Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 23. června 2014 11:27
artemis_alyss28072.jpg

Hele, portál!

~Hádes, Áres~

 

Sleduju po očku trapnou chvilku mezi Hádem a Áreem. Nic na to neříkám a jen si protahuju ztuhlé končetiny. To křeslo je jak doping a mám trochu strach, že kdybych z něj slezla, tak se sesypu jako domeček z karet. Po chvíli mi to však nedá a stavím se na nohy s úlevným oddechem, že nelížu podlahu.

 

Nemůžu si nevšimnout Hádových vidlí. Nevidím však jeho helmici neviditelnosti. Nejspíš ani neví, kde je, pomyslím si trpce a rozhlédnu se, jako by se měla každou chvíli objevit a někoho praštit do hlavy. Udělám několik kroků a nakonec dojdu k názoru, že jsem zotavená. Sice ještě cítím slabost, ale jinak je všechno ok.

 

"Alecto důvěřuju a ty bys měla taky," Hádes se vrátí k našemu tématu a já se lehce zamračím. Mě nikdo nebude říkat, komu věřit a komu ne. Já nevěřím ani jim. Mohli se změnit a hrát s někým jiným a já mohla být chycena uprostřed šarády.

"A kam bys chtěla jít? Vidíš, že dostat se odtud není žádný problém."

Na chvíli se zamyslím. Nejraději bych vybrala nějaké místo, kde to znám a mám dost spojenců, ale na druhou stranu se mi nechtělo zveřejňovat, že nejsem sama. Nakonec se rozhodnu pro jedno místo, které je nám všem drahé. Tedy kromě jednoho.

 

„Mohli bychom se podívat domů, ale konkrétně na vrchol Agios Antonis,“ podívám se na Háda a mírně se usměju. Musím být milá, ne? „Je tam meteorologická stanice a chatka od horské služby. Tam bychom měli mít trochu soukromí, ale kolik je na povrchu vůbec hodin?“ jak jsem znala Podsvětí, tak zde čas v podstatě nehrál žádnou roli, ale cestování čase nebylo možné. Prostě jste se objevili na povrchu a doufali, že jste dole nezkysli na několik týdnů. Vím, že mě sem démoni dotáhli před několika hodinami. Teda asi. Pak buď je večer nebo ráno.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 22. června 2014 14:11
hades_013052.jpg

Mám já to ale chytré příbuzné:


Artemis, Ares



Ares nejspíše plně nepochopil to, co jsem po něm chtěl. Jeho otázky a žádosti jsem přešel pouhým zavrtěním hlavy, zabodl jsem vidle do země a začal se soustředit.
Za chvíli se přede mnou vytvořil portál. Normálně tohle kouzlo vyvolávám jen málokdy, tady v Podsvětí mi ale nedělá moc problémů.
"Mysli na místo, kam chceš jít a projdi portálem," řeknu Areovi, "vezmi ten text a hned se vrať zpátky. Na to myslím nepotřebuješ od nikoho vést za ručičku a ani se na dlouho nerozdělíme, nemyslíš?" Portál by měl nějakou dobu vydržet a až Ares projde, uvidím i náznaky jeho kanceláře, kdyby snad byl nějaký problém.

pak se začnu věnovat Artemis. Její nedůvěra v Alecto mne trochu ranila, ale také znepokojila. na chvíli jsem uvažoval nad možností, že má pravdu, ale pak jsem nad tím jenom mávl rukou. Poznám, který tvor mi ještě slouží a který je v mé moci. Kdyby to Alecto jenom hrála, neskryla by to přede mnou, ať už by byla sebelepší herec.
"Alecto důvěřuju a ty bys měla taky," odpovím jí. "A kam bys chtěla jít? Vidíš, že dostat se odtud není žádný problém."
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. června 2014 09:19
sigyn4699.jpg
Potěš hrome…
-Loki, Hygieia, Thór-

