Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 30. dubna 2014 16:02
gral_bohu7694.jpg

Není sever jako sever

~Ma’at~

Čas: cca 18:00

 

Štír, ochránce nebo jak jej nazvat, se postaral o to, že tě nikdo až domů nesledoval. Alespoň ne nikdo, o kom věděl. Bylo otázkou času, kdy ti někdo zabuší na dveře a bude se dožadovat tvé pozornosti a přátelská rozmluva to určitě nebude.

 

Měla jsi několik vodítek. Tři archanděly, křesťanský ráj a od pana štíra i směr sever. Myslel tím však sever, který máš na mysli ty? Když o něm mluvil, ukazoval na tvé spisy o Egyptě.

 

Na zemi ti ležel časopis, který pošťák prostrčil dírou ve dveřích. Na titulce byla fotka pohledného blonďatého modela jménem Sebastian Light. Bezpečně jsi v něm poznala Setha. Jeden z nápisu hlásal:       SVĚTOZNÁMÝ MODEL SEBASTIAN SE CHYSTÁ NA PAŘÍŽSKOU PŘEHLÍDKU!

Pokud ses podívala dál, našla jsi další informace. Sebastian, ehm, tedy Seth je ode dneška v Paříži, kam jej pozvala slavná návrhářka Vanessa Bruno. Má předvést její neluxusnější egyptský model a měl by se tam zdržet pár dní, pokud své plány nezmění. Dokonce se dostalo ven i to, že bude ubytován v hotelu Shangri-La.

 

Možná stopa!

~Sigyn~

 

"Kdo je mrtvý? Henry, co se stalo?"

Henry se zastavil a podíval se na tebe vyjeveně. „Pacientka. Ta Olivia, kterou jsi měla na starost. Prostě jsem vešel do pokoje, abych zkontroloval, jak na tom je a najednou…“ viditelně se otřásl a zavrtěl hlavou. „Promiň. Jenom se mi to zdálo. Musela mít mrtvici nebo tak nějak. Ale vážně, jako bych nad ní někoho viděl,“ začal mluvit sám se sebou. Když si to uvědomil, omluvně se na tebe podíval. „Plácám hlouposti. Za chvíli budeme mít výsledky a do deseti minut tu bude policie. Asi budou chtít mluvit i s tebou,“ dodal.

 

Nicméně jakmile se od tebe odvrátil a pokračoval, vrátilo se jeho nesmyslné brblání a třesavka. Pohled na tebe lidi uklidňoval. Byla jsi přece jenom bohyně.

 

Hadi

~Árés~

 

Páčidlo zasáhlo svůj cíl. Had vztekle a bolestí zasyčel, když jsi jej udeřil do trubicovitého těla. Ozvalo se tiché křupnutí. Díky tomu had ztratil na hybnosti. To bylo dobré pro tebe, protože pak budeš mít větší šanci jej zasáhnout a přitom nebýt sám zraněn.

 

Hadovité tělo se napnulo, ale u místa, kde dostal páčidlem, se lehce vlnil. Chystal se na další útok.

 

boj

 

„Držkou rovnou v blátě“ –Kabát-

~Seth~

Čas: cca 20:30

 

Tohle si novináři určitě vychutnají. Zázrak molu se z ničeho nic rozplizne pod pódiem a dělá, jako by nic. Zachoval jsi se dobře, ale známe ty novinářské hyeny.

 

Vanessa u tebe v zákulisí byla jako první. Měla o tebe starost a navrhovala, že zavolá sanitku. Nemohl si dovolit, abys měla na pěkné tvářičce nějakou ošklivou bouli. Vynadala celému personálu, který měl na starost úklid mola, a obvinila jednu mladou dívku, že nechala podlahu kluzkou a kvůli tomu jsi hodil šipku… tedy placák. Dívka se hystericky rozplakala a utíkala pryč ze šaten. Za ní se kvapně vydala nejspíš její sestra, zle se dívajíc na tebe.

