Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:36Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. června 2014 10:12
artemis_alyss28072.jpg

Jak jsem se do těchto srabů vůbec dostala

~Hádes, Áres~

 

Prudce jsem zaklapla notebook znechucená pomluvami na internetu, co se týkalo mé osoby. Oh, vy nevíte, kdo jsem? Ani vám to neřeknu, protože nechci a je to moje tajemství, pokud nejste tedy božského původu. To vám jméno prozradím nebo jednoduše nakopu zadek.

 

Nečekala jsem, že andělé budou chtít uspořádat svůj druh realityshow. Nalákáme bohy na něco, co nebudou moct odmítnout, něco, co jim vrátí někdejší slávu a my se mezitím budeme kochat podívanou, jak se ničí navzájem. Tu trojku jsem znala až příliš dobře. Ne, nesetkala jsem se s nimi, ale měla jsem své zdroje. Víc toho vědět nepotřebujete.

 

Zvedla jsem hlavu, protože dveře se ze zaskřípáním otevřely a vešla do nich má drahá přítelkyně Lily. Jako vždy oblečená do džínsů s koženou bundou. V podstatě jako já.

„Připomeň mi, že bych měla namazat panty,“ utrousím trochu nevrle, jelikož mám ve svém zorném úhlu ten ďábelský přístroj zvaný notebook.

Lily se ušklíbla a posadila se naproti mně. Prsty poklepala po desce stolu a upřela na mě své tmavé oči. „A je mi jasné, že je nikdy nenatřeš. Nejsem tu kvůli dveřím, Alyss,“ lehce se zamračila, jelikož věděla, že to není mé skutečné jméno, ale naučila se jej používat. „Jsem tu kvůli Nim.“

Pohlédla jsem na Lily s lehkou skepsí. „Nim? Co s nimi?“

Lily se kousla do rtu, a pak pokračovala: „Mám podezření, že ví, kde jsi, a poslali nejohavnější z ohavných.“

„Víš o tom, že jsme v jednadvacátém století a používáme pro ně slovo démon a dokonce bez křižování se?“ řeknu ironicky a postavím se. „Tenhle malý problém budu muset vyřešit a ty,“ upřu na přítelkyni přísný pohled, „budeš jednotit řád,“ za mými slovy se skrývalo tajemství, které Lily moc dobře znala. „Nechť tě měsíční svit provází i na temných místech, drahá,“ položím ji ruku na rameno, jak se hnědovláska postavila, aby přijala mé požehnání. „Pokaždé, když měsíc bude nejvýš, pohlédni na něj a poznáš, kdy nastane ta pravá chvíle.“

„Ale nesmí být nov,“ zkusila odlehčit atmosféru.

„Ten už byl a teď jdi. Nemám potřebu, aby šli ještě po tobě.“

 

Po jejím odchodu jsem si sbalila věci a vykročila do tmavé noci. Cítila jsem přítomnost svých zbraní, které mi daroval Zeus, ale nyní jsem je nepotřebovala. Rozhodla jsem se být návnadou a dát tak čas ostatním, aby se připravili. Nečekala jsem, že se to trochu zvrtne. Trochu je asi moc slabé slovo. Ono se to zeslonilo!

 

Richmond bylo město, kde jsem se rozhodla v tomto životě žít a vést. Pohlédla jsem k nebi a trochu smutně si uvědomila, že nebudu mít takovou sílu, kdyby byl úplněk. Byla jsem si jistá, že pár démonů porazím mrknutím oka. Netušila jsem, že někdo, komu jsem věřila, jim řekl o mé slabině, která se stala osudnou a já padla před démony bezmocná a Diovy dary se rozhodly mne nenásledovat. Jako by mi říkaly: Až nastane ta pravá chvíle, opět se vrátíme.

