Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je online *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. října 2020 23:18Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 24. října 2020 15:57Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je onlineDionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Kurent "Cal"
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 30. května 2014 23:17
hades_013052.jpg

Podsvětí:



Netrvalo nám dlouho a narazili jsme na strůjce všeho povyku. několik démonů, věznících rudovlasou dívku, nejspíše bohyni. Přišla mi docela povědomá, ale ani tak jsem ji hned nepoznal. Na to bude více čau později.
jeden démon se na mě okamžitě rozběhl, ale mě z míry vyvést nemohl. Jednou ranou vidlemi jsem jej vyvedl z míry a přerušil jeho útok. Okamžitě jsem po něm bodl, ale démon se rychle stáhl zpět a já jej stačil jen škrábnout (hod 30% +5% vidle, -0,5 života). Dostal jsem ale čas na to, abych zapůsobil na zbytek démonů.
"Padněte na kolena před svým pánem, nebo zemřete," trochu klišé, ale snad by to zabrat mohlo. Noví démoničtí sluhové by se mi navíc docela hodili. Ares je sice schopný, ale je jenom jeden. Navíc je docela nevypočitatelný. Snad je nebudeme muset všechny zabít.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 30. května 2014 21:16
sigyn4699.jpg
I’m mrs. Crazy…
-Loki, Hyg venku, Thór po telefonu-

Usměji se na něj, ustoupím od okna a zasednu k nachystanému jídlu.
“Děkuji.“
Stihnu říct, ale vyruší nás vyzvánění mobilu. Normálně bych se asi zamračila a přemýšlela, kdo mu může teď volat. Dokonce mě napadne, jestli mu zrovna nevolá Hygieia z venku, ale…
Kde by vzala jeho číslo?
Tohle přemýšlení však zmizí stejně rychle, jako přišlo. Totiž neudržím se a vyprsknu smíchy na jeho vyzváněcí melodii. V prvních slovech jsem si úpravy nevšimla, ale když jsem zaslechla Asgard, silně mě to zarazilo a následně už jsem se jen smála.
Ten někdo na druhém konci nejspíš nebude zrovna někdo, s kým by Loki chtěl mluvit a hlavně je v Římě.
Chmm?
Ve tváři mám pořád pobavení a pozoruji výraz v jeho tváři. Na to reaguje sdělením mi, kdo mu volá.
“Thór je v Římě?“
Jsem překvapená, ale vědomí o jeho přítomnosti mi radost nekazí.
Minimálně si Hyg nebude muset připadat, jako by nám křenila.
Nad tím se tiše zasměji a čekám, než drahý dotelefonuje.
“Klid. To bude dobré… Jen by možná bylo dobré říct Hyg, že se může vrátit, co kdyby si náhodou volala taxi a zdrhala odsud?“
S mrknutím se k němu natáhnu pro polibek, abych jeho myšlenky odvedla od starostí kolem.
“Mimochodem… to vyzvánění chci slyšet celé!“
Alespoň k něčemu jsou ti fanoušci dobří. Občas vytváří vážně skvělé kousky.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 30. května 2014 18:23
hyg7535.jpg

Na dráte
(hotelová Sigyn a Loki)

