Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1379


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 23:17Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 23:15 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 13:15Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 04. srpna 2020 1:29Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 13:15Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 16:53Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 13:15Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 23:15Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 03. srpna 2020 13:15Kurent "Cal"
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 26. května 2014 09:24
sigyn4699.jpg
Forum -> Hotel
-Cora, Tom- ( :D )

I když mě Loki v mém neuváženém pokusu o magický experiment zastaví, stejně nějaká stébla poslechnou mé přání a snaží se. To už jsme ale na cestě k autu, kterým herec přijel na toto místo.
Myslím, že tohle je ta část snu, která se obvykle lidem přestává líbit...
Problém byl v tom, že já nebyla člověk a tohle nebyl sen.
Řidič byl velmi překvapen, když nás tři viděl, ale nekomentoval to. Dobře vycvičený smrtelník.
Sedím vedle Hyg v zadu, ačkoli mě mrzí, že nepřenechal místo vepředu spíš jí, aby byl se mnou, ale co je pár minut v autě proti věčné nevědomosti o místě jeho pobytu. Hlavní je, že už jsme pryč od toho šíleného davu.
Ta věc s trávou byla, ale… opravdu velmi nerozumná...
Co to do mě vjelo? Celou dobu se snažím být nenápadná, ani v nemocnici ze sebe nedělám zázračnou léčitelku a pomáhám jen po troškách, abych na sebe nepřitáhla pozornost a teď tohle?
Blázníš...

Hotel byl překrásný. Viděla jsem už kdeco, ale nad tímhle jsem se musela okouzleně zastavit a usmát.
Nádhera
Musím uznat, že si můj muž umí vybrat místo k pobytu.
To se však nedalo říci o pokoji. Z těch teplých barev jsem se otřásla a přemýšlela komu z nás a za co se místní personál mstí.
Ani špetka fialové, modré nebo zelené... brrr...
Škoda. Minimálně tu zelenou bych vzhledem k venkovní "fasádě" čekala. Jak vidím, ani Loki není ze svého pokoje nadšený, takže si nemusím pokládat otázku, jak v tom může přirozeně existovat.
Přes to se zvládnu po pokoji rozhlížet a pozorovat, co kde je. Život v teplém Římě, který jsem si zvolila, byl i přes můj vnitřní odpor dobrou zkušeností pro snášenlivost jiných barev.

"Děkuji."
Špitnu ještě k Hyg s pousmáním, než si mě Loki odvede do ložnice. Bylo to jak znovu za naše shledání, tak za momentální chvilku trpělivosti, než se vrátíme. Ačkoli... nejraději bych tu chvilku protáhla daleko, daleko dál.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 25. května 2014 10:46
loki94861.jpg

Směr hotel Raphael

~Sigyn, Hygieia~

Čas: po 18 h (v hotelu)

 

“…Tome“

Mrknul jsem na Sigyn, ale to bylo ještě před tím, než nás začalo obtěžovat stádo fotografů. Kdysi by jen pouhé zahřmění všech stáhlo ocasy, ale dnes? Ódin nebyl, Thór o sobě zatím nedal vědět (nejspíš raději točí nějaký film, než aby se staral o budoucnost panteonu) a já nemůžu používat své schopnosti iluze, protože už nás vidí.

Proč mě to nenapadlo dřív, postěžuju si. Stárneš, Loki. Je to tak ironické, že se tomu sám zasměju.

 

“Děláš si…“

„Hm?“ otočím hlavu k Sigyn, protože mi nedojde, co tím myslela. Všimnu si, že Sigyn se pokouší o magii, ale včas ji zastavím ruku. „Tady žádná zeleň není, drahá,“ ale i přesto se pár zelených stébel dostalo na povrch a pokoušelo se zachytit neustále kmitající se chodidla v obuvi. Pohlédnu na Hygieiu, zda to směruje za námi a já nás vedu k autu, u kterého stojí už v pohotovosti můj řidič Adamo.

 

„Našli vás, pan...“ zarazí se, protože si všimne mého doprovodu i mé ruky obmotané kolem nádherné blondýny.

„K hotelu, Adamo,“ řeknu tónem, který naznačuje: žádné další otázky!

„Jistě,“ rychle přeběhne k zadním dveřím, otevře je a počká, až si všichni nasedneme. Jelikož se nechci mačkat vzadu, nechám dámy, aby se pohodlně usadily, a já si sednu vepředu. Pak konečně vyjedeme. Forum Romanum po krátkou dobu pozná, co to je tráva.

