Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 15:34Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 30. května 2014 15:07
gral_bohu7694.jpg

Bohyně v nesnázích

~Hádes, Árés~

 

Alecto přikývla a opět se stáhla do stínu trůnního sálu a s obdivem pozorovala svého boha, jak ví, co má dělat. Ona osobně se tu vždycky raději zavřela a nedbala výkřiků vycházejících zpoza zdí Ereba. Možná tak zavinila smrt několika bohů, ale o tom vím jenom andělé a démoni.

 

Zdi Ereba se jako vždy před svým pánem rozestoupí a odhalit tak přímou cestu až ven. Jakmile překročíte schod, zdi se s vrzáním a prachem zavřou a ještě nějakou dobu slyšíte šoupání kamene o kámen. Kam se na to hrabe schodiště z Bradavic.

 

Asfodelova pole jsou, byla prázdná. Nyní po nich kráčela skupinka démonů a mezi sebou táhli bezvládné tělo ženy. Místy jste zahlédli kštici rudých vlasů, ale jinak nic víc. Démoni si to mířili do svého soukromého Pekla, které před tím sloužilo jako pole trestu.

 

Jeden z démonu se náhle zastavil a zavětřil. Nevypadal jako čert, kteří vystupovali v pohádkách a ani jako ďábel s ještěřím ocasem a křídly. Dokonce by vypadal i jako člověk nebýt jeho bílé kůže a rudých očích, které v pekelném žáru nedaleko od vás mihotavě zářily. Místo nehtů mu vyrůstaly černé drápy a k zakrytí citlivých partií používal jen bederní roušku. S páteří lehce nahnutou dopředu zlostě zařval a odhalil tak špičaté zuby. Při jeho křiku se otočili i jeho druhové. Bylo tam i pár démonek, ale o nic krásnější. Možná na povrchu mohli vypadat k světu, ale tady jste viděli jejich pravou podstatu.

 

Celkem na vás hledělo šest démonů, z toho dvě ženského pohlaví. Původ se úplně zastavil a nenadálý hluk probudil i rusovlasou bohyni mezi nimi. Ta sebou zuřivě trhla, ale jinak se z jejich pevného sevření dostat nemohla. Vy jste nyní měli trochu jiný problém. Čtyři démoni se na vás chystali zaútočit. Jeden to vlastně už udělal.

 

Na shrbeného tvora byl rychlý skoro jako střela. Jeho bílé tělo se mihalo a téměř splývalo s popelavými barvami Asfodelova pole. Šel přímo po Hádovi, jelikož si asi řekl, že bude snadnější cíl. Árés i jako smrtelník vypadal dost výhrůžně. Nicméně se spletl.

 

INFO

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. května 2014 14:41
loki94861.jpg

A co to… neeee!

~Sigyn, Hygieia (venku), Thor (na telefonu)~

Čas: kol 19h

 

Moje pozornost se vždy bila s nezájmem, kterým jsem vůči okolím trpěl. Nyní tu však byla Sigyn a několik priorit se pro mne změnilo. Tak za prvé se zeptám Sigyn, zda má hlad a pokud ano, milerád ji pohostím. Pokud by někdo jiný po mě chtěl udělat kafe, poslal bych jej rovnou do Hellheimu nebo alespoň na Múspellheim, kde to vřelo. Co se však týkalo ohnivého světa, bylo tam plno skvělých surovin, které tam dolovali trpaslíci a…

TRPASLÍCI? Za celou dobu, co jsem odsouzen živořit jako prachobyčejný smrtelník jsem se nikdy nepídil po trpaslících či álfech, což je jiný název pro elfy. Styď se, Loki! Máš kypět prozíravostí

 

“No… v pravdě docela ano.“
Usměju se na svou drahou a přitlačím vozík blíž ke stolu, abychom měli vše na dosah. Pak mi řekla, kde je Hygieia a já se podíval z okna. Držela mobil a buď poslouchala nebo teprve někomu volala. V tu samou chvíli mi začal zvonit můj mobil.

„Hm, kdo to může proboha být?“ vytáhnu iPhone z kapsy a podívám se na display. Neznáme číslo… krátce zauvažuju, že to nechám být, ale zvědavost mi nedá, abych to nezvedl.

