Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 31. července 2014 21:12
sigyn4699.jpg
U mě v bytě
-Loki, Hyg, Thór-

Očekávala jsem, že Hyg přítomnost kočky neuvítá a její slova o bezsrsté kočce mi to jen potvrdí. Uznávám, že nemohu tvrdit, že mám v bytě čisto, ale o to jsem se také ani nepokusila, pouze jsem řekla, že je tam uklizeno, což je rozdíl. Minimálně já ho tam vnímám z pozice lékařky, kdy v nemocnici panuje co možná největší čistota a sterilní prostředí, proto doma uklízím sice důkladně, ale s kočkou to nikdy nebude stoprocentní, takže pojem uklizeno u mě znamená „nemám tam rozházené věci, neumyté nádobí a z lednice na vás nevyběhne nic zeleného, co by vás mohlo pozdravit“.

Nad poznámkou o panu Grayovi se musím tiše zasmát.
“Přesně kvůli němu dostal tohle jméno.“
Jen tiše doufám, že se jí bude líbit alespoň na pohled. Pobavení však zmizí při zaslechnutí Lokiho poznámky.
Pochopil by… jak? Já nechci nikoho jiného!
Překvapeně zamrkám a nemám slov.
To nemohl myslet vážně… ví přece… vždyť já…
Zatřesu hlavou, abych zahodila nedokončené myšlenky plné zmatku. Teď jsme přece spolu, na ničem jiném nezáleží. Dotek na mé paži je příjemně uklidňující a věnuji svému milému úsměv a to i přes jeho návrh s iluzemi, který si rázem rozmyslel. Potlačím zasmání, protože jeho tón nebyl tak vtipný, jako celkové zaražení a přikývnu.

Naší skupinu zavedu do zmíněného druhého patra, kde odemknu byt a vpustím je do nevelké chodbičky. Všichni čtyři se tam vejdeme jakž takž rozumně. Být tu ještě jedna osoba, už bychom se tu při lehkých pohybech fackovali.
Podlahu zde pokrývá linoleum a stěny jsou obložené dřevem. Patrné jsou čtvery dveře. Jedny naproti vchodových, dvoje v levé stěně a jedna v pravé.
“Kdyby někdo potřeboval, toaleta je tady…“
Ukážu na dveře vlevo, nejblíže vchodovým dveřím.
“…koupelna támhle…“
Ruka směřuje na dveře naproti.
“… a tady se můžete přezout a postupovat do dveří napravo…“
Poukážu na botník, kde si sama vezmu své pantofle a přezuji se.
“Dáte si někdo čaj, kávu, horkou čokoládu, či vodu?“
Nabídnu se jako správná hostitelka. Připravit to však nejdu hned, první totiž odložím dárek od Hyg na poličku u zrcadla v předsíni a pak vejdu do prostorného obýváku, kam jsem určila směr i ostatním. Pod nohama je uvítá fialový koberec a zdi působí chladně díky modrému zbarvení, křeslo a pohovka je překvapivě béžová, ale na každém jejím konci jsou dva polštáře do barvy pokoje. Zbylé vybavení jako stolek, skříňky, vitrínky s různorodými figurkami z porcelánu a několika zdobenými skleničkami, police s knihami, jsou ze dřeva a proti pohovce je televize. Z tohoto pokoje pokračují dál ještě jedny dveře, ze kterých velmi nedůvěřivě vyhlíží šedý chlupáč a hosty uvítá svým zaprskáním.

“Čičiči, miláčku, no tak…“
Promluvím ke zvířeti. Dlouze mrkne a upírá na mě svá zelená kukadla.
“Neboj se, Doriane, oni tě nekousnou…“
Dojdu až ke dveřím, přikleknu ke kocourovi a pohladím ho po hebké srsti. Obvykle je to obrovský mazel, ale jak vidí někoho, kdo sem podle něj nepatří, dává to najevo. Nyní dělá to, že se sice nastavuje na hlazení a drbání, ale z návštěvy nespouští oči a stále je z nich celý napružený.
Vezmu ho do náruče a dál ho láskyplně hladím a drbu, pro uklidnění, což se mi díky mé milé schopnosti vlastně rychle podaří, ale nechci ho ovládat, pouze ho uklidňuji, aby na seznamování s ostatními nereagoval drápy.
Je potřeba, aby si s ostatními také vyjasnil stav věcí, proto ho postavím na zem a nechám ho okouknout návštěvu. Buď uzná, že je bude ignorovat, nebo se bude chtít mazlit, ale ani není vyloučené, že by si někoho mohl zařadit do škatulky „nemám rád“ i přes mé přičinění. Pořád lepší tohle, než status „nenávidím“.

