Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 11. května 2014 11:02
loki94861.jpg

Nejdřív prohlídka

~Hygieia~

Čas: tak jako bohyně :D

 

Můj plán jít rovnou do Vatikánů selhal. Hlavním důvodem byla moje sláva, na kterou jsem byl pyšný, ale na druhou stranu to bylo otravné, když vás některý statečnější fanda zastavil a požádal o autogram. To se pak většinou strhlo v davové šílenství, a já si na chvíli přál ukázat, co jsem opravdu zač. Nikdo nemá právo zdržovat boha od jeho cíle! Navíc jsem se ve zdejších interiérech moc dobře necítil. Plno teplých barev naprosto kontrastovalo s mou severskou duší.

 

Naštěstí hotel mi dodal tolik soukromí, abych se pořádně rozmyslel, co dál. Abych pravdu řekl, netušil jsem, co bude můj další krok. Nikdy jsem se o křesťanství nezajímal a dost mě namíchlo, že bych se měl podřídit nějaké podělané hře andělů. Zatím jsem se dobře bavil jako herec, ale po pár letech bych stejně zfingoval vlastní smrt a objevil se někde jinde.

 

Seděl jsem v čalouněném křesle béžové barvy a poklepával prsty na opěradle. Kdybych chtěl jít do Vatikánu, tak bych si vybral pozdní nebo brzkou hodinu, kdy je na ulicích co nejméně lidí. Měl jsem ještě dost času, a tak jsem se rozhodl si Řím prohlédnout z nefilmové stránky. Jako turista. Možná narazím na něco, co mi vnukne nápad.

 

Na recepci jsem si vyzvedl turistickou mapku, nechal si přistavit auto (toho chlápka Adama začínám mít rád) a už jsem zpoza zataženého okýnka sledoval zdejší kulturu a neukázněnou dopravu. Uvnitř byl chládek díky klimatizaci a se zájmem jsem prohlížel kamenné sochy znázorňující buďto anděly nebo římské bohy.

 

„Kam to bude jako první, pane?“ zeptal se Adamo a zahnul na kruhový objezd, kdybych si déle rozmýšlel kam.

„To mi řekněte vy,“ podíval jsem se na něj. „Nemám nejmenší ponětí.“ Na svou obranu jsem mapu měl složenou a schovanou v přední přihrádce.

„A co tak Forum Romanum? Jak kdysi slavní Římané žili?“ zazubil se řidič a já jen kývl.

 

A tak auto najelo na výjezd a mířilo ke starému městu, které už dávno z větší části dostal zub času. Měl tolik rozumu, aby zaparkoval dál od dlouhých řad návštěvníků a protáhl mě vedlejším vstupem. To bych ale nesměl být já, aby si mě někdo nevšiml. Hned na začátku si mě všimla nějaká šílený fanynka a vzduchem zaznělo mé jméno. Pravé jméno!

„TO JE LOKI!“ už jsem si myslel, že mě tu někdo uctívá, ale chyba lávky. Hned byla u mě a strhla sebou své kamarádky a ty zase svoje a už byl se mnou amen. Moje strategie vypadala takto: rychle podepsat a zmizet mezi sloupy.

 

Z ničeho nic někteří... všichni fandové získali zvláštní výrazy a nejeden z nich se chytlo za prdele. Netrvalo dlouho a všichni se rozutekli směrem k toi-toikám. Problém byl v tom, že jich bylo mnohem více, a chudák kadibudky je asi všechny nepoberou.

Netušil jsem, co se to právě stalo, ale nebylo to dílo smrtelníka. Rozhlédl jsem se a pohled padl na jednu ženu, která jako by vypadla z římského obrazu. Lehce jsem se zamračil. Neokázal jsem říct, kdo to je, ale její pohled mě ujistil, že mi pomohla od otravných fandů.

„Pěkná práce,“ řeknu jenom a čekám, jestli se nějak vyjádří.

 
Seth *Sebastian Light* - 10. května 2014 14:19
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Ráno v Paříži - hotel

 

Ma`at *Orora Nafré*

 

"No nééé! Nejste Vy ten slavný model? Dáte mi autogram? Třeba semhle?" sledoval jsem její hru na vypatlanou blondýnu a nechal jsem to bez komentáře, protože se její chování hned v zápětí změnilo, zmínila se o tom, že jsem ji nejspíš nečekal.

