Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1358


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 30. května 2020 19:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 17:23Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 31. května 2020 1:16Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 17:23Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 22:11Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 17:23Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 30. května 2020 19:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 13. května 2014 19:04
gral_bohu7694.jpg

Kostýýým! A šitý na Yodu!

~Árés~

Čas: cca 14:30

 

"Nebo mi můžeš pomoci s úklidem, tedy pověř tím někoho... třeba toho nového hocha.. Těch dvou neotevřených krabic ať se za každou cenu zbaví. Zničí je. Spalí je... za žádnou cenu, ať je ale neotevírá. Je to jasné?! Řekni mu to důrazně."

Patrik se ušklíbl a stále hledal, jestli jsi tu nenechal ještě trochu bílého prášku či jiné omamné drogy. „Jo jasně a ten kluk hned vezme do zaječích. A neboj. Ty krabice tě nekousnou,“ kdyby jen věděl, jak moc je daleko od pravdy.

 

Patrik zapřáhl zelenáče do práce a sám si u sebe v kanclu položil nohy na stůl a zapálil se. Po chvíli se i k tobě donesl cigaretový kouř a opět to tu bylo jako vždycky. Zasmrazené a plné tajností.

 

Při telefonátu Olegovi šlo naštěstí vše podle plánu. Tedy skoro. Jakmile jsi vyslovil otázku ohledně arabštiny, ozval se v telefonu další uhlazený ženský hlas: „Já jim rozumím.“

Oleg do telefonu jen překvapeně zaklel: „A doprdele. Hej, Alexi, poď sem!“

 

Žena, která se z ničeho nic objevila v kumbále, měla dlouhé husté hnědé vlasy a stejně čokoládové oči. Kdejaká vychrtlá modelka by jí mohla závidět postavu s dokonalými křivkami. Patrik na ni oči mohl nechat. Neznámá se pousmála plnými rudými rty a zadívala se rovnou na tebe.

„Jak moc vám chybí boj, můj pane?“ usmála se a odhalila řadu plnou bílých zubů. Patrik překvapeně těkal pohledem z jednoho na druhého.

 

~Hádes, Hádes~

 

Pozn. PJ-eje: nyní počkám na reakci Área. Abych nemusela pak psát za ženu a tím pádem prodlužovat Hádovo utrpení, tak je to Alecto, která před tím navrhla Hádovi, jestli by Área měla přivést do podsvětí. Patří k fúriím a ve skutečnosti je ohavná až do morku kosti, ale tahle podoba je určitě mnohem milejší.

 

Během rozhovoru Áreovi nabídne spolupráci s Hádem a že nyní čeká v Podsvětí. Snad nemusím podotýkat, že by Árés s Alecto měl odejít od Patrika a zavřít se v kanclu. Pokud bude Árés souhlasit, tak vytvoří portál a projdete jím. V tomto momentě bych napsala já.

 

Tzn. Árés si vezme všechny tyto poznatky a písne post až do bodu, kdy souhlasil, či ne. Klidně piš i za Alecto přímou řeč. Děkuji :)

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 13. května 2014 04:31
sigyn4699.jpg
Spousty nových překvapení
Přechod do druhého dne
-Loki, Hygieia-


Chystala jsem se jako každá logicky postupující žena, kopnout incuba do jeho nářadí, aby ho přešla chuť, ale během, chvíle se můj pokus a přivolání pomoci přerodil ve vyvolávání. Vyvolané zvíře udělalo veškerou práci za mě a já se jen mohla usmát, jaká jsem holka šikovná a tiše si ulevit, že jsem přežila.
S Hel jsme se zas tak dobře neznaly, ale věděla jsem, že to je její mazlíček. Je mi záhadou, proč se přidal ke mně, ale jako jediná možnost mě napadlo, že Hel prostě není a tak vyslyšel mé volání… jinak by přece byl s ní... nebo ne?
Každopádně to nebyla jediná věc, kterou jsem měla k přemýšlení. Když za mnou Lora přišla a uklouzla po zbytkách Garmrovi svačinky, nic neviděla ani nevěděla, takže podezření, že je něco víc než smrtelnice padá. Ani si mého zamyšlení nevšimla, měla oči jen pro psisko, které se tu objevilo a pomohlo mi.
Jenže, cojí k tomu říct?

