Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 07. června 2014 16:27
gral_bohu7694.jpg

Stejně jsem tě nikdy neměl rád

~Váli~

 

Forseti nepočítal s tím, že by Váli uronil slzu nad ostatními bohy, a tak využil jeho slabiny, kterou znal, o které vlastně věděli všichni, a hodil ji do ringu. Jak se zdálo, zájem vzrostl a bůh spravedlnosti s tímto divadlem hodlal pokračovat. Jestli věděl, zda je Sigyn naživu? Ne. Loki? U něj si jeho smrt přál a nebyl by den, kdy se usmíval, že někdo, kdo zavinil smrt jeho otce, je pryč.

 

“Viděls je?“

Forseti se na Váliho podíval s neskrývaným pocitem zadostiučinění. Tenhle kluk byl syn nepravého a po chvíli si bůh uvědomil, že by jej neměl takto trestat, co neudělal a navíc Ódin už měl svou ruku na jeho zpackaném životě.

 

“Chci, abys mi řekl, co všechno se stalo.“

Vítr se najednou stočil směrem k oknu, na jehož parapetu Váli seděl a kapky dopadaly na jeho oblečení a úspěšně jej promáčely. Forseti dopil medovinu a založil si ruce na prsou. Jak jenom začít? Neviděl jsem nic, ale mířili tam. Proč by nechávali někoho na živu, když samotný Thór nevydržel nápor jednoho z nich a padl na kolena?

 

„Jsi si tím jistý?“ zeptal se, ale tvrdý Váliho pohled nenechal Forsetiho na pochybách. Navíc měl dojem, že obě Emmilly právě stojí přiťaplé za dveřmi a poslouchají. Alespoň se z kuchyně nějakou dobu neozýval cinkot kuchyňského náčiní.

 

„Odešel jsi dřív, než jsi mohl poznat, jak důležitá je pro nás víra. Co ty o víře víš,“ jeho slova byla bez emocí a věcná. „Potom, co proběhl soud s tvým otcem,“ použil neutrální slovo, jelikož neměl zájem rozebírat, co se mělo či nemělo stát, „byli všichni uchlácholeni, že je po všem. Smrtelníci se k nám modlili, co devět let nám nosili lidské oběti, ale po čase se všechno začalo měnit. Jako první si toho všimla Idunn. Jistě si pamatuješ na bohyni, která chránila strom se zlatými jablky. Úroda, byť jen o jeden plod, byla menší. Varovala Všeotce, ale ten nad tím zprvu pokrčil rameny,“ na chvíli se odmlčel a zvažoval, zda ti to odvyprávět celé nebo přeskočit k jádru věci. Nakonec zvolil druhou možnost. „Každým rokem měla jabloň o jeden plod méně. Idunn co rok chodila za Ódinem a prosila jej o pomoc. Ten jako vždy mlčel. V době, kdy jsem na Asgárdu pobýval s Emmou, jsme všichni pociťovali slabost, která trvala už zatraceně dlouho,“ zavrčel. „V den, kdy byla úroda stromu nejmenší, vtrhli na Asgárd přes duhový most andělé v čele s nějakým generálem. Nevzpomenu si na jeho jméno. Většina z nás se zalekla a utekla. Viděl jsem Thóra s jeho společníky a gardou Ódinových bojovníků, jak proti nim rukovali. Já se zajímal jenom o Emmu a hledal jsem cestu pryč. Nicméně jsem v ruchu boje zahlédl skupinu andělů, která mířila směrem ke skalisku, kde byl upoután tvůj otec. Není důvod, aby je nechávali na živu. Než jsem prošel portálem, viděl jsem, jak Thór padl na kolena a mnoho zkrvavených těl ležících všude kolem.“

 

Forseti nečekal na tvou reakci a pokračoval dál: „Pochybuju, že by tvá matka Lokiho opustila, i kdyby jí to přikázal sám Ódin. Já si nepřeju návrat těch, kteří dávno padli. Já si přeju spravedlnost a ať se mi to líbí nebo ne, ty jsi jediný, s kým to břemeno můžu sdílet. Navíc, pamatuješ si, co ve snu bylo řečeno? Že splní přání? Kdyby bylo správně proneseno, mohl bys vrátit matku zpět mezi živé nebo i otce, bratra, všechny, kteří ti byli vzati, a konečně bys měl rodinou, o kterou jsi byl kdysi dávno připravem. Já nic neočekávám. Podle mě jsi vytrpěl už příliš a je nyní čas, aby sis svůj osud vzal do vlastních rukou, i když za cizí pomoci.“

Jakožto bůh spravedlnosti dlouho uvažoval, jak by mohl Váli opět žít. Jeho touha po správném jej nutila pomoct i někomu, koho neměl v lásce a příčilo se mu to.