Po uvítacím rituálu přinesu, co kdo chce, sama si dám čaj a donesu k nápojům i sušenky. Usadím se vedle Lokiho a shlédnu přítomné.
“Tákže… sešli jsme se zde, všichni víme proč… nějaké nápady, co dál?“
Začnu, protože mám pocit, že by tu všichni byli schopní na sebe koukat další hodinu a tím předávám slovo dále do placu. Předpokládám, že se všem zdál stejný sen, jinak bychom se tu tak náhle nesešli. Jenže… opravdu všechny napadlo, že ta věc je tady v Římě?
 
Váli *Valerius Liarsson* - 31. července 2014 08:12
valiko34786.jpg
Stálé přemlouvání
-npc Forseti-

Věř nebo ne? Samozřejmě, že mu nevěřím. Není možné, aby mi odpustil, protože ačkoli jsem za smrt Baldr nemohl přímo, postavil jsem se za svého otce. Dle severského soudu tím pádem nesu stejnou vinu, jako kdybych to sám udělal. Forseti mě nenávidí oprávněně, je to přirozenost našeho pantheonu, ale nezazlívám mu to. To by bylo asi stejné jako zazlívat vlkovi zabití ovce.

Bůh, kterému evidentně kouř ode mě není zrovna po chuti, se mnou začíná ztrácet trpělivost a jen svým zavrčením o „zatracené kouli“ potvrzuje, že ta přirozenost převládá. Co se mě z jeho prvních slov však dotkne nejvíce, je zmínka o jeho přestěhování spolu s Emmou. Pouze s Emmou.
Tu nejdůležitější otázku přešel svým nic neříkajícím mlčením a za to poté mě div neokřikl. Já a bláhový? Pokud jsem syn svého otce, neměl bych mít problém přát si cokoli z toho, co jsem vyslovil a ještě se nad tím škodolibě radovat. Problém byl v tom, že jsem na rozdíl od Nárviho byl spíše po matce. Ale v jednom měl Forseti pravdu, i když bych to nahlas nepřiznal – jsem sobec. Nikdy jsem se jí moc na nic neptal a po celou dobu našeho soužití žijeme spíš vedle sebe než-li spolu. Ovšem polehčující okolností pro tyto sobecké činy, by mohl být dobrý úmysl. Nechci jí ublížit a vím, že bych to udělal, kdybych jí k sobě pustil víc.
“Vzít s sebou Milly? Zbláznil ses?“
Vyhrknu nechápavě.
“Může to být kdovíjak nebezpečné a ty se stáhneš někam pryč, zatímco já mám hledat, aniž bych tušil kde začít a ještě hlídat, že jí nijak neohrozím?“
Krátce se odmlčím a vrátím se k tomu, co řekl poté.
“Ano, počítám je. A už jsem několikrát řekl, že já jí nemohu dát to, co po čem touží… Zaslouží si… někoho… lepšího.“
Při těch slovech cukám očima střídavě z okna, na Forsetiho, podlahu a zpátky k oknu. Sám si nejsem jistý, koho bych jí přál, ale sebe rozhodně ne.
“Sám říkáš, že bude lepší, když padne do rukou severu… proč tedy nejdeš se mnou ty? Tady holkám nic nehrozí, zvládnou to bez nás.“
A chci vůbec, aby mě zrovna on doprovázel?

