Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 02. července 2014 23:42
hades_013052.jpg

Agios Antonis, Artemis, Ares,....snad jimto s tím H na začátku moc nekazím
Bohové na A



Je až překvapivé, že se Ares naučil pokoře. Čekal jsem nějaký hněv, dotazy, jestli si nevymýšlím, mlčení, ale rozhodně ne pokornou omluvu. Reakce Artemis byla naopak očekávaná a ani sem se nad ní nepozastavil.
Allecto mi pověděla cosi o nějaké Iseut. Zní to jako keltské jméno, dokonce trochu jako Isault, neboli Isolda. Krásné jméno. Jedna z jejich nositelek byla milenkou a ženou mého oblíbené rytíře Kulatého stolu Tristana, o další si občas něco pročtu z článků jedné blogerky, které mi hned spraví náladu. O žádné andělské lovkyni jsem ale nikdy nic neslyšel.

Hora, na kterou jsme dorazili, se nakonec ukázala být mnohem pochmurnějším místem, než bylo Podsvětí. Byla tu nesnesitelná zima, kterou jsem ale naštěstí necítil, všude bílo a všemu tomu vévodila malá stanice, která navíc byla obydlená.
K Artemis se okamžitě rozeběhl pes. To nebylo překvapivé. Ji mají ráda všechna zvířata a ona má ráda je. Je taky možné, že zná i jejich jména. Je to přeci jenom bohyně přírody. Kdybych se pořádně soustředil, mohl bych jí na oplátku říct, že zemře za dva roky, když jej přejede jeden z těchto skútrů.
Ale neřeknu jí to.
"Co tu vůbec děláme?" zeptám se Artemis. přemýšlet jsme mohli i v Podsvětí a na téhle hoře není vůbec nic zajímavého. určitě má nějaké vlastní plány, jenom by mě zajímalo jaké.

Artemis pak navrhne, že bychom se měli jít schovat dovnitř. Nelíbí se mi to. Vevnitř jsou nejspíše lidé, v horším případě nějací jiní tvorové, za lidi se vydávající, kteří nás vůbec neznají, v horším případě nás znají. Každopádně bude divné, když tam jen tak vkročíme.

Z přemýšlení mě nevytrhne ani Areův směšný dotaz na lidská jména. Nebudeme je potřebovat. Každý to své zná a mě budou oba beztak říkat strýčku. Lepší by bylo pane, ale i tohle postačí.
Artemis ale vkročí dovnitř dřív, než ji stačím zarazit. Uvnitř jsou dva lidé, kteří znají minimálně Artemis. Překvapivě však nejednají agresivně, ale s úctou.
"kdo jsou zač?" optám se naší současné průvodkyně.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 02. července 2014 20:40
sigyn4699.jpg
Cesta ke mně
-Loki, Hygieia, Thór-
Datum: 5. 3.; Čas: 8:00


Před Thórem jsem zůstala za neznámou a kdyby si, nedej bohové, chtěl podávat ruku, odmítla jsem a pouze se představila svým pozemským jménem - Sebille Moretti. Ať si to přebere, jak chce.
Jediné, co se dohodlo, bylo však jen to, že zítra ráno zajedeme ke mně. Musím uznat, že se mi to dvakrát nelíbilo, ale bylo už pozdě. Snad to chudák Dorian zvládne sám doma. Není zvyklý na mou dlouhodobější nepřítomnost, která, jak se zdá, teď bude častější než jindy.
Budu ho muset dát k Paole…
Ke své sousedce jsem ho čas od času dala, když jsem věděla, že budu celý den, někdy i dva, v práci. Sama měla kastrovanou kočku, takže měl ten můj chlupáč alespoň nějakou společnost svého druhu. Mohu jen doufat, že nezačal nic škrábat nebo okusovat na protest ze samoty. Sice z toho už vyrostl, ale občas mám strach, že by se mu tyhle sklony mohly vrátit.
Dost ale přemýšlení o kocourovi. Sice o něj mám jisté obavy, ale léta mi sloužil jako náhradní společník za muže, od kterého jsem byla odloučena. A nyní ho mám u sebe…

