Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. října 2020 17:07 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 0:40Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 24. října 2020 15:57Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. října 2020 17:07Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 25. října 2020 16:45Kurent "Cal"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 28. října 2019 09:32
loki94861.jpg
Nope
~Thór~

O Ódinovi má stejné mínění jako já. Stále jsem si však vzpomínal, když řekl, že by lhal, kdyby nemohl, tak co to bylo? Neměl právě on stát v první linii a po všech pátrat? Musel to za něj dělat někdo jiný? Thór byl sice naštvaný na Her-Ura, ale u mě si každou minutou získával větší a větší respekt. Já bych na jeho místě takový klid nezachoval a Thóra poslal do temných hlubin, ze kterých není návratu. Ohrozil všechno, o co se Hór snažil, a přesto jediný trest byl, že jej zavřel do místnosti, kde nemá svou moc, ani své zbraně nic. Jenom oblečení na sobě. No dobře, tak když to podám takhle, tak to zní jako krutý trest.

Nehodlal jsem egyptského boha nijak obhajovat. Neměl jsem důvod bránit jeho pověst. To ať si dělá sám. Teď záleželo jenom na tom, aby se Thór vzchopil a začal uvažovat více rozumně, ale on byl vždycky horká hlava. Ač jsem byl rád, že mi přislíbil pomoc u Sigyn, jeho další konání způsobilo, že jsem zakoulel očima.

"Thóre," došel jsem k němu a položil mu ruku na rameno a zatáhl, abych jej dostat ode dveří. Jestli se mi to povedlo, tak jsem se na něj trochu přísněji podíval. "Takhle nikomu nepomůžeš. Na boj jsem připravený, ale byl bych raději, kdybych do něj mohl něco použít. Jako zbraň," pak mi došla jedna věc. "Moment. Tys byl u mě v bytě?" Jak jinak by jablko získal. "Cos odtamtud všechno vzal?"

Co se týkalo boha spravedlnosti, pokrčila jsem rameny. Kdyby se někde ztratil, byl bych raději. "Neměl se ozvat?" otázka padla spíše do větru, protože Thór neměl mobil a na mě číslo neměl. Ještě že tak, protože bych jej jinak poslal do prdele.

Zaklepal jsem na dveře. "Můžete otevřít," podíval jsem se ještě na boha hromů, aby nic nevyvedl.
Když se dveře otevřely, jako první dovnitř nakoukl Nárvi. Bylo na něm vidět, že je zvědavý a když Thór vyšel, vpadl mu do náruče a objal jej. Netušil jsem proč. Tak dlouho zamčený nebyl. Her-Ur stál s Tefenem po boku a Tjefet se opíral zády o zeď vedle dveří. Nejspíš otevíral on.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. října 2019 23:25
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

ÚTOK!


A-Team v čele s velkým Z

Můj plán s lanem zafungoval. Byl jsem tím velice potěšen a to obzvláště, když se můj pohled střetl s otcovým. Vždycky jsem si svým způsobem přál, aby na mně byl hrdý a teď se na chvíli zdálo, že tomu tak skutečně je. Zatřepal jsem hlavou, teď nebyla vhodná chvíle na cokoliv.

Přišel jsem o provaz, který sehrál velmi důležitou roli a potřeboval jsem za něj najít náhradu. Rozhlédl jsem se kolem sebe, než se můj pohled zastavil na zemi u stěny, co byla nejblíže.
Balvan. Přešel jsem k němu a vzal si ten, který byl velikostí stejně jako já.
To bude muset zatím stačit. A když ne, tak budu nucen udělat něco, co se mi poměrně příčí a to obzvláště teď, když tu je přítomná Artemis. Nerad bych ji zbytečně ohrozil… a to nemluvím pouze o ní.
Neváhal jsem ani chvíli a svou pozornost, hlavně onen balvan, přesunul na titána na zemi, začal do něj bezhlavě mlátit.
Když se Athéna soustředila na hlavu, tak se rozhodnu věnovat hrudníku, nerad bych se jí pletl pod nohy. Nemluvě o tom, že je lepší, když se to takto rozprostřeme.