 

Sledovala jsem pomalu otevírající se průchod přímo do Podsvětí. Chladné ruce mě popadly a jen s protestným zahuhláním mě táhli dolů do jejich pekel. Nějakou dobu ani nevím, co se dělo. Nevnímala jsem zlostné zaryčení a následně zvuk boje. Lehce jsem sebou trhla, když jeden z démonů zemřel. Byla to jenom náhoda. Otevřela jsem oči, ale stále jsem se cítila mimo své síly. Silou vůle jsem natočila hlavu, abych se podívala, co se děje. Jeden z démonů mě praštil, až jsem vyjekla a v duchu je proklínala. Slibovala jsem jim krutou smrt.

 

Netuším, kdo s nimi bojoval, protože mě opět pohltila příjemný temnota.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 08. června 2014 12:02
hades_013052.jpg

V podsvětí (snad to spočítám správně):



Démona jsem sice moc neporanil, stačilo to ale k tomu, aby si mě přestal všímat a začal se věnovat bohu války, který je na tohle přeci jenom lépe připraven. Zato na mě ale zaútočil jeho druh. Nestihl jsem jeho výpad zablokovat a proletěl jsem se na malou vyhlídkovou cestu pro mém podsvětí.
"Tohle beru jako ne," zasyčím, když se pokouším vstát. Démon na tom sice byl lépe, ale náraz do mě jej také rozhodil a měl jsem tedy čas na další výpad. Tentokrát jsem si dal záležet a bodl jsem jej vidlemi přímo do krku. (hod 80% + 2% bonus + 5% vidle - 2% postih = 85% tedy -5 životů a smrt démona). Démon cosi zachrchlal a skácel se k zemi.
"Někdo další?" zasměju se a poohlédnu se po dalším cíli. Okamžitě mi padne do oka další démon, který se kdo ví proč zvedal ze země. Přiběhnu k němu a přetáhnu jej bodly vidlí po obličeji. (hod 50% + 2% bonus + 5% vidle + 20% bonus = 77% tedy -2 životy) Na démonově tváři se objevil krvavý šrám.
"ještě pořád chcete bojovat?!" zakřičím na zbytek přítomných démonů. Po smrti svého druha a zranění všech ostatních už by sis snad dali říct. Tenhle boj mě už nudí.
 
*Árés* Alexander Rubin - 07. června 2014 16:46
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Boj na místě, které již není domovem
~Hádes~

Strýc nikdy nebyl na řádné proslovy. Aspoň já bych na tom přidal ještě nějakou špetku něčeho navíc. Možná ještě pár věcí zdůraznil. Ne. Já bych se vůbec neunavoval nějakým proslovem. Bylo to zbytečné. Stejně jako v tomto případě.

Fajn. Takže jeden na dva. Musel jsem uznat, že to bylo férové rozdělení. Trošku jsem si protáhl ramena. Pohodil si s dýkou v ruce a poté udělal výpad dýkou na démona, který mi byl nejblíže. Tudíž démona, který se setkal s mým strýčkem (1) [Hod 45%, +10, - 1 život]. Můj výpad se vydařil. Dýka se zabořila do démonova ramene. Při čemž jsem sjel dýkou po jeho ramenním kloubu. Vymrštil jsem svou pravou paži na další démona (3), kterého jsem sekl dýkou kolmo přes obličej [34%, +10, - 0,5 životů].
Pro jistotu jsem od nich poodstoupil krok a připravoval se na jejich výpad.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 07. června 2014 16:40
sigyn4699.jpg
Čtvrtý do party
-Loki, Hygieia, Thór-