"Hej fakt! Neklamem!"
Musela som sa zasmiať, ono bolo naozaj málo vecí, ktorých by brat nevedel, obzvlášť ak išlo o tieto božsko-ľudské záležitosť. Z najväčšou pravdepodobnosťou musel vedieť kde žije celá naša rodina. Ale nikdy som sa nepýtala. A on mi to nikdy nepovedal. Za čo som rada. " Sklamal si ma, vieš o tom? Ale na druhej strane aspoň sa pekne dopĺňame, čo? Možno sa ukáže, že aj ten druhý bohom? Thor? Ódin a neviem kto ešte v tých filmoch hral." Zasmiala som sa znova. " Mal si napísať scenár. Dobrodružstvá Hygieii a Telesfora. Ako to začínalo. Vieš tá znelka na Xenu? V dávnych dobách sa zrodila hrdinka? Už si to nepamätám ale tak nejako by bolo to naše!" Na malú chvíľku som si myslela, že položím telefón, keď sa ozval v pozadí hlas. Došlo mi, že volám asi dosť nevhod. " Ehmmm, stavím sa, že natáčaš niečo, čo potom budem počuť hovoriť ľudí na každom kroku?  Čo si povedal naposledy také dobré? Že chceš zomrieť s plným bruchom vína a so ženskými ústami okolo...." Znova som sa zasmiala. Ono možno som mu to už pred tým spomenula, ale zasa ten seriál som nemala napozeraný toľko aby som sa mohla oháňať replikami. S bratom to bolo vždy super. Žiadna téma nebola dosť nevhodná, pripomínalo mi to jednoducho zašlú slávu, víno, olivy a syr. Zvuk hudby, tanca a smiechu.... " To rozhodne znie ako ty! Opovrhovať nimi! A počúvaj toto. Znie to ako ja? Možno sa dočítaš v novinách že zhruba 20 faniniek Toma Hiddlestona previezli do nemocnice, kvôli akútnym a veľmi pekným črevným problém. Tak čo som to ja? Asi by som sa mala hanbiť, čo?" Prehodila som si telefón k druhému uchu, a čakala som či mi niečo ešte brat povie. Mohol by. Ešte niečo. Nenahnevala by som sa. Pretože som očakávala, že božský pár bude chcieť svoje znovu nájdenie spečaťovať ešte aspoň pár minút. 

 
Váli *Valerius Liarsson* - 30. května 2014 17:16
valiko34786.jpg
Hochu, nebudeš to se mnou mít lehké…
Asi zbytečný tento popisek, ale když mi jinak nedáš… -npc Forseti-

Cítím, jak mě božský soudce propaluje očima, zatímco činím různé věci okolo, jen abych oddálil plánovaný rozhovor. V lásce jsem neměl ani já jeho, ale co s tím nadělám. Miluje Emmu, Emma chce vídat Milly, Milly bydlí se mnou… Už jsem řekl, jak mám rád, řetězové reakce? Asi tak jako Forseti mě.

Po udělení mého trestu, čímž byla vlčí podoba a titul bratrovraha, se můj charakter otočil kolem do kola a zůstal zády k původnímu. Lidé by to nejspíš jmenovali nějakými stupni, ale já na čísla moc nejsem.
Když si zpětně vybavím toho mladého chlapce, který s bratrem bojoval pomocí dřevěných mečů, smál se u toho a vítězil či prohrával s radostí v srdci, chce se mi plakat. Ten mladý kluk mi docela chybí. Jenže jsem vyrostl, stalo se pár věcí a některé maličkosti mi prokleli celý život. Alespoň, že ten „malý, chlupatý problém“ dokážu ovládat. Být jako knižní vlkodlaci, asi bych šel umřít někam do kouta s tunou železných řetězů. Ne, že bych se o totéž nesnažil už teď… tedy… až na ty řetězy.

Mezi námi byla dlouhá chvíle mlčení, čaj postupně chladl a já upíjel ze své sklenky, čekajíc na Forsetiho slova. Musel volit dobrá slova, ze své podstaty to obvykle uměl, ale u mě má jeden zásadní problém a to ten, že již nejsem ten mladík, který horlivě zastával názor, že jeho otec s Baldrovou smrtí nemá nic společného. Vyrostl a zvlčel jsem, a to tak, že doslova.
Sklenku držím v levé ruce, pravou se lehce opírám loktem o stůl a sedím otočen k Forsetimu po mé levici. Nenápadně pohlédnu na svou ruku se sklenkou. Nehty jsou delší a na prstech mám černé šmouhy z toho, jak jsem rozmazával tuhu na papíře. Očima opět zaostřím na druhého boha, který konečně nalezl slova, kterými se snažil přitáhnout mou pozornost.