Cestou domů, jsem konečně vysoukala nějakou rozumnou odpověď pro mou drahou kolegyňku.
"Přišel ke mě... tak nějak, tam najednou byl..."
S tím pokrčím rameny. Myslím, že to je dost výmluvné.
"Budu zjišťovat zda někomu nepatří a pak se uvidí... nevím jak se snese s kocourem..."
Rozloučíme se a Garmr šel ke mě domů. Vůbec jsem neplánovala mít psa a šedý kocour Dorian předpokládal stejně, jakožto pán bytu. Sice ho mám z útulku, ale rychle si osvojil tyhle kočičí zvyky a opravdu mám často pocit, že bydlím spíš já u něj. A pes se mu v jeho bytě zrovna dvakrát nezamlouval. Větší část noci jsem se ho snažila udobřit hlazením a drbáním.

***

Spánek jsem do včerejší noci vlastně neznala, proto mě překvapilo, když jsem se najednou probudila, respektivě, když mě Garmr probudil.
Já usnula?
Překvapilo mě to, ale musela jsem do práce, takže nebyl čas se tím zabývat. Navíc jsem musela Garmrovi vysvětlit, že ho nemohu vzít s sebou. U toho jsem samozřejmě musela opět Doriana mít na klíně a drbat ho kde se dalo, abych si toho vyděrače udobřila za to šokující překvapení. Jeho samolibý výraz, když pes záhadně zmizel, by stál za zvěčnění.

V práci mě tentokrát nečekal žádný incubus, ale později odpoledne mě chlapci přibrali k výjezdu za otravou jídlem.
Forum Romanum bylo krásné a velkolepé jako vždy, až jsem litovala, že tu jsem ve chvíli práce. Během mé činnosti však narazím do božské aury... kdyby jen do jedné.
Dva bozi?
Rozhlédnu se svýma prazvláštníma očima. Ne, nemohla jsem si to odpustit a mít prostě nějakou obyčejnou lidskou barvu. Zeleno-hnědé sice nejsou tak zvláštní samy o sobě, pokud ovšem ta zelená není v mírně zářivějším odstínu... ovšem, kdo by to tu teď zkoumal? Mé oči neměly šanci zjistit, kdo přesně se tu pohybuje, práce musela mít přednost a tak jsem jen doufala, že ti dva se nerozhodnou utéct dřív, než to tu vyřídím. Obvykle pro takovéto "malichernosti" nepoužívám schopnosti, ale... chci si práci urychlit, takže využívám léčení, abych dvacet pacientů mohla co nejdřív poslat pryč.
Uvidíme komu se tu prozrazuji...
Je docela pravděpodobné, že oni o mě taky budou vědět a o to víc, když tu najednou všechny zasažené vyléčím jen tak, ale v tuhle chvíli je mi to jedno. Na volném prostranství, kde mám přístup k půdě, už bych se zvládla bránit daleko lépe, kdyby šlo do tuhého.

// prý šance 22%... jsem vážně ráda, že mi to nepadlo na toho incuba :D
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 12. května 2014 20:34
hades_013052.jpg

Podsvětí:



Neznámá dívka mi připomene, odkud mi přišla taková povědomá. Se stopou poznání pokývnu hlavou - Alecto a její sestry byly kdysi mé dobré služebnice a přivedly mi spoustu duší. A byly mi taky bezmezně věrné.
Teď již bez obav vejdu do portálu. Ocitnu se v čemsi, co vypadá jako snová podoba toho, v čem jsem se procházel před dvěma tisíci lety. Vše bylo ale pusté a prázdné. Byla to ale skutečnost, musela být.

Podsvětí bylo také mnohem nebezpečnější, než jak si jej pamatuji za své vlády. Bude to chtít spoustu úprav, až zde budu zase vládnout. Zatím ale zamíříme přímo k mému trůnnímu sálu, který si snad nepřivlastnil žádný z pekelných knížat. Všichni by sice riskovali ztracení v labyrintu, při jejich moci by se odtamtud ale přesto mohli dostat a ovládnout i zbytek Podsvětí, který mne ještě považoval za svého pána.