 
Snový průvodce - 07. června 2014 09:51
gral_bohu7694.jpg

Velmi blízko

~Thór~

 

Když se v hotelu zjeví někdo tvého formátu, vyvolá to poprask. Před tím to byl Tom Hiddleston a nyní to je Chris Hemsworth. Recepční zrovna něco zapisovala, a když uslyšela tvůj hlas a zvedla hlavu, brada ji spadla a chvíli na tebe nevěřícně hleděla.

„Ee.. ehm... dobrý den?“ nedokázala ze sebe vysoukat pořádnou větu a rukou tápala po propisce, která ji vypadla z prstů. „Pan Hiddleston?“ její mozkové závity dostávaly pořádně zabrat. Všiml si toho její kolega, který se ujal záchrany, obešel recepci a lehkým ehm upozornil na sebe.

 

„Vítejte v našem hotelu Rafael. Omluvte kolegyni, ale je vaše věrná fanynka,“ zazubil se a žena se na něj trochu naštvaně podívala. „Zavedu vás za panem Hiddlestonem,“ mluvil plynně anglicky, i když s lehkým přízvukem. Kolem tebe jinak zněla italština, která byla velmi hlasitá a hravější než samotná angličtina.

 

Muž tě pak navedl ke schodišti, které vedlo rovnou k pokojům pro VIP hosty. Cesta to nebyla dlouhá a mezitím se někteří hosté zastavili a zvažovali, zda vidí to, co vidí. Už tak před tím se tu promenádoval jiný herec, a nyní byli spíš skeptičtí.

 

„Tady je pokoj pana Hiddlestona. Má návštěvu,“ bez dalších okolků na dveře zaklepal.

 

*

 

~Hygieia, Sigyn, Loki, Thór~

 

Jestli se Sig, Hyg a Lok (xD) chtěli dobrat k dalšímu tématu, nestihli to. Na dveře totiž někdo zaklepal a ozval se mužský hlas. „Pokojová služba. Máte tady návštěvu, pane Hiddlestone.“

 

Loki chvíli otálel, jelikož tušil, kdo to bude, ale pak s letmým pohledem na Sigyn se postavil a došel ke dveřím. Když je pak otevřel, střetly se pohledy dvou soků, ale i společníků při nebezpečných cestách.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 07. června 2014 09:39
loki94861.jpg

Entita jménem Thór

~Sigyn, Hygieia~

P.S. – tenhle příspěvek píšu už po třetí :D

 

Sigyn mi vždycky dokázala zvednout náladu. Nikdy jsem nepřišel na to, jak to dělá. Stačil mi pouze její hřejivý dotek a veškerá zloba či deprese byly rázem pryč. Míval jsem potom však pocit, že se chování mé drahé trochu změnilo. Nedokážu říct. Usmál jsem se na bohyni více uvolněně a položil na její ruku i druhou, abych jí dal najevo, že bych nikdy naše spojení nepřerušil. Alespoň ne úmyslně.

 

“Tak to jsi ty…“

Hm? Zvedl jsem hlavu a podíval se na mou ženu, zda jí trochu nepřeskočilo. Já tu sedím vedle ní a zná mě... aha, její pozornost se upírala na Hygieiu. Rád jsem středem pozornosti, proto všechny ty vtípky, ale pokud šlo o Sigyn, dokázal jsem zapomenout na chvíli i na sebe.

Vysvětlení přijde záhy a i já se trochu s větší zvědavostí pozorně podívám na řeckou bohyni. Ta to trochu zabije svou reakci a mám co dělat, abych se nezačal smát. Přikryju si ústa a hypnotizuju kousek jablka v míse s ovocem.

 

„...Florence Nightingale, hovorí Vám to niečo?"

