Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 16. července 2014 07:40
sigyn4699.jpg
Před mým domem
-Loki, Hygieia, Thór-

Ještě v hotelu se stala taková neuvěřitelná věc, ke které se musím ve vzpomínce vrátit. Řecká bohyně byla přímo posedlá čistotou, a celkem rychle dala najevo jak moc jí, vadí dotknout se něčeho, o čem neměla jistotu, že by mohlo být únosné pro stav její mysli. I podání ruky jí bylo proti srsti a tak mě velmi zaskočilo, když se po předání dárku dotkla mého ramene a ještě se tvářila naprosto přirozeně a velmi přátelsky. Napadlo mě, že musím mít na okolí asi lepší vliv, než jsem sama tušila, protože tohle mě zaskočilo více než samotný dárek.
Samozřejmě jsem vřele poděkovala za mýdélko a cestou v autě zkoumala řecká písmena. Bohužel, i přes to, že jsem řeckou mythologii pročítala, nikdy jsem se řeckému písmu neučila. Poznámka pro případný příští život, ať vím, čemu se ve volném čase věnovat. Ovšem doufám, že to nebude potřeba.

V momentální situaci před domem jsem si připadala neskutečně trapně. Thór byl nezvykle zamlký, Hyg přednesla dotaz, díky kterému jsem si uvědomila, jak hloupě musela má slova vyznít, a Loki se jen pohledem dožadoval stejné odpovědi, jen záblesk v jeho očích dal najevo záchvěv žárlivosti.
No to bude veselé… asi jako Ragnarök…
Na chvilku se vrátím k předešlé myšlence toho kam jít, ale usoudím, že teď je asi pro všechny podstatnější to, co na ně číhá u mě v bytě, než řešení místa kde posedět.
“Jej… jsme to řekla úplně příšerně, že?...“
Trochu se zasměji pro odlehčení.
“Zvířátko… přesněji, kocourek.“
Uvedu na pravou míru a doufám, že se Loki trochu uvolní.
“Ale no tak… vážně sis myslel, že bych si někoho našla.“
Mrknu na něj a vřele se usměji. Thórovu existenci ignoruji a vrátím se k Hyg.
“Tobě se zrovna tento typ mazlíčka nejspíš zamlouvat nebude, viď?“
Nutit jí nic nechci, ale dle mého názoru je to lepší, než nějaké veřejné místo. Přesně kvůli tomu, co řekl Loki. Ti dva přitahují moc pozornosti a nemůžeme riskovat, že nás někdo ze smrtelníků bude poslouchat.
“K té kavárně…“
Znovu pohlédnu na Lokiho a letmo očima poukážu i na Thóra.
“… nezdá se mi jako dobrý nápad. Lidé mohou poslouchat, možná se objeví vaši fanoušci a ani nebudeme mít možnost mluvit… ale rozhodnutí nechám na vás, doma mám uklizeno, pokud přežijete Doriana, můžeme jít ke mně…“
To ohledně přežívání bylo spíš na Hyg, než pány a uznávám, že pro její oči i pojem „uklizeno“ bude celkem relativní.
“… nebo můžeme zkusit tu kavárnu. Občas tam chodím, je klidná a příjemná, ale běžně tam nechodí celebrity.“
Pokrčím rameny a rozhodnutí kam dál přehodím zase do placu. Pokud se rozhodne jít ke mně, odemknu dům a vedu všechny ke dveřím svého bytu v druhém patře. Kdyby se přeci jen rozhodli volit kavárnu ihned, jdu sama či s Lokim, pokud by mě chtěl doprovodit.
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. července 2014 19:17
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Agios Antonis - pěkná rodinka
~Hádes, Artemis~

Strýčku, strýčku. Ty musíš překazit každou zábavu. Řeknu si pro sebe. Nahlas bych to raději nevyslovil. Nechci zažít jeho hněv. Přeci jen se snažím udržet spojenectví.

"Taky pěkné jméno. I když tvé pravé se mi líbí více." Mrknu na ní. Nebylo to myšleno ve zlém. S Artemis se jakýmsi mně záhadným důvodem dalo bavit dobře jak ironickým tak sarkastickým způsobem a přitom mně jak se zdálo nepostihl žádný trest.
Hádesovi se zřejmě líbí má hra na milou rodinku a to, že jej nazývám strýčkem. Aspoň jak se na první pohled zdá. Nepředstavil se ještě a tváři se, jako kdyby snědl kyselý citrón. Možná ještě hůř.
Ach jo, jsme velmi zajímavá rodinka.

