Andor.cz - Dračí doupě online

Úterý 4.3., 16:00 (časový skok díky Podsvětí)

Podsvětí - Ehmmm... teď jsem to byl já
~Hádes, Artemis~

"Jak jinak." Zvládl jsem to. Jsem zpátky v podsvětí. Jak je vidět, nic se nestalo. Ani jeden z nich osud neutekl a já se tak ujistil, že to nejsou zrádci.
Fajn. Takže je dobře, že jsem tu vodu bral. Lehce se pousměji této skutečnosti. Nevím proč mně napadlo brát s sebou vodu. Prostě se mi zželelo žíznivé Artemis. Nebo za to mohl fakt, že i přesto, že to byla bohyně.. tak to byla žena.
"Promiň, není to sice Earl grey, ale na zahnání žízně to je tuším stejně dobré." Mrknul jsem na Artemis. Podal jsem jí pet láhev. Je pravdou, že jsem tak trochu přemýšlel nad tím, že bych jí tu láhev hodil a ověřil si tak, jestli je vážně v pořádku. A to tím, že bych si prověřil její postřeh. Nakonec jsem tuto prvotní myšlenku zavrhl.
"Mimochodem, strýčku, měl jsem návštěvu ve své kanceláři. Nevím kdo či co to bylo za návštěvníka. Nepřišlo si tam ale rozhodně poklábosit. A já jsem asi přišel o svého skvělého asistenta." Povzdechl jsem si. Samo s sebou, že mi bylo líto Olega. Přeci jen to byl skvělý pacholek, který mně občas štval.
"Ehmmm... dělo se něco tady, když jsem byl pryč?" Tato otázka byla spíše myšlena k Artemis. Hádes se totiž zdál být velice zabrán tím překladem oné hatmatilky. Vážně by mně zajímalo, co se tam píše.

Kdo tu furt mazal ty posty:
Artemis, Ares

Ares na chvíli zmizel a já zůstat sám s Artemis, která se pokoušela vstát z trůnu. Sice je to v jejím stavu ještě docela nebezpečné, ale ona to očividně zvládá docela dobře.
"Skvělé, zotavila ses," řeknu s náznakem strýčkovské starostlivosti. Mám jí rád, ale hlavně se mi bude mnohem více hodit zdravá a při síle.

"Agios Antonis? Tam už jsem dlouho nebyl. Co myslíš, že tam najdeme?" okomentuju její nápad. Dnes už těch návratů a šťastných shledání bylo až dost, ale jeden navíc snad ještě neuškodí.
"Čtvrt na pět Greenwichského času," odpovím jí na její dotaz, jakmile se podívám na své hodinky. užitečný lidský vynález, tyhle ty hodinky.
mezitím se vrátí Ares.
"Výborně, zvládl si to," pochválím ho škrobeně. nakonec to nebylo tak těžké, že? Mé pobavení znásobí fakt, že donesl navíc lahev vody pro naší lovkyni. Ti dva se k sobě jaksi mají. To by mohlo být nebezpečné.

Beze slov pak převezmu text ,který mi Ares donesl a začnu si pro sebe číst.

Úterý 4.3., 16:00 (časový skok díky Podsvětí)

Hurá, portál... bordel v kanclíku, party hard? Já nepozván?
~Hádes, Artemis~

Ach jo... nepochopil mně. Povzdechl jsem si. Sklopil hlavu. Tvářil se jako dítě, kterému vezmete naprostou novou hračku. V očích se objevila dávná jiskřička. Ale nic víc.
"Hmm.." Nezmohl jsem se na nic jiného. Možná jsem přeci jen na malou chvíli vypadal jako ten nevychovaný fracek, kterým jsem byl dřív. Neprotestoval jsem ale. Poslušně jsem myslel na svou veledrahou kancelář a upřímně doufal, že tam nebude žádný had. I když to byla iluze, stále bylo možné, že by se tam mohl nacházet a čekat právě na tuto chvíli.
Nemohu mu zatraceně říct, že jsem zjistil po dnešním incidentu, že jsem asi ofidiofobik. Jistě by se mi vysmál. A Artemis nejspíše taky.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Prostě prošel portálem...

... Puf! A najednou jsem se nacházel ve své kanceláři. Něco bylo jinak, něco bylo hodně jinak.
Ach ne. Olegu, zase sis dělal večírek. Více jsem se nad svou kanceláří nepozastavoval. Oleg měl ve zvyku si užívat v mé kanceláři, ve chvílích kdy jsem nebyl v ní. Řídil se nejspíše pravidlem: Když kocour není doma, tak myši mají pre. Jelikož jsem byl v podsvětí, tak to musela být zatraceně dlouhá doba.
”Olegu. Můžeš mi vysvětlit ten nepořádek!” Zavrčel jsem ze své kanceláře do té jeho. Ve chvíli, kdy jsem skláněl na té části, co byla kdysi krabice s hady a bral si tu část s onou hatmatilkou. Oleg měl vážně štěstí, že tu prázdnou krabici jak jsem mu říkal nechal. Měl bod. Takže za ten bordel v kanceláři ho hned nevyhodím.
”Olegu!” Křiknu na něho. Opět žádná odezva. Něco mi tu prostě nehraje a tak prostě zapluju do jeho kanceláře. Pochopitelně si jako první všimnu té krvi.
Fajn. Já věděl, proč tam chci jít s někým. Pokrčil jsem rameny. Co jiného bych měl v této situaci dělat? Jančit a naříkat, panikařit. Vytočit číslo na policajty. Ne, to nebylo potřeba.
Otočil jsem se na podpatku a vydal se zpátky do své kanceláře. Pokud tu někdo je, je také dosti možné že se vrátí. Šel jsem sem pro tu krabici s hatmatilkou.
Neříkám, že ten nůž mně nezajímal. Ale vydat se pro něho, by mi vzalo ten potřebný čas, který mám.

Fajn. Tak trochu si protiřečím. Neříkal jsem náhodou, že se nebudu zbytečně zdržovat. Okřikl jsem se ve chvíli, kdy jsem otevíral ledničku a vytáhl z ní pet flašku s vodou. Vzal pod paži část z krabice, kde byla psána ta hatmatilka.
Vydal jsem se k portálu. Něco uvnitř mě křičelo, že se může cokoliv každou chvíli pokazit. Doufal jsem skutečně, že se pletu...