Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1584
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 04. prosince 2021 19:27Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 06. prosince 2021 0:16Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 01. prosince 2021 23:57Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 12. května 2021 22:36
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Řekni mi, jak to chceš a domluvíme se

Obrázek

Jory

Neví? výborně. Mohl jsem to tušit. Nejspíš ho sem doopravdy dostali andělé, kteří jej vypustili do moře. Jak se pak ale stal člověkem?
,,Já vím." přikývl jsem. Nemýlil jsem se, mám před sebou stvůru velikého hada, kterého lovil Thór na býčí hlavu. To byl vskutku podivný příběh. Četl jsem ho docela nedávno, severská mytologie má vskutku co nabídnout. Aspoň ohledně příběhů, jinak je profláklá a každý druhý člověk si myslí, že je na ni odborník. Thór ale se svým bratrem pak musí být silní, když mají tolik uctívačů. Dnes si mezi sebou říkají fanoušci, ale chovají se skoro úplně stejně jako lidské ovce, následující své božské modly. Dobře pro ně, já zůstal sám.
Mít před sebou něco, co mělo být tak veliké je fascinující. Jak se já vejdu do drobné kolibřičí schrány? Jak se takový had vejde do člověka? Podivuhodná magie.

Nebyl to on? Ach, dobře. Příčinou té bouře tedy nebyl on, ale někdo jiný? Jak to, že jakmile ho voda vyplavila, vše se uklidnilo?
Co budu dělat s hadí stvůrou? O lidském životě nic neví, o jejich chování, o zvycích, sám nezná ani končetiny, k čemu by mi byl? Mohl bych ho leda tak držet v koupelně a prodat prvnímu bohu, co by se chtěl snažit o svržení andělů. Já po slávě netoužím, nechci bojovat o Svatý grál ani zápolit s křídlatci.
,,Nejsi člověk a jsi zmatený, nechtěl jsem být svědkem možného masakru všech těch supů, co se kolem slétli."Co může Jormungandr vědět o lidském světě nebo o životě padlých bohů mezi nimi? Možná jsem si uvázal kouli na nohu. Ale teď je zranitelný, nebylo by lepší ho prostě jen zabít? Hlavou mi prolétla děsivá myšlenka. Ne... rozhodně ne jen tak.
,,Jsem Solian, podej mi ruku... Vidíš? Takhle se zdraví lidé." Natáhl jsem k němu svou pravici a vzal tu jeho do dlaně, pohnul jsem rukou nahoru a dolů, tak, jak to dnes dělají lidé. Jeho pokožka byla stále mokrá a ta moje stále hřála. Kdyby znal, jak to chodí u lidí, podivil by se tomu.
Díval jsem se na něj, i když mé myšlenky uskočily na temnější stranu, snažil jsem se stále vyzařovat klidnou auru, abych mu dodal na pocitu bezpečí. Ne, že by mu něco hrozilo, ale nechci, aby panikařil a šílel, protože to by mohlo být velmi těžké ovládnout.

,,Jsi syn Lokiho, měls zabít Thóra. Časy se mění, milý hade. Teď máš lidskou podobu. A budeš se s ní muset naučit žít. Tedy, pokud chceš dál žít." Teoreticky bych mu to trápení mohl ukončit. Bylo by to pro něj jednodušší, nemusel by hledat nový smysl života. Skončil by pak jako můj bratr Tlaloc, který neunesl vyvraždění poddaných aztéckého pantheonu.
,,Můžu ti pomoct, nejsem člověk." Moje ruka, pokud se nechal chytit, doteď svírala tu jeho. Občas zapomínám, proto jsem palcem přejel po jeho prstech a pak ho pustil. To nic, hade, vyber si svůj osud a já se podle toho zařídím.
 
Jörmungandr *Jerome* - 12. května 2021 22:01
jormungander347.jpg
Kdo že to jsem?
~Huītzilōpōchtli~

Chtěl po mě znát mé jméno. Kdy jsem ho vůbec slyšel naposled? Řekl ho někdy někdo? Popravdě jsem si nebyl jistý. Teď to bylo jedno. Ani jsem neuvažoval nad tím, jestli jej sám vyslovím správně, a hlavně které z nich by se hodilo nejlépe.
Když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak Midgard už nebyl tím, co býval. Ještě teď jsem měl na jazyku pachuť prohnilého moře. Jak v něm mohl být nějaký život, nechápal jsem. Pamatoval jsem si, kdy vody byly nádherně čiré. Maximálně je zašpinilo zvířené dno.