Společně s Alecto přejdeme Labyrintem, který mi naštěstí neklade odpor a vstoupíme do mého trůnního sálu. Tam konečně, po velmi dlouhé době, usednu na svůj trůn. Trůn vedle mě zůstává zatím neobsazený - kdo ví, kde je Persefoně konec.
Alecto zatím navrhla, že by sem přenesla mého synovce, boha války. Napřed váhám - Áres je přeci jenom syn Diův a hlásí se spíše k němu, na druhou stranu mi byl v minulosti velmi nápomocný a jen díky jeho šílenému řádění jsem byl tak mocný. Mohl by mi být nápomocný i teď.
"Ano, přiveď mi ho," přikážu Alecto a ponořím se do svých myšlenek. Kde mám začít pátrat po Ráji? Vím už toho dost, abych se vůbec pouštěl do pátrání? A je bezpečné se ukazovat ostatním bohům? To ukáže jen čas...
 
Snový průvodce - 12. května 2014 15:52
gral_bohu7694.jpg

Na zapískání pes vždy přiběhne

~Sigyn~

Čas: uhm, neblížíme se už ke konci směny, ale je Pondělí 3.3.

 

Inkubus se zachechtal tvému marnému snažení. Alespoň před pár sekundami si myslel, že jej jako bohyně spálíš na uhel. Vycenil řadu zubů a lačně si olízl horní ret: „Ješště nikdy jssem neměl booohyň-i,“ na potvoru to znělo pěkně úchylně a je možné, že to tak i myslel.

 

Chystal se na tebe zaútočit a nejspíš tě přehnout přes postel a pořádně si užít, ale celý pokoj se rázem zatřásl v mohutném vrčení. Ucítila jsi velmi známý odér, který vyluzovala severská zvířata. Promočená srst moc vábně nevoní a ani v momentě, kdy je potřištěná krví a ještě se vyváleli v bahnu pro udržení tělesného tepla. Na druhou stránku to vrčení bylo nadpřirozené. Okenní tabule vibrovala, a pak jí z ničeho nic proležel obrovský pes s černou zježenou srstí a zvláštními rudými vypáleními značkami na pleci. Při dalším pohledu jsi rozeznala runy, které znázorňovaly jediné slovo: Helheim.

 

Inkubus si asi ukáknul, protože z předchozí choutky zbyl jenom výkřik a pokusil se dostat ke dveřím, kde jsi samozřejmě stála ty. Obrovský pes, nyní už velký jako medvěd se čtyřma rudýma očima, dlouhými ostrými tesáky, se vrhnul na bezbranného inkuba a čelisti stiskl kolem jeho krku tak snadno, jako bys přelomila prsty špejli. Další část byla už o něco méně záživná, jelikož se čtyřoký a tobě dobře známý pes Garmr od bohyně Hel, rozhodl chlemtat teplou krev vytékající na podlahu.

 

Když skončil, upřel na tebe svá rudě krvavá očka a z tlamy mu odkapávala krev. Než jsi cokoliv stihla říct, jeho tělo se zmenšilo, dvě oči změnily a před tebou stál černý pes nápadně připomínajícího chorvatského ovčáka. A hle, asi jsi získala čtyřnohého kamaráda, který tě bude chránit!

 

Výhodou být bohem je v tom, že cokoliv udělá nadpřirozená bytost, je pro smrtelníky neviditelné. Lora neměla nejmenší tušení, na čem to uklouzla a v čem se plácala a kde jsi proboha vzala toho psa. Nicméně se ji ušák ihned zalíbil a častovala jej jmény jako Ňuňu a ty jsi roztomiloučkej klučina.

„Kde jsi k němu přišla?“ zrovna se ptala, kdy jste měli po šichtě a mířili jste směrem k tobě. „A furt jsi mi neřekla jeho jméno,“ postěžovala si Lora. U zastávky autobusu tě nechala a ty‘s s Garmrem šla domů.

