Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Snový průvodce - 10. července 2014 15:34
gral_bohu7694.jpg

Místní smetánka

~Ma’at, Seth~

 

Bar byl určen hlavně pro ty, kteří si chtěli dát skleničku, popřípadě něco k zakousnutí. Jídelna byla v jiné částí budovy a navíc do baru jste museli sjet výtahem, jelikož byl umístěn pod hotelem. Dokonce i atmosféra navozovala pocit několika metrů nad hlavou. Všude hrály fialové barvy v podobě malých podlouhlých zářivek a stoly čtvercových tvarů zdobily bílé krajkové ubrusy s pletenými fialovými tácky. Samotný bar vypadal jako chřtán jeskyni. Člověku se zdálo, že by vás vtáhnul, i když tady sál peníze zákazníků.

 

Na barové židličce seděla žena. Nemohli jste vědět, že ona je zrovna tou slečnou Beaulieu. Nicméně její bílé šaty a stejně bělostné vlasy mluvily za vše. Byla to ta samá osoba, kterou zahlédl Seth na módní přehlídce.

 

Jen, co jste vstoupili, natočila svou bledou tvář rovnou k vám a pokynem hlavy vám naznačovala, abyste si k ní přisedli.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 10. července 2014 15:33
loki94861.jpg

Mě asi picne

~Sigyn, Hygieia, Thór~

 

Až příliš jsem si uvědomil, že jsme k Sigyn mohli jet jenom mi dva a pak se zase vrátit, ale budeme se vůbec k hotelu vracet? Já si myslím, že ne. Co se týkalo toho artefaktu, existovala zde velká konkurence. Důkazem toho byla i naše řecká bohyně, která se dotkla Sigyn, i když to byl jen okamžik.

Tohle jsem měl vyfotit, pomyslím si škrobeně.

 

"Ehmmm kalokagatia mu asi nič nehovorí, že? Možno len jej telesná stránka?...Tá duševná je u neho troška slabšia...ehmm menej vyvinutá?"

Ušklíbl jsem se jejímu popisu Thóra. „Kovář,“ dodám, jako bych tím mohl vysvětlit všechno. A pak budoucí vládce Asgárdu se svou ženou Sif, která je bůhví kde, ale raději bych jí nepotkal, protože mě neměla moc v lásce. To kvůli těm vlasům!

 

Nastala dlouhá pauza, kdy Hygieia lítala kolem auta. Se skrytým pobavením jsem ji sledoval. Nakonec si sedla dopředu. To s námi byl konečně Thór a byl nějak málomluvný. Bohužel on a já jsme na sebe přitahovali moc pozornosti.

„Zvažuju, že bychom si měli změnit podobu,“ řeknu lehce kriticky. „Takhle budeme moc na očích.“ Bohužel proměna by trvala dlouho a mezitím mohl někdo artefakt najít a odnést.

 

Jízda nebyla nic moc. Slunce začalo pomalu žhnout a černá barva auta uvnitř umocňovala dusivý pocit. Adama až někde v polovině napadlo pustit klimošku. My seveřané potřebujeme chládek.

 

“Ehm… klidně vás pozvu dál, pokud budete chtít. Potřebuji se jen převléct vzít pár drobností, takže budu hned zpátky… nebo si sedneme na kávu či čaj a probereme tu věc… záleží na vás.“

Podívám se na svou drahou a vzhlédnu nahoru, jako bych měl spatřit něco, co mě vyděsí k smrti. „Naproti vidím menší kavárnu,“ ukážu přes cestu. „Mohli bychom tam počkat, nebo potřebuješ s něčím pomoct?“ nechal jsem rozhodnutí na ni, zda tam chce i mě. Takhle měla možnost si říct, kdo všechno s ní může jít.

 

“Jen, musím dodat, že tam někoho mám a není zvyklý na cizí lidi, takže by mohl být poměrně nepříjemný a nejsem si jistá, zda se nám chce riskovat střet s ním.“

„Někoho?“ do mého hlasu se vloudil tón žárlivosti.

 

" Ehm? To hovoríš o nejakom mužovi? Alebo zvieratku?"

Udělám pohyb rukou, který vyjadřoval něco ve smyslu: No?

 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. července 2014 15:31
artemis_alyss28072.jpg

A to si říkáte rodina? Takhle mi nevěřit!