Pohlédnu na svého muže, rozpláclého na posteli. Jsme konečně sami, jen doufám, že horkokrevný Thór nenaruší svou neústupností naší idylickou chvíli. S láskyplným úsměvem se usadím vedle něj a pohladím ho po hrudi. V tom jeho ruce náhle ožijí a přivine mě k sobě.
Mmmm….
Tiše zapředu slastí, málem bych i vypustila z hlavy jeho slova, jak jsem naplněná spokojeností, že jsme spolu.
“Ani nevím… semlelo se toho tolik…“
Zašeptám v odpovědi a políbíme se, poté se rozhodne jít do sprchy. Nechám si políbit ruku, ale v zápětí ho chytím a nenechám ho hned tak zmizet.
“A co takhle společná koupel?“
Navrhnu. Předpokládám, že toto nemalé apartmá bude mít i dostatečně velkou vanu. Pokud k tomu Loki svolil, následovala jsem ho do koupelny a během pobytu ve vodě jsem mu poskytla i masáž krku a ramen.

Po těch letech (a i po případné koupeli) mohlo být jasné, jakým směrem se společně strávená noc odebere. Sice to nic nemění na faktu, že si touto nocí nevynahradíme ty tisíce osamělých, ale jako přivítání… proč ne? Plně mě uspokojovalo jen to, že mě objímal, líbal, slyšela jsem jeho hlas, dech a byl tu. Byl se mnou a mohli jsme být opět spolu.
“Tentokrát už si tě nenechám od nikoho odvádět. Ne, pokud nebudeš ty sám chtít.“
Pravím nad ránem ve společném objetí. Dokud o mě Loki bude stát, hodlám za něj bojovat. Už nebudu jen hloupě čekat v zahradách, až se ke mně vrátí…

*

Po ranním polibku a snídani nastala slezina v hale. Hyg dojela na minutu přesně.
“Tomu se říká dochvilnost…“
Prohlásím obdivně s pohledem na hodiny a úsměvem k Řekyni. Nyní čekáme na Thóra. U něj mě poměrně překvapuje, že se zdržel, když bývá při zachraňování kohokoli v první řádě, ale co. Stane se. Důležité je, že tu je Loki, který svou přítomnost podtrhne svou rukou kolem mého pasu. S úsměvem se k němu přivinu a mlčky souhlasím s jeho slovy. Také bych jeho přítomnost oželela, ale může se hodit, no ne?

Jakmile dorazí a nasedneme do auta, nadiktuji řidiči adresu k sobě. Poměrně lituji toho chudáka, že kvůli nám musel tak brzy vstávat, ale mohu jen doufat, že to nebude mít vliv, na jeho řidičské schopnosti.
Cestou si uvědomím, že vlastně vůbec nechápu, proč ke mně jedeme všichni, ale budiž. Loki řekl, tak se tak činí. Jen nevím, jak se tohle bude Dorianovi zamlouvat. I na Garmra se tvářil, že by ho nejradši sežral, kdyby se uměl zvětšit natolik, aby se mu vešel do tlamičky.
Jakmile dojedeme na místo, trochu znervózním. Zároveň nevím, zda ostatní jsou zvědaví na to,jak bydlím, takže se rozhodnu pro následující řešení.
“Ehm… klidně vás pozvu dál, pokud budete chtít. Potřebuji se jen převléct vzít pár drobností, takže budu hned zpátky… nebo si sedneme na kávu či čaj a probereme tu věc… záleží na vás.“
Pohlédnu na Lokiho, jakožto takového nepřímo zvoleného vůdce naší skupiny.
“Jen, musím dodat, že tam někoho mám a není zvyklý na cizí lidi, takže by mohl být poměrně nepříjemný a nejsem si jistá, zda se nám chce riskovat střet s ním.“
Myslím, že tím jsem to vyjádřila docela přesně. Navíc ani nevím, jestli tam Garmr zůstal také nebo mě doprovází, aniž bych o něm tušila. To je další podstatné záležitost, ale o tom už se pro tuto chvíli raději nezmiňuji. Myslím, že Dorian vystačí za oba.

 
*Árés* Alexander Rubin - 02. července 2014 19:41
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Agios Antonis
~Hádes, Artemis~

Skvěle... opravu jsem čekal odpověď ve stylu, a teď si dáme Deli.
Ještě jednou jsem se porozhlédl kolem sebe. Na malou chvíli si dovolil zapátrat ve vzpomínkách, jaké to tu vypadalo kdysi.
Bylo to úžasné jen co je pravda. Povzdechl jsem si. Vydal jsem se pomalým krokem do chatky. Vytasenou dýku jsem přitom opět schoval na své místo do boty.