"Nevím, odkud jsme se tady vzal," rozhodl jsem se, že mu začnu nějak odpovídat. Před temnotou jsem měl dost velký výpadek, co se stalo, a proč jsem v ní skončil. Většinu času před temnotou jsem stejně trávil na dně moře, pokud mě zrovna někdo nelákal na volí hlavu.
Na své jméno jsem se musel soustředit. Bylo mi najednou cizí stejně jako tělo, ve kterém jsem přebýval. "Jörmungandr," vyslovil jsem pomalu, abych si byl jist, že jsem nezapomněl na žádné písmeno. Ano, tahle verze jména se ke mně hodila více než Midgardsormr. Necítil jsem se jako had obepínající celý Midgard.

"Bouře uměl rozpoutat jenom Thór." Neměl jsem tušení, proč najednou moře bouřilo. Navíc kdo mě vytáhl z temnoty. Nemohl jsem si být tím jistý, ale měl jsem pocit, že jsem někoho zahlédl, ale silueta byla tak rozmazaná, že nešlo určit, o jakého tvora, popř. druh mikroba se jednalo.

"Nevím, co tu dělám," zakryl jsem si tvář rukama. Ruce jsou divné. Všechno na tomhle těle je divné. "Proč mi vůbec pomáháš?" podíval jsem se na něj. "Byl jsem jenom monstrum, syn boha lží. Měl jsem padnout, ale zároveň můj jed měl zabít boha hromů. Teď jsem nic. Žádné poslání, žádný Ragnarök," můj výlev byl nejspíš delší, než jsem chtěl, ale dusilo se to ve mně. Možná mi neznámý nakonec řekne, co chci vědět nebo alespoň slyšet.
 
Snový průvodce - 12. května 2021 21:31
gral_bohu7694.jpg
Tak jiná prácička...
~Amitiel~
Cassiel je už na stránkách

Gabriel povytáhl obočí. Na jeho dětské tváři to vypadalo až skoro vtipně. Vážný neuměl být a nikdy ani nebyl. Pokud šlo o Michaela, tak ten byl vážnost sama. Rafael byl takový středobod. Sice toho moc nenamluvil, ale oči mu vždy jistým způsobem hrály.

"Za chvíli si jej vezme na paškál někdo, koho by tady nečekal," pokrčí Gabriel nakonec rameny. "A co by sis tak představovala, že bys chtěla dělat, hm? Každý někam jde. Ty tu stojíš. Čekáš na někoho?" v hlase mu zazněla zvědavost. "Anebo víš co. Následuj mě," Gabriel přehodil nohy přes zábradlí balkónu, rozevřel všechny svá křídla a vzlétl. Takhle vypadal ještě dokonaleji.

Chvíli se vznášel na místě, než ses k němu přidala. Pak se rozletěl nad stříbrnými střechami, od kterých se odrážely téměř oslepující paprsky. Nikdo si vás nevšímal. Sice ve vzduchu žádný anděl nebyl, ale jakmile šlo o trojici archandělů, nikdo se nepozastavoval nad tím, že létání nad hlavami ostatní je až příliš neslušné.

Domy vystřídaly hradby, u kterých se nikdy nezavírala brána. Do ní neustále proudil dav lidských duší, ale někdy se stalo, že duše najednou zmizela. Natáhlo se pro ni Peklo a vzalo ji tam, kam patří. Bylo zajímavé vědět, že sice Nebe a Peklo byli absolutní protiklady, ale přitom tu nějaká koexistence fungovala.

Gabriel se rozhodl, že tě vezme na delší výlet, ale tobě pomalu docházelo, kam letíte. Za nedlouho jsi zahlédla vrcholky stanů, které používá armáda andělů, když zrovna táhne. Nyní však stany sloužily jako domov mnoha bohům, které se podařilo konvertovat.

Přistáli jste na okraji tábora. Pár bohů, co si vás všimlo, poslušně sklonilo hlavy a rychle změnilo směr. Panoval tu jakýsi strach, že kdyby udělali, byť špatný pohyb, nesli by za to následky všichni.