"Nečekal, to je pravda, ale v poslední době by mě nepřekvapilo ani to, kdyby se objevil můj dávno mrtvý bratr," odvětil jsem a prohlížel si její zářivý úsměv. Opět poznámka na staré časy a na to, jak jsme si přilepšil. Ano, přilepšil jsem si, ale zase jak v čem. Došel jsem si pro bagetu, sýr, zeleninu a zamířil jsem ke stolu, abychom mohli probrat to, proč tady je a oba víme, že tady není náhodou a navíc mě zajímalo, jestli náhodou také neměla štěstí na nějakou blond ženu, která způsobila ten včerejší karambol.

Sedli jsme si ke stolu, ona zády je stolu. Koukala na mě a pak jenom pronesla něco o tom, že mi to sluší.
 

"Taky vypadáš skvěle, ale o tom jsme se bavit nechtěli, což? Předpokládám, že tě sem přivedlo něco, řekněme...sen!?" řeknu zcela vážně. Chtěl jsem zjistit, co ji sem přivedlo. Mohl jsem jenom hádat, neboť mě sem přivedla práce. Ano, snažil jsem se najít tu kouli o niž se mi zdálo, ale zatím jsem netušil, kde bych ji mohl hledat a pokud ona něco ví, mohli bychom si být užiteční.

"Jo a mimochodem, jak se nyní jmenuješ? Moc se mi nechce tě oslovovat pravým jménem, nikdy nevíš, kdo poslouchá, takže...moje jméno víš, ne?"

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 09. května 2014 04:49
sigyn4699.jpg
Varování: Zvědavost může zabíjet

Nic, jen vánek a divný pocit, že bych tu vůbec neměla být. Jenže, kdo tyhle pocity poslouchá ihned, že? Krok, druhý, třetí, práh... bum!
Přesně v té chvíli mi bylo jasné, že tohle nebyl průvan. Jen zkusmo jsem sáhla po klice ve snaze dveře otevřít, ale bych to chabý pokus. V témže momentě se objevil i původce onoho šustění.
Incubus...
Tyhle měňavce opravdu nemám v lásce. Ne, že bych se s nimi setkávala nějak často, ale v minulém životě se mi jedna succuba objevila v knize, kterou jsem psala a já do dnes nevím jak, když jsem tam nic takového vůbec cpát nechtěla.
Co bych teď dala za tu psanou verzi...
Napadlo mě, když jsem před sebou cítila jeho dech a syčivě odhaloval můj původ.
Nikdy jsem nebyla velká bojovnice. Já přicházela, když bylo dobojováno, pomáhala jsem lidu a zemi, aby se zotavil a snažila se uzdravovat. Země mi pak oplácela stejnou měrou, ale zde nemá jak a mám takový nepříjemný pocit, že můj nepřítel to moc dobře ví.
Loki... kéž bys tu byl...
Síla lásky a vroucného přání. Je mi jasné, že se tu můj milý prostě jen tak neobjeví aby mě zachránil. kdyby to bylo možné, už bychom byli spolu... na druhou stranu, nikdy jsem nestála v takovéto situaci.
"Jestli mi ublížíš můj muž tě najde a zničí..."
Výhružka s pevným odhodláním a vírou. Je jedno jak nebo kdy, ale věřím, že by to udělal, věřím.
Jenže, jak se účinně ubránit, když tu není kdo by pomohl?
Loro, mělas pravdu, neměla jsem sem lézt...
K čemu mi je božství, když v takovéto chvíli stejně nemohu nic? ale... o něco se aspoň pokusit mohu. Netuším do jaké míry je to moudré, ani do jaké míry to zabere, ale roztáhnu své vědomí, ve snaze najít nějaké zvíře poblíž nemocnice, ideálně většího psa, ale chytnu se čehokoli, co může proběhnout nemocnicí dostatečně rychle, aby vykonalo můj pokyn k přivedení Lory. Tahat za nohavici, vrčet, štěkat, utíkat... sem. Dveře se otevřou, třeba to zmizí... nebo jí zatáhnu do ještě horšího maléru...
Víru Sigyn... měj víru...

// Nevím jak, ale 94% :D (Proč nemám jedinou pořádnou útočnou schopnost?! :D )

 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 08. května 2014 21:47
hades_013052.jpg

Kancelář:



Místo nepřítele vstoupí do kanceláře jakási žena. Je na ní něco známého a opravdu vypadá, jako bych s ní snad někdy měl něco do činění. kdybych byl v Podsvětí, jistě bych ji tam potkal, ale teď mi samozřejmě unikla. Nevím ale, kdo jí oživil. Ti, co takovou moc mají, už ji tak snadno nerozdávají. Rozhodně o ní budu muset zjistit víc.