Fajn, tak přeci jen jí schovat bylo unáhlené? Napadlo mně ve chvíli, co se prudce postavili ti dva muži, kteří se ještě před chvíli dívali na televizi.
Tak důležitou návštěvu... není to nějaká jejich tajná řeč?
Zamračil jsem se. Přestávalo se mi to líbit. Nějaká část křičela jako na poplach, že nám Artemis v něčem lže. Zároveň se obávala, že by mohla být následným zrádcem. Věděla toho přeci jen víc než my. Proč by jí vlastně jinak ti démoni unášeli?
"Neříkalas náhodou něco o pálence?" I přes veškeré myšlenky jsem byl schopen na své tváři vykouzlit úsměv. Pokud je vážně zrádcem nesmí přeci padnou nějaké podezření. Nebo se snad mýlím? I když je pravdou, že v této chvíli už netuším čemu mám vlastně věřit.
"Ehmmm.. jaké je vlastně tvé pozemské jméno, nebo se budeme představovat vlastními jmény?" Pošeptal jsem k Artemis. Napadlo mně totiž, že tu nejsme samotní a netuším kolik toho o nás vědí. Možná proto by bylo vhodné se představovat pod jmény, které jsme si v tomto životě přivlastnili. Hádesovi mohu klidně říkat strýčku. Vlastně mně toto oslovení skutečně nesmírně baví. Horší to je u Artemis.
"Mimochodem, mně můžete říkat Alexandr." Lehce jsem se pousmál. Mrkl jsem na lovkyni a čekal až se představí. Skutečně mně zajímalo její jméno. Nejen její pochopitelně.

Je pravdou, že jsem měl mnoho otázek na jazyku. Avšak nechával jsem to na strýčkovi, vypadal jako náš leader. Stále mně vlastně tak nějak mrzela má hloupá chyba. Vážně jsem se skvěle předvedl. Budu si muset těžce zpravovat svou reputaci.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. července 2014 14:55
loki94861.jpg

První noc se Sigyn, a pak zase práce

~Sigyn, Hygieia, Thór~

 

Ani já jsem se zrovna necítil jako úspěšný muž. Nikam moc jsme se nedobrali a řešili jsme samé blbosti. Co se týkalo andělského artefaktu, byli jsme od něj daleko stejně jako na začátku. Štvalo mě to. Nedával jsem to však najevo a nebo ano, ale v jednu chvíli jsem se zase cítil jako na fetu a ústa mi zůstávala v potěšeném úsměvu.

 

„Ehmmm, ja by som rada. Je to tu krásne ale...už mám svoj vlastný hotelík. A vlastne, zrejme už po mne vyhlásili pátranie! Bola som totiž súčasť hotelového výletu!"

Přikývnu a nechám Hygieiu jít vlastní cestou. Nechtěl jsem porozumět její situaci. My byli tři a jeden z nás hlučný a... to poslední slovo nechám vyšumět.

 

Když jsme se Sigyn byli konečně sami a já pro jistotu zkontroloval dveře, že jsou zamčené a ještě je zastavil židlí, aby si Thór neusmyslel nám je vyrazit (ono by mu to šlo i takhle), znaveně jsem sebou plácl na kraj postele a podíval se na Sigyn.

„Drahá,“ natáhnu k ní ruce a přitáhnu k sobě, „zdálo se mi to, nebo dnešek byl nekonečný,“ zaklonil jsem hlavu do zadu. Chtěl jsem ji políbit. Zda svolila, stalo se tak.

„Dám si sprchu,“ rozhodl jsem se. „Hned se ti vrátím,“ políbím ji na ručku a zmizím v koupelně.

 

Zbytek večera byla takový, jaký jsme si přáli. Nebyli jsme spolu až moc dlouho a já po ní toužil. Mít Sigyn u sebe bylo v mém životě to nejhezčí. Sice jsem ze začátku Ódina proklínal, že mě zasnoubil s neznámou ženou, ale čím víc jsem ji poznával, tím víc jsem se zamilovával. Ze začátku jsem byl vůči ní trochu uštěpačný, ale dnes bych ji slůvkem neurazil.

 

Ráno a to velmi brzo jsme se sešli dole v hale. Nezapomněl jsem svou drahou políbit na dobré ráno a užít si s ní snídani. Jako bohové jsme měli jednu výhodu. Nemuseli jsme spát jako smrtelníci a být vzhůru celou noc nebyl problém. Sice za jednu noc si se ženou nevynahradím ztracené roky, ale i to byl skvělý začátek.

