Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:36Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. května 2014 09:40
loki94861.jpg

Forum Romanum – ty fanynky mohou být problém

~Hyg, Sig~

 

Jen na chvíli mě kousla špetka pochybností, ale když Sigyn potvrdila mou domněnku otázkou, stal jsem se tím nejšťastnějším mužem v širém okolí, ba dokonce na celé planetě. Tohle si raději nechám pro sebe, protože by to mohla vzít jako urážku a ani jsem neměl v úmyslu jí něco takového říkat. Držel jsem ji kolem pasu a bál se, že kdybych ji pustil, rozplynula by se jako lidský sen.

 

“Jsi to opravdu ty?“

Usmál jsem se a v zelených očích mi nebezpečně blesklo. No jistě, že jsem to já a nikdo jiný! Její rty byly jako vždy sladké a já si je užíval. Se smrtelníci to nikdy nebylo ono a nejraději bych o tomhle momentě v životě pomlčel, i když, jak se tak dívám, je podobná Sigyn. Navíc pochází ze severských zemí, i když o tamních bozích slyšela nanejvýš z filmů. Nu což. Člověk si nemůže vybírat, ale teď byla pasé. Měl jsem po svém boku opět Sigyn a na tom jediném záleželo. Vlastně ani ne. Naši potomci a i ti jenom mí. Kde je jim vůbec konec.

 

Sigyn se jako správná pozorná bohyně obrátí k Hyg. Já bych na ni už nejraději zapomněl, ale nesjpíš se tak nestane. No, nevadí. HLAVNĚ, že tu je Sigyn.

“Dá se říci, že na tomto místě jsem opravdu náhodou, neb jsem byla volána k otravě jídlem, ale… něco mi říká, že za toto setkání vděčím tobě.“

„Za což má mé díky,“ pozdě si uvědomím, že jsem v podstatě Hygieii nabídl něco na oplátku. Hlavně, že tu je Sigyn.

 

“Tedy… děkuji. A jak jsi mohla postřehnout, mé jméno je Sigyn, ovšem když už jsi zmínila i to lidské… Sebille, Seb.“

Podívám se na svou pravou ženu, se kterou jsem nikdy nepřerušil svazek manželský a ať si úřady říkají, co chtějí, bohové mají vyšší pravomoci. „Bude lepší, když se jimi budeme nazývat, pokud budeme mezi nimi,“ ledabyle zakroužím hlavou v necelém půlkruhu. „Tom,“ ještě dodám, aby se neřeklo, že se nepředstavuju.

 

“Kde jsi celou tu dobu byl?“

No, v Londýně, chtělo se mi říct, ale přešel jsem to mlčením a sklopením očí. Vyvěsit na net inzerát: HLEDÁ SE SIGYN, SEVERSKÁ BOHYNĚ by nejspíš přilákalo plno stupidních fanynek a v minulých životech jsem neměl tolik šancí, abych se po ní pídil. Abych pravdu řekl, tak počátky pozemského života jsem prožil jako klisna a byl jsem ztrpčen a naštván. To naštvání mě udrželo naživu. Pak následovalo několik období, během kterých jsem hledal jak Sigyn, tak i své potomky, ale bezúspěšně.

 

“Víš… o někom dalším?“

Při téhle otázce jsem se podíval na Hygieiu, páč předtím zmiňovala svého bratra, ač stále netuším, o kom přesně mluvila. Neřekla jeho jméno, pokud si dobře pamatuju. Já po chvíli zavrtím hlavou, ale nestihnu nic víc doříct, protože nás z ničeho nic osvětlí blesk a rozrušené žvatlání. Ani jsem si neuvědomil, že se u nás vytvořil chumel přihlížejících.

Sakra, já jsem přece slavný!

 

Dopředu se už prodíral nějaký paparazi a já s prosbou pohlédl na Hygieiu, aby ho poslala někam. „Musíme odsud. Přitahuju moc pozornosti,“ řeknu a zpražím novináře pohledem, při čemž jen na setinu sekundy zahlédne mé božské já a ztuhne. Fanynky naštěstí nemají dost sil, aby mě hateovaly, jelikož jejich žaludky mluví samy za sebe. Na obzoru je další muž s foťákem, a tak nás směšně směruju k vedlejšímu východu, kde čeká můj řidič.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. května 2014 22:35
sigyn4699.jpg
Forum Romanum,čas někde utekl
-Loki, Hygieia-