"Myslíš si, že je tohle špatně?" Gabriel si sedl do trávy. "Lovíme je jako vlk svou kořist. Když se nepodrobí, nemáme pro ně využití. Když se podrobí, tak jsou jen vzdálenou vzpomínkou svého já," zdálo se, že měl snad nějaké pochybnosti?
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. května 2021 19:50
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

VĚZENÍ

Romaniel, Tjefet




Je mi úplně jedno jestli zrovna teď mám svou vlastní sílu nebo ne. Troufám si říct že i jako smrtelník bych byl docela v kondici. Kdyby se ten šmejd chtěl rvát, nezdráhal bych se vzít židli a roztřískat ji o něj. Ať na mě Tjefet kouká nebo ne, musí chápat jak se teď cítím. Hádám že pro to mi "povolil" aspoň tu jednu ránu. Naštěstí pro něj má opeřenec tolik rozumu aby nic nezkoušel.

Dívám se na něj a zatím neříkám ani slovo. To já sem tu od toho abych se ptal, né obráceně. Zmíní lidské jméno Sif a já se jen trochu zamračím. Samozřejmě že bych mu rád vrazil ještě jednu, ale nejsem zvíře. Jmenuje se Sofia asi tak jako já se jmenuju Chris.

Při zmínce o Armoniel pozorně poslouchám.
Vede padlé anděly?
Podle toho co Romaniel říká mi to přijde jako komando dokonalých zabijáků. Nemyslí, nemají žádné výčitky. Pro to jim nevadilo masakrovat ty lidi na mostě. "Nemohu říct že by mi tě bylo líto. Nikdo nemá rád zrádce". Mohlo by se namítnout že zradil kvůli nám, ale to je mi jedno.


Když Tjefet zmíní Sigyn, tak se na anděla pozorně dívám jestli nelže. Také si povzdychnu když řekne že o Sigyn nic neví, v tomhle mu věřím. Nevadí, určitě to půjde ještě jinak. Tjefet mi bere slova přímo z úst, takže ho nechávám aby mluvil.
Když i tentokrát anděl odpoví, tak se ušklíbnu. "Narozdíl od vás, já nejsem zloděj. Nabídl bych tebe, ale to by asi příliš lákavá nabídka nebyla". Možná by se zrádci chtěli pomstít, ale kdo ví...


"Mluv na rovinu, co by chtěli?" Zeptám se a pak mně napadne ještě jeden dotaz. Když ta slova vyslovím, tvářim se opravdu vážně. "A jaké další bohy vězníte? Severské, Egyptské, Řecké.. Všechny. Mluv".
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 12. května 2021 15:54
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

"Mladý" seveřan

Obrázek


Nesl jsem mladíka do ticha, do klidu, někam, kdy budeme nerušeni lidmi. Hledal jsem vhodné místo, spokojený, že za námi nikdo nejde. Lidé... jsou tak zvědaví. Nejspíš počasí je nutí nepronásledovat mne. Možná pak i má slova. Je to můj amigo... Co je asi zač? Vypadá tak zmateně, nejspíš právě odněkud spadl, nebo ho někde drželi andělé a teď se rozhodli jej pustit, vstříc rozbouřenému moři? Jaký to má smysl? Takhle sám o sobě ani nevypadá nebezpečně, tak co tím sledovali? Možná utekl sám, ale ocitl se na nečekaném místě... Třeba je to bůh, třeba zrůda. To budu nyní zjišťovat!