 

Přehlídka dávno skončila, ale Vanessa tě nechtěla pustit, dokud si nebude jistá, že jsi opravdu v pořádku. Nakonec jí odvál hovor od jejího manžela a zůstal jsi sám. Aspoň podle ní. S tebou tu byl ještě personál a ochranka.

 

„Pane?“ došel k tobě jeden z ochranky, v uchu sluchátko. Byl vysoký a svalnatý. „Je tu vaše fanynka a je docela dost neodbytná. Máme se jí zbavit?“

 

Asi se nakonec všichni sejdeme v Římě

~Hygieia~

Čas: pozdě večer -> ráno (tj. úterý 4.3.)

 

Není těžké si domyslet, kam by měli všichni bohové namířeno. Vše nasvědčovalo o tom, že Řím je správná volba a tam se určitě dozvíš víc. Pokud jsi Telesphorovi ještě volala, tak ti toto místo i doporučil nebo ses to také dozvěděla od Her-Ura, ale nemůžu za něj mluvit.

 

Letadlo ti letělo ráno. Měla jsi dvě možnosti, jak si zajistit letenku. Her-Ur nebo brácha. (Vše záleží na tom, jak dopadne hovor, ale abys nemusela zase čekat, tak se o tom budeme bavit tak, že prostě tu letenku máš.) Letadlo letělo brzo ráno. Výběr hotelu byl na tobě. Nicméně tohle všechno znamenalo, že musíš zavřít krámek nebo máš záskok?

 

Ať tomu bylo jakkoliv, když jsi přilétala do Říma, bylo přesně dvanáct hodin. Slunce pálilo a rozehřátá dlažba by prala, ale naštěstí všude vál celkem příjemný chladivý vítr. Nicméně tě něco trklo. Jako bohyně léčitelství jsi dokázala vycítit i jiné bohy a tady byl určitě více než jeden.

 
Seth *Sebastian Light* - 27. dubna 2014 16:17
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Paříž, podium, anděl a pád

                              

Jakmile jsem vešel do zákulisí přehlídky, musel jsem se chvíli rozhlížet, abych se v tom blázinci zorientoval. Bylo zde množství jiných modelů, ale o ty jsem se nezajímal.Vzal jsem si na sebe svůj model a nechal jsem se nalíčit, upravit, abych vypadal, co nejlépe.
 

Poté jsem se postavila  sledoval ten divoký cvrkot, co tady byl. Byla to zajímavá podívána, ale z mého rozjímání mě vytrhla samotná návrhářka modelu Vanessa. Její ráčkování bylo snesitelné, ale stejně jsem si v duchu říkal, že bych byl raději, kdyby mluvila velmi rychle.

"Jistě bude skvělá, nemůžu se dočkat, drahá," nasadil jsem úsměv a lehce ženu objal. Upravila mi límec, který sklouzával na stranu a její poznámka, že vypadám jako skutečný bůh mě pobavila. Pak odešla a prohlídla mohla začít.
 

Hudba byla velmi odlišná od skutečné hudby, která se hrávala, ale moc jsem to nevnímal. Sledoval jsem ostatní modely a čekal jsem, až přijde můj okamžik. Konečně jsem vyrazil na molo a předváděl jsem model, jak nejlépe jsem to uměl. Sledoval jsem reakce lidí okolo a jakmile vytáhli první mobilní telefony, byl jsem spokojen, pak ale můj pohled padl na ženu, která byla bledá, s bílými vlasy a v bílých šatech. Viděl jsem v jejích očích nenávist, která mě natolik konsternovala, že jsem si nevšiml konce pódia a zahučel jsem mezi lidi.
 

Rychle jsem se zvedl, vrátil jsem se do reality, přesto jsem se neubránil ohlédnutí, ale žena tam nebyla. Byla to snad moje halucinace? Uvědomil jsem si, že jsem narušil celý chod přehlídky.