"Kdo jsi," zeptám se jí, nehledě na to, že je nejspíše přesvědčená, že to ona tu ví všechno a já bych měl jen poslouchat. Samozřejmě může namítat, že to teď není důležité, že na to bude čas později a podobně, ale z mého postoje jí doufám bude aspoň trochu jasné, že já nejsem ten, co slepě věří někomu, koho nezná. Už tak jsem měl s důvěrou problémy i u mých vlastních bratrů.

Přesto mi ale něco říká, že mi nezbude nic jiného, než vstoupit do portálu. Trochu mě zmate informace, že všichni vládci Pekla jsou v Tartaru. Co se stalo s Luciferem, Sammaelem, Azazelem a dalšími? Nebo jsem to jen špatně pochopil?
"Helen, dejte si pro dnešek volno, já tu ještě zůstanu a dodělám nějaké papírování," promluvím ještě do interkomu, abych měl od své sekretářky klid a mohl zmizet.
Přesto mi ale ta neznámá ženština dluží odpověď a bez ní jen tak do portálu nevstoupím.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 08. května 2014 20:46
hyg7535.jpg
Where Will You Be When Diarrhea Strikes
(Loki)

Tá ochota hotelového personálu bola dojímavá. Bolo to už pár rokov, ak nie minimálne pár desiatok rokov, kedy som sa stretla s niečím podobným. A na chvíľočku, ale naozaj na chvíľočku som sa začala pohrávať s myšlienkou či to nie je vďaka mojej božej prítomnosti, ktorá týchto smrteľníkov inšpirovala v takej štedrosti. Myšlienku som však zahnala v sekunde, kedy sa na recepcii začali naháňať malé deti. To mi pokazilo ten dojem pohody a harmónie, a nebyť rozptýlenia v podobe rozkošne balených desiat na cestu, decká by si asi vykoledovali na budúcu rakovinu prostaty alebo aspoň zuby múdrosti v anomálnych polohách.

 

Prehliadku som absolvovala s výkladom. Ono bolo celkom zaujímavé počúvať tie bludy vydedukované z ktovie čoho, ktoré boli na druhú stranu až strašidelne korektné, inokedy proste.....len bludy. Rozhodne som neľutovala. To čo som ľutovala bolo, že môj brat nie je so mnou, a že nie som dostatočne aklimatizovaná na to aby som podnikala nejaké ďalšie kroky...Teda možno som ani na nejaké samostatné kroky nebola ani dosť inteligentná...ale o tom po tom!

 

" Známy herec? Aký známy herec? Peter Dinglage?" Zvolala som natešene, ako faninka v nádeji, že predsa len ukázal môj brat! A nakoniec nič! Nejaký Tom Hiddleston, ktorého som samozrejme poznala, tieto veci ako tak sledovala. Ale proste toľko kriku pre nejakého vysokého, štíhleho a veľmi príťažlivého mladého muža.....boha? BOHA! Tak to áno! Veľa kriku pre boha, to už bolo niečo iné! A úprimne som to nečakala! Ten pocit, že sa skutočne jedná o niekoho božského druhu sa nedala zameniť s ničím iným. A otázka o tom či sa jedná o osobu priateľskú alebo nepriateľskú som vôbec neriešila. Ono človek čo rozdáva autogramy a znáša primitívne jačanie ženskej populácie, zrejme zlý byť nemôže aj keď.....nehral on nejakého Kokiho? Hokiho? Lokiho? No nič, nasledovala som dav. Otrasný, otravný dav tlačiacich sa a do seba strkajúcich ľudí, s ulepenými dlaňami a nenapúdrovanými čelami, nenavoňavkovanými telami, spotenými nohami .....Ono porozprávať sa s niekým tak obletovaným asi nebude jednoduché. Napadlo ma však niečo. Spôsob, ktorý postrádal akúkoľvek sofistikovanosť, ale myslela som si že zaberie. Ono akútne črevné problémy spojené s exloxívnou hnačkou a vracaním rozoženú aj ten najskalnejší dav! Tvárou mi cukol úsmev škodoradosti a záblesk nadradenosti a moci. Dúfala som, že to vyjde. A že stihnem predrať davom a zachrániť Hiddlestona skôr, ako započne to veľké tráviace "divadlo".

