Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1585
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 21. dubna 2022 19:54Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 30. června 2022 1:13 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 30. června 2022 20:41Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 02. července 2022 18:32Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 30. června 2022 1:13Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 01. července 2022 0:26Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2022 14:32Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 15. května 2021 22:38
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Motivace teplem

Hadovi se povedlo postavit na nohy, kupodivu se již nezdráhal doteků nebo se ke mě přiblížit. Trochu jsem se nad tím podivil, ale nepřikládal jsem tomu vyšší význam. Nejspíš jen chce mít tuhle část za sebou, rychle se učit a pak se dostat někam do tepla.
,,Jsi hladový, to se dalo čekat." Zakručelo mu v břiše. Sám bych něco snědl. Jak bude asi obrovský had v lidské podobě reagovat na vařené jídlo? Na zeleninu, těstoviny... On nejspíš nic než maso nezná, nějaké to lidské? Už teď je dost mrtvých okolo, ale jeden by se možná ztratil.
,,Člověka ti nabídnout ale nemohu." Sám bych pak dělal nemožné. Ach ne, tyto doby jsou pryč. Žijeme s lidmi v míru, bez krveprolití, bez bolesti, říkám si to každý den, když na chvíli někde vzadu své zkažené duše pocítím touhu vraždit, končit životy, prolévat potoky a řeky krve. Těžké toužení po sladkém utrpení.

,,Uh... No, to nic. Naučíš se to, uvidíš." Povzbudil jsem ho. Skoro jakoby mi skočil do náruči. Nebýt mě, skončil by na zemi. Ale já stál blízko a chytil jsem ho, on sám se držel velmi pevně.
Pomalu jsem ho zvedl a počkal, až se pokusí o dalších pár kroků. Kolíbal se a šlo mu jít jen těžko, ale snažil se. Musí to zvládnout, pokud se odtud chceme někam dostat. Vše je jen o snaze a tréninku.

,,Půjdeš jen po dobu, co to bude nezbytně nutné. Až budeme mít větší klid, odnesu tě." Chci jen klid, žádné čumily. Ale co když mu to nepůjde? Pak bude asi nejlepší ho vzít na záda.
Krůček po krůčku, pomalé pokroky, drží se mých ramen a já před ním couvám. Připomíná mi to americké pohybovačné obrázky. Filmy, kde zobrazují spokojené lidské rodiny. Chůze, první krůčky dítěte vůči rodiči, vůči otci. Jen ke mě kráčí veliký had v podobě dospělého muže.

Lepší se. Pomalu, ale jistě. Výborně. ,,Až půjdeme, mluv jen tiše, zdejší ti nerozumí, tady se hovoří jiným jazykem. Naučím tě ho, ale pro teď... Nechceme vzbuzovat ničí pozornost." Nabádal jsem ho.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 15. května 2021 22:04
loki94861.jpg
Auč :D
~Thór~

Sledoval jsem Helu, jak se hrála s malým plyšákem, které ji dala Lora. Nebyla vůbec taková, jakou mi ji Ódin podával. Byla nevinné dítě, které sedělo na koberci a zrovna plyšákovi žužlala ucho. Na chvíli jsem dokonce zapomněl, že jsme tak trochu ve srabu a snaží se nás vyhladit opeřenci.

Obrázek

Nárvi seděl vedle mě a upíral na malou sestru svůj pohled. Když Hela zrovna na hračku vyplazovala jazyk, podíval se na mě s otázkou: "Jaká byla tehdy?"
"Neznal jsem ji, když byla malá," přiznal jsem se. Ve skutečnosti jsem se o dětech dozvěděl, až byly větší. "A ani jsem neměl čas se s Helou nějak seznámit, protože jí Ódin strčil na Helheim," nebylo mi po chuti mluvit o Ódinových pohnutkách. Všechno souviselo s nějakým stupidním proroctvím a stejně se nikdy nenaplnilo. Všechno, co udělal, bylo zbytečné.

"Musel mít důvod," zrovna od Nárviho jsem nečekal, že by Ódina chtěl bránit.
"Tak se ho běž zeptat do baru a vem i Helu, aby viděl, že to přehnal," procedil jsme skrz zuby. Postavil jsem se a přešel k mini baru a chvíli uvažoval, že bych si měl vytáhnout nějakou flašku.
Za nohavici mě cosi zatahalo. Když jsem shlédl dolů, byla to Hela. Dívala se na mě těma svýma obrovskýma kukadlama. Vzpomněl jsem si na Váliho jak byl malý. V té době mě ještě bral jako otce, protože ničemu nerozuměl.

Ušklíbl jsem se pro sebe a vzal Helu do náruče. "Co ty na to? Zajdeme za Ódinem abys ho mohla zpražit?" zeptal jsem se jí. Odpovědí mi bylo jenom dětské zabrblání.
"Sluší ti to," ozval se Nárvi a já v tu chvíli měl chuť Helu odložit zpátky na zem a vypadnout z pokoje. Nakonec jsem to neudělal, protože jsem slyšel hlas Sigyn, který by mi za tohle dost vynadal.
 