 

Podíval jsem se na Hygieiu, která právě vstoupila, a pozdravil jsem ji. Thór zatím nikde, což mě moc nepřekvapovalo.

„Pojedu i bez něj,“ zahrozím a chytnu Sigyn kolem pasu.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. července 2014 14:42
artemis_alyss28072.jpg

Agios Antonis

~Hádes, Áres~

 

Myslela jsem, že vyprsknu smíchy. Tolik problému pro jedno upozornění. Zakryla jsem si ústa a snažila se nedat najevo, jak mě tato komedie pobavila. Bylo to k popukání. Navíc si představit, jak by překladatelka civěla na boha války, proč jí dává přeložit zrovna tohle, ale taky jsem si myslela, že ona by měla trochu více porozumění, jelikož ani já nevím, co se za arabskými znaky skrývalo.

 

Nálada mi klesne, když Hádes zavolá tu svou potvoru. Jak se mění z ohyzdné věci na krásnou ženu, se mi až příčí. Měla by jako netopýr zůstávat. Nejsem si jistá, zda je v lidské podobě hezčí než já. Asi ano, ale nebudu si to připouštět. Jsem bohyně a kdysi dávno bohové trestali smrtelníky, když někdo o sobě prohlašoval, že je krásnější. Já bych ztrestala tuhle hnědovlasou kreaturu.

 

Vzdávám se! Alecto přinesla velmi vzácné informace a to takové, kdo mě unesl. Připouštím, že jsem o tomhle andělovi už slyšela. Nevím, jak jí říkám v ženském rodě. Andělka? To asi ne.

Mám jim to říct? Pomyslím si. Na přemýšlení si nedávám moc času, protože mě Hádes popožene do portálu. Jdu a velmi ráda. Tohle místo se mi zajídá a doufám, že Alecto stihne nějaká nehoda.

 

Jezdím sem celkem často. Zaprvé to bylo blízko božskému Olympu a zadruhé tu mám jednu ze svých skrýší, ale to ti dva vědět nemusí, i když ten pes to asi prozradil. Nemůžu jej však pokárat. On za nic nemůže. S úsměvem jej podrbu.

 

"Jak se jmenuje? Neříkej mi prosím, že se jmenuje Alík."

„To ne,“ ušklíbnu se a podívám se na psa, jako bych u něj hledala náznak, že se urazil. On místo zaútočil svým jazykem přímo na můj obličej. „Jmenuje se Cole,“  odpovím mu a postavím se. „A co teď?“ podívám se na Área. „Vevnitř je teplo,“ ukážu na chatku, „a nějaká ta pálenka. Můžeme tam v klidu probrat další kroky,“ rozejdu se směrem k chatě a Cole mi jde v paták, vrtě při tom ocasem.

 

Uvnitř to je prostorné. Nechybí tu pohovka, televize, malá kuchyňka, psací stůl s židlí a notebook. U televize sedí dva muži, a když mě uvidí, ihned se postaví, ale posunkem rukou je uklidním.

„Máme návštěvu,“ usměju se a podívám se po obou bozích. „Důležitou,“ dodám.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 30. června 2014 14:36
hyg7535.jpg
K Sigyn ale bez nadšenia

(Loki, Sigyn, Thor)

Do ďalších komunikácii som sa príliš nezapájala. Ono, naozaj som nemala čím prispieť do ich konverzácie. Mala som fakt zmiešané pocity z tohto magického rodinného stretnutia, ktoré poriadne neriešilo nič dôležité. Jediná dôležitá vec, ktorá sa udiala bolo dohodnutie sa, že sa stretneme zajtra a pôjdeme k Sigyn domov. Byť s niekým v hotely je jedna vec, byť s niekým v jeho byte, ktorý je možno len nejaká malá pochmúrna a oprdená cimra je vec druhá. Vec veľmi intímna a nepríjemná obzvlášť keď nepoznáte hygienické návyky svojho hostiteľa. Ubytovanie v hotely som odmietla so slovami. " Ehmmm, ja by som rada. Je to tu krásne ale...už mám svoj vlastný hotelík. A vlastne, zrejme už po mne vyhlásili pátranie! Bola som totiž súčasť hotelového výletu!" V hlase mi bola poznať istá škodoradosť, že sa o mňa zrejme nejaký človiečikovia strachujú a sú celý bez seba z toho, kde som. Rozlúčila som sa a k hotelu si zavolala taxík. Celá šťastná z toho, že som konečne mala okolo seba dostatočný priestor...Samozrejme len do doby kým príde auto.