 

„Ahoj Thomasi. Tady Chris. Jak se máš? Hele chtěl bych s tebou o něčem mluvit. Vím, že jsi v Římě, já jsem tu taky. Měl by jsi teď čas?“

Pokud bych zrovna pil nebo jedlo, tak pití bych vyprskl a jídlem se začal dusit. Och, to mi připomnělo jednu scénu z Game of Thrones. Taky to čtu a dívám se!

„Uhm, co pro Ódinovy vousy děláš v Říme?“

Že já se blbec ptám. Kouknu na Sigyn a na chvíli zakryju mobil, abych jí mohl říct: „To je Thór.“

 

„Týká se to toho snu?“ pro jistotu se zeptám. „Jsem zrovna v hotelu Raphael,“ neměl jsem důvod mu lhát. Přece jenom týdny strávené na place mě naučily ho tolik neignorovat. Bylo tak povznášející držet v rukou jeho falešné kladivo. Cítil jsem se jako bůh. Oh, moment. JÁ jsem bůh! „Ale nejsem tu sám. Víc ti toho řeknu, až dojedeš.“ Což taky mohlo znamenat: Už ti tu židli můžu omlátit o hlavu?

Počkal jsem, co odpoví, a pak jsem hovor ukončil a sedl si ke stolu jako zmlácený pes.

„A já myslel, že jej to jeho bohování přestalo bavit,“ moje slabá naděje však přetrvávala.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 30. května 2014 13:04
hades_013052.jpg

Návštěva:
Ares



Alecto se za chvíli vrátila s nepříjemnými zprávami. Skutečně se jednalo o bohyni. Byla ale příliš slabá, nebo démonů naopak příliš mnoho. Teď je každopádně v zajetí. Ale proč by ji démoni chtěli živou? Proč a pro koho? Možná nás mají někam vylákat, nejspíše pryč z bezpečí mého paláce. Je to velký risk.
Nemám ale rád, když mi někdo unáší příbuzné v mé vlastní zemi. Nebyl čas vymýšlet nějaké plány. Jsme tu jenom dva a nejsme ani tak mocní, abychom si nad nimi zajistili bezkonkurenční převahu. Použijeme Areovo bezhlavé jednání. Právě proto jsem si jej sem přivolal. Bude se mi hodit v situacích, jako jsou třeba tyhle.

Přesto je tu jedna věc která by mi mohla pomoci. Trůnní sál se nezměnil, není teda důvod, proč by to nemohlo fungovat. Pohnu tajnou pákou, maskovanou jako opěradlo mého trůnu. Ze země po mé pravici vyletí předmět, který okamžitě chytnu. Hádovy vidle. Zbraň, vyrobená Hefaiastem a jeden ze symbolů mé moci. Bude se mi hodit.
"Alecto, zůstaň tady a odpočiň si. Jestli budeme potřebovat pomoc, zavolám tě. A my dva," pohlédnu na synovce, "půjdeme těm démonům ukázat, kdo je tady pánem."
S těmito slovy vstanu a vyjdu ze sálu.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 30. května 2014 04:48
valiko34786.jpg
Veká slohová práce – úvod; Rezzag; úterní poledne

Pomalým krokem jsem mířil k místu, které mi mělo být domovem. Ne, že by se mi tam nechtělo, ale opět mě přepadla úzkost ze všeho kolem, proto neodolám a z brašny přes rameno vytáhnu cigarety. Jednu si zapálím, při čemž se opřu o zeď před nějakým domem, kde je menší stříška a pokuřuji tam. Tímto si vysloužím nejeden zhnusený pohled od kolemjdoucích pod deštníky, ale ignoruji je. Tyhle pohledy už znám, dívali se tak i bohové. Chlápek s cigaretou versus syn Lokiho.
Ale přes to… nikdy jsem se za tebe nestyděl, otče, ač se ostatní svými pohledy snažili naznačit, že bych měl.

Déšť obvykle miluji, ale tohle je jediná chvilka, kdy raději nemoknu… tato chvíle mi přináší chvíli pozastavení a sledování nejen kouře, ale i děje kolem.
Nejlepší kavárna široko daleko má pustou zahrádku, ale přes prosklené dveře je krásně vidět šum lidí, kteří se uvnitř hemží jako mravenci, ve snaze urvat kousek místa pro sebe a usadit se tam než déšť poleví. Jiní lidé dobíhají dopravní prostředky, schovávají se pod kapucemi nebo deštníky… všichni spěchají, aby se dostali někam do tepla. Všichni až na mě.