Našel jsem malý altán, s lavičkou, na klidném místě v jakémsi dvoře. Posadil jsem objekt svého zájmu na lavici a poodstoupil jsem dva kroky dál, abych si ho prohlédl. Lidská schrána, v níž se ukrýval, byla trochu pošramocená, na většině míst stále mokrá a studená, musela mu být zima, pokud ji cítí.
,,Začni první, kde ses tu vzal?" Nemusím se mu představovat, dostal jsem ho od lidí, měl by mi být aspoň trochu vděčný a představit se první.
Prohrábl jsem si dlouhé vlasy a jak jsem narazil prstem do jednoho z mě tak známých pírek, vytáhl jsem ho a zahodil. Nevím proč, ale vadí mi tam, vybírám si je, je to skoro jako nějaký zlozvyk. I když vím, že se zase vrátí.
Seveřan... výborně. Přikývl jsem k němu. Ano, lidský svět. Po jejich Midgard. Mají pro všechny věci moc názvů. Mohou si to dovolit, jejich bohové jsou slavní. Díky fascinaci amerických filmových producentů a popularitě malovaných knih zvaných komiksy, kde vystupuje Thór a jeho bratr Loki, se severští stali velikým fenoménem a zná je téměř každá lidská bytost po celém světě. Ani jednoho z nich jsem zatím nepotkal, ani po takových setkáních netoužím. Andělé jsou divoši, jistě je nahání, kde mohou.
Vypadal tak zmateně! Možná to není bůh... zdálo se, že na lidské tělo není vůbec zvyklý! Nejspíš se tedy jedná o nějakou zrůdu. Temnou a velikou, bouřící v moři. Prvně jsem tam viděl cosi jako úhoře, ale žádnou rybí zrůdu u seveřanů neznám. A pokud není ryba, pak drak? plaz? had? A v moři...?
,,Řekni mi své jméno." Natočil jsem hlavu na stranu a podíval se po nějaké známce jeho původu, šupiny, blány mezi prsty, cokoli... Něco, co by jej prozradilo. Žádné podivnosti jsem nenalézal a tak jsem se po chvíli posadil vedle něj. Možná už mám představu.
,,Tys způsobil tu bouři?" Pokud ano, pak nejspíš mám odpověď na svou otázku, neuvěřitelné. Taková zrůda a já ji nesl v náručí. Můj hlas však zněl klidně. Je tak vyjukaný, že mi nejspíš nebude chtít ublížit a se seveřany žádné účty nemáme, oni ani neví, že existujeme. Já možná znám jeho, a mé jméno mu stejně v obrázku nepomůže.


 
Jörmungandr *Jerome* - 12. května 2021 15:09
jormungander347.jpg
Nebo mikroby
~Huītzilōpōchtli~

Ještě nedávno bych rozevřel svou tlamu a slupnul bych celý dav jako malinu. To, že jsem to udělat nemohl, mi moc na duchu nepřidávalo. Maximálně jsem se mohl soustředit na muže před sebou, který projevil ochotu mi v tohle lidském světě pomoct. Pak se ještě přiřítila žena dávajíc mí něco přes sebe. Muž mě zbavil vlhkosti na pokožce a zvedl mě jako pírko. Kdybych to byl opravdu já, tohle by nedokázal. Jaké je to být titěrným mikrobem? Asi takhle.

Stačil krátký dotek kůže o kůži, abych si byl jistý, že není titěrným mikrobem. V očích mi lehce zaplálo, jako bych se opět chytil kousku svého já, které mi nyní unikalo mezi prsty. Hah, prsty. Velmi vtipné označení. Jak mě nesl, všiml jsem si, že mu z vlasů trčí pár peříček. Neřešil jsem to. Vyzkoušel jsem si, jak vlastně ty prsty fungují. Sevřít a uvolnit. Pak bych si mohl vyzkoušet i chůzi po dvou.

Posadil mě na lavičku, abych zjistil, že je pro mě dost složité sedět. Neznal jsem to. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišel a otravovala mě ta příšerná látka kolem pasu.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se. Mluvil jsem svým rodným jazykem. Respektive starou severštinou, i když pro mě tak stará nebyla. Rozuměl mi, tak já rozuměl jeho slovům, i když byly v úplně jiným jazyce. "Tohle místo... tohle je Midgard?" jiný svět, který by byl lidský, jsem neznal, a navíc to byl svět, který jsem kdysi obepínal, než přišli titěrní tvorové s ostrými nástroji a schopností létat.
 
Snový průvodce - 12. května 2021 15:09
gral_bohu7694.jpg
Někam, kde nejsou ty otravné kteátury
~Huītzilōpōchtli, pan neznámý~

Všechny hlavy davu se za vámi otáčeli jako v transu. Jediná žena, která se rozhodla pomoct, se rozešla pryč, aby si dořešila to, od čeho jí tahle eskapáda vyrušila. Mladík mlčel. Bylo na něm vidět, že je dost zmatený. Sice pár slov řekl, ale bylo poznat, že jsou pro něj cizí. Jako by nikdy nemluvil normální řečí. V náručí byl téměř ochablý, jako by neovládal ani svoje svaly.

Nedávná bouře měla tu výhodu, že hodně lidí, kromě čumilů, raději prásklo do bot a schovalo se ve svých domech, takže najít místo, kde nikdo není, bylo docela snadné. To se nedalo říct o okolních budovách plných oken. Nicméně nikdo netušil, co se na pláži stalo a neměl tak důvod se dívat, co se děje venku. Maximálně nějaká stařenka unavená životem a čekající, až si pro ní přijde anděl smrti.