Hygieia se obrátí na mě a já potáhnu obočí. Abych pravdu řekl, tak nemám důvod tuto ženu znát, ale v Británii nejsem poprvé a dáma s lucernou mi utkvěla v paměti. Alespoň v té době jsem poprvé okusil, jaké to je stát u pódia a řídit lidské životy, i když jen v podobě divadelních her. Nebyl bych to já, abych nepřikývl. Vím, nevím. Mezi tím není žádný rozdíl.

 

Následně se téma stočí k bratrovi Hygieii. Stále nám neprozradila jeho jméno a navíc nám odpovídá formou hádanky.

"Populárny je minimálne ako pán Hiddleston a nie len u žien...Vtipný, vulgárny, inteligentný, zároveň tragický a nedocenený.."

Zamračím se a na čele se mi objeví vráska. Populární jako já? Další herec? Nyní Hyg poslouchám s neskrývaným zájmem. Nízký? Zvláštní hlas? Debilní čepky? Na čele mám už i druhou vrásku, ale nedokážu si popis k nikomu přiřadit. Debilní čapky nosí kde kdo.

 

*

 

“A… ještě bych měla prosbu. Až si s Thórem vyřídíte ty “veselé vítací záležitosti“, potřebovala bych se zastavit u mě doma.“

Slovo doma mě na chvíli znejistí, jelikož to používám jen ve spojitost s Asgárdem a ostatními světy. Pak mi to ale dojde a ušklíbnu se Hygieii, když tak neomaleně o bohovi hromů mluví. Ať si mluví! Teď bych rád viděl, co se jí výří v hlavě, protože její výraz ze rázem změnil na trochu vyděšený.

 

„Jistě, drahá,“ mrknul na Sigyn, ale po očku nepřestanu sledovat Hyg.

 

Pozn. PJ-eje: jdu ještě napsat Thórovi tak nespěchat s odpisem :)

 
Váli *Valerius Liarsson* - 06. června 2014 07:39
valiko34786.jpg
Hajzle… počkej, já ti to vrátím
-npc Forseti-

Obvyklá chvíle mlčení. Takto probíhaly naše rozhovory, vždy když jsme byli spolu. Mlčení střídající mlčení, ale dnes padlo více slov než jindy. A ještě padne…
Nevím co?
Mám chuť se ptát, ale ta změna v jeho očích, kam upírám svůj zrak po celou dobu, mě zarazí a vyčkám. Nepotřebuje mou výzvu k tomu, aby dál hovořil.
Jeho slova mi zní v hlavě, znovu a znovu.
Asgárd padl… a s ním i ostatní světy… Asgárd padl.
Na kratičký okamžik mě zahřeje pravděpodobná myšlenka, že otec s matkou jsou vlastně svobodní. Sice nejspíš někde tady na Midgardu, ale svobodní. Žádná skála, žádný hadí jed…
Jenže…
Forseti dodá něco, co mě přiměje upustit od oné myšlenky. Do této chvíle by mi pád Asgárdu vlastně mohl přinést i radost. Mí rodiče by mohli být spolu a žádní jiní bohové by jim neházeli klacky pod nohy.

Déšť bubnoval o střechy domů stále stejně intenzivně, ale jeho zvuk mi nepřinášel dřívější uvolnění.
Fakt, že většina bohů se vzdala své existence, mi připadal nereálný. Jak by mohli? Měli tolik důvodů žít… Na rozdíl ode mě.
Kolem spánku se vydá na svou pouť po mé kůži jedna dešťová kapka. Nijak jsem nevěnoval pozornost tomu, že jsem vlastně promočený a nejspíš Forsetimu „voním“ asi jako zmoklý pes. Emilly mi jednou řekla, že když ze mě netáhnou cigarety, tak jsem cítit takhle, ale že to jí rozhodně nevadí. Na rozdíl od těch cigaret.

Setřu kapku, když doběhne k okraji čelisti. Mé přemýšlení nad bohy nedošlo k žádnému závěru.
Nechápu, proč by to dělali, pokud to bylo dobrovolné rozhodnutí a nebyli zabiti. Nedávalo to smysl.