Stádečko lovců? Zamračím se mírně. Stejně tak jak oni před nějakou chvíli hleděli nevraživě na mně, si je já zase změřím na oplátku zkoumavým pohledem.
Ted a Vaso. To by mi nemělo dělat problém. To jsem snad schopen si zapamatovat.

"A na rodinné setkání." Nemohu si odpustit. Na mé tváři se ještě více rozšíří úsměv. Přiťuknu si tedy s těmi, co o to stojí a kopnu do sebe všechen obsah.
V krku se rozlévá příjemné horko, které následně přechází do celého těla.
"Ta píše." Zní moje pochvala na onu zřejmě slivovici.

"Fajn, když už jsme u té důvěry. Alyss, mohla bys přestat chodit okolo horké kaše? Nemám rád kaše. Jsou totiž sladké." Zamračil jsem se. Nelíbila se mi nevědomost. Nelíbila se mi představa toho, že nevím na čem jsem. Pokud jsme si tedy připíjeli na důvěru, měla by nám také věřit. To stejné přeci jen chce po nás. Či se snad mýlím?
 
Ma`at *Orora Nafré* - 10. července 2014 16:00
orora2317.jpg
Nový příbytek
~Seth~

Sotva mi otevřel, padl můj pohled na sklenku v jeho ruce. "Líbí se mi, když někdo neuznává ravidla typu - Na alkohol před obědem je moc brzy, a podobně." uchechtla jsem se a vyšla do otevřených dveří.

Apartmá to bylo vskutku velkolepé, tak jak se na celebritku sluší. Prošla jsem na druhou stranu nejspíše obývacího pokoje s řadou gaučů a pohledem zavadila o pootevřené dveře do ložnice, kde byla tak luxusní postel. Chvíli jsem se před tou škvírkou zastavila a žalostně zakňučela, načež jsem si vybrala jeden z gaučů, na který jsem si vybalila několik drobností, jako pyžamo, hygienu a jiné.

Po jeho otázce jsem se už už nadechovala k souhlasné odpovědi, ale jít na jídlo bylo opravdu v tuto denní dobu moudřejší. Ani jsem se nemusela nijak upravovat, jen jsem si spíše vzala kabelku a byla jsem nachystaná. Nejsem ten typ co tráví v koupelně zbytečné hodiny.

Restaurace byla příjemná a taková komorní. Kuchař se náležitě činil a než jsme se nadáli, byli jsme zase zpět v hotelu. Zazvonil telefon a tak jsem nechala Setha, ať si jej vyřídí, zatímco jsem se uvelebila na mnou obsazený gauč. Po dobrém jídle vydatný odpočinek, jak se tak říká, ale ten se nekonal. "MY jsme zvaní? Mě tu přeci nikdo nezná..." zarazila jsem se a dlouze se zadívala na telefon a pak na Setha. "Znáš toho, kdo Tě zve?" zeptala jsem se zatímco jsem vstala a zády k němu se začala dostávat ze sukně a blůzy. Krouživým pohybem ukazováčkem ve vzduchu jsem mu naznačila, aby se otočil. Rychle jsem se převlékla do dámské béžové košile, hnědých tříčtvrťáků a béžových elegantních mokasín. Pak jsem se otočila na Setha a naznačila svou připravenost k čemukoliv. Bylo mi jasné, že tu něco nehraje. Popadla jsem ještě lehkou hnědou letní bundu a vyrazila za ním ze dveří.
 
Snový průvodce - 10. července 2014 15:34
gral_bohu7694.jpg

Místní smetánka

~Ma’at, Seth~

 

Bar byl určen hlavně pro ty, kteří si chtěli dát skleničku, popřípadě něco k zakousnutí. Jídelna byla v jiné částí budovy a navíc do baru jste museli sjet výtahem, jelikož byl umístěn pod hotelem. Dokonce i atmosféra navozovala pocit několika metrů nad hlavou. Všude hrály fialové barvy v podobě malých podlouhlých zářivek a stoly čtvercových tvarů zdobily bílé krajkové ubrusy s pletenými fialovými tácky. Samotný bar vypadal jako chřtán jeskyni. Člověku se zdálo, že by vás vtáhnul, i když tady sál peníze zákazníků.

 

Na barové židličce seděla žena. Nemohli jste vědět, že ona je zrovna tou slečnou Beaulieu. Nicméně její bílé šaty a stejně bělostné vlasy mluvily za vše. Byla to ta samá osoba, kterou zahlédl Seth na módní přehlídce.