 

*

 

~den druhý a to je úterý dámy a pánové a dojdeme až k cca 17 h~

 

Ráno tě probudil Garmr přátelskými lízancemi. Ty jsi ho do práce však vzít nemohla, a když jsi mu to řekla, podíval se na tebe chytrýma očima a jako by přikývl, obrátil se a proskočil zdí. Naštěstí se nic nestalo a Garmr prostě zmizel tak, jak to uměl jenom on. Nicméně jsi věděla, že se od tebe nevzdálí na moc daleko. Otázkou však bylo, proč následuje tebe a ne třeba Helu.

 

V práci byla každodenní rutina. Měl jsi odpolední, takže jsi tam šla až na dvanáctou. Kolem páté si tě zavolali saniťáci, že mají výjezd do římského fóra kvůli údajné otravě jídlem. Jako jedna z nejlepších mediček se tě dvakrát neptali a jela jsi, i když jsi nechtěla. Tam, u Forum Romanum, tě čekalo překvapení v podobě dvou bohů. Tedy, ty jsi zatím nevěděla, že ten herec je Loki jako že opravdový Loki a ta druhá je Hygieia, ale něco uvnitř tebe ti napovídalo, že jsou něco víc, než obyčejní lidé. Nejdřív ses však musela vypořádat s průjmem nejméně dvaceti dívek.

 

Garmr

 
Snový průvodce - 12. května 2014 15:23
gral_bohu7694.jpg

Neznámá tě někam táhne

~Hádes~

Čas: neznámý (v podsvětí nikoho nezajímá)

 

"Kdo jsi?"

Hnědovláska se na tebe podívala a její hnědé oči na chvíli zčernaly a zmizelo i bělmo. „Jedna z těch, která ti kdysi sloužila, můj pane. Alecto,“ nakonec řekla i své jméno, které ti bylo až příliš dobře známé. Alecto byla jedna ze tří fúrií, které ti věrně sloužily a za dob hrdinů se pídily po potomcích bohů a zabíjely je. Ne zrovna s valnou úspěšností, ale jinak jejich schopnost vzít na sebe lidskou podobu byla nedocenitelná, protože ti zjišťovaly různá fakta.

 

Nechala tě projít jako první. Uslyšel jsi známé zurčení temné řeky Styx a na druhém břehu sebou lehce házela loďka převozníka Charóna. Ten stál ve svém rouchu a téměř se ztrácel před očima. Tvá přítomnost jej musela nějak přimět k nepatrnému pohybu, ale jinak nejevil známky života.

 

Podsvětí bylo jiné, než sis jej pamatoval. Nepůsobila zde tvá moc, ale moc padlých andělů a démonů, kteří jakožto lidi zaprodali své duše a roky trýznění je přetvořily v ohavné zrůdy. Alecto smutně přejížděla očima přes pláně slavného Elysia, ze kterého nyní zbyly jenom trosky. Jediným nedotčeným místem se zdál být Tartaros. Stále sebou otřásal a z jeho bezedné jámy se ozýval křik tisíců uvězněných duší. Včetně slídivé přítomnosti Krona jsi cítil i někoho jiného, kdo tam byl uvržen svým bohem. Podle bible tam ležel Lucifer a další jeho přisluhovači.

 

Tříhlavý pes Kerberos byl neznámo kde. Po něm pod třemi oblouky zbyl jen silný utržený řetěz. Neprobíhal zde žádný soud. Nic. Podsvětí bylo, alespoň tak jak jsi ho znal, mrtvé. Jedině pole trestu stále vykonávala svou činnost, ale nyní byly protkané ohavnými démony, kteří by po tobě ihned skočili a pokusili by se tě zabít.

 

Alecto tě vedla přes Asfodelova pole, kam kdysi šly duše, jež nic zlého ani dobrého v životě neudělaly. Nyní tu schly jen stromy a prach zalepoval plíce. Za nimi čněl do výšin tvůj palác Erebos se změtí bludišť a pohyblivých stěn. Před tebou se však rozevíraly a tiché skřípání zdravilo svého, dávno ztraceného pána. Nicméně jsi necítil žádné posílení či znovuzrození. Něco tě nutilo odsud rychle prchnout.

