Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:01Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 18. června 2014 21:29
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Jak se řekne manželce od hada? :D
~Hádes, Artemis~

"Tak to jsem rád." Mrknu na ní. Jsem vážně rád, že je v pořádku. Zní to možná divně vzhledem k okolnostem, ale prostě to tak je.
Trošku s sebou cuknu. Vážně netuším, zda-li skutečně patří jemu. Vypadaly tak. Víc jsem si jich neprohlížel. Navíc to co z nich teklo nebyla cukrová vata.
"Neptal jsem se jich. Měl jsem totiž jiné starosti." Ohradil jsem se. Až potom mi její slova dávala větší smysl. Možná měla pravdu a bylo tomu tak. Tady nebylo bezpečně. To se muselo nechat. Vlastně se mi tu ani pořádně nelíbilo. Nebylo to co bývalo dřív.

Hádes po mně chce, abych se vrátil zpátky do kanceláře a donesl mu ten text. To cestování sem a tam, mně začalo unavovat.
"Hm.. vážně se chceš teď rozdělovat, strýčku?" Pronesl jsem první otázku, která mně napadla. Nechtělo se mi tam jít samotnému. Nechtělo se mi opouštět tuto šílenou bandu. Navíc jako bonus se mi líbila přítomnost Artemis. Připadalo mi to trochu jako za starých časů. Avšak se spoustou velkých úprav.
"Ale pokud je to tvoje poslední slovo. Můžu tě aspoň poprosit o přítomnost Alecto. Přeci jen se vyzná více v těch portálech." Zněl jsem smířlivě. I když se mi to vůbec nezamlouvalo.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 18. června 2014 14:01
hyg7535.jpg
IntruTHOR
(Sigyn, Thor, Loki)

Sigyn mala v jednom pravdu. Naozaj sme k sebe mali bližšie než by bol jeden čakal. Ale aj tak! Nejako k nám už patrilo, že držíme s tými svojimi. A ja som sa očividne dostala do party, kde som bola piatym kolesom. Usmiala som sa. Možno mierne kyslo, a prestala som jesť. Dôkladne som si otrela ústa obrúskom a ruky som si pretrela vlhčenými obrúskami, čo som vytiahla z kabelky.  " Naozaj nikto z vás netuší kto je môj brat?" Bola som šokovaná a zdrvená. Možno ani nie tak tým, že ho nepoznali, ale že sa vôbec na tú hru nechytili, a nezačali sa pýtať viac. "To ste sa nikdy nehrávali šarády?" Ale tak keď nie tak nie. Nie je sa čo čudovať, veď Nemci nemali vôbec zmysel pre humor, a severania? Tí melancholickí dlhovlasí v čiernom oblečení metalisti, alebo ako  sa im hovorilo, rozhodne nepatrili k ďalšej veselej kope.  Aký bohovia taký ľudia. Nemala som už ale čas niečo ďalej rozoberať. Pretože prišla návšteva. Ak by som mohla, zrejme by som sa skovala niekde do kúta, možno aj utiekla. Predsa len začínalo tu byť trocha moc tesno. Apartnám bol síce kráľovsky veľký, ale moja osobná zóna nebola o nič menšia, a začínala som ten nedostatok priestoru dosť cítiť. Ak som sa pred božskou dvojkou pred chvíľkou trocha uvoľnila a ukľudnila, teraz som sa znovu napäla a znervóznela.
 

Úprimne ma ani pravá identita Thora neprekvapila. Z nejakého dôvodu som tvár, toho herca, ktorého som ale poznala len ako Thóra, a zrejme nehral ani nikde inde, čakala. Naklonila som sa k Sigyn a tichučko šepla. " Môže to byť horšie? Ten chlap má taký príšerný hlas. Ako keby mal v hube horúci zemiak, nikdy mu nič nerozumiem." Na druhú stranu zrejme nebudem človek, s ktorým sa bude dávať do reči, akže som bola pred jeho huhňaním relatívne v bezpečí.  Zatiaľ čo sa Loki vítal a pustil boha dnu vstala som od stola. Pozerala som sa len do zeme a čo najnenápadnejšie som si presadla. Na kresielko, mimo diania. Mala som sto chutí zakričať, že idem domov! A domov som myslela späť domov! Do Grécka, do obchodu..