Na jednu stranu se mi to nezná ani trochu jako dobrý nápad, ale na stranu druhou, by mohl dokázat, že jeho nenávist opravdu není taková, jakou mu přisuzuji, a dokázali bychom táhnout za jeden provaz. Jenže pak tu je ještě jeho mínění o mě, a pokud on nechce jít se mnou, nezbývá mi, než padnout někde ve snaze najít věc ze snu.
Snad alespoň tehdy dojdu klidu, ale na to musím jít sám...
Z toho mě však napadne něco dalšího.
“Pokud nepůjdeš, vezmi Milly s sebou.“
Dlouze potáhnu z cigarety a s nepatrným povzdechnutím vydechnu. Nechce se mi ji zcela opouštět, ale přeji si, aby dostala lepší šanci na život, našla si někoho, s kým by byla šťastná a mohla s ním v klidu žít, dál se stýkat s rádoby sestrou a tak vůbec. Se mnou jí nic z toho nečeká, obzvlášť pokud Forseti opravdu půjde s Emmou nějak jinam.
 
Snový průvodce - 28. července 2014 20:52
gral_bohu7694.jpg

Slečna neznámá

~Ma’at, Seth~

 

Jako by její vzezření nepřitahovalo žádnou pozornost. Možná jí nikdo neviděl, a přesto poslala po hotelové službě vzkaz. I když mohla jenom volat. Za jejím vzhledem se skrývalo něco, co nebylo ihned patrné. Bílé šaty, bílé vlasy až po pas, bledá kůže a nebesky modré oči. Kdyby někdo na ní posvítil reflektorem, ztratily by se linie mezi oblečením a kůže a vše by se slilo do jediné zářící bílé šmouhy. Tedy až na ty oči.

 

"Kdo jste?"

Bělovlasá žena se usmála, ale nebyl to ten úsměv, který měl zahřát u srdce. Mrazil až do morku kosti a vy jste na chvíli ucítili ledový závan.

„To záleží na tom, kdo jsi ty, Šéte,“ úsměv po chvilce zmizel a všechno se vrátilo do normálu. Až na ni. „Ale pro začátek pro vás můžu být ta slečna Beaulieu a nebo jak byste mne nazvali?“ tentokrát její oči padly na Ma’at. Ne, že by to mělo nějaký důvod.

 
Seth *Sebastian Light* - 27. července 2014 18:12
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg
Na skleničku s neznámou

Ma´at

Zatímco jsem se otočil, aby se mohla Ma´at převléknout, tak jsem odpověděl na její otázku: "Neznám toho, kdo nás zve, ale tuším, kdo to asi bude a chci zjistit, kdo přesně to má být!"
Společně jsme opustili apartmán a dojeli výtahem dolů do baru, který působil trochu strašidelně, takhle pod zemí, ale vybavení bylo působivé. 
Spatřil jsem ženu v bílém, které se na nás otočila, hned jakmile jsme přišli.
Pomalu jsem se vypadl přímo k ní, stále vnímajíc, zda je Ma´at po mém boku.
Nechal jsem svou společnici, aby se usadila na vysokou barovou židličku a já se také posadil, stále ostražitě sledujíc onu ženu.

Netušil jsem, kdo to je. Ani co bude chtít, jediné, co jsme o ní věděl, že mě zneklidňovala a nepřidalo tomu ani to, že tu byl jediný únikový východ a to výtah. Objednal jsem si skleničku wiskey a podíval jsem se na Ma´at  a čekal jsem, co si vybere, hned jsem naše pití zaplatil a pak jsem věnoval plnou pozornost oné ženě.
"Kdo jste?" zeptal jsem se slušně, rozhodně jsem nechtěl nahodit nepřátelský tń hned od začátku, dokud nebudu vědět, kdo je a co chce, tak radějí v klidu.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. července 2014 11:25
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Vůbec jí nesvádím. Vůbec ne. Jak bych si to mohl dovolit? Aneb lži, kterých jsou bohové schopni.
~Hádes, Artemis~

Strýček má skutečně zajímavé jméno. Geralt.
Geralt. Nebylo to náhodou v nějaké knize. Neměl ten chlap bílé vlasy a neříkal si zaklínač?
Mám takový pocit, že tu knihu jsem četl a dočetl. Ne kvůli té hlavní postavě. Spíše kvůli těm slečnám, které se tam objevovali jakožto vedlejší postavy.

Chtěl jsem jí poděkovat, za to že by mi nenutila kaši a dodat k tomu, že by se nejspíše zaměřila na něco ostřejšího jako je například mexická kuchyně. Tato slova jsem však raději spolkl. Řešilo se přeci něco důležitějšího než různorodé kuchyně. Navíc je vůbec velkou neznámou to, zda-li Alyss vaří. Nedokážu si jí představit v kuchyni, jak stojí nad plotnou a vaří nějakou polévku.