Sen. Zdál se i jemu a fakt, že jsem ho nejspíš měl též, mu sdělila Emilly.
Ach, ty malá nevinná naivko…
Vytknu jí v duchu a vyprázdním sklenku. Nevěděla, že to nechci řešit, proto neměla důvod mu nepotvrdit jeho domněnku. Měl jsem si promluvit s ní a téhle situaci jsem se mohl vyvarovat. Za chyby se platí.
“Hmm…“
Vypravím ze sebe poté, co si mě změří a hledím kamsi do země. Co víc na prvotní konstatování říct? To čím pokračoval, mě taktéž nijak zvlášť neoslovoval, ale nejspíš očekával nějaká slova z mé strany.
Co ti na to říci? Hel by se možná dala přemluvit, aby vrátila Nárviho zpět, ale určitě by dala stejnou podmínku jako u tvého otce… a věřím, že ty by ses mstil. Kolik bohů by se k tobě přidalo? Kolik by jich dokázalo oplakávat Lokiho syna?...
Své myšlenky utnu a usrknu čaj. Nechci na to myslet, nemohu, nesmím…
Skousnu spodní ret a potlačují v sobě úzkost z myšlenek na rodinu. Otce, matku… bratra…
Nesmím na ně myslet…
Nejraději bych všechny ty obrazy vyvstávající mi na mysl, nechal odvát na cigaretovém pramínku kouře, ale nejde to. Slíbil jsem jí to a hodlám to dodržet.
S menším úšklebkem odtáhnu hrnek kousek od úst a zadívám se na svého společníka.
“Vysvobození? Pro vás možná… mě to stejně nepomůže. Řekni, jaký přínos by ta koule mohla mít pro mě, abych o ni jevil alespoň sebemenší zájem?“
Pravím s trochou jedovatosti, ale můj ztrápený výraz v obličeji se nijak nezměnil.
 
Snový průvodce - 30. května 2014 15:23
gral_bohu7694.jpg

Bůh spravedlnosti kuje pikle

~Váli + Emmilly, Forseti~

 

Forseti čekal na nějakou odpověď, ale místo toho mu přišlo jen mlčení. Jestli si někdy zvykl na Váliho chování? Neměl potřebu a ani to nechtěl. Stále si udržoval od mladšího boha odstup, ale jen díky své Emmě s ním byl vůbec v kontaktu.

 

Sledoval Váliho počínání, když vytahoval láhev medoviny. Zlatavý mok nemohl zaměnit ani s pivem. Bylo by to rouhání. Krátce přikývl a vzal si svou skleničku. Znovu mladšího (ne)druha přejel pohledem a zvažoval, jak vůbec začít.

Jsem tu jenom kvůli snu. Co s tím hodláš dělat? Znal Váliho celkem dobře, aby znal jeho postavení vůči podobným věcem.

 

Napil se a začal: „Rád bych si promluvil o snu, který jsi měl určitě i ty. Alespoň Emilly potvrdila, že ses prospal po hodně dlouhé době,“ změřil si tě od hlavy k patě a čekal na tvou KLOUDNOU odpověď. „Trochu jsem nad tím přemýšlel a došel k závěru, že ta koule může být něčím jako vysvobození pro nás bohy.“

 
Snový průvodce - 30. května 2014 15:07
gral_bohu7694.jpg

Bohyně v nesnázích

~Hádes, Árés~

 

Alecto přikývla a opět se stáhla do stínu trůnního sálu a s obdivem pozorovala svého boha, jak ví, co má dělat. Ona osobně se tu vždycky raději zavřela a nedbala výkřiků vycházejících zpoza zdí Ereba. Možná tak zavinila smrt několika bohů, ale o tom vím jenom andělé a démoni.

 

Zdi Ereba se jako vždy před svým pánem rozestoupí a odhalit tak přímou cestu až ven. Jakmile překročíte schod, zdi se s vrzáním a prachem zavřou a ještě nějakou dobu slyšíte šoupání kamene o kámen. Kam se na to hrabe schodiště z Bradavic.

 

Asfodelova pole jsou, byla prázdná. Nyní po nich kráčela skupinka démonů a mezi sebou táhli bezvládné tělo ženy. Místy jste zahlédli kštici rudých vlasů, ale jinak nic víc. Démoni si to mířili do svého soukromého Pekla, které před tím sloužilo jako pole trestu.