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 17. června 2014 15:39
hades_013052.jpg

Párty v Podsvětí:
Ares, Artemis



Mí dva společníci se hned rozpovídali. Nevím, jestli je bezpečné říkat Artemis o všem, co víme a co nás potkalo. Třeba chce zradit a získat zpět svou moc jen ona sama, nebo pro svého otce. To nemůžu dopustit.
Je ale pravda, že nic nevíme. Každý z nás jistě dostal nějaké vodítka. Já zjistil něco o řekách z Ráje a došel jsem až k Iráckému Eufratu, což ale klidně může být falešná stopa. Ares pak dostal ten svůj text. Co ale dostala Artemis?

"Ano, Persefonina," odpovím nezaujatě Artemis. Kdo ví, kde je Persefoné konec. Třeba o ní něco zjistím později. Teď ale musíme naplánovat, co uděláme dál.
"Aree, dones mi ten text, který si chtěl přeložit. Během svého života jsem studoval hodně jazyků a ty mrtvé mi jdou nejlépe," řeknu s mírnou dávkou pobavení.
"A ty," kouknu na Artemis, "jestli už jsi v pořádku, nevíš o nějakém místě, odkud začít pátrat?" Normálně bych se neptal, ale nechci působit dojmem, že nic nevím a samotná Artemis podotkla, že tady bychom zůstat neměli. Sice nám tu vůbec nic nehrozí, ale taky odtud nic nového nezjistíme.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 16. června 2014 09:31
valiko34786.jpg
Hluboké zamyšlení
-npc Forseti-

Ani nevím, v jakém okamžiku jsem se rozhodl do okna usednout, ale seděl jsem v něm, s jednou nohou složenou pod sebou a druhou pokrčenou tak, že jsem volnou ruku měl položenou na koleni, zatímco druhou jsem měl venku, aby namodralý pramínek kouře nevcházel do bytu. Alespoň tak jsem se pokoušel zmírnit porušený slib, že zde kouřit nebudu.
Tělem mi proběhla vlna menší slabosti, která připomněla, jak moc se naplňuji touto návykovou látkou a zapomínám na doplňování tekutin. Na tom ale nezáleželo. Seděl jsem, žádný kolaps nehrozil a myslím, že mě by se to ani nestalo. Rozhodně ne z tohohle.

Vítr se otočí proti mně, oblečení nabylo nové vlhkosti, ale ani tomu jsem nevěnoval přílišnou pozornost, stejně jako, že oblak, který jsem zrovna vydechl, se mi prohnal kolem tváře do místnosti. Přešel jsem to se skloněnou hlavou a zavřenýma očima.
Forsetimu jsem věnoval neústupný pohled, když se ujišťoval, zda jsem si svou žádostí jistý. Nebyl jsem, ale chtěl jsem vědět, co ví on a já ne.
Než začal, lhostejně jsem hodil nedopalek na ulici a z krabičky vedle sebe si vytáhl novou bílou milenku, která ve chvilce zazářila jako lapená světluška. Bylo mi jasné, že Emma i Milly stojí za dveřmi. Obě byly holky zvědavé a já je slyším daleko lépe, než Forseti. Znovu mě zamrzí, že musela Emilly slyšet cvaknout zapalovač, ale cením si toho, že nevstoupila do místnosti, aby mi v tom zabránila. Věděla moc dobře, že by tím nedosáhla ničeho.