Velmi mě potěší, že z Lokiho vytáhnu veškeré negace a nic netušíc mě v tom ještě podpoří. Touhle schopností jsem se nikdy nijak nechlubila, dokonce ani jemu ne. Umí být stejně prospěšná jako nebezpečná a nepředvídatelná, pokud nemám dostatečné soustředění.
Mezitím se věnuji rozhovoru s Hyg. Je tu klid, tedy soustředění zatím zvládám rozdělit, ale popravdě se spíš velmi věrně tvářím, že bohyně plně vnímám a lehce přikyvuji ve správné okamžiky.
“Neboj, není to obrovská socha, takže ji máme uvnitř v hale.“
Ujistím ji s úsměvem, ale jak slyším i v jejich pantheonu jsou osoby, které si rády přivlastňují, co jim nenáleží.
Na otázku k mému povolání souhlasně přikývnu. Ono, popřít se to dá jen těžko. Na další poznámku raději nereaguji, neb nechci Hyg svou neznalostí jejího dávnějšího jména zklamat. Do hlavy si na později uložím jméno a rozhodnu se v nějaké volné chvíli o dotyčné osobě něco najít.
Vyprávění o jejím pantheonu mě přivede k úsměvu. Jak vidím, Řecko se od nás o mnoho nelišilo, což také musím potvrdit i nahlas.
“Tak to k sobě mají naši bozi blíže, než by jeden čekal.“
Ušklíbnu se. Jediný rozdíl asi byl v pití, neb váno bylo u nás nahrazeno medovinou, sebevědomí měl každý přehnaně velké a nutkání dokazovat svou sílu. Zábava, zpěv, násilí…. No… vážně se to tolik nelišilo. Ještě, že já od toho všeho byla stranou.
Proč si všichni bohové musí hrát na herce?
Napadne mě při hádance na Hygieina bratra.
“Abych se přiznala, na televizi se nedívám a přehled o filmech nemám vůbec. I o tom „našem“ vím jen díky kolegyni a pro jistotu jsem ho raději neměla zájem vidět.“
Odpovím popravdě. Loki vypadá, že jejího bratra taktéž nezná. Inu… zklamání v této konverzaci jednou přijít muselo, ovšem jeho hluboké zamyšlení vypadá spíš komicky, než opravdu vážně.
A pak padne řeč na Thóra. Jestli Loki neřekl jeho jméno předtím záměrně, silně jsem mu to pokazila, ale jak je patrné, Hyg z jeho přítomnosti není o moc, víc nadšenější, než my dva. Dokonce se tváří, jako by ho nemohla vystát víc, než my dva dohromady.
A to ani nezná…
Doplním v duchu a na Hyg je kývnu. Chvilku na to, než se dá říct cokoli dalšího, se ozve personál hotelu s „návštěvou“. Z Lokiho výrazu je mi naprosto jasné, kdo bude za dveřmi, a věnuji manželovi povzbudivý úsměv.
Bude to dobré, lásko.
I když popravdě... mám obavu z toho, že nebude a přistihnu se při myšlence, zda se náhodou nesnažím víc uklidnit sebe než jeho.
Jakmile se dveře otevřou a vidím protnuté pohledy těch dvou, má obava z toho jaká ta spolupráce bude, ještě víc naroste. Na druhou stranu, když ho opět vidím, i když ve změněné formě, narůstá ve mně i jistá zloba za vše, co jsme kvůli němu museli protrpět. A navíc… byl to on, kdo ode mě Lokiho odváděl na další a další výpravy, které si Všeotec navymýšlel.
Nyní drobný trest. Rozhodně se Thórovi nemíním hned představovat, pokud mě neprozradí má vlastní podoba, která se od božského vzhledu až příliš nelišila, tak si užiji jeho nevědomost z toho, kdo jsem. Ani bych se nedivila, kdyby na mě pro jistotu úplně zapomněl. Přeci jen… viděli jsme se jen párkrát a já o setkávání s ním nikdy nijak nestála, stejně jako Thór měl zájem vždy jen o Lokiho.
 
Snový průvodce - 07. června 2014 16:27
gral_bohu7694.jpg

Stejně jsem tě nikdy neměl rád

~Váli~

 

Forseti nepočítal s tím, že by Váli uronil slzu nad ostatními bohy, a tak využil jeho slabiny, kterou znal, o které vlastně věděli všichni, a hodil ji do ringu. Jak se zdálo, zájem vzrostl a bůh spravedlnosti s tímto divadlem hodlal pokračovat. Jestli věděl, zda je Sigyn naživu? Ne. Loki? U něj si jeho smrt přál a nebyl by den, kdy se usmíval, že někdo, kdo zavinil smrt jeho otce, je pryč.