 
*Árés* Alexander Rubin - 08. května 2014 18:59
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Pořádný matroš, v kanceláři

Do hajzlu...
Už jsem se připravoval na bolest, přivíral oči. Přemýšlel nad tím, jak zamezit tomu abych nevykřikl bolestí hlasitě a nepřivolal sem někoho.
Za prvé - nechtělo se mi vysvětlovat, že v té bedně jsou hadi. Za druhé - nepotřebuji mít na triku smrt nějakého smrtelníka... i když by to byl nejspíše jenom Patrik.
My o vlku a vlk za dveřmi. Patrik zaklepal na dveře, nejspíš to musel všechno slyšet a zvědavost mu nedala, musel se tedy podívat co se děje.
Na druhou stranu bych mu měl poděkovat za to, že to vůbec udělal. Had se vypařil. Já si mohl oddechnout.. tu spoušť nemohu za žádnou cenu stihnout patřičně uklidit.
Na řadu také přišlo neskutečné dilema v podobě co s těmi zůstávajícími krabicemi. Zničit nebo otevřít? Ta druhá možnost se mi po předchozí zkušenosti s hadem vůbec nezamlouvala.

"Byl to hodně silnej matroš." Hodně nebezpečný a vražedný.
Odložil jsem páčidlo na stůl. Usadil se na kancelářské křeslo za stůl a podíval se na Olega, kterému nejspíše moje vysvětlení toho co se tu stalo nestačilo. Anebo si chtěl taky šlehnout. Jedno z toho to bylo určitě.
"Nicméně jsem toho měl tak akorát pro sebe... asi bys měl jít.." Na chvíli jsem se odmlčel, lokty si položil na stůl a propletl prsty. Zkoumavě jsem se na Olega podíval.
"Nebo mi můžeš pomoci s úklidem, tedy pověř tím někoho... třeba toho nového hocha.. Těch dvou neotevřených krabic ať se za každou cenu zbaví. Zničí je. Spalí je... za žádnou cenu, ať je ale neotevírá. Je to jasné?! Řekni mu to důrazně."
Co s krabicemi bylo vyřešeno. Vážně jsem nechtěl riskovat další útok. Krom toho jsem potřeboval najít nějaké další vodítka, co se týkala dalších po světě pobíhajících bohů, které jsem potřeboval za každou cenu najít. Obzvláště v případě dalšího útoku, by se vážně šikla pomoc někoho druhého.

Hmm, fajn.. ale jak někoho najít?
Z nějakého podivného důvodu jsem nakonec usoudil, že by bylo fajn se podívat do notebooku který vypadal nezničen a hověl si v koženém pouzdře na stole. Vytáhl jsem ho z něj, zapnul ho. Chvíli si počkal než se rozhodl být připraven, zapnul jsem si strýčka googla a začal přemýšlet nad tím, co mám vlastně v úmyslu hledat.
Byly to Poseidónovi hadi. To bylo jasné. Někdo je posílal odněkud z Arábie. Možná by bylo dobré zjistit přesně odkud. Avšak nebyl jsem schopen vyčíst z těch znaků na nich naprosto nic.
Chtělo by to někoho kdo tomu rozumí. Nějakou překladatelku...
S tímto jsem vytočil číslo na Olega, sice jsem mohl za ním dojít byl ode mně kousek, avšak nechtělo se mi.
"Jak to je s těmi krabicemi? Splněno... Jo, potřeboval bych někoho kdo rozumí arabským psaným hatmatilkám a dokáže mi je přeložit... ať dojde ještě dnes. Díky."
Zavěsil jsem mobil a začal jen tak namátkově projíždět různé stránky, kde bylo psáno něco o náboženství. Doufal přitom, že na nějaké vhodné vodítko narazím.
 
Snový průvodce - 08. května 2014 16:33
gral_bohu7694.jpg

Agentka 007

~Sigyn~

 

„Vy-vypadalo to jako čert,“ odpověděl Henry, než jsi ho propustila.

Pokoj Olivie byl prázdný. Lora tě s omluvou opustila, protože nechtěla mít s tím nic společného a pokoušela se tě přemluvit, aby ses od toho všeho držela bokem.

 

Pootevřeným oknem dovnitř foukal vánek a vlnil tak bílé záclony. Nezdálo se, že by tu ještě někdo byl. Jakmile si překročila práh, něco nad tebou zašustilo. Dveře se zabouchly a věděla jsi, že je jen tak neotevřeš, bohyně nebohyně. Šustění se přemístilo do rohu místnosti a konečně jsi mohla vidět to, co zabíjelo pacienty. Byl to inkubus, mužský protějšek sukuby. Henryho popis nebyl daleko od pravdy. Incubus lehce připomínal fauna až na to, že neměl na nohách kopyta a srst. Celkově vypadal jako velmi přitažlivý muž až na jeho úzké šikmé oči se žlutými duhovkami a placatějším nosem. Z hlavy mu trčely dva zkroucené černé rohy.