"Slovíčkaření." Pronesu tiše pod svůj knír. Protočím oči v sloup. Pořád všichni chtějí nazývat věci pravými jmény.

"Nevím možná. Jsme chlap, stačilo by na mně mrknout." Že já si vážně nedám pokoj.

Nemohl jsem si to odpustit a tak jsem do sebe obrátil ladným pohybem ruky další obsah ve skleničce. Vážně to chutnalo dobře. To se muselo nechat.
Se zaujetím v očích jsem jí následně věnoval plnou soustředěnost. Na malou chvíli jsem se proměnil v pozorného žáčka, který žere každé slovo vypuštěné z úst své učitelky. I s tím faktem, že by mlela naprosté hlouposti.
Toto jak se zdálo hloupost nebyla.
Proradní holubové. Dám si holubí stehýnka. V mysli jsem zavrčel. Navenek jsem stiskl ruce v pěst, tak až klouby zbělaly.
"Andělé války... tsech... spíše holoubci války, kteří neví co je to válka zač." Zněl jsem vztekle. Byl jsem vzteklý. Vsadil bych se o cokoliv, že jsem byl ve tváři rudý.

"Skvělé, fakt skvělé." Co víc k tomu říct. Během její řeči nepadala ani žádná pozitivní zpráva.
"Fajn, takže jaké jsou plány? Krom toho, který mně teď napadá a není zrovna ten nejlepší. Tedy pokud berete v potaz tu touhu nakopat těm okřídleným jejich holubí prdele." Místo toho, abych se jal tento svůj nápad realizovat, jsem si raději nalil plnou sklenku čiré tekutiny.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. července 2014 10:10
loki94861.jpg

Tak se dívám, že se asi narveme do jednoho bytu… chudák kočka

~Thór, Sigyn, Hyg~

 

Osten žárlivosti se okamžitě ztupil, když zaznamenal, že mě nemá kam píchnout. Kočka. Mluvila o kočce a já idiot tu málem ztropil scénu. Cítil jsem se zahanbeně a tupě. Měl jsem být ten chytrý. Musel jsem však usoudit, že když se jednalo o Sigyn, neuměl jsem se moc ovládat. Někdo se na ní podíval až moc zasněně, tak jsem lámal šutry holýma rukama.

 

“Ale no tak… vážně sis myslel, že bych si někoho našla.“

Tváře mi lehce zahoří vinou. „Kdyby ano, tak bych to pochopil,“ řeknu smířlivě a lehce se usměju. Já jí nemám co zakazovat, protože já si někoho našel, ale neukázal jsem jí veřejnosti. Byla jenom náhradou. Ničím víc a navíc byla Sigyn lehce podobná.

 

Oči padnou na mě. Teda aspoň myslím. Možná si to představuju. Necítím se jako vůdce smečky, to tedy ne. Je tu Thór. Ten byl vždy velký kápo, ale když už tak: „Rádi poznáme tvého kocoura, drahá,“ pohladím ji po paži. „Máš pravdu. Za chvíli by to tu bylo oblezlé paparazzi. Ale mohl bych použít iluz…“ zarazím se, protože to moc komplikuju. „Dělejte, že jsem nic nenavrhoval,“ řeknu mírně chladně a v duchu se zlobím sám na sebe.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 26. července 2014 09:47
artemis_alyss28072.jpg

Může se bůh vůbec opít? Kde mám tu ambrózii s nektarem?!

~Áres, Hádes~

 

Asi jsem jim měla říct předem, že je vedu někam, kde to dobře znám a navíc tu mám svoje lidi. Jistě, všechno to byli smrtelníci, takže by s nimi v cuku-letu zatočili a Vaso i Ted by mohli žrát hlínu. Nebyla jsem neomylná. Kdysi, kdyby smrtelník řekl, že se například takový Poseidón spletl, smetla by jej i s domovem a rodinou přívalová vlna. Dnes se stydím za naše chování. Byli jsme tak pyšní, že jsme neviděli své vlastní chyby. Někdy byli pouzí smrtelníci moudřejší než my, ale chtěli jsme o tom slyšet? Ne.