 

Jeden z démonu se náhle zastavil a zavětřil. Nevypadal jako čert, kteří vystupovali v pohádkách a ani jako ďábel s ještěřím ocasem a křídly. Dokonce by vypadal i jako člověk nebýt jeho bílé kůže a rudých očích, které v pekelném žáru nedaleko od vás mihotavě zářily. Místo nehtů mu vyrůstaly černé drápy a k zakrytí citlivých partií používal jen bederní roušku. S páteří lehce nahnutou dopředu zlostě zařval a odhalil tak špičaté zuby. Při jeho křiku se otočili i jeho druhové. Bylo tam i pár démonek, ale o nic krásnější. Možná na povrchu mohli vypadat k světu, ale tady jste viděli jejich pravou podstatu.

 

Celkem na vás hledělo šest démonů, z toho dvě ženského pohlaví. Původ se úplně zastavil a nenadálý hluk probudil i rusovlasou bohyni mezi nimi. Ta sebou zuřivě trhla, ale jinak se z jejich pevného sevření dostat nemohla. Vy jste nyní měli trochu jiný problém. Čtyři démoni se na vás chystali zaútočit. Jeden to vlastně už udělal.

 

Na shrbeného tvora byl rychlý skoro jako střela. Jeho bílé tělo se mihalo a téměř splývalo s popelavými barvami Asfodelova pole. Šel přímo po Hádovi, jelikož si asi řekl, že bude snadnější cíl. Árés i jako smrtelník vypadal dost výhrůžně. Nicméně se spletl.

 

INFO

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. května 2014 14:41
loki94861.jpg

A co to… neeee!

~Sigyn, Hygieia (venku), Thor (na telefonu)~

Čas: kol 19h

 

Moje pozornost se vždy bila s nezájmem, kterým jsem vůči okolím trpěl. Nyní tu však byla Sigyn a několik priorit se pro mne změnilo. Tak za prvé se zeptám Sigyn, zda má hlad a pokud ano, milerád ji pohostím. Pokud by někdo jiný po mě chtěl udělat kafe, poslal bych jej rovnou do Hellheimu nebo alespoň na Múspellheim, kde to vřelo. Co se však týkalo ohnivého světa, bylo tam plno skvělých surovin, které tam dolovali trpaslíci a…

TRPASLÍCI? Za celou dobu, co jsem odsouzen živořit jako prachobyčejný smrtelník jsem se nikdy nepídil po trpaslících či álfech, což je jiný název pro elfy. Styď se, Loki! Máš kypět prozíravostí

 

“No… v pravdě docela ano.“
Usměju se na svou drahou a přitlačím vozík blíž ke stolu, abychom měli vše na dosah. Pak mi řekla, kde je Hygieia a já se podíval z okna. Držela mobil a buď poslouchala nebo teprve někomu volala. V tu samou chvíli mi začal zvonit můj mobil.

„Hm, kdo to může proboha být?“ vytáhnu iPhone z kapsy a podívám se na display. Neznáme číslo… krátce zauvažuju, že to nechám být, ale zvědavost mi nedá, abych to nezvedl.

 

„Ahoj Thomasi. Tady Chris. Jak se máš? Hele chtěl bych s tebou o něčem mluvit. Vím, že jsi v Římě, já jsem tu taky. Měl by jsi teď čas?“

Pokud bych zrovna pil nebo jedlo, tak pití bych vyprskl a jídlem se začal dusit. Och, to mi připomnělo jednu scénu z Game of Thrones. Taky to čtu a dívám se!

„Uhm, co pro Ódinovy vousy děláš v Říme?“

Že já se blbec ptám. Kouknu na Sigyn a na chvíli zakryju mobil, abych jí mohl říct: „To je Thór.“

 

„Týká se to toho snu?“ pro jistotu se zeptám. „Jsem zrovna v hotelu Raphael,“ neměl jsem důvod mu lhát. Přece jenom týdny strávené na place mě naučily ho tolik neignorovat. Bylo tak povznášející držet v rukou jeho falešné kladivo. Cítil jsem se jako bůh. Oh, moment. JÁ jsem bůh! „Ale nejsem tu sám. Víc ti toho řeknu, až dojedeš.“ Což taky mohlo znamenat: Už ti tu židli můžu omlátit o hlavu?

Počkal jsem, co odpoví, a pak jsem hovor ukončil a sedl si ke stolu jako zmlácený pes.

„A já myslel, že jej to jeho bohování přestalo bavit,“ moje slabá naděje však přetrvávala.