Když inkubus otevřel ústa, odhalil řadu špičatých zubů a rozeklaný jazyk. Otázkou bylo, co viděly smrtelnice. Ty jsi prohlédla jeho kouzlo a nijak na tebe nepůsobil.

 

„Boooohyň-ě,“ protahovaly slovo a zastavoval se na změkčených souhláskách. „Cííítím to zzz tebe,“ klapl zuby a hbitě se přemístil za tebe, aniž bys to nějak postřehla. „Jakéé to je mííít booohyň-i.“

 

Jeho ruce s dlouhými drápy se dotkly tvé paže něžně a zároveň pevně. Další krok byl na tobě.

 

2. Pokusný králík :D

 
Snový průvodce - 08. května 2014 16:13
gral_bohu7694.jpg

Máme název pro nový film

~Árés~

 

Jednou jsi hadovi zasadil silnou ránu a podruhé byl zase had rychlejší a vyhnul se ti, při čemž se jeho dlouhé tělo nebezpečně omotalo kolem tvé pravé nohy. Chystal se tě uštknout do slabého místa, kde by to mohlo bolet nejen obyčejného muže, ale i boha. Jeho útok zastavilo silnější zaklepání na dveře a Patrikův hlas:

„Co tam proboha děláš?“

 

Had se v tu chvíli vypařil a zanechal po sobě spoušť, kterou jste stihli napáchat. Jedna z beden ležela na zemi a na zem se vysypalo seno s pískem. Další dvě stály neškodně a nebylo jisté, co se nachází přímo v nich.

Patrik Oleg otevřel dveře a uviděl tě, jak držíš páčidlo a mocně zamrkal. „Jsi... v pořádku?“ zeptal se tě pomalu a rozhlédl se po tvém kanclu. „No ty vole. Co sis šlehl? Buď rád, že se nechodí kontroly,“ zachechtal se a zdálo se, že to bere klidněji, než by měl.

 
Snový průvodce - 08. května 2014 16:00
gral_bohu7694.jpg

Adventure!

~Hygieia~

Čas: cca 17:00

 

Vstupní hala byla napěchována podobnými nadšenci, co se taky chtěli projet po Římě. U recepce stála příjemně vyhlížející Italka a bavila se s recepční. Dále tu byla rodina se dvěma dětmi, které měly cca deset let a neustále se proháněly kolem rodičů a hrály na babu. Další zájemci byli všední a neprojevili se nijak hlasitě, takže nestojí ani za zmínku.

 

Když ručička konečně dosáhla desáté hodiny, obrátila se Italka k hostům a na hrudníku měla visačku se jménem a funkcí.

„Dobré ráno přeji,“ měla typicky italský přízvuk. „Jmenuji se Claudia Donati  a dneska budu vaší průvodkyní po krásném hlavním městě Itálie, Římě,“ její hlas byl příjemný a dokonce i děti se na chvíli zastavily, aby si poslechly, co se po nich bude chtít. „Cestou uvidíte přes čtyřicet památek včetně Kolosea či Andělského hradu. U fóra zastavíme na celou hodinu, které si budete moct projít a za vstup nemusíte nic platit. Máme velmi dobré vztahy se správou,“ usmála se a mrkla. „Okružní jízda včetně návštěvy fóra by měla trvat tři hodiny. Pokud máte zájem, tak za tři eura nabízíme bohatou svačinu včetně pití. To vše tady u kolegyně,“ ukázala na recepční, která vytáhla nahoru box se zabalenými svačinami. „Autobus bude vyjíždět za patnáct minut.“ S tím odešla ven, kde už stál dvoupatrový červený autobus, při čemž ono druhé patro byla střecha.

 

Okružní cesta probíhala následovně. Vyjeli jste od hotelu a po co největším oblouku, který obsahoval, co nejvíce památek jste mířili k Forum Romanum. Průvodkyně přitom vykládala o historii Říma a u každé památky jste na chvíli zastavili, abyste se mohli kochat její krásou. Pak se autobus opět rozjel a snažil se jet konstantní rychlostí, to jest třicet a čtyřicet kilometrů v hodině. Ostatní řidiči vás předjížděli, ale kupodivu se neozvalo ani jedno zatroubení.