Nechal jsem se ovládnout frustrací z toho, co se za poslední dobu stalo. Jak andělé unesli Artemis a já se jí snažil vypátrat. Když se mi to podařilo, tak si pro změnu na mě nevzpomínala a když si vzpomněla, tak jsem se ocitl tady. To by jednoho opravdu nasralo do nepříčetnosti. (58%)
 
Athéna *Annabeth Ness* - 27. října 2019 09:35
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis
~ Artemis, Árés, Apollón, Afrodita, naše smrt Kronos a ... a sakra, Zeus?! ~



Bývaly doby, kdy můj největší problém byl kolik kuliček vína mi obětovali mladí chlapci, kteří se modlili za dobrý boj. Věřili byste tomu? A teď tohle.
Pokusila jsem se Krona napadnout, ale pravda je, že tomuto Titánovi stěží byť jen rozcucháme vlasy, natož že bychom ho nějak smrtelně zranili. To neříkám proto, že bych se hodlala vzdát - mám svůj život docela ráda - nicméně je dobré realisticky počítat s tím, že tento boj nebude jednoduchý.

Jsem ráda, že je po mém boku Árés. I přes naše neshody, které jsme v minulosti měli, to byl jeden z nejschopnější vojevůdců, nejlepší válečník, kterého bych si mohla přát. Kdybych si mohla vybírat, nejspíš bych si vybrala právě jeho.
Byli jsme to my dva proti Kronovi. Artemis a Apollón, sourozenci slunce a měsíc, byli oba v podstatě bezvědomí a Afrodita, inu... je Afrodita.
"Co budeme dělat?" byla nicméně docela dobrá otázka.

Otázka, na kterou odpověď nenechala dlouho čekat. Kronos nezaútočil, naopak, zaujalo ho cosi jiskřivého. A ano - byl to on. Otec.
Otec nikdy příliš nezvažoval, co by jeho útok mohl provést ostatním. Naštěstí se mi povedlo se jeho útoku vyhnout, jinak by mě blesky poranily. (100% - je tohle vůbec možný?)
Jsem však skutečně ráda, že ho vidím.

Lano mezitím změnilo majitele. Árés se nezdržoval dlouhými řečmi a zaútočil, stejně jako Otec. I já jsem nezůstala pozadu, i když jsem na zlomek vteřiny zaváhala. Někdy jsem trávila příliš času přemýšlením na místě, kde to nebylo nutné.
Vyvolala jsem své kopí a s rozběhem zaútočila na Krona. S Otcem a bohem války po boku jsem se cítila jistější, ostrá zbraň míhající se ve vzduchu. Boha nelze zabít, ačkoliv bychom si to přáli. Možná, že je to dobře. Možná ne. Proto jsem útok nevedla na srdce, tak jako u smrtelníka, ale na hlavu. I kdyby se něco nezdařilo, mohla bych Krona alespoň poranit v oblasti očí, nebo mu v nejlepším případě do hlavy udělat otvor. Šance, že mu provedu něco nehezkého je v oblasti hlavy vyšší, než kdybych se soustředila na hrudník. Aspoň doufám. (55%)


 
Thór *Chris Hemsworth* - 26. října 2019 18:49
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TO JE NĚJAKÝ VTIP?
Loki




"Tak to je dobře.." Upřímně se mi aspoň trošku uleví, když slyším že sem nikomu nic neudělal. Nejvíce by mně štvalo, kdyby se stalo něco Matet a Lokimu. Nemluvě o Hele, Nárvim a Válim, ale ti tam naštěstí nebyli. "Nárvi?" Zopakuji po něm. Her-Ur je mi ukradený, s ním sem skončil, ani ta jeho banda mně nezajímá. Ale byl bych velmi nerad, kdyby si to Nárvi celé nějak špatně vyložil. Nemám s ním takové pouto jako u Váliho, al i tak, mám toho chlapce rád a nerad bych ztratil jeho přízeň.


Čekal sem, že mi bůh ohně začne popisovat různé cesty, nebo aspoň jednu a co k tomu budu potřebovat. Moc rád bych odtud zmizel a kde jinde by bylo lepší zavzpomínat na staré časy? Možná že by mi Eitri dokázal vytvořit další Mjölnir. Bez toho kladiva se cítím jako bez ruky.

"Jak to myslíš?" Ptám se nechápavě když mi řekne že na tohle nebudu mít čas a zvědavě se na něj zadívám. Uslyším jméno své ženy a jako by se mi na chvíli zastavilo srdce. V obličeji mám nechápavý, spíše tedy nevěřícný výraz. "Tohle není vtipné Loki". Říkám bohovi zcela vážně. Aby jen tak najednou začal mluvit o Sif. Chce mně provokovat? Né, to by jistě neudělal. Né po tom všem, co se stalo.