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 30. května 2014 13:04
hades_013052.jpg

Návštěva:
Ares



Alecto se za chvíli vrátila s nepříjemnými zprávami. Skutečně se jednalo o bohyni. Byla ale příliš slabá, nebo démonů naopak příliš mnoho. Teď je každopádně v zajetí. Ale proč by ji démoni chtěli živou? Proč a pro koho? Možná nás mají někam vylákat, nejspíše pryč z bezpečí mého paláce. Je to velký risk.
Nemám ale rád, když mi někdo unáší příbuzné v mé vlastní zemi. Nebyl čas vymýšlet nějaké plány. Jsme tu jenom dva a nejsme ani tak mocní, abychom si nad nimi zajistili bezkonkurenční převahu. Použijeme Areovo bezhlavé jednání. Právě proto jsem si jej sem přivolal. Bude se mi hodit v situacích, jako jsou třeba tyhle.

Přesto je tu jedna věc která by mi mohla pomoci. Trůnní sál se nezměnil, není teda důvod, proč by to nemohlo fungovat. Pohnu tajnou pákou, maskovanou jako opěradlo mého trůnu. Ze země po mé pravici vyletí předmět, který okamžitě chytnu. Hádovy vidle. Zbraň, vyrobená Hefaiastem a jeden ze symbolů mé moci. Bude se mi hodit.
"Alecto, zůstaň tady a odpočiň si. Jestli budeme potřebovat pomoc, zavolám tě. A my dva," pohlédnu na synovce, "půjdeme těm démonům ukázat, kdo je tady pánem."
S těmito slovy vstanu a vyjdu ze sálu.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 30. května 2014 04:48
valiko34786.jpg
Veká slohová práce – úvod; Rezzag; úterní poledne

Pomalým krokem jsem mířil k místu, které mi mělo být domovem. Ne, že by se mi tam nechtělo, ale opět mě přepadla úzkost ze všeho kolem, proto neodolám a z brašny přes rameno vytáhnu cigarety. Jednu si zapálím, při čemž se opřu o zeď před nějakým domem, kde je menší stříška a pokuřuji tam. Tímto si vysloužím nejeden zhnusený pohled od kolemjdoucích pod deštníky, ale ignoruji je. Tyhle pohledy už znám, dívali se tak i bohové. Chlápek s cigaretou versus syn Lokiho.
Ale přes to… nikdy jsem se za tebe nestyděl, otče, ač se ostatní svými pohledy snažili naznačit, že bych měl.

Déšť obvykle miluji, ale tohle je jediná chvilka, kdy raději nemoknu… tato chvíle mi přináší chvíli pozastavení a sledování nejen kouře, ale i děje kolem.
Nejlepší kavárna široko daleko má pustou zahrádku, ale přes prosklené dveře je krásně vidět šum lidí, kteří se uvnitř hemží jako mravenci, ve snaze urvat kousek místa pro sebe a usadit se tam než déšť poleví. Jiní lidé dobíhají dopravní prostředky, schovávají se pod kapucemi nebo deštníky… všichni spěchají, aby se dostali někam do tepla. Všichni až na mě.

Všimnu si záblesku a krátce na to zazní městem i hlasitý hrom. Tiše zamručím blahem. Miluji tenhle zvuk, tu energii ve vzduchu a pocit svobody. Zamilovávám se do každé bouřky, která hřmí nad krajem, mám chuť běhat, skákat a výt po večerech na měsíc. To je jeden z mála okamžiků, kdy pocítím něco jako radost, jinak už ji neznám. Radost z lásky k něčemu, čemu nemohu svou necitlivostí ublížit.
Nejraději bych se dál toulal krajinami, místo tohoto usazení, ale i když k Emilly nemám větší vztah než přátelství, nechci jí tu nechat samotnou… zvykl jsem si na její přítomnost, cestovali jsme společně opravdu dlouho a mám pocit, že se jí povedlo zamilovat se do mě. Což není zrovna nejlepší. Nejsem si jistý, zda bych byl schopen k ní chovat tak hluboký cit. Mám ji rád a nechci jí ublížit svou necitlivostí, nechápavostí a též značnou lhostejností ke všemu, včetně vlastního života.
Navíc jsem si stoprocentně jistý, že kdybych jí tu nechal, strhla by se velká řetězová reakce. Milly by byla smutná, její rádoby dvojče by zjistilo proč, sdělila by to svému partnerovi a Forsetti by mě našel a připravil by mi osud horší než smrt.