Žena se chytne otázky jako první a po svém vyjádření názoru o naší neznámosti se představí. Co mě však udiví, není ani tak fakt, že se neznáme, ale spíš to, že po vyslovení svého jména ustoupí a místo podání ruky zamává. Netuším jak si její jednání vyložit, ovšem říci nic nestihnu.
Muž, kterého si začínám matně vybavovat z televize, ke mně bez sebemenšího zaváhání přistoupí a chytí mě za ruce, ucuknout nestihnu, i když rychlá myšlenka na to mi hlavou proletěla, ale pohled do jeho očí mě utvrdil v tom, že mám nechat vše, jak je. Do těchto očí už jsem jednou hleděla a začínám nabírat tušení, kdo přede mnou stojí.
Ten dotek jako by prolomil neviditelnou zeď podivností a dovolil nám prohlédnout jeden druhého, čímž mi potvrdil nevyslovené tušení.
U všech barev duhového mostu!
“Nejdražší Loki…“
Vydechnu v odpověď, po jeho oslovení a do očí se mi derou slzy radosti. Poznání, které bych nevyměnila, za nic na světě. Hlas mého milého, láskyplné objetí, polibek, který jsem od jiných tak dlouho odmítala a můj milovaný muž, který mi celou tu dobu tak moc scházel.
“Jsi to opravdu ty?“
Byla to hloupá otázka, když už jsem věděla, že ano. Všechno kolem jde nějak mimo mě a bez váhání ho znovu přitáhnu k polibku a následně se schoulím k jeho hrudi a objímám ho s rukama obtočenýma kolem jeho pasu.
Až po nějaké chvíli, co se snažím uvěřit, že tohle není jen další sen, si uvědomím stálou přítomnost další bohyně.
“Heh… No, těší mě, Hyg…“
Trochu omluvně se usměji.
“Řecko?“
Optám se na ujištění, po velmi krátkém zamyšlení. Mythologie jiných kultur jsem zkoumala a nebylo tak těžké ji zařadit podle jména, ale přesto trochu zamrzelo, že není také od nás.
Na druhou stranu, lepší potkat nějakého boha než žádného.
S tím se trochu pousměji.
Ale… co na tom že jsem neměla štěstí s pacientkami… teď mě potkalo daleko větší štěstí.
Usměji se na Lokiho a jsem šťastná jako by byl Hati po dostihnutí měsíce.
“Náhoda, řekla bych.“
Dořeknu větu od Hyg, čímž se vrátím k její otázce.
Co na to říct? Hlavně ne úplnou pravdu… Ačkoli... co je vlastně úplná pravda? Záleží na otázce a ta nebyla položená dostatečně dobře na to, abych mohla cokoli popřít nebo si být vědoma toho, že něco zamlčuji…
“Dá se říci, že na tomto místě jsem opravdu náhodou, neb jsem byla volána k otravě jídlem, ale… něco mi říká, že za toto setkání vděčím tobě.“
Šibalsky na ní mrknu.
“Tedy… děkuji. A jak jsi mohla postřehnout, mé jméno je Sigyn, ovšem když už jsi zmínila i to lidské… Sebille, Seb.“
I kdyby se podání ruky tak neštítila, teď bych se na ní asi opravdu z hůry vykašlala. Odmítám Lokiho pustit, dokud sám nebude chtít. Sen jsem původně neměla v úmyslu řešit, ačkoli to patrně viselo ve vzduchu. Nejspíš nebudu jediná, kdo ty okřídlené potvory = služebníky toho jenže nás sesadil, viděl.
“Kde jsi celou tu dobu byl?“
Ptám se raději svého božského manžela. Tolik času uplynulo a teď se setkáváme. Konečně. Pravdou je, že jsem si tohle setkání malovala tisícem podob, ale takhle to nikdy nevypadalo. Rozhodně jsem nikdy neplánovala, že na sobě budu mít bílé oblečení z nemocnice a dá nás dohromady bohyně cizího pantheonu.
Svět je podivný. Kdyby byl Asgard při moci, řekla bych, že si s námi bohové hrají…
Takhle to mohu svést na toho jednoho, tak to dělají lidé, ale tím bych jen uznala jeho existenci a víru v něj a to nechci.
“Víš… o někom dalším?“
Myslím, že mu musí být jasné, na koho se se starostí v hlase ptám. Sice by mi nevadilo slyšet nějaké jiné známé jméno, ale největší zájem jde jiným směrem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 21. května 2014 20:36
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Nepochopený post V kanclíku prozatím