 

Popravde? Ráno som so sebou veľmi bojovala aby som sa vôbec odhodlala k tomu vstať a opäť raz vyhľadať spoločnosť severanov. Nie žeby bola zlá. Ono mohlo to byť podstatne horšie, a vlastne to bolo aj celkom príjemné, stále dosť zlé. V mojich hygienickom balíčku, ktorý mi nezhabala letisková kontrola som našla mydlo mojej vlastnej výroby, minimalistického oválneho tvaru a obsahovalo malé zrnká piesku. Čo padlo docela v hod, pretože som si všimla, že mala Sigyn celkom suchú pleť, ktorá by určite zniesla nejaký ten peeling! Vzala som teda tento dar a na recepcii svojho hotelíka informovala recepčnú, že môj pobyt bude zrejme pomerme zvláštny a môže sa stať, že sa občas neukážem. Ospravedlnila som sa za včerajšiu paniku, aj keď som to tak rozhodne necítila a taxíkom som sa odviezla na sekundu presne do lobby hotela pána herca.  

 
*Árés* Alexander Rubin - 30. června 2014 13:49
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Chyba s textem....
~Hádes, Artemis~

Skvělé.. udělal jsem chybu. Přiznávám si to. Viděl jsem v tom nějakou možnou stopu a ona to nebyla. Moje chyba. Stává se to i v těch nejlepších rodinách, že někdo holt někdy ujede. I když se jedná o božskou rodinu.
Na druhou stranu, aspoň jsem byl nějakým způsobem oceněn za mou snahu. I když něco mi říkalo, že Hádesovi se má starost o Artemis příčila. Co už?
Celou dobu co ke mně Hádes mluvil jsem pokorně mlčel a čekal až řekne vše co má na srdci. Co jsem čekal, že by tam mohlo být? Třeba nějaká zpětná adresa. Není to sice povinností, ale dávají se tam v případě, že by si někdo balíček nevyzvedl... A ano, občas se tam píše i pozor křehké.
"Omlouvám se, pane." Pronesl jsem pokorně. Co jiného k tomu říci? Pomoc Hádese, stejně tak jako pomoc od Artemis jsem potřeboval. Oba dva totiž používali více hlavu a měli své znalosti. Já na to nikdy pořádně nebyl. Ani za tu spoustu životů, co jsem si prožil jsem se tomu nikdy pořádně nepřiučil.

Naštěstí to Hádes již přešel a nedusil mně v tom déle. Což mně malinko překvapilo. Nečekal jsem to. Byl jsem mu za to však vděčný.
Na scéně se po chvíli objevila úžasná Alecto, která byla svým způsobem i přes tu ošklivost krásná. Aspoň mně to tak připadalo.
Vždyť jsem to byl já, kdo hledal kdysi dávno krásu v ošklivosti. Kdo o tom psával a pobuřoval společnost, jak se jen dalo. Ty časy se mi líbily.
Iseut? Isolda? Zvláštní jméno... nebyl na to nějaký film nebo román... tuším s nějakým Tristanem.. nedalo se to ani pořádně číst. Ušklíbl jsem se své myšlence a raději se s ní nepodělil. Nechtěl bych si znova zavařit u Hádese, ještě by mi mohl dát pořádného zaracha a nechat mně tu. Hlídala by mně Alecto a společnost by mi dělala ošklivá služebná.
Super... takže zase jsme nikam pořádně ani nepokročili.

**

Už jsem zapomněl jak je vážně rychlé cestování portálem. Jenom do něj naskočíte a najednou se objevíte na místě kde potřebujete. Žádné dopravní zácpy. Hloupé troubení. Nadávky na to, že se to pořádně nehne. Nebo letadla a to nemluvím o autobusech, či lodích. Cestování portálem je holt nejúčinnější způsob, když potřebujete být v cíli co nejrychleji.
Provozovat to jako dopravu? To by asi nebyl dobrý nápad..