Uslyším jméno svého otce a vzteky praštím rukou do zdi. Zabolí to, možná sem si i trošku odřel klouby, ale na tom nezáleží. "Zbabělec! Posílá nějaké poskoky, místo toho aby ji zachránil sám!" Je už tak starý, hloupý a nebo bezmocný? Že se o to ani nepokusil? Začnu se rozhlížet zda mám u sebe všechny své věci, hlavně tu dýku. Pokud by to leželo třeba někde opodál, pak si to vezmu a vyrazím ke dveřím. "Nesmíme ztrácet čas. Doufám že jsi připravený na boj.. Osvobodíme Sif a pak najdeme Sigyn. Přísahám". Řeknu odhodlaně a začnu bouchat na dveře. Sif.. Má lásko. Už si jdu pro tebe! Vře mi krev v žilách při pomyšlení na to, co jí mohli ti opelychanci udělat. Všechny je roztrhám na kusy, pokud zkřivili jen jediný z jejich krásných vlasů.

"Forseti tu ještě není?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. října 2019 14:43
loki94861.jpg
Veselá kopa jako vždy
~Thór~

Nevím, proč jsem k jeho žvýkačce v duchu ještě dodal: Nebo jako dvakrát použitý toaleťák. Nicméně mi to sedlo a zadržel jsem úšklebek, který by si Thór mohl špatně vyložit.
"Všichni naživu a statika domu drží, takže nám to celé na hlavu nespadne," ujistil jsem jej a chvíli si ho prohlížel. Bylo to zvláštní jej takhle vidět. Naštvaného na otce, i když se zklidnil.
"Her-Ur nevypadá, že by se ti chtěl mstít. Je venku s Nárvím a dvěma chlápky. Kloboučník a ten ukecaný," upřesnil jsem.

Svou žádostí mě dost zaskočil. Polkl jsem a chvíli přemýšlel, jak mu to podat. "Thóre," zvážněl jsem. Kdysi mi to moc nešlo, ale čas mě tomu naučil nebo to bylo divadlo a film? "Na tohle nebudeš mít čas," nečekal jsem na jeho reakci a pokračoval dál: "Sif, tvoje žena, je v pořádném průšvihu a potřebuje pomoct," přečkal jsem záplavu, která se na mě z jeho strany vrhla*. "Teď se znovu nenaštvi, ale byl to Ódin, kdo za ní poslal pomoc, ale místo toho pomoc skončila málem s prostřelenou hlavou a teď to bude na nás," ani jsem si neuvědomil, že jsem do toho zakomponoval sebe. A co Sigyn? Neměl jsem tušení, kde hledat a možná andělé, co drží Sif, budou vědět, kde je moje žena. "Možná něco potom dostaneme z andělů, co jí drží." Hodně mi toho bylo řečeno při cestě sem.

Poznámka pod čarou
 
Thór *Chris Hemsworth* - 23. října 2019 22:05
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V "KOBCE"
Loki




"Heeej! Slyší mně tam někdo?" Volám na dveře, nevědíc zda mně za nimi někdo prvně slyšel, nebo ne, jelikož žádné odpovědi se mi nedostalo. Lehce do nich bouchnu a je jasně cítit že všechna má síla je pryč. "Do háje.." Tiše si povzdychnu a vrátím se zpět k posteli, na kterou se posadím. Kdo ví, jak se mnou po tom včerejšku bude Her-Ur zacházet. Pokud by chtěl, tak by mně v téhle díře mohl držet snad věčně.

Trvalo to, už sem se chtěl vrhnout na ty dveře a začít křičet, když tu náhle se otvírají a do nich vchází Loki. Sem si jist že za dveřmi jsou i další, ale to je jedno. "Hej! A kde je to kafe?" Zavolám ještě, ale to už se dveře zavírají. To je mi tedy péče.


"Co myslíš? Cejtim se jak vyžvýkaná žvýkačka.." Jo, to by bylo přesný. Zmuchlaný, bez chuti... "Co se stalo? Jsou všichni v pořádku? Co on?" Ptám se zvědavě. Nerad bych někomu ublížil, tedy i když u někoho by mi to až tolik nevadilo. Počkám až mně Loki ujistí že sem nikomu nic neudělal a pak z postele vstanu. Dojdu přímo k němu a nakloním se k jeho uchu, pro případ že by někdo poslouchal.