"Jsem v pořádku, zamotala se mi jenom hlava," řeknu ochrance, která se mě hned ptala, jak na tom jsem. Odešel jsem do zákulisí a nechal Vanessu, aby to vysvětlila. Nemohl jsem se zbavit vzpomínky na ty oči. Věděl jsem, že mě čeká i pořádné fopa.

 

 
*Árés* Alexander Rubin - 26. dubna 2014 16:05
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Zvědavost má své meze

Zatraceně...
Naštěstí jsem stihl polekaně uskočit před vyskakující hadí hlavou. Avšak i přesto jsem pocítil, co ta bestie dokázala se svým jedem.
Síknul jsem bolestivě, jelikož to nebylo vůbec příjemné. Pálilo to. Celkově tato situace ve které jsem se nacházel se mi vůbec nelíbila.
Komu by si se snad líbila? Ještě že nemám strach z hadů. Mírně jsem se ušklíbl. Chytil pevně ono páčidlo. Nic lepšího jsem neměl zatím po ruce. Všechny mé zbraně se nacházeli u mně doma, ne však v kanceláři.
Dýka v šuplíku.. Napadlo mně. Tou jsem totiž povětšinou otevíral s chutí dopisy. Nebyla však malá, jako obyčejné nože na dopisy. Avšak ze začátku jsem se k ní potřeboval dostat.
Had se však zdá, že má v úmyslu opět zaútočit. Což pro mně nevěstí nic dobrého a být opět popálen kyselinou se mi vůbec nezamlouvá.
I když to možná v této chvíli je naprosto šílené a pošetilé. Nic jiného než jej napadnout s páčidlem a odhodit jej dál mně nenapadá. Potřebuji se dostat k té dýce. Stačilo by s ní správně vrhnout a cíl bych jistě neminul.

// Hod kostkou 54 %
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. dubna 2014 21:01
sigyn4699.jpg
Bububu, tady velká bohyně
Řím

Zjišťuji, že zachovávat přirozený postup pro prohlídky pokojů možná nebyl moudrý nápad. V pokoji nikdo není, ačkoli jsem žila v přesvědčení, že tu nějaký pacient být má a navíc zmizel i záhadný pocit, který tento prostor naplňoval.
Divné...
Zamračím se do pokoje a poohlédnu se po něčem, co by mohlo vypovědět o přítomnosti toho čehosi.
Nic nenacházím a navíc slyším jak se vrací Lora, takže hledání vzdám a vyjdu z pokoje za ní.
"Nic se neděje, to se může stát."
Vřele se usměji.
"Jsi v pořádku? Nechceš si na chvíli sednout?"
Projevím starost a myslím to upřímně, její náhlá nevolnost se mi zrovna dvakrát nelíbí.
Ať už si dáváme pauzu či nikoli pokračujeme v naší cestě nemocnicí. Úklidy jsou zdlouhavé, ale není to nic složitého, náročného na přemýšlení, žádný stres... Takové směny mám nejraději. Klid, pohoda, kávička...
Eh?
Překvapeně zamrkám, když nás míjí brblající Henry. Ale kdyby jen brblající. Je bílý jako nejbělejší socha ve Vatikánu a co hůř, obsah jeho brblání je srozumitelně nesrozumitelný.
Ačkoli to zní jako blábolení, někdo je mrtvý...
A soudě podle celkového výstupu je to další záhadná smrt.
Třetí... to ne...
Další věc, co mě napadne je, že za to dost možná mohu já, ale raději tu myšlenku uložím stranou, abych nedělala předčasné závěry. Při tom se postavím proti Henrymu a pokud mě nevidí, uchopím ho za ramena.
"Kdo je mrtvý? Henry, co se stalo?"
 
Ma`at *Orora Nafré* - 23. dubna 2014 20:29
orora2317.jpg
V zapadlém baru, Haag, Nizozemsko

Pozorovala jsem jeho reakci. Nutno dodat, že mě trochu překvapila. Jak ráda jsem slyšela rodnou mluvu a někoho, kdo mě zná. Spokojeně jsem se usmála. Pro nezasvěcené to mohlo vypadat, jako bych po dotyčném jela, ale jen my věděli, kde je pravda. Přikývla jsem. Věděla. Překvapilo mě, že je svět až tak malý, že jsme na sebe jen tak narazili, ale pak se vyjevila pravda.