Cigareta dokouřena a s novým nádechem se raději vrátím ke vzpomínce na mé malování. Milly si myslela, že jít malovat v dešti je nesmysl, ale mě se tak přemýšlí daleko lépe nad tím, co má být zachyceno a navíc už ví, že jsem velmi zručný.
Kdysi jsem to byl já, kdo na cestách po lesích stavěl příbytky pro přespání, takže vytvořit menší altánek z toho, co příroda dá, byla poměrně hračka a mě nepršelo na papíry.

Bohužel, v dnešní tvorbě mě, ač silně nechtěně, ovlivnil sen, který se mi zdál. Ani nevím, co toho bylo příčinou a jestli třeba Emilly neviděla totéž… ale neřešil jsem to s ní. Nechtěl jsem to řešit vůbec. Jenže když ruka s tužkou řádila po papíře a já po chvíli poznal, že tvoří andělské křídlo, poté strom s puklinou, následně ještě nějakou další nesmyslnost s podivnými klikyháky a uzavřelo to cosi jako chapadla.
...?
Proč kreslím chapadla?
"Já půjdu vyspustit...."
Zazní mi věta jednoho z andělů, se kterou jsem se probouzel. Napadlo mě, vypouštění Krakena.
Aha. Tak proto...
Raději jsem sklidil vše do desek, schoval je do brašny a místo svého odpočinku pomaličku opustil.
Jména těch tří ze snu jsem znal jen z toho, co jsem zaslechl kolem, ale víc jsem se po křesťanství a všem kolem nepídil. Neměl jsem důvod. Ohledně celého snu jsem neměl jediný pořádný důvod ho řešit. Vzkříšení by to stejně nepřineslo, čas by to zpět nevrátilo ani nic. Proč se tím tedy nervovat?
Smutně vydechnu a vylovím novou cigaretu.
Kéž by tě to přivedlo zpět…
To by byl asi jediný důvod, proč bych se vůbec chtěl nějakou věc, ze snu najít. Grál či co. Pokud by napravil, co bylo spácháno, proč ne, ale o tom řeč nebyla.

Déšť na chvíli zeslábl, tak jsem se vydal dál i s cigaretou v levačce. Snažil jsem se přestat vzpomínat, ale nešlo zapomenout.
Chlad z deště prostupoval celým mým tělem, cítil jsem ho v kostech na rukou, prohlodával se dlouhými kostnatými prsty, ale mně to nevadilo. Mé ruce byly ledové a citlivost v prstech byla dost pochybná, takže bych ani nepostřehl, že jsem nedopalek vzorně odhodil do koše po cestě, kdybych na to přímo nehleděl.

Odemknu dům, schody vezmu poklidnou chůzi po dvou až třech, záleží na délce kroku a dostanu se do bytu. Ihned mě uvítá výrazná vůně, značící, že Emilly řádí v kuchyni. Takže teorie o tom, že bude v obchůdku, byla milná.
Její krámek se šperky jsem částečně využíval k prodeji nějakých mých kreseb. Žádné zázraky, povětšinou krajiny, zvířata, prapodivné záhadné postavy a na objednávku i portréty, speciálně to mám zmíněné na kousku papíru, který visí v rohu obchůdku i s ukázkou několika portrétů, které jsem měl k dispozici.
Nežili jsme kdovíjak bohatě, ale stačilo nám to. Dokud nám Forseti z čiré nenávisti ke mně nezařídil tenhle byt, jen abychom nemuseli být u nich, byli jsme živi z toho, co dal les, a neměli jsme střechu nad hlavou. I sebevětší chudoba je pro nás v porovnání s tím luxus.