 

“Viděls je?“

Forseti se na Váliho podíval s neskrývaným pocitem zadostiučinění. Tenhle kluk byl syn nepravého a po chvíli si bůh uvědomil, že by jej neměl takto trestat, co neudělal a navíc Ódin už měl svou ruku na jeho zpackaném životě.

 

“Chci, abys mi řekl, co všechno se stalo.“

Vítr se najednou stočil směrem k oknu, na jehož parapetu Váli seděl a kapky dopadaly na jeho oblečení a úspěšně jej promáčely. Forseti dopil medovinu a založil si ruce na prsou. Jak jenom začít? Neviděl jsem nic, ale mířili tam. Proč by nechávali někoho na živu, když samotný Thór nevydržel nápor jednoho z nich a padl na kolena?

 

„Jsi si tím jistý?“ zeptal se, ale tvrdý Váliho pohled nenechal Forsetiho na pochybách. Navíc měl dojem, že obě Emmilly právě stojí přiťaplé za dveřmi a poslouchají. Alespoň se z kuchyně nějakou dobu neozýval cinkot kuchyňského náčiní.

 

„Odešel jsi dřív, než jsi mohl poznat, jak důležitá je pro nás víra. Co ty o víře víš,“ jeho slova byla bez emocí a věcná. „Potom, co proběhl soud s tvým otcem,“ použil neutrální slovo, jelikož neměl zájem rozebírat, co se mělo či nemělo stát, „byli všichni uchlácholeni, že je po všem. Smrtelníci se k nám modlili, co devět let nám nosili lidské oběti, ale po čase se všechno začalo měnit. Jako první si toho všimla Idunn. Jistě si pamatuješ na bohyni, která chránila strom se zlatými jablky. Úroda, byť jen o jeden plod, byla menší. Varovala Všeotce, ale ten nad tím zprvu pokrčil rameny,“ na chvíli se odmlčel a zvažoval, zda ti to odvyprávět celé nebo přeskočit k jádru věci. Nakonec zvolil druhou možnost. „Každým rokem měla jabloň o jeden plod méně. Idunn co rok chodila za Ódinem a prosila jej o pomoc. Ten jako vždy mlčel. V době, kdy jsem na Asgárdu pobýval s Emmou, jsme všichni pociťovali slabost, která trvala už zatraceně dlouho,“ zavrčel. „V den, kdy byla úroda stromu nejmenší, vtrhli na Asgárd přes duhový most andělé v čele s nějakým generálem. Nevzpomenu si na jeho jméno. Většina z nás se zalekla a utekla. Viděl jsem Thóra s jeho společníky a gardou Ódinových bojovníků, jak proti nim rukovali. Já se zajímal jenom o Emmu a hledal jsem cestu pryč. Nicméně jsem v ruchu boje zahlédl skupinu andělů, která mířila směrem ke skalisku, kde byl upoután tvůj otec. Není důvod, aby je nechávali na živu. Než jsem prošel portálem, viděl jsem, jak Thór padl na kolena a mnoho zkrvavených těl ležících všude kolem.“

 

Forseti nečekal na tvou reakci a pokračoval dál: „Pochybuju, že by tvá matka Lokiho opustila, i kdyby jí to přikázal sám Ódin. Já si nepřeju návrat těch, kteří dávno padli. Já si přeju spravedlnost a ať se mi to líbí nebo ne, ty jsi jediný, s kým to břemeno můžu sdílet. Navíc, pamatuješ si, co ve snu bylo řečeno? Že splní přání? Kdyby bylo správně proneseno, mohl bys vrátit matku zpět mezi živé nebo i otce, bratra, všechny, kteří ti byli vzati, a konečně bys měl rodinou, o kterou jsi byl kdysi dávno připravem. Já nic neočekávám. Podle mě jsi vytrpěl už příliš a je nyní čas, aby sis svůj osud vzal do vlastních rukou, i když za cizí pomoci.“

Jakožto bůh spravedlnosti dlouho uvažoval, jak by mohl Váli opět žít. Jeho touha po správném jej nutila pomoct i někomu, koho neměl v lásce a příčilo se mu to.