Všimnu si záblesku a krátce na to zazní městem i hlasitý hrom. Tiše zamručím blahem. Miluji tenhle zvuk, tu energii ve vzduchu a pocit svobody. Zamilovávám se do každé bouřky, která hřmí nad krajem, mám chuť běhat, skákat a výt po večerech na měsíc. To je jeden z mála okamžiků, kdy pocítím něco jako radost, jinak už ji neznám. Radost z lásky k něčemu, čemu nemohu svou necitlivostí ublížit.
Nejraději bych se dál toulal krajinami, místo tohoto usazení, ale i když k Emilly nemám větší vztah než přátelství, nechci jí tu nechat samotnou… zvykl jsem si na její přítomnost, cestovali jsme společně opravdu dlouho a mám pocit, že se jí povedlo zamilovat se do mě. Což není zrovna nejlepší. Nejsem si jistý, zda bych byl schopen k ní chovat tak hluboký cit. Mám ji rád a nechci jí ublížit svou necitlivostí, nechápavostí a též značnou lhostejností ke všemu, včetně vlastního života.
Navíc jsem si stoprocentně jistý, že kdybych jí tu nechal, strhla by se velká řetězová reakce. Milly by byla smutná, její rádoby dvojče by zjistilo proč, sdělila by to svému partnerovi a Forsetti by mě našel a připravil by mi osud horší než smrt.

Cigareta dokouřena a s novým nádechem se raději vrátím ke vzpomínce na mé malování. Milly si myslela, že jít malovat v dešti je nesmysl, ale mě se tak přemýšlí daleko lépe nad tím, co má být zachyceno a navíc už ví, že jsem velmi zručný.
Kdysi jsem to byl já, kdo na cestách po lesích stavěl příbytky pro přespání, takže vytvořit menší altánek z toho, co příroda dá, byla poměrně hračka a mě nepršelo na papíry.

Bohužel, v dnešní tvorbě mě, ač silně nechtěně, ovlivnil sen, který se mi zdál. Ani nevím, co toho bylo příčinou a jestli třeba Emilly neviděla totéž… ale neřešil jsem to s ní. Nechtěl jsem to řešit vůbec. Jenže když ruka s tužkou řádila po papíře a já po chvíli poznal, že tvoří andělské křídlo, poté strom s puklinou, následně ještě nějakou další nesmyslnost s podivnými klikyháky a uzavřelo to cosi jako chapadla.
...?
Proč kreslím chapadla?
"Já půjdu vyspustit...."
Zazní mi věta jednoho z andělů, se kterou jsem se probouzel. Napadlo mě, vypouštění Krakena.
Aha. Tak proto...
Raději jsem sklidil vše do desek, schoval je do brašny a místo svého odpočinku pomaličku opustil.
Jména těch tří ze snu jsem znal jen z toho, co jsem zaslechl kolem, ale víc jsem se po křesťanství a všem kolem nepídil. Neměl jsem důvod. Ohledně celého snu jsem neměl jediný pořádný důvod ho řešit. Vzkříšení by to stejně nepřineslo, čas by to zpět nevrátilo ani nic. Proč se tím tedy nervovat?
Smutně vydechnu a vylovím novou cigaretu.
Kéž by tě to přivedlo zpět…
To by byl asi jediný důvod, proč bych se vůbec chtěl nějakou věc, ze snu najít. Grál či co. Pokud by napravil, co bylo spácháno, proč ne, ale o tom řeč nebyla.

Déšť na chvíli zeslábl, tak jsem se vydal dál i s cigaretou v levačce. Snažil jsem se přestat vzpomínat, ale nešlo zapomenout.
Chlad z deště prostupoval celým mým tělem, cítil jsem ho v kostech na rukou, prohlodával se dlouhými kostnatými prsty, ale mně to nevadilo. Mé ruce byly ledové a citlivost v prstech byla dost pochybná, takže bych ani nepostřehl, že jsem nedopalek vzorně odhodil do koše po cestě, kdybych na to přímo nehleděl.