“Ahoj.“
Houkl jsem do bytu, jako to dělám vždy a zamknu za sebou. Odpověď přišla stejná a navíc dvojhlasná, což značilo jediné.
Zase…
Vydechnu zmučeně a sundám si boty. Na to do předsíně vykoukne zrzavá hlava mé Emily a věnovala mi úsměv. Dokonce by mě nejspíš svou radostí z návštěvy i objala, ale zarazila se cestou ke mně a nakrčila svůj roztomilý, lehce baculatý nos. Následoval velmi vyčítavý pohled, ale já se jen nevesele pousmál. Tohle bylo také až skoro tradiční, že slov stylu „Tys zas kouřil.“-„Řeklas, ať to nedělám doma.“ už netřeba. Oba víme, že tato slova zazněla a stačila k tomu výměna pohledů.
To už se ale vynořila i druhá Emily s černými vlasy.
“Volná pracovní doba.“
Odpovím na její otázky, proč tu jsem tak brzo a že mě čekali tak nejdřív za hodinu. Bylo kolem dvanácté, obvykle tak přesně k času oběda nechodím, ale dnes se to nedalo.
Vesmíre, který nejspíš můžeš za tu podivnou bránu časoprostoru, která sem přenesla jednu a tutéž obryni dvakrát, děkuji ti, že to nejsou dokonalé klony…
Obě dívky jsou Emily a obě mají do určitého bodu stejnou minulost. Jen ta „moje“ se jaksi propadla portálem sem, aniž tušila, že je v úplně jiné časové dimenzi. To jsme zjistili až po delším společném putování, kdy nás jednou v lese našel Forseti. Byl na procházce se svou Emmou, ale ta pak někam odběhla, a když jí netrpělivě šel hledat, našel druhou verzi své Emily. Naštěstí, když se probral z překvapení na téma „Kdy sis změnila vlasy, proč máš jiné oblečení a…. s kým tu jsi?“, přišla ta jeho, takže jsem nebyl nařknut z přebírání dámy. Myslel jsem, že mě na místě zabije, když si mě konečně všiml a uvědomil si, kdo jsem.
I to je jeden z důvodů oné řetězové reakce. Nemáme spolu zrovna přívětivý vztah, ale ani jeden z nás nechce ‚Emmilly‘ ublížit.
“Vidím.“
Dodám na její „Podívej kdo přišel“ a kývnu Emmily na pozdrav. Kde je Emmily, tak tam je opravdu převelice malá šance na to, že by nebyl i Forseti. Ti dva jsou jak siamská dvojčata, spíš horší. Navíc i přes fakt, že Forseti sem chodil nerad, kvůli mé maličkosti, tu ti dva byli poměrně často. Až nehezky často.
Prosebně ještě pohlédnu na Emilly, než zmizí s Emmily-Emmou zpět do kuchyně.
“Byl by pro mě čaj?“
Kývne a jde se věnovat „sama sobě“. Já zamířím do obýváku, kde si Forseti čte a odložím tam brašnu. Při pohledu na mě, jen kývnu na pozdrav, ale on rovnou mluví. Zamručím a s tím vytahám desky z brašny a zkontroluji, jestli přepravní zavazadlo náhodou nenavlhlo až k nim. Zatím se to nikdy nestalo, ale jistota je kulomet.
Brašnu předesu na teplé místo, aby řádně uschla a mezitím mi Milly přinese čaj.
“Děkuji.“
Pokusím se o vděčný úsměv, ale jsem rád, že se mé věčně svěšené koutky vůbec zvednou. Obryně, jako by tušila, že něco budeme řešit, za sebou zavře a zmizí prakticky v tichosti.
Pohlédnu na přísný výraz mé momentální společnosti. Vždy byl takový, ale na mě se tváří ještě víc, přísněji a navíc se mračí. Vážně mě nemá rád, ale JÁ jemu nic neudělal… krom toho, že stejně jako on, mám svého otce rád a byl jsem ochoten se ho s bratrem zastat. Za což jsme byli po zásluze potrestáni…
“…“
Přemýšlel jsem, zda se zeptat, o čem si chce promluvit, ale přišlo mi to zbytečné. Stejně mi to řekne, ptát se nemusím. Místo toho sáhnu do skříňky, kde vezmu láhev medoviny a dvě sklenky, při čemž Forsetimu mlčky nabídnu. Pokud přijme, naliji nám oběma, kdyby ne, naliji jen sobě. Mám na ni chuť ať se mu to líbí nebo ne. S tím usednu na pohovku a jsem připraven naslouchat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16661620140076 sekund

na začátek stránky