Z těch hraných přátelských slov mi začalo být na nic a to ještě nepřekročil práh.
Klid Sig, jsou přece i horší věci… třeba incubus v nemocnici….
Nad tou myšlenkou se pozastavím a s odstupem času si uvědomím jinou možnou taktiku boje.
… no… možná raději toho incuba.
Vyslechnu Lokiho veselé poznámky na Thórovu adresu, ale do řeči se nezapojuji. Buď se Thór rozhodne ptát na naše jména, nebo nás Loki představí. Nechávám to na pánech. Soudě dle chování mého milého, představování si nechává pro sebe a můžeme jen napjatě vyčkávat, jak se začne tázat nově příchozí.
Loki v zádech, Hyg u ucha. Mám, co dělat, abych nevyprskla smíchy, takže si ústa zakryji rukou a tlumeně se zahihňám.
Ty se mi líbíš, Jižanko.
Myslím si a natočím se k ní s šeptanou odpovědí.
“Věř mi, vždycky to může být horší...“
Napadlo mě mnoho věcí, které by mohly být horší, ale nevěděla jsem, kolik z nich jsem ochotná jmenovat a tak jsem vytáhla tu nejpeprnější.
“… mohl by třeba přijít můj nevlastní syn a sežrat nás.“
Lehce se ušklíbnu. Pravda, o tom bych možná neměla žertovat, ale Hygiein názor na Thóra mi přivodil takovou rozvernější náladu.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 20. června 2014 16:30
artemis_alyss28072.jpg

Ihaaa…

~Hádes, Áres~

 

Hádes jeví zájem o mé zdraví? No to se podívejme. Dřív by mě nejraději nacpal do ruličky od toaletního papíru a se mnou i ostatní bohy a dneska se strachuje, jestli jsem v pořádku. No, nevadí. Život mezi smrtelníky jej zjevně změnil. U Área si stále nejsem jistá. Ten je stále sám sebou.

„Možná vím, ale jak se tam odsud dostat,“ podívám se na boha podsvětí a chvíli si ho měřím od hlavy k patám.

 

"Hm.. vážně se chceš teď rozdělovat, strýčku?"

Tahle debata se mě moc netýkala. Možná trochu jo, ale raději bych byla zase na vlastních nohách a dělala průzkum. Přítomnost obou bohů mi činila jisté potíže. Můj celibát, jak by to nazvali křesťané, mne doprovázel už velmi dlouho. Nikdy jsem si nestěžovala a nehodlám s tím začínat ani teď.

"Ale pokud je to tvoje poslední slovo. Můžu tě aspoň poprosit o přítomnost Alecto. Přeci jen se vyzná více v těch portálech."

 

Pozvednu obočí, protože nemám tušení, kdo Alecto je. Pak mi dojde, že to byla jedná Hádova příšerka, kterou posílal na polokrevné a měla za úkol je odvádět do podsvětí… mrtvé. Lehce se zamračím. „Jak jí v téhle době můžete věřit?“ zabručím. „Co když tu jsme jenom díky ní, hm?“ napadlo mě totiž, že by nás tahala za nos a zavedla do pasti.

 
Snový průvodce - 20. června 2014 16:21
gral_bohu7694.jpg

Proč…

~Váli~

 

Forseti se hořce usmál a pohlédl na tebe. Chvíli se zdálo, že vstane a žduchne tě, ale nestalo se tak. „Samé proč, proč,“ odehnal od sebe zatoulaný ramínek kouře z tvé cigarety. „Kdybys raději bral bez zbytečných otázek, ale jak chceš. Odpovím ti na ně. Věř si nebo ne. Je mi to jedno,“ pohodlněji se uvelebil a podrbal se na koleni. „Nesnáším tvého otce, ale nejsem tak blbý, abych tě zaměňoval za něj. Ty jsi snad zavinil smrt toho mého? Ne. Nemusím tě, ale neznamená to, že bych si na tobě chtěl vybít zlost, kterou mám vůči němu. A nebudu ti nijak pomáhat. Jenom jsem ti dal důvod, proč bys tu zatracenou kouli měl jít hledat. Nepůjdu s tebou. S Emmou půjdeme jinam.“

 

“Proč jsem nezanikl, když to bylo jediné, co jsem si přál?“

Nebylo ti nijak odpovězeno. Forseti na tebe upíral jeden ze svých vědoucích pohledů, ale nechtěl ti nějak kazit tvé vlastní nápady, proč tomu asi tak je. Spíš tušil, že by tě tady mohla držet Milly, aniž by sis to nějak přiznal nebo alespoň slabá naděje.