Odemknu dům, schody vezmu poklidnou chůzi po dvou až třech, záleží na délce kroku a dostanu se do bytu. Ihned mě uvítá výrazná vůně, značící, že Emilly řádí v kuchyni. Takže teorie o tom, že bude v obchůdku, byla milná.
Její krámek se šperky jsem částečně využíval k prodeji nějakých mých kreseb. Žádné zázraky, povětšinou krajiny, zvířata, prapodivné záhadné postavy a na objednávku i portréty, speciálně to mám zmíněné na kousku papíru, který visí v rohu obchůdku i s ukázkou několika portrétů, které jsem měl k dispozici.
Nežili jsme kdovíjak bohatě, ale stačilo nám to. Dokud nám Forseti z čiré nenávisti ke mně nezařídil tenhle byt, jen abychom nemuseli být u nich, byli jsme živi z toho, co dal les, a neměli jsme střechu nad hlavou. I sebevětší chudoba je pro nás v porovnání s tím luxus.

“Ahoj.“
Houkl jsem do bytu, jako to dělám vždy a zamknu za sebou. Odpověď přišla stejná a navíc dvojhlasná, což značilo jediné.
Zase…
Vydechnu zmučeně a sundám si boty. Na to do předsíně vykoukne zrzavá hlava mé Emily a věnovala mi úsměv. Dokonce by mě nejspíš svou radostí z návštěvy i objala, ale zarazila se cestou ke mně a nakrčila svůj roztomilý, lehce baculatý nos. Následoval velmi vyčítavý pohled, ale já se jen nevesele pousmál. Tohle bylo také až skoro tradiční, že slov stylu „Tys zas kouřil.“-„Řeklas, ať to nedělám doma.“ už netřeba. Oba víme, že tato slova zazněla a stačila k tomu výměna pohledů.
To už se ale vynořila i druhá Emily s černými vlasy.
“Volná pracovní doba.“
Odpovím na její otázky, proč tu jsem tak brzo a že mě čekali tak nejdřív za hodinu. Bylo kolem dvanácté, obvykle tak přesně k času oběda nechodím, ale dnes se to nedalo.
Vesmíre, který nejspíš můžeš za tu podivnou bránu časoprostoru, která sem přenesla jednu a tutéž obryni dvakrát, děkuji ti, že to nejsou dokonalé klony…
Obě dívky jsou Emily a obě mají do určitého bodu stejnou minulost. Jen ta „moje“ se jaksi propadla portálem sem, aniž tušila, že je v úplně jiné časové dimenzi. To jsme zjistili až po delším společném putování, kdy nás jednou v lese našel Forseti. Byl na procházce se svou Emmou, ale ta pak někam odběhla, a když jí netrpělivě šel hledat, našel druhou verzi své Emily. Naštěstí, když se probral z překvapení na téma „Kdy sis změnila vlasy, proč máš jiné oblečení a…. s kým tu jsi?“, přišla ta jeho, takže jsem nebyl nařknut z přebírání dámy. Myslel jsem, že mě na místě zabije, když si mě konečně všiml a uvědomil si, kdo jsem.
I to je jeden z důvodů oné řetězové reakce. Nemáme spolu zrovna přívětivý vztah, ale ani jeden z nás nechce ‚Emmilly‘ ublížit.
“Vidím.“
Dodám na její „Podívej kdo přišel“ a kývnu Emmily na pozdrav. Kde je Emmily, tak tam je opravdu převelice malá šance na to, že by nebyl i Forseti. Ti dva jsou jak siamská dvojčata, spíš horší. Navíc i přes fakt, že Forseti sem chodil nerad, kvůli mé maličkosti, tu ti dva byli poměrně často. Až nehezky často.
Prosebně ještě pohlédnu na Emilly, než zmizí s Emmily-Emmou zpět do kuchyně.
“Byl by pro mě čaj?“
Kývne a jde se věnovat „sama sobě“. Já zamířím do obýváku, kde si Forseti čte a odložím tam brašnu. Při pohledu na mě, jen kývnu na pozdrav, ale on rovnou mluví. Zamručím a s tím vytahám desky z brašny a zkontroluji, jestli přepravní zavazadlo náhodou nenavlhlo až k nim. Zatím se to nikdy nestalo, ale jistota je kulomet.
Brašnu předesu na teplé místo, aby řádně uschla a mezitím mi Milly přinese čaj.
“Děkuji.“
Pokusím se o vděčný úsměv, ale jsem rád, že se mé věčně svěšené koutky vůbec zvednou. Obryně, jako by tušila, že něco budeme řešit, za sebou zavře a zmizí prakticky v tichosti.
Pohlédnu na přísný výraz mé momentální společnosti. Vždy byl takový, ale na mě se tváří ještě víc, přísněji a navíc se mračí. Vážně mě nemá rád, ale JÁ jemu nic neudělal… krom toho, že stejně jako on, mám svého otce rád a byl jsem ochoten se ho s bratrem zastat. Za což jsme byli po zásluze potrestáni…
“…“
Přemýšlel jsem, zda se zeptat, o čem si chce promluvit, ale přišlo mi to zbytečné. Stejně mi to řekne, ptát se nemusím. Místo toho sáhnu do skříňky, kde vezmu láhev medoviny a dvě sklenky, při čemž Forsetimu mlčky nabídnu. Pokud přijme, naliji nám oběma, kdyby ne, naliji jen sobě. Mám na ni chuť ať se mu to líbí nebo ne. S tím usednu na pohovku a jsem připraven naslouchat.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 29. května 2014 20:50
sigyn4699.jpg
V hotelovém pokoji, odchod z ložnice
-Loki, Hygieia-