Jörmungandr *Jerome* - 15. května 2021 21:43
jormungander347.jpg
První krůčky
~Huītzilōpōchtli~

Povytáhl jsem obočí, když mluvil o tom, že se toho budu muset hodně naučit. Jestli život člověka byl tak komplikovaný, tak kdo se mi takto mstil? Bylo něčím záměrem, že mě vtěsnal do mrňavého těla a najednou jsem se musel přizpůsobit, abych přežil? Trochu děsivá myšlenka. Pak jsem si uvědomil i další věci. Měl jsem hlad. Stačilo zmínit slůvko jíst a můj žaludek se táhle ozval. Jako had jsem nic podobného nikdy nezažil. Nelíbilo se mi to.

Naučit se chodit, pomyslel jsem si a shlédl na nohy, které pro mě byly cizí. Solian se přede mně postavil a natáhl ruku. Tentokrát jsem se tolik neštítil, protože vidina opět cítit teplo jeho kůže mě nutila mu stát co nejblíž.

Nechal jsem se jeho pomocí vytáhnout na nohy. To byla ta jednodušší část. V té další jsem neudržel rovnováhu a přepadl jsem rovnou na Soliana. Pevně jsem se ho chytil, protože jsem nechtěl skončit na špinavé zemi. A ano. Byl v tom trochu záměr, abych se alespoň na chvíli ukonejšil jeho teplem, než se tu budu snažit udělat několik kroků.

"Je... to těžké," vysvětlil jsem, když jsem se opět pokusil přesunout váhu na chodidla. Tentokrát jsem měl položené ruce na jeho ramenou a soustředil se, abych aspoň na chvíli stál rovně. To docela šlo. Hluboko v hlavě jsem měl vsugerovaný plazivý pohyb, což u dvounožců nepřipadalo v úvahu. Nebo možná ano, ale daleko bych se nedostal.

"Asi bych ocenil podporu, když půjdeme do tvého příbytku," nedokázal jsem si pod slovem příbytek představit, jak může vypadat. Jako nora nebo jeskyně?
 
Snový průvodce - 15. května 2021 21:25
gral_bohu7694.jpg
Neústupný bůh
~Heimdall~

Pokud tvé poznámky nějak vyvedly bohyni z míry, nešlo to na ní nijak poznat. Jen se lehce pousmála. Byl to přesně ten úsměv, který věnovala Ódinovi vždy, když Loki, její manžel, ztropil zase nějakou neplechu. Stála za ním v dobrém i ve zlém, což většina bohů nechápala, ale láska si dokáže najít cestu i nejtrnitějším keřem. Nikdy manžela nezradila a dokázala se za něj rvát zuby nehty. Dokonce se přenesla i přes to, že Lokiho vinou Ódin způsobil, aby Váli zabil svého bratra.

To, že tu byla, nebo to byla jenom její dobře povedená kopie, znamenalo, že tím, čím sis sám procházel, bylo pro jiné bohy nesnesitelné a raději se poddali lákadlu nemučení nebo lepšího života. Sigyn na tváři neměla ani jeden šrám. Vypadala dokonce šťastně.

"O čem to mluvíš?" zeptala se, nesundávajíc z tváře úsměv. "Koho by mi to mělo připomínat?" rozhlédla se, jako by někoho viděla projít kolem. Nikdo další v místnosti nebyl. Jenom ty a Sigyn. Potichu se zasmála a úsměv se jí o něco víc rozšířil. "Mohl bys někdy přijít na návštěvu. Dlouho ses nebyl podívat na děti," poslední větu řekla spíše jako výtku.

Dětmi s největší pravděpodobností myslela Nárviho a Váliho. Její pohled místy těkl někam za tebe, jako by ta někoho sledovala. V tu chvíli se vždy ztratila a její oči získaly zvláštní zastřený pohled. Když se opět vrátila k sobě, na chvíli na tebe hleděla, jako by si najednou uvědomovala, že před ní klečíš na zemi spoutaný a ani pohled na tebe nebyl nic moc. Pak se však opět vrátila ke svému šťastnému já.

"Proč stále bojuješ?" zeptala se. Tentokrát snad mluvila konečně k věci. "Mohl by ses vrátit na Himinbjörg a opět strážit Bifröst a Asgárd. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych tě tam vzít. Ódin by byl rád, protože teď jsme až příliš zranitelní."
 
Snový průvodce - 15. května 2021 19:24
gral_bohu7694.jpg
Tábor bohů
~Amitiel~

Gabriel se uchechtl. Pochopil, kam tím míříš. Neoponoval ti, protože jsi měla svým způsobem pravdu. Pohanští bohové byli rozprášení, tak proč je dál nahánět? Nicméně Michealovu oku neunikly i další bytosti, které byly nějakým způsobem spřízněné s dávnými panteony. Čím méně nepřátel, tím lépe.