"Musím odtud pryč, jinak mi asi hrábne.. Znáš nějaký způsob jak se dostat na Nidavellir? Musím sehnat něco lepšího než je ta plácačka co mi Her-Ur dal.. Bude tam ještě Eitri? Nebo jiní?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 23. října 2019 19:42
loki94861.jpg
God of Fire
~Thór + Nárvi, Tjefet~

Matet mě dovedla do pokoje. Podle jejich slov ve vedlejším spal Nárvi s Helou. Nechtěl jsem je rušit a sám jsem byl naprosto vysílený. Jakmile jsem si lehl, tak jsem usnul. Ještě jsem se stihl převléct do něčeho více pohodlnějšího. Jako obvykle se mi sny nezdály. Spánek byl skoro jako prázdnota. Absence absolutně všeho, co se dalo považovat za známku života.

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že někdo klepe na ty od ložnice. Otevřel jsem oči a malátně se postavil. Dopajdal jsem se ke klice a otevřel. Za nimi stál Nárvi. Jakmile mě uviděl, rozesmál se. Pak zvedl ruku a pročísl mi vlasy. Trochu jsem se divil, že jsem neucukl, ale dnes je možné už všechno.
"Spalo se ti dobře?" zeptal se syn a já kolem něj prošel jako mrtvola. Nárvi mě následoval a stále na mě vykuloval oči. "Jak ti je?"

Posadil jsem se do gauče a poklepal vedle sebe, aby si sedl. "Mizerně."
"Jablko nepomohlo?"
Prudce jsem se na Nárviho podíval. "Jablko!!" Thór spustil takovou spoušť, že mohl zničit jediné, co zbylo z Asgárdu.
"Tam je," ukázal na stoličku vedle vstupních dveří. Truhlička na ni stála bez nejmenšího škrábnutí. Nahlas jsem si oddechl.
"Tati?" to slovo jsem tak dlouho neslyšel, až jsem se na syna překvapeně podíval. "Co se stalo?" pokračoval v otázce. "Matet mi jenom nařídila, abych tě šel probudit."
Zakryl jsem si čelo dlaní. "Byli jsme s Thórem trochu popít," nemusím před vlastním synem přiznávat, že jsme toho vypili docela dost. Možná proto tak vyletěl. "Pak se ukázalo, že barman je Ódin, což Thór nesl těžce a pokusil se Ódina knokautovat. Vložil se do toho Her-Ur a vlastně ani nevím, jak to udělal, ale najednou Thór ležel na zemi v bezvědomí. Pak s ním někam zmizel. Z Ódina vypadlo, že ví, kde je Sif nebo něco v tomhle smyslu," vychrlil jsem to ze sebe rychle. Když jsem se podíval na Nárviho, hleděl na mě s otevřenou pusou.
"Všeotec je tady? Jak?!" nechápal.
To kdybych věděl. "Asi stáhl ocas a zdrhl."
"To by neudělal," zavrtěl mladík hlavou.
"Mě to nepovídej," pokrčil jsem hlavou a postavil se. V tu samou chvíli zase někdo zaklepal. Zakoulel jsem očima a šel otevřít. Stál za nimi chlapík, co nás sem dostal z Thórovy chajdy.
"Dobré ráno přeji," zazubil se a já měl chuť jej do těch zubů praštit. "Thór se probral a docela nahlas dává najevo, že chce s tebou mluvit," ustoupil stranou a já si povzdychl.
"Musím se převléct," s tím jsem mu zavřel dveře před nosem a přemístil se do ložnice, kde jsem se konečně oblékl tak, jak to mám rád. Černé dlouhé kalhoty a bílé tričko s límečkem. Jednoduché a pohodlné.
"Chceš jít se mnou?" zeptal jsem se Nárviho, který okamžitě vyskočil na nohy a už byl vedle mě. Ušklíbl jsem se. "Myslel jsem si to."

Společně s Tjefetem, aspoň doufám, že se tak jmenuje, jsme se vydali na další túru skrz korporaci. Cestou jsme potkali pár známých tváří a během toho jsem si uvědomil, že Hela není s námi, nicméně Nárvi mě ujistil, že se o ni stará Hórova sekretářka. Hlavně, že je v pořádku. Na tom jediném záleželo.