~Hádes, Áres~

 

Měla bych se cítit trochu provinile. Přivedla jsem je sem, kde to dobře znám a všichni znají mě. Moje jedna z tajných základen, které jsem zřídila sice teprve nedávno (na božská léta je 10 let opravdu krátká doba), mi sloužila velmi dobře a hlavně jsem mohla sledovat na vedlejší meteorologické stanici i náhlé změny počasí, které byly známky buď boha nebo těch opeřenců.

 

Oba muži jen kývli na srozuměnou a ramena se jim uvolněně svěsila. Neměla jsem jim to za zlé. Většinou jsem tu chodila já nebo Lily. Navíc Áres vypadal jako gangster. Alespoň z Háda čišela autorita, a aby ne, když byl vládcem podsvětí. Dneska však po jeho tehdejší slávě moc nezbylo. Ba ani po mé. Nebo ano? Hihi.

 

„Tede, nalijme si,“ mrknu na mladšího hnědovlasého muže, který ihned zamíří do kuchyně a už vytahuje pět skleniček. Jeho kolega Vaso s děsivě modrýma očima si sedne na kraj pohovky, ale stále očkem pomrkává k nám. Chápu jej. Vejdu tu se dvěma cizinci a chudák by jim měl hnedka věřit.

 

Áres se ke mně nakloní s otázkou, po které uznale pokyvu hlavou. „Promiň. Nechávám si říkat Alyss,“ s tím kouknu i na Háda, zda rozuměl. Pak mi bůh války řekne svoje a lehce se pousměji. „Pěkné.“

 

Jako jediný mlčí Hádes. Trochu se zamračím, protože mu nehodlám říkat strýčku či strejdo. „A tobě říkají jak? A co se týče mých... kolegů,“ kývnu k Vasovi, „tak ví, co jsem přesně zač. Dejme tomu, že patří do mého stádečka... lovců.“

„Vaso!“ houkne Ted, když dojde s táckem, na němž se třpytí pět štamprlí s kořalkou. Pěkně voní a dokážu si představit, jak mě bude v krku pálit. Sice božský nektar z ambrózie to není, ale lepší než nic. „Poď!“ je vidět, že Ted umí anglicky jen lehce.

 


Když se k nám Vaso připojí, vezmu si svoji štamprli a kouknu na oba bohy s lehkým úsměvem. „Na znak důvěry.“
 
Thór *Chris Hemsworth* - 07. července 2014 21:43
chrishemsworththor7485.jpg
Loki vypadal že není zrovna nadšený z toho že mně vidí. No ať se mu to líbí nebo ne, jsem tady a s tím nic neudělá. Trochu mně ale překvapilo že se ke mně neměli ani ty dvě ženy které tam Loki měl. Jedna z nich se mi představila a ta druhá mi věnovala jen minimální pozornost. Celý večer jsme strávily povídáním si o všelijakých hloupostech.

Dvakrát jsem se pokusil odvést Lokiho stranou, ale neuspěl jsem. Když už bylo pozdě, tak mně Loki vyhnal z pokoje s tím že mám být ráno ve vestibulu a že pojedeme k té jeho přítelkyni. Jak jsem jí tak pozoroval, měl jsem dojem že jí odněkud znám, ale bohužel jsem ji nemohl nikam zařadit. Nevadí. Rozloučil jsem se a šel jsem si objednat pokoj na noc.

V pokoji jsem ale nespal, jen jsem si objednal nějaké pití a jídlo, sledoval jsem televizi a pak až do rána odpočíval. Ráno zazvonil telefon od recepce. Poděkoval jsem za "buzení" a vše jsem tak nějak poklidil. Věděl jsem že bych měl už jít, ale chtěl jsem Lokiho trošku potrápit a tak jsem si šel dát důkladnou sprchu a nechal je čekat. Po sprše jsem si dal ještě něco ke snídani a pak už jsem zamířil dolů za ostatníma.