"Není to tak jednoduché. Víra lidí je velmi vrtkavá a v dnešní době, kdy se o slovo hlásí technika, tak bych se nedivil, že by se objevili noví bohové. Mohli by nás mít jako hrozbu a se slábnoucí vírou lidí bychom najednou sami museli bojovat o přežití. Mít po boku bohy, má svou výhodu. Díky technice se udržuje jakési povědomí, že někdy nějací bohové byli a s rostoucím počtem filmů, seriálů a příběhů, by se mohli stát velmi rychle mocnějšími, než jak tomu bylo doposud," utrhl stéblo trávy, aby si jej dal do úst. Pak se na chvíli zadíval na nejbližší bohyni, která se skláněla na vědrem a oplachovala si tvář.

"Michael chce hlavně zabránit apokalypse," pokrčil rameny. "Jestli nás oslabí, tak kdo se pak postaví Luciferovi a jemu podobným? Vždyť o něm se píšou příběhy častěji než o mě nebo Michaelovi. Ty existuješ jenom proto, že někde je uvedeno tvé jméno," položil se na záda a rozhodl se, že chvíli bude pozorovat éterickou oblohu. Nebylo na ní nic moc k vidění, ale i tak se zdálo, že si to Gabriel užívá. "Ale neboj. Sám někdy nechápu Michaelovi pohnutky," dodal.

"Takže k tomu, co bys chtěla dělat, co je to?" obrátil k tobě tvář.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 14. května 2021 00:16
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

NEUŽITEČNÝ VĚZEŇ

Romaniel, Tjefet




Opeřenec zmíní jméno mé ženy a tentokrát správně. I tak ale zavrtím hlavou, jako že tohle nepřipadá v úvahu. Neosvobodil sem ji od jednoho anděla, abych ji dal jinému. Ale ta myšlenka výměny boha za boha.. Hlavou mi začnou vířit vzpomínky. Jak sem tehdy chtěl aby si Freya vzala vládce obrů. Málem na mně a Lokiho shodila část paláce když sem jí to řekl. Nakonec to skončilo tak, že svatební šaty sem měl na sobě já.

Páni, jaká to tehdy musela být podívaná. Kolik lidí se nad tím příběhem smálo, kolik piva a medoviny se u toho vypilo... Za ta léta lstí a podrazů sem od Lokiho něco pochytil. A dostal jsem nápad. Né, mysl mám teď plnou nápadů!


"Co? Nic sem neřekl". Opáčím Tjefetovi. Neřekl, ale je jasné že sem na to myslel. Má mně přečtemýho. Dívám se na Romaniela a poslouchám. Když domluví tak chvíli zachovávám vážnou tvář, pak se však začnu smát.

"Ty jsi ten nejméně užitečný vězeň jakého sem kdy měl". Zavrtím hlavou a poplácám štíra po rameni. "Ať s ním Her-Ur dělá co chce. Jdu si odppčinout". S tím vyjdu ven a jdu. Chci teď do mého pokoje. Svléct ze sebe mundúr, odložit štít a vše ostatní. Svléknu se a půjdu si dát pořádnou sprchu. Ještě aby někdo říkal že smrdím. Stačí si vzpomenout na tu bláznivou Řekyni co s sebou měli Loki a Sigyn a hned se mi naježí chlupi. Kde ta vůbec skončila?

Po sprše beru do ruky hřeben, dívám se do zrcadla a chtěl sem si učesat vlasy. Ale jak se tak na sebe do zrcadla dívám.. No ty vypadáš. Zkoušet ten trik s šaty teď, tak se určitě někdo chytne. Ještě se na sebe chvilku dívám. Pak odložím hřeben a jdu po nůžky a břitvu. Možná už je na čase se trochu upravit. Loki nemusí být jediný kdo vypadá dobře... Značně si ostříhám vlasy, až nakrátko. Upravím si také trochu vousy a když se na sebe podívám do zrcadla, musím říct že to není špatné. Ty svůdnej ďáble.. Spokojeně se usměji. Navoním se čímsi na čem stojí "vůně moře" a obleču se. Vezmu si na sebe oblek (bílá košile, šedé sako a kalhoty), černé boty a peněženku. Nic víc zatím potřebovat nebudu.


Ujistím se že jsem připravený a vyrazím. Rád bych se podíval jak jsou na tom děti a pak si promluvil s Lokim. Možná i s Her-Urem, pokud bych ho po cestě potkal.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 13. května 2021 23:18
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Skvělá ne? Vici a Jory... jednoduché ^^

