus se mnou v náručí a bral schody po dvou.

Čím víc jsme se přibližovali k bráně, tím mé a Athénino tělo více zářilo, i když to její mnohonásobně více. Sem tam někdo klopýtl, jak se Tartaros zatřásl, ale cesta byla volná. Naše světla v paprscích udeřila do brány, která se s praskáním začala pomalu otevírat. Proběhli jsme skrze. Hekatoncheirové taktéž proběhli skrz a běželi dál po schodišti, po kterém jsme se s Athénou posledně tak trapně skutálely.

"Synu," otočil se k Áreovi a bez dalšího slova mě předal. To jako vážně? Nelíbilo se mi, že se mnou zachází jako s míčkem. "Nechám bránu otevřenou, ať kdokoliv, kdo hledal uvnitř útočiště, má možnost zachránit si život. Musím však u brány zůstat a odrazit zpět vše, co nesmí vyjít ven," připravil si svou bleskovou zbraň. Áres to měl jasné. Musel se mnou vyběhnout do bezpečí a popřípadě se pak vrátit, aby otci pomohl. Já bych to nějak přečkala, a navíc by se mnou byla Afrodita s bratrem. Nic moc, ale lepší než nic. Athéna měla na vybranou. Zůstat a pomoct otci, nebo jít s námi.
 
Snový průvodce - 28. října 2019 10:39
gral_bohu7694.jpg

Bohové vs. titán
~Áres, Athéna, (Artemis) + Zeus, (Apollón, Afrodita)~

Bylo to jako se dívat na zpomalený film, kde všichni máte stejný cíl. Zasadit titánovi ránu, která jej nakonec skolí. Alespoň to tak mohlo připadat bohyni lovu, která se mezitím začala probírat a mdle hleděla vaším směrem.

Kronos byl sice mnohem větší, silnější, ale nečekal, že na něj zaútočíte všichni tři najednou. Každý z vás vedl útok na jinou část těla. Athéna si vybrala hlavu, Áres hrudník a Zeus jeho krk. Před jeho obličejem se objevila bohyně moudrosti. Chystal se jí zachytit, ale dřív, než se mu to podařilo, jej Áres vší silou udeřil obrovským balvanem do hrudi. Kronos zavrávoral. Athéna se musela přizpůsobit a když Áres opět zvedal balvan k dalšímu útoku, odrazila se od jeho vrcholku a zminula tak svou trajektorii letu. Hrot jejího kopí se zapíchl rovnou mezi oči. Dřív, než titán stačil zařvat, po jeho levé paži vyšplhal Zeus a zanořil svou bleskovou čepel do titánova krku. Ozvalo se zachrčení.

Rozlícený titán se napnul a dupnul. Tartaros se znovu zatřásl. Dupl znovu, při čemž shodil jak Dia, tak i Athénu. Áres mu uštědřil ještě několik ran balvanem, když Zeus zakřičel: "Áree! Musíme odsud zmizet!" přitom se sehnul k Artemis, a vzal ji do náruče. Afrodita se objevila i s Apollónem, který byl stále v bezvědomí. "Kdes celou dobu byl?" její hlas zněl vyčítavě a pak vyděšeně vzhlédla, když strop nad vašimi hlavami začal pukat. Opět se s Apollónem proměnila v hejno motýlů, ale tentokrát se držela v blízkosti obou bohů.

"Athéno, veď nás," podíval se na ni Zeus. Světlo Artemis pomalu pohasínalo a neměli jste moc času, než pohasne i to Athénino.
"Áree! Jdeme s tebou nebo bez tebe!" zvolal ještě Zeus, pokud bůh války stále mlátil do titána.

Všichni se rozeběhli za Aténou. Naštěstí ze síně, v níž jste před chvíli bojovali, vedlo schodiště rovnou k bráně. Běžet v roji motýlů nebylo extra příjemné, ale lepší, než byste museli někdo nést i Apollóna.

Těsně před branou vám cestu zastoupili hekatoncheirové. Všech sto očí na vás shlíželo. Nebyla to zlost, nýbrž strach. Celý Tartaros se otřásal v základech a chodba za vámi se začala bortit. Nestálo se snadno a storucí obři vám nyní zabraňovali v úniku.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17322492599487 sekund

na začátek stránky