 

Hotel se musel Sigyn líbit. Jeho vnější stěny obrůstaly úponky popínavek a na několika místech rozkvetly růžovofialové květy. Zatím bylo ještě světlo, takže pravá krása, kterou jsem já nedokázal ocenit, se projeví až k prvním skrytým paprskům.

Adamo nám otevřel dveře a my se mohli nerušeně přemístit do mého pokoje. Já se ještě zastavil u recepce a objednal večeři pro tři a nezapomněl věnovat i dýško, aby kolem mé návštěvy nebylo příliš mnoho řečí. Stejně se tomu neubráním.

 

Když jsme konečně byli v mém pokoji/apartmá, ušklíbl jsem se nad jeho barvami. Nemohl jsem si na to stále zvyknout. Plno pastelových barev od světlé žluté po hnědou přes červenou. Na malém kulatém stolku stálo červené víno a s jednou skleničkou. Nikdo nečekal, že bych si přivedl doprovod. Nicméně jsem potřeboval se Sigyn něco probrat, co bylo jen mezi námi a nerad bych do toho zatahovat Hygieiu.

Proto jsem se na řeckou bohyni podíval se slovy: „Můžeš nás na chvíli omluvit?“ snažím se mluvit slušně. „Rodinné záležitosti,“ chytnu Sigyninu ruku a palcem přejedu přes její hřbet. V podstatě to nebyla otázka. Otočím se a vedu Sigyn do ložnice a zavřu za sebou dveře.

 

Co se týkalo večeře, asi po patnácti minutách zaklepala hotelova služba na dveře a přivezla celý vozík s různými pokrmy, vínem, šampaňským a třemi skleničkami. Nechyběla ani voda.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 24. května 2014 20:21
sigyn4699.jpg
Forum Romanum - útěk
-Loki, Hygieia-

Záblesk v zelených očích, kterým jsem navždy podlehla. Byly jinak zelené, než ty mé a o to krásnější mi připadali. Po té, dalo by se i říci, že věčnosti, bez něj, bylo těžké uvěřit, že tohle je skutečnost a ne jen další výplod mých představ za dlouhých večerů.
Ale jeho objetí je reálné, tak jako já nebo Garmr a užívám si jej celou svou existencí.

I Loki připojuje své díky Hyg, za naše setkání a následně dodává své pozemské jméno.
Tom.
Zazní mi v hlavě znovu. Nijak dál, příjmení neřekl nikdo, není tak podstatné, ale mám takové neblahé tušení, že to jeho je nějak důležité, ačkoli nemám ponětí, co přesně toto tušení vyvolává.
“Souhlasím… i když… bude to nezvyk…
Mírně se ušklíbnu a doplním.
“…Tome“
Je podivné, oslovit ho jiným jménem, ale co naplat. Nemohu na něj mezi lidmi mluvit pravým jménem, nikdo by to nechápal a přitahovalo by to nežádoucí pozornost.

Na řečnickou otázku o místě jeho pobytu přirozeně neodpoví a na další otázku dostávám odpověď zápornou. Bodlo mě u srdce, i přes to, že jsem s takovouto možností byla smířená. Hlavní je, že my dva jsme se našli, teď ještě najít děti.
Mám pocit, jako by k tomu chtěl krom gesta i něco říct, ale ať to byla pravda či ne, přeruší nás záblesk a naše objetí je zvěčněné na fotoaparátu.
…??
Otočím se a nechápu, přesněji nevěřím svým očím. Dívky ke kterým jsem přijela byly už téměř odvezené, ale okolo nás byl menší dav úplně jiných nahromaděných lidí.
Co?
Loki už evidentně má v tomhle praxi a mě se najednou zezadu mysli ozve něco naprosto nesmyslného – hlas Rebeccy, která mi vykecává díru do hlavy při vyprávění o nových filmech, hercích a především o své oblíbeném.
Marvel… Thor, Avangers… Loki… Hiddleston…
“Děláš si…“
Ani to nedořeknu.
Tom… … Tom Hiddleston.
Proto mi byl povědomý, včera byl v té reklamě, kterou jsem zhodnotila jako pitomou a …
Nadechla bych se k další nevěřícné větě, ale odložím to na později. Bude ještě čas si o tom promluvit, doufám…
Probodnu Lokiho pohledem, když prosebně pohlédne na druhou bohyni. Přibíhajícího novináře se mu nakonec podařilo zmrazit, ale druhého v závěsu si beru na starost já dřív, než se o něco pokusí ona. Ne, že bych snad žárlila, to ne, ale... Můj Loki! A tady mohu své schopnosti uplatnit.
Ovládnu trávu, které skrze nohy na zemi předám část své energie s jasnou prosbou - aby povyrostla a chytila ho za nohy (82%). Při tom rovnou chytám svého muže za ruku a společně mizíme směrem, který on určuje k zaparkovanému autu. Náš úprk je celkem krkolomný, ale snad úspěšný.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. května 2014 18:17
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
U strýčka, jak příhodné...
~Hádes~