Z počátku se mi od hada dostalo zdrženlivosti, což jsem čekal a předpokládal. Nemusel mi věřit, jsem úplně cizí, nikdy mě neviděl. A nejsem člověk, teoreticky bych pro něj mohl být, za nějakých jiných okolností, nebezpečný, ale nyní ne. Leda bych se vážně rozhodl, že nechci být zatěžován tvorem, který neumí fungovat jako člověk.
Nakonec se mě ale přece dotkl, nechal mě, bych stiskl jeho dlaň a zatřásl s ní. Já se pak neodtáhl až do doby, co mě napadlo, že to může být divné. Nebránil se. Hadi mají rádi teplo a já jsem jeho přímým zdrojem, možná mu to trochu imponuje. Z té ledové vody musí být zkřehlý.
Možná bych ho měl spíš dostat k sobě do bytu, obléknout, zahřát, nejspíš i nakrmit... Takového tvora a nebo jemu podobného už jsem dlouho neviděl, vlastně poslední byl Quetzalcoatl, můj opeřený hadí bratr.
,,Dobře, pak budeš žít zde, mezi lidmi. V Midgardu, kterému se nyní říká planeta Země. Mnoho věcí se změnilo." Jakápak temnota? Z mrtvých jistě nevstal, na to tu máme jiné experty. Umřít a vrátit se je docela um... projít se do podsvětí ale zvládne skoro každý. Nejen v řecké a římské mytologii. Que, aby vytvořil naše poddané, musel dolů pro kosti starých nepovedených a pak s pomocí hlíny a své krve uhnětl lidi, náš národ. Těžko snášel jejich konec, ale na rozdíl od Tlaloca se přes to dokázal přenést. Už jsem bratra velmi dlouho nespatřil a nemám o něm žádné zprávy. Třeba se zase potkáme, někdy. Nyní jsem tu zaseknutý s jiným hadem.

,,Ano." Proč bych nepomohl? Když se nechá vést, nebude to tak těžké, jen musí poslouchat. Já sám po tomto světě chodím stovky let, nemám co na práci. Malé povyražení nemůže být na škodu. Lidé mají kočky a psi, já si z moře vytáhl obrovského hada.
,,Pomohu ti, když mě budeš poslouchat, naučím tě žít společně s lidmi." Přikývl jsem a trochu jsem se pousmál. Zajímavé, co člověk jen tak nenajde vyplaveného na pláži. Plastové lahve, nějaká ta zvířata, mušle... nebo Lokiho syna! Stalo se, nyní jej musím socializovat.
,,Mají spoustu zvyků, ale u tebe budeme muset začít od úplného minima. Chodit, mluvit, jíst... A taky potřebuješ oblečení." Jsme na jakémsi dvorku, ale při takové lijavici jistě žádná hospodyňka nezapomněla venku nějaké oblečení na šňůře, i když by se nám hodilo. Můj byt není tak daleko a osuška mu jako bederní rouška nejspíš poslouží. Celou cestu ho nést nemohu, bude lepší nejspíš začít vyučovat už zde. Ne, že bych ho neunesl, to pohledy lidí, které bychom na sebe přivolali... Kolik jich je nyní na ulicích? Uvidíme. Bude dobré, pokud aspoň kus ujde sám.
,,Kousek odtud mám malý příbytek, ale musíš se naučit chodit. Nejdřív se pokus aspoň vstát." Zvedl jsem se z lavičky, stoupl si před něj a podal mu ruku. Říkal jsem si, že mu to zprvu nepůjde moc dobře. Navíc je unavený. Snad ne tolik unavený, aby neušel tu krátkou cestu.
 
Jörmungandr *Jerome* - 13. května 2021 22:16
jormungander347.jpg
To jsme teda dvojka... Huītzilōpōchtli a Jörmungandr... člověk se upíše
~Huītzilōpōchtli~

Natáhl ke mně ruku. Stále mi přišlo divné, že mám čtyři končetiny. Chvíli jsem sledoval jeho dlouhé prsty a těsně předtím, než to vzdal, jsem natáhl tu svou a podal mu ji. Jako had jsem byl chladnokrevný a teplo, které ze Soliana vyzařovalo, bylo příliš příjemné. Proto jsem jeho ruku nepouštěl a chvíli jsem uvažoval, jaké by to bylo se zkroutit do klubíčka a nechat jej, aby mě zahřál. Umělo se tohle tělo vůbec takhle kroutit.

Vyzkoušel jsem volnou rukou, jak moc ji ohnu. Dostavilo se zklamání. Moc ne. A vůbec. Dokázalo dýchat pod vodou? Jako obrovský had jsem to uměl. Vlastně jsem ani kyslík nepotřeboval, protože jsem byl stvořen bohy, respektive jedním bohem a obryní. Mou matkou Angrbodou, která utekla hned, jakmile mě a mé sourozence povila. Otce jsem viděl jen párkrát, ale většinou v případě, že si chtěl utáhnout z boha hromů. Nemělo mi přijít tolik podivné, že mám čtyři končetiny. Vždyť jsem měl jednou podobu černé kočky, i když to byla jenom otcova iluze.

"Nechci se vrátit zpátky do temnoty," ohradil jsem se trochu víc příkře, protože jen pomyšlení, že bych zase měl být tam, kde jsem ještě před chvíli byl, mě děsila. Jak jsem se tam ale dostal? To mě někdo snad zabil? Neměl to snad udělat bůh hromů? My dva jsme si byli souzeni jako dva největší nepřátelé. Možná i proto, protože mě nedokázal uzvednout. Někdy jsem ty jejich rozumy nechápal.