Agios Antonis nazývat sladkým domovem by byla naprostá hloupost. Hodně se toho změnilo. Už to není co bývalo a pokud s tím něco neuděláme, tak to ani nikdy nebude.
Zamračil jsem se na meteorologickou stanici. Ta budova se mi vůbec nelíbila. Pořádně jsem ani nevěděl, co tu vlastně budeme dělat.
Krom toho sníh, i přesto že to byly zbytky, ve mně vyvolal nepříjemný pocit. Nikdy jsem ho neměl rád. Spíše ve mně vzbuzoval depresivní pocit. Proto jsem povětšinou, když jsem jej zaznamenal odcestoval do teplých krajin... jako nějací stěhovaví ptáci.
Chtělo by to doutník a dobrou skotskou.. Zastesklo se mi po těchto věcech, které se nacházeli jak v kanceláři tak v mém domě. Tedy přesněji ta skotská, doutník jsem měl u sebe schovaný. Avšak i přes veškerou touhu si jej dát, jsem musel uznat, že nyní není vhodná chvíle.

"Jak se jmenuje? Neříkej mi prosím, že se jmenuje Alík." Promluvil jsem k Artemis a ptal jsem se na jméno toho psa, který ji zřejmě musel moc dobře znát. Něco mi říká, že to je právě jeho panička. I když se můžu mýlit.
"Skvělé a co teď?"
Nejsme tu samy? Mohla by to být past.
Ta hrající televize mne poněkud znepokojovala. Pochopitelně za mně začínala mluvit paranoia, když jsem se sehnul a vytáhl z boty dýku. V případě nějakého možného útoku jsem byl připraven jí použít.
 
Snový průvodce - 30. června 2014 11:48
gral_bohu7694.jpg

HROMADNÝ POSUN

4 body do 2.7.2014

3 body do 5.7.2014

2 body do 6.7.2014

1 bod do 7.7.2014

 

Domov, sladký domov, ale je nějak jiný, ne?

~Hádes, Artemis, Áres~

Čas: 4.3. kol 18h

 

Alecto se ve své skutečné ne moc pěkné podobě vznesla dolů, ale jakmile se její špičky nohou dotkly země, proměnila se v nádhernou ženu s tmavě hnědými vlasy. Před svým bohem a pánem se uctivě uklonila, ostatním vysmekla jen lehký úklonek hlavou. Ostatní ji nezajímali a Artemis částečně zpražila pohledem. Vše slyšela.

 

Rudé rty se pohnuly do nehezkého úsměvu a jemné přikývnutí naznačilo, že ano. „Celou dobu mluvila o nějaké ženě jménem Iseut. Taky jí nazvala andělskou lovkyní. Asi patří k těm opeřencům,“ znechuceně se otřásla. „Bohyně,“ kývla na Artemis, „jim byla jenom předána. Přivedla je skupinka vyšších démonů, kteří nejsou tak hnusní,“ vycenila zuby, ale nevypadalo tolik efektivně, kdyby byla ve své napůl netopýří podobě.

 

"Máš to tu na starosti, po dobu co budu pryč. Kdybych tě potřeboval, zavolám tě."

„Ano, můj pane,“ opět se její tělo proměnilo a ze zad jí vystoupla kožnatá křídla. Několikrát jimi máchla a už zalezla do jedné z děr ve stropě. Na chvíli se k vám donesl tichý agonický křik a smích.

 

*

 

Agios Antonis měl k božskému Olympu velmi daleko. Včetně ohyzdné meteorologické stanice, která připomínala pingpongový míček se spoustou talířovitých snímačů a vysílačů, které komunikovali s družicí a malé dřevěné chatky, tu byly poslední zbytky bílého sněhu a jehličnaté stromy. Když jste vyšli z portálů, Artemis jako první, rozeběhl se vaším směrem velký huňatý pes a štěkotem vítal... Artemis. Šlo poznat, že jí poznává a je velmi nadšen, že jí vidí. Ona se k němu sehnula a podrbala jej.

 

U chatky stálo osobní auto, ale bylo zjevné, že už dlouho nikam nejelo, protože sníh se usadil na sklech. Vedle něj pak stály dva sněžné skútry a z dálky k vám doléhal zvuk motoru, jak jeden ze služby dělal obhlídku. Stanice stála na vyvýšeném kopci a byla od vás na sto kroků.

 

Z chatky se ozýval zvuk televize. Bylo jisté, že tu nejste sami.