 

Pátá hodina odbyla a autobus zastavoval na parkovišti vedle římského fóra. Claudia každému z vás dala vstupenku a oznámila, že ti, kteří chtějí výklad, tak ať se sejdete na druhé straně pod schody. Ostatní se mohli vydat do fóra nebo jinam. To bylo čistě na vás.

 

Prohlídka by byla normálně klidná, chodili byste po prašné cestě, obdivovali sloupy, klenuté oblouky a arkády, ale něco tuto událost narušovalo. Bylo to jásavé kvílení a neustále davem proudilo jméno Tom Hiddleston. Na tebe navíc dolehla tíže přítomnosti jiného boha. A opravdu. Mohla sis u chumlu lidí vysoké černovlasé postavy, která rozdávala autogramy a pohledem hledala nějakou pomoc, aby všichni tihle otrapové byli odehnáni. Smrtelníci viděli slavného herce, ale ty, jako bohyně léčitelství, jsi v něm poznala jiného boha. Otázka byla, zda přátelského.

 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. května 2014 22:51
orora2317.jpg
Takové "normální" ráno v hotelu

Spát dlouho...To byl můj plán, který bych překažen a to více než hrubě. Nechápu, co dělá v hotelovém pokoji budík nastavený na televizi, která v požadovaný čas začne přehrávat požadovaný kanál. Na můj vkus nejenom, že to bylo brzy a já jsem velmi nepříjemná, když mě někdo budí, ale navíc to bylo nastaveno na nějaký ten stupidní hudební kanál a aby to dodalo třešničku - právě běžel ten stupidní videoklip od jakési Katy P., který více než urážlivě parodoval můj milovaný Egypt. Několika slovy shrnuto - opravdu blbý začátek dne.

Odbila jsem raní hygienu s téměř stále zavřenýma očima. Ta hnusota co mě vzbudila mi už nemohla dát spát, protože vždy, když na tento ultra moderní song narazím, běsním vzteky. Lehce jsem se nalíčila (stačí tužka na mé snědé pleti by stejně víc bylo hůř), nasoukala jsem se do bílé blůzky a přiléhavé sukně, v rychlosti upravila dlouhé lokny svých kaštanových vlasů a pomalu se vydala dolu na snídani.

Očima jsem zírala spíše do země, jak jsem byla ještě ospalá. Chtělo to kafe...Došla jsem si ke stolku, kde jsem jej měla vyzískat a cestou jsem přejížděla očima po hotelovém vybavení. Vskutku prvotřídní. Chystala jsem se pro nějaký zákuse, když jsem do někoho nečekaně narazila. "Dávej sakra po..." začala jsem prskat tak, jak se to stává, když se nevyspím, ale v půli jsem větu přerušila, když jsem poznala, kdo to je.

"No nééé! Nejste Vy ten slavný model? Dáte mi autogram? Třeba semhle?" ukázala jsem na výstřih své blůzky a nahodila tón přiblblé fanynky s 0% mozkovou kapacitou. Pak jsem se ale jen zasmála. "Mě jsi tu asi nečekal, že?" usmála jsem se úsměvem zářivých zubů a plných rtů. Bylo příjemně nostalgické potkat někoho ze starých známých...hodně starých. Bylo to jako bych si přičichla k vůni starých časů, i když trochu odcizenějšího. Chce to panáka...

Prohlédla jsem si jej. Ta fotka v časopise moc nelhala. "Koukám, že jsi si polepšil od starých dob." prohodila jsem lehkou narážku na časy, kdy nebyl z jistých důvodů moc oblíbený. Pak ale zvážním. "Nesmíme moc otálet. Nebudu ti nic nalhávat, nejsem tu náhodou a zjevně hrajeme o čas. Něco mi říká, že víš, proč tu jsem a já se asi zblázním, pokud si o tom někde nepromluvíme, takže..." ukážu na stůl, který se zrovna uvolnil v koutku jídelny. Letmo si naberu nějaký zákusek, pravděpodobně harlekýn a vydám se na ukázané místo, letmo mu ukazujíce, aby mě následoval.

Usednu na židli zády ke stěně a položím si málem vylité kafe a snídani na stůl. Zasednu a chvíli Setha pozoruji jako exponát v zoo. "Fěšák." ohodnotím nakonec a se smíchem na něj mrknu. Snad se snažím trochu odlehčit situaci. Je to opravdu dlouho, kdy jsem jednala s někým mi rovným.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1439311504364 sekund

na začátek stránky