 
Snový průvodce - 07. června 2014 09:51
gral_bohu7694.jpg

Velmi blízko

~Thór~

 

Když se v hotelu zjeví někdo tvého formátu, vyvolá to poprask. Před tím to byl Tom Hiddleston a nyní to je Chris Hemsworth. Recepční zrovna něco zapisovala, a když uslyšela tvůj hlas a zvedla hlavu, brada ji spadla a chvíli na tebe nevěřícně hleděla.

„Ee.. ehm... dobrý den?“ nedokázala ze sebe vysoukat pořádnou větu a rukou tápala po propisce, která ji vypadla z prstů. „Pan Hiddleston?“ její mozkové závity dostávaly pořádně zabrat. Všiml si toho její kolega, který se ujal záchrany, obešel recepci a lehkým ehm upozornil na sebe.

 

„Vítejte v našem hotelu Rafael. Omluvte kolegyni, ale je vaše věrná fanynka,“ zazubil se a žena se na něj trochu naštvaně podívala. „Zavedu vás za panem Hiddlestonem,“ mluvil plynně anglicky, i když s lehkým přízvukem. Kolem tebe jinak zněla italština, která byla velmi hlasitá a hravější než samotná angličtina.

 

Muž tě pak navedl ke schodišti, které vedlo rovnou k pokojům pro VIP hosty. Cesta to nebyla dlouhá a mezitím se někteří hosté zastavili a zvažovali, zda vidí to, co vidí. Už tak před tím se tu promenádoval jiný herec, a nyní byli spíš skeptičtí.

 

„Tady je pokoj pana Hiddlestona. Má návštěvu,“ bez dalších okolků na dveře zaklepal.

 

*

 

~Hygieia, Sigyn, Loki, Thór~

 

Jestli se Sig, Hyg a Lok (xD) chtěli dobrat k dalšímu tématu, nestihli to. Na dveře totiž někdo zaklepal a ozval se mužský hlas. „Pokojová služba. Máte tady návštěvu, pane Hiddlestone.“

 

Loki chvíli otálel, jelikož tušil, kdo to bude, ale pak s letmým pohledem na Sigyn se postavil a došel ke dveřím. Když je pak otevřel, střetly se pohledy dvou soků, ale i společníků při nebezpečných cestách.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 07. června 2014 09:39
loki94861.jpg

Entita jménem Thór

~Sigyn, Hygieia~

P.S. – tenhle příspěvek píšu už po třetí :D

 

Sigyn mi vždycky dokázala zvednout náladu. Nikdy jsem nepřišel na to, jak to dělá. Stačil mi pouze její hřejivý dotek a veškerá zloba či deprese byly rázem pryč. Míval jsem potom však pocit, že se chování mé drahé trochu změnilo. Nedokážu říct. Usmál jsem se na bohyni více uvolněně a položil na její ruku i druhou, abych jí dal najevo, že bych nikdy naše spojení nepřerušil. Alespoň ne úmyslně.

 

“Tak to jsi ty…“

Hm? Zvedl jsem hlavu a podíval se na mou ženu, zda jí trochu nepřeskočilo. Já tu sedím vedle ní a zná mě... aha, její pozornost se upírala na Hygieiu. Rád jsem středem pozornosti, proto všechny ty vtípky, ale pokud šlo o Sigyn, dokázal jsem zapomenout na chvíli i na sebe.

Vysvětlení přijde záhy a i já se trochu s větší zvědavostí pozorně podívám na řeckou bohyni. Ta to trochu zabije svou reakci a mám co dělat, abych se nezačal smát. Přikryju si ústa a hypnotizuju kousek jablka v míse s ovocem.

 

„...Florence Nightingale, hovorí Vám to niečo?"