"Ty bys mi pomohl?" zeptal jsem se Soliana překvapeně. Tohle mi ještě nikdo nikdy nenabídl. Sklouzl jsem k jeho ruce, která se odpojila od té mé. "Jsou nějaké další zvyklosti mikrobů... uhm, lidí?" slova mikrob se asi jen tak nezbavím. Pro mě, když jsem byl v hadím těle, to byli malí titěrní drobečci. Vždyť jsem obepínal jejich svět a jen mimo mé znalosti, které samozřejmě nemám, si mikrobi mysleli, že to bílé kolem jejich světa, je Mléčná dráha.
 
Snový průvodce - 13. května 2021 21:53
gral_bohu7694.jpg
Výslech...
~Thór + Tjefet, Romaniel~

Romaniel si nedělal hlavu z tvých uštěpačných poznámek. Čekal to. Až moc dobře znal příběhy seveřanů, aby věděl, co pro tebe Sif znamenala. To, že ji držel někde na Sibiři pod rouškou nevědomosti, neslo jisté riziko při komunikaci s tebou. Jednu už dostal. Druhou už nechtěl. Tjefet se sice postavil mezi vás, ale vypadal jako někdo, kdo omylem uhne, kdyby bylo třeba.

"Minimálně je tu Sif," odpověděl, i když sám zněl, že takhle možnost byla absolutně pasé. "Jiný bůh nebo bohyně, která utekla z jejich spárů. Nebo se andělům vzdej a určitě se objeví." Co jiného mělo takovou cenu než je bůh a jeho ochota se vzdát.

"Z nikoho nebudeme dělat návnadu a ty," podíval se na tebe Thefet, "ani na to nemysli. Musí být něco jiného, jak ji vylákat ven."
Pak se znovu obrátil na anděla, aby pokračoval v odpovědích.

"Nevím, kolik jich Michael drží pod zámkem, ale pokud se podlehnou, pak je pustí a můžou žít více méně svobodně. Těm, kteří jsou nejvíce užiteční, dokonce nabídne místo v armádě, aby se podíleli na chytání dalších bohů," zněla jeho odpověď na další otázku."Možná je mezi nimi i Sigyn."
 
Heimdall *Rick Mardall* - 13. května 2021 20:34
snmekobrazovky202112241301509806.jpg

Andělíčku, můj strážníčku


Sigyn… Sigyniel?




„Povimm vam, panhove!“ Promluvím s menšími obtížemi na dva serafiny, Tik a Tok jim říkám… Protože jsou jediní, které tady vídám pravidelně jako hodinky. Nicméně, momentálně mě tihle opeření dobráci dá se říci protahovali… Nebo jak by řekli oni, mě tlačili obličejem k podlaze za záměrem spoutání. Pravděpodobně pro dnešní specíální ozdravno-mučící program, který před chviličkou nařídil osobně ten blonďatej pablb Michael. Naštěstí po menší chvilce jištění zezadu mě konečně otočili a začali spoutávat ještě ze předu… Vím, trochu přehnaná bezpečnost, ale kdo se jim diví. Před nimi se válí bůh, co ne jen že jim pobil bratrů víc, než mají pírek na těch svých kuřecích křidýlkách. Ale dokonce zde leží bůh, který je mohl klidně slyšet a vidět každý peprný detail o jejich čistě “pracovním“ vztahu… Hahah, neviděl ani neslyšel... Ale děsně mě baví sledovat ty jejich zhrozené, ulízané ksichtíky, když říkám že jo. Každopádně, právě zamýšlím započít novou jednostrannou debatu o své pouti sem. Doufám, že jsou připravení na opáčko mé jediné hodnotné historky po sedmi set dvacáté...
„Nic takového jsem tehdy… Uh, děkuji!“ Nezapomenu poděkovat, za vyzdvihnutí ze země, zatímco mě někam vedou. Ale to je jejich starost, já mám zase tu svoji.
„Nic takového jsem tehdy nezažil, byla to…“