S úsměvem jsem se omluvil za zpoždění a nasedl jsem do přistaveného auta. Na můj vkus jsme jely dlouho. Rozhodně déle než kdybychom letěli, ale budiž. Když jsme dorazily na místo, tak jsme všichni vylezly z auta a ta Lokiho přítelkyně začala mluvit o tom že si není jistá zda bychom měli jít dovnitř. Pokud to není jeden z Lokiho potomků tak mně nic nepřekvapí. Ušklíbnu se a upřu svou pozornost na Sebille. Nemůžu se zbavit dojmu že ji znám, ale ani teď nevím odkud. Pohledem přejedu z ní na Lokiho a pak zpět. Stále přemýšlím a čekám zda tedy půjdeme dovnitř nebo ne.
 
Seth *Sebastian Light* - 04. července 2014 10:57
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Přestěhováno a co bude dál!? 4.3. dopoledne, odpoledne

 

Ma`at *Orora Nafré*

 

Zamířil jsem i se skleničkou ke dveřím, otevřel jsem dveře a za nimi stála Ma´at. Vpustil jsem ji do pokoje a nechal ji, ať si v klidu vybalí. Jakmile měla vše vybaleno a zařízeno, tak jsem ji nabídl skleničku: "Dáš si něco z baru?"

Zatímco jsem čekal na její odpověď podíval jsem se na hodiny a došlo mi, že je i čas na normální a nikoli tekutý oběd: "Nebo můžeme zajít na něco k jídlu a pak si dáš drink," oznámím spíš než bych se ptal, jelikož mám docela hlad a přišlo mi to vhodnější, než se napájet alkoholem před jídlem. Vyčkal jsem, než se nachystá a pak jsme se vydali na jídlo kousek od hotelu, do pěkné malé restaurace s francouzskými specialitami.

Po obědě jsme se vrátili na pokoj, když zrovna zazvonil pokojový telefon. Zvedl jsem to a byla to recepční hotelu: „Dobrý den, omlouvám se, že ruším, pane Lighte, ale máte tu návštěvu. Je to slečna Beaulieu. Přeje si s vámi promluvit a navrhla místní bar. Také můžete vzít i svou přítelkyni,“ byla nejistá při poslední větě, ale to mi bylo celkem jedno. Poděkoval jsem za informaci a zavěsil jsem.

 

Podíval jsem se na Ma´at. Trochu mě zarazilo, že byla pozvána i ona, ale co už. Uvidíme, co bude. I když trochu mnou projela nejistota, něco mi na tom nesedělo, ale zůstat na pokoji ničemu nepomůže. Podíváme se na to hezky zblízka.

"Jsme zvaní na skleničku v místním baru, vezmi si něco pohodlného," pohodlným jsem měl na mysli něco, co se bude hodit, kdyby se něco pokazilo. Možná na mě začínala dopadat nejistota z toho, co se děje nebo spíš neděje. No uvidíme, jestli se moje nejistota ukáže jako falešná nebo ne.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 03. července 2014 09:28
hyg7535.jpg
Pardon, že preskakujem poradie
(Loki, Sigyn, Thor)

Dochvíľnosť je vec, ktorá ma privádza do mentálnej pohody. Snažím sa byť presná vždy. Aj keď niekedy do toho zasiahnu isté vonkajšie vplyvy, ktorým nemôžem zabrániť, ale to sa teraz nanešťastie nestalo. Dokonca som Sigyn venovala aj úprimný úsmev, pretože mi  jej poznámka zalichotila. Povzbudilo ma to natoľko, že som jej okamžite predala ozdobné voňavé mydielko, s etiketou môjho obchodu. To ale nemohla vedieť, dokonca som pochybovala, že tu gréčtinu bola schopná čítať. A čo bolo na tom najlepšie? Fakt, že som sa jej pri podávaní mydla druhou rukou jemne a priateľsky dotkla ramena! Bol to len okamžik, stotina sekundy. Ale Wau! Ja som sa dotkla niekoho, koho som poznala len jeden deň, a ešte k tomu som si k nemu nenašla tak úplne cestu. "Som lepšia ako hodinky, čo si budeme klamať. Ale to sa o vašom svalnatom kolegovi asi povedať nedá, že?" Bolo to celkom Olympské, začať rozhovor diskusiou o niekom, kto vám ležal v zuboch a necítili ste k nemu žiadne sympatie, skôr len silné antipatie, a celkom bez dôvodne. "Ehmmm kalokagatia mu asi nič nehovorí, že? Možno len jej telesná stránka?...Tá duševná je u neho troška slabšia...ehmm menej vyvinutá?" Zasmiala som sa. Naozaj som nemala dôvod o ňom takto hovoriť. Nepoznala som ho. Ale bol mi jednoducho nesympatický, a v tých filmoch bol neskutočne otravný. A podľa správanie božského páru som si urobila obrázok, že takto nejako to bolo vždy.