Hygieia se obrátí na mě a já potáhnu obočí. Abych pravdu řekl, tak nemám důvod tuto ženu znát, ale v Británii nejsem poprvé a dáma s lucernou mi utkvěla v paměti. Alespoň v té době jsem poprvé okusil, jaké to je stát u pódia a řídit lidské životy, i když jen v podobě divadelních her. Nebyl bych to já, abych nepřikývl. Vím, nevím. Mezi tím není žádný rozdíl.

 

Následně se téma stočí k bratrovi Hygieii. Stále nám neprozradila jeho jméno a navíc nám odpovídá formou hádanky.

"Populárny je minimálne ako pán Hiddleston a nie len u žien...Vtipný, vulgárny, inteligentný, zároveň tragický a nedocenený.."

Zamračím se a na čele se mi objeví vráska. Populární jako já? Další herec? Nyní Hyg poslouchám s neskrývaným zájmem. Nízký? Zvláštní hlas? Debilní čepky? Na čele mám už i druhou vrásku, ale nedokážu si popis k nikomu přiřadit. Debilní čapky nosí kde kdo.

 

*

 

“A… ještě bych měla prosbu. Až si s Thórem vyřídíte ty “veselé vítací záležitosti“, potřebovala bych se zastavit u mě doma.“

Slovo doma mě na chvíli znejistí, jelikož to používám jen ve spojitost s Asgárdem a ostatními světy. Pak mi to ale dojde a ušklíbnu se Hygieii, když tak neomaleně o bohovi hromů mluví. Ať si mluví! Teď bych rád viděl, co se jí výří v hlavě, protože její výraz ze rázem změnil na trochu vyděšený.

 

„Jistě, drahá,“ mrknul na Sigyn, ale po očku nepřestanu sledovat Hyg.

 

Pozn. PJ-eje: jdu ještě napsat Thórovi tak nespěchat s odpisem :)

 
Váli *Valerius Liarsson* - 06. června 2014 07:39
valiko34786.jpg
Hajzle… počkej, já ti to vrátím
-npc Forseti-

Obvyklá chvíle mlčení. Takto probíhaly naše rozhovory, vždy když jsme byli spolu. Mlčení střídající mlčení, ale dnes padlo více slov než jindy. A ještě padne…
Nevím co?
Mám chuť se ptát, ale ta změna v jeho očích, kam upírám svůj zrak po celou dobu, mě zarazí a vyčkám. Nepotřebuje mou výzvu k tomu, aby dál hovořil.
Jeho slova mi zní v hlavě, znovu a znovu.
Asgárd padl… a s ním i ostatní světy… Asgárd padl.
Na kratičký okamžik mě zahřeje pravděpodobná myšlenka, že otec s matkou jsou vlastně svobodní. Sice nejspíš někde tady na Midgardu, ale svobodní. Žádná skála, žádný hadí jed…
Jenže…
Forseti dodá něco, co mě přiměje upustit od oné myšlenky. Do této chvíle by mi pád Asgárdu vlastně mohl přinést i radost. Mí rodiče by mohli být spolu a žádní jiní bohové by jim neházeli klacky pod nohy.

Déšť bubnoval o střechy domů stále stejně intenzivně, ale jeho zvuk mi nepřinášel dřívější uvolnění.
Fakt, že většina bohů se vzdala své existence, mi připadal nereálný. Jak by mohli? Měli tolik důvodů žít… Na rozdíl ode mě.
Kolem spánku se vydá na svou pouť po mé kůži jedna dešťová kapka. Nijak jsem nevěnoval pozornost tomu, že jsem vlastně promočený a nejspíš Forsetimu „voním“ asi jako zmoklý pes. Emilly mi jednou řekla, že když ze mě netáhnou cigarety, tak jsem cítit takhle, ale že to jí rozhodně nevadí. Na rozdíl od těch cigaret.

Setřu kapku, když doběhne k okraji čelisti. Mé přemýšlení nad bohy nedošlo k žádnému závěru.
Nechápu, proč by to dělali, pokud to bylo dobrovolné rozhodnutí a nebyli zabiti. Nedávalo to smysl.