Na místě nás čekal Hórus s Tefenem. Ten štír byl snad jeho ocas. "Dobré," usmál se bůh slunce, jako by se předtím nic nestalo. Mrknu na Nárviho a chlapec ze sebe vykoktal nejisté ahoj. "Nechám to na tobě," došel ke dveřím. "Bude lepší, když Nárvi počká venku," přešel k chlapci a položil mu ruku na rameno. Nárvi se na mě podíval, co já na to.
"Počkej tady. Nevím, jakou náladu Thór bude mít," nechtěl jsem mu na rovinu říkat, jak se bojím toho, že by mu Thór mohl ublížit.

Tefen odemkl a otevřel dveře. Vstoupil jsem do místnosti, kde boha hromů drželi a okamžitě jsem cítil, jak mě opustila veškerá božská síla. Tak takhle se cítí smrtelníci? Podíval jsem se na Thóra. Chápal jsem, jak se cítí. Bylo to, jako by mu Ódin vrazil kudlu rovnou do zad, a ještě se mu k tomu vysmál.
"Jak jsi na tom?" zeptal jsem se narovinu, zatímco zámek na dveřích cvakl.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 22. října 2019 20:11
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TO NEŠLO PODLE PŘEDSTAV..




Teď už sem nebyl milý, laskavý Thór, kterého mohli všichni znát. Z předchozích dnů se ve mně nahromadilo hodně únavy a zlosti. Napřed na Helheimu, pak v Egyptě. Věci nešly zrovna podle mých plánů a najednou zde vidím jeho, samotného Ódina. Né však jako otce, teď je to pro mně nepřítel. Způsobil tolik smrti a bolesti a najednou tu stojí, jako by se vůbec nic nedělo. To je poslední kapka v poháru mé trpělivosti. I kdybych chtěl, už sem se nemohl udržet.

Cítil sem jak ze mně sálá síla, jak zářím a že se každou chvíli stane něco strašlivě úžasného. Bylo by mi velmi líto Lokiho a Matet, kdyby je to zasáhlo také, ale už se nedalo nic dělat. Co to.. Už už ze mně sálala síla ve formě blesků, když tu náhle.. nic. Jako by někdo luskl prsty a prostě zavírám oči. Ani žádnou bolest sem necítil.


Když se znovu probírám, tak prvně cítím že ležím na něčem měkkém. V hlavě mi mravenčí jako bych vypil tolik alkoholu že začínám být opilý, ale né docela. Není mi ani nijak špatně, jen.. je to zvláštní. Jako bych se vracel domů z velmi dlouhé bitvy. Ale jak ta bitva vůbec dopadla? Matně si pamatuji že mně držel Horus, byl jako skála. Cosi zašeptal a najednou sem spal. Jak se mu tohle podařilo?

Otvírám oči a zdá se, že sem.. no ani nevím kde. Připomínalo by to nemocniční pokoj, nebýt těch run všude kolem. Takhle mi to přijde spíše jako nějaká zadržovací cela. Pomalu se posadím, ruce mám zesláblé, ale poslouchají. Promnu si oči a v hlavě se mi rozsvítí. Her-Ur.. Ten mizera. Nechápu to. Opravdu, pokud má takovou sílu že je schopný ustát jeden z mých nejsilnějších útoků jako nic, tak proč? Proč už dávno nezničil Michaela a nebo nějaké jiné Archanděly? Určitě by ho aspoň vzali na vědomí a možná by se ho i začali bát. Nejde mi to do hlavy.. Nemluvě o tom, kde do hajzlu vzal Ódina? Ten měl být už velmi, velmi dlouhou dobu mrtvý! Kde je pak matka? Vidět ji, to by mi udělalo mnohem větší radost než on. Pokud se dozvím že ji někde nechal a nestaral se o ni, pak.. nevím. Asi bych vzteky zešílel.