***

Najväčší problém bolo auto. Limuzína bola dostatočne veľká aby sme sa tam zmesti všetci, ale....Bol to horor. Dýchať spoločný vzduch v tak malom a stiesnenom priestore. Dýchať odumreté čiastočky kože, ktoré v mikroskopických čiastočkách odpadávali z ich ale aj z mojej tváre. V Sigyninom prípade to boli čiastočky troška väčšie, jej vetrom ošľahaná severská pleť, jednoducho akútne potrebovala dotyk gréckeho peelingu! A do toho ako čerešnička na torte mužný odór Thorov. Keď sme si sadali do auta, panikárila som. A to teda dosť viditeľne.  Nie žeby som si to pred tým neabsolvovala, už som to raz zažila. Vlastne včera. Ale vtedy to bolo stále o jedného človeka menej. Dnes už to bolo moc! Chodila som okolo auta hodných pár minúť. Teraz som zdržovala ja. A nie a nie si sadnúť dnu. " Ehmmm. Môžem, sedieť vpredu?" Opýtala som sa asi po 5 min odhodlávania sa.

 

***

"Kľudne počkám vonku?" Povedala som zmätene. Začala som sa v tom celom už strácať. Chvíľku som si myslela, že možno u Sigyn doma leží nejaká odpoveď. Ale podľa jej reakcie, a toho, že si sama nebola príliš istá s tým, čo sa tu má robiť, som stratila nádej. Márnili sme čas len preto, že bola manželkou nášho samozvaného "vodcu" ale tak čo už..." Ehm? To hovoríš o nejakom mužovi? Alebo zvieratku?" Na moment som sa zamyslela netušiac, ktorá varianta je horšia. 


 
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 02. července 2014 23:42
hades_013052.jpg

Agios Antonis, Artemis, Ares,....snad jimto s tím H na začátku moc nekazím
Bohové na A



Je až překvapivé, že se Ares naučil pokoře. Čekal jsem nějaký hněv, dotazy, jestli si nevymýšlím, mlčení, ale rozhodně ne pokornou omluvu. Reakce Artemis byla naopak očekávaná a ani sem se nad ní nepozastavil.
Allecto mi pověděla cosi o nějaké Iseut. Zní to jako keltské jméno, dokonce trochu jako Isault, neboli Isolda. Krásné jméno. Jedna z jejich nositelek byla milenkou a ženou mého oblíbené rytíře Kulatého stolu Tristana, o další si občas něco pročtu z článků jedné blogerky, které mi hned spraví náladu. O žádné andělské lovkyni jsem ale nikdy nic neslyšel.

Hora, na kterou jsme dorazili, se nakonec ukázala být mnohem pochmurnějším místem, než bylo Podsvětí. Byla tu nesnesitelná zima, kterou jsem ale naštěstí necítil, všude bílo a všemu tomu vévodila malá stanice, která navíc byla obydlená.
K Artemis se okamžitě rozeběhl pes. To nebylo překvapivé. Ji mají ráda všechna zvířata a ona má ráda je. Je taky možné, že zná i jejich jména. Je to přeci jenom bohyně přírody. Kdybych se pořádně soustředil, mohl bych jí na oplátku říct, že zemře za dva roky, když jej přejede jeden z těchto skútrů.
Ale neřeknu jí to.
"Co tu vůbec děláme?" zeptám se Artemis. přemýšlet jsme mohli i v Podsvětí a na téhle hoře není vůbec nic zajímavého. určitě má nějaké vlastní plány, jenom by mě zajímalo jaké.

Artemis pak navrhne, že bychom se měli jít schovat dovnitř. Nelíbí se mi to. Vevnitř jsou nejspíše lidé, v horším případě nějací jiní tvorové, za lidi se vydávající, kteří nás vůbec neznají, v horším případě nás znají. Každopádně bude divné, když tam jen tak vkročíme.