Obdivovala jsem tu dokonalou iluzi. Schovat křídla, byla maličkost, ale vytvořit něco takového, co ukryje celé tělo něčeho ohromného a jiného. Klobouk dolů.

Pohlédla jsem na fotky ke kterým kývl hlavou téměř automaticky. "Skutečně? Myslíte Anglii, nebo rovnou Skandinávii, neb pojem 'sever' je dost obsáhlý..." spíše jsem uvažovala nahlas a v duchu přemýšlela, kam si vlastně zarezervuji letenku. Letenku? U mocného Egypta co to plácáš Ma'at? Máš tu to co jsi chtěla. Popularitu v mediích, uznávané místo světového věhlasu, proč to vše opouštět na popud nějakého klepítkatce? Dala bych si facku! Už ze mě mluví moje lidskost...Postrádám božskou intuici, ale nerada bych něco pokazila. Ale z principu je výhodnější Skandinávie...Bohové jsem tak zmatená.

Oči jsem zvedla zpět k muži. Chtěla jsem něco říct, ale přišlo varování. Trochu jsem vykulila oči. "Je to pravda..." zašeptala jsem. *Nesmíš odejít...Musím vědět víc...Co je ta zlatá koule? Proč se to děje? Jsou i další bohové? Kde jsou? Mam tolik otázek, nesmíš odejít.* přesto jsem věděla, že jej nemohu nijak zastavit. Pokud mi neporadí, poradím si sama. Je na čase, vzít si v práci dovolenou.

Doprovázela jsem jej pohledem a když se ztratil, zaplatila jsem účet bez ohledu na to, že jeden z čumilů tak zjevně vyhraje svou sázku a vydala se nenápadně na WC. Špinavé, jak se na zapadákov sluší, naštěstí tam jsem nemířila, ale šikovně jsem se proplížila přes kuchyň a ven nákladními dveřmi. Skryta ve stínech jsem se proplížila ke svému autu a odjela domu, promýšlet následující postup.
 
Snový průvodce - 23. dubna 2014 08:19
gral_bohu7694.jpg

Varování

~Ma’at~

 

"Nemyslíte, že je to hrůza? Kdysi ti nejvěhlasnější a nyní..."

Muž sebou trhl a pivo zůstalo nedotčené. Jeho pohyb ti na chvíli připomněl kmitnutí štířího ocasu. Pak beze slova uchopil sklo a jeho obsah do sebe obrátil. Když pil, ozvalo se ti v hlavě.

Já vím, co jste, kdo jste a kým jste byla, mluvil starověkým jazykem, tím, který zněl trochu jinak, než jak znali dnešní archeologové. Vy víte, kdo jsem.

Počkal si, pokud ti to došlo.

 

Po prohlédnutí sis mohla všimnout, že jeho tělo vlastně není jeho. Byla to mlžná clona, která byla hlavně pro smrtelníky. Ve skutečnosti tu stál obrovský štír a dokonce jsi mohla rozeznat značky na jeho klepetech. Patřil k sedmi štírům, kteří doprovázeli bohyni Eset na Thovtovu radu po smrti Usira.

 

Štír zaklepal klepety a opět tu seděl muž s kovbojským kloboukem. Natočil k tobě hlavu a už pronesl nahlas: „Tam bych nehledal,“ sdělil ledabyle, ukazuje na tvé papíry. „Začal bych víc na sever,“ pokud ti to dávalo smysl, pochopila’s. Po chvíli se k tobě naklonil a dodal: „Nechoďte předním vchodem. Jsou na lovu. Loví vás a budou lovit i další. Mí bratři pomáhají jako kdysi bohyni Eset,“ ještě jsi zaslechla zaklapání klepet, muž se zvedl a mířil pryč předním vchodem. Než otevřel dveře, ještě na tebe pohlédl a zmizel.