Z nenadání mé přemýšlení utnou Forsetiho dodatečná slova. Jsou pro mě jako oštěp vražený přímo do srdce.
Ne!
Chtělo se mi vykřiknout, ale i ta dvě písmenka se vzpříčila v krku a nechtěla jít ven. Nechtělo se mi před ním projevit cokoli, ovšem druhému bohovi se podařilo najít slabé místo, na které udeřit.
Na dlouhý okamžik zavřu oči a sevřu hrnek o něco pevněji.
To nemůže být pravda… Ona by nikdy…… nikdy… neopustila by ho. Ne…
Dlouze vydechnu a po otevření očí několikrát za sebou zamrkám, čímž se mi podaří nasadit svou běžnou masku. Sám však cítím, že daná maska je celkem popraskaná a není čas, ani možnost ji lépe opravit. Není jak, není čím…
Proč oni?...

Beze slova odložím hrnek. Při pohybu ke stolu musím ruku natáhnout a o pár centimetrů se mi stáhne rukáv červené košile, který na zlomek vteřiny odhalí řádku drobných jizev kousek za zápěstím. Hned na to vstanu, z brašny vytáhnu krabičku cigaret a přejdu s ní k oknu. Mlčky okno otevřu a zapálím si. Sic nerad porušuji slib, ale… nemám jinou možnost. Potřebuji to. Musím si nějak urovnat myšlenky.
Takovou dobu se proklínám za bratrovu smrt…
Vydechnu oblak kouře a nadechnu se osvěžujícího vzduchu z venku.
… tolik utrpení, které musela snést…
Vzpomenu si na její pohled. Ty oči… oči plné bolesti ze smrti syna, ze ztráty druhého a trest pro muže, kterému věnovala své srdce, si odpykávala spolu s ním. Věrně dostávala manželskému slibu, v dobrém i zlém… Vše, co pro nás tři dělala, bylo z lásky a trpěla za to ze všech nejvíc.

Na sucho polknu. Pokud se matka vzdala své existence, nedivím se jí ani v nejmenším. Měla na to plné právo, ale… co otec? Udělal by to? Ne. Co se tam tedy stalo? Viděl vůbec Forseti o to tu tvrdí?
A proč by odcházeli do zapomnění oni a já ne?
Během té krátké chvíle, kdy pozoruji kouř, který vdechuji a vydechuji, se ve mně náhle něco vzbudí. Žádná bolest, ani lítost navíc, ale silná podezřívavost. Zároveň s tím si Forseti do jisté míry získal můj zájem, nikoli však o předmět ze snu, ale o příběh, toho, co se stalo.
Napřímím se v okně, aby na mě Forseti viděl a pravou ruku s cigaretou nechávám venku, zatímco levou se mírně opírám o spodní rám. Pozoruji ho jen koutkem oka a pohled upírám někam před sebe do prázdna pozorujíc kroutící se pramínek dýmu s deštěm v pozadí.
“Viděls je?“
Zeptám se. Samotnému mi přijde, jakoby ta chladná slova ani nevycházela z mých úst. Uvnitř jsem z toho mírně překvapený, ale do výrazu ve tváři se nic takového nevloudí.
“Chci, abys mi řekl, co všechno se stalo.“
A tohle nebyla prosba. Řečená stejně drsně a odměřeně. Chci, opravdu chci vědět, co se odehrálo. Pokud nemá důkaz o tom, že mé rodiče viděl umírat, nebo mizet do zapomnění, nemusím tomu věřit. Může mě záměrně tahat za čumák a dělat si ze mě psinu, jen aby mě dotlačil k hledání té podivné koule, nebo z čiré zábavy, aby mi ublížil stejně, jako můj otec ublížil jemu. Údajně.
Ale já nejsem žádný vořech, který bude panáčkovat, jak zrovna Forseti pískne. Jednou ze mě udělali vlka, tak budu i kousat, pokud do mě někdo jako on bude šťouchat klackem.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 05. června 2014 11:17
hyg7535.jpg
Nabudúce sa radšej nič nepýtajte
(Sigyn, Loki)