 

Ve tvém trůnním sále se Alecto zastavila a pohlédla na tebe. Čekala, dokud se poslední zeď nezavře a spustila: „Našla jsem tvého synovce, Áréa, můj pane,“ zdála se být potěšena sama sebou, ale každý věděl, jak jsi na tom kdysi byl. Ale jak teď? „Něco se děje. Před tím jsem vás nechala být, protože jenom má přítomnost na povrchu láká pozornost všech pernatců, ale časy se změnily. Možná byste mi dokázal povědět, proč z ničeho nic povstávají všechny bytosti, které by měly spát nebo prostě nebýt. Nemluvím jenom o nás, mluvím o všech,“ rozhodila rukama.

 

Jestli jsi jí odpověděl, tak ještě dodala: „Dojdu i pro Áréa, můj pane. Budete-li si to přát.“

 

Pozn.: jestli nebudeš hned odepisovat, tak mi písni, zda to chceš nebo ne (ALE JAKO PJ TI NAŘIZUJI, ŽE CHCEŠ :D Potřebuju vás dát do kupy všechny nějak.)

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 12. května 2014 08:49
hyg7535.jpg
Zoznámenie pri toi toikách
(Loki)


Ú tak to sa podarilo. Úprimne som si to skôr ale predstavovala efektnejšie, ako tancujúce fontánky, kde to bolo? Niekde vo Francúzsku? Do rytmov nejakej výbušnej hudby. Ale tak....darovanému koňovi na zuby nepozeraj, a aj ruky na zadniciach a oči roztiahnuté na trojnásobok svojej prirodzenej veľkosti mali rozhodne svoje čaro.



" Ehm...Ďakujem, čakala som ale troška iné.  Po toľkých rokoch? Ale začínam mať normálne výčitky!" Pozrela som sa okolo, a môj úsmev triumfu , ktorý som mala pred očami pred tým, sa zmenil na krivý úsmev ľútosti a sústrasti s tými úbožiakmi, ktorým som už pomôcť nemohla. Teda čo si klamem? Mohla...ale nepomohla. " Ehmmm. No vyzeral si, že potrebuješ pomoc. Toto by sa zrejme zišlo aj bratovi. Určite ho poznáš. Vy sa tam všetci poznáte. Ehm, teda takú mám predstavu." Nechala som ho, nech skúsi nájsť rodinnú podobu, alebo niečo také. " Ale inak som Hygieia...Ja neviem, zistila som, že s tým menom majú akosi ľudia problémy. Jak keby bolo neviem aké zložité. Veď je od toho odvodená hygiena! Takže kľudne mi hovor Hyg..Cora..slečna Durchfall, ako chceš."Cielene som použila nemecké slovíčko, pretože som mala pocit, že ak je to naozaj on, koho hral v tých filmoch. Má to niečo spoločné s Nemcami alebo tak, a zasmiala som sa. Ruku som mu však nepodala. Založila som si ich za chrbát a pre každý prípad som ešte ustúpila o krok dozadu. "Neviem, čo mám robiť." Povedala som zrazu. " Pochop predávam mydlá! Už to nie je to čo to bývalo. A dostávať sa na miesta kam nemám nejako nebola nikdy moja parketa! Skôr som sa vypracovala, alebo mi pomohol brat, samozrejme....A myslím, že na to aby som sa stala nejakou vatikánskou mníškou máme príliš málo času. Vlastne ani neviem, či tam mníšky majú..." Zrazu som na herca vytreštila oči, s takmer rovnakou intenzitou akou vytriešťali oči ľudia okolo. " Teda, ehmmm. Prišiel si tu pre to, že? Ehmm kvôli tomu snu..."

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 11. května 2014 11:02
loki94861.jpg

Nejdřív prohlídka

~Hygieia~

Čas: tak jako bohyně :D

 

Můj plán jít rovnou do Vatikánů selhal. Hlavním důvodem byla moje sláva, na kterou jsem byl pyšný, ale na druhou stranu to bylo otravné, když vás některý statečnější fanda zastavil a požádal o autogram. To se pak většinou strhlo v davové šílenství, a já si na chvíli přál ukázat, co jsem opravdu zač. Nikdo nemá právo zdržovat boha od jeho cíle! Navíc jsem se ve zdejších interiérech moc dobře necítil. Plno teplých barev naprosto kontrastovalo s mou severskou duší.