"Škoda.. chtěl jsem si dát kokosové." Tvářil jsem se přitom vážně zklamaně, jako dítko které nedostala k vánocům pod stromeček své vytoužené autíčko, akorát to bylo s tím rozdílem že u mně se jednalo o hraný výraz.
Alecto... hmm zajímavé. Zamračil jsem se poté, co se představila a nad hlavou se mi rozzářila žárovka. Cvaklo mi totiž odkud to jméno znám.
Andělé nejsou nečinní... ach samozřejmě, ten sen co se mi tenkrát zdál.
"Ach, myslíte ty tři hlupáky.." Ušklíbl jsem se. Nesnášel jsem se. Právě kvůli nim jsme všichni byly svrženi. Mezitím co si užívali na obláčcích a papali jablíčka. Musel jsem žít jako pouhý člověk. Nesnášel jsem je. Záviděl jsem jim. Plánoval tiše pomstu, kterou jsem po chvíli vzdal. Vzhledem k tomu, že jsem byl sám.

"V tom případě,... kupředu .." S tímto jsem ještě vytáhl dýku na dopisní papíry ze šuplíku a choval si jí do boty. V případě nějakého útoku by se mohla hodit.
"Vašich sester je mi líto." Zněl jsem upřímně, protože jsem to taky tak myslel. Nebyl jsem zrovinka rodinný typ a taky žádný empatik. Ale abych se pravdu přiznal i mně se chvílemi zastesklo po šílené rodince, kterou jsem měl.
"Nic není takové, jak bylo dřív.." Bohužel tomu tak bylo. Všechno zničili ti tři holomci. Je na čase jim srovnat hřebínek.
Vykročil jsem tedy vpřed směrem do toho ne-zrovna mile tvářejícího se portálu.
Démoni... havěť jedna. Nelíbila se mi představa, že bych se musel setkat s někým z nich. Nic jiného snad ale nezbývá. Hádes se zdá jako dobrý spolubojovník. Přeci jen nám jde o to stejné.
Znovuzrození našeho panteonu... S tímto jsem vešel do otvoru.
 
Snový průvodce - 21. května 2014 10:28
gral_bohu7694.jpg

Ona sušenky ráda… ty s broučky

~Árés, Hádes~

Uf, tak můj post nebyl pochopen, ale co už :D

 

"Tááákže co ode mně potřebujete... něco mi říká, že bohužel nebudete podomní prodavačka sušenek? Ale mohu se i mýlit.."

Žena se velmi sladce usmála a lehce zavrtěla hlavo. „Bohužel. Ale mám pro vás jistou nabídku, můj pane,“ opět použila oslovení, které mezi smrtelníky bylo jen zřídka a ve tvém postavení se nehodilo, jenom kdyby věděla, že jsi něco víc. „Jmenuji se Alecto a nejsem tu, abych vám působila potíže,“ řekne ihned na svou obranu. Pokud jsi nevěděl, kdo je Alecto, tak ti to mohlo dojít při jejích dalších slovech.

„Jsem tu na žádost svého pána Háda. Rád by s vámi spolupracoval. Něco se děje a andělé dávno nejsou nečinní.“

 

Alecto byla jedna ze tří sester fúrií. V pravé podobě vypadala jako obrovská lidská netopýr s kožnatými křídly a ostrou řadou zubů. Tak jako bohové na sebe dokázala vzít i lidskou podobu nádherné ženy, a tak přimět smrtelníky, ba dokonce hrdiny, aby udělali něco špatného a v Podsvětí je pak čekalo pole trestu.

 

„Nesmíme však dlouho otálet,“ rozhlédla se kolem sebe a všimla si na zemi mrtvého hada. Patrik si jej před tím nevšiml, protože jej jako smrtelník vidět nemohl. „Má přítomnost je jako maják a během chvilky se tu můžou objevit andělé. Ti bastardi vzali mé dvě sestry a je možné, že až se s nimi příště setkám, nebude to rodinné obětí,“ zaprskala a na chvíli se v před tvýma očima ukázala její pravá podoba. Rychle se však uklidnila a opět se na tebe usmála. Mávla rukou k pravé straně místnosti a tam se objevil otvor, z jehož útrob jsi ucítil smrt, nářek a něco dalšího, co se příčilo každému řeckému bohu. Démony. „Průchod vede rovnou do Hádova trůnního sálu, můj pane. Podsvětí už není takové, jako dřív. Čeká na vás.“

 