Atmosféra pri stole sa trocha uvoľnila. Vlastne uvoľnila ju Sigyn a záujem o mňa a môj panteón. V tej sekunde som zrelaxovala natoľko, že som si dokonca vzala vidličku a bez toho aby som si ju nejakým spôsobom očistila, som na ňu nabodla malú kocku ovčieho syra, ktorá sa mi zdala najmenej poznačená a obsušená vzduchom. Vložila som si syr do úst a venovala som severanke priateľský pohľad. " Oh tak to mi lichotí, len dúfam, že nie je vonku a neserú na ňu holuby..." Pri tej predstave ma striaslo a mierne som pokrčila tvár v grimase znechutenia. No stále mnou lomcovalo pobavenie a polichotenie." A možno to nie som ani ja. Prekliata Panacea! Tá si veľmi rada privlastňovala to čo jej nebolo..." Položila som vidličku na stôl, otrela si ústa obrúskom a ruky opäť zložila na kolenách. " Ehmmmm ty si zdravotná sestra?" Chvíľku som ostala ticho, pozerala som do stola ale na jej odpoveď som aj tak nečakala a spustila som. Troška som sa pochváliť predsa musela, obzvlášť teraz keď mi to tak pekne nadhodila. " Aj za tie môžem, teda za ich modernizáciu. Florence Nightingale, hovorí Vám to niečo?" Pozrela som sa aj na Lokiho, ktorý sa predsa vydával za Brita a čosi o ich histórii vedieť mohol.  " No tak to som bola ja..." To boli očividne ešte tie lepšie časy, kedy som bola schopná niečo dokázať, to nie jak teraz...Dúfala som, že sa nechajú inšpirovať a prezradia aj oni nejaké ich historické alterego. "Ehmmmm môj panteón? Banda prehnane sebavedomých a  promiskuitných incestných bohémov nonstop naliatych vínom a ambróziou. Úzkoprsých intrigárov milujúcich zábavu, hudbu, čistotu, spev, násilie, vojny....Ak si čítala o tom, tak potom je to pravda." Asi prvý krát som sa naozaj zasmiala. "Ovídius Metamorfózy to si prečítaj..." Nebolo to samozrejme stopercentne pravdivé, ľudská ruka nedokázala zachytiť všetky motívy a pohnútky...ale stále to bol autentický zdroj. " Ja som o tom vašom nič nikdy nečítala....okrem toho že som videla film." Troška som sa zahanbila a sklonila hlavu, no povzbudená tým, že som sa mohla pochváliť ešte s bratom ma povzbudili a začala som rozprávať znova. " Asi myslíš Telesphora však? Môjho malého zlatého bračeka. Je to niekto z hereckej branže. Tak skúste hádať.."Potmehúdsky som sa usmiala a musela som pôsobiť minimálne tak uvoľnene ako keď som s ním pred malou chvíľkou telefonovala. Ramená mi povolili a celkovo som nebola v takom kŕči. "Populárny je minimálne ako pán Hiddleston a nie len u žien...Vtipný, vulgárny, inteligentný, zároveň tragický a nedocenený.." Trochu som sa zasmiala. "Je dosť nízky, má zvláštny hlas, veľmi príjemný takmer ako med a vo voľnom čase nosí tie svoj debilné čapice, ktorých sa nedokázal zbaviť počas tých tisícročí. Kto je to?" Bola som tak zapálená do rozhovoru, že som odignorovala aj ilúziu pavúka, no to čo ma zastavilo bola Sigyn a jej zmienka o Thorovi. "Prepáčte, ale to príde Thor?" Neviem kam som tou otázkou mierila, keďže som toho boha nepoznala ale ovplyvnená filmom ma zrazu chytili obavy. Upotený, vlasatý, svalnatý, smrdiaci po kožušinách, lacnom pive, s lepkavými dlaňami od toho jak sa stále oháňa kladivom. Tá neistota, tá obava že sa ku mne rýchlosťou blesko blíži špinavá, neudržiavaná entita ma trocha vyplašila. 