 

Mám takový dojem, že Áres se mnou flirtuje. Jen pro představu já versus Afrodita. Ona nosila hedvábné růžovoučké šatečky s pozlátkem na rukou, krku a uších. Při chůzi se vlnila a jej prdelka vždycky obkroužila osmičku, což přitahovalo nejeden mužský pohled. Zeus za to několikrát dostal vynadáno od Héry.

 

Všimnu si Áreova zamračení, ale nechám to být. Kopnu do sebe sklenku a postesknu si po chuti božského nektaru. Nejenom, že by nám dodal sílu, ale i kocovinu do příštího rána. Možná díky němu a ambrózii jsme byli takoví, jací byli.

 

"Ta píše."

Zazubím se na Área a pokynu hlavou ke stolu u okna. Kolem něj stojí dvoje židle, ale já si jednu beru sebou, tu na to, když se člověk obouval a potřeboval si nutně sednout.

"Fajn, když už jsme u té důvěry. Alyss, mohla bys přestat chodit okolo horké kaše? Nemám rád kaše. Jsou totiž sladké."

 

„Tobě bych kaši nikdy nenutila, Áree,“ ušklíbnu se a po očku sleduju Vasa s Tedem, jestli si hledí svého. Zdá se, že ano, jen jsou celí nesví, že nejsem jediná bohyně. Ale byla jsem jediná, která je vytáhla ze sraček. „Háde,“ ukážu ke stolu, aby si taky sedl. „Co se týče… hm, důvěry,“ lehce se zamračím, „sami víte, že jsme si nikdy nevěřili, ani když Zeus seděl na svém trůnu a my kolem něj. Tady nejde o důvěru, ale schopnost nepodtrhnout židli, když si někdo z nás sedá. Ano, tohle byla ode mě neomalenost, že jsem vás zavedla sem a neřekla vám, že je to moje základna. Ale po pravdě, šli byste se mnou?“ oba dva jsem propichovala očima, dokud mi někdo neodpověděl. „Na druhou stranu to má výhody. Mám kontakty a teď k tomu snu,“ zamnu si prsty a poklepu na desce stolu. Vaso mezitím přinesl další rundu a zanechal nám tam i flašku. On s Tedem pít nemohli. Aspoň ne jako duhy. Co kdyby se někdo dožadoval pomoci.

 

„Už nějakou dobu pozoruju změny, co se týče andělů. Nezajímala jsem se o ně, dokud jsem nezjistila, že velmi rádi zasahují i do života smrtelníků. Sice tu mají jedno úskalí a to, aby mohli někoho posednout, potřebují jeho svolení, ale po pravdě, věřících tu je jak mravenců. Stačí jim ukázat křídla a pak prosí, aby si je anděl vybral jako schránku,“ zase jsem odbočila od tématu. „Prvního jsem našla dokonce ve vládě, jak ponoukal Bushe, aby zaútočil na Irák a vsadila bych se, že útok na dvojčata 11. září měl na svědomí taky jeden z těch parchantů. Říkáme jím andělé války,“ mrknu na Área, že má konkurenci a ne malou. „A pamatujete si na rozhovor z toho snu? Říkali, že nesmí zasahovat do záležitostí smrtelníků a přesto tak činí. Proč? Jak to může jejich Otec dovolit. Zeus by nás hnal přes všechny vrcholky Olympu, až by se nám lýtka zapalovala,“ zabručím.

 

Napadla mě jedna možnost a to, že máme co dočinění i s padlými anděly. Tak proč velká trojka andělů připravila tuhle šarádu? Tolik otázek a žádné odpovědi.