Nic není jak bylo dřív.. zatraceně.. Povzdechl jsem si, hlavou zabloudil do hodně dávné minulosti, kdy nás lidé nazývaly bohy a uctívaly nás jak se slušilo a patřilo. Ty chvíle které odvládl vítr a hlavně čas.
Začínal jsem mít pocit, že se mne zmocňuje snad nostalgie. Zlidštěl jsem.. Ušklíbl jsem se této skutečnosti, raději se nad tím více nepozastavoval. Některé věci se nepřísluší. V jistých situacích jsou velmi nebezpečné. Mám takový pocit, že jsem se pomalu v jedné z těch nacházel.

Se zaujetím jsem si prohlédl svého strýce a jeho vzezření už nebývalo to co dřív. Postrádalo to jakousi jiskru. Nebo spíše jsem měl takový pocit.
Určitě to bude tím pocitem.. Ujišťoval jsem se v duchu, na tváři mi začínal pohrávat úsměv od ucha k uchu. Bylo poněkud milé potkat někoho známého. Někoho kdo patří do rodiny a svým způsobem mezi ty normální.
Svého strýčka jsem měl v lásce, snad jako jediného z rodiny. Tak trochu jsme si vzájemně dalo by se říci "vypomáhali".
"Strýčku, těší mně že tě po dlouhé době zase vidím." Nemohl jsem si odpustit to lidské oslovení.
Zajímalo by mně, jaké si dal pozemské jméno.. O mém snad měl tu čest slyšet v novinách obzvláště v článcích týkajících se zbraní a všeho kolem nich. Tento život jsem si skutečně užíval. I když to nebývalo co dřív.
"Andílkové nám začali zlobit a to Všemocného. Vypadá to, že konečně dostali odvahu.. A on nám snad dává nějakou pomyslnou šanci.." Opět se na mé tváři objevil jeden z úšklebků.
"Avšak, to ti asi nemusím říkat... Krom toho zdál se mi po dlouhé době hodně divný sen.. předpokládám, že i tobě?" Zvídavě jsem se na něj zadíval a vyčkával na odpověď. Potřeboval jsem vědět od čeho se mám pořádně odrazit. Třeba věděl víc než já... což bylo velmi pravděpodobné.
 
Snový průvodce - 23. května 2014 10:29
gral_bohu7694.jpg

Hádes vs. Árés

~viz nadpis~

 

"Vašich sester je mi líto."

Pokud Alecto něco cítila, nedala to najevo. Spoustu let přetvařování jí dali do vínku i nic neříkající tvář, nebo alespoň takovou, se kterou se sladce usmála a nechala to plavat. Uvnitř však cítila, že musí své sestry ze zajetí andělů dostat, ale nevěděla, zda by měla dva bohy svou prosbou obtěžovat.

 

"Nic není takové, jak bylo dřív.."

Fúrie přikývla a počkala, až Árés projde skrz. Podívala se za sebe, zda vás nikdo nesledoval. Bez lítosti nechala Patrika tam, kde je. Byla jako maják, jehož světlo se ztrácelo jenom v podsvětí. Nebude trvat dlouho a některý ze stoupenců opeřenců se sem půjde podívat a nebude to přátelská návštěva.

 

Vykročila skrz portál, která se za ní ihned zavřel a sklonila hlavu před svým pravým pánem, Hádem.

„Můj pane, váš synovec a bůh války, Árés,“ představila bojového boha, kdyby náhodou Hádes nevěděl, co a jak. „Budete něco potřebovat?“ ne, že by tu bylo nějaké pohoštění. Dny slávy Hádova Ereba byly ty tam. Pak se vzdálila do temného kouta, až se téměř ztrácela. Nechala vás, abyste zatím zhodnotili situaci a až nebudete vědět, zasáhne. Samozřejmě s vaším přáním.