Z přemýšlení mě nevytrhne ani Areův směšný dotaz na lidská jména. Nebudeme je potřebovat. Každý to své zná a mě budou oba beztak říkat strýčku. Lepší by bylo pane, ale i tohle postačí.
Artemis ale vkročí dovnitř dřív, než ji stačím zarazit. Uvnitř jsou dva lidé, kteří znají minimálně Artemis. Překvapivě však nejednají agresivně, ale s úctou.
"kdo jsou zač?" optám se naší současné průvodkyně.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 02. července 2014 20:40
sigyn4699.jpg
Cesta ke mně
-Loki, Hygieia, Thór-
Datum: 5. 3.; Čas: 8:00


Před Thórem jsem zůstala za neznámou a kdyby si, nedej bohové, chtěl podávat ruku, odmítla jsem a pouze se představila svým pozemským jménem - Sebille Moretti. Ať si to přebere, jak chce.
Jediné, co se dohodlo, bylo však jen to, že zítra ráno zajedeme ke mně. Musím uznat, že se mi to dvakrát nelíbilo, ale bylo už pozdě. Snad to chudák Dorian zvládne sám doma. Není zvyklý na mou dlouhodobější nepřítomnost, která, jak se zdá, teď bude častější než jindy.
Budu ho muset dát k Paole…
Ke své sousedce jsem ho čas od času dala, když jsem věděla, že budu celý den, někdy i dva, v práci. Sama měla kastrovanou kočku, takže měl ten můj chlupáč alespoň nějakou společnost svého druhu. Mohu jen doufat, že nezačal nic škrábat nebo okusovat na protest ze samoty. Sice z toho už vyrostl, ale občas mám strach, že by se mu tyhle sklony mohly vrátit.
Dost ale přemýšlení o kocourovi. Sice o něj mám jisté obavy, ale léta mi sloužil jako náhradní společník za muže, od kterého jsem byla odloučena. A nyní ho mám u sebe…

Pohlédnu na svého muže, rozpláclého na posteli. Jsme konečně sami, jen doufám, že horkokrevný Thór nenaruší svou neústupností naší idylickou chvíli. S láskyplným úsměvem se usadím vedle něj a pohladím ho po hrudi. V tom jeho ruce náhle ožijí a přivine mě k sobě.
Mmmm….
Tiše zapředu slastí, málem bych i vypustila z hlavy jeho slova, jak jsem naplněná spokojeností, že jsme spolu.
“Ani nevím… semlelo se toho tolik…“
Zašeptám v odpovědi a políbíme se, poté se rozhodne jít do sprchy. Nechám si políbit ruku, ale v zápětí ho chytím a nenechám ho hned tak zmizet.
“A co takhle společná koupel?“
Navrhnu. Předpokládám, že toto nemalé apartmá bude mít i dostatečně velkou vanu. Pokud k tomu Loki svolil, následovala jsem ho do koupelny a během pobytu ve vodě jsem mu poskytla i masáž krku a ramen.

Po těch letech (a i po případné koupeli) mohlo být jasné, jakým směrem se společně strávená noc odebere. Sice to nic nemění na faktu, že si touto nocí nevynahradíme ty tisíce osamělých, ale jako přivítání… proč ne? Plně mě uspokojovalo jen to, že mě objímal, líbal, slyšela jsem jeho hlas, dech a byl tu. Byl se mnou a mohli jsme být opět spolu.
“Tentokrát už si tě nenechám od nikoho odvádět. Ne, pokud nebudeš ty sám chtít.“
Pravím nad ránem ve společném objetí. Dokud o mě Loki bude stát, hodlám za něj bojovat. Už nebudu jen hloupě čekat v zahradách, až se ke mně vrátí…

*

Po ranním polibku a snídani nastala slezina v hale. Hyg dojela na minutu přesně.
“Tomu se říká dochvilnost…“
Prohlásím obdivně s pohledem na hodiny a úsměvem k Řekyni. Nyní čekáme na Thóra. U něj mě poměrně překvapuje, že se zdržel, když bývá při zachraňování kohokoli v první řádě, ale co. Stane se. Důležité je, že tu je Loki, který svou přítomnost podtrhne svou rukou kolem mého pasu. S úsměvem se k němu přivinu a mlčky souhlasím s jeho slovy. Také bych jeho přítomnost oželela, ale může se hodit, no ne?