 

Naštěstí hotel mi dodal tolik soukromí, abych se pořádně rozmyslel, co dál. Abych pravdu řekl, netušil jsem, co bude můj další krok. Nikdy jsem se o křesťanství nezajímal a dost mě namíchlo, že bych se měl podřídit nějaké podělané hře andělů. Zatím jsem se dobře bavil jako herec, ale po pár letech bych stejně zfingoval vlastní smrt a objevil se někde jinde.

 

Seděl jsem v čalouněném křesle béžové barvy a poklepával prsty na opěradle. Kdybych chtěl jít do Vatikánu, tak bych si vybral pozdní nebo brzkou hodinu, kdy je na ulicích co nejméně lidí. Měl jsem ještě dost času, a tak jsem se rozhodl si Řím prohlédnout z nefilmové stránky. Jako turista. Možná narazím na něco, co mi vnukne nápad.

 

Na recepci jsem si vyzvedl turistickou mapku, nechal si přistavit auto (toho chlápka Adama začínám mít rád) a už jsem zpoza zataženého okýnka sledoval zdejší kulturu a neukázněnou dopravu. Uvnitř byl chládek díky klimatizaci a se zájmem jsem prohlížel kamenné sochy znázorňující buďto anděly nebo římské bohy.

 

„Kam to bude jako první, pane?“ zeptal se Adamo a zahnul na kruhový objezd, kdybych si déle rozmýšlel kam.

„To mi řekněte vy,“ podíval jsem se na něj. „Nemám nejmenší ponětí.“ Na svou obranu jsem mapu měl složenou a schovanou v přední přihrádce.

„A co tak Forum Romanum? Jak kdysi slavní Římané žili?“ zazubil se řidič a já jen kývl.

 

A tak auto najelo na výjezd a mířilo ke starému městu, které už dávno z větší části dostal zub času. Měl tolik rozumu, aby zaparkoval dál od dlouhých řad návštěvníků a protáhl mě vedlejším vstupem. To bych ale nesměl být já, aby si mě někdo nevšiml. Hned na začátku si mě všimla nějaká šílený fanynka a vzduchem zaznělo mé jméno. Pravé jméno!

„TO JE LOKI!“ už jsem si myslel, že mě tu někdo uctívá, ale chyba lávky. Hned byla u mě a strhla sebou své kamarádky a ty zase svoje a už byl se mnou amen. Moje strategie vypadala takto: rychle podepsat a zmizet mezi sloupy.

 

Z ničeho nic někteří... všichni fandové získali zvláštní výrazy a nejeden z nich se chytlo za prdele. Netrvalo dlouho a všichni se rozutekli směrem k toi-toikám. Problém byl v tom, že jich bylo mnohem více, a chudák kadibudky je asi všechny nepoberou.

Netušil jsem, co se to právě stalo, ale nebylo to dílo smrtelníka. Rozhlédl jsem se a pohled padl na jednu ženu, která jako by vypadla z římského obrazu. Lehce jsem se zamračil. Neokázal jsem říct, kdo to je, ale její pohled mě ujistil, že mi pomohla od otravných fandů.

„Pěkná práce,“ řeknu jenom a čekám, jestli se nějak vyjádří.

 
Seth *Sebastian Light* - 10. května 2014 14:19
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Ráno v Paříži - hotel

 

Ma`at *Orora Nafré*

 

"No nééé! Nejste Vy ten slavný model? Dáte mi autogram? Třeba semhle?" sledoval jsem její hru na vypatlanou blondýnu a nechal jsem to bez komentáře, protože se její chování hned v zápětí změnilo, zmínila se o tom, že jsem ji nejspíš nečekal.