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 04. června 2014 22:35
sigyn4699.jpg
Čekání na Thóra
-Loki, Hyg-

Už když oba vchází, cítím Lokiho náladu na bodě mrazu. Přetvářka mu šla vždy, nasadil masku a bylo to… jenže… tohle je jediná jeho iluze, kterou jsem schopná prohlédnout.
Jakmile zasedne k jídlu, už se ani tolik nesnaží skrývat jak je nesvůj, o čemž svědčí mihnutí hadího ocásku.
“Loki…“
Zašeptám starostlivě, uvolním si pravou ruku a položím ji na jeho předloktí na znamení podpory. Jenže se mimo to snažím i o něco víc, než jen jakési gesto. Můj muž může postřehnout, že má ruka hřeje a pokud náš kontakt nepřeruší, než to udělám sama, jeho špatná nálada z velké části pozvolna ustoupí. Pro Hyg se nic zvláštního neděje.
U ní cítím nervozitu, ale to je přirozené za čas opadne, pokud se uvolní v nějakém přátelském rozhovoru. Přeci jen, bude tu mezi námi jediná odjinud, také bych byla nervózní sedět v kruhu řeckých bohů.
“Tak to jsi ty…“
Usměji se, jako kdybych Hyg znala vlastně ohromně dlouho a uvědomila si to až teď. Když to vezmu kol a kolem tak je to vlastně v jádru pravda.
“Totiž… v práci máme tvou sochu, ale jmenovka tam nebyla, jen víme, že ji přivezli z Řecka a je tam žena s hadem a prý že bohyně léčitelství.“
Krátce se zasměji. Chodím okolo ní téměř denně a nikdy mě nenapadlo zjistit jméno. Jak hloupé.
Ale tím to jen potvrzuje tu myšlenku, že za ty holky může ona a její schopnosti… ehm… ona je vlastně „kolegyně“…
Nad tím se musím ušklíbnout.
“A kdože je tvůj bratr? Nechceš nám něco říci o svém pantheonu? Pouze jsem o něm četla, ale předpokládám, že lidské texty se od pravdy budou v hodně ohledech lišit.“
Loki mezitím zmínil opět své filmy, takže i proto jsem narazila na mylnost některých lidských představ. Asi jen těžce přenesu přes srdce, že si miliony lidí myslí, že Loki a Thor jsou bratři, ačkoli byl můj muž vázán pokrevním bratrstvím k Všeotci.
Jenže kdo si tuhle pravdu bude dohledávat? Jen hrstka z nich…
A další podivné nepravdy, které jsem vyslechla, že se tam nachází. Z úvah mě vytrhne tarantule na stole. Zamračím se na manžela.
“Zlatíčko… můžeš tohohle nechat…? Alespoň u jídla… pěkně prosím.“
Ne, že bych jeho iluze neměla ráda. Pro mě za mě ať nám tu po pokoji klidně běhá kůň nebo nám po zemi skáčou žáby, ale tarantuly mezi jídlem opravdu nemusím mít, i když vím, že není opravdová.
Ovšem zvíře mi připomnělo něco, co bych nečekala.
“A… ještě bych měla prosbu. Až si s Thórem vyřídíte ty “veselé vítací záležitosti“, potřebovala bych se zastavit u mě doma.“
Slůvku ‚potřebovala‘ vyřknu s jistou dávkou naléhavosti. Do jisté míry mě však celkově štve, že jsem tu stále v tomto pozemském pracovním oblečení a nemohu Thóra „uvítat“ v něčem božsky pohodlnějším.
Hel to vem… marnivá jsem nikdy nebyla, nebudu s tím přece začínat…
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 04. června 2014 10:56
loki94861.jpg

Flétnu na hady

~Hyg, Sigyn~

 

„…Mali ste vôbec nejaké divadlá?"

Při této otázce jsem se lehce zamračil a zamyslel se. Pokud jsem věděl, tak do divadla seveřané nevkládali moc úsilí a jediné, co se dalo brát jako hraní, bylo vyprávění u ohně, kdy matky děti strašily ragnarökem a podobnými věcmi. Jestli jsem rád, že ragnarök nenastal? Sám nevím. Měl jsem být kormidelník!

„Spíš ne,“ zavrtím hlavou.

 

" Ehmmm ako si sa k tomu vôbec dostal, k tej práci?"

To by bylo na celý večer, a tak jsem jen suše odpověděl: „Trochu nuda a chtělo se mi lidi tahat za nos,“ přidám pokrčení ramen. V podstatě to tak i bylo. Nevím, zda jsem dobrý herec (podle kritiků ano), ale bavilo mě sledovat ostatní smrtelníky, jak mě obdivují jen proto, že jsem jejich idol.