Vidím, že jeho ochota rozpustit naše objetí je stejná jako má, ne-li menší, ale též to shledá jako rozumný nápad. Stisk ruky oplatím a při doteku jeho rtů na čele se usměji ještě víc.
“Chyběl jsi mi.“
Zašeptám a zvedneme se, pomoci si nechám, ačkoli ne, že bych to nezvládla sama, prostě mi to přišlo jako dobrý nápad.
Po otevření dveří nacházíme pokoj prázdný.
Eh?
Divím se podobně jako Loki, jen ne nahlas.
Kam mohla jít, vždyť jsme nezmizeli na tak dlouho, ne? A… nedělali jsme nic, kvůli čemu by si musela připadat hloupě.
Pustím ruku, mého muže a pohlédnu z okna, kde se pokouším najít postrádající bohyni. Mezitím zaslechnu, jak se Loki bezstarostně ptá na jídlo.
To jsi celý ty.
Usměji se pro sebe, ale zastihne mě krutý fakt, že jsem vlastně měla naposledy oběd doma, který nebyl příliš velký a hlad tedy opravdu mám, jen jsem si ho do teď nevšimla. To se tak obvykle stává, když najdete svou dlouho ztracenou lásku, pro tu nádhernou chvíli se zapomene na všechno kolem.
“No… v pravdě docela ano.“
Připustím.
“Mimochodem, támhle je naše bohyně.“
Ukážu z okna na venku telefonující Hygieiu. Nechám na Lokim, zda se pro ni vydáme spolu, nebo mě posadí k jídlu a půjde sám. Nebude mi vadit ani jedna varianta.
 
*Árés* Alexander Rubin - 29. května 2014 19:21
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Podsvětí
~Hádes~

Lehce jsem se pousmál, když mně nazval synovcem.
"Velmi si cením tvého zavolání." Myslel jsem to opravdu vážně. Po mnoha mých životů mi převážně chyběla jeho společnost. Dlouho jsem se neviděli, jen co je pravda.
Co soudím o tom snu? Na delší dobu jsem se zamyslel. Vlastně jsem ani sám netušil. Celou tu dobu jsem hledal nějakého spojence, s nadějí že právě on bude vědět víc.
Nebyl jsem zrovna intelektuál a to se o mně moc dobře ví. Nechápu proto Hádese, proč mně takto zkouší. Když on vlastně ví.
Možná právě proto..
Měl jsem mu v úmyslu něco odpovědět ve stylu, že mně moc dobře zná a co si o tom vlastně myslí on, ale nestačil jsem naprosto nic vzhledem k okolnostem. Výkřik který jsme zaslechli se nelíbil žádnému z nás.
Mírně jsem se zamračil. Vytáhl z boty dýku, která momentálně nesloužila na pouhé otevírání dopisů, ale spíše jako útočná zbraň v případě když bude potřeba. Zaujal jsem přitom bojový postoj. Připraven zaútočit na cokoliv.
"Hosty?!" Zamračil jsem se. Toto se mi v žádném případě nelíbilo. Nehodlal jsem polevovat na své ostražitosti a tak jsem stále stál ve svém postoji s dýkou držící v ruce.
Ani ne po chvíli se vrátila Alecto s odpovědí. Podíval jsem se nejdříve na strýce a poté na ní. I přesto že jsem miloval souboj a měl jsem v úmyslu tam vtrhnout, mně něco zarazilo. Něco co celou tu dobu křičelo, že se jedná o past.
"Nevím strýci, ale možná to je past... také se možná pletu. Chtělo by to vymyslet rychle nějaký plán. Ale to nechávám na tobě, já se do toho vrhnu klidně i po hlavě." Pokrčil jsem rameny. Vyčaroval jsem přitom na své tváři zářící úsměv, za který by se snad nemohl stydět žádný uživatel zubní pasty signal a žvýkaček orbit. Vyčkával ještě na Hádese a jeho poslední verdikt.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 29. května 2014 14:27
chrishemsworththor7485.jpg