Nikdy jsem nechtěl být proti Ódinovi. Uznával jsem jeho autoritu, stejně tak jsem respektoval Thóra a ostatní, ale zprotivili se mi přesně v onen soudný den, všichni do jednoho. A Všeotec v tuto chvíli ještě víc. Nic nedělal. Něco bylo špatně a jemu to bylo jedno… i když… já mu nemám co vyčítat. Kolik věcí bylo lhostejných mě, když jsem zbaběle prchl na Midgard v naději, že vše nechám za sebou? A stejně jsem nikdy nedokázal žít sám se sebou. Nezbavil jsem se ničeho… Proč tedy stále žiji, když se z hloubi své potrhané duše nenávidím?

Co já vím o víře? Nic. Vše, v co jsem věřil, mi vzali nebo bylo zničeno. Věřil jsem, ale to nemá mnoho společného s vírou, o které se pokusil mluvit druhý bůh. Mlčky jsem poslouchal jeho vyprávění, během kterého už definitivně opadly i poslední zbytky lhostejné masky a zůstala jen tvář zničená bolestí. Mohla uplynout hodina, nebo dvě? Nevím, čas jsem od svého příchodu neměřil, nebylo to podstatné. Na druhou stranu daleko podstatnější bylo, že jsem se v tomto čase stal sirotkem.
Ne… nedává to smysl.

Celé jeho vyprávění vidím, jako kdybych tam byl. Představa v mé hlavě, jako kdyby mi Forseti posílal jednotlivé obrazy, ačkoli si spíš myslím, že to je má vlastní fantazie. Ano, proč by je nechali žít? Proč by tam jinak letěli, kdyby mí rodiče nebyli jejich cílem. Nebo možná jen otec? Ať tak či tak, jak řekl Forseti a jak já z celého srdce vím. I kdyby jí to mělo stát život, má matka, Sigyn, by svého muže nikdy neopustila. Pro něj by bojovala, i kdyby jí to mělo stát život.
A dle některých si on takovou oddanou lásku nezasloužil… Opravdu byl takový, jak ostatní říkají, ale nikdo z nich ho nezná, jako jsme ho znali my. Když byl s námi, byl jako někdo jiný… ne, omyl. S námi byl takový, jaký byl, ale pro ně se stával někým jiným.

Opřu hlavu o dlaň, loket opírajíc o koleno. V okně nesedí ten muž, který vešel do místnosti, jen zničená hromádka čehosi. Kouřím už mechanicky, ani nesleduji oblak kouře, jen obrazy před očima. Obrazy toho, co se asi mohlo u skalisek odehrát.
“Proč…“
Šeptnu, ale nebylo to myšlené jako otázka. Rozhodně ne v onom prvním výdechu. Lehce pozvednu hlavu a pohlédnu na druhého boha.
“Proč mi dáváš naději? Proč zrovna ty… Můj otec ti způsobil tolik bolesti. Právem mě nenávidíš…. Proč bys mi tedy chtěl pomáhat?“
Dotazuji se, ale hlavou se mi provrtává ještě jedna otázka… hlavou mi proudí po celou dobu jeho vyprávění, ale není snadné ji vyslovit. Nyní však, zlomen všemi okolnostmi, vyslovím, co mě trápí.
“Proč jsem nezanikl, když to bylo jediné, co jsem si přál?“
Ano. Jaká vyšší síla rozhodla, že budu existovat? Nezmizím jen tak a prostě budu tu. Za jakým účelem? Proč? Nač? Mám snad nějaký důvod chtít žít, ačkoli o něm nevím? Nyní by tedy důvod mohl být, ale nebylo by jednodušší zemřít a připojit se k ostatním z mé rodiny takto, než se plahočit po světě, kvůli nějaké honbě za pokladem?