Dvorek, na kterém jste se uvelebili, hostil altánek s nepropustnou střechou. Sice okolí vypadalo, jako by se tu prohnal někdo s fukarem, ale nehleďte darovanému koni na zuby. Nějaké to soukromí tu být mohlo.
 
Snový průvodce - 12. května 2021 14:39
gral_bohu7694.jpg
Zbitý anděl
~Thór + Romaniel a Tjefet~

Nebýt toho, že Tjefet vědět, co Romaniel provedl, zakročil by. Stál u dveří a uchechtl se, když anděl padl do peřin jako pytel brambor, kde zůstal nějakou dobu ležet se sténáním. Sám jsi nemohl dát takovou ránu, jako by sis přál, protože ti zdejší symboly vzaly všechnu moc. Kdybyste se poprali, tak to bude vypadat jako obyčejná rvačka.

Chvíli bylo ticho, než Romaniel překonal agónii pulzující mu v čelistech. Znovu se posadil, aby na tebe viděl. Tady v místnosti se mu vytvoří dokonalý monokl. Když jsi vyslovil jméno Armoniel, trochu sebou trhl.
"Kdo ti o ní řekl?" zeptal se, ale v duchu si na otázku ihned odpověděl. "Aha, Amabael," vzdychl. "Není mou matkou. Jestli měl v plánu, abys mi tu vymlátil duši, tak se mu to povedlo," jeho hlas zněl přiškrceně. "Ale můžu ti říct, co vím. Slíbil jsem vám pomoc. Už kvůli Sofie," použil Sifiino lidské jméno, protože takhle jí znal po celou dobu.

Pokud jsi kvůli tomu na něj chtěl opět skočit, tentokrát tě Tjefet zarazil se slovy, že jakožto čerstvě rebelující anděl je cenný co se týče informací. Sice tu byla Iseut, ale ta už velmi dlouho nebyla v kontaktu s žádným dalším andělem a navíc ji připravili o křídla, když skončila s Ma'at v Očistci.

"Armoniel patří k pozorovatelům a zároveň vede skupinu padlých andělů, kteří později svého rozhodnutí litovali. Trestem jim je vzata jejich osobnost a jedinečnost. Vypadají stejně," jeho popis se hodně shodoval s tím, cos viděl na mostě, a dokonce na Sibiři. Vždy to byla hrstka andělů, kteří si byli podobní jako vejce vejci, neprojevovali příliš kuráže k mluvení a slepě se vrhali do boje, když jim někdo ukázal směr.

"Moc nerozumím, proč ji chceš vylákat. Jako všichni andělé žije ve Stříbrném městě, ale tam se nedostaneš, pokud nejsi jedním z nich," odmlčel se, protože mu bylo jasné, co si asi myslíš. "Nebo tě neobviní, že jsi zrádce. Amabael si to musí o mě myslet, jinak by mě nebodl."

"Říká ti něco jméno Sigyn?" zeptal se z ničeho nic štír. Bylo vidět, že je Her-Ur udržuje informované. Matet nejspíš někde seděla a sepisovala, co se stalo na Sibiři.
Romaniel zavrtěl hlavou. "Měl jsem za úkol držet se vedle Sofie. V podstatě mě odtrhli."
Tjefet vzdychl. "Ok, tak zpět k Thórově otázce. Jak jí jde vylákat?"
"Nabídněte něco, co andělům bylo odcizeno," odpověděl.
 
Amitiel *Lisa Grey* - 12. května 2021 13:09
gkyk7986.jpg

„Budete mě hledat a najdete mě,
když mě budete hledat celým srdcem.“


odkaz



Stříbrné město
Gabriel


Stojím na balkoně a shlížím na dění dole. Kdyby tady pršelo, dokonale by to dokreslovalo mé myšlenkové pochody a zdejší atmosféru. Aspoň tedy pro mě. Poslední dobou přemýšlím o mnoha věcech. Co se rozpoutal hon na ten Grál, tak mi vrtá hlavou proč. Proč to Michael dělá? Jen aby se pobavil? Tomu nevěřím, musí v tom být něco víc.

Shlížím dolu na duše a přemýšlím o smrtelnících a o tom jak je jejich život pomíjivý. Kdyby tak věděli.. Ty jejich modlitby, zdroj božské moci. Stojí to všechno za to? Kdyť už i víra v nás, víra v Něj, pomalu oslabuje. Vše střídá technika a věda.