 

“A co tvá přání? Co kdybych svým přáním změnil něco z toho, co se stalo? Kdyby se třeba vrátil čas… Dopustil bys, abys Emmu nepotkal? A kdybyste k sobě i přes to našli cestu… kde by byla Milly, kdybych ji já nenašel? Chtěl bys, aby se ty dvě nikdy nenašly? …“

„Nebuď bláhový, Váli,“ Forsetiho hlas ztvrdl. „Jsem bůh spravedlnosti, ne pomsty a jak jsem ti už řekl, nejsem ten typ, který si vybíjí vztek na potomcích, kteří za chyby svých rodičů nemůžou. Vezmi Milly a běžte najít tu kouli. Ptal ses jí někdy vůbec, co chce ona nebo sobecky počítáš den za dnem až do tvého konce? Byl bych ti však vděčný, abys mého otce nechal tam, kde je,“ dodal nakonec. „Jeho čas nadešel již dávno před tímhle,“ udělal před sebou půlkruh. „A navíc je lepší, aby ten artefakt skončil u někoho od nás než v rukou jiného panteonu.“

 
*Árés* Alexander Rubin - 18. června 2014 21:29
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Jak se řekne manželce od hada? :D
~Hádes, Artemis~

"Tak to jsem rád." Mrknu na ní. Jsem vážně rád, že je v pořádku. Zní to možná divně vzhledem k okolnostem, ale prostě to tak je.
Trošku s sebou cuknu. Vážně netuším, zda-li skutečně patří jemu. Vypadaly tak. Víc jsem si jich neprohlížel. Navíc to co z nich teklo nebyla cukrová vata.
"Neptal jsem se jich. Měl jsem totiž jiné starosti." Ohradil jsem se. Až potom mi její slova dávala větší smysl. Možná měla pravdu a bylo tomu tak. Tady nebylo bezpečně. To se muselo nechat. Vlastně se mi tu ani pořádně nelíbilo. Nebylo to co bývalo dřív.

Hádes po mně chce, abych se vrátil zpátky do kanceláře a donesl mu ten text. To cestování sem a tam, mně začalo unavovat.
"Hm.. vážně se chceš teď rozdělovat, strýčku?" Pronesl jsem první otázku, která mně napadla. Nechtělo se mi tam jít samotnému. Nechtělo se mi opouštět tuto šílenou bandu. Navíc jako bonus se mi líbila přítomnost Artemis. Připadalo mi to trochu jako za starých časů. Avšak se spoustou velkých úprav.
"Ale pokud je to tvoje poslední slovo. Můžu tě aspoň poprosit o přítomnost Alecto. Přeci jen se vyzná více v těch portálech." Zněl jsem smířlivě. I když se mi to vůbec nezamlouvalo.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 18. června 2014 14:01
hyg7535.jpg
IntruTHOR
(Sigyn, Thor, Loki)

Sigyn mala v jednom pravdu. Naozaj sme k sebe mali bližšie než by bol jeden čakal. Ale aj tak! Nejako k nám už patrilo, že držíme s tými svojimi. A ja som sa očividne dostala do party, kde som bola piatym kolesom. Usmiala som sa. Možno mierne kyslo, a prestala som jesť. Dôkladne som si otrela ústa obrúskom a ruky som si pretrela vlhčenými obrúskami, čo som vytiahla z kabelky.  " Naozaj nikto z vás netuší kto je môj brat?" Bola som šokovaná a zdrvená. Možno ani nie tak tým, že ho nepoznali, ale že sa vôbec na tú hru nechytili, a nezačali sa pýtať viac. "To ste sa nikdy nehrávali šarády?" Ale tak keď nie tak nie. Nie je sa čo čudovať, veď Nemci nemali vôbec zmysel pre humor, a severania? Tí melancholickí dlhovlasí v čiernom oblečení metalisti, alebo ako  sa im hovorilo, rozhodne nepatrili k ďalšej veselej kope.  Aký bohovia taký ľudia. Nemala som už ale čas niečo ďalej rozoberať. Pretože prišla návšteva. Ak by som mohla, zrejme by som sa skovala niekde do kúta, možno aj utiekla. Predsa len začínalo tu byť trocha moc tesno. Apartnám bol síce kráľovsky veľký, ale moja osobná zóna nebola o nič menšia, a začínala som ten nedostatok priestoru dosť cítiť. Ak som sa pred božskou dvojkou pred chvíľkou trocha uvoľnila a ukľudnila, teraz som sa znovu napäla a znervóznela.
 