 

" Ehmmm to aby som vám prestala kaziť partu, nie?"

„V dnešní době to může být jedno,“ pronesu těsně před tím, než otevřu dveře.

 

*

 

"Ehmmm. To je celkom vtipné. Mňa stále zobrazovali s hadom. Nazačiatku to bol len bratov vtip. Heh, vlastne som sa ich aj celkom bála a naša rodina s nimi mala stále niečo. Bola nimi asi posadnutá. Ale nakoniec som si zvykla..."

Hygieia mě vytrhla z chmur a rychlým pohybem hlavy jsem na ni chvíli koukal, jako by spadla z višně. „Ty hady mi dali ve filmu,“ řeknu ledabyle. „Ale nějak jsem si na ně zvykl. Ani iluze pavouků není k zahození,“ poklepu prsty a ukazováčkem podrbu právě vytvořenou iluzi tarantule, která se však při prvním doteku ihned rozplyne.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 03. června 2014 14:57
hyg7535.jpg
Späť v hoteli
(Sigyn, Loki)

"Možno by si mohol skúsiť nejakú našu klasiku? Ehmmmm Lysistratu? Tá bola kedysi moja obľúbená. Moja a bratova. Mali ste vôbec nejaké divadlá?" Tým som samozrejme nechcela boha nijako uraziť. Ale o divadelnej tvorbe severu som toho príliš nevedela. " Ehmmm ako si sa k tomu vôbec dostal, k tej práci?" To mi docela dobre nešlo do hlavy. Väčšina z nás čo som vedela, alebo som si to aspoň myslela, robila veci, ktoré im boli blízke, ktoré im pripomínali niečo z čias minulých...nechcelo sa mi veriť, že by sa niekto z nás dobrovoľne pustil experimentovať a skúšať nové veci. Aspoň ja by som to nikdy neurobila. " Ďalšieho z vás?" Bola som docela prekvapená. " Ehmmm to aby som vám prestala kaziť partu, nie?" Trocha som sa usmiala a premýšľala, či sa vôbec niekto z Grékov vydal riešiť ten sen, alebo sme tu len ja...a sever. Ale aspoň, že v zime a chlade sa nešíria toľko choroby. Čo bolo vlastne plus. Takže by som mala byť za svoju spoločnosť vďačná.
 

Pri vstupe do izby som sa mierne prikrčila ako keby som sa zľakla, že dvere mi boh neotvára zo slušnosti ale preto aby ma priateľsky chytil okolo ramien. Preto som cez práh dverí vkĺzla zo stiahnutými ramenami a divným poskokom. Usmiala som sa na Sigyn. K svojej veľkej nervozite som sa musela posadiť ku stolu, v dosť tesnej blízkosti severskej dvojky. Nevedela som kam sa poriadne pozerať, nepáčila sa mi myšlienka tu pred nimi jesť, obzvlášť nie niečo, čo obchytali už oni predo mnou a pred nimi ľudia v kuchyni  a tak som len sedela s rukami uloženými na kolenách, s ktorými som stále hýbala.  Náhodou si všimne hadiu ilúziu, ktorá sa objavila okolo Lokiho vidličky. "Ehmmm. To je celkom vtipné. Mňa stále zobrazovali s hadom. Nazačiatku to bol len bratov vtip. Heh, vlastne som sa ich aj celkom bála a naša rodina s nimi mala stále niečo. Bola nimi asi posadnutá. Ale nakoniec som si zvykla..." Len tak som preťala ticho, hlúpou historkou. 


 
 
Snový průvodce - 03. června 2014 12:03
gral_bohu7694.jpg

Vědomost vs. Realita

~Váli~

 

“Ódin si tam sedí na trůnu, královsky se baví, můj otec je připoutaný ke skále a matka u něj, aby mu ulehčila utrpení… Co po mě chceš?“

Forseti se zamračí ještě víc. Tuhle odpověď nečekal a doufal, že Váli bude alespoň s tímhle obeznámen. Znovu se napil medoviny, trochu víc, protože si potřeboval vytřídit myšlenky. Na Asgárd se vracel až do osudného dne, kdy z ničeho nic po duhovém mostě pochodovala armáda bytostí, které nikdy neviděl a netušil, co jsou zač. Vysoké štíhlé postavy ve stříbrném brnění a zářivě bílých suknicích. Každá z nich měla dvě ohromná křídla a v rukou nesly dlouhé halapartny. Zadní voj obsluhoval dlouhé luky, které stříly šípy s poznačenými hroty nějakým druhem magie. Velitel na rozdíl od svých vojáků měl dvojici křídel. Dvě a dvě a z něj šel největší strach. Později se z knih vyčetl, že to byl archanděl.