Spatřuji jak serafíni vláčejí jednoho ze zajatých bohů. Jak že se jmenuje, Heimdall? Seveřané dokáží být opravdu tvrdohlaví. Ale i když je to nepřítel, má mé uznání. Ještě nikdy sem se nesetkala s takovou houževnatostí.


Když si všimnu blížícího se stínu, nijak nereaguji. Je zcela běžné že zde létají andělé. Až když si všimnu že dotyčný přistál u mně a kdo to je, tak uctivě skloním hlavu. "Gabrieli".
Kousek za ním u vchodu na balkón se opřu a s rukama složenýma na hrudi poslouchám. Michael. Byl by šťastný kdyby se nám podařilo přesvědčit všechny bohy? Proti komu bychom pak bojovaly?


"Je věrný svému přesvědčení". Pronesu když Heimdalla nazve Gabriel paličákem. Tak o to tu jde. Nešlo to jiným a tak si řekli že ho mám zkusit přesvědčit zrovna já? Pro své bratry a sestry bych udělala mnohé, ale toto se mi nikdy moc nezamlouvalo. Pokaždé když to dělám nebo jsem poblíž když se to děje, mám z toho špatný pocit. "Nechtěj to po mě." Pohlédnu na Gabriela. "Prosím. Udělám cokoliv jiného, ale tohoto úkolu, ať se chopí někdo jiný".



Cassiel:
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 11. května 2021 23:46
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Kroužící supi

Z osoby, s níž jsem měl nyní co dočinění, vycházela podivná aura. Tak nějak to dnešní jinověrní nazývají, mám pocit. Muž na zemi,  v písku, vyplavený ledovou rozbouřenou vodou, nahý a dezorientovaný. Je téměř jisté, že se jedná o nějakou magickou bytost. Někoho mně podobného, nebo možná úplně jiného. Je fascinující, jak moc se můžeme lišit a nejen vzhledem, úkoly nebo povahou. Vždyť nynější křesťanský bůh je živ jen z modliteb... Řekové bývali z vinných rév, obilí a zvěře. Já sám pak z krve a srdcí nepřátel, obětovaných ve slunečním chrámu na oltáři světla v Tenochtitlánu. Z čeho asi žila tato bytost, ve své nynější podstatě tak slabá a zranitelná? Stačilo by jen na chvíli přiložit dlaně k jejímu krku... Nebo zarazil drápy do světlého hrdla. Ach, je to tak pohlcující, myslet na smrt. Co jiného bůh s povražděnými uctívači může dělat?
Muž promluvil a já pokýval hlavou. Je to jasné! V tom případě jsem možná našel nějaký zajímavý objekt, sledováním něhož bych mohl utratit zase nějaký čas. Jenže kolem nás se začali slétat lidé. Jako supi, jako havrani zvědavě krouží okolo oběti jejich úsečných pohledů. Ach, ne, tihle jej neroztrhají na kusy. Ale mokrý mladík v písku by mohl roztrhat je. Co víc si přát, než krvavý masakr na pláži po velké bouřce.
,,¡Dame la toalla, porfavor!" Podíval jsem se na ženu, jež mě oslovila a natáhl jsem se rukou po ručníku. Doufal jsem, že mě nechá si ho vzít, taky, že jsem ji o něj požádal. I tak, sebral jsem jí ho, klesl jsem na kolena, abych trochu osušil toho mladého muže, zabalil ho do ručníku. Zakryl jsem jeho nahotu, která tu všechny tak pobuřovala.
,,V lidském." Šeptl jsem k němu, zatímco jsem se nad ním skláněl.
,,On je... mi amigo." Kývl jsem na ženu v pokusu o velmi lámanou angličtinu, kdy jsem stejně většinu věty řekl beztak jako latino a poté jsem podebral mladíkova kolena a lopatky, abych jej vzal do náruči. Krvavou řež bych si užil, ale ne nyní, ne dnes, pro tohle počasí zemřelo už dost lidí.
Zvedl jsem se, narovnal a s poloutopeným jsem se vydal pryč, hledajíc klidnější a hlavně liduprázdné místo, kde bych se mohl možné zrůdy doptat na vše, co mě v tu chvíli zajímalo.
Hoch, kterého jsem nesl mohl cítit, jak má pokožka hřeje, že můj dech je velmi klidný a pokud by se mi podíval do vlasů, mohl zahlédl pár zelených a fialových lesklých pírek. Ta prostě asi nikdy nezakryju. Přijdou vždy, když se proměním zpět z ptačí podoby.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25826907157898 sekund

na začátek stránky