Na druhé straně Hádes uviděl průrvu, kterou předtím prošel a dokonce se k němu donesly hlasy Alecto i Área. Kromě zvuků z povrchu slyšel vzdálené kvílení a drsný skřípot bludišť Ereba (-bosu x.X), jak se neustále měnil a ve svých chodbách pohřbíval zvědavé démony. Jak Alecto před tím řekla, její přítomnost mohla přivábit anděly i démony, a když procházela skrze pole, musela si k bludišti vždy pospíšit. Jen díky Hádovu domovu dokázala přežít a být ukrytá. Její sestry bohužel takové štěstí neměly.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. května 2014 10:43
loki94861.jpg

Hyg na to asi přišla

~Sigyn, Hygieia~

 

“Eh… Dobrý den?...“

Pokud jsem si nebyl jistý její podobou a ta byla vskutku přesná, její hlas jsem nemohl zaměnit s nikým jiným. Bohyně, podoba, hlas. Ne, to není možné…

“My se známe?“

Před tím jsem bohyni neslyšel mluvit tak jasně, jelikož od nás byla vzdálena na dvacet kroků a kolem ní byl zástup mých fanynek snažíc se zadržet své zažívací potíže, ale nyní? Kdybych dal najevo, jak dokážu být slabý, pokud šlo o Sigyn. O její nádherné oči, jemný hlas, který mne konejšil, že svět není tak zlý, jak si myslím (ale ON JE!).

To… není možné… nedokázal jsem nic říct. Možná by ze mě vyšlo nějaké to… eeee??? Nevnímal jsem ani Hygieiu, která mě upozornila, že bych si měl být jistý, ale já nebyl stejný jako kdysi. Měl jsem jiné tělo, jenom oči jsem si ponechal stejné, i když smrtelníci je neviděli tak moc zelené, jak je vidí obě bohyně.

 

"Ehmm. No nie, nepoznáme sa. Predpokladám. Určite nie. Som Hygieia. Hyg, Cora..."

Teď jsem byl v jiném druhu snu, kdy bdíte, ale všechno kolem vás je soustředěno jenom na jeden bod. V mém případě na Sigyn a už jsem si byl jistý, že to je ona. Z toho mě však vytrhl Hygienin hlas a kousl mě ostetn žárlivost, že to byla ona, kdo jako první promluvil. Měl jsem to být já!

 

"Ehmm asi to nebude náhoda, však? Že si tu. Môže za to predpokladám...."

Nebyl jsem si jistý, zda tu byla kvůli snu, ale spíš ne, když jsem se díval na zástup pacientek.

 

Nenechal jsem Sigyn, aby odpověděla. Ne, potřeboval jsem si být jistý, i když pravděpodobnost, že jsem se spletl, byla opravdu malá. Došel jsem k ní, a aniž bych jí nějak oslovil, chytil jsem ji za ruce a došlo mezi námi k poznání.

„Sigyn,“ blaženě jsem se usmál a přitáhl jsem si ji k sobě jak k objetí, tak i k polibku. Kde jsi tu celou dobu byla?

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 19. května 2014 14:03
hyg7535.jpg
Rímske fórum
(Sygin, Loki)

"Tvojej žene? Ehmm a nemal by si to vedieť na isto či to je ona, alebo nie? Na niečo také sa snáď nezabúda. " Opýtala som sa trocha zarazene, možno trocha nevhodne. Ale mala som pravdu! Bola som o tom absolútne presvedčená. Čo tam po dekádach v odlúčení, po zmenách výzoru! Tá podstata musela stať rovnaká. To čo jeden cítil k tomu druhému, tam stále muselo byť! Jednoducho muselo. A muselo byť rozpoznať. Snáď by som svojho brata spoznala, aj keby meral dva metre! O to puto predsa prísť nikto nemôže! " Tak predsa len v tom sen! Ehm, ja som to vedela!" Povedala som rýchlo, len aby som zahovorila to čo som povedala pred tým. Predsa len to meno vyslovil s posvätnou úctou a ja som nemala v pláne sa dotýkať osobných vecí, pretože to bolo takmer rovnako nevhodné ako dotýkať sa iných vecí...ako napríklad smetného koša, verejných záchodov, rúk....
 