 

Jako první padl Heimdall a jeho pevnost. Viděl ho padat do temnoty. Na poslední chvíli vzal Emmu ze zahrad Valhally a unikl tak jisté zkáze. Celou dobu si myslel, že když o tom Váli nemluví, tak ví, co se stalo. Že jeho otec, kterého Forseti z celého srdce nenáviděl, je mrtev a přál mu to.

„Tak ty to nevíš,“ položil pohár na stůl a jeho oči se změnily. Nebyly tak zapřisáhle přísné, ale Váli v nich mohl zahlédnout kousek utrpení. „Asgárd padl a s ním všechny světy. Jötunheim,“ schválně začal s domovem jeho otce, „Múspelheim, Vanaheim… nevím, kdo všechno přežil, ale většina bohů se smířila se svým koncem a jednoduše zmizela,“ jeho oči se znovu přemístily ke dveřím kuchyně.

Ale já nemohl. Ne kvůli Emmě.

 

Nebyl to nijak strhující výklad, ale chtěl znát Váliho reakci. Možná na to odpoví stejně jako obvykle. Bez emocí, beze zájmu. „Včetně tvé matky,“ dodal po chvíli.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 03. června 2014 11:44
loki94861.jpg

Trojka zase pohromadě

~Hygieia~

Čas: kol 19h

 

"My o vlku, a vlk....."

Na chvíli mě její poznámka vyvedla z míry, protože jsem se lekl, že něco ví o mém synovi, kterého jsem naposled viděl, když jej Ódin proměnil ve vlka. Ještě tu byl Fenrir, ale ten byl spíš bestie, než myslící tvor. Trochu mě děsilo, že bych se s bílým vlkem měl setkat. Možná mě nenáviděl a možná taky ne. Kdo ví. S Helou jsem si taky nikdy nerozuměl a Jörmungnad? O něm jsem už dlouho neslyšel, dokonce i za božského života.

 

"Ehmmmm, ja....bolo mi to trocha trápne. Tak som sa išla na malý moment prevetrať. Mali ste si zrejme toho veľa čo povedať. Nechcela som zavadzať."

Pozvednu obočí a následně pokrčím rameny. Její důvody mě tolik neberou, ale na druhou stranu jsem jí vděčný alespoň za chvilku soukromí.

"Ach vy herci....je to s vami ťažké. A za všetko môžeme my..."

„Být hercem je zábavnější, než jsem si původně myslel,“ ušklíbnu se a podržím jí dveře, aby mohla vejít. Jsou na to lidi tady, ale nic nemá nad přátelské gesto. „Věci se trochu zkomplikovaly,“ říkám, když míříme k mému pokoji. „Pokud zase něco nezblbne, tak poznáš dalšího z nás,“ poslední slovo řeknu s nádechem hořkosti.

 

~Hygieia, Sigyn~

 

Dveře se otevřou a jako prvním nechám vejít řeckou bohyni a následně zavírám. Nezamykám. Tady jsou automatické a člověk je odemkne jen za pomocí hotelové karty, kterou mám u sebe. Srdečně se usměju na Sigyn, která už sedí u stolu. Ukážu Hygieii směrem k němu a sám si usedám vedle své drahé a chvíli přemítám, co si dát.

 

Mlčím. Netuším, jak začít konverzaci. V hlavě mi duní a s každým tepem mám pocit, že v dálce slyším zadunění hromu. Křečovitě sevřu vidličku a kolem ruky se mihne malý zelený had. Je to jenom iluze, které se někdy zjevují, když mám zlou náladu. Klidně jsem mohl všechny přesvědčit, že jí červy, ale své ženě jsem to udělat nemohl a za druhé je to velmi špatný nápad.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2475311756134 sekund

na začátek stránky