***
Bitva o Asgard

Byla to opravdu jedinečná chvíle. Pochopte mé vzrušení. Celé věky jsem tam stál, pravidelně usekával hlavu nějaké té zbloudilé skupince obrů či jinému nechutnému netvoru, občas si šel pokecat s otcem, sem tam prohodil slovo s nějakými procházejícími bohy či bráchou Thórem… Znáte Thóra? Ehm, to je blbá otázka. Kde jsem to skončil... Jo, a neustále jsem přemýšlel, co vymyslí tentokrát ten neřád Loki, abych polevil nad hlídkou… Tedy ještě předtím, než ho připoutali do jeskyně a nechali pod hadím jedem, samozřejmě. Jeden bůh by nevěřil, jak dokáže takový zakrslý obřík řvát… No, to je jedno. Ten den byl opravdu mimořádný a temný. Ani si neumíte představit jak jsem se cítil, když jsem hleděl na ty vystrašené lidi. Ženy, muže, děti i starce, doslova celou populaci Asgardu stála na Bifrostu a žadonila o cestu pryč. Bylo to strašné poslouchat ty nářky, prosby a nakonec i nadávky a výhrůžky. A ještě strašnější bylo pomyšlení, že jsem jim nemohl vyhovět, leč jsem jejich přání mohl splnit pouhým mrknutím oka a pootevřením brány. Leckdo by polevil, protože by měl pocit, že to je správné. Já ne, protože zde žádný správný konec nebyl. Smrt je čekala, otázkou bylo jen a pouze kdy… Slyšel jsem vaše rozkazy- Všechen lid pobijte! To neznělo zrovna optimisticky, a to jsem vás už když jste napadli Vanaheim a říkal jsem si: „Kruci, jsme to ale v hajzlu…“ Neměli jsme moc velké šance, naše jediná výhoda tkvěla v tom, že jsme se mohli připravit na obléhání. A tak to začalo. Valkýry sice dělali, co mohli aby odehnali rekordní návštěvnost mé brány, ale spolehlivou uklízecí recepturu jste měli teprve vy s těmi vašimi zlověstnými údery do brány. První úder se postaral o hrobové ticho. Musím přiznat, že i já jsem byl na malou chvíli zaskočen a to jsem slyšel dech každého, kdo za tou bránou byl. Druhou ránou se vznítila panika, lidi utíkali klidně přes sebe, strkali do sebe tak že někteří sletěli do nicoty. Dokonce jsem sám málem sletěl z duhového mostu, když jsem se snažil chytit nějaké nebohé děvče, do kterého strčil ten starý otrapa Ragnar… Nezvládl jsem ji chytit... Umíte si to představit, sletět a nevědět co vás na dně čeká? Oh, jo vlastně vy máte křídla. Moje chyba… Občas na to zapomínám, to víte trhají se vám opravdu snadno.


Což mi připomíná tu chvíli, kdy jste prolomili bránu… Přiznejte, že jste nečekali takové čiperu jako jsem já? Pamatuji si, hah, pamatuji si toho prvního, co se se samolibým úsměvem vrhl přes práh brány. Propíchnul jsem ho oštěpem takovou silou, že odletěl zpátky a zapíchl dva další opeřence, hahah! Huh, to bylo docela vtipný. Ale teď vážně, musím přiznat, že jste mě zprvu zklamali. Na to jak jsem vás viděl postupovat ve Vanaheimu jsem čekal, že budete trochu mrštnější a silnější. I když je fakt, že Vánové nejsou z takového bojového těsta jako my Ásové. Nicméně po těch fakt smutných pokusech se dostat přeze mě, to zachránil ten váš blonďatý šéfík. Jasně, je to sice umračený a vážný trouba, ale musí se nechat že ten jeho nálet s ohnivým mečem byl hodně drsný. A vůbec, kde ten meč vzal? Na rovinu se přiznám, že v tu chvíli mi z toho meče bylo vážně horko… Takové horko, že jsem si musel dát ledovou sprchu ve své pevnosti. Samozřejmě i s těmi, co se ještě nerozpadli v prach… Co čeká bohy, valkýry a dokonce již mrtvé válečníky po druhé smrti? Nějaká prázdnota? Pak tedy budiž jím prázdnota lehká…


***
„Budiž jím prázdnota lehká…“ Zamyslím se vážně na menší chvíli. Sice se snažím vypadat, že se mě to moc nedotýká, ale opak je pravdou. Spousta z nich byli moji přátelé, kteří mě často navštěvovali na osamělé hlídce. Byl jsem jim za to opravdu vděčný a teď když jsem jim to mohl splatit, tak jsem nedokázal pomoci… Jistě, spoustě z nich bylo souzeno padnout během Ragnaroku, ale ten čas ještě nepřišel. A já tím pádem selhal… Potáhnu nosem a zatřesu hlavou, abych odehnal tyhle chmurné myšlenky. Nehledě na můj neúspěch, ještě stále moje stráž neskončila. Ještě pořád ochraňuji přeživší, i když na ně nevidím…

Co ale vidím je jak mě táhnou k hodně vysokým schodům, které… „Au… Au… Au! Sakra! Opatrně trochu!“ Vyštěknu na plno z plic, stejně tu jsou všichni kolem jak hluší duchové. Tohle vyměnili za Valhallu, kde se každý den cpete masem a medovinou? Za místo, které nemá ani hřejivé slunce? Blázni! Jsou to hlupáci a blázni! „Pánové, vážně si cením vaši dobrosrdečnosti, ale jednak chodit dokážu i sám a druhak vás to nezachrání před vaším osudem až se dostanu z těchto řetězů…“ Konstatuji již opět na rovné ploše, ale Tik ani Tok se nezastaví aby vyhověli mé připomínce, pořád mě táhnou jak kdybych byl jen hračka. Děsný servis, ale co čekat od ptačích mozečků… Však moje chvíle příjde, Tika vrazím Tokovi do zadku a potom uvidíme jestli umí aspoň křičet... Měl bych dokončit svoje vyprávění než mi zase uříznou jazyk, děsně nepříjemný.