Žena k nám napokon pristúpila. Proste ak si oni nemohli byť istý, o božskom pôvode toho druhého ja som o tom nemala pochýb.  "Ehmm. No nie, nepoznáme sa. Predpokladám. Určite nie. Som Hygieia. Hyg, Cora..." Usmiala som sa, tentokrát som zodvihla ruku na pozdrav, no poodstúpila som o ďalší krok-dva ďalej. Začínalo tam byť príliš tesno.  "Ehmm asi to nebude náhoda, však? Že si tu. Môže za to predpokladám...." Odmlčala som sa, a naznačila som žene aby ma doplnila. Čakala som že povie SEN! Rozhodne nie nejaká akútna črevná disfunkcia ľudí naokolo. Na tú som pomaly už aj zabudla. Proste musel to byť jedine sen. Pre ten som tu bola ja! A ten bolo treba riešiť. Čím rýchlejšie tým lepšie. A samozrejme s pomocou, keďže ja sama som si rady dať nevedela. Ale tak čakal na mňa Olymp, tam niekde, a vízia, že si polepším.

 
*Árés* Alexander Rubin - 19. května 2014 08:11
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
A ještě vypraný v Perwollu
Čas: cca 14:30

S pozvednutým obočím, velmi starostlivě sleduji Patrikovo hledání a je mi na výsost jasné, že nehledá toho hada, nýbrž cosi jiného.
Chjo.. taky bych si dal nějaký ten pořádný matroš..
"Neukousnou to možná ne, ale prostě ten obsah co je v nich se musí za každou cenu zničit... a vůbec neřeš to a prostě to udělej." Zavrčel jsem. Toto dohadování mně přišlo jako ztráta času. On neměl ani ponětí, co vlastně bylo v té krabici. Já to věděl moc dobře. Takže jsem měl naprosté právo do toho mluvit. Krom toho práva, co za mně mluvilo a říkalo že jsem šéf.
Oleg to pro něj naštěstí neměl v úmyslu zpochybňovat. Dobře mu tak. Náladu na zbytečné dohadování jsem totiž momentálně postrádal.
Proto jsem byl také neskutečně rád, když Oleg nakonec vypadl z mé kanceláře a ten zelenáč ty krabice odnesl.
Doufám, že nebude tak blbej a nenapadne ho, jako mně otevřít krabici... i když by mně tak trochu zajímalo, co by mi z ní vypadlo... možná růžový králík..

Mé namátkové procházení stránek neplodilo pořádně ovoce. Mohla za to hlavně moje nesoustředěnost. Dalo by se říci, že jsem celou tu dobu paranoidně pozoroval otevřenou krabici a čekal, kdy se z ní vynoří další had.
Telefonát s Olegem mně měl přivést trošku na jiné myšlenky a také přivedl hned poté, co jsem zaslechl ženský hlas.
"Hned jsem tam." Něco mi začínalo zavánět jistými problémy týkající se mezi nebem a zemí. Nebylo vhodné proto nechávat Olega na to samotného, vzhledem k tomu že to byl ubohý bídný lidský červ.

"Ehm, také vám přeji dobrý den." Pronesl jsem mírně zaskočen její přítomností. Byla to kráska to se muselo nechat, ale něco mi říkalo že nebyla jen tak ledajaká.
"Omluv nás, Patriku. Půjdeme do mé kanceláře, pokud dovolíte slečno." Nečekal jsem na nějakou její odpověď, nebo na Patrikovi hloupé narážky a prostě jsem se vydal do své kanceláře, usadil se za stůl. Něco mi říkalo, že je dobré se posadit. A v případě kdyby byla nepřítel, tak to mám kousek od nože na dopisy, jež se nacházel v šuplíku.
"Tááákže co ode mně potřebujete... něco mi říká, že bohužel nebudete podomní prodavačka sušenek? Ale mohu se i mýlit.." Na tváři mi hrál ten hraný úsměv, který se objevuje ve chvílích kdy se domlouvá veledůležitý obchod. Nejednalo se sice o nějaký obchod, ale něco veledůležitého jsem z toho všeho byl schopen vycítit... krom kouře z cigaret.
Měl bych Patrikovi vysvětlit k čemu slouží krom vyhazování lidí z desátého patra okno...
Co se týče mé návštěvy doufal jsem, že to všechno nebude zbytečná ztráta mého drahocenného času.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 18. května 2014 21:40
sigyn4699.jpg
Nová setkání – Forum Romanum
-Loki, Hygieia-