Hůrá do Říma



Jelikož jsem teď měl několik dnů volno, tak jsem si chtěl pořádně odpočinout od všeho tohoho ruchu. Sice jsem se těšil že budu točit nový film, ale i já potřebuji někdy trochu klidu. Napadlo mně že bych mohl letět třeba do Irska, nebo do Španělska. V obou zemích jsem už sice byl, ale líbilo se mi tam. Nakonec jsem ale zamítl oba návrhy. Bylo by to příliš pozornosti a po ní zrovna teď nějak moc netoužím. A tak jsem si raději koupil nový počítač, housle a kytaru. Všechno jsem to měl v obýváku a užíval jsem to docela často.

Nejvíce se mi ale líbila ta kytara. Díval jsem se na různá videa a zkoušel hrát melodie podle nich a musím říct že mi to docela šlo. Zrovna bylo odpoledne a já jsem dohrál na kytaru. Sedl jsem si do křesla, díval se ven z okna a jen tak odpočíval. Najednou se ale stalo něco divného. Zavřel jsem oči a usnul jsem. To se mi nestalo již hodně dlouho. Bylo by to zvláštní samo o sobě, ale mně se i něco zdálo. A to bylo vážně divný. Ten sen byl divný. Nelíbil se mi. Když jsem znovu oči otevřel, tak jsem přemýšlel o tom co ve snu bylo.

Napadlo mně že by na mně mohl nějaký neznámý bůh použít třeba nějakou iluzi, ale nezdálo se mi to moc pravděpodobné. Zvedl jsem se a došel jsem k ledničce. Vyndal jsem z ní plechovku piva, otevřel ho a trochu jsem se napil. Pak jsem došel ke stolku kde jsem měl telefon. Napadlo mně že bych si s někým měl promluvit. Bohužel jediný bůh mimo mně o kterém jsem věděl byl Loki. Snad v tom nemá prsty. Vytočil jsem číslo a čekal až to osoba na druhém konci vezme. Ahoj Chrisi. Jak se máš?

Dobře Davide díky. Hele potřeboval bych od tebe laskavost. Potřeboval bych aby jsi se pokusil najít Thomase Hiddlestona. Chtěl bych si s ním promluvit,kvůli jednomu filmu. Myslíš že by to šlo? No, to nevím Chrisi. Snad jo. Pokusím se zjistit kde může být, ale nic ti neslibuju. Pokud něco zjistím, tak ti zavolám zpět jo? Dobře Davide, díky. Tak zatim. Ukončím hovor a telefon položím zpět na stolek. David je jeden z mých přátel. Je to celkem vlivný člověk a novinář, takže doufám že se mu to povede.

Sednu si zpět do křesla a dopiji své pivo. Pak strávím skoro hodinu hraním na kytaru a následně se podívám již po několikáte na film Underworld. Musím říct že je vážně zajímavý. Líbí se mi ty věci kolem vlkodlaků a upírů. Když film skončí, tak se konečně rozezvoní můj telefon. Halo? Čau Chrisi, to jsem já. Nebylo to snadný, musel jsem zatahat za pár nitek. Ale nakonec se mi to podařilo. Tom je prej někde v Římě.

Bohužel nevím kde. Ale vymámil jsem z Alana jeho číslo na mobil. Takže pokud tam budeš chtít letět, můžeš si ho pak zkusit najít sám.
Super, to je úžasný. Díky moc Davide, máš to u mně. To si piš že mám. Tak zatim. Čau a díky. Položím telefon a ušklíbnu se. Ti novináři bývají často dost otravní, ale není k zahození mít mezi nimi někoho komu můžu aspoň trochu věřit. Vstanu a vyhodím prázdnou plechovku od piva. Zajdu do koupelny a dám si sprchu. Převleču se a napíšu zprávu Benovi, mému pilotovi aby připravil letadlo, že chci letět do Říma.