 

Pozn. PJ: pár hracích příspěvků nechám na vás. Pokud mi vyloženě neřeknete, že nvte, co dál, tak do toho s Alecto zasáhnu a posunu. ;)

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. května 2014 09:40
loki94861.jpg

Forum Romanum – ty fanynky mohou být problém

~Hyg, Sig~

 

Jen na chvíli mě kousla špetka pochybností, ale když Sigyn potvrdila mou domněnku otázkou, stal jsem se tím nejšťastnějším mužem v širém okolí, ba dokonce na celé planetě. Tohle si raději nechám pro sebe, protože by to mohla vzít jako urážku a ani jsem neměl v úmyslu jí něco takového říkat. Držel jsem ji kolem pasu a bál se, že kdybych ji pustil, rozplynula by se jako lidský sen.

 

“Jsi to opravdu ty?“

Usmál jsem se a v zelených očích mi nebezpečně blesklo. No jistě, že jsem to já a nikdo jiný! Její rty byly jako vždy sladké a já si je užíval. Se smrtelníci to nikdy nebylo ono a nejraději bych o tomhle momentě v životě pomlčel, i když, jak se tak dívám, je podobná Sigyn. Navíc pochází ze severských zemí, i když o tamních bozích slyšela nanejvýš z filmů. Nu což. Člověk si nemůže vybírat, ale teď byla pasé. Měl jsem po svém boku opět Sigyn a na tom jediném záleželo. Vlastně ani ne. Naši potomci a i ti jenom mí. Kde je jim vůbec konec.

 

Sigyn se jako správná pozorná bohyně obrátí k Hyg. Já bych na ni už nejraději zapomněl, ale nesjpíš se tak nestane. No, nevadí. HLAVNĚ, že tu je Sigyn.

“Dá se říci, že na tomto místě jsem opravdu náhodou, neb jsem byla volána k otravě jídlem, ale… něco mi říká, že za toto setkání vděčím tobě.“

„Za což má mé díky,“ pozdě si uvědomím, že jsem v podstatě Hygieii nabídl něco na oplátku. Hlavně, že tu je Sigyn.

 

“Tedy… děkuji. A jak jsi mohla postřehnout, mé jméno je Sigyn, ovšem když už jsi zmínila i to lidské… Sebille, Seb.“

Podívám se na svou pravou ženu, se kterou jsem nikdy nepřerušil svazek manželský a ať si úřady říkají, co chtějí, bohové mají vyšší pravomoci. „Bude lepší, když se jimi budeme nazývat, pokud budeme mezi nimi,“ ledabyle zakroužím hlavou v necelém půlkruhu. „Tom,“ ještě dodám, aby se neřeklo, že se nepředstavuju.

 

“Kde jsi celou tu dobu byl?“

No, v Londýně, chtělo se mi říct, ale přešel jsem to mlčením a sklopením očí. Vyvěsit na net inzerát: HLEDÁ SE SIGYN, SEVERSKÁ BOHYNĚ by nejspíš přilákalo plno stupidních fanynek a v minulých životech jsem neměl tolik šancí, abych se po ní pídil. Abych pravdu řekl, tak počátky pozemského života jsem prožil jako klisna a byl jsem ztrpčen a naštván. To naštvání mě udrželo naživu. Pak následovalo několik období, během kterých jsem hledal jak Sigyn, tak i své potomky, ale bezúspěšně.

 

“Víš… o někom dalším?“

Při téhle otázce jsem se podíval na Hygieiu, páč předtím zmiňovala svého bratra, ač stále netuším, o kom přesně mluvila. Neřekla jeho jméno, pokud si dobře pamatuju. Já po chvíli zavrtím hlavou, ale nestihnu nic víc doříct, protože nás z ničeho nic osvětlí blesk a rozrušené žvatlání. Ani jsem si neuvědomil, že se u nás vytvořil chumel přihlížejících.

Sakra, já jsem přece slavný!

 

Dopředu se už prodíral nějaký paparazi a já s prosbou pohlédl na Hygieiu, aby ho poslala někam. „Musíme odsud. Přitahuju moc pozornosti,“ řeknu a zpražím novináře pohledem, při čemž jen na setinu sekundy zahlédne mé božské já a ztuhne. Fanynky naštěstí nemají dost sil, aby mě hateovaly, jelikož jejich žaludky mluví samy za sebe. Na obzoru je další muž s foťákem, a tak nás směšně směruju k vedlejšímu východu, kde čeká můj řidič.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13472008705139 sekund

na začátek stránky