 

Jen, co jste vstoupili, natočila svou bledou tvář rovnou k vám a pokynem hlavy vám naznačovala, abyste si k ní přisedli.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 10. července 2014 15:33
loki94861.jpg

Mě asi picne

~Sigyn, Hygieia, Thór~

 

Až příliš jsem si uvědomil, že jsme k Sigyn mohli jet jenom mi dva a pak se zase vrátit, ale budeme se vůbec k hotelu vracet? Já si myslím, že ne. Co se týkalo toho artefaktu, existovala zde velká konkurence. Důkazem toho byla i naše řecká bohyně, která se dotkla Sigyn, i když to byl jen okamžik.

Tohle jsem měl vyfotit, pomyslím si škrobeně.

 

"Ehmmm kalokagatia mu asi nič nehovorí, že? Možno len jej telesná stránka?...Tá duševná je u neho troška slabšia...ehmm menej vyvinutá?"

Ušklíbl jsem se jejímu popisu Thóra. „Kovář,“ dodám, jako bych tím mohl vysvětlit všechno. A pak budoucí vládce Asgárdu se svou ženou Sif, která je bůhví kde, ale raději bych jí nepotkal, protože mě neměla moc v lásce. To kvůli těm vlasům!

 

Nastala dlouhá pauza, kdy Hygieia lítala kolem auta. Se skrytým pobavením jsem ji sledoval. Nakonec si sedla dopředu. To s námi byl konečně Thór a byl nějak málomluvný. Bohužel on a já jsme na sebe přitahovali moc pozornosti.

„Zvažuju, že bychom si měli změnit podobu,“ řeknu lehce kriticky. „Takhle budeme moc na očích.“ Bohužel proměna by trvala dlouho a mezitím mohl někdo artefakt najít a odnést.

 

Jízda nebyla nic moc. Slunce začalo pomalu žhnout a černá barva auta uvnitř umocňovala dusivý pocit. Adama až někde v polovině napadlo pustit klimošku. My seveřané potřebujeme chládek.

 

“Ehm… klidně vás pozvu dál, pokud budete chtít. Potřebuji se jen převléct vzít pár drobností, takže budu hned zpátky… nebo si sedneme na kávu či čaj a probereme tu věc… záleží na vás.“

Podívám se na svou drahou a vzhlédnu nahoru, jako bych měl spatřit něco, co mě vyděsí k smrti. „Naproti vidím menší kavárnu,“ ukážu přes cestu. „Mohli bychom tam počkat, nebo potřebuješ s něčím pomoct?“ nechal jsem rozhodnutí na ni, zda tam chce i mě. Takhle měla možnost si říct, kdo všechno s ní může jít.

 

“Jen, musím dodat, že tam někoho mám a není zvyklý na cizí lidi, takže by mohl být poměrně nepříjemný a nejsem si jistá, zda se nám chce riskovat střet s ním.“

„Někoho?“ do mého hlasu se vloudil tón žárlivosti.

 

" Ehm? To hovoríš o nejakom mužovi? Alebo zvieratku?"

Udělám pohyb rukou, který vyjadřoval něco ve smyslu: No?

 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. července 2014 15:31
artemis_alyss28072.jpg

A to si říkáte rodina? Takhle mi nevěřit!

~Hádes, Áres~

 

Měla bych se cítit trochu provinile. Přivedla jsem je sem, kde to dobře znám a všichni znají mě. Moje jedna z tajných základen, které jsem zřídila sice teprve nedávno (na božská léta je 10 let opravdu krátká doba), mi sloužila velmi dobře a hlavně jsem mohla sledovat na vedlejší meteorologické stanici i náhlé změny počasí, které byly známky buď boha nebo těch opeřenců.

 

Oba muži jen kývli na srozuměnou a ramena se jim uvolněně svěsila. Neměla jsem jim to za zlé. Většinou jsem tu chodila já nebo Lily. Navíc Áres vypadal jako gangster. Alespoň z Háda čišela autorita, a aby ne, když byl vládcem podsvětí. Dneska však po jeho tehdejší slávě moc nezbylo. Ba ani po mé. Nebo ano? Hihi.

 

„Tede, nalijme si,“ mrknu na mladšího hnědovlasého muže, který ihned zamíří do kuchyně a už vytahuje pět skleniček. Jeho kolega Vaso s děsivě modrýma očima si sedne na kraj pohovky, ale stále očkem pomrkává k nám. Chápu jej. Vejdu tu se dvěma cizinci a chudák by jim měl hnedka věřit.