Spustím nohy z lůžka a postavím se na zem. Jako první kroky po opici, hrozné, ale jde to.. Protáhnu si ruce, nohy a trochu vrávoravým krokem vykročím ke dveřím, abych na ně zaklepal. "Hej!! Otevřete. Už sem se zklidnil, přísahám.. Byl bych vděčný za kávu a Lokiho! Musím s ním mluvit..." Poslední větu řeknu tišeji, skoro jako sám pro sebe. On je asi jeden z mála, kterým bych se teď mohl podívat do očí. To co se stalo, kdo jiný by to mohl pochopit lépe než on? Po tom všem, tolik utrpení, se "otec" jen tak ukáže a myslí si že co, ho uvítáme s otevřenou náručí?
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. října 2019 18:55
loki94861.jpg
Son of Odin
~Thór + Matet, Ódin, Her-Ur~

Jako PJ:

Jestli se Thór pokusil nějak z Hórova sevření dostat, nepodařilo se mu to. Bůh slunce stál pevně jako skála a každou chvíli zářil více a více. Všichni okolo dokonce cítili teplo, které z něho sálalo, ale nebylo nijak spalující. Naopak bylo příjemné a hladilo po tváři. Jako slunce měl nosit naději a jako měsíc klid, který z něj proudil do všech směrů. Dokonce i Loki neměl sebemenší chuť se do šarvátky zapojovat, protože cítil jakési uklidnění na duši. Možná to bylo tím, že se konečně někdo jiný postavil proti Ódinovi nebo to byl Hórus.

Vzduch rázem zhoustl tak, že bylo i pro bohy těžké popadnout dech. Matet na tom byla nejhůře, jelikož se začala rovnou dusit. Blesky, které z tebe sršely, vysávaly z okolí veškerý vzduch. Navíc k tomu přispívala i Hórova schopnost postavit kolem sebe štít. Oba dva jste zářily jako žárovky. Jeden příjemně teplým světlem a druhý ostrým bílým.

"Omlouvám se," slyšel si předtím, než tě najednou pohltila tma. Jako pytel brambor si sjel s k Her-Urovým nohám. Nastalo hrobové ticho. Bůh slunce, měsíce a nebes se podíval na Ódina, který už nedokázal skrývat svoje pocity. Oči měl vytřeštěné.



Jako já:
Ležel jsem na zemi a kryl si hlavu. Nastal takový chaos, který jsem nebyl schopný rozpoutat ani já. Už jsem viděl, jak se zdi bourají a vše nám padá na hlavu. Nedokázal jsem se jejich směrem podívat, protože žár dvou světel pálil v očích jako dva uhlíky. A pak nastalo ticho. Světla pohasla a mé oči si musely nějakou chvíli zvykat na příšeří, které zde zavládlo, protože veškeré žárovky popraskaly.

Všiml jsem si Thóra ležícího na zemi. "Co jsi mu udělal?!" vyhrkl jsem a přemístil se k bezvládnému bohovi a automaticky kontroloval jeho pulz. Nic jsem necítil, ale to neznamenalo, že je mrtvý. My nakonec žádný pulz neměli.

"Bude v pořádku," ujistil mě Her-Ur. Pak se rozhlédl kolem sebe a tiše si povzdechl. "Tohle bude chtít víc než jenom zamést." A měl pravdu. Stoly, židle, veškerý nábytek, který se v baru nacházel, ležel na straně. Křehké nádobí se rozbilo a na zemi se mísily různé druhy alkoholu.

Podíval jsem se na Ódina, který okamžitě uhnul pohledem. "Až teď cítíš vinu? To brzo," zavrčel jsem a pokusil se postavit. Moc mi to nešlo, což mě štvalo o to víc. Viděl jsem, jak Ódin otevírá ústa. "Nech si to pro sebe. Já tě stejně nikdy neměl rád, ale to ty víš, že?" ucítil jsem, jak mi štírka pomáhá na nohy. Pak jsem se podíval na Hóra. "Je ti jasné, že to Thór jenom tak nenechá, že?"
Hórus mdle přikývl. Ať už udělal cokoliv, vypadal vyčerpaně. "Je tu něco, co jej přivede na jiné myšlenky a možná by otci mohl díky tomu odpustit."
"A to je jako co?" zamračil jsem se. Nenapadlo mě nic, co by Thóra přivedlo na jiné myšlenky než vytlouct z Ódina existenci.
"Sif," tentokrát to byl Ódin, kdo promluvil.
Zamrkal jsem rychle. "Sif? Jeho žena?"
Ódin přikývl. "Viděl jsem ji ve svých snech," kdybych nevěděl, co má Ódin za schopnosti, vysmál bych se mu. "Jak je v nebezpečí."
"Tak proč si ji nešel zachránit? To by Thór více uvítal než tvou ignoranci," dal jsem ruce v pěst.
"Kdybych řekl, že jsem nemohl, lhal bych. Jsem starý, Loki. Dokonce ani s tebou se hádat mě nebaví. Poslal jsem za Sif jednoho ze štírů. Viděl jsem ji v přítomnosti jiného anděla, kterého dobře znal."
Skrčil jsem nos. "Úžasná výmluva. Ráno to Thórovi řeknu. Ty se k němu ani nepřibližuj a doufej, že tohle jej odradí od toho tě zabít. Nebo bys tomu zabránil?" poslední otázku jsem směřoval na Her-Ura.
"Do rodinných sporů se nemíchám, ale na tomhle místě netoleruju žádný boj. Navíc hrozilo, že zničí vše, co jsem tak dlouho budoval," zvedl Thóra, jako by vážil jako pírko. "Omlouvám se, ale nemůžu riskovat jeho další zlost," a po těchto slovech s ním zmizel. Zůstal jsem stát na místě jako vyoraná myš.