Z nenadání mé přemýšlení utnou Forsetiho dodatečná slova. Jsou pro mě jako oštěp vražený přímo do srdce.
Ne!
Chtělo se mi vykřiknout, ale i ta dvě písmenka se vzpříčila v krku a nechtěla jít ven. Nechtělo se mi před ním projevit cokoli, ovšem druhému bohovi se podařilo najít slabé místo, na které udeřit.
Na dlouhý okamžik zavřu oči a sevřu hrnek o něco pevněji.
To nemůže být pravda… Ona by nikdy…… nikdy… neopustila by ho. Ne…
Dlouze vydechnu a po otevření očí několikrát za sebou zamrkám, čímž se mi podaří nasadit svou běžnou masku. Sám však cítím, že daná maska je celkem popraskaná a není čas, ani možnost ji lépe opravit. Není jak, není čím…
Proč oni?...

Beze slova odložím hrnek. Při pohybu ke stolu musím ruku natáhnout a o pár centimetrů se mi stáhne rukáv červené košile, který na zlomek vteřiny odhalí řádku drobných jizev kousek za zápěstím. Hned na to vstanu, z brašny vytáhnu krabičku cigaret a přejdu s ní k oknu. Mlčky okno otevřu a zapálím si. Sic nerad porušuji slib, ale… nemám jinou možnost. Potřebuji to. Musím si nějak urovnat myšlenky.
Takovou dobu se proklínám za bratrovu smrt…
Vydechnu oblak kouře a nadechnu se osvěžujícího vzduchu z venku.
… tolik utrpení, které musela snést…
Vzpomenu si na její pohled. Ty oči… oči plné bolesti ze smrti syna, ze ztráty druhého a trest pro muže, kterému věnovala své srdce, si odpykávala spolu s ním. Věrně dostávala manželskému slibu, v dobrém i zlém… Vše, co pro nás tři dělala, bylo z lásky a trpěla za to ze všech nejvíc.

Na sucho polknu. Pokud se matka vzdala své existence, nedivím se jí ani v nejmenším. Měla na to plné právo, ale… co otec? Udělal by to? Ne. Co se tam tedy stalo? Viděl vůbec Forseti o to tu tvrdí?
A proč by odcházeli do zapomnění oni a já ne?
Během té krátké chvíle, kdy pozoruji kouř, který vdechuji a vydechuji, se ve mně náhle něco vzbudí. Žádná bolest, ani lítost navíc, ale silná podezřívavost. Zároveň s tím si Forseti do jisté míry získal můj zájem, nikoli však o předmět ze snu, ale o příběh, toho, co se stalo.
Napřímím se v okně, aby na mě Forseti viděl a pravou ruku s cigaretou nechávám venku, zatímco levou se mírně opírám o spodní rám. Pozoruji ho jen koutkem oka a pohled upírám někam před sebe do prázdna pozorujíc kroutící se pramínek dýmu s deštěm v pozadí.
“Viděls je?“
Zeptám se. Samotnému mi přijde, jakoby ta chladná slova ani nevycházela z mých úst. Uvnitř jsem z toho mírně překvapený, ale do výrazu ve tváři se nic takového nevloudí.
“Chci, abys mi řekl, co všechno se stalo.“
A tohle nebyla prosba. Řečená stejně drsně a odměřeně. Chci, opravdu chci vědět, co se odehrálo. Pokud nemá důkaz o tom, že mé rodiče viděl umírat, nebo mizet do zapomnění, nemusím tomu věřit. Může mě záměrně tahat za čumák a dělat si ze mě psinu, jen aby mě dotlačil k hledání té podivné koule, nebo z čiré zábavy, aby mi ublížil stejně, jako můj otec ublížil jemu. Údajně.
Ale já nejsem žádný vořech, který bude panáčkovat, jak zrovna Forseti pískne. Jednou ze mě udělali vlka, tak budu i kousat, pokud do mě někdo jako on bude šťouchat klackem.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 05. června 2014 11:17
hyg7535.jpg
Nabudúce sa radšej nič nepýtajte
(Sigyn, Loki)