 

Áres se ke mně nakloní s otázkou, po které uznale pokyvu hlavou. „Promiň. Nechávám si říkat Alyss,“ s tím kouknu i na Háda, zda rozuměl. Pak mi bůh války řekne svoje a lehce se pousměji. „Pěkné.“

 

Jako jediný mlčí Hádes. Trochu se zamračím, protože mu nehodlám říkat strýčku či strejdo. „A tobě říkají jak? A co se týče mých... kolegů,“ kývnu k Vasovi, „tak ví, co jsem přesně zač. Dejme tomu, že patří do mého stádečka... lovců.“

„Vaso!“ houkne Ted, když dojde s táckem, na němž se třpytí pět štamprlí s kořalkou. Pěkně voní a dokážu si představit, jak mě bude v krku pálit. Sice božský nektar z ambrózie to není, ale lepší než nic. „Poď!“ je vidět, že Ted umí anglicky jen lehce.

 


Když se k nám Vaso připojí, vezmu si svoji štamprli a kouknu na oba bohy s lehkým úsměvem. „Na znak důvěry.“
 
Thór *Chris Hemsworth* - 07. července 2014 21:43
chrishemsworththor7485.jpg
Loki vypadal že není zrovna nadšený z toho že mně vidí. No ať se mu to líbí nebo ne, jsem tady a s tím nic neudělá. Trochu mně ale překvapilo že se ke mně neměli ani ty dvě ženy které tam Loki měl. Jedna z nich se mi představila a ta druhá mi věnovala jen minimální pozornost. Celý večer jsme strávily povídáním si o všelijakých hloupostech.

Dvakrát jsem se pokusil odvést Lokiho stranou, ale neuspěl jsem. Když už bylo pozdě, tak mně Loki vyhnal z pokoje s tím že mám být ráno ve vestibulu a že pojedeme k té jeho přítelkyni. Jak jsem jí tak pozoroval, měl jsem dojem že jí odněkud znám, ale bohužel jsem ji nemohl nikam zařadit. Nevadí. Rozloučil jsem se a šel jsem si objednat pokoj na noc.

V pokoji jsem ale nespal, jen jsem si objednal nějaké pití a jídlo, sledoval jsem televizi a pak až do rána odpočíval. Ráno zazvonil telefon od recepce. Poděkoval jsem za "buzení" a vše jsem tak nějak poklidil. Věděl jsem že bych měl už jít, ale chtěl jsem Lokiho trošku potrápit a tak jsem si šel dát důkladnou sprchu a nechal je čekat. Po sprše jsem si dal ještě něco ke snídani a pak už jsem zamířil dolů za ostatníma.

S úsměvem jsem se omluvil za zpoždění a nasedl jsem do přistaveného auta. Na můj vkus jsme jely dlouho. Rozhodně déle než kdybychom letěli, ale budiž. Když jsme dorazily na místo, tak jsme všichni vylezly z auta a ta Lokiho přítelkyně začala mluvit o tom že si není jistá zda bychom měli jít dovnitř. Pokud to není jeden z Lokiho potomků tak mně nic nepřekvapí. Ušklíbnu se a upřu svou pozornost na Sebille. Nemůžu se zbavit dojmu že ji znám, ale ani teď nevím odkud. Pohledem přejedu z ní na Lokiho a pak zpět. Stále přemýšlím a čekám zda tedy půjdeme dovnitř nebo ne.
 
Seth *Sebastian Light* - 04. července 2014 10:57
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Přestěhováno a co bude dál!? 4.3. dopoledne, odpoledne

 

Ma`at *Orora Nafré*

 

Zamířil jsem i se skleničkou ke dveřím, otevřel jsem dveře a za nimi stála Ma´at. Vpustil jsem ji do pokoje a nechal ji, ať si v klidu vybalí. Jakmile měla vše vybaleno a zařízeno, tak jsem ji nabídl skleničku: "Dáš si něco z baru?"

Zatímco jsem čekal na její odpověď podíval jsem se na hodiny a došlo mi, že je i čas na normální a nikoli tekutý oběd: "Nebo můžeme zajít na něco k jídlu a pak si dáš drink," oznámím spíš než bych se ptal, jelikož mám docela hlad a přišlo mi to vhodnější, než se napájet alkoholem před jídlem. Vyčkal jsem, než se nachystá a pak jsme se vydali na jídlo kousek od hotelu, do pěkné malé restaurace s francouzskými specialitami.

Po obědě jsme se vrátili na pokoj, když zrovna zazvonil pokojový telefon. Zvedl jsem to a byla to recepční hotelu: „Dobrý den, omlouvám se, že ruším, pane Lighte, ale máte tu návštěvu. Je to slečna Beaulieu. Přeje si s vámi promluvit a navrhla místní bar. Také můžete vzít i svou přítelkyni,“ byla nejistá při poslední větě, ale to mi bylo celkem jedno. Poděkoval jsem za informaci a zavěsil jsem.