Jakmile dorazí a nasedneme do auta, nadiktuji řidiči adresu k sobě. Poměrně lituji toho chudáka, že kvůli nám musel tak brzy vstávat, ale mohu jen doufat, že to nebude mít vliv, na jeho řidičské schopnosti.
Cestou si uvědomím, že vlastně vůbec nechápu, proč ke mně jedeme všichni, ale budiž. Loki řekl, tak se tak činí. Jen nevím, jak se tohle bude Dorianovi zamlouvat. I na Garmra se tvářil, že by ho nejradši sežral, kdyby se uměl zvětšit natolik, aby se mu vešel do tlamičky.
Jakmile dojedeme na místo, trochu znervózním. Zároveň nevím, zda ostatní jsou zvědaví na to,jak bydlím, takže se rozhodnu pro následující řešení.
“Ehm… klidně vás pozvu dál, pokud budete chtít. Potřebuji se jen převléct vzít pár drobností, takže budu hned zpátky… nebo si sedneme na kávu či čaj a probereme tu věc… záleží na vás.“
Pohlédnu na Lokiho, jakožto takového nepřímo zvoleného vůdce naší skupiny.
“Jen, musím dodat, že tam někoho mám a není zvyklý na cizí lidi, takže by mohl být poměrně nepříjemný a nejsem si jistá, zda se nám chce riskovat střet s ním.“
Myslím, že tím jsem to vyjádřila docela přesně. Navíc ani nevím, jestli tam Garmr zůstal také nebo mě doprovází, aniž bych o něm tušila. To je další podstatné záležitost, ale o tom už se pro tuto chvíli raději nezmiňuji. Myslím, že Dorian vystačí za oba.

 
*Árés* Alexander Rubin - 02. července 2014 19:41
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Agios Antonis
~Hádes, Artemis~

Skvěle... opravu jsem čekal odpověď ve stylu, a teď si dáme Deli.
Ještě jednou jsem se porozhlédl kolem sebe. Na malou chvíli si dovolil zapátrat ve vzpomínkách, jaké to tu vypadalo kdysi.
Bylo to úžasné jen co je pravda. Povzdechl jsem si. Vydal jsem se pomalým krokem do chatky. Vytasenou dýku jsem přitom opět schoval na své místo do boty.

Fajn, tak přeci jen jí schovat bylo unáhlené? Napadlo mně ve chvíli, co se prudce postavili ti dva muži, kteří se ještě před chvíli dívali na televizi.
Tak důležitou návštěvu... není to nějaká jejich tajná řeč?
Zamračil jsem se. Přestávalo se mi to líbit. Nějaká část křičela jako na poplach, že nám Artemis v něčem lže. Zároveň se obávala, že by mohla být následným zrádcem. Věděla toho přeci jen víc než my. Proč by jí vlastně jinak ti démoni unášeli?
"Neříkalas náhodou něco o pálence?" I přes veškeré myšlenky jsem byl schopen na své tváři vykouzlit úsměv. Pokud je vážně zrádcem nesmí přeci padnou nějaké podezření. Nebo se snad mýlím? I když je pravdou, že v této chvíli už netuším čemu mám vlastně věřit.
"Ehmmm.. jaké je vlastně tvé pozemské jméno, nebo se budeme představovat vlastními jmény?" Pošeptal jsem k Artemis. Napadlo mně totiž, že tu nejsme samotní a netuším kolik toho o nás vědí. Možná proto by bylo vhodné se představovat pod jmény, které jsme si v tomto životě přivlastnili. Hádesovi mohu klidně říkat strýčku. Vlastně mně toto oslovení skutečně nesmírně baví. Horší to je u Artemis.
"Mimochodem, mně můžete říkat Alexandr." Lehce jsem se pousmál. Mrkl jsem na lovkyni a čekal až se představí. Skutečně mně zajímalo její jméno. Nejen její pochopitelně.

Je pravdou, že jsem měl mnoho otázek na jazyku. Avšak nechával jsem to na strýčkovi, vypadal jako náš leader. Stále mně vlastně tak nějak mrzela má hloupá chyba. Vážně jsem se skvěle předvedl. Budu si muset těžce zpravovat svou reputaci.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14829301834106 sekund

na začátek stránky