Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | Souhlas zpečetěn Dlouze vydechnu. Mám nutkání si zapálit, ale odolávám... Milly by nebyla ráda a už tak jsem svůj slib porušil. Forseti vzal můj souhlas s výpravou a mě proběhlo hlavou zda dělám dobře... úplně bez rozmyslu se pouštím do něčeho, ani nevím do čeho. Ale ne. Já ho najdu a jsem ve výhodě... Slabě mi cukne koutek do malého pousmání. Naposled mě viděl jako vlka, před tím jako chlapce... neví jak vypadám a já ho odhalil v tomhle. Zahledím se na film s jistou dávkou vděčnosti i přes jeho nezdařilost v porovnání s naší realitou. Najednou je film mimo nás a já byl vtažen do proudu informací ohledně plánované výpravy. "Forseti..." Emma to sice zabručela, ale Milly jeho jméno ve stejnou chvíli spíš zaúpěla. Až teď jsem ty dvě začal pořádně vnímat, byly zmatené z celé situace a co víc, Milly se na ty dva dívala skleněným pohledem. Ale ne... tohle mi nedělej... Rvalo mi srdce, když se takhle dívala, ale raději jí ublížím svým odchodem s vědomím, že bude v bezpečí, než o ní přijít někde po cestě. Hádám, že po té věci nejde jen otec a jiní bohové s jinými záměry mohou jít i přes mrtvoly. Nerad bych aby byla jednou z nich. Nádech, výdech. "A ty si myslíš, že je zrovna já budu umět přečíst?" Zeptám se pochybovačně, když je beru do rukou. "Nemohli byste to ještě chvíli nechat a dokoukat to?" Špitla Milly prosebně a zoufale se zahleděla na Emmu. Výrazem byla značně zmatená a řekl bych, že vůbec neví, co si myslet. Z toho usuzuji, že mě do téhle mise chce uvrtat Forseti při čemž Emma mu pomáhala a Milly o tom neměla ani tušení... nebo se pletu? | ||
| |||
 | Teď si dáme deli ~Ma’at, Seth + Petet, Iseut~
„A-ale,“ zakoktala se Iseut, protože nechtěla Peteta nechat za sebou. Byl dobrý bojovník a ona cítila, že by jej mohla nazvat přítelem, i když byla andělem. „Jdeme?“ zeptala se Ma’at. „Běžte,“ pobídl Petet a během mžiku se proměnil v ohromného štíra. Jeho ocase s jedovatým bodcem se kmital ze strany na stranu a klapot obrovských pavoučích nohou přinutil Iseut, aby o kus ucouvla. Jestli měla strach, že to Petet nezvládne, nyní si tím nebyla moc jistá. Kdo proti TOMUHLE může obstát? I anděl by měl problém.
„Drž se,“ špitla a podívala se na Ma’at a Setha. „Jo, jdeme,“ doběla na druhou stranu sklepa, kde vedly dveře k poklopu, který vždycky býval v úrovni chodníku. Zatlačila na něj a pro všechno štěstí na světě se otevřely. „Ehm, můžete mi někdo pomoct?“
Mezitím Petet zaklepal klepety a připravil se na první nápor andělských posluhovačů. | ||
| |||
| I am in ~Válí + Forseti, Emmilly~
Forseti se zamračil, jelikož Váliho mlčenlivá reakce a změna barvy očí jej utvrdila v tom, že Loki a snad i Thór jsou naživu. Bylo to dobře? A bylo vůbec v pořádku, že ti dva spolu vystupovali ve filmu? To nedokázal posoudit.
„Půjdu do toho,“ sykl Váli a bůh spravedlnosti si jej chvíli prohlížel. Hurá. Vyhrál. Váli půjde najít tu zatracenou kouli hlavně z důvodu, že je jeho otec naživu. Možná se ti dva zabijou navzájem. Doufal však, že to stihnou až po nalezení artefaktu.
„Dobře,“ řekl jenom Forseti a nevšímal si vykuleného pohledu obou Emmilly. Jejich nevinná zábava se proměnila v cosi vážnějšího. Nikdo neměl tendenci film vypnout. Ani potom, co se Ódin naštval na Thóra kvůli zbrklé akci a poslal jej dolů na Midgard. „Můžeš začít získáním svitků, které obsahují text, který ti prozradí, jak se dostat do Ráje.“ „Forseti,“ zabručela Emma. Bůh spravedlnosti zakoulel očima a natáhl ruku. Emma vstala a donesla mu tašku. „Mám je u sebe. Získal jsem je ne za snadných okolností. Nicméně je nedokážu přečíst, ale bylo mi řečeno, že je mým osudem najít někoho, kdo je přečíst dokáže.“ Kdybych věděl, že je Thor naživu, žel bych za ním. Vytáhl dva svitky a podal je Válimu. Emma koukla na Milly trochu nervózně. | ||
| |||
 | Co teď? ~Seth + Petet, Iseut~ Bylo to úplné bludiště. Ani né tak spletité, jako spíše s mnoha východy k ničemu. Nic jsem neviděla a z nějakého ironického důvodu mi v hlavě stále dokola létala jedna věta - Spravedlnost je slepá. Do tmy jsem se opovržlivě uchechtla, ale to už jsme procházeli dveřmi do sklepa. "Útulné..." zabrblala jsem a začala spíše hmatem hledat nějaký jiný východ, protože anděla tou svou baterkou mířila stále po všech čertech okolo a z toho blikání jsem nemohla nic pořádně rozeznat alespoň do doby, než se Petetovi podařilo nahodit pojistky. A to jsem neviděla na chvíli taky nic. Oslepená tmou a pak světlem jsem vnímala akorát hlasité rány do dveří. "Jeden by čekal nějakou světelnou ránu a dveře na tisíc kousků." Na chvíli mě napadlo, že možná oni na tom se silou nejsou o nic lépe než my, ale to už jsem se spíše starala o otevírání dalších dveří ven. Neměla jsem ponětí, kde vůbec vylezeme, obzvláště byli-li jsme ve sklepě, ale to mě v tu chvíli vůbec nezajímalo. Otevřela jsem dveře a ohlédla se po ostatních. Přišlo mi hloupé, tam štíra nechat samotného. "Jdeme?" zeptala jsem se ostatních abych věděla, zda někdo další nemá podobný pocit, a nechce náhodou zůstat a pomoci s bojem. Přeci jen kolik jich tam může být? | ||