 
Ma`at *Orora Nafré* - 22. dubna 2014 22:35
orora2317.jpg
Kopala jsem nohou v černé lodičce do stěny baru. Tiše a téměř nepozorovaně. Snažila jsem se tak pochopit divný sen. Rušily mě vědomé pohledy chlapíků co si mysleli, jak nenápadní jsou, když se vsázejí na mou výdrž v pití panáků. Koutkem oka jsem si je prohlédla, jeden vstal, asi přetáhl limit a prohrál. Chvíli mě napadlo, že si zahraji opilou, aby dali pokoj, nakonec jsem do sebe bez problémů a vnějších projevů kopla čtvrtého panáka a znovu se zahleděla na papírové desky před sebou.
Opět mi v mysli vstal ten sen. *Ti muži...Byli docela hezcí...Ah Ma'at...je to tak dávno, jsi moc dlouho sama. Vzpamatuj se a mysli!* napomenula jsem sama sebe a snažila se opravdu myslet. Je jasné, kdo byli zač. Jediní, kdo mohl vědět, že jsou i jiní bohové a být proti nim. Chtějí abychom se vyhubili navzájem, ale takovou radost jim nikdy neuděláme! I kdybych měla pracovat se spodinou všech panteonů, nedopustím, aby se něco takového stalo. *Ráj...znovuzrození nebo zkáza...* zněla mi v hlavě stále dokola ta slova. Je pro nás skutečně ještě naděje? Pokud ano, nesmím ji propást! Musím...musím...Co vlastně musím? Mluvili v množném čísle, je nás víc? Určitě! Musím je najít...Ale jak? Podepřela jsem si hlavu rukou a znovu se zahleděla na fotky vykukující z desek. Na bojující lid v Egyptě, který se rval kdoví kvůli čemu. Potřebují nás. Potřebují řád a spravedlnost. Potřebují mě. Tohle bídné živoření, přežívání, tahání za nitky ve stínu dějin. Všechny mé úspěchy se zdají malicherné ve srovnání s tím být zase mocnou a pozvednou Zemi Slunce opět do výšin. Není nic bolestivějšího, než sledovat, jak se vědomě ženou do záhuby.
Zvedla jsem ruku a to bylo znamení pro barmana o další drink. Muži stále sledující mé počínání zašuměli a další z kola vypadl. Pokořit je všechny! Dokázat, že na to mám! Vyhraji jejich hloupou sázku! Kopla jsem do sebe dalšího panáka a uhladila si látku svého pracovního černého kostýmku.
Zvuk otevírajících se dveří tohohle pajzlu nebylo nic nového. Ani muž v kovbojském klobouku, ale jeho přízvuk...ta tónina, ty slabiky...můj milovaný jazyk, má mateřština.
Sledovala jsem jej sokolíma očima, kterým nesmí uniknout ni detail. Zkusila jsem zapříst rozhovor, jako každá "přiopilá" žena v tomto baru "Nemyslíte, že je to hrůza? Kdysi ti nejvěhlasnější a nyní..." přišoupla jsem k němu fotky a odfrkla si pro dodání šmrncu k mému opovržení. Přesto jsem zapojila svou schopnost...to co mi jde ze všeho nejlépe - odhalovat pravdu. Přehodila jsem si honu přes nohu, což byl už osvědčený způsob jak si upoutat něčí pozornost, když jsem něco chtěla vědět a abych to podtrhla, objednala jsem si další nicnedělající drink. Někdy bych opravdu ocenila se opít, tak že si nebudu nic pamatovat, ale to by museli otevřít sudy...
 