 

Podíval jsem se na Ma´at. Trochu mě zarazilo, že byla pozvána i ona, ale co už. Uvidíme, co bude. I když trochu mnou projela nejistota, něco mi na tom nesedělo, ale zůstat na pokoji ničemu nepomůže. Podíváme se na to hezky zblízka.

"Jsme zvaní na skleničku v místním baru, vezmi si něco pohodlného," pohodlným jsem měl na mysli něco, co se bude hodit, kdyby se něco pokazilo. Možná na mě začínala dopadat nejistota z toho, co se děje nebo spíš neděje. No uvidíme, jestli se moje nejistota ukáže jako falešná nebo ne.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 03. července 2014 09:28
hyg7535.jpg
Pardon, že preskakujem poradie
(Loki, Sigyn, Thor)

Dochvíľnosť je vec, ktorá ma privádza do mentálnej pohody. Snažím sa byť presná vždy. Aj keď niekedy do toho zasiahnu isté vonkajšie vplyvy, ktorým nemôžem zabrániť, ale to sa teraz nanešťastie nestalo. Dokonca som Sigyn venovala aj úprimný úsmev, pretože mi  jej poznámka zalichotila. Povzbudilo ma to natoľko, že som jej okamžite predala ozdobné voňavé mydielko, s etiketou môjho obchodu. To ale nemohla vedieť, dokonca som pochybovala, že tu gréčtinu bola schopná čítať. A čo bolo na tom najlepšie? Fakt, že som sa jej pri podávaní mydla druhou rukou jemne a priateľsky dotkla ramena! Bol to len okamžik, stotina sekundy. Ale Wau! Ja som sa dotkla niekoho, koho som poznala len jeden deň, a ešte k tomu som si k nemu nenašla tak úplne cestu. "Som lepšia ako hodinky, čo si budeme klamať. Ale to sa o vašom svalnatom kolegovi asi povedať nedá, že?" Bolo to celkom Olympské, začať rozhovor diskusiou o niekom, kto vám ležal v zuboch a necítili ste k nemu žiadne sympatie, skôr len silné antipatie, a celkom bez dôvodne. "Ehmmm kalokagatia mu asi nič nehovorí, že? Možno len jej telesná stránka?...Tá duševná je u neho troška slabšia...ehmm menej vyvinutá?" Zasmiala som sa. Naozaj som nemala dôvod o ňom takto hovoriť. Nepoznala som ho. Ale bol mi jednoducho nesympatický, a v tých filmoch bol neskutočne otravný. A podľa správanie božského páru som si urobila obrázok, že takto nejako to bolo vždy.

***

Najväčší problém bolo auto. Limuzína bola dostatočne veľká aby sme sa tam zmesti všetci, ale....Bol to horor. Dýchať spoločný vzduch v tak malom a stiesnenom priestore. Dýchať odumreté čiastočky kože, ktoré v mikroskopických čiastočkách odpadávali z ich ale aj z mojej tváre. V Sigyninom prípade to boli čiastočky troška väčšie, jej vetrom ošľahaná severská pleť, jednoducho akútne potrebovala dotyk gréckeho peelingu! A do toho ako čerešnička na torte mužný odór Thorov. Keď sme si sadali do auta, panikárila som. A to teda dosť viditeľne.  Nie žeby som si to pred tým neabsolvovala, už som to raz zažila. Vlastne včera. Ale vtedy to bolo stále o jedného človeka menej. Dnes už to bolo moc! Chodila som okolo auta hodných pár minúť. Teraz som zdržovala ja. A nie a nie si sadnúť dnu. " Ehmmm. Môžem, sedieť vpredu?" Opýtala som sa asi po 5 min odhodlávania sa.

 

***

"Kľudne počkám vonku?" Povedala som zmätene. Začala som sa v tom celom už strácať. Chvíľku som si myslela, že možno u Sigyn doma leží nejaká odpoveď. Ale podľa jej reakcie, a toho, že si sama nebola príliš istá s tým, čo sa tu má robiť, som stratila nádej. Márnili sme čas len preto, že bola manželkou nášho samozvaného "vodcu" ale tak čo už..." Ehm? To hovoríš o nejakom mužovi? Alebo zvieratku?" Na moment som sa zamyslela netušiac, ktorá varianta je horšia. 


 
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17792510986328 sekund

na začátek stránky