Úprimne ma ani pravá identita Thora neprekvapila. Z nejakého dôvodu som tvár, toho herca, ktorého som ale poznala len ako Thóra, a zrejme nehral ani nikde inde, čakala. Naklonila som sa k Sigyn a tichučko šepla. " Môže to byť horšie? Ten chlap má taký príšerný hlas. Ako keby mal v hube horúci zemiak, nikdy mu nič nerozumiem." Na druhú stranu zrejme nebudem človek, s ktorým sa bude dávať do reči, akže som bola pred jeho huhňaním relatívne v bezpečí.  Zatiaľ čo sa Loki vítal a pustil boha dnu vstala som od stola. Pozerala som sa len do zeme a čo najnenápadnejšie som si presadla. Na kresielko, mimo diania. Mala som sto chutí zakričať, že idem domov! A domov som myslela späť domov! Do Grécka, do obchodu..

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 17. června 2014 15:39
hades_013052.jpg

Párty v Podsvětí:
Ares, Artemis



Mí dva společníci se hned rozpovídali. Nevím, jestli je bezpečné říkat Artemis o všem, co víme a co nás potkalo. Třeba chce zradit a získat zpět svou moc jen ona sama, nebo pro svého otce. To nemůžu dopustit.
Je ale pravda, že nic nevíme. Každý z nás jistě dostal nějaké vodítka. Já zjistil něco o řekách z Ráje a došel jsem až k Iráckému Eufratu, což ale klidně může být falešná stopa. Ares pak dostal ten svůj text. Co ale dostala Artemis?

"Ano, Persefonina," odpovím nezaujatě Artemis. Kdo ví, kde je Persefoné konec. Třeba o ní něco zjistím později. Teď ale musíme naplánovat, co uděláme dál.
"Aree, dones mi ten text, který si chtěl přeložit. Během svého života jsem studoval hodně jazyků a ty mrtvé mi jdou nejlépe," řeknu s mírnou dávkou pobavení.
"A ty," kouknu na Artemis, "jestli už jsi v pořádku, nevíš o nějakém místě, odkud začít pátrat?" Normálně bych se neptal, ale nechci působit dojmem, že nic nevím a samotná Artemis podotkla, že tady bychom zůstat neměli. Sice nám tu vůbec nic nehrozí, ale taky odtud nic nového nezjistíme.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 16. června 2014 09:31
valiko34786.jpg
Hluboké zamyšlení
-npc Forseti-

Ani nevím, v jakém okamžiku jsem se rozhodl do okna usednout, ale seděl jsem v něm, s jednou nohou složenou pod sebou a druhou pokrčenou tak, že jsem volnou ruku měl položenou na koleni, zatímco druhou jsem měl venku, aby namodralý pramínek kouře nevcházel do bytu. Alespoň tak jsem se pokoušel zmírnit porušený slib, že zde kouřit nebudu.
Tělem mi proběhla vlna menší slabosti, která připomněla, jak moc se naplňuji touto návykovou látkou a zapomínám na doplňování tekutin. Na tom ale nezáleželo. Seděl jsem, žádný kolaps nehrozil a myslím, že mě by se to ani nestalo. Rozhodně ne z tohohle.

Vítr se otočí proti mně, oblečení nabylo nové vlhkosti, ale ani tomu jsem nevěnoval přílišnou pozornost, stejně jako, že oblak, který jsem zrovna vydechl, se mi prohnal kolem tváře do místnosti. Přešel jsem to se skloněnou hlavou a zavřenýma očima.
Forsetimu jsem věnoval neústupný pohled, když se ujišťoval, zda jsem si svou žádostí jistý. Nebyl jsem, ale chtěl jsem vědět, co ví on a já ne.
Než začal, lhostejně jsem hodil nedopalek na ulici a z krabičky vedle sebe si vytáhl novou bílou milenku, která ve chvilce zazářila jako lapená světluška. Bylo mi jasné, že Emma i Milly stojí za dveřmi. Obě byly holky zvědavé a já je slyším daleko lépe, než Forseti. Znovu mě zamrzí, že musela Emilly slyšet cvaknout zapalovač, ale cením si toho, že nevstoupila do místnosti, aby mi v tom zabránila. Věděla moc dobře, že by tím nedosáhla ničeho.

Nikdy jsem nechtěl být proti Ódinovi. Uznával jsem jeho autoritu, stejně tak jsem respektoval Thóra a ostatní, ale zprotivili se mi přesně v onen soudný den, všichni do jednoho. A Všeotec v tuto chvíli ještě víc. Nic nedělal. Něco bylo špatně a jemu to bylo jedno… i když… já mu nemám co vyčítat. Kolik věcí bylo lhostejných mě, když jsem zbaběle prchl na Midgard v naději, že vše nechám za sebou? A stejně jsem nikdy nedokázal žít sám se sebou. Nezbavil jsem se ničeho… Proč tedy stále žiji, když se z hloubi své potrhané duše nenávidím?

Co já vím o víře? Nic. Vše, v co jsem věřil, mi vzali nebo bylo zničeno. Věřil jsem, ale to nemá mnoho společného s vírou, o které se pokusil mluvit druhý bůh. Mlčky jsem poslouchal jeho vyprávění, během kterého už definitivně opadly i poslední zbytky lhostejné masky a zůstala jen tvář zničená bolestí. Mohla uplynout hodina, nebo dvě? Nevím, čas jsem od svého příchodu neměřil, nebylo to podstatné. Na druhou stranu daleko podstatnější bylo, že jsem se v tomto čase stal sirotkem.
Ne… nedává to smysl.

Celé jeho vyprávění vidím, jako kdybych tam byl. Představa v mé hlavě, jako kdyby mi Forseti posílal jednotlivé obrazy, ačkoli si spíš myslím, že to je má vlastní fantazie. Ano, proč by je nechali žít? Proč by tam jinak letěli, kdyby mí rodiče nebyli jejich cílem. Nebo možná jen otec? Ať tak či tak, jak řekl Forseti a jak já z celého srdce vím. I kdyby jí to mělo stát život, má matka, Sigyn, by svého muže nikdy neopustila. Pro něj by bojovala, i kdyby jí to mělo stát život.
A dle některých si on takovou oddanou lásku nezasloužil… Opravdu byl takový, jak ostatní říkají, ale nikdo z nich ho nezná, jako jsme ho znali my. Když byl s námi, byl jako někdo jiný… ne, omyl. S námi byl takový, jaký byl, ale pro ně se stával někým jiným.

Opřu hlavu o dlaň, loket opírajíc o koleno. V okně nesedí ten muž, který vešel do místnosti, jen zničená hromádka čehosi. Kouřím už mechanicky, ani nesleduji oblak kouře, jen obrazy před očima. Obrazy toho, co se asi mohlo u skalisek odehrát.
“Proč…“
Šeptnu, ale nebylo to myšlené jako otázka. Rozhodně ne v onom prvním výdechu. Lehce pozvednu hlavu a pohlédnu na druhého boha.
“Proč mi dáváš naději? Proč zrovna ty… Můj otec ti způsobil tolik bolesti. Právem mě nenávidíš…. Proč bys mi tedy chtěl pomáhat?“
Dotazuji se, ale hlavou se mi provrtává ještě jedna otázka… hlavou mi proudí po celou dobu jeho vyprávění, ale není snadné ji vyslovit. Nyní však, zlomen všemi okolnostmi, vyslovím, co mě trápí.
“Proč jsem nezanikl, když to bylo jediné, co jsem si přál?“
Ano. Jaká vyšší síla rozhodla, že budu existovat? Nezmizím jen tak a prostě budu tu. Za jakým účelem? Proč? Nač? Mám snad nějaký důvod chtít žít, ačkoli o něm nevím? Nyní by tedy důvod mohl být, ale nebylo by jednodušší zemřít a připojit se k ostatním z mé rodiny takto, než se plahočit po světě, kvůli nějaké honbě za pokladem?

“A co tvá přání? Co kdybych svým přáním změnil něco z toho, co se stalo? Kdyby se třeba vrátil čas… Dopustil bys, abys Emmu nepotkal? A kdybyste k sobě i přes to našli cestu… kde by byla Milly, kdybych ji já nenašel? Chtěl bys, aby se ty dvě nikdy nenašly? …“
Možná jsem mu ve své otupělosti vracel úder za jeho, ale musel jsem přemýšlet nad jeho slovy, nad tím, jak je podal a nad tím, co se mu asi honí hlavou.
Je to všechno vůbec možné? On mi bude ještě pomáhat? Po tom všem… Musí přece mít nějakou podmínku, nějaké podružné přání, které bych měl ve svých slovech obsáhnout, abych mu zajistil přežití. Vždyť bych klidně mohl být pomstychtivý parchant a mohl bych chtít, aby všichni bohové byli uvěznění a světům by vládla má rodina.
Ovšemže to byly jen výplody mé představivosti, ale i takováto varianta je možná - za předpokladu, že bych někdy pocítil jen náznak pomstychtivosti. Forseti může být rád, že takový opravdu nejsem.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19608497619629 sekund

na začátek stránky