“A co tvá přání? Co kdybych svým přáním změnil něco z toho, co se stalo? Kdyby se třeba vrátil čas… Dopustil bys, abys Emmu nepotkal? A kdybyste k sobě i přes to našli cestu… kde by byla Milly, kdybych ji já nenašel? Chtěl bys, aby se ty dvě nikdy nenašly? …“
Možná jsem mu ve své otupělosti vracel úder za jeho, ale musel jsem přemýšlet nad jeho slovy, nad tím, jak je podal a nad tím, co se mu asi honí hlavou.
Je to všechno vůbec možné? On mi bude ještě pomáhat? Po tom všem… Musí přece mít nějakou podmínku, nějaké podružné přání, které bych měl ve svých slovech obsáhnout, abych mu zajistil přežití. Vždyť bych klidně mohl být pomstychtivý parchant a mohl bych chtít, aby všichni bohové byli uvěznění a světům by vládla má rodina.
Ovšemže to byly jen výplody mé představivosti, ale i takováto varianta je možná - za předpokladu, že bych někdy pocítil jen náznak pomstychtivosti. Forseti může být rád, že takový opravdu nejsem.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 14. června 2014 15:03
artemis_alyss28072.jpg

Hadi?

~Hádes, Áres~

 

"Hadi. Ne tak ledajaké. Ale Poseidonovi. Ty, které poslal na Laokónta. Však víte.."

Pozvednu obočí, protože tahle novina se zdá být velmi užitečná, i když se zprvu jevit nemusí. Co to pro nás znamená? Pomyslím si.

 

"Když jsem se rozhodl najít nějakou překladatelku, aby mi řekla více.. tak se tam objevila Alecto a já byl zatáhnut sem. Pomáhal v záchraně tvého krásného zadku."

Druhé pozvednutí obočí. To sis nemohl ujít, co? Uhnu pohledem a zadívám se někam jinam než na oba bohy.

 

Áres nakonec dojde k názoru, že oni nic nevědí a co se týče mě? Mám jim vůbec něco říkat? Na druhou stranu je dobré mít spojence a naše zájmy se budou možná i shodovat, i když... úkosem pohlédnu na Háda. Každý ví, jak na tom byl ve vztahu se svými bratry. Trochu jsem se bála toho, že on by se korunoval nejvyšším bohem a Dia by hodil sem. Tohle jsem nemohla připustit.

 

„Myslím, že mi je trochu lépe,“ pohlédnu na dřevěné opěradlo a cítím, jak z toho vyzařuje síla. „Persefonina?“ kouknu na Háda. Alespoň napravo ode mě stojí mnohem větší trůn. „Jinak jsi si jistý, že to byli Poseidónovi hadi, Áree?“ lehce jsem se zamračila. Pokud se tvářili trochu zmateně či nejistě, dodala jsem: „Myslím tím, že oni,“ ukážu prstem směrem nahoru, „ovládli i naše mytická monstra. Asi bych se tady dole moc dlouho nezdržovala,“ řeknu s obavami. „Venku nebyl žádný Kerberos, že?“

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. června 2014 14:49
loki94861.jpg

A je tu

~Thór, Sigyn, Hygieia~

 

"Ahoj Tome! Jak se máš?"

Thór byl vždycky hlasitý a měl jsem z něj pocit, že by mě nejraději těmi prackami objal. Začínal jsem Hygieiu chápat. Kdo nezná mě a Thóra, tak by si určitě řekl, že jsme nejlepší kámoši, kteří spolu chodí na různé akce a kujou pikle. Před Hygieiou  jsme nemuseli dávat najevo, jak to mezi námi je. Plno uštěpačných poznámek, výměny pohledů, neustála rivalita.

 

"Pozveš mně dál? Nebo necháš kamaráda stát na chodbě?"

Zůstaň si na chodbě, pomyslím si a na chvíli mám nutkání zabouchnout mu dveře před nosem. Místo toho ustoupím stranou a pozvu jej: „Pojď dál.“ Počkám, až vejde a zavřu za námi dveře. „Jsi jako blesk,“ dodám ironicky. „Odkud jsi přiletěl?“ neznal jsem jeho denní režim. Zatím jsem představování nechal bokem. Ať se stará sám.