„A ještě jedna věc,“ podívám se na oba dva s lehce skelným pohledem, „oni nás do zahrady nikdy nepustí. Ne, pokud je nebudeme muset zabít a bojím se, že pak rozhněváme toho Otce. Jestli on nám dává druhou šanci, tak proč andělé vymysleli tuhle zapeklitou hru? Stačilo by, aby jeden z nás zvedl tu zatracenou kouli a přál si, aby se bohové vrátili domů. Všichni.“

 

Nechala jsem to na nich, aby si to nějak rozebrali. Nebyla jsem fanynka jiných panteonů, ale znala jsem to utrpení. Pak tu je ještě ta věc, že sami zasahují do věcí smrtelníků. Já alespoň dávám znát, kdo doopravdy jsem, ale i tak hřeším stejně jako ostatní.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 17. července 2014 22:14
hades_013052.jpg

Nahoře na hoře:
Tým A



Artemis se nakonec přizná, že nás zavedla na jednu ze svých základen. Docela divné. Nač by bohyně jejího formátu potřebovala základny, navíc na takovýchto místech? jestli má jednu na hoře Olymp, tak kde má další? A k čemu jí slouží? Určitě něco ví a to se mi nelíbí. Bude se muset svěřit.

Ares a Artemis dál hrají svou hru na lidi, i když tady to evidentně nebude třeba. její "lovci", pokud jim tak mohu říkat, protože Artemis odjakživa zaměstnávala jen ženy, její pravé jméno znají, ty naše je teda nepřekvapí.
"Gerallt," řeknu nakonec. Konec konců, do budoucna by se to mohlo hodit.

Sklenici s alkoholem přijmu, ale zatím se nenapiju. Už i Ares pochopil, že nám toho Artemis skrývá víc než dost. Nemusím ani nic říkat, můj pohled jí řekne všechno za mě. Koukej mluvit.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 16. července 2014 20:19
hyg7535.jpg
Pred domom
(Sigyn, Loki, Thór)

Možno som sa mala radšej zakusnúť do jazyka, pretože sa mi zdalo, že vďaka mojej otázke mohlo prísť k nejakej mileneckej hádke. Taliani na to bolo experti, to som nemohla poprieť. Našťastie sa z toho vyvinul variant so zvieratkom. Situácia sa vyhrotila. Pre mňa! Nie žeby som mačky nemala rada. Boli to milé zvieratká, posadnuté čistotou. Čo bol rozhodne bonus číslo jedno. Dožadovali sa pozornosti, to bol bonus číslo dva, ktorý mi pripomínal samú seba v čase mladosti a sesterskej rivality, no ale potom tu bol fakt číslo tri. Kto, ale kto si môže najskôr jazykom oblízať zadok a potom zbytok tela? Z toho mrazilo na celom tele! Takže kto? Jedine mačka! Kto za sebou zanecháva chumáče vypĺznutej srsti obalenej vlastnými fekálnymi baktériami? Mačka! Kto unáhlene tvrdí, že má upratané aj keď je nad slnko jasné, že nie? Naivná Sigyn a jej začiatočnícka chyba! Nikdy nevrav že máš doma čisto! Pretože to nikdy nie je pravda!

 


Kyslo som sa usmiala. Nemala som moc na výber. Chcela som aby sme sa konečne zmobilizovali a vyriešili sen a s ním spojené veci čo ma ťažili na srdci a podľa môjho názoru boli prioritné. A na kaviareň som bola zrejme psychicky pripravená ešte menej než na byt božskej entity. "Dúfam aspoň, že Dorian je aspoň tá egyptská bezsrstá?" Opýtala som sa s detskou nádejou, aj keď kdesi v duši som tomu sama neverila. " alebo nech je aspoň tak krásny ako Dorian Gray?" To som skôr povedala sama pre seba, aby som sa trochu povzbudila a dodala si odvahy prekročiť práh cudzieho bytu. Možno som Sigyn to mydlo ani nemala dávať. Mala som si ho nechať a vydrhnúť sa ním ja sama! Pretože tej mačke celý včerajšok nikto nevymenil piesok! Zrejme v tom byte bude smrad jak v Carihrade, po podlahe bobky, v lepšom prípade zvrtaky a cikaničky! Zhlboka som sa nadýchla. Jednalo sa o môj posledný nádych relatívne čistého vzuchu pred tým ako vstúpim do nočnej mory. Bola som však odhodlaná tam vstúpiť, rozšíriť svoje limity. To ma dokonca mierne pozitívne rozrušilo. Takže som dúfala, že sa nakoniec nerozhodnú pre kaviareň. " Ehmmm ale...ale mohli by sme sa rozhodnúť. Stratili sme toľko času!" 
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18476796150208 sekund

na začátek stránky