A zase jako PJ:
~Thór~

Her-Ur tě přemístil do jedné z místnosti, které byly pokryty runami podobně jako ty v nemocničním křídle. Tyhle navíc způsobovaly okamžitou ztrátu schopností dokonce i Hórovi. Položil tě na lůžko a chvíli tě sledoval. Přemýšlel, zda se s otcem usmíříš nebo vás dva bude muset vzít na místo, kde si to můžete vyříkat.

Přešel ke dveřím a zaklepal. Ozvalo se cvaknutí. Otevřel mu Tefen s cigaretou v ústech. "To on může za výpadek elektřiny v celé budově?" Nahlédl bohovi přes rameno, aby se ujistil, že jeho domněnka je správná.
"Ano i ne. Nečekal jsem, že má až tolik síly," vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.
"Chápu," ukončil rozhovor Tefen a zamkl.

Ty jsi spal klidně až do rána. Vlastně skoro až do odpoledních hodin.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 21. října 2019 22:30
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

THE POWER OF THOR
Loki, Matet, Her-Ur, Ódin




Rána bleskem šla mimo, ale to bych nesměl být já aby mně to odradilo. Už se chystám na starouše vlítnout a to s pořádným vztekem, když tu náhle se stane něco divného. Napřed sem myslel že to bude nějaké kouzlo, až po chvilce mi došlo kdo mně drží. "PUSŤ!" Křiknu naštvaně a stále se snažím osvobodit, i když Horusův stisk je překvapivě silný.

Jeho slova mně nijak nezajímají, jako by šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Sem tak naštvaný, že by byla nejspíše jediná osoba která by mně dokázala zklidnit a ta tady není. Stále s blesky v očích se podívám na Lokiho a aspoň o trošku tedy povolím. "Žádné řeči. Je to zrádce. Tímhle naše spojenectví končí.. Radši si lehni" Odpovím mu a kouknu na Ódina. "S tebou sem ještě neskončil, zbabělče!"


Najednou znovu zaberu a pokusím se uvolnit z Horova sevření, abych mu dal pořádnou ránu loktem přímo do hlavy 4%. Bohužel, ani to s ním nehne, je jako kámen. Dost mně překvapuje kolik toho vydrží, ale asi neví s kým si zahrává. Já nejsem ten kdo by po jednom či dvou neúspěších přestával bojovat. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy a to platí i pro bohy. A já sem teď velmi zoufalý...


Vzduchem zavane elektřina a všude kolem začnou praskat jiskřičky. "Vezmi Lokiho pryč!" Křiknu na Matet, nevědíc zda mně slyší nebo ne a celé mé tělo začne doslova pulzovat bleskem. Do Horuse pustím dávku blesku tak velkou, že by tím šlo napájet několik dnů celé město, ale to není konec. Oči mi temně zmodrají, nadechnu se a celou místnost, bar i jídelnu, všechno naplní blesk, jež má jediný cíl. Usmažit Her-Ura a Ódina. Dát jim takovou ránu, že se z toho jen tak nevzpamatují. Já jsem Thór, bůh hromu a blesku a jestli někdo pochybuje o mé moci a nebo mně zradí, pak se neznám.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15961599349976 sekund

na začátek stránky