 

Zaujmu pozici za Sigyn a opřu se rukama o opěradlo její židle.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 11. června 2014 21:12
chrishemsworththor7485.jpg

V hotelu ---> Loki



Recepční se na mně podívala a tak nějak zmateně pozdravila. Z ruky jí vypadla propiska a pak zopakovala jméno na které jsem se tázal já. Zdá se že ta recepční je velice rozrušena. Těší mně že takhle působím na ženy. Tohle by měl vidět Loki. Ušklíbnu se a podívám se na muže který se pro teď chopil práce té recepční. "V pořádku, není třeba se omlouvat. Jsem rád že mám takové fanoušky".

Mrknu na tu recepční a pak se opět podívám na toho muže. "Dobře, děkuji." Naposledy se podívám na tu ženu a malinko se pokloním. Pak následuji muže po schodech nahoru k pokojům pro VIP. Tak nějak mi bylo jasné že Loki nebude mít normální pokoj. Cestou se na mně několik hostů dosti zvláštně dívalo. Pozdravil jsem je kývnutím hlavy a pokračoval jsem dál. Netrvalo dlouho a ocitly jsme se před dveřmi Lokiho pokoje.

Poděkoval jsem muži za ochotu a poslal jsem ho pryč. Ještě před tím jsem ale z kapsy vytáhl sto eurovou bankovku a muži jsem jí dal. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. V nich jsem uviděl mně dobře známou tvář. "Ahoj Tome! Jak se máš?" Zeptám se s úsměvem. Loki říkal že tu není sám a dokud nebudu vědět koho tu má, tak zřejmě budu nucen předstírat tuhle maškarádu. "Pozveš mně dál? Nebo necháš kamaráda stát na chodbě?" Ušklíbnu se a pak se zadívám s drsným pohledem Lokimu do očí.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. června 2014 21:04
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Proč úhoř.. teda únor?
~~Hádes, Artemis~~

"Kdybych věděl, že tu budeš tak bych s sebou vzal i něco navíc. Ale strýček pro mně nechal poslat expres, aniž bych stihl s sebou cokoliv navíc vzít." Stihl jsem jí odpovědět, než Hádes utnul naší debatu o ničem a vlastně o všem.
"Já bych jí pomohl od trápení." Zavrčel jsem. Nemohl jsem si odpustit poslední slovo. Byla jasné jak jsem to myslel. Prostě bych jí podřízl hrdlo a nechal jí viset dolů hlavou. Její smrt bych si skutečně vychutnal.

"Po pravdě nestihl jsem. Někdo mi poslal balíček do mé práce až z daleké Arábie. A co v něm nebylo?" Chvíli jsem mlčel. Čekal zda-li nikdo něco neřekne. "Hadi. Ne tak ledajaké. Ale Poseidonovi. Ty, které poslal na Laokónta. Však víte.." Ošil jsem se. Promnul si místo kde na mně dopadla kapka jeho jedu. Ještě to trošku štípalo.
"Když jsem se rozhodl najít nějakou překladatelku, aby mi řekla více.. tak se tam objevila Alecto a já byl zatáhnut sem. Pomáhal v záchraně tvého krásného zadku." Nemohl jsem si pomoct. V některých věcech jsem se nezměnil. Ale co se týče chování žen. Za svůj život jsem se naučil je respektovat. Hlavně, v životě kdy jsem byl Oscar Wilde.
"Takže suma sumárum nevíme naprosto nic. Ale ty se zdáš, že něco víc víš. Nebo ne?" Podíval jsem se na ní pátravým pohledem.
"Ale ještě než se do toho šíleně ponoříme. Jak se cítíš?" Zajímal jsem se o ní pochopitelně. Nebyl jsem zas tak bezcitný, jak se možná na první pohled zdálo. Měl jsem nějaké city. Naučil jsem se jim.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14851498603821 sekund

na začátek stránky