Má snaha o pomoc pacientkám nedopadla zrovna nejlépe a přijíždí další vozy, ve kterých následně rychle odváží dívky, zasažené bohové ví čím v mé spolupráci...
No… ještě, že jsem takové štěstí neměla včera.
Vážně jsem ráda, že už nemusím lovit žádného incuba, ale něco nadpřirozeného tu dle mého uvážení řádilo stejně.
A já se k tomu musím připlést....
Mám poměrně napilno, ale sem tam se nenápadně ohlédnu po auru vysílající dvojici. Je to zvláštní, takhle někoho z nás cítit, po tak dlouhé době.
Kdo to může být?
Já se až tolik nezměnila, záměrně… veškeré životy jsem žila nenápadně a nepotřebovala jsem rapidně měnit vizáž každou chvíli. Mělo to svůj důvod. Nepřátele jsem neměla a ti, co byli proti Lokimu, si to vždy „vyříkávali“ přímo s ním… Já pak jen řešila následky. Nikdy nebylo třeba lidského jednání formou „ublížíme tvé ženě, když neuděláš to či ono“.
Tedy, doufala jsem, že má podoba někdy praští jiného boha, který mě osloví, pokud bych ho já nepoznala… což, se možná právě děje.
Cítím na sobě dva páry očí, což mě přinutí otočit se, přesně ve chvíli, kdy na mě žena mává. Nejistě se rozhlédnu. Doufám, že je to na mě.
Na koho jiného?
Nikdo k nim nejde a já věřím, že o mně ví a zve mě k sobě a k muži.
“Niccolo, zvládnete to tu sami?“
Zeptám se kolegy. Ještě tu pár lidí je, ale myslím, že mě už není potřeba. Dnes jsem toho natropila víc než dost.
“Klidně jeďte beze mě, potřebuji si něco zařídit. Kdyby něco, jsem na telefonu.“
Dodám ještě, a pokud mohu, jdu k dvojici dál. Muž se na mě dívá asi jako provinilé štěně, což je svým způsobem kouzelně krásné a zároveň šíleně smutné. V celém jeho výrazu jinak nic moc provinění či smutku vidět není, ale ty oči…
Kdo jste?
Ptám se v duchu obou, ale nahlas promluvím k ženě, ke které stočím pohled svých zelených očí.
“Eh… Dobrý den?...“
Také jsem si cestou mohla vymyslet inteligentnější slova…
Napadne mě, ale stejně nevím moc, co říci.
“My se známe?“
Jeden by řekl, že to je otázka ze hry „Hraji blbou“, ale v tuhle chvíli, bych nepoznala ani samotného Lokiho i kdyby stál vedle mě, takže, pokud mě ona zná, bude se muset představit. Stejně tak jako muž, který mi někoho připomíná.
Kde já ho jen viděla?
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 15. května 2014 11:45
loki94861.jpg

Sen… jsem tu kvůli snu!

~Hygieia, Sigyn~

 

Neušlo mi její zklamání. Nejsem ten typ, co by na potkání vykládal, jaké zlé sny měl a nyní se honí za jejich přeludem. Alespoň jsem v tom nebyl sám. Musel jsem se ušklíbnout nad její poznámkou ohledně Říma. Přinutil jsem se udržet svou poznámku jenom v myšlenkách: Kdyby Vikingové věděli, tak ho srovnají se zemí už dávno na počest nás. Se zatrpklostí jsem si uvědomil, jak moc mi chybí můj domov. Žádný zpropadený Jötunheim, ale Asgárd. Místo polité zlatem, s bečícími otravnými kozami a s do dálky čučícím Heimdallem.

 

"Aha...tá žena tam? Otoč sa! Ehmm tak to je bohyňa. A teraz mi povedz, že to je len náhoda! Určite za to môže ten sen."

„Hm?“ zabručím si pro sebe, protože moje šimrání a zátylku bylo asi jen díky tady Hygieii. Když jsem se otočil po směru, o němž mi řekla. V davu na záchod chtějících dívek jsem zahlédl ženu s dlouhými světlými vlasy a uvnitř mě hryzla zloba, kterou jsem měl na anděly, kteří mě oddělili od rodiny. Sice můžu být krutý, smát se nedostatkům jiných a provádět žerty, ale co se týkalo rodiny…

 

„Je podobná mé ženě,“ připustím a ani si neuvědomuji, že to říkám nahlas. „Sigyn,“ řeknu její jméno tak jemně, jako bych se bál, že se její obrázek v mé paměti rozsype na padrť. „Sny pronásledují v dnešních dnech asi všechny,“ pohlédnu na bohyni léčitelství a tím jí dám najevo, že jsem tady taky kvůli němu.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14611101150513 sekund

na začátek stránky