Odkašlu si a opět se soustředím na svoje mluvené slovo. „Takže… Kde jsme to skončili? No jasně! Moje pevnost!“
***
Moje pevnost! Můj Nebeský hrad vedle duhového mostu... Ach… Povím vám, opravdu skvělé místo k odpočinku. Nikdo neměl lepší výhled než já. A to nemluvím o těch nejlepších chlastacích hrách s Thórem, které jsme tam zažili. Bohužel ten den nebyl určen k takovému veselí… Pokud jste mi… Že jste mi nevypili moji tísiciletou medovinu, že ne?! Ehm pardon, trochu jsem se nechal unést. Ale jestli zjistím, že jste to vylili, přísahám že… Ech-ehm, ano… Pardon… Nádech, výdech... Nyní jsme se museli se zbytkem té neupečené obrany bránit zde. Bylo to hodně drsný, popravdě si nepamatuji kdy jsem byl naposled tak moc špinavý krví a peřím svých nepřátel. Hnus, měli by jste zkusit prach jako máme my, když umřeme. Je to čistotnější, ale to je už vaše věc… Bránili jsme se statečně, ale nakonec jsme zbyli snad jen čtyři, zabarikádovaní v mé osobní zbrojnici. Tehdy bylo jasné už všem, že je konec. A mě docela popadla chuť zkusit zatroubit na svůj speciální roh, který vyhlašoval poslední bitvu bohů. Přeci jen jsem zaslechnul Lokiho, jak se dostal ze svých pout a pravděpodobně si šel dát opáčko s nějakým tím koněm… Vážně doufám, že Gulltopp se tohohle nedožil… Ale tohle mohla být dobrá záminka k mé hudební premiéře. Nakonec jsem si to ale rozmyslel. Jak řekl otec, tohle není Ragnarok, nenáleželo mi zatroubit na roh. Takže vám pěkně děkuji! Takhle si na něj nezatroubím nikdy. Inu, zpět k závěru. Poslední naděje padla, když jsem viděl Thóra, který si šel dát férovku s Michaelem. Vážně jsem si myslel, že mu ten zadek nakope. Přeci jen měl zabít Jormungandra a to je doslova největší užovka jakou můžete na Midgardu a snad vůbec kdekoliv najít. Když Thor prohrál, bylo po všem. Prohráli jsme… Ale prohrát, neznamenalo odejít důstojně.
Poslyšte, udělejte mi radost a představte si nějakou skvělou epickou hudbu do této pasáže.

Povzbudil jsem zbylé tři Einherji do naši poslední bitvy. Znáte to, ty klasické řeči o bratrství a hrdé smrti. Byli z toho naprosto nadšení, sám jsem se dojal k slzám. Byl jsem opravdu hrdý na ty již dávno mrtvé šílence… No, tasil jsem se svého obrovského magického meče! Pomalým krokem došel až k vratům, které nás dělili od opeřenců. Přesekl jsem řetězy a vyběhl společně se svými bratry ven. Garantuji vám, že nic skvělejšího, jsem já a tudíž ani vy, neviděli. Mělo to své kouzlo, bojovat jako kdyby jste už byli mrtví, nedržet se zpátky a jen prostě vzít sebou co nejvíc nepřátel. Ani vlastně nevím kolik jsem vás dostal. Nemáte náhodou přesné číslo? Ne? Dobrá... Bylo to jak zabíjet mouchy na tisíc různých způsobů. Přesekl, rozštěpil a dokonce pár jsem jich rozdrtil i holou pěstí… Takové padavky… Bohužel brzy jsem zůstal úplně sám, pomalu ubíjen drtivou přesilou holubů se vší urážkou. Dokonce jste mi zlomili meč, vy mizerové! Nevěděl jsem, že to je možný… Ale mlátil jsem dál, trhal a udeřil vše, co se mi dostalo do cesty než vás bylo tolik, že jsem neviděl nic než ty vaše bílé onuce. A pak!
...
A pak jsem se probral spoutaný a první, co jsem spatřil byla držka vašeho velitele s ohnivým mečem. Vážně, nemohli jste si tohle odpustit? Tohle se u nás nedělá! Nenecháváme žít své soupeře, necháváme je zemřít se ctí, pokud možno tou nejbrutálnější smrtí jakou dokážeme vymyslet. A když už, tak je rozhodně nebudíme před cizím chlapem, měl jsem pocit že na mě vytáhne ten svůj ohnivý meč a začne dělat kouzla ze kterých už nikdy neusnu… To se fakt zajatcům nedělá, takhle je děsit. Ale zachránili jste to svojí opravdu intenzivní péči o moji maličkost. Ale to už hádám znáte...