 

Hurá k Sigyn

~Loki, Hygieia, Sigyn, Thor~

Čas: 5.3. kol 8:00

 

 

Ať už jste se domluvili, jak chtěli, nebo se Sigyn prozradila Thórovi, rozešli jste se s tím, že se ráno všichni sejdete dole ve vestibulu a odtamtud pojede přímo k Sigyn domů. Loki rázně vyhnal Thóra, aby si šel sehnat svůj pokoj a zeptal se Hyg, jestli chce také svůj vlastní pokoj. Pokud souhlasila, zavolala na recepci a vše jí zařídil. Samozřejmě Sigyn si nechal u sebe.

 

*

 

Ráno všechny probudil telefonát od recepce. Loki si to přál a chtěl vstat časně, aby se nijak nezdržovali. Nechyběla snídaně a o půl osmé jste se sešli u vchodu (kdo nenapíše do dalšího PJ postu, bude brán tak, že zaspal). Loki nechal přistavit auto, které jako obvykle řídil Adamo, i když dnešní ráno byl trochu nevrlý, protože musel brzo vstávat, ale jakmile všechny uviděl, přivítal vás s úsměvem.

 

„Kam to bude?“ zeptal se.

 

Stěhování a kura, kolik je hodin :D

~Ma’at, Seth~

Čas: bylo ráno, pak stěhování, dejme tomu, že je už odpoledne dne 4.3.

 

Ma’at se rozhodla nastěhovat k Sethovi a všechno probíhalo bez nějakých potíží. Pak jste skočili i na oběd a Paříž působila mírumilovně, jako by se nic nemělo stát. Když hodiny odbily druhou, zazvonil na pokoji telefon. Po jeho zvednutí se ozval hlas recepční, který oznamoval:

„Dobrý den, omlouvám se, že ruším, pane Lighte, ale máte tu návštěvu. Je to slečna Beaulieu. Přeje si s vámi promluvit a navrhla místní bar. Také můžete vzít i svou přítelkyni,“ poslední větu vyslovila lehce nejistě.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 25. června 2014 12:58
hades_013052.jpg

Ten Ares je ale tupec...
Ares, Artemis



Celý text si přečtu třikrát, abych se přesvědčil, jestli se mi to nebo jenom zdá, nebo jestli to je pravda. Při čtení nepohnu ani brvou, jakkoli se mi to zdá směšné. Věděl jsem, že Ares přemýšlí spíše svaly, než hlavou, ale tohle už byl trošičku extrém.
"Od koho že si ten text dostal? A nebylo tam nic jiného?" zeptám se Area a svůj text rozmačkám v ruce a odhodím. Ten už mi k ničemu nebude.

Je moc pěkné, že se Ares tak stará o svou příbuznou, ale mohl by mi bít taky trochu k užitku. Zatím se moc nepředvedl a to ani v boji, který by měl být jeho předností. zaslouží si vůbec být bohem? Nebo je to i moje chyba, jako jeho vůdce? Měl bych myslet asi i za něj, když on sám to nedokáže.

"Byl to vzácný text neuvěřitelné historické hodnoty," oznámím těm dvěma zvědavcům, "bohužel se tam nepsalo nic jiného, než "Pozor křehké". Máš štěstí Aree, že ta překladatelka nedorazila. Víš, jak by se ti vysmála?" zasloužil si to, víc už ho ale trápit nebudu.

"Vyrazíme tedy domů, jak navrhla tady Artemis," rozhodnu, "napřed ale musím zařídit ještě jednu věc." Když už odněkud odcházím, rád mám všechno vyřízené.
"Alecto!" zařvu a počkám, až se objeví. Vím, že mne slyšela.
"Už ti má nová služebná řekla, kdo je poslal, aby zajaly mou neteř?" zeptám se jí, jakmile se objeví.
"Máš to tu na starosti, po dobu co budu pryč. Kdybych tě potřeboval, zavolám tě."
S těmito slovy naposledy zauvažuju, co bych tady mohl dělat. Mohl bych se převléct do některého z mých oděvů, které jsem nosil jako bůh, ty sou ale v dnešní době nepraktické a divné. Mohl bych se také podívat po Přilbě neviditelnosti, která je také po právu moje, ta ale byla ztracena. Těžko říct, jestli mi ji ztratil Perseus, kterému jsem ji zapůjčil, nebo někdo jiný. Poučení - nikdy nedávej své věci těm, kteří si je nezaslouží.
Pak už mě nic nenapadlo, tak jsem jen vykouzlil další portál, tentokráte dočasný a pobídl Artemis, která na tenhle nápad přišla, aby šla první.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1407310962677 sekund

na začátek stránky