"Nečekal, to je pravda, ale v poslední době by mě nepřekvapilo ani to, kdyby se objevil můj dávno mrtvý bratr," odvětil jsem a prohlížel si její zářivý úsměv. Opět poznámka na staré časy a na to, jak jsme si přilepšil. Ano, přilepšil jsem si, ale zase jak v čem. Došel jsem si pro bagetu, sýr, zeleninu a zamířil jsem ke stolu, abychom mohli probrat to, proč tady je a oba víme, že tady není náhodou a navíc mě zajímalo, jestli náhodou také neměla štěstí na nějakou blond ženu, která způsobila ten včerejší karambol.

Sedli jsme si ke stolu, ona zády je stolu. Koukala na mě a pak jenom pronesla něco o tom, že mi to sluší.
 

"Taky vypadáš skvěle, ale o tom jsme se bavit nechtěli, což? Předpokládám, že tě sem přivedlo něco, řekněme...sen!?" řeknu zcela vážně. Chtěl jsem zjistit, co ji sem přivedlo. Mohl jsem jenom hádat, neboť mě sem přivedla práce. Ano, snažil jsem se najít tu kouli o niž se mi zdálo, ale zatím jsem netušil, kde bych ji mohl hledat a pokud ona něco ví, mohli bychom si být užiteční.

"Jo a mimochodem, jak se nyní jmenuješ? Moc se mi nechce tě oslovovat pravým jménem, nikdy nevíš, kdo poslouchá, takže...moje jméno víš, ne?"

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 09. května 2014 04:49
sigyn4699.jpg
Varování: Zvědavost může zabíjet

Nic, jen vánek a divný pocit, že bych tu vůbec neměla být. Jenže, kdo tyhle pocity poslouchá ihned, že? Krok, druhý, třetí, práh... bum!
Přesně v té chvíli mi bylo jasné, že tohle nebyl průvan. Jen zkusmo jsem sáhla po klice ve snaze dveře otevřít, ale bych to chabý pokus. V témže momentě se objevil i původce onoho šustění.
Incubus...
Tyhle měňavce opravdu nemám v lásce. Ne, že bych se s nimi setkávala nějak často, ale v minulém životě se mi jedna succuba objevila v knize, kterou jsem psala a já do dnes nevím jak, když jsem tam nic takového vůbec cpát nechtěla.
Co bych teď dala za tu psanou verzi...
Napadlo mě, když jsem před sebou cítila jeho dech a syčivě odhaloval můj původ.
Nikdy jsem nebyla velká bojovnice. Já přicházela, když bylo dobojováno, pomáhala jsem lidu a zemi, aby se zotavil a snažila se uzdravovat. Země mi pak oplácela stejnou měrou, ale zde nemá jak a mám takový nepříjemný pocit, že můj nepřítel to moc dobře ví.
Loki... kéž bys tu byl...
Síla lásky a vroucného přání. Je mi jasné, že se tu můj milý prostě jen tak neobjeví aby mě zachránil. kdyby to bylo možné, už bychom byli spolu... na druhou stranu, nikdy jsem nestála v takovéto situaci.
"Jestli mi ublížíš můj muž tě najde a zničí..."
Výhružka s pevným odhodláním a vírou. Je jedno jak nebo kdy, ale věřím, že by to udělal, věřím.
Jenže, jak se účinně ubránit, když tu není kdo by pomohl?
Loro, mělas pravdu, neměla jsem sem lézt...
K čemu mi je božství, když v takovéto chvíli stejně nemohu nic? ale... o něco se aspoň pokusit mohu. Netuším do jaké míry je to moudré, ani do jaké míry to zabere, ale roztáhnu své vědomí, ve snaze najít nějaké zvíře poblíž nemocnice, ideálně většího psa, ale chytnu se čehokoli, co může proběhnout nemocnicí dostatečně rychle, aby vykonalo můj pokyn k přivedení Lory. Tahat za nohavici, vrčet, štěkat, utíkat... sem. Dveře se otevřou, třeba to zmizí... nebo jí zatáhnu do ještě horšího maléru...
Víru Sigyn... měj víru...

// Nevím jak, ale 94% :D (Proč nemám jedinou pořádnou útočnou schopnost?! :D )

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24620413780212 sekund

na začátek stránky