***
„Ale to už hádám znáte…“ Usměji se sladce na své mlčící společníky, kteří mě právě dostali k sídlu, kde prý bydlel jejich Bůh, který si musí honit to své ego velkým B. Když se tak ale koukám... Vždy mě zajímalo, jak tu lidi spí. Spánek je důležitý a viděl jsem mnoho vládců, kteří kvůli nedostatku spánku dělali dost šílené a nepochopitelné věci. Vážně není divu, že jejich nejvyššímu archpitomci s vážnou tváří hrabe. Z takové světla se pomine téměř každý. Ale musí se nechat zdejší architektura. Popravdě, kdybych je všechny ne-nenáviděl, docela bych tady,se svojí stříbrnou zbrojí a slušivou přezdívkou Bílý Ás hodil. Jo, hned bych jim tady mohl vládnout. Klidně by si mohli i nechat ty svoje stupidní křídla a divný oblouky nad hlavami. To jedině moje zlaté oči a zuby by dali jasně najevo, kdo je tady pánem. Ale to nehrozí, zde to totiž skončí jedině mým nebo jejich pádem. To jsem si jistý.

„Mimochodem…“ Opět promluvím, protože si vážím jejich tiché společnosti, která mi naprosto naslouchá. „Nevíte, co je dnes v plánu? Minule jste mi sekali uši a mám pocit, že jste mi je blbě přišili, nemohli bychom si dát dnes opáčko a udělat to pořádně až do konce?“ Podívám se na na jejich záda s tázavým výrazem. Místo odpovědi se mi dostane ale jejich akce v podobě klasického vhození na studenou podlahu. „Je-ži-ši! Tak tomu chudákovi nadáváte, že? Pěkně blbý jméno...“ Ach jo, tenhle pocit nesnáším… Projde mi hlavou, když spatřím ty známé runy a pocítím jak mě okamžitě opouští mé síly. Tedy, ne že bych z nich něco zbylo, ale teď s ještě větším hladem a únavou jsem se cítil úplně jako… Smrtelník… Jo, zde byli hrdinové, když mě tak bezstarostně připoutali k řetězům, které byli na zemi. Zajímalo by mě jak by to vypadalo, kdyby je tady žádné runy nechránili... „Tak zase přesně za... Ehm… Nevím, kolik je hodin. To světlo mě děsně mate.“ Řeknu již sám sobě v místnosti, holoubci se totiž ani nerozloučili. Ale jednou promluví! Takže teď asi musím čekat.

Příliš dlouho čekat nemusím a dveře se opět otevřou. Do místnosti přišla překvapivě žena s blonďatou hlavou a co víc, po dlouhé době nová tvář. Čas zaškolit nováčka… „Zdravíčko!“ Vycením zlaté zuby na andílka… Tedy křídla jsem neviděl, ale pochybuji, že dneska začali s přehlídkami mučených bohů. Pravděpodobně se stydí a má je přede mnou zatáhnuté. Asi slyšela, co jsem dělal doma... „Vy musíte být tady jistě nová. Já jsem, uh…“ Škubne mi v břicho bolestí. Před dvěma opáčkami se na mě opravdu vyřádili… „Eh… Pardon, já jsem Heimdall.“ Natáhnu rozbolavělé pravačku ale jen napůl, protože dál mě řetězy nepustí. Ale žena mlčí… Jako Tik a Tok… To je blbý, ty dva zpracovávám docela dlouho, nevím zda mám chuť začít nanovo i s ní… Chvilka trapného ticha přerušovaná pouze řinčením mých okovů, než se dá konečně do pohybu a rovnou natáhne ruku k mému tělu. Tahle jde ihned na věc, to se mi líbí! „Ehm… Rád bych jenom varoval, že jsem děsně lechtivý, takže pozor na…“

Po doteku najednou mnou prošel takový zvláštní pocit. Najednou jsem měl pocit, jako kdybych si na něco vzpomněl. Jen překvapeně dýchám než se podívám na osobu, která mě drží za rameno.
„Sigyn? Co tady?“ Zamumlám tiše a ještě víc překvapeně. Bylo to zvláštní, byly doby kdy mému zraku neuniklo vůbec nic. A dnes jsem nerozpoznal manželku někoho s kým jsem se měl vzájemně zabít... Vypadávám z formy... Nakonec ale jen vycením zlatavé zuby. Tohle není rozhodně skutečné. Co by tady dělala manželka Lokiho? Tohle je určitě nějaká hra, se kterou přišel nějaký z těch jejich andělů. Minule ze mě tahali sny, poté moji kůži, dnes si přišli hrát s moji hlavou. Dobře, tak si pojďme hrát... „Sigýýn! Musím nechat Michaelovi, že teď mě dostal. Opravdu jsem neočekával známou tvář a už vůbec ne tu tvoji. A ještě to udělal tak symbolicky… Pověz, nepřipomíná ti tohle náhodou někoho?“ Zachrastím s řetězy, které mě drží podobně jako jejího povedeného manžílka.
Obrázek
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2022 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19041514396667 sekund

na začátek stránky