Atmosféra pri stole sa trocha uvoľnila. Vlastne uvoľnila ju Sigyn a záujem o mňa a môj panteón. V tej sekunde som zrelaxovala natoľko, že som si dokonca vzala vidličku a bez toho aby som si ju nejakým spôsobom očistila, som na ňu nabodla malú kocku ovčieho syra, ktorá sa mi zdala najmenej poznačená a obsušená vzduchom. Vložila som si syr do úst a venovala som severanke priateľský pohľad. " Oh tak to mi lichotí, len dúfam, že nie je vonku a neserú na ňu holuby..." Pri tej predstave ma striaslo a mierne som pokrčila tvár v grimase znechutenia. No stále mnou lomcovalo pobavenie a polichotenie." A možno to nie som ani ja. Prekliata Panacea! Tá si veľmi rada privlastňovala to čo jej nebolo..." Položila som vidličku na stôl, otrela si ústa obrúskom a ruky opäť zložila na kolenách. " Ehmmmm ty si zdravotná sestra?" Chvíľku som ostala ticho, pozerala som do stola ale na jej odpoveď som aj tak nečakala a spustila som. Troška som sa pochváliť predsa musela, obzvlášť teraz keď mi to tak pekne nadhodila. " Aj za tie môžem, teda za ich modernizáciu. Florence Nightingale, hovorí Vám to niečo?" Pozrela som sa aj na Lokiho, ktorý sa predsa vydával za Brita a čosi o ich histórii vedieť mohol.  " No tak to som bola ja..." To boli očividne ešte tie lepšie časy, kedy som bola schopná niečo dokázať, to nie jak teraz...Dúfala som, že sa nechajú inšpirovať a prezradia aj oni nejaké ich historické alterego. "Ehmmmm môj panteón? Banda prehnane sebavedomých a  promiskuitných incestných bohémov nonstop naliatych vínom a ambróziou. Úzkoprsých intrigárov milujúcich zábavu, hudbu, čistotu, spev, násilie, vojny....Ak si čítala o tom, tak potom je to pravda." Asi prvý krát som sa naozaj zasmiala. "Ovídius Metamorfózy to si prečítaj..." Nebolo to samozrejme stopercentne pravdivé, ľudská ruka nedokázala zachytiť všetky motívy a pohnútky...ale stále to bol autentický zdroj. " Ja som o tom vašom nič nikdy nečítala....okrem toho že som videla film." Troška som sa zahanbila a sklonila hlavu, no povzbudená tým, že som sa mohla pochváliť ešte s bratom ma povzbudili a začala som rozprávať znova. " Asi myslíš Telesphora však? Môjho malého zlatého bračeka. Je to niekto z hereckej branže. Tak skúste hádať.."Potmehúdsky som sa usmiala a musela som pôsobiť minimálne tak uvoľnene ako keď som s ním pred malou chvíľkou telefonovala. Ramená mi povolili a celkovo som nebola v takom kŕči. "Populárny je minimálne ako pán Hiddleston a nie len u žien...Vtipný, vulgárny, inteligentný, zároveň tragický a nedocenený.." Trochu som sa zasmiala. "Je dosť nízky, má zvláštny hlas, veľmi príjemný takmer ako med a vo voľnom čase nosí tie svoj debilné čapice, ktorých sa nedokázal zbaviť počas tých tisícročí. Kto je to?" Bola som tak zapálená do rozhovoru, že som odignorovala aj ilúziu pavúka, no to čo ma zastavilo bola Sigyn a jej zmienka o Thorovi. "Prepáčte, ale to príde Thor?" Neviem kam som tou otázkou mierila, keďže som toho boha nepoznala ale ovplyvnená filmom ma zrazu chytili obavy. Upotený, vlasatý, svalnatý, smrdiaci po kožušinách, lacnom pive, s lepkavými dlaňami od toho jak sa stále oháňa kladivom. Tá neistota, tá obava že sa ku mne rýchlosťou blesko blíži špinavá, neudržiavaná entita ma trocha vyplašila. 

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18080186843872 sekund

na začátek stránky