Ten se po půl hodině ozve že je vše připraveno. Všechno doma zavřu a zapnu alarm. Pak zamířím ke svému soukromému letišti, které je asi tři sta metrů od mého domu. David už tam čeká vedle mého soukromého letadla. Ahoj Chrisi. Vše je připraveno, můžem hned letět. Dobře. Tak vzhůru do Říma. Ušklíbnu se a nastoupím do letadla. Během letu do Říma si čtu jednu knížku. Po pár hodinách přistaneme na letišti. Tak jo Bene, můžeš letět zpátky. Já se tu asi pár dnů zdržím. Kdyby něco, tak se ozvu jo? Dobře Chrisi, tak zatim. Rozloučím se a vystoupím. Zamířím do města na prohlídku. Jako první je na řadě Coloseum. Během cesty mně několik fanoušků požádá o podpisy nebo aby se se mnou mohli vyfotit. Většinu z nich neodmítnu a pokračuji dál. Když dojdu ke svému cíli, tak vytáhnu mobil a vytočím číslo které mi David dal. Počkám zda to někdo vezme a pokud jo, začnu mluvit. Ahoj Thomasi. Tady Chris. Jak se máš? Hele chtěl bych s tebou o něčem mluvit. Vím že jsi v Římě, já jsem tu taky. Měl by jsi teď čas? Zeptám se a čekám jak Loki odpoví. Říkám mu jeho "lidským" jménem, protože nechci riskovat že by nás třeba někdo slyšel. Jeden nikdy neví kde je nějaký slídil.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 28. května 2014 23:13
loki94861.jpg

A zase veřejně

~Sigyn, Hygieia, který tu není a pro-ódinovy-vousy kam šla?~

 

“Měli bychom se k ní vrátit…“

Podívám se na Sigyn a jen nepatrně přikývnu hlavou. Ne, že by se mi moc chtělo vracet se do reality, kde naše životy můžou viset na vlásku a nějakým stupidním přáním odstranit ze světa nejenom anděly, ale i ostatní bohy z konkurenčních panteonů. To by mohlo bolet.

„Máš pravdu,“ vydechnu s nevyřčeným očekáváním, se kterým bych se na ostatní nejraději vykašlal a splnil bych mé i Sigynino přání.

 

Stisknu její ruku a políbím na čelo, při čemž stávám, a pokud chce, pomáhám ji na nohy. Až nyní si vzpomenu na to, co jsem jí asi před půl hodinou chtěl říct, ale vypadá to, že to na chvíli počká. Snad nebude Siggy rychlejší než já.

 

Dojdu ke dveřím ložnice a otevřu je. Trochu mě překvapí, že tu Hygieia není a podezíravě se podívám ke dveřím. Nemohu si nevšimnout večeře a vína. „Kam šla?“ zeptám se spíš sám sebe a vrtá mi to hlavou. Není to tak, že bych jí nevěřil, ale její potřeba se nemusí shodovat s tou naší a raději bych jí měl na očích a doufal, že proti nám nekuje pikle. „Máš hlad, drahá?“ podívám se na Sigyn a opět se ve mně pohne malý Loki-svědomí, který zvolává: No, tak jí to řekni! Buď tě odkopne teď nebo až za pár dní!

 
Snový průvodce - 28. května 2014 22:53
gral_bohu7694.jpg

Moment! Teď tu zrovna mám soud!

~Hyg~

 

"Prepáč, to som zasa ja. Hygieia, ale neuveríš kto je Tom Hiddleston...."

Telesforos aneb Peter, zvedl mobil a poslouchal první úryvek tvé věty. Ne, že by byl nějak opitý, ale pokud bys jej viděla, usmíval by se od ucha k uchu.

„Ahoj milá sestřičko,“ začal svůj proslov. „Tom Hiddleston... myslíš toho herce, co hraje Lokiho?“ nebyl si dvakrát jistý, jestli se s ním někdy setkal, ale spíš ne.

Jestli jsi mu ihned řekla, že to je pravý Loki, tak ti do telefonu zahučel: „No, neee fakt? Moment, a může se tohle vůbec? Jak to, že to nevím? Něco mi uniklo. Já bych měl vědět všechno?!“

 

V pozadí se ozval mužský hlas, který byl nejspíš zamířen na Telesfora. „Víš co tu, drahá sestřičko, natáčím? Svůj soud a nyní všem lidem řeknu, jak jimi opovrhuju, hehe,“ zasmál se. „Zní to jako já? Asi moc ne, co?“ jeho brebentění se začínalo dostávat do nezastavitelných mezí.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25646209716797 sekund

na začátek stránky