Snový průvodce - 22. dubna 2014 21:04
gral_bohu7694.jpg

Na a pod pódiem

~Seth~

Čas: kol 18:00 (Paříž)

 

V zákulisí byl chaos. Vizážisti opečovávali každou modelku i modela a vypadalo to tu jak u faraónů jen s tím rozdílem, že jich zde bylo tolik. Ve skutečnosti by se navzájem pobili a nejsilnější by si vzal nejkrásnější ženu a vystoupil by na pódium jako jeden z bohů. V Egyptě to bylo zvykem a dokonce jejich chudí poddaní nemohli přijmout pravdu, že pouhý smrtelník dokáže vést celou zemi podél Nilu.

 

„Ach, tady jsi, Sebastiane!“ došla k tobě samotná Vanessa Bruno. Světlé vlasy měla sčesané dozadu, na čele třpytky, výrazné černé linky jak se to nosívalo v Egyptě a zlatou čelenku vykládané různobarevnými falešnými drahokamy. Nicméně zlato bylo pravé. „Jsem moc rráda, že jsi pršijal mou nabítku,“ měla silný francouzský přízvuk, ale k jejím zlatým šatům dlouhým ke kolenům se to hodilo. Přes ramena si navíc přehodila zlatě třpytící se šátek s miniaturními pírky. „Doufám, že se ti pršehlítka bude líbit,“ zářivě se usmála a upravila ti zlatý límec, jelikož ti padal trochu na stranu. „Jako bůh!“ řekla uznale a odstoupila od tebe, aby si tě mohla pořádně prohlédnout.

 

Pak musela konat další povinnosti a s přáním úspěšného večera se šla věnovat hostům v divadle.

 

Když přehlídka začala, z reproduktorů se linula hudba, která podle smrtelníků měla představovat Egypt. Věděl jsi však, že hudba kdysi zněla jinak a určitě tam nehrály housle. Byl jsi nejdůležitější model večera. Měl jsi jít až na konec. Vanessa tě měla jako eso v rukávu, aby byla její přehlídka úspěšná. Nemýlila se. Jakmile na tebe posvítili reflektory, boháči dokázali jen zírat a obdivně zkoumat tvou dokonalou vizáž. Pak zvedla jedna dáma mobil a už si objednávala model. Po chvíli se k ní přidali další.

 

V davu sis najednou všiml ženy, která jako jediná k tobě upírala zlý, až téměř nenávistivý pohled. Oči měla světlé modré, až skoro zářily. K ramenům ji spadaly sněhově bílé vlasy a celá byla oblečena do bílých šatů. Vypadala skoro jako anděl a možná jím byla.

 

Byl jsi jejíma očima tak unesen, že sis nevšiml konce mola a odporoučel ses obličejem přímo dolů. Davem to vylekaně zašumělo a ihned k robě přeskočila ochranka, aby ti pomohla na nohy a zjistila, jak na tom jsi. Pokud ses ohlédl, ta žena byla pryč.

 
Snový průvodce - 22. dubna 2014 11:13
gral_bohu7694.jpg

Klepy klep, chce mě někdo sežrat?

~Sigyn~

 

Tvé zaklepání jenom způsobilo, že divný pocit, který ti koloval tělem, z ničeho nic zmizel. To, co bylo za dveřmi, jsi vyplašila a nyní byl v ohrožení další smrtelník, protože tento pokoj byl prázdný. Jako by tu nikdo před tím vůbec nebyl. Lůžka byla úhledně ustlaná a pootevřeným oknem dovnitř vál příjemný vánek. Nenašla jsi žádné stopy po tom, co tu ještě před pár chvílemi bylo.

 

Na to se vrátila Lora lehce rudá ve tvářích. "Promiň mi ten kvapný odchod," poklepávala ukazováčkem o druhý. "Pokračujeme?"

 

Další hodinu jste uklízeli poslední pokoje v křídle, když se kolem vás prohnal Henry, stážista z Anglie. Během jeho úprku jsi mohla zaslechnout jeho brblání: "... je mrtvá. Úplně. Tohle... tohle jsem v životě neviděl!" bylo zjevné, že je vyděšený k smrti a musel vidět, co je pro smrtelníky nevysvětlitelné.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18333315849304 sekund

na začátek stránky