Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Váli *Valerius Liarsson* - 16. června 2014 09:31
valiko34786.jpg
Hluboké zamyšlení
-npc Forseti-

Ani nevím, v jakém okamžiku jsem se rozhodl do okna usednout, ale seděl jsem v něm, s jednou nohou složenou pod sebou a druhou pokrčenou tak, že jsem volnou ruku měl položenou na koleni, zatímco druhou jsem měl venku, aby namodralý pramínek kouře nevcházel do bytu. Alespoň tak jsem se pokoušel zmírnit porušený slib, že zde kouřit nebudu.
Tělem mi proběhla vlna menší slabosti, která připomněla, jak moc se naplňuji touto návykovou látkou a zapomínám na doplňování tekutin. Na tom ale nezáleželo. Seděl jsem, žádný kolaps nehrozil a myslím, že mě by se to ani nestalo. Rozhodně ne z tohohle.

Vítr se otočí proti mně, oblečení nabylo nové vlhkosti, ale ani tomu jsem nevěnoval přílišnou pozornost, stejně jako, že oblak, který jsem zrovna vydechl, se mi prohnal kolem tváře do místnosti. Přešel jsem to se skloněnou hlavou a zavřenýma očima.
Forsetimu jsem věnoval neústupný pohled, když se ujišťoval, zda jsem si svou žádostí jistý. Nebyl jsem, ale chtěl jsem vědět, co ví on a já ne.
Než začal, lhostejně jsem hodil nedopalek na ulici a z krabičky vedle sebe si vytáhl novou bílou milenku, která ve chvilce zazářila jako lapená světluška. Bylo mi jasné, že Emma i Milly stojí za dveřmi. Obě byly holky zvědavé a já je slyším daleko lépe, než Forseti. Znovu mě zamrzí, že musela Emilly slyšet cvaknout zapalovač, ale cením si toho, že nevstoupila do místnosti, aby mi v tom zabránila. Věděla moc dobře, že by tím nedosáhla ničeho.

Nikdy jsem nechtěl být proti Ódinovi. Uznával jsem jeho autoritu, stejně tak jsem respektoval Thóra a ostatní, ale zprotivili se mi přesně v onen soudný den, všichni do jednoho. A Všeotec v tuto chvíli ještě víc. Nic nedělal. Něco bylo špatně a jemu to bylo jedno… i když… já mu nemám co vyčítat. Kolik věcí bylo lhostejných mě, když jsem zbaběle prchl na Midgard v naději, že vše nechám za sebou? A stejně jsem nikdy nedokázal žít sám se sebou. Nezbavil jsem se ničeho… Proč tedy stále žiji, když se z hloubi své potrhané duše nenávidím?

Co já vím o víře? Nic. Vše, v co jsem věřil, mi vzali nebo bylo zničeno. Věřil jsem, ale to nemá mnoho společného s vírou, o které se pokusil mluvit druhý bůh. Mlčky jsem poslouchal jeho vyprávění, během kterého už definitivně opadly i poslední zbytky lhostejné masky a zůstala jen tvář zničená bolestí. Mohla uplynout hodina, nebo dvě? Nevím, čas jsem od svého příchodu neměřil, nebylo to podstatné. Na druhou stranu daleko podstatnější bylo, že jsem se v tomto čase stal sirotkem.
Ne… nedává to smysl.

Celé jeho vyprávění vidím, jako kdybych tam byl. Představa v mé hlavě, jako kdyby mi Forseti posílal jednotlivé obrazy, ačkoli si spíš myslím, že to je má vlastní fantazie. Ano, proč by je nechali žít? Proč by tam jinak letěli, kdyby mí rodiče nebyli jejich cílem. Nebo možná jen otec? Ať tak či tak, jak řekl Forseti a jak já z celého srdce vím. I kdyby jí to mělo stát život, má matka, Sigyn, by svého muže nikdy neopustila. Pro něj by bojovala, i kdyby jí to mělo stát život.
A dle některých si on takovou oddanou lásku nezasloužil… Opravdu byl takový, jak ostatní říkají, ale nikdo z nich ho nezná, jako jsme ho znali my. Když byl s námi, byl jako někdo jiný… ne, omyl. S námi byl takový, jaký byl, ale pro ně se stával někým jiným.

Opřu hlavu o dlaň, loket opírajíc o koleno. V okně nesedí ten muž, který vešel do místnosti, jen zničená hromádka čehosi. Kouřím už mechanicky, ani nesleduji oblak kouře, jen obrazy před očima. Obrazy toho, co se asi mohlo u skalisek odehrát.
“Proč…“
Šeptnu, ale nebylo to myšlené jako otázka. Rozhodně ne v onom prvním výdechu. Lehce pozvednu hlavu a pohlédnu na druhého boha.
“Proč mi dáváš naději? Proč zrovna ty… Můj otec ti způsobil tolik bolesti. Právem mě nenávidíš…. Proč bys mi tedy chtěl pomáhat?“
Dotazuji se, ale hlavou se mi provrtává ještě jedna otázka… hlavou mi proudí po celou dobu jeho vyprávění, ale není snadné ji vyslovit. Nyní však, zlomen všemi okolnostmi, vyslovím, co mě trápí.
“Proč jsem nezanikl, když to bylo jediné, co jsem si přál?“
Ano. Jaká vyšší síla rozhodla, že budu existovat? Nezmizím jen tak a prostě budu tu. Za jakým účelem? Proč? Nač? Mám snad nějaký důvod chtít žít, ačkoli o něm nevím? Nyní by tedy důvod mohl být, ale nebylo by jednodušší zemřít a připojit se k ostatním z mé rodiny takto, než se plahočit po světě, kvůli nějaké honbě za pokladem?

“A co tvá přání? Co kdybych svým přáním změnil něco z toho, co se stalo? Kdyby se třeba vrátil čas… Dopustil bys, abys Emmu nepotkal? A kdybyste k sobě i přes to našli cestu… kde by byla Milly, kdybych ji já nenašel? Chtěl bys, aby se ty dvě nikdy nenašly? …“
Možná jsem mu ve své otupělosti vracel úder za jeho, ale musel jsem přemýšlet nad jeho slovy, nad tím, jak je podal a nad tím, co se mu asi honí hlavou.
Je to všechno vůbec možné? On mi bude ještě pomáhat? Po tom všem… Musí přece mít nějakou podmínku, nějaké podružné přání, které bych měl ve svých slovech obsáhnout, abych mu zajistil přežití. Vždyť bych klidně mohl být pomstychtivý parchant a mohl bych chtít, aby všichni bohové byli uvěznění a světům by vládla má rodina.
Ovšemže to byly jen výplody mé představivosti, ale i takováto varianta je možná - za předpokladu, že bych někdy pocítil jen náznak pomstychtivosti. Forseti může být rád, že takový opravdu nejsem.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 14. června 2014 15:03
artemis_alyss28072.jpg

Hadi?

~Hádes, Áres~

 

"Hadi. Ne tak ledajaké. Ale Poseidonovi. Ty, které poslal na Laokónta. Však víte.."

Pozvednu obočí, protože tahle novina se zdá být velmi užitečná, i když se zprvu jevit nemusí. Co to pro nás znamená? Pomyslím si.

 

"Když jsem se rozhodl najít nějakou překladatelku, aby mi řekla více.. tak se tam objevila Alecto a já byl zatáhnut sem. Pomáhal v záchraně tvého krásného zadku."

Druhé pozvednutí obočí. To sis nemohl ujít, co? Uhnu pohledem a zadívám se někam jinam než na oba bohy.

 

Áres nakonec dojde k názoru, že oni nic nevědí a co se týče mě? Mám jim vůbec něco říkat? Na druhou stranu je dobré mít spojence a naše zájmy se budou možná i shodovat, i když... úkosem pohlédnu na Háda. Každý ví, jak na tom byl ve vztahu se svými bratry. Trochu jsem se bála toho, že on by se korunoval nejvyšším bohem a Dia by hodil sem. Tohle jsem nemohla připustit.

 

„Myslím, že mi je trochu lépe,“ pohlédnu na dřevěné opěradlo a cítím, jak z toho vyzařuje síla. „Persefonina?“ kouknu na Háda. Alespoň napravo ode mě stojí mnohem větší trůn. „Jinak jsi si jistý, že to byli Poseidónovi hadi, Áree?“ lehce jsem se zamračila. Pokud se tvářili trochu zmateně či nejistě, dodala jsem: „Myslím tím, že oni,“ ukážu prstem směrem nahoru, „ovládli i naše mytická monstra. Asi bych se tady dole moc dlouho nezdržovala,“ řeknu s obavami. „Venku nebyl žádný Kerberos, že?“

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. června 2014 14:49
loki94861.jpg

A je tu

~Thór, Sigyn, Hygieia~

 

"Ahoj Tome! Jak se máš?"

Thór byl vždycky hlasitý a měl jsem z něj pocit, že by mě nejraději těmi prackami objal. Začínal jsem Hygieiu chápat. Kdo nezná mě a Thóra, tak by si určitě řekl, že jsme nejlepší kámoši, kteří spolu chodí na různé akce a kujou pikle. Před Hygieiou  jsme nemuseli dávat najevo, jak to mezi námi je. Plno uštěpačných poznámek, výměny pohledů, neustála rivalita.

 

"Pozveš mně dál? Nebo necháš kamaráda stát na chodbě?"

Zůstaň si na chodbě, pomyslím si a na chvíli mám nutkání zabouchnout mu dveře před nosem. Místo toho ustoupím stranou a pozvu jej: „Pojď dál.“ Počkám, až vejde a zavřu za námi dveře. „Jsi jako blesk,“ dodám ironicky. „Odkud jsi přiletěl?“ neznal jsem jeho denní režim. Zatím jsem představování nechal bokem. Ať se stará sám.

 

Zaujmu pozici za Sigyn a opřu se rukama o opěradlo její židle.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 11. června 2014 21:12
chrishemsworththor7485.jpg

V hotelu ---> Loki



Recepční se na mně podívala a tak nějak zmateně pozdravila. Z ruky jí vypadla propiska a pak zopakovala jméno na které jsem se tázal já. Zdá se že ta recepční je velice rozrušena. Těší mně že takhle působím na ženy. Tohle by měl vidět Loki. Ušklíbnu se a podívám se na muže který se pro teď chopil práce té recepční. "V pořádku, není třeba se omlouvat. Jsem rád že mám takové fanoušky".

Mrknu na tu recepční a pak se opět podívám na toho muže. "Dobře, děkuji." Naposledy se podívám na tu ženu a malinko se pokloním. Pak následuji muže po schodech nahoru k pokojům pro VIP. Tak nějak mi bylo jasné že Loki nebude mít normální pokoj. Cestou se na mně několik hostů dosti zvláštně dívalo. Pozdravil jsem je kývnutím hlavy a pokračoval jsem dál. Netrvalo dlouho a ocitly jsme se před dveřmi Lokiho pokoje.

Poděkoval jsem muži za ochotu a poslal jsem ho pryč. Ještě před tím jsem ale z kapsy vytáhl sto eurovou bankovku a muži jsem jí dal. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. V nich jsem uviděl mně dobře známou tvář. "Ahoj Tome! Jak se máš?" Zeptám se s úsměvem. Loki říkal že tu není sám a dokud nebudu vědět koho tu má, tak zřejmě budu nucen předstírat tuhle maškarádu. "Pozveš mně dál? Nebo necháš kamaráda stát na chodbě?" Ušklíbnu se a pak se zadívám s drsným pohledem Lokimu do očí.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. června 2014 21:04
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Proč úhoř.. teda únor?
~~Hádes, Artemis~~

"Kdybych věděl, že tu budeš tak bych s sebou vzal i něco navíc. Ale strýček pro mně nechal poslat expres, aniž bych stihl s sebou cokoliv navíc vzít." Stihl jsem jí odpovědět, než Hádes utnul naší debatu o ničem a vlastně o všem.
"Já bych jí pomohl od trápení." Zavrčel jsem. Nemohl jsem si odpustit poslední slovo. Byla jasné jak jsem to myslel. Prostě bych jí podřízl hrdlo a nechal jí viset dolů hlavou. Její smrt bych si skutečně vychutnal.

"Po pravdě nestihl jsem. Někdo mi poslal balíček do mé práce až z daleké Arábie. A co v něm nebylo?" Chvíli jsem mlčel. Čekal zda-li nikdo něco neřekne. "Hadi. Ne tak ledajaké. Ale Poseidonovi. Ty, které poslal na Laokónta. Však víte.." Ošil jsem se. Promnul si místo kde na mně dopadla kapka jeho jedu. Ještě to trošku štípalo.
"Když jsem se rozhodl najít nějakou překladatelku, aby mi řekla více.. tak se tam objevila Alecto a já byl zatáhnut sem. Pomáhal v záchraně tvého krásného zadku." Nemohl jsem si pomoct. V některých věcech jsem se nezměnil. Ale co se týče chování žen. Za svůj život jsem se naučil je respektovat. Hlavně, v životě kdy jsem byl Oscar Wilde.
"Takže suma sumárum nevíme naprosto nic. Ale ty se zdáš, že něco víc víš. Nebo ne?" Podíval jsem se na ní pátravým pohledem.
"Ale ještě než se do toho šíleně ponoříme. Jak se cítíš?" Zajímal jsem se o ní pochopitelně. Nebyl jsem zas tak bezcitný, jak se možná na první pohled zdálo. Měl jsem nějaké city. Naučil jsem se jim.
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 11. června 2014 20:24
hades_013052.jpg

Za dlouho:



Artemis byla vždycky trochu problémová dívka. Vždy si vážila mnohem více jiných žen, nehledě na okolnosti. Podivná vlastnost. Občas se mi líbila, ale jindy byla spíše na obtíž.
Dokonce i s Areem se jí povídalo lépe, než se mnou. Oba byli podobně divocí, drzí a nerozvážní. A povídali si o nedůležitých věcech, když tu jsou i ty důležité.
"Tak se uklidněte, oba dva," přeruším jejich debatu. Musíme se zajímat o ten grál a ne o mé otroky.

Ti dva naštěstí mysleli na to samé. Artemis ten sen nejspíše měla taky, ale něco mi říká, že nám přesto ještě něco tají.
"Nic moc," řeknu jí. Je na ní, jak si to přebere. "Snažili jsme se vymyslet další postup, ale pak si přišla ty a my tě museli zachraňovat. A kam si vlastně mířila, když ne sem?"
Musím využít té chvíle, kdy je ještě slabá a neschopná naplno uvažovat. Později, až opět nabere síly, nebude tak jednoduché dostat z ní to, co ví a co nám tají.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 11. června 2014 20:08
artemis_alyss28072.jpg

Za jak dlouho je únor?

~Hádes, Áres~

 

„Áres?“ pozvednu prudce obočí a chvíli si jej prohlížím. Když to vezmu kol a kolem, stále má ten drsňácký vzhled, který o něm hlásal: Já jsem bůh války a nebojím se použít pouze svoje pěsti! Sice jsem to nikdy neřekla, ale vážila jsem si mužů jako je on, kteří se nebáli vrhnout doprostřed boje a nechali mluvit své svaly. Když však došlo na otázku ohledně co se ženami, nesnášela jsem je. Většina takových jim vyhrnula sukně, i když ony to nechtěly.

 

"Promiň, ale Earl Grey došel."

Celý on. „Škoda. Dala bych si, protože mám příšernou žízeň. Tady jsem nikdy nechtěla skončit, a přesto tu jsem,“ odhrnu si vlasy z ramen a svěsím nohy dolů.

 

"No vlastně až na jednu. Strýček si chtěl vzít trofej a otroka v jednom. Teď jí Alecto provází po domě."

„Ani jeden jste se nezměnili,“ výhružně mi blýsklo v očích. I když to byla démonka, která mě unesla, stále to byla žena a cítila jsem za ně odpovědnost. „Přiveďte ji sem, ať jí můžu pomoc od trápení,“ hodím pohledem po Hádovi. Nejsem si jistá, co s ní zamýšlí, ale raději by měl od toho dát ruce pryč.

 

„Svatém grálu?“ Áres mě zmate tím pojmenováním. Já znala křesťanství, ba dokonce jsem měla i přímý zdroj. Pak mi však došlo, o čem to mluví. „Asi tak, jako všichni,“ přisvědčila jsem. Útočnost v mém hlasu lehce klesala. „Aspoň myslím. Když jste ty sny měli vy dva, můžou je mít i ostatní. Zjistili jste něco?“ zeptám se bez obalu.

 
*Árés* Alexander Rubin - 11. června 2014 15:47
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Ve zvláštní společnosti v pekle
~~Hádes, Artemis~~

Celou dobu jsem se zájmem v očích pozoroval tu rudovlasou krásku a uvažoval nad tím, o koho se vlastně jedná. Zda-li je přítel či nepřítel. Byl by vážně paradox zachraňovat někoho, kdo vám půjde následně po krku.
Moc jsem nevěnoval pozornost Hádesovi a jeho radosti z úlovku. Je fajn že má novou otrokyni. Je fajn že jí předhodil Alecto, která má v úmyslu se na ní vyřádit. Jenže co mi je do toho. Já tu jsem z nějakého určitého důvodu. Něco mi říká, že jsme kvůli záchraně té rudovlásky od toho důležitého několikrát odbočili.
Dal jsme ruce do kříže na prsou a zájmem v očích jsem pozoroval tu rudovlásku. Přemítal jsem tváře bohyň a snažil se v ní najít nějakou podobu.
Možná proto jsem lehce ucukl, když promluvila a překvapeně na ní pohlédl. Ten její hlas mi byl vážně podvědomí. Hádes už měl jasno.
Artemis.. bohyně lovu a bohyně Měsíce.. Zamyslel jsem se. Lehce se pousmál a odhalil tak svůj dokonale zářící chrup.

"Áres." Pronesl jsem hrdě svoje jméno, když tolik toužila po tom vědět s kým má tu čest. Nevypadala na to, že je ve své kůži. Ani jsem se jí nedivil. Kdo ví co s ní ti démoni prováděli, než jsme jí přišli na pomoc.
"Promiň, ale Earl Grey došel." Začínal jsem se poněkud nudit. Bylo fajn zjistit, že jsme zachránili možného spojence z našich řad. Ale to bylo tak všechno.
"No vlastně až na jednu. Strýček si chtěl vzít trofej a otroka v jednom. Teď jí Alecto provází po domě." Je mi jedno, zda-li pochopí co jsem tím chtěl říct. Vysvětlovat to nebudu. Zbytečně bych se do toho zamotal.
"Budu hádat. Může za to ten sen o "svatém grálu"? Hmmm.." U toho svatého grálu jsem udělal uvozovky a zaujatě na ní pohlédl. Možná věděla víc než mi všichni kolem. Což bylo dosti možné. Proč jinak by jí unášeli démoni?
 
Artemis *Alyss Ellery* - 11. června 2014 15:21
artemis_alyss28072.jpg

Witčaaa

~Hádes, Áres~

 

"Artemis?"

Mé jméno zapůsobilo jako rána bičem. Nečekala jsem, že mě někdo pozná ať už z našinců nebo těch z jiné koleje. Zvedla jsem hlavu, i když mě v ní stále trochu třeštilo a zamračila se. Já zatím tápala v nevědomosti, ale podle uvítání mi pomalu došlo, kdo to tu nade mnou stojí. Nicméně identita druhého muže mi byla stále utajena.

 

„Háde?“ ucukla jsem před jeho rukou. Nenechám žádného muže se mě dotknout. Bůh nebo člověk. Je mi to jedno. „A ty jsi?“ změřila jsem si druhého boha. Poposedla jsem si. Cítila jsem se dost blbě a nejraději bych na ně zařvala: Odstupte ode mě, vy kreténi! Nikoho z vás u sebe nechci! Ale bylo mi jasné, že teď jsem měla možnost nesmrtelných spojenců. Lily sice taky patřila mezi nesmrtelné, ale dřív tomu tak nebylo.

 

"Proč jsi sem dorazila, proč zrovna teď?"

Povytáhnu obočí, až mi zmizí v záplavě rudé ofiny. „Čaj o páté,“ zavrčím podrážděně, a pokusím se postavit, ale zjistím, že jsem zatím úplně mimo. Co mi ti prašiví démoni udělali? Nejsem zvyklá být slabá. „Doufám, že jste je aspoň všechny zabili,“ dodám pomstychtivě a kmitám hlavou z jednoho na druhého.